(9.30 hodin)
(pokračuje Benda)
A tady to zmírnění trestu může mimořádně vykonat jiná osoba než soud, nepatří to do soudní soustavy. Nepatří to do klasické teorie dělby moci. To všechno souhlasí, je to jistý relikt, opravdu relikt království nebo pánů země, na druhou stranu relikt, který umožňuje ve výjimečných případech zmírnit tvrdost zákona. Zmírnit ne nespravedlnost, protože ten rozsudek je nepochybně vynesen spravedlivě, ale osobní tvrdost. Je to jakýsi akt milosrdenství, který vstupuje do toho systému.
Můžeme se bavit o tom, jestli tento akt milosrdenství má existovat, nebo nemá. Já se domnívám, že to je užitečné, protože prostě občas jsou případy, které v tom obecném systému patří být potrestány, ale v individuálním případě, při pohledu na individuální případ, se mohou zdát i veřejnosti obecné, i někomu, kdo na to nahlíží vlastníma očima, ne nespravedlivé, ale řekněme tvrdé nebo příliš kruté. Já si myslím, že ten institut má být zachován. A debata přece není o tom, jestli ten institut máme, nebo nemáme v Ústavě. Kdyby chtěl být pan místopředseda Zaorálek tak zásadový, jak tady hlásal ve svém projevu, pak musí říct: převeďte tento projev milosrdenství do soudní soustavy, umožněte nějaký zvláštní soudní přezkum institutu rozhodování soudu před ním, který tam umožní promítnout tuto individuální sociální, zdravotní nebo podobnou situaci. To tady nikdo nenavrhuje. Jediné, co se navrhuje, je, aby tento individuální akt milosrdenství podléhal kontrasignaci předsedy vlády, to znamená, aby podléhal interpelování v této Sněmovně. Aby podléhal debatám a hádkám v této Sněmovně.
A já se ptám, jestli tato Sněmovna toto opravdu chce. Jestli toto je jejím cílem. Že se nám zdá, že možná nějaký prezident svoji pravomoc vykonal ne úplně vhodně nebo my bychom ji vykonali jinak, jestli proto z toho chceme udělat politikum. Jestli proto z toho chceme udělat případ, kdy bude předseda vlády vyjednávat s prezidentem: ty dáš ještě milost tomuto a já bych doporučoval, aby se dala ještě milost tomuto, a pojďme se dohodnout, že dáme milost oběma, a bude se tady pak zodpovídat před Sněmovnou. To má být cílem návrhu, který je nám zde přednášen? Já to pokládám za velice nerozumné. Velice nerozumné, protože individuální akt milosrdenství, z nějž se snažíme udělat politický nástroj, který má podléhat politické kontrole a politickým hádkám - a samozřejmě na aktu milosrdenství se politicky málokdy shodneme, protože tam ty názory mohou být velmi rozdílné, a budeme tady z toho dělat jenom zbytečnou show a jenom zbytečné hádání se nad tím, jestli ta paní byla nebo pán byl dostatečně nemocný, nebo nebyl dostatečně nemocný, jestli čtyři nezletilé děti, které má doma vychovávat, jsou dostatečnou protiváhou tomu, že dostal někdo trest nebo nedostal trest. Nedělejme to. Je to fakt nerozum, je to úplně zbytečné a jenom tím posíláme individuální akt milosrdenství do politických hádek.
Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Faktická poznámka, pan poslanec Filip. Pak tady mám přihlášenou paní místopředsedkyni vlády Karolínu Peake. Samozřejmě slovo dostanete, až pan kolega Zaorálek... Faktická poznámka nyní, prosím.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, paní předsedkyně. No, ono to tak jednoduché, jak říká pan kolega Marek Benda, není, vážené paní kolegyně, kolegové. To bychom se museli bavit o tom, jestli ten systém je špatně nastaven například v sousední Spolkové republice Německo, kde hromadná amnestie musí být projednána v Bundestagu, protože může mít rozpočtový dopad, jak se ukázalo v rozhodnutí prezidenta republiky 1. ledna, a následně co se odehrávalo. To skutečně takové systémy v sousední zemi existují, že se toto projednává až v poslanecké sněmovně, respektive ve Spolkovém sněmu. Čili tu debatu neukrojíme teď tím, že to zamítneme v prvním čtení. To přece nemá smysl.
