(15.50 hodin)
Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za vaše vysvětlení, pane předsedo. Přesto, i když vím, že po roce 2001, po teroristických útocích ve Spojených státech, nastal určitý propad v letecké dopravě, to se určitě podepsalo na poklesu výkonů, ale je třeba vidět, že do roku 2003 aerolinky fungovaly skutečně se ziskem a měly peníze na účtě, a potom nastal obrovský propad. Naplněnost letadel byla více než 10 % pod evropským průměrem a to rozhodně svědčí i řekněme o neprofesionalitě manažerů, kteří tam byli. Myslím si, že vaše vláda především by měla přistoupit k řešení osobní odpovědnosti právě proto, že je nadstranická a neměla by se bát jít příkladem. Z těchto důvodů by to byl určitě precedens pro jiné státní podniky, kde manažeři mají mnohdy pokušení řekněme postupovat ne zcela korektním způsobem.
Chci vás povzbudit k tomu, abyste osobní odpovědnost u těchto lidí vyvodil. Nakonec tato odpovědnost je dána ze zákona. Je to nejenom u manažerů, ale je to i u členů dozorčích rad, kteří zodpovídají svým majetkem. Proto si myslím, že by stát v této záležitosti měl být nekompromisní. Jistě víte, že drobní podnikatelé a často zaměstnanci, pokud zaviní na svých pracovištích nebo ve svých firmách problémy, jsou hnáni k odpovědnosti. V tomto případě lidé, kteří zodpovídali za značné majetkové hodnoty, tím, že jenom nedostanou odchodné ve výši nějakých rozsáhlých zlatých padáků, v tom já nevidím vyvození osobní odpovědnosti a myslím, že by vláda tuto odpovědnost vyvodit měla. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: A ještě dostane slovo premiér na tuto interpelaci.
Předseda vlády ČR Jan Fischer: Děkuji pěkně, pane předsedající. Nechci se pouštět do nějaké subtilní ekonomicko-právní debaty. Je ovšem zase na druhé straně fakt, že špatná ekonomická rozhodnutí, a někdy dokonce vysloveně mizerná ekonomická rozhodnutí, ještě nemusejí naplňovat skutkovou podstatu nějakého trestného činu. To je samozřejmě velmi ke zvážení. Že by se na svět státních či polostátních podniků zase tato vláda dívala, jako by tady nebyly, to zase také tak není. Pan ministr Janota shodou okolností teď na vládu bude předkládat nejpozději 8. února principy toho, jak nastavovat platy a odměny manažerů těchto firem, samozřejmě s podstatně výraznějším napojením na výkon a dlouhodobý výkon podniků. Bavíme se o efektivnosti práce dozorčích rad a působení lidí, kteří tam působí za stát, apod. To je také samozřejmě ještě věc, která je v procesu. Takže není nám to zase tak úplně lhostejné, jak by možná na první pohled vypadalo.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Končím tuto interpelaci kolem Československých (?) aerolinií a pokročíme k interpelaci pana poslance Jana Látky ve věci důchodů bývalým funkcionářům. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Látka: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane premiére, mnohokrát se mě na toto téma ptali občané v mé poslanecké kanceláři a nedávno mi tuto záležitost kolem důchodů připomněla i zmínka v tisku. V sousedním Polsku se od ledna výrazně snižují důchody vysokým představitelům minulého režimu. Týká se to prý bývalých stranických funkcionářů, vysokých důstojníků či příslušníků státní policie. A protože příklady táhnou, nezamyslí se i současná vláda, zda není podivné, když služebníci minulého režimu jsou i po letech oceňováni mnohem štědřeji než ostatní důchodci?
Důchod má člověku umožnit důstojný život i v době, kdy už je příliš slabý, starý či nemocný, aby na své potřeby vydělával. Kdyby šlo u důchodů pouze o mezigenerační solidaritu, dostali by všichni důchodci stejně. Jenomže výše důchodů se u nás pobírá podle zásluh, nikoliv podle potřeb. Obecně řečeno má vyšší důchod ten, kdo více vydělával, a tedy i více přispíval do důchodového systému. Pořádek je pak garantován uzákoněnými tabulkami, podle kterých se důchody počítají. Má-li být v důchodech kromě pořádku i nějaká spravedlnost, je vhodné se ptát nejen na to, kolik dnešní důchodce kdysi vydělal, ale také za co. Pokud někdo dělal politického papaláše nebo pronásledoval spoluobčany pro jejich odlišný politický názor, zjevně nemá na dodatečnou vděčnost nárok. Privilegovat někoho za to, že byl kdysi privilegován, je absurdní. Proto by případné snížení důchodů podle polského vzoru dotčení neměli chápat jako politické pronásledování seniorů, kteří se už nemohou bránit.
