(13.20 hodin)
(pokračuje Paroubek)
V září 2005 se konaly ve Spolkové republice Německo volby, které skončily vlastně remízou. A jediným východiskem z nich bylo ustavení vlády velké koalice. Tedy zdůrazňuji, v téhle situaci nebyl tehdy použit institut konstruktivní nedůvěry. I ta německá ústava, byť velmi krkolomným způsobem se, resp. německé politické strany se, byť velmi krkolomným způsobem, dopracovaly k vypsání mimořádných voleb do Bundestagu.
Návrh, který dnes předkládá vláda, nepovažuji za rozumný. Je v rozporu s českou ústavní i politickou tradicí a samo o sobě by tedy bez například změn volebního systému jeho uplatnění nevedlo k větší stabilitě vládních většin v naší zemi. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Hlásí se někdo další do rozpravy? Paní kolegyně Klasnová, prosím.
Poslankyně Kateřina Klasnová: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, tento návrh změny Ústavy vznikal ještě v době, kdy Věci veřejné byly v koalici, resp. se o tom vedla diskuse. Musím říct, že z našeho pohledu samotné zavedení institutu konstruktivního vyjádření nedůvěry vládě nevnímáme jako něco negativního. Nicméně podobně jako v zákonu o celostátním referendu to provedení, ten vlastní vládní návrh, který přišel, je takový, že ho nemůžeme podpořit, resp. se zdržíme.
Proč? Už ten ústavní návrh předpokládá půlroční lhůtu, o které tady hovořili moji předřečníci. Svým způsobem ubírá trochu pravomoc prezidentu republiky, ale to by asi, aby celá věc byla funkční, bylo patrně nezbytné. Ale související s tím ještě jednací řád předpokládá, že vyslovení nedůvěry vládě by muselo být podepsáno 80 poslanci. Toto vnímáme jako omezení demokratického práva, jako omezení opozice. Je to něco podobného jako v komunální politice. Já působím jako zastupitelka dlouhá léta, dlouhá léta jako opoziční zastupitelka. Je zcela v pořádku, pokud jsou ty důvody, tak je zcela v pořádku, aby v komunálním zastupitelstvu měli možnost zastupitelé žádat odvolání kohokoli z rady či starosty či starostky.
Z toho důvodu si myslím, že ta omezení, která předpokládá tento návrh, jsou omezení, která by šla proti duchu Poslanecké sněmovny. Z toho důvodu se tedy zdržíme.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan kolega Marek Benda. Prosím, pane kolego, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Jenom opravdu dvě krátké reakce na to, co tady zaznělo částečně z úst kolegy Tejce a částečně teď z úst paní kolegyně Klasnové. Já jsem samozřejmě připraven se v průběhu projednávání ve výborech bavit o tom, jestli má být nějaký rozestup mezi hlasováními o důvěře. To je věc, která je smysluplná. Vládě přišlo rozumné, aby tam těch šest měsíců bylo, ale jestli se řekne, že to mají být tři měsíce, méně, to asi nedává vůbec žádný smysl, protože ani častěji Sněmovna příliš nezasedá.
