(10.20 hodin)
(pokračuje Klas)
V sebeobranné situaci je jakákoli obrana přiměřená. O přiměřené nebo zcela zjevně nepřiměřené obraně má smysl mluvit pouze při posuzování situací sebeochranných. Za způsob útoku se ale většinou považuje to, jak konkrétně útočník obránci hrozil nebo jak jej fyzicky napadal. Nebo se porovnává intenzita obrany a útoku, ačkoliv jsem již zmínil, že termín intenzita útoku či obrany je v kontextu nutné obrany nesmysl. Podobně je nesmyl, požaduje-li se na obránci, aby v situaci, kdy má na rozhodování leckdy jen desetiny sekundy, uvážil, jakou škodu jeho obranná akce způsobí, nebo dokonce zda způsobí větší škodu než protivníkův útok. Avšak takový přístup k interpretaci nutné obrany je až dosud velmi častý a žádné nové znění paragrafu o nutné obraně to změnit nemůže.
Navrhovatel definice nutné obrany patrně ve snaze usnadnit situaci napadeného rozšiřuje platné znění paragrafu 13 o specifikace týkající se místa a času útoku anebo okolností vztahujících se k osobě útočníka nebo osobě obránce. Avšak jakékoliv specifikace pojmu jej nerozšiřují, nýbrž zužují, a tím tedy i o možnosti obránce. Jednání útočníka, který usiluje o dosažení svého cíle bez ohledu na život a zdraví napadeného, není samo o sobě více či méně odsouzeníhodné, činí-li tak dopoledne nebo odpoledne, ve dne nebo v noci, v parku nebo na ulici apod., v těch či oněch vnějších okolnostech, či je-li fyzicky slabší nebo lehčí a silnější či těžší než obránce apod.
Ani odstavec 3, jak jej navrhuje Ministerstvo spravedlnosti v paragrafu 29, neusnadní obránci jeho situaci. Člověk, který neprošel kvalitní mentální průpravou a není na boj připraven po stránce technicko-taktické, nemá ve své mysli funkční strukturu pro optimální řešení sebeobranné situace. Pak bude-li doba, již ke své přípravě k řešení sebeobranné situace měl, dosti krátká, řádově sekundy, neučiní pro svou obranu často vůbec nic účinného, neboť se v jeho mysli vynoří instinktivní obranné reakce v jejich lidské podobě či emoce jako například vztek, strach apod. Identifikovat tyto mentální obsahy u napadeného dostatečně spolehlivě metodami psychologie nebo psychiatrie nelze, ač se to mnohdy činí, a dokonce po delší době, protože výše uvedené mentální reakce nastávají u napadaných lidí bez mentální průpravy vždy. A odstavec 3 paragrafu 29 žádný relevantní identifikační význam nemá, tento odstavec je však potenciálně nebezpečný pro ty, kteří ovládají vysoké stupně sebeobrany a kteří se tedy při řešení sebeobranné situace nebojí a vztek nedostanou. Jejich mysl pracuje v rámci optimálního programu pro řešení úkorných situací. To jim umožňuje nejen se s maximálně možnou pravděpodobností úspěchu ubránit agresivnímu primitivovi, nýbrž i vzhledem k jejich morálním kvalitám, bez nichž by potřebné úrovně v mentální kvalitě nedosáhli, poškodit útočníka tak málo, jak je to jen v dané sebeobranné situaci možné.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Pane poslanče, promiňte, že vám skáču do řeči. Tady se vede mezi poslanci spor o to, zdali vaše vystoupení spadá do podrobné rozpravy. Já jsem hluboce přesvědčen, že to, co máte velmi pečlivě připraveno a nepochybně fundovaně zvládnuto, patří do obecné rozpravy, nicméně jednací řád mi nijak neumožňuje, abych jakkoliv zasáhl. Tolik na vysvětlení poslancům. Znovu - jsem hluboce přesvědčen, že to, co přednášíte, mělo zaznít v obecné rozpravě, nikolivěk v podrobné, ale jednací řád mi neumožňuje, abych jakkoliv zasáhl. Bohužel.
Poslanec Jan Klas: Děkuji, pane předsedající, já vám vyjdu samozřejmě vstříc. Já zkrátím své vystoupení.
Jenom bych byl rád, kdyby tady kolegyně neříkala, že tady kecám zbytečně. Já si myslím, že nutná obrana je tak důležitý jev, že bych vám, vážená paní kolegyně, přál, abyste ho nikdy nemusela použít.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Pane poslanče, protože nemůžete oslovovat paní kolegyni přímo, tak vám chci říci, že k tomu jste měl příležitost vystoupit včera v obecné rozpravě, zcela nepochybně. Tam to patří, podobná vystoupení. Na tom se určitě shodneme. Ale říkám znovu, nemohu nic jiného, než vás požádat, abyste pokračoval ve svém vystoupení v podrobné rozpravě.
