(16.10 hodin)
(pokračuje Šincl)
Máme tedy před sebou tři možnosti: Za prvé návrh Poslanecké sněmovny odeslaný do Senátu, který je dle mého názoru zcela zjevně v rozporu s dosavadním směrem vývoje v oblasti ochrany životního prostředí. Za druhé senátní, který má spoustu vad, není dokonalý a podle mého názoru by měl být daleko tvrdší. Ale díky aspoň na to. A pak za třetí - nepřijmout ani jednu verzi. Tím by ovšem zákon o ochraně ovzduší takzvaně spadl pod stůl a nebylo by nic - a to by bylo podle mě úplně špatně.
Já osobně i přes vyřčené podporuji senátní verzi, která alespoň částečně odstranila nesmysl, který zbytečně sníží příjmy státního rozpočtu o půl miliardy korun ročně, a to na úkor projektů, ze kterých jsou například podporovány ekologické aktivity i v našem kraji, ať už jde o ozdravné pobyty dětí, nebo dokonce ekologičtější vytápění v domácnostech.
Je škoda, že debata, která se často vede o tomto zákonu, vlastně celé první čtvrtletí, se v podstatě soustředí na poplatky. Důležité je zde na rovinu říct, že zákon o ochraně ovzduší není jenom o poplatcích. Poplatky jsou významnou částí tohoto zákona, ale ne jedinou.
Tento zákon řeší mimo jiné řadu stejně důležitých oblastí, jako například otázku způsobu a kvality uvádění jednotlivých kotlů na trh a mnohé jiné. V zákoně se například jasně uvádí, že od roku 2014 v České republice nebude možné na trhu uvádět kotle, které mají nižší než třetí emisní třídu. Zároveň se v zákoně například uvádí, že nejpozději do deseti let od nabytí účinnosti tohoto zákona by všechny české domácnosti měly změnit své domácí kotle, které jsou součástí akumulačního systému, obnovit na třídu, která bude třetí a vyšší. Tím se mimo jiné významně sníží množství vypouštění škodlivých látek do ovzduší - prachu, ale také benzopyrenu, již zmiňovaného, který má největší vliv na zdraví místních obyvatel a zejména dětí; to by kleslo skoro o polovinu v případě vytápění uhlím.
Je pravda, že toto opatření jistě současně finančně zatíží české domácnosti, a proto musí být Ministerstvo životního prostředí prostřednictvím Státního fondu životního prostředí připraveno na realizaci dalšího pokračování dotačních programů. Pilotně se toto již zkouší v takzvaném programu na podporu výměny stávajících ručně plněných kotlů na tuhá paliva za nové, nízkoemisní automatické kotle na uhlí nebo uhlí a biomasu v Moravskoslezském kraji - takzvaný Kotlík.
Protože média si bohužel tento zákon takzvaně mediálně scvrkla na poplatky, když daný zákon není jen o poplatcích, dovolte mi k nim říci několik vět. Je nutné si uvědomit, že tento poplatek za znečištění životního prostředí je jedním z významných vlastních příjmů Státního fondu životního prostředí České republiky. Jak mnozí víte, tento fond je specificky zaměřenou institucí, která je významným finančním zdrojem pro podporu realizace opatření k ochraně a zlepšování stavu životního prostředí v jeho jednotlivých složkách. Je jedním ze základních ekonomických nástrojů k plnění závazků vyplývajících z mezinárodních úmluv o ochraně životního prostředí, členství v Evropské unii a uskutečňování státní politiky životního prostředí. Tento fond podporuje různé ekologicky příznivé projekty, a to zejména formou dotací a půjček z tohoto fondu. A jak jistě možná všichni tušíte, bez zajištění vlastních příjmů, a tedy i příjmů z poplatků za znečištění ovzduší, to prostě nebude v budoucnu možné, nebo v lepším případě velice obtížné.
Vlastní příjmy bude Státní fond životního prostředí České republiky tedy potřebovat i po roce 2016 - za prvé pro kofinancování projektu z předpokládaného nového operačního programu, který by navázal na nynější operační program Životní prostředí, který bude jen do roku 2013, respektive realizace a financování projektu do 2015.
