(12.50 hodin)
(pokračuje Ransdorf)

Tady se nejedná už o nahodilý výbuch hněvu, nejedná se o policejní provokaci, nejedná se o policejní teror, ale jedná se o vědecky, systematicky připravený likvidační akt, který nazýváme holocaustem nebo v izraelské literatuře se to nazývá šoa.

Je fakt, že ale vztah k celým skupinám národů, jako byly národy slovanské, se lišil v podstatě jen časovým posunem. I my jsme měli být jako národ obětí konečného řešení, koneckonců v září 1941 Reinhard Heydrich při konferenci na Pražském hradě nenechal nikoho na pochybách, jaký bude náš končený osud.

Chtěl bych také připomenout, že pokládám za problematické to, aby se do výkladu historie vstupovalo akty parlamentu. Žijeme v zemi, která má ze zákona stanovenu nebo zaručenu možnost svobodného výkladu dějin. Už jednou se v roce 1993 stalo, že parlament vstoupil na tuto vratkou půdu a snažil se normativně vymezit, jaký má být výklad dějin. Samozřejmě, odezvy byly rozmanité, ale i v zahraničí se objevila řada negativních reakcí. Myslím si, že každý takový pokus je sám o sobě pochybný.

Vzpomínám si na ostrý střet ještě na půdě Federálního shromáždění, kdy Miloš Zeman s politicky motivovaným projevem přišel, aby se změnil státní svátek osvobození z 9. května na 8. květen. Samozřejmě, opět to byla záležitost, která měla svůj účelový politický kontext.

Ještě k myšlence, kterou tu zmínil kolega Janeček, totiž ztotožnění fašismu a komunismu. Možná to neví, ale vstupuje na půdu, kterou vymezil německý historik Ernest Nolte v roce 1963 ve své knize Fašismus ve své epoše. Tehdy tato kniha neměla žádný velký ohlas, ale postupem času se Nolte stal takřka kultovním autorem, byl vydáván v masových vydáních, a to poté, kdy pochopili určití vlivní lidé, např. v BND, že takováto tendence, takovýto výklad dějin může být velmi dobrý pro to, aby se smazala historická vina Německa za druhou světovou válku. Pak, zejména v 80. letech, byl Nolte velmi podporován a mohu říci, že mě děsí, že jeho knihy dnes se stávají takřka módní záležitostí mezi mladou generací historiků, jak ukázaly i poslední sjezdy historické obce v naší zemi.

Ještě poslední poznámka, kterou si neodpustím, na adresu kolegy Bratského. Myslím si, že by měl být ve svých soudech poněkud střídmější. Byl jsem nedávno na setkání veteránů druhé světové války a marně jsem čekal, že se mezi hosty večera, jak bylo ohlášeno, objeví člověk, kterého velmi obdivuji, který trpěl vlastně i po druhé světové válce nespravedlivým pronásledováním, a sice generál Faitl. Dozvěděl jsem se, že kolega Bratský, který ho měl vyzvednout na tuto akci, ho zapomněl, v podstatě jako nějaké zavazadlo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Miloslavu Ransdorfovi. S přednostní přihláškou před kolegou Býčkem ministr kultury Pavel Dostál. (Námitky v sále.)

Chápu, že faktická připomínka má přednost, ale s přednostním slovem se přihlásil řádně do rozpravy pan kolega Dostál. Pane ministře, máte slovo.

 

Ministr kultury ČR Pavel Dostál Vážený pane předsedo, dámy a pánové, já jen velice krátce. Nechci této debatě dávat žádný ideologický nádech, protože si myslím, že debata má opravdu velice věcný základ.