Neuvažuje, vážený pane premiére, vaše vláda o podobném kroku? Občany totiž je tato záležitost velmi silně vnímána. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Teď poprosím pana premiéra.
Předseda vlády ČR Jan Fischer: Pane předsedající, dámy a pánové, to je příběh o tzv. osobních důchodech. To byl institut, který existoval samozřejmě v bývalém Československu a také v bývalém režimu, kdy skutečně byly přiznávány tyto typy důchodů významným - podle tehdejších kritérií - činitelům uměleckého, hospodářského, vědeckého a politického života - cituji. Pravidla pro určování jejich výše byla neveřejná, na to také upozorňuji.
Nicméně důležité je, že s osobními důchody už se stát vyrovnal 1. května 1990. Zrušil je jako institut a posléze ještě v témže roce byla výše důchodů, které byly osobními důchody, upravena na částky odpovídající běžným poměrům a předpisům o sociálním zabezpečení. Takže to je věc, která naštěstí už odpracována byla, dokonce před 20 lety, takže není nutné podnikat obdobné kroky, kterým čelí v Polsku a odhodlávají se k nim teď. Tato věc byla v ČR, dokonce už v bývalém Československu, takto vyřešena. To je odpověď.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane premiére. Ptám se... (Poslanec Látka gestem naznačuje, že nebude mít doplňující otázku.) Stačí. V tom případě můžeme ještě otevřít interpelaci pana poslance Václava Exnera, který se také ptá na strategii EU 2020. Tou jsme začali a zdá se, že jí také skončíme. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Exner: Je to tak, pane místopředsedo. Vy jste již interpeloval pana ministra v této věci nebo ve skoro stejné věci. Pan ministr vám již odpověděl a já mohu využít toho, že odpověděl, už k určitým konkrétnějším dotazům.
Jde o to, že nová strategie má nahradit Lisabonskou strategii. Ta ve svém souhrnu byla v zásadě neúspěšná. Už v polovině období tzv. Kochova komise snížila její cíle a omezila je spíš na sektor konkurenceschopnosti než na složku nezaměstnanosti a sociálních věcí. Jak je možné se dívat na připravovanou novou strategii? Pan premiér Fischer sám kritizuje, že to vyžaduje dlouhou dobu a pravděpodobně proto, že zatím taková dlouhá doba na přípravu poskytnuta nebyla. Zkušenosti špatné nemáme jenom s Lisabonskou strategií, ale také např. s cíli tisíciletí, které se v jedné části dotýkají podobné problematiky. To, co jste, pane ministerský předsedo, uvedl jako základní cíle pro přístup ČR, s tím je možno souhlasit, ale cílů, které jste vyjmenoval víceméně z hlavy, se mi zdá, že bylo příliš mnoho. Co konkrétně navrhuje ČR pro příští desetiletí, že by se v této oblasti mělo dít? Co podporujeme ze španělského předsednictví, aby se stalo?
Březen je opravdu velmi blízko. Myslím si, že EU si těžko bude chtít udělat ostudu, že ohlášený termín nebude naplněn. Je tady nebezpečí, že příprava nebude dobrá. Můžete odpovědět konkrétněji, s čím ČR se chystá jít na příslušný summit EU?
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Požádal bych tedy pana premiéra na tuto poslední interpelaci také o odpověď.
Předseda vlády ČR Jan Fischer: Pane předsedající, dámy a pánové, v prvé řadě jsme ve shodě s interpelujícím, co znamenala nebo neznamenala lisabonská strategie. Tam je shoda na tom, že příliš mnoho ne a očekávání skutečně nenaplnila. Čili jde o to, popřát si dost času na vytvoření dokumentu, který by možná už v rychlosti a nějaké hektičnosti jeho přípravy způsobil stejný problém sám sobě, jako byla lisabonská strategie. Čili to je první věc. ***