Za druhé pak pro financování doplňkových, nicméně podle mého názoru velice důležitých národních programů, které jsou z výnosu z poplatků financovány již od devadesátých let. Důvodem, proč poplatky za znečišťování ovzduší existují, jsou především prokazatelné negativní dopady na životní prostředí a především lidské zdraví. Přesné vyčíslení těchto dopadů sice může být předmětem diskuze, jakkoliv střízlivé odhady však ukazují na v průměru mnohonásobně vyšší náklady způsobené jednou tunou emisí, například prachových částic do ovzduší, než kolik jich činí poplatek na tunu tuhých látek placený velkými znečišťovateli podle stávajícího zákona o ochraně ovzduší. Argument pro zachování poplatků je tak zjevný. Největší znečišťovatelé by měli skrze poplatky alespoň částečně nahradit škody, které v důsledku jejich činnosti vznikaly a vznikají. Prostředky z poplatků za znečišťování ovzduší mohou být použity na kompenzaci některých souvisejících škod - například již zmíněné programy v našem kraji.
Poplatek za znečištěné ovzduší využívá i řada jiných zemí v Evropě. Ze zemí Evropské unie mají poplatek za znečištění ovzduší zaveden: Itálie, Lotyšsko, Maďarsko, Polsko, Slovensko, Španělsko - některé regiony ve Španělsku, vlastně jsem říkal, Švédsko. Další země používají poplatek pouze takzvaný sankční, tj. je placen jen při překročení emisního limitu, například: Belgie, Bulharsko, Estonsko, Francie, Litva či Rumunsko atd.
Co se týče pochybného argumentu o ohrožení konkurenceschopnosti, tak je určitě vhodné zmínit, že příjmy z poplatků od roku 1996 klesají. Zatímco v roce 1996 se jednalo o celkovou sumu 3,3 miliardy korun, tak v roce 2006 hovoříme o částce cca 474 milionů korun. Stav za rok 2011 k dnešním dni podle mě je 430 milionů korun, což je k v poměru k ziskům hlavních znečišťovatelů úplně směšné. V rámci stávajícího systému poplatků dlouhodobé zatížení znečišťovatelů klesá. Sazby poplatků za tunu emisí nebyly od platnosti předchozího zákona nikdy valorizovány.
Právo na zdravé životní prostředí a právo žít a dýchat vzduch, který nebude negativně ovlivňovat jeho zdraví, zdravotní stav a v konečném důsledku ani kvalitu a délku jeho života, je podle mého názoru jedním ze základních práv každého občana České republiky. Zároveň povinností každého, kdo znečišťuje životní prostředí, je podle mého přesvědčení dodržovat zákonem stanovené limity a formou ekologických daní a poplatků přispívat ke zlepšení a ochraně životního prostředí a ochraně zdraví obyvatel. Proto i přes řadu výhrad, které vůči senátnímu návrhu mám, doporučuji, jak již jsem dnes jednou řekl, přijetí senátní verze novely zákona o ochraně ovzduší.
Všem poslouchajícím děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Prosím nyní pana poslance Jiřího Paroubka, po něm je přihlášena paní kolegyně Jana Drastichová. Faktická poznámka - pardon - má přednost pan poslanec Jaroslav Krupka. Prosím.
Poslanec Jaroslav Krupka: Děkuji, paní předsedající. Vážený pane premiére, kolegyně a kolegové, nechci zdržovat, z mé strany to bude spíš reakce na předřečníka.
Máme tu čest, že oba dva pocházíme z toho postiženého města, nicméně si myslím, že tady toto prostředí by mělo být pro věcné projednávání problematiky zákona. Mě velice mrzí, že pan kolega tady vystupuje a řeší věci, které měl on v moci řešit, když byl dvě volební období náměstkem na městě. Mohl se opřít i o svou vládu sociálně demokratickou, a tady občas vyčítá, že pravice pro to nic nedělá.
Já musím říct, že za poslední dobu a na konci minulého volebního období dokonce já s kolegyní Kateřinou Konečnou jsme dávali zde návrh, a vláda a Poslanecká sněmovna to přijala, který byl začátkem řešení této problematiky. Paní ministryně Bízková začala jezdit do tohoto regionu, začal tam jezdit i pan ministr Drobil ve své době, když byl ve funkci, a následně myslím velice aktivně tam působí pan ministr Chalupa. Takže myslím si, že je pravým opakem toho, co říkal zde můj předřečník, a je to velká škoda, že to tady říká právě teď. Ale možná právě proto, že jsou tady kamery. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní prosím pana poslance Jiřího Paroubka, poté paní poslankyně Jana Drastichová. Prosím.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážená paní předsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, schválením návrhu zákona o ochraně ovzduší Sněmovna zrušila poplatky za znečišťování ovzduší. Klíčový nástroj zákona o ovzduší, který mohl ulevit od smogu na Ústecku, Ostravsku i jinde. O důvodech, proč tomu tak bylo, mohu jen spekulovat.***