(18.00 hodin)
(pokračuje Hrnčíř)
Chtěl bych se v krátkosti zmínit, jak by tato společnost fungovala, kdyby k ní došlo. Těmto vyvoleným, zdánlivě privilegovaným bytovým družstvům se totiž poskytnou dotace, aby následně přišla o svou samostatnost a nezávislost.
Kdo z vás si přečetl návrh zákona, zná odpověď na následující otázky. Kdo bude schvalovat stanovy družstev i jejich směny? Ministerstvo pro místní rozvoj. Kdo bude provádět bdělou kontrolu nad rozhodováním orgánů družstev? Ministerstvo pro místní rozvoj. Kdo bude finančně kontrolovat hospodaření družstev? Státní fond rozvoje bydlení. Kdo se stane vlastníkem domu v případě likvidace družstva? Stát? - Ministerstvo pro místní rozvoj! Ministerstvo si takto vytvoří v celé České republice síť jakýchsi dceřiných společností, ministerských s. r. o., které bude obdarovávat, řídit, kontrolovat, rušit, likvidovat a zestátňovat.
Máme před sebou téměř dokonalý návod, jak dostat družstevní sektor pod plnou kontrolu vlády. Naplnění tohoto socialistického cíle mohou závidět i vlády před rokem 1989. Co snad chybí k úplné dokonalosti tohoto cíle? Snad jen ustanovení povinnosti o tom, že v každé domácnosti takovéhoto družstva musí na čestném místě viset podobizna ministra místního rozvoje.
Jsem přesvědčen, že hlavním motivací předkladatele je přidělit Ministerstvu pro místní rozvoj nově vymyšlené kompetence náhradou za ty, o které snad přijde převodem kompetencí na kraje.
Dalším, částečně tragickým a částečně komickým faktem je, že vláda nepoučitelně znovu a znovu lidem slibuje další a další miliardy korun, tentokrát na bytovou výstavbu, aniž je má. Chápu snahu vlády najít jakýsi bezbolestný recept pro bytovou politiku, ale uskutečněním nové instituce - tudy cesta skutečně nevede. Žádná socialistická organizace bytového družstva tuto situaci nevyřeší sama o sobě.
Pan zpravodaj položil zde několik otázek a zároveň si na ně odpověděl. Snad ta nejpodstatnější, pokud trochu obecněji jsme tuto diskusi zavedli: Proč se nestavějí nájemní byty? Odpověď je dvojí. Protože nájemné je nerentabilní a nájemník je ve své podstatě nedotknutelný. Chceme-li rozvíjet bytovou výstavbu, musíme holt nájemné mít rentabilní a nájemník ve své ochranné fázi nesmí být nedotknutelný. Ona se ochrana nájemníka ve své podstatě obrátí proti němu samotnému, neboť nájemník nemůže sehnat volný byt, pokud není spokojen pronajímatel, a nový nájemník ani jeho potřeba uskutečněna nebude.
Dámy a pánové, připojuji se k návrhu na zamítnutí tohoto zákona. Děkuji vám.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Kdo se dále hlásí? Poslanec Jan Bláha, poté kolega Stanislav Křeček.
Poslanec Jan Bláha: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, dalo by se říci jednou jedinou větou podle toho, co jsem slyšel před chvílí od několika předřečníků, že buď je to už jakási volební rétorika k umístění se na svých kandidátkách, nebo je to spíše něco jiného, které se dá říci také jednou větou: když se nechce, tak se nechce.
Je úsměvné zde poslouchat logiku, kterou bych od pravicového poslance nikdy nečekal, zvláště tehdy, když mi připadá - já už jsem to zde jednou říkal - skoro zbytečné. Možná bych doporučil panu předsedovi sněmovny, aby na nejbližších schůzích organizačního výboru pokud možno raději zrušil všechny zahraniční cesty, protože se ukazuje v těchto vystoupeních, že jsou zbytečné, že nic nepřinášejí. Dokonce i návštěvy zahraničních odborníků i takových konzervativních států, jako nám byla dávána za vzor kolegy Velká Británie, a proto je sem třikrát pozvali. Ale vždy se dozvěděli totéž. Pro ně neblaho slyšet, že u nich existují samozřejmě systémy neziskové bytové výstavby a že jsou v každém státě. Mrzí mě, když jsem s těmito kolegy byl v Německu, Rakousku a jinde, kde jsme se na ty věci ptali. A ptali jsme se i tady. Slyšeli jsme všichni stejnou odpověď.
