(15.30 hodin)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Zahradilovi. Nyní opět bude narušeno řádné pořadí, protože vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Laštůvka a po něm se přihlásil místopředseda vlády Egon Lánský.
Poslanec Vladimír Laštůvka: Pane předsedající, dámy a pánové, při vší úctě, kterou cítím ke svému ctihodnému kolegovi poslanci Zahradilovi, cítím potřebu poukázat na určitou nekorektnost v jeho argumentaci. Chtěl bych zdůraznit, že v úvodní replice, v níž hovořil o hodnocení České republiky v roce 1997 a následujícím hodnocení, směšoval dvě naprosto rozdílná hlediska, dva různé pohledy na Českou republiku. Zatímco v roce 1997 to bylo hodnocení stavu České republiky a komparativní výhody, o nichž hovořil, trvají v hodnocení Evropské unie i nadále, tak pravidelné zprávy o postupu přibližování České republiky, to je zpráva z roku 1998 a zpráva, která bude na podzim letošního roku, jsou o tom, jak rychle se k Evropské unii přibližujeme. To jsou dvě naprosto rozdílná hlediska, dva naprosto rozdílné pohledy na Českou republiku. Cítím potřebu na tuto argumentaci upozornit.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Laštůvkovi za faktickou poznámku. Ještě s jednou faktickou poznámkou se hlásí kolega Zahradil a poté řádně vystoupí místopředseda vlády České republiky Egon Lánský. Hovoří kolega Zahradil.
Poslanec Jan Zahradil: Pane předsedající, dovolte, abych vaším prostřednictvím sdělil kolegovi Laštůvkovi, že to, co řekl on a co jsem řekl já, není absolutně v žádné kolizi. Já také vím to, co on sdělil z tohoto místa sněmovně, nicméně považoval jsem za potřebné poukázat na to, aby si přítomní členové vlády i členové ctihodného poslaneckého sboru uvědomili, kdo vládl v této zemi po převážnou dobu, která uplynula mezi vstupním posudkem a prvním hodnotícím posudkem, a kdo povládne v této zemi po celou dobu, která uplyne mezi druhým hodnotícím posudkem a prvním hodnotícím posudkem, a z toho aby laskavě také vyvozovali závěry, kdo za co a v jaké míře je zodpovědný.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Zahradilovi. Omlouvám se místopředsedovi vlády Egonu Lánskému, ale obávám se, že jednací řád mi ukládá povinnost udělit slovo faktické poznámce a pak teprve jsou přednostní práva. Hovoří pan poslanec Ransdorf.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Když už jsme u toho, kdo si co má uvědomit, tak prosím kolegy z ODS, aby si uvědomili, že to nebyli oni, kdo vytvořil v této zemi produkční a kvalifikační potenciál.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Ransdorfovi. Nyní vystoupí řádně přihlášený místopředseda vlády České republiky Egon Lánský. Po něm bude hovořit pan poslanec Jiří Maštálka.
Místopředseda vlády Egon T. Lánský: Děkuji, pane předsedající, dámy a pánové, jsem rád, že po silně konfrontačním tónu, který zde navodil první diskutující pan poslanec Payne, jsme se přece jen dostali na úroveň diskuse, i když třeba kontroverzní, i když třeba kritické, i když třeba v některých bodech rozporuplné vůči materiálu, který právě projednáváme, ale tónem i obsahem víceméně k věci.
Rád bych proto poděkoval oběma předřečníkům za tento změněný tón, nicméně bych chtěl poukázat na několik - mírně řečeno - nedůsledností nebo nepřesností v jejich obsahu.
O některých aspektech stanoviska pana poslance Zahradila vůči vládnímu materiálu k Evropské unii již hovořil pan poslanec Laštůvka. Já bych k tomu jen připojil, že v nedávném rozhovoru pro jeden celostátní deník pan poslanec Zahradil, který je koneckonců nejen stínovým ministrem zahraničí, ale také místopředsedou výboru jak zahraničněpolitického, tak integračního, vyzvedl za vzor pro českou zahraniční politiku v jejím přístupu k Evropské unii zemi, která se jmenuje Turecko. Rád bych poukázal, že jsem s tureckým současným i minulým premiérem v uplynulých několika měsících na téma přistoupení Turecka k Evropské unii několikrát hovořil. Chtěl bych ujistit tuto sněmovnu včetně stínového ministra, že oba dva, tedy pravicový i levicový premiér Turecka, vyjádřili velkou touhu své země co nejdříve se stát členem Evropské unie, v čemž jim bohužel brání několik řekl bych objektivních a několik politických okolností, do kterých bych se v tomto okamžiku nerad pouštěl, protože nejsou relevantní pro tuto naši diskusi, která se koneckonců týká české, a nikoliv turecké zahraniční politiky. Jen bych chtěl znovu zdůraznit, že Turecko ve smyslu pomalosti přístupu a přibližování k Evropské unii definitivně není a nemůže být vzorem pro Českou republiku v tom smyslu, jak to měl na mysli pan poslanec Zahradil.
Pan poslanec Zahradil také vypočítal, co by všechno mohl v souvislosti se zprávou ministra zahraničí, kterou právě projednáváme. Je mi jenom líto, že všechno, co by byl býval mohl, neudělal. Byli bychom si to se zájmem vyslechli a případně s ním na toto téma polemizovali. Takto bohužel by polemika byla docela prázdná.
Pokud jde o jeho diskusi na téma českého členství v NATO a v souvislosti s tím nedostatky projednávaného dokumentu v porovnání s bezpečnostní strategií, rád bych připomněl, že bezpečnostní strategie se v tomto plénu projednávala relativně nedávno. Předkládal jsem ji já a pan poslanec Zahradil k ní měl také celou řadu komentářů, poněkud jiných než ty, které vyslovil dnes v této diskusi.
Pokud jde o vystoupení pana poslance Kohlíčka, zarazilo mě na něm především jedno. Ve svém hodnocení uplynulého desetiletí poukázal na to, že v zahraniční politice Československa v období mezi léty 1989 - 1992 nenašel žádný pozitivní krok. Já bych chtěl zdůraznit, že chápu, že pan poslanec Kohlíček nepovažuje zrušení Varšavské smlouvy, ve kterém Československo bylo rozhodujícím faktorem, za pozitivní krok. Nechápu ovšem vzhledem k souvislosti s jeho dalšími slovy, že si nevšiml, že Československo v té době podepsalo asociační dohodu s Evropskými společenstvími, což, jak jsem vyrozuměl, by pro pana poslance mělo být pozitivní, protože jeho pohled na evropské integrační úsilí naší země je vcelku pozitivní.
***