Já jsme říkal ve svém úvodním vystoupení před tím přerušením, že považuji za potřebné, aby zákon postoupil dál, abychom se bavili po dvaceti letech fungování Ústavy nad jednotlivými instituty. A nehrajme si na to, že to před dvaceti lety naši předchůdci udělali tak dobře, že na tom co měnit není. Já jsem poslední, který kvůli tomu, že některý člověk, který má ústavní odpovědnost, tu svoji odpovědnost neunese. Kvůli tomu opravdu Ústavu měnit nechci. Ale ta podstatná věc je přece o tom, jestli to zasluhuje, nebo nezasluhuje revizi a jestli o tom máme vůbec diskutovat. A o tom diskutovat má smysl. Děkuju.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Faktická poznámka pan poslanec Marek Benda. Prosím.
Poslanec Marek Benda: Také zareaguji na to, co řekl pan předseda Filip. Dvě poznámky.
Za prvé. Prosím, netahejme do toho amnestii prezidenta republiky z 1. ledna. Ta s tím nemá nic společného. A ta je už dnes kontrasignovanou pravomocí. Debata má být o tom, jestli ta kontrasignace je formální, nebo neformální. Dobře víme, že se ta debata rozjela, že se o ní povede zásadní, řekněme, ústavní a možná i jinak odborná diskuse. Ale netahejme to do individuálních milostí. To je první poznámka, kterou jsem k tomu chtěl přičinit. Prostě nemá to s tím nic společného.
Druhá poznámka. Není pravda, že by se o tomto tématu na půdě Poslanecké sněmovny nemluvilo. V souvislosti se změnou Ústavy, která připustila přímou volbu prezidenta, se přece debata o tom, jestli a v jakém rozsahu mají individuální akty milosti, respektive milosrdenství prezidenta republiky být omezeny, byla vedena a došlo tady třípětinovou většinou ke shodě na tom, že mají být převedeny do kontrasignovaných pravomocí abolice. Ta zastavování trestního stíhání. Já jsem nebyl příznivcem tohoto, ale respektuji to. Ale teď po roce otvíráme znovu tuto debatu jenom proto, že se nám jedno rozhodnutí nebo tři rozhodnutí zdála nesprávná. Já si myslím, že otvírat Ústavu kvůli třem rozhodnutím individuální ústavní odpovědnosti prezidenta republiky je velikánský omyl, a proto prosím, abychom tu debatu nevedli.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Paní místopředsedkyně vláda Karolína Peake. Prosím.
Místopředsedkyně vlády ČR Karolína Peake: Děkuji vám, paní předsedkyně. Dámy a pánové, na úvod mi dovolte pouze říct, že zásadně nesouhlasím s návrhem skupiny poslanců, které zde reprezentuje pan místopředseda Zaorálek. Považuji ten přesun za naprosto nesmyslný. A argumenty nemá cenu opakovat, zazněly tady ze stany Marka Bendy a Jiřího Pospíšila a nemá cenu opakovat stále dokolečka to samé.
Dá se souhlasit s panem předsedou Vojtěchem Filipem v tom, že Ústava si určitě zaslouží širší debatu dvacet let od svého vzniku. Ovšem opravdu širší, a nikoliv takto partikulární v tomto konkrétním případě, byť tento konkrétní případ může být tím startem pro debatu širší.
Jediná věc, ve které bych nesouhlasila s Markem Bendou, je: netahejme do toho amnestii z ledna. Já myslím, že ta amnestie, právě to, že u ní kontrasignace existuje, ukazuje, že kontrasignace je v těchto aktech skutečně nesmyslná a nijak té situaci nepomáhá. Máme snad pocit, že kontrasignace Petra Nečase amnestii Václava Klause nějak prospěla? Že prospěla nějak v té diskusi? Že ji nějak změnila? Podle mého nezměnila. Bavme se o tom, zda tyto instituty v Ústavě vůbec být mají. O tom by ta diskuse měla být. Ať už milosti nebo právo udělit amnestii. Ale zda kontrasignovat, nebo nekontrasignovat, to opravdu ničemu nepomůže.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Pan místopředseda Lubomír Zaorálek. Prosím.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Já bych chtěl ještě jednou tedy apelovat na Sněmovnu, aby tady tu debatu o způsobu schvalování milostí propustila do dalšího čtení. A já bych se chtěl teď soustředit možná na ten hlavní protiargument proti tomu, co tady zaznělo z úst mých předřečníků. ***