Někteří naši kolegové navrhují, aby oběti fašismu měly svůj den. V ten den se bude vzpomínat na oběti fašismu. Nikdo přece nezpochybňuje, že mezi těmito oběťmi fašismu byli také komunisté. Byl tam Vladislav Vančura, vynikající český spisovatel, byl tam Oldřich Stibor, veliký představitel české avantgardy. Byli oběti fašismu. Ale tak jak existují oběti fašismu, prostě je pravda, že existují oběti komunistické totality a komunistické diktatury. Absurdní je, že mezi těmito oběťmi jsou opět komunisté. Teď nemám na mysli ony komunisty, kteří rozjížděli mlýny. Mám skutečně na mysli komunisty, kteří byli obětí represí.

Takže já se trochu divím kolegovi Ransdorfovi, kterého si velice vážím, že tak vehementně vystupuje proti. Je to věcný problém. V této zemi existují oběti fašismu i oběti komunismu. Proto ten návrh byl podán a proto ho podpořím. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru kultury. S faktickými připomínkami ještě před řádně přihlášeným Ladislavem Býčkem pan kolega Petr Bratský a pan kolega Miloslav Ransdorf.

 

Poslanec Petr Bratský: Já bych, pane místopředsedo, vaším prostřednictvím vzkázal slovutnému panu kolegovi, že ano, došlo k jedné mé chybičce, poté co dělám několik večerů pro tyto válečné veterány, já na ně nezapomínám, nejsou to pro mne žádná zavazadla, naopak, pana generála Peřinu jsem např. dovezl na ten večer, ale protože se pořad připravoval tři měsíce dopředu, tak prostě došlo k tomu, že mi to už nikdo nepřipomněl, že jsem měl dovézt pan generála Faitla. Nicméně ani na něj jsem nezapomněl, ani tehdy, ani jindy, a navrhl jsem ho letos např. na vysoké státní vyznamenání.

Takže, pane kolego, příště prosím - vaším prostřednictvím, pane přesedající - si podobné poznámky nechte stranou. Já jsem svou chybu přiznal a Faitlovým jsem se tehdy velice omluvil. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Věřím, že vzhledem k tomu, jaký byl klid ve sněmovně, panu kolegovi Ransdorfovi nemusím tlumočit váš vzkaz.

S faktickou připomínkou pan poslanec Miloslav Ransdorf. Prosím, pane kolego.

 

Poslanec Miloslav Ransdorf: Já jsem rád, že k omluvě došlo, nicméně potvrdil jste to, co se stalo a co jsem tady signalizoval.

Chtěl bych říci dvě věci. Osobně pokládám za navýsost tragický osud Milady Horákové a cítím jako člen Komunistické strany Čech a Moravy stud za to, jak se postupovalo v tomto případě, jak se postupovalo vůbec v době politických procesů. Ano, má kolega Dostál pravdu, že tehdy vznikl jakýsi mlýnek na maso, který roztáčeli mnozí, kteří pak do něj nakonec i sami spadli. Mohl bych jmenovat, ale samozřejmě je zbytné dělat tady z toho historický seminář.

Je fakt, že Milada Horáková byla člověk hluboce levicově cítící, a jak je doloženo v pamětech, které ještě nejsou vydány, ale jsou sepsány, Marie Švermové, chtěla v roce 1945 vstoupit do Komunistické strany Československa. Milada Horáková podporovala myšlenku socialistické přeměny Československa. Můžete kroutit hlavou jak chcete, ale je to pravda. O to je to tragičtější a otřesnější záležitost, co se v tomto případě stalo. Marie Švermová, pokud vím, se nikdy s tímto případem nedokázala smířit, že vlastně nedokázala zabránit této tragédii, a nesla si svůj pocit viny a odpovědnosti celý život až do smrti s sebou.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane kolego, nezlobte se na mne, ale přihlásil jste se k faktické poznámce. Musím postupovat podle § 60 odst. 2 a 3, takže pokud chcete dále vystupovat, musíte se řádně přihlásit do rozpravy. Nezbývá mi nic jiného, protože je potřeba, abych jako předsedající postupoval korektně vůči všem poslancům.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP