(10.50 hodin)
(pokračuje Zeman)
Dámy a pánové, po sdělení této představy mi dovolte skončit jedinou osobní poznámkou. Považoval jsem za samozřejmé, že ty z vás, které jsem v uplynulých dnech měl možnost oslovit, nebudu přemlouvat, aby mne volili, nebudu jim za to nabízet lukrativní místa, nebudu - což mě někdy dává trošku přemáhání - pomlouvat ani slovem své protikandidáty, ale pouze a výlučně je seznámím přesně s tímto programem. A říkal jsem tuto představu na všech poslaneckých a senátorských klubech a říkal jsem ji vždy stejně bez ohledu na to, ke komu jsem mluvil. Prosím vás proto o jediné - považujte tento nelobbistický postup nikoliv za výraz neúcty nebo nezájmu o vás, ale naopak prosím, abyste jej považovali za výraz hlubokého respektu k vaší svobodné vůli a k vaší svobodné volbě.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Vážení kolegové, nyní mám před sebou šest písemných přihlášek do rozpravy. Jako první se přihlásil pan poslanec Miroslav Grebeníček a další bude mluvit pan poslanec Jozef Kubinyi.
Prosím, máte slovo.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážené poslankyně a senátorky, vážení poslanci a senátoři, scházíme se k volbě prezidenta republiky v jiné atmosféře, než v jaké proběhly volby předchozí. Stačí, když připomenu, že před pěti lety nebylo umožněno kandidátovi Komunistické strany Čech a Moravy před voliteli vystoupit a sdělit své názory na prezidentskou funkci. Tehdy se dělalo vše, aby zvítězil předem vybraný kandidát. Dokonce - pokud mě paměť neklame - byl použitý trik se zatčením jednoho poslance. O celých pět let se tak prodloužila éra zablokované politické scény, v níž je právě s Hradem spojovaly různé zákulisní manévry i intriky.
Bylo to však také pět let, kdy se naše země politicky posunula. Průběh letošní volby je toho důkazem. Posun je to znatelný. Více se dbá na demokratické přístupy, více se komunikuje mezi jednotlivými politickými subjekty a je to komunikace stále častěji založená na naslouchání jeden druhému. Může to být až symbolické: se změnou osoby prezidenta se rýsuje nadějná možnost zvýšení politické kultury. Již jen proto je současná volba důležitá. Ještě větší význam může mít, pokud se přísliby, které přinesla, promění v každodenní politickou praxi.
Dámy a pánové, prezident v pojetí našeho ústavního systému není nadán výrazným počtem pravomocí. Požívá však vážnosti hlavy státu. Lidé v něj tradičně vkládají různé naděje a ctí jej. Stojí o prezidenta občanského, který právě proto, že se ocitá v průsečíku zájmů deseti milionů lidí, musí s lidmi komunikovat, nepovyšovat se nad ně, nezpychnout. Občané si zasluhují prezidenta, který by znal jejich problémy a pomáhal při hledání východisek. Zasluhují si prezidenta, který by se neomezil na slova a akademické přístupy, ale byl aktivní při překonávání potíží, dodával lidem odvahu a neúnavně vyžadoval na státních i regionálních orgánech práci, práci a zase práci ve prospěch občanů.
Nezastupitelné místo má prezident v zahraniční politice našeho státu. Nemůže se však v ní chovat jako svrchovaný pán. Musí být součástí politického působení za hranicemi, své kroky začleňovat do celkové zahraniční politiky a vyvarovat se jednostrannosti či servility.
Dámy a pánové, pokud mám hovořit o kandidátech, kteří se představili našemu poslaneckému klubu, pak oba jsou politicky velmi zkušení. Prošli nejvyššími funkcemi, přijímali stovky rozhodnutí a stáli ve světle ramp tak dlouho, že je každý zná. Samozřejmě se vším, co k tomu patří. Každý zná jejich silné stránky i jejich slabiny, jejich úspěchy i jejich drobná či větší selhání. A lidé také hodnotí. Stejně jako většina z nás, i já jsem v tomto týdnu hovořil s mnoha lidmi, kteří si přáli sdělit mi svůj názor k volbě prezidenta. Občané mají dlouhou paměť, neposuzují jeden moment. Sledují vývoj politika a odhadují jeho budoucí kroky.
Poslanecký klub Komunistické strany Čech a Moravy si plně uvědomuje, že posuzovat osobnosti mechanicky nelze. Vždy je třeba brát v potaz nejen činy minulé, ale i současné, a samozřejmě vývoj osobnosti, ke kterému vždy v čase dochází. Právě z tohoto pohledu jsme posuzovali otázku, zda postavit do druhé volby svého vlastního kandidáta. Při konzultacích jsme dospěli k názoru, který zastával i doktor Miroslav Kříženecký - dejme šanci dvěma politickým osobnostem, nechť formulují svou politickou vizi do bezprostřední budoucnosti, nechť dostanou naplno příležitost ukázat, jak a jaké politické zkušenosti hodlají nadále využívat, jak reflektují skutečně demokratické principy a zásady.
Samozřejmě známe názory kandidátů na celou řadu otázek. Považujeme za samozřejmé, že prezident bude komunikovat s celým politickým spektrem, a vítáme, že stejného názoru jsou i kandidáti. Kvitujeme fakt, že ani v první, ani ve druhé volbě se nenašel kandidát, který by chtěl voluntaristicky zacházet s institutem amnestie a milosti. Zůstávají však velice konkrétní otázky, které by měly být kandidátům položeny, aby se lidé mohli ještě hlouběji orientovat v názorech kandidátů a abychom my, kteří dnes budeme volit, mohli ještě zvážit, komu dáme či nedáme důvěru. Mám na mysli otázky, které vyplynuly z posledního politického vývoje.
***