Poslanec Jan Klas: Děkuji. Závěrem bych za prvé uvedl, že návrh zákona o nutné obraně v paragrafu 29 trestního zákona ve srovnání s platným paragrafem 13 trestního zákona situaci napadeného nejen neusnadňuje, nýbrž ztěžuje, a navrhovaná změna definice nutné obrany je tudíž zbytečná. A konečně za druhé. K tomu, aby nutná obrana byla také obranou reálně možnou, je z hlediska sindefendologického zapotřebí, aby ti, kdo posuzují její znaky, byli náležitě o reálných možnostech obránce v sebeobranné situaci správně vzděláni a k jejich aplikaci dostatečně mravně vybaveni.
Proto navrhuji nové znění paragrafu 29 přesně v tom samém znění, které navrhl kolega Bílý.
Děkuji za trpělivost, pane předsedající.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Janu Klasovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Zdeněk Koudelka, připraví se pan poslanec Vladimír Říha.
Poslanec Zdeněk Koudelka: Vážený pane předsedající, vážená Sněmovno, navrhuji tento pozměňovací návrh:
V § 7 odst. 1 se za slovo "padělání a pozměňování veřejné listiny (paragraf 324)" vkládají slova "účasti na skupině organizovaného zločinu podle paragrafu 338 odst. 2 a 3".
Odůvodnění. Navrhuje se v souladu s platnou právní úpravou doplnit taxativní výčet trestných činů, na něž se vztahuje zásada univerzality. Jedná se též o požadavek vyplývající z rámcového rozhodnutí o boji proti terorismu.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Koudelkovi. Nyní bude hovořit pan poslanec Vladimír Říha a jako poslední z písemně přihlášených vystoupí paní poslankyně Eva Dundáčková.
Poslanec Vladimír Říha: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, můj pozměňovací návrh se ještě týká paragrafu 140, 141 a 142 a je takový:
V paragrafu 140, 141 a 142 se na konci odstavce 1 mezi slova "odnětím svobody" a slova "až na tři léta nebo zákazem činnosti" vkládají slova "na jeden rok".
Odůvodnění. Vládní předloha udává trestnost až na tři léta nebo zákazem činnosti. Domnívám se, že je vhodné v tomto případě stanovit pevně dolní hranici a že to je lépe v souladu s doporučením Rady Evropy číslo 1418/1999.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Říhovi. Nyní vystoupí paní poslankyně Eva Dundáčková. Po ní pan poslanec Pospíšil.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážený pane předsedající, pane ministře, pane zpravodaji, dámy a pánové, já přednesu jen krátký pozměňovací návrh spočívající ve vypuštění paragrafu 318 - neoprávněné zaměstnávání cizinců.
Jsem přesvědčena, že tento paragraf je diskriminující jednak vůči cizincům a jednak je velmi nesprávně položen ve vztahu k podnikatelům, které zbytečně kriminalizuje. Představme si prosím situaci, kdy zaměstnavatel zaměstnává - to znamená nikoliv že umožňuje některým pracovníkům, ať již cizincům nebo Čechům, odevzdávat práci zjednodušeně řečeno načerno, to znamená, vezme je řádně do pracovního poměru a během toho mnohdy vinou našich úřadů jim propadne ať již povolení k pobytu či povolení k zaměstnání. V tomto případě já myslím, že máme postihovat cizince, který samozřejmě je postižen již tím, že se musí odebrat zpátky k vyřízení všech potřebných dokladů. Ale proč chceme kriminalizovat podnikatele, který by se chtěl například zachovat slušně a dát takovému pracovníkovi pracovní volno k umožnění vyřízení všech nezbytných náležitostí? Tomu já opravdu nerozumím.
Já myslím, že nedostatečně možná bojujeme se zaměstnáváním tzv. načerno nebo s prací načerno. Já vím, že to řeší jiné paragrafy. Tam doufám, že postupujeme jednotně jak vůči českým občanům, tak vůči cizincům, ale v tomto případě je to zcela bezdůvodná jak diskriminace cizinců, tak kriminalizace podnikatele, který chce všechno dělat v souladu s literou zákona, nabídne cizinci pracovní úvazek a v případě, že dojde k administrativnímu nedopatření - a já prosím znovu říkám, že takové zkušenosti znám z praxe, kdy i vinou mnohdy úřadu dojde k tomu, že není opakovaně vydáno povolení k pobytu či k zaměstnání a ten pracovník se musí odebrat do zahraničí - tak kriminalizujeme podnikatele.
Tolik krátké zdůvodnění.
***