(17.40 hodin)
(pokračuje M. Beneš)
Nerozumím ale jedné věci: Proč tyto věci mají být uzákoněny pro každého? Nerozumím jedné věci: Proč chceme diktovat všem? Je to opravdu proto, že věříme, že tento navrhovaný zákoník práce přispěje k flexibilitě pracovní síly? Opravdu nevěříme tomu, že dneska cena hodiny svářeče není limitována ničím jiným než náklady na logistiku? Prostě to je realita! Tuto realitu už pochopil nejen expředseda Špidla, tuto realitu přece pochopila celá Evropská unie. Copak nevíte, co říká Lisabonská strategie po pěti letech dlouhých prací o tom, kterak dohnat a předehnat? Když si strůjci Evropské unie uvědomili, že jsme někde jinde, že v současné době už nedosahujeme zdaleka takového ekonomického růstu, jak jsme si slibovali a jak jsme toužili, a že prostě musíme připustit, a nyní cituji slova evropských reprezentantů, nikoliv slova svá, že je nezbytně nutné uvést do souladu pilíř ekonomický s pilířem environmentálním a sociálním. Prostě, dámy a pánové, to je realita!
Víte, jaký je rozdíl mezi Českou republikou a Británií? Nezaměstnanost u nás je výrazně větší! Víte, jaký je rozdíl mezi Blairem a chcete-li Paroubkem? Blair to pochopil! Víte, jaký je rozdíl mezi dnešním projednáváním a skutečným životem? Hrajeme si na něco, co pouze zvýší nezaměstnanost! To je to, co bude výsledkem tak velkého volání ze strany odborů a ze strany vás z levé části spektra. Zapomeňte, že se vám povede snížit nezaměstnanost. Naopak, prudce naroste!
Děkuji za pozornost. (Projevy nesouhlasu v levé části, potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Miroslavu Benešovi. Slova se ujme pan poslanec Miroslav Grebeníček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Nejprve se chci vyslovit pro zachování práv odborů v zákoníku práce. Jde o zcela zásadní věc, zejména v tom, že odbory mají dnes právo kontrolovat dodržování bezpečnosti práce na pracovišti a chránit životy a zdraví zaměstnanců například zastavením práce. Už z lidského hlediska dost dobře nechápu, proč někteří zaměstnavatelé, ODS a ve vládní koalici zejména lidovci chtějí toto odborářské právo likvidovat. Je podle mého názoru pokrytecké, když lidovci a jiní napadají kontrolní kompetence odborů jako údajně neústavní. Řada vážných zranění nebo i smrtelných úrazů plyne nebo může plynout z toho, že podniky podceňují rizika a vedoucí zaměstnanci je dokonce vědomě přehlížejí. Je obecně známo, že firmy s vidinou zisku nutí zaměstnance pracovat i v podmínkách a situacích, kdy se nebezpečí zranění enormně zvyšuje.
Ti, kdo odmítají odborářskou kontrolu, zde argumentovali, že kompetentní k zajištění a kontrole bezpečnosti práce přece je zaměstnavatel a toho zase že může kontrolovat jen stát, a ne nějaká odborová organizace. Tvrdím, že odbory jsou prvním, kdo může zasáhnout. Čekat v tu chvíli na příchod státního úředníka, inspektora, nelze. Nikdo jiný než konkrétní zaměstnanci a jejich jménem odbory není přece schopen bezprostředně zasáhnout v situaci, kdy zaměstnavatel nebo jeho vedoucí pracovníci nedocení závažné prohřešky proti bezpečnost práce. Viditelné nebezpečí nejlépe vnímají ti, které ohrožuje. Jednotlivý zaměstnanec může být zastrašen. Proto se tu předpokládá autorita a je tu zákonná kompetence odborů.
Jestli strana Miroslava Kalouska má na věc názor, který straní méně odpovědným zaměstnavatelům, nejedná rozumně. Ani lidovci přece nemůžou myslet vážně, že všem podnikatelům jsou přednější zdraví a životy lidí než jejich osobní zisk. Byly ostatně doby, kdy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku všichni podnikatelé bez výjimky chodili ke zpovědi, veřejně se hlásili k biblickému desateru a přitom nechávali své dělníky včetně žen a dětí mrzačit ve fabrikách bez nároku na bezpečnostní pomůcky a bez jakéhokoliv pojištění. Dneska jsme sice v civilizovanějších časech, ale pracovních úrazů a zdravotních poškození je pořád ještě dost.
