(16.30 hodin)
(pokračuje Zahradil)
A že na dokumentu, podle kterého toto zlato mělo být převedeno, se skvěl a skví podpis bývalého a současného guvernéra ČNB a mezitím premiéra pana Tošovského, byť v roce 1997, když jsme připravovali podklady pro jednání Klaus - Mečiar v Piešťanech, tak se bohužel pan Tošovský k tomuto podpisu neznal.
Druhá věc, která se týká onoho zlata, které si slovenská strana nárokovala údajně na základě toho, že byl "zcizen nebo ukraden" ze slovenského národního pokladu, tak jsem se zde dozvěděl, že o prodeji tohoto zlata za tržní cenu se neuvažuje, jak mě zde ujistil pan premiér, takže tím je vyřešena tato záležitost.
Pokud jde o ten problém, o kterém jsem se již zmínil, to bylo ono předávání akcií mezi oběma Fondy národního majetku, tak to je kodifikováno v této smlouvě v bodu 19 - protokol pod č. 4 ze 7. 10. 1999. Takže to je také vyřešeno, jak jsem říkal již předtím.
Mám pouze doplňující otázku, na základě jakého smluvního dokumentu a v jakém časovém horizontu bude event. převedeno oněch 4,12 tuny zlata z bilance bývalé Státní banky československé Slovenské republice. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Pan poslanec Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, ty citáty, které tu uvedl předseda vlády z jednání Národní rady Slovenské republiky, ukazují, jak snadno se na vlně nacionalismu snaží určité politické síly vytloukat politický kapitál, politický vliv. Když jsem se tu domlouval s kolegy, kteří se mnou byli ve Federálním shromáždění v době, kdy se tyto věci projednávaly, všichni vědí dobře, jak z nepatrných plaménků se potom rozvíjel onen nacionalismus, který vedl svým způsobem k tomu dělení, a nemyslím si, že to dělení bylo zcela fatální. Ale to není věc, o které chci teď mluvit.
Chci mluvit jenom o tom, že nacionalismus lze formulovat způsobem velmi nekultivovaným. Možná že kolegové, kteří tam byli se mnou, si vzpomenou, že jsem ve Federálním shromáždění kladl otázku, zda by tehdejší poslanec Federálního shromáždění Cuper neměl odevzdat svůj diplom doktora práv, protože jeho názory prokazovaly, že o právu má znalosti minimální, pokud se to vůbec dá tak nazvat. Myslím, že jeho stanovisko, které tu bylo citováno, to potvrzuje.
Hovořím o tom také proto, že není pravda tvrzení, které se objevilo v předchozí diskusi, že tuto smlouvu mohly uzavřít už všechny předchozí vlády. Nebudu hovořit, zda ji mohly uzavřít české vlády, ale postoje, které jsme slyšeli, svědčí o tom, že na slovenské straně takováto vůle dříve nebyla. Tento moment myslím bychom měli brát v úvahu, když teď o této smlouvě jednáme. Jestliže kolega Payne klade otázku, z jakých zájmů národních je tato smlouva koncipována, já myslím, že občané obou zemí, kteří v minulém období se nenechali zmást různými pokusy z obou stran a snažili se uchovat dobré česko-slovenské vztahy - a teď mám na mysli česko-slovenské vztahy Čechů a Slováků, resp. občanů České a občanů Slovenské republiky, protože nejde jenom o Čechy a Slováky -, že ti prokázali mnohdy lépe než politikové, že je opravdu v národním zájmu obou těchto republik a jejich občanů, aby mezi Českou a Slovenskou republikou byly dobré vztahy a aby ty sporné otázky, které až dosud trvaly, včetně dělení majetku byly vyřešeny.
