(10.10 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Domnívám se, že vláda s tím určitě v budoucnu něco udělá. Rád bych požádal kolegy z poslaneckého klubu ODS, poslaneckého klubu Unie svobody a poslaneckého klubu KDU-ČSL, aby proboha postupovali konzistentně a v této snaze omezit nárůst mandatorních výdajů alespoň vládě pomohli a neházeli jí klacky pod nohy.
Rovněž nebudu zpochybňovat význam stavebního spoření. Myslím, že je to dobrá věc, že je dobře, že tento zákon v České republice byl přijat. Myslím, že tento systém podpory funguje. Přesto je potřeba říci, že je to jeden z nejvíce velkorysých dotačních programů, které v České republice fungují. Ročně nás začínají stát kolem 10 mld. korun mandatorních výdajů. To je již částka, která je v rámci struktury státního rozpočtu viditelná, a je to částka, o níž bude nepochybně třeba debatovat zejména z hlediska dynamiky nárůstu této částky mezi jednotlivými ročními státními rozpočty. Tato dynamika je již poměrně vysoká.
Kolegové z poslaneckých klubů, které jsem zde již citoval a znovu je vyjmenovávat nebudu, navrhují, aby se tato dynamika meziročně ještě zvýšila. Odhady, o kterých oni hovoří, jsou velmi cudné. Oni hovoří o 1,5 mld. korun ročního nárůstu výdajů, vláda hovoří o 4 mld. korun a nikdo z nás není zřejmě schopen zaručit, že tato částka nebude ještě vyšší. To znamená přijetím tohoto návrhu zákona bychom se již nebavili o 10 mld. výdajů na stavební spoření v roce 2002, ale hovořili bychom možná o 15 mld. výdajů na stavební spoření v rámci státního rozpočtu na rok 2002.
To bych chtěl připomenout, protože to bude tato sněmovna, která bude schvalovat státní rozpočet na rok 2002, a nepochybně zde opět uslyšíme kritiku od kolegů poslanců z poslaneckých klubů, které tyto návrhy podporují, že se zvýší mandatorní výdaje, že je neuvěřitelné, že vzrostly mandatorní výdaje na více než 45 % státního rozpočtu, a co s tím budeme dělat, a co s tím vláda konečně udělá, co s tím vláda zamýšlí učinit. Myslím si, že je potřeba tento návrh zákona zvažovat nejenom z hlediska podpory stavebního spoření a podpory bytové výstavby, ale i z hlediska dopadu na státní rozpočet.
Ze strany předkladatelů nebo kolegů, kteří zde vystupovali na obhajobu tohoto návrhu, jsem nezaznamenal návrh na to, kde oněch 5 mld. v rámci státního rozpočtu ušetřit. Velmi rád bych je požádal a rád bych požádal zástupce předkladatelů, zda by nás neseznámili s myšlenkou, jak tento problém, který tady bude, a bude tady již za rok, to není tak dlouhá doba, jak tento problém vyřeší, jaký návrh předkládají z hlediska úspory ve státním rozpočtu. Zda například nenavrhují, že by se výdaje na stavební spoření platily z fondu bydlení, zda nenavrhují, jaké zdroje tento fond bydlení by měl mít na to, aby zvládl balík 15 mld. ročních výdajů. Rád bych se zeptal na to, jaké navrhují řešení, protože bez návrhu řešení odpovědná Poslanecká sněmovna takovýto návrh prostě schválit nemůže. Nevěřím tomu, že by Poslanecká sněmovna takovýto návrh schválila bez toho, aniž by věděla, kde vezme 5 mld. korun. Pět miliard korun je významná částka z hlediska státního rozpočtu. Na tomto tvrzení trvám, je to skutečně velká suma. Pokud chceme rozhodnout o tom, že ze zákona každý rok tyto výdaje budeme muset uskutečnit, tak chci vědět, abych o tom mohl svědomitě rozhodnout, odkud tyto prostředky vezmeme.
Poslední poznámka k tomuto návrhu. Zaznamenal jsem tady určité strašení ministrem financí a určité strašení sociální demokracií. Chtěl bych ujistit kolegy v této sněmovně, že sociální demokracie nemíní omezit a zlikvidovat stavební spoření. Tento produkt pokládáme za velmi užitečný, podporovali jsme přijetí tohoto návrhu zákona a myslíme si, že je potřeba stavební spoření zachovat. A jakékoliv zásahy do tohoto systému nemohou znamenat jeho omezení nebo jeho likvidaci. Je potřeba debatovat o tom, jak zpomalit křivku nárůstu, jak zpomalit křivku mandatorních výdajů, které jsou se stavebním spořením spojeny. Této debatě se nebráníme, budeme ji podporovat. Naším cílem rozhodně není omezovat užitečnou aktivitu občanů přispívat na řešení bytové situace v budoucnu.
Děkuji za vaši pozornost a současně navrhuji v duchu mého vystoupení vrácení tohoto návrhu zákona k přepracování.
V případě, že o tomto sněmovna nerozhodne, navrhuji, aby tento návrh zákona byl zamítnut.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo uděluji panu poslanci Snítilému. Omlouvám se, s faktickou poznámkou se hlásí pan kolega Kalousek.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Jenom velmi stručně. Neupírám logiku vystoupení pana kolegy Sobotky, ale aby to bylo úplně fér, tak velmi prosím, abychom rozlišovali mezi mandatorními výdaji, které jdou do okamžité spotřeby a tzv. se projedí, dovolíte-li, a mezi mandatorními výdaji, které iniciují poměrně obrovskou tvorbu primárních investičních zdrojů. Jejich dopad na ekonomiku je zcela odlišný a není fér házet to do jednoho pytle.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Ještě jedna faktická poznámka - pan kolega Beneš. Teprve poté přijde řada na řádnou přihlášku do rozpravy pana kolegy Snítilého.
Poslanec Miroslav Beneš: Pane předsedající, velmi se omlouvám. Řada vystoupení vždycky začíná slovy "nechtěl jsem vystoupit". Myslím si, že pan kolega Sobotka měl velmi relevantní argumenty a nepochybuji, že při jednání ve výborech tato otázka nejenomže bude položena, ale současně na ni bude hledána odpověď.
A tak dovolte, abych sdělil vašim prostřednictvím panu kolegovi Sobotkovi, proč nebudu podporovat ani zamítnutí, ani vrácení k přepracování. Ten důvod je prostý. Ani pana ministra Lachnita, ani pana ministra Mertlíka zřejmě tato problematika nezajímá.
Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Slovo má pan poslanec Snítilý, po něm pan kolega Bláha.
Poslanec Evžen Snítilý: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolte mi přejít od horentních sum miliard korun k propočtu na jednoho spořitele při návrhu, který je zde předkládán. Jsem přesvědčen, že tento stát všemi produkty, kterými podporuje bytovou výstavbu, měl také na zřeteli, aby tyto produkty byly cíleny na určitou sociální skupinu lidí. Jsem přesvědčen, že hypoteční úvěry se státní dotací 4 % z úroků jsou cíleny na tu nejmovitější část obyvatelstva. Až do tohoto návrhu jsem byl přesvědčen, že stavební spoření je cíleno do střední příjmové skupiny obyvatelstva. Proč? Rozklíčujme si, co znamená státní podpora 4,5 tisíce korun v dnešní fázi a splnění zákonné normy 18 tisíc korun ročně. To znamená, že každý vkladatel, každý spořitel musí měsíčně uložit do stavební spořitelny 1 500 korun, potom mu je přiznána státní podpora ve výši 4 500 korun. Za pět let naspoří se státní podporou 120 tisíc korun a má nárok na úvěr 120 tisíc korun. To znamená, že v současné době může naspořit s úvěrem ze stavebního spoření 240 tisíc korun. Tento úvěr splácí po dobu devíti let, a to v průměrné částce, která odpovídá původnímu vkladu. Je to asi o 100 korun více, 1 600 korun.
Co vznikne, když přijmeme tuto novelu? Základní vklad měsíční bude 3 000 korun, aby se dosáhlo optimálního poměru na 9 000 tisíc korun státní podpory, cílová částka potom bude na jednoho člověka s úvěrem po pěti letech 480 tisíc korun s tím, že po devět let čerpání úvěru bude splácet řádově o dvě tři stovky více, to znamená 3 200 korun.
Je skutečně cílem přiblížit stavební spoření té skupině obyvatel, na které už cílí zvýhodnění hypotečních úvěrů? Myslím si, že nikoliv. Považoval bych za legitimní, kdyby návrh zněl: Necháme základní předpoklady a budeme se bavit o tom, jestli dáme 4,5 tisíce nebo 5 000 nebo 5,5 tisíce korun, promítneme to do mandatorních výdajů, protože nepohneme s myšlenkou, na koho je cílena tato státní podpora.
***