Ale přece to není podstata tohoto návrhu. Pan poslanec Tejc se tady zlobil, jak se omezují práva opozice vyvolat hlasování o důvěře. Ani ta se neomezují. Není tam žádných 80 poslanců jako navrhovatelů, je tam stejných 50 k návrhu na vyslovení nedůvěry vládě, jako je v dnešní Ústavě. Tam k žádné změně nedochází. Je tam stejných 50, jako je v dnešní Ústavě. Jediné, co se chce, aby opozice, resp. kdokoli, může to být třeba i vládní koalice, která předkládá takový návrh, současně předložila postavu, která má další vládu vést. A aby tím vyslovením 101 hlasem, vyslovením nedůvěry vládě, došlo automaticky k tomu, že prezident takovou postavu pověří. Aby bylo jasné - ne chci jenom zdestruovat, ale přináším nějakou jinou alternativu, na které chci vládnutí do konce volebního období postavit. To je jediný požadavek tohoto návrhu zákona a jsem překvapen, že opozice se proti němu tak dramaticky staví, protože zřejmě nevěří tomu, že někdy bude ve vládě. Protože tohle je přece rozumné pro vládu, aby opozice byla povinna představit svého lídra a povinna říct: Ano, jestliže vyhrajeme toto hlasování a získáme 101 hlasů, nedůvěru, tak tato osoba povede příští vládu.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Další přihláška je přihláška pana poslance Filipa a s faktickou poznámkou potom kolegové Opálka, Grospič a Skokan. Prosím.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane místopředsedo. Paní a pánové, když jsme se bavili o minulém návrhu zákona, tak bylo řečeno, že je nepromyšlený. Tak tenhle je nedomyšlený vůbec, protože je ryze účelový. A kolega Tejc tady řekl, že to je omezení práv opozice. Já to nazvu jinak. To je návrh zákona, který vůbec nedomýšlí to, jaké jsou vztahy mezi zákonodárnou mocí a výkonnou mocí. My náhle předkládáme návrh, nebo je předložen vládou návrh, který říká: Ano, ten, kdo v opozici předloží návrh na hlasování o nedůvěře, vstoupí do práv prezidenta republiky a je povinen předložit návrh, kdo povede příští vládu, a pan prezident je tomu povinen. A je to jeho poslední šance, protože pak má šanci předseda Sněmovny. No to tedy opravdu bude pan prezident šťastný, až by tohle podepisoval! Tak to se moc nepovedlo, tenhle návrh. To je první moment.
Druhý moment je ten, že přece vůbec by něco takového opozice nepoužívala, návrh na vyslovení nedůvěry, kdyby se tady běžně připouštěla debata nad některými velmi kontroverzními tématy. Co se tady stalo po volbách 2010? Že se vládní koalice rozhodla, že v životě nepřipustí, aby byl v Poslanecké sněmovně schválen bod programu, který upozorňuje na některou věc, která tady má být diskutována. A takže o věcech, které mohly být vyřízeny dávno předtím, například o sKartách, diskutujeme až poté, kdy už soud řekne, že to je opravdu za hranou ústavnosti, až když to odmítnou lidé anebo lidé to přijímají jenom z donucení. To je výborný nápad! Kdyby se o tom tady diskutovalo jako v normálním parlamentu, tak jsme se k tomu přeci nedostali až v roce 2013. Tak jsme v roce 2010, 2011 mohli tu debatu odvést a mohli jsme si u toho návrhu zákona předejít některým věcem, které tady jsou! A proto také nezbývá opozici občas něco jiného, než navrhnout hlasování o vyslovení nedůvěry, protože jinak nemá možnost některé věci, které se v té společnosti dějí, vůbec vydiskutovat v Poslanecké sněmovně! Tak proto na to klub KSČM kývl, že ano, připojíme se k tomu, budeme tady podporovat vyslovení nedůvěry vládě vzhledem k tomu, že jsme neměli jindy šanci ty problémy, které se kupily, vůbec dostat na program Poslanecké sněmovny!
Kdyby koalice byla přístupna tomu, co říká poslanecký slib, to znamená, že bude postupovat podle Ústavy a zákony bude ctít, tak by mimo jiné ctila také to, že se samozřejmě rozhoduje většinou, ale že dbá práva menšin. Tedy i té opozice. A že alespoň tu diskusi připustí. Ale tady se nepřipouštěla diskuse systematicky od ustavení této Poslanecké sněmovny. To tady, promiňte mi, v době, kdy jsem tady byl v předchozím volebním období, opravdu nebylo. Tady se diskutovala i ta nejsložitější témata a nebylo to nikterak jednoduché. Ale takový stav, který tady byl nastolen po roce 2010, ten tady pamětníci opravdu nepamatují. To si řekněme na rovinu.
A pokud jste neměli ochotu vůbec diskutovat o návrhu, který jsme předkládali pod bodem 32, teď po nás chcete ochotu, abychom vám pustili do debaty tento návrh? Odpovězte si sami, jestli máme my nějaký důvod, abychom vám v tuto chvíli pomohli do druhého čtení. Já ten důvod nevidím.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Teď tady jsou čtyři faktické poznámky. První pan kolega Opálka. Prosím, pane kolego. Připraví se kolega Grospič. ***