Nemohu si pomoci a doufám, že to nikdo nebude spojovat s včerejším sporem, ale připomínám tady kolegům z české strany, že to bylo tehdy nepochopení slovenských oprávněných požadavků na české straně ve Federálním shromáždění, když jsme se nedokázali rozhodnout pro to, že pomlčka v rámci názvu Česko-Slovensko je možná. Že je možná nejenom z hlediska jazykového, ale že je možná i politicky. Tyto tendence k nacionalismu na české straně tu nepochybně existovaly a dají se odůvodňovat i způsobem, který tu předvedl pan poslanec Payne.
Já si myslím, že skutečně uzavření této věci prospívá oběma republikám, prospívá tomu, co je i v mezinárodním zájmu ČR, aby spolupráce mezi oběma zeměmi byla maximální a aby i integrace Slovenska do evropských struktur, kde ČR má zatím jisté výhody, postupovala souběžně.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Ptám se, kdo další má v úmyslu vystoupit v rámci obecné rozpravy. Obecnou rozpravu končím. Dám v tuto chvíli vystoupit navrhovateli, tj. ministru financí, se závěrečným slovem.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Pavel Mertlík: Děkuji vám. Pane předsedající, dámy a pánové, jakkoli nejsem zahraničněpolitický odborník, byl jsem to já, kdo jsem spolu s panem místopředsedou vlády Ivanem Miklošem pověřen tím, abychom za své vlády dovedli tato jednání ke zdaru.
Samozřejmě, během tohoto jednání nastaly určité krize a byly situace, kdy to jednání začínalo sklouzávat spíše směrem zpátky než směrem dopředu. A někdy začátkem jara či koncem zimy loňského roku jsme s panem místopředsedou Miklošem dospěli k názoru, a to mimo formální proces toho jednání, prostě jsme si spolu někde sedli, že pokud budeme postupovat metodou dvou dobrých účetní, tak k cíli nikdy nedojdeme. Je příliš mnoho obtížně prokazatelných závazků na obou stranách, které kdybychom se pokoušeli vyčíslit do posledního haléře a vzájemně zvážit a poté přesně vyrovnat, nebylo by možné dospět k onomu řešení ani do jednoho roku, jak přislíbili sobě navzájem a svým zemím předsedové obou vlád, ale ani v podstatně delším období.
V té chvíli jsme začali uvažovat o národních zájmech. Moje úvaha, a myslím, že podobnou úvahu později měla vláda při jednání o smlouvě jako celku, byla následující. Je zájmem ČR vstoupit do EU, je zájmem ČR vstoupit tam jako země, která dokáže urovnat své vztahy se svými přirozenými partnery, mezi něž na první místo patří i Slovenská republika, a je zájmem ČR mít dobrého a stabilizovaného souseda na Slovensku. Těch zájmů samozřejmě je celá řada, ale jsem hluboce přesvědčen, že právě bylo a je v dobrých zájmech jak ČR, tak republiky Slovenské tuto smlouvu uzavřít, a jsem rovněž přesvědčen, že ta smlouva tak, jak byla postavena, oběma zemím prospívá, a nikoli škodí. Zisk je oboustranný.
Ale nyní mi dovolte, abych se podrobně věnoval finanční stránce celého problému. Je to poměrně složitá věc. Seznam doprovodných dokumentů, které tato smlouva potvrdila, je dlouhý, čítá myslím kolem stovky kusů a nebylo dost dobře možné, aby byly přiloženy jako apendix k této smlouvě. Jsou však její součástí a je myslím jenom legitimní, aby při jednání výborů, kterým bude smlouva, jak doufám, přikázána, se s nimi poslanci, pokud by chtěli, podrobně seznámili a zjistili si, co v nich je. Veškerá dokumentace, která se týká jednání se SR již od roku 1992, a to včetně oněch posledních měsíců roku 1992 až do roku 1997 či 1998 před začátek tohoto nového jednání, samozřejmě české straně byla známa, je pečlivě evidována jak v jednotlivých resortech či ministerstvech a jiných vládních úřadech, tak samozřejmě v ČNB, FNM a v jiných institucích.
***