(16.40 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Druhá poznámka k tomu, že jsem tady říkal hlouposti. Ano, místo číslovky 10 jsem řekl číslovku 30, za to se pokorně omlouvám, to si myslím, že bylo mé jediné pochybení. Přesto setrvávám na tom, že omezení zásobníků na samonabíjecí pušku na 10 nábojů není dostatečným důvodem ke změně Ústavy České republiky. Je to důvod k tomu, abychom s tím nesouhlasili, ale není to důvod ke změně Ústavy České republiky. Jdeme s kanonem na vrabce.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Kalouskovi. Pan poslanec Štěpán Stupčuk a jeho faktická poznámka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Štěpán Stupčuk: Děkuji za slovo, fakt už takhle naposled. Tady se opravdu Ústava nemění. Mění se tady jeden ze zákonů, který je součástí ústavního pořádku, tak ty věci nazývejme pravými jmény a nezaštiťujme se tady autoritou Ústavy. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Jandák a jeho faktická poznámka. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Vítězslav Jandák: Já budu stručný, ale slušnost je odpovědět našemu koaličnímu partnerovi Mirkovi Kalouskovi. Já jsem chtěl říct, Mirku, jenom jednu věc (smích v sále) prostřednictvím předsedajícího. (Předsedající: Prosím koaliční partner mým prostřednictvím. Děkuji.) Mým prostřednictvím, děkuji mockrát, ale podstatný byl ten koaliční partner.
Já jsem chtěl říct jenom jednu věc, že jsem to vůbec nemyslel, že bych zesměšňoval. Pro mě je to tragédie, že tenhle člověk je místopředsedou bezpečnostního výboru! Tak s tou volbou bacha, abyste mě nikdy nevolili! Děkuju vám.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Tak, to byl zatím poslední přihlášený do obecné rozpravy. Ptám se, kdo další se hlásí do obecné rozpravy. Jestliže nikdo takový není, končím obecnou rozpravu. Ptám se na závěrečná slova pana navrhovatele, případně pana zpravodaje. Prosím, pane zpravodaji.
Poslanec Roman Váňa: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, proběhla poměrně intenzivní debata nad návrhem novely tohoto zákona. Zazněly argumenty pro i proti, tak jak se koneckonců dalo očekávat. Osobně se domnívám, že víc argumentů zaznívalo spíše pro přijetí této novely zákona o bezpečnosti České republiky. Ačkoliv samozřejmě, a já jsem to na začátku říkal, že ten cíl není bojovat s evropskou směrnicí o omezování legálního držení zbraní, byť byla i určitým impulsem pro započetí prací na tomto návrhu zákona. Dovolil bych si jenom připomenout, že v rámci této směrnice se předpokládá její přehodnocování každé dva roky, kdy se očekává, že se budou předkládat opět návrhy na další zpřísnění, jak už koneckonců avizoval předseda Evropské komise Juncker ve chvíli, kdy ještě směrnice ani nenabyla účinnosti, a už prohlásil, že je málo přísná. Takže i z tohoto pohledu novela ústavního zákona do budoucnosti může být pro Českou republiku důležitá.
Těch komentářů zaznělo hodně, já jsem si poznamenal jenom jeden, který mě zvláště zaujal, a myslím si, že bychom si ho měli pamatovat, od pana poslance Hovorky, že se v tomto případě jedná o zvrácené vlastenecké třeštění. Tak to si myslím, že je opravdu dobré si pamatovat, jaký názor má pan poslanec.
