(14.20 hodin)
(pokračuje Petr)
A pokud se to stane, pak bude možné zákon novelizovat.
Zákon v podstatě sestává ze tří hlav.
Hlava č. I. v podstatě doznala některých změn, které v evropském právu jsou zakotveny, ale v původním vládním návrhu nějakým způsobem scházely. Jedná se o to, že podle tohoto zákona nebudou posuzovány projekty vojenského charakteru, které slouží obraně státu, a že vláda v jistých výjimečných případech, když předtím bude informovat veřejnost, může vyloučit některé projekty z tohoto posuzování.
Pochopitelně došlo k tomu, že hlavní zájem byl na tom, aby se zkrátila procedura, která sleduje a provází tento zákon. Já se domnívám, že došlo k výraznému zkrácení procedury, když podle původního návrhu zákona by tato doba v případě, že záměr by šel až do posudku záměru, představovala 270 dnů, kdežto podle nové verze jde o dobu, o níž budeme rozhodovat a jež je výrazně, můžeme říci dokonce zhruba o třetinu kratší.
V celém procesu projednávání tohoto zákona je veřejnost podle mého soudu naprosto dostatečným způsobem a dostatečně informována a původně plánovaná dvě veřejná projednávání byla zkrácena na jedno veřejné projednávání.
Pokud se týká hlavy II., jde o posuzování koncepcí, které se týkají přeshraničních vlivů. Tam byla původní verze upravena podle dohody z Espoo, kterou budeme schvalovat ve druhém čtení v průběhu příštího týdne. Opustilo se původní, příliš komplikované a rozsáhlé schvalování přeshraničních vlivů, jak bylo uvedeno ve vládním návrhu.
Z mezistátního posuzování pochopitelně vypadlo posuzování koncepcí.
Pokud se týká hlavy III., která hovoří o závěrečných a společných ustanoveních, došlo ke sjednocení v tom, že byla přesně definována pravidla pro akreditaci osob, které mohou zpracovávat záměry a posuzovat koncepce záměrů.
Za nejzávažnější úpravy považuji úpravy v tabulkové části, poněvadž mám dojem, že tabulková část tohoto zákona je mnohem důležitější a významnější než jeho textová část. V mnoha případech byly za základ vzaty evropské standardy, o kterých nepředpokládám - na rozdíl od pana ministra - že jsou minimální, ale jsou to standardy, které vyhovují naší ekonomice.
Dále v tabulkové části došlo k tomu, že značná část v kompetencích, které původně příslušely ministerstvům, byla delegována na kraje, neboť se domníváme, že kraje jsou tím prvním článkem, který by měl chránit prostředí ve své oblasti.
Závěrem bych chtěl konstatovat, že zákon o posuzování vlivů na životní prostředí, tak jak je předložen v komplexním pozměňovacím návrhu, je natolik kompatibilní s evropskými normami, že je možno jej doporučit do třetího čtení.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Petrovi.
Otevírám rozpravu, ale na jejím počátku bychom měli hlasovat o procedurálním návrhu, které předložil pan poslanec Drda. Proto prosím, aby svůj návrhu zopakoval.
Poslanec Jiří Drda: Můj procedurální návrh zněl, aby se jako základ dnešního projednávání vzal tisk, který je předložen pod číslem 495/4, tj. usnesení výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí, a to s tou legislativně technickou úpravou, o které jsem tady také hovořil, tzn. od 1. 1. 2002 účinnost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji.
O tomto návrhu rozhodneme hlasováním pořadové číslo 136, které zahajuji. Ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 136 tento návrh byl přijat, když se pro něj z přítomných 157 vyslovilo 115 a nikdo nebyl proti.
Základem k projednání tohoto bodu se tedy stalo usnesení výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí.
V tuto chvíli otevírám obecnou rozpravu, do které je přihlášen pan poslanec Libor Ambrozek a pan poslanec Rudolf Tomíček. Jako první tedy má slovo pan poslanec Libor Ambrozek.
Poslanec Libor Ambrozek: Paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, je tu takový hluk, že člověk ani neslyší, když mu někdo telefonuje, ale přesto si dovolím přednést krátký příspěvek do obecné rozpravy a potom také do podrobné rozpravy, a to na téma tisku č. 495.
Úvodem je třeba připomenout, že stávající zákon platí již více než osm let a že to je jeden z hlavních důvodů práce na zákoně novém - nebo ne novém, nýbrž na novele - protože šlo o slib Evropské komisi, že přijmeme novou legislativu, aniž by ta stávající ovšem byla úplně v nepořádku.
V podstatě jednou z mála částí, které se do zákona přidaly proti stávajícímu stavu, je přeshraniční posuzování vlivů na životní prostředí, tzn. implementace Espoo konvence do našeho právního řádu, o které se bude hlasovat následně v tisku č. 516.
Ministerstvo se samozřejmě snažilo odstranit nedostatky zákona stávajícího, pročež výsledkem pak nebyla pouhá novela, ale úplně nový zákon.
Dále bych rád připomněl, že projednávání tohoto zákona probíhalo bezprecedentním způsobem. Vláda totiž předložila zákon v lednu, a teprve nyní v prosinci o něm jednáme ve druhém a třetím čtení. A není to jenom neshodami uvnitř klubu ČSSD, ale je to i tím, že namísto klasického postupu přes jednání výborů jednaly o tomto návrhu několik měsíců zástupci smluvně opozičních stran v rámci smírčího řízení, které nezná jednací řád Poslanecké sněmovny. Obraceli se proto na předkladatele, konzultovali s nimi připravované pozměňovací návrhy, v podstatě suplovali práci příslušných parlamentních výborů. A teprve o výsledku dohodovací komise ČSSD - ODS mohli jednat - laskavě - ostatní poslanci a náš výbor mohl jednat o materiálu, který byl připraven k 20. říjnu t. r. Proto se dostáváme k druhému čtení s takovým zpožděním, za které nás Evropská komise už jednou kritizovala.
Verze, kterou vzal výbor za základ projednání a kterou nakonec za základ pro své jednání vzala i sněmovna, se od návrhu vládního značně liší, čítá více než stovku pozměňovacích návrhů.
Přesto, že s tímto nestandardním způsobem samozřejmě nemohu souhlasit, musím ocenit úsilí - on to sice neslyší kolega Drda, protože se baví s panem ministrem -, které přípravě a konzultaci návrhů věnovali kolegové, členové dohodovací komise i předkladatelé z Ministerstva životního prostředí.
***