Já bych chápal kritiku konkrétních věcí. Ano, já bych to bral. Ale v jednom jediném momentu: když si řekneme ano, máme stejný právní základ, stejné právní úpravy, které jsme obdrželi - snad jsme si je přečetli nebo nechali přeložit - a pojďme se bavit o tom, co podle našeho názoru i z diskusí, které známe z dřívějška, budeme chtít ve druhém čtení v tomto zákonu narovnat. Tomu bych rozuměl. To je legitimní, to je správné. Myslím, že je to v naprostém politickém klání čitelné a jasné.
Ale zamítnout z důvodů, které znějí falešně v řadě věcí, kdy se hovoří ne nestranně, o jaké rodině to je a jak ji budeme podporovat. Proč neřekne stejný politik, že tito politici prosadili v minulých letech všechny úpravy hypoték, daňových odpočtů, stavebního spoření atd. v té podobě, že když si takto sečte ten, kdo si bude stavět sám svůj byt, že tyto výhody samozřejmě také obdrží? To by bylo férové a mohl by se vidět rozdíl. Že se pak zjistí, že v individuální bytové výstavbě komerčního významu pro toho, kdo na ni má, dostane od státu vlastně ještě víc z titulu dokonce svého příjmu? Proč neřeknou, že se zrušily např. hranice, když se řeklo, že se budou stavět byty s podporou státu určité výměry? Myslím si, že to byla vláda roku 1996 a 1998, kdy se v té době zrušila metráž. Komu to prospělo? Samozřejmě těm nejmovitějším. Že existovaly dvousettisícové půjčky svým způsobem špatně propracované, že jejich efekt se nesetkal s tím, s čím se měl setkat? A to myslím, že někteří exministři vědí. A bavme se o tom, jak je potřeba je narovnat a za jakých podmínek je dát.
Hovoří se tu o 540 tisících volných bytů. Přečtěme si a sežeňme si podrobné podklady statistického úřadu, jak to s těmi byty je. Je to falešný argument. Zrovna tak je falešné, že taková rodina, kdyby tento byt stavěla, musí dát devět až jedenáct tisíc měsíčně. Nevím, jestli čtete přílohy nebo jste si dělali propočet. Bral bych, kdybychom se bavili o tom, že podmínka, když takovéto neziskové bytové družstvo bude žadatelem u státního fondu a on řekne: dobře, stavte, máte projekt a všechno v pořádku, splňujete podmínky dle zákona, ale jedna z limitních podmínek např. je 15 tisíc za metr čtvereční, dnes běžně stavitelné. To je bez ceny pozemku. Naprosto běžné. Kdo rozumí bytové výstavbě, tak to ví. Kdo jí nerozumí, mohl by se to jít nejdříve učit, než vystoupí. Pak nemůže vycházet číslo ani devět, už vůbec ne jedenáct tisíc měsíčně.
A kontrola státu? Já být pravicovým politikem, tak první budu chtít právě kontrolu státu nad vydanými veřejnými prostředky. Řeknu "dobře", když této formě bude nabízet. Naopak. A dokonce bych tu vystoupil, určitě jsem byl na zmiňovaných seminářích, i britských, které jsem si pozval, a vystoupil a ocitoval některé jejich pasáže kontrolních mechanismů, kdy musí dokázat takovéto společnosti, když dostaly příspěvek pro svoji bytovou neziskovou výstavbu a jejího dalšího užívání, že musí každoročně prokazovat. Jenom pro informaci těm, kdo tam byli se mnou - dotazník, který také dostali do ruky v anglické verzi, kde je tři sta položek, kde tato družstva se rozčilují, co se to po nich chce. Kdy dokonce existuje dva roky schválený kontrolní mechanismus parlamentu - přátelé - nad takovouto výstavbou a jejím využitím včetně nebytových prostor.
***