(15.10 hodin)
Ministr bez portfeje ČR Karel Březina: Vážený pane místopředsedo, paní poslankyně, páni poslanci, při zdůvodnění návrhu na vyslovení souhlasu Poslanecké sněmovny s ratifikací Úmluvy Rady Evropy č. 108 na ochranu osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat v prvém čtení jsem obšírněji zdůvodnil potřebu této ratifikace. Dovoluji si upozornit, že ratifikace této úmluvy je nezbytnou podmínkou pro spolupráci České republiky v schengenském informačním systému a pro spolupráci s Europolem.
Přistoupení k Úmluvě Rady Evropy č. 108 je nezbytným předpokladem pro náš vstup do EU a další mezinárodní spolupráci. Tedy jinými slovy ratifikace úmluvy Rady Evropy je důležitým aktem pro harmonizaci našeho právního řádu s právem EU. Podpis a ratifikace úmluvy č. 108 je projevem připravenosti ČR náležitě chránit soukromí občanů v souvislosti se zpracováváním osobních údajů tak, jak to vyžaduje právo Evropské unie a Rady Evropy, a plnit smluvní závazky a zdržet se všech úkonů, které by byly s úmluvou v rozporu. Podpis a ratifikace úmluvy č. 108 bezesporu zvýší prestiž ČR v oblasti ochrany osobních údajů a ochrany lidských práv.
Navrhuji, aby Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s ratifikací Úmluvy Rady Evropy č. 108 na ochranu osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Prosím zpravodajku zahraničního výboru paní kolegyni Vlastu Štěpovou, aby odůvodnila usnesení výboru, které bylo rozdáno jako sněmovní tisk 741/1.
Poslankyně Vlasta Štěpová: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já bych jenom ráda doplnila několik údajů k úmluvě, kterou bychom měli ratifikovat. Rada Evropy ji přijala již v roce 1981 jako doplněk k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, tedy jednoho ze základních aktů Rady Evropy z roku 1950. Je to základní dokument Rady Evropy pro oblast ochrany osobních dat. Je to součást schengenských acquis.
Z této úmluvy vycházel zákon č. 256 z roku 1992 na ochranu osobních údajů, nebyl však v naprostém souladu s úmluvou. Ne už proto, že nebyl zřízen nezávislý orgán dohlížející na ochranu osobních údajů. To je již napraveno. Zahraničnímu výboru předkládal tuto úmluvu k projednání předseda Úřadu na ochranu osobních údajů pan Karel Neuwirth. Předkládal ho jako materiál bezproblémový a ani v rámci diskuse na zahraničním výboru jsme na žádný potenciální budoucí problém nenarazili.
Ráda bych vás tedy seznámila s usnesením zahraničního výboru z jeho 41. schůze z 10. ledna 2001. Po odůvodnění předsedy Úřadu na ochranu osobních údajů Karla Neuwirtha, po zpravodajské zprávě Štěpové a po rozpravě zahraniční výbor doporučuje Poslanecké sněmovně přijmout následující usnesení:
Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s ratifikací Úmluvy o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat (ETS 108) ze dne 28. ledna 1981, podepsané za ČR ve Štrasburku 8. září 2000. Pověřuje předsedu výboru, aby toto usnesení předložil předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, a za třetí zmocňuje zpravodaje výboru, aby na schůzi Poslanecké sněmovny podal zprávu o výsledcích projednávání tohoto vládního návrhu na schůzi zahraničního výboru.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Otevírám rozpravu. Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. Přikročíme k hlasování o usnesení navrženém zahraničním výborem.
Zahájil jsem hlasování s pořadovým číslem 279. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?
Z přítomných 137 pro návrh 108, proti nikdo. Konstatuji, že s návrhem usnesení byl vysloven souhlas.
Dalším bodem je bod číslo
64.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu
přístup ČR k Úmluvě o omezení případů bezdomovectví ze dne 13. srpna 1961
/sněmovní tisk 810/ - prvé čtení
Prosím, aby úvodní slovo přednesl ministr vnitra Stanislav Gross.
Ministr vnitra ČR Stanislav Gross: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, předkládám Poslanecké sněmovně v prvém čtení k vyslovení souhlasu návrh Úmluvy o omezení případů bezdomovectví ze dne 13. srpna 1961, dle sněmovního tisku 810. Jde o úmluvu OSN, která byla vypracována na základě rezoluce č. 896 schválené Valným shromážděním OSN dne 4. prosince 1954. Tím, že ČR přistoupí k této úmluvě, se domnívá vláda ČR, že tím ČR bude jasně demonstrovat svou politickou orientaci a postavení v rámci světového společenství, s tím, že předkládaná úmluva vychází z potřeby předcházet vzniku apatridity.
K této úmluvě již přistoupilo 21 států. Mezi smluvními stranami této úmluvy jsou Velká Británie, SRN, Rakousko a řada dalších států. Je nutno říci, že některé státy, jako třeba právě jmenované státy, při podpisu či při svém přístupu k úmluvě učinily určité výhrady k některým z jejích článků. Česká republika však nemá v úmyslu, alespoň podle stanoviska vlády ČR, při přístupu k úmluvě učinit výhradu k žádnému z těchto článků zmiňované úmluvy.
Úmluva samotná reaguje na nežádoucí a diskriminační situaci, kdy apatritida znemožňuje fyzickým osobám plné zapojení při realizaci některých základních práv, ať již jde o práva politická, např. volební, nebo některá jiná práva související s občanským životem, např. možnost vykonávat určitá povolání, např. povolání policisty, povolání soudce, případně dalších povolání. Problémy vznikají rovněž při poskytování právní ochrany takovýchto osob, neboť tyto osoby nejsou v státoobčanském vztahu k žádnému ze států a z toho vyplývají další problémy.
Cílem úmluvy je snižovat existující počet osob bez státního občanství, a to tím způsobem, že se osobě, která by jinak zůstala bez státní příslušnosti, zabezpečí možnost nabytí státního občanství i v těch případech, kdy ho již tato osoba nemůže nabýt podle vnitrostátního práva některé ze smluvních stran úmluvy.
Tato úmluva je úmluvou o lidských právech a základních svobodách ve smyslu čl. 10 Ústavy ČR. Předpokládá tedy, že tato úmluva bude mít v rámci vnitrostátního práva přednost před aplikací bezprostředně závazné právní úpravy obecné, tedy příslušným zákonem. Dosud platná vnitrostátní právní úprava je plně v souladu s textem úmluvy, kromě dvou záležitostí. První se týká toho, že vnitrostátní právní úprava stanoví jako jednu z podmínek nabytí státního občanství ČR to, že žadatel nebyl v posledních pěti letech pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin. Úmluva o uplatnění této podmínky pro udělení státního občanství, pokud jde o osoby, na které se vztahuje, to znamená ne o běžné žadatele o občanství ČR, ale o osoby, které by jinak byly bez státní příslušnosti, tak vnitrostátní úprava toto za normálních okolností neumožňuje.
Úmluva zná jiné omezení. Úmluva zná omezení to, že žadatel nesmí být odsouzen za trestný čin proti bezpečnosti státu anebo nesmí být odsouzen k trestu odnětí svobody pěti či více let. Tento článek úmluvy patří mezi ty články, vůči nimž nelze učinit výhradu. A jelikož bude mít tato úmluva v případě, že sněmovna kvalifikovanou většinou s ní vysloví souhlas, poté i Senát, tak bude mít přednost před zákonem, tak v případě osob, na které se tato úmluva vztahuje, bude mít ustanovení této smlouvy přednost před aplikací zákona.
***