Padlo také několik dotazů na to, jaký důvod vlastně měl způsob předložení tohoto návrhu zákona. Já bych si dovolil to tady říct, protože tady padly určité spekulace, jak to asi bylo, ale já jsem u toho shodou okolností byl. Takže jak jistě víte, Ministerstvo vnitra předložilo návrh na novelu ústavního zákona o bezpečnosti České republiky, který proběhl zkráceným připomínkovým řízením. V tom připomínkovém řízení byly výhrady proti tomuto zákonu, a když jsme následně na poradě já, pan ministr vnitra a pan předseda vlády Sobotka a pan předseda Legislativní rady vlády Chvojka přemýšleli, jestli je možné tento zákon ještě projednat v rámci tohoto volebního období, zjistili jsme, že nejsme schopni to časově stihnout a že jediná možnost, a to je objektivní fakt, je využít jiný způsob legislativního procesu, a to předložit návrh zákona jako poslaneckou iniciativu. To znamená, na této poradě jsme se takto dohodli, vzali jsme v úvahu připomínky z připomínkového řízení a ústavní právník Úřadu vlády ten text upravil do dnešní podoby tak, aby byl přijatelný, a tedy konformní i pro ústavní právníky. Následně byl zákon připraven zde ve Sněmovně a nabídli jsme možnost jej připodepsat i poslancům dalších politických stran. Musím říct, že na to byl relativně krátký čas, zhruba půl dne, takže mnoho poslanců, kteří by jej chtěli připodepsat, v podstatě tu možnost neměli. To jenom pro pořádek, pro obecenstvo na galerii, že někteří, kteří ten zákon podporují od samotného počátku, jej ale nepodepsali prostě z důvodu té lhůty a rychlosti projednávání, ať už to byl pan poslanec Chalupa, který se k tomu hlásil, nebo třeba pan poslanec Lank, který jej nepodepsal, protože se stane zpravodajem na výboru pro bezpečnost a to by jako předkladatel nemohl.
Tak se tedy tento návrh zákona, původně vzniklý, jak jsem řekl, stal návrhem poslanců napříč politickým spektrem. A jak to dopadne, uvidíme ve třetím čtení, pokud se tam ten zákon dostane, a já věřím tomu, že ano, a proto bych vás na závěr svého závěrečného vystoupení chtěl požádat, abyste podpořili postup zákona do prvního (?) čtení tak, abychom jej mohli projednat ve výborech. Tady v té věci jsme ještě měli takovou debatu s panem zpravodajem, neboť organizační výbor navrhl tento zákon jako ústavní výbor garančnímu výboru ústavněprávnímu, nicméně vzhledem k tomu, že se jedná o ústavní zákon o bezpečnosti, tak se nabízí také, že by tímto garančním výborem mohl být výbor pro bezpečnost, což si dovolím navrhnout. A požádal bych vás, protože tam je to opravdu tak, řekl bych, 50 na 50, kterému z výborů to přísluší, aby Sněmovna ve svém hlasování o tom rozhodla, který z výborů se stane výborem garančním, a ten druhý určitě potom by to měl projednat samozřejmě také, byť ne jako garanční výbor.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu navrhovateli. Ptám se pana zpravodaje, zda má zájem o závěrečné slovo. Má. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, vážené dámy, vážení pánové, už se pokusím být také stručný a shrnout jenom průběh rozpravy. Chtěl bych snad tady mít jednu poznámku k mnohokrát deklarovanému některými a nedeklarovanému střetu zájmů. Domnívám se, že pokud se jedná o ústavní úpravu, která předepisuje nějaké ústavní právo, a to neprováděné, že je nesmysl tam deklarovat, jestli jsem, nebo nejsem ve střetu zájmů. To je asi přibližně stejné, jako kdybychom se bavili o právu na život a každý z nás vykládal, že žije nebo by mohl být potenciálně popraven, kdyby spáchal takový skutek, který by k tomu vedl. Prostě myslím, že tady neprovádíme nic, ale bavíme se o ústavním zákonu, který garantuje ústavní právo na to držet zbraň.
V rozpravě vystoupilo sedm poslanců řádně, dva ministři, i když jsem si nebyl jist, v jakém směru vystupují jako ministři nebo poslanci, protože oba dva jsou současně poslanci, a ministr vnitra vystupoval částečně jako ministr vnitra, ale částečně jako poslanec a spolupodepisovatel, a ministr obrany vystupoval přinejmenším velmi pacifisticky, tak jsem si nebyl jist, jestli vystupuje jako poslanec, nebo jako ministr obrany. Dále celá řada dalších poslanců, kteří uplatnili faktické připomínky. Jestli mě paměť neklame, nikdo nenavrhl návrh na vrácení navrhovateli k dopracování ani na zamítnutí návrhu zákona, pouze paní poslankyně Černochová předložila návrh na zkrácení lhůty k projednání ve výborech na 54 dnů.
Tolik shrnutí rozpravy. Děkuji, pane předsedající. ***