(10.20 hodin)
(pokračuje Dundáčková)
Zkuste si prosím představit, že pro každý další typ smlouvy, která je uvedena v občanském zákoníku, a to prosím máme jistě i smlouvy inominátní, možná že i ty budeme ještě nějakým způsobem upravovat, které jsou nepojmenované, a budeme se snažit nějakým způsobem je zregulovat.
Myslím si, že to je skutečně cesta nešťastná, a nedomnívám se na rozdíl od pana ministra, který zde předlohu obhajoval, že by více paragrafů vedlo k většímu posílení právní jistoty obou smluvních stran. Pan ministr to uvedl jako důvod, ale žádným způsobem jej neobhájil. Pouze se vyjádřil, že se domnívá, že takovýto nový zákon povede k posílení právní jistoty obou smluvních stran.
Jsem zcela opačného názoru a navrhuji, abychom tuto úpravu jako cestu špatným směrem zcela zásadně zamítli na jejím počátku, a podávám oficiální návrh na její zamítnutí.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Táži se, kdo další se hlásí do rozpravy. (Nikdo se nehlásí.) Ne-li, obecnou rozpravu končím.
Vyzývám případně navrhovatele nebo zpravodaje k závěrečnému slovu.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Pavel Mertlík: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, přiznám se, že bych byl raději, kdyby za řečništěm na mém místě stál například pan ministr Bureš nebo pan místopředseda vlády Rychetský. Asi by dokázali argumentovat fundovaněji než já, ale pokusím se odpovědět na připomínky z rozpravy alespoň v té míře, nakolik si myslím, že to lze.
První věc je snaha vlády o rekodifikaci. Myslím si, že předložení speciálního zákona k jedné dílčí materii upravené rozsáhlým kodexem samo o sobě není porušením toho, že ve svém programovém prohlášení se vláda rozhodla především pracovat na těchto rozsáhlých rekodifikacích. (Intenzivní hluk ve sněmovně.) Rozsáhlá novela obchodního zákoníku z loňského roku je svědectvím toho, že tyto pokusy vláda činí. Činí je velmi významně a jde o zásahy nesrovnatelné s žádnými jinými dílčími úpravami, srovnatelné pouze se samotným zpracováním obchodního zákoníku v období let 1990/1991. Myslím si, že to, že se vláda rozhodla postupovat v případě jednoho speciálního problému dílčím zákonem, není svědectvím o tom, že by rezignovala na svou snahu rekodifikovat obecně občanský zákoník, obchodní zákoník a tyto rozsáhlé právní normy. (Předseda Poslanecké sněmovny: Prosím o klid.)
Druhou věc jsem řekl ve svém úvodním slově, ale možná ne dost zřetelně. Základní dilema, které vedla vláda a bylo podrobně projednáváno v Legislativní radě vlády, bylo to, zda pokračovat dále v režimu občanského zákoníku, nebo obchodního zákoníku. Jak v Legislativní radě vládě, tak ve vládě mezi těmito dvěma alternativami převážil názor přejít do režimu obchodního zákoníku s úpravou pojistné smlouvy s tím, že právě tento režim je vhodnější z hlediska jistot obou stran smluvního vztahu. Čili toto je základní rovina té argumentace. Možná ne dost zřetelně jsem se pokusil to v úvodním slově vyjádřit.
Vážené dámy, vážení pánové, domnívám se, že posouzení této velmi technické normy v rámci druhého a třetího čtení je věcí, která stojí za to, aby byla uskutečněna. Jde o situaci, kdy dnešní právní úprava zřejmě je dostatečná, čili nebude-li tento návrh schválen, nedojde k žádným dramatickým situacím. Na straně druhé posun směrem do budoucna je bezesporu potřebný. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Pane ministře, děkuji vám. Prosil bych moc kolegy napravo z klubu Unie svobody o klid. Přeje si pan zpravodaj Šustr vystoupit?
Poslanec Ladislav Šustr: Pouze rekapitualci. V rozpravě vystoupili dva členové tohoto sněmu a padly dva návrhy - jeden na vrátit předkladateli k přepracování a dvakrát zamítnout.
Předseda PSP Václav Klaus: Takže nejprve budeme hlasovat o návrhu pana poslance Recmana na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování.
Zahájil jsem hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 230 z přítomných 180 poslanců 100 hlasovalo pro, 63 proti. Návrh byl přijat. Rozhodli jsme o vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování.
Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodajovi.
Přecházíme k bodu 32 našeho pořadu, kterým je
32.
Návrh poslanců Rostislava Čevely a Milana Cabrnocha na vydání zákona,
kterým se mění zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 809/ - prvé čtení
Návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 809 a stanovisko vlády k němu jako tisk 809/1.
Prosím, aby poslanec Čevela uvedl za navrhovatele tento předložený návrh. (Hluk ve sněmovně.) Pane poslanče, než začnete, pokusím se zklidnit sál, posadit před vámi diskutující do lavic a umožnit vám vystoupení.
Poslanec Rostislav Čevela: Děkuji vám, pane předsedo.
Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, spolu s poslancem Cabrnochem se na vás obracíme věru s technickou normou - sněmovní tisk č. 809 - s návrhem novely zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, s návrhem, který řeší tři vzniklé problémy v resortu zdravotnictví.
Totiž zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, s platností od 1 .6. 2000 způsobuje svým dopadem na zdravotnickou informatiku dosti naléhavou situaci v nakládání s osobními údaji a v nakládání s citlivými osobními údaji, zejména při vedení zdravotnické dokumentace v provozu národního informačního zdravotnického systému a vedení národních zdravotních registrů. Základní rozpor se současným stavem spočívá v okolnosti, že při nakládání s osobními údaji ve zdravotnické dokumentaci a zdravotních registrech má správce těchto údajů podle § 11 zákona č. 101/2000 Sb. informační povinnost vůči subjektům údajů, to je pacientovi, a podle § 16 pak oznamovací povinnost vůči Úřadu pro ochranu osobních údajů. Termín tolerance dosavadního stavu je datum 31. 5. 001 a tento termín zdůrazňuji.
Řekl jsem, že jde o tři okruhy, tři řešené problematiky. Tedy první - zdravotnická dokumentace. V současné legislativní situaci není v zákoně č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, stanovena povinnost vést zdravotnickou dokumentaci. Zákon č. 160/1992 Sb. ukládá vést zdravotnickou dokumentaci nestátním zdravotním zařízením. Povinnost vést zdravotnickou dokumentaci není pro státní organizace zakotvena v žádné dosavadní legislativě v České republice.
***