A ještě k námitce lidovců, ODS a zaměstnavatelských svazů, že podnikatel a jeho zaměstnanec jsou partneři, a tedy že nepotřebují třetího do kola, tedy odbory. Mezi zaměstnancem a podnikatelem není žádný rovnoprávný vztah, i když nevylučuji, že konkrétní vztahy těch dvou mohou mít i formy velmi přátelské. Jeden práci nabízí a druhého si na ni za určitých zákonem vymezených podmínek najímá. Ten druhý si může vybírat jen za jistých okolností. Ty vztahy jsou o práci, o výrobě, o mzdě jednoho a zisku druhého. Nikdy v minulosti nebyly rovné a nejsou rovné ani dneska, kdy jen úřady práce evidují přes půl milionu nezaměstnaných a na druhé straně nabízejí jen okolo 50 tisíc volných pracovních míst. Nebýt odborů, dělnického hnutí a sociálních zápasů, neprosadila by se po první světové válce osmihodinová pracovní doba, natož pětidenní pracovní týden.
Je dobré klást si otázku, komu a proč dneska vadí, že odbory brání zaměstnance, rozumné pracovní podmínky a slušné mzdy. Nebo chce někdo vážně srazit evropské zaměstnance, ke kterým patří zaměstnanci v České republice, do pracovních poměrů, které panují v Africe a v Asii? Tak si rozhodně ekonomicky vyspělou a demokratickou humánní civilizaci nepředstavuji! Proto zastávám jako poslanec Komunistické strany Čech a Moravy k novému zákoníku práce obdobnou pozici jako Českomoravská konfederace odborových svazů. Není důvod ustupovat od civilizovaných forem pracovního práva někam do Afriky. Proto trvám na právu odborů zastupovat všechny zaměstnance a kolektivně za ně vyjednávat. Se zákoníkem práce problémy mít nebudu. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Miroslavu Grebeníčkovi. S faktickou poznámkou jsem viděl poprvé pana poslance Jaromíra Talíře, potom další.
Poslanec Jaromír Talíř: Vážený pane předsedající, vaším prostřednictvím bych chtěl sdělit předřečníkovi, že KDU-ČSL není jediným, kdo má tuto výhradu, že to byla Legislativní rada vlády, která označila ony dva paragrafy podle názoru jejího, tedy Legislativní rady vlády, za v rozporu s Ústavou České republiky.
A znovu chci zopakovat, že KDU-ČSL šlo o to, aby zákoník práce jako závažná norma byl předložen jako koaliční návrh. My jsme chtěli, abychom předložili tento návrh v rámci koalice, a vytvářeli jsme prostor pro dohodu. Není naší vinou, že k té dohodě nedošlo. (Potlesk KDU-ČSL.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji poslanci Jaromíru Talířovi. S faktickou poznámkou Martin Říman. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Martin Říman: Děkuji. Já budu velmi stručný. Já bych chtěl pouze vyvrátit mýtus poslance Grebeníčka a mnoha dalších, totiž to, že nejvolnější a nejméně chráněné pracovněprávní vztahy jsou v zemích, jako je Afrika, kterou tady zmiňoval, nebo Latinská Amerika. Přesný opak je, vážení, pravdou. Podle všech studií, které byly vykonány např. Světovou bankou a dalšími organizacemi, jsou nejvíce rigidní, nejvíce zregulované pracovněprávní vztahy právě v zemích subsaharské Afriky, Latinské Ameriky, prostě v těch zemích, které jsou nejchudší a nejubožejší. Vy také díky jejich zákoníkům práce, vy nás chcete dostat přesně tam. (Projevy nesouhlasu poslanců ČSSD.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Pan poslanec Michal Doktor. Prosím, pane poslanče, máte slovo - k ještě jedné závěrečné řeči za ODS, nebo jenom k faktické poznámce, pane kolego?
***