(Schůze opět zahájena ve 14.30 hodin)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Kolegyně a kolegové, žádám vás, abyste se dostavili do jednacího sálu, abychom mohli zahájit odpolední část našeho dnešního jednání. Mně je poněkud nepříjemné, abychom zahajovali rozpravu k podstatnému bodu, který projednáváme, za situace, kdy v tomto sále je tak málo lidí, kolik jich je.
V průběhu polední pauzy došlo k odhlášení všech z vás, neboť se přepínalo hlasovací zařízení do vedlejší místnosti, kde zasedal organizační výbor, takže vás žádám všechny o novou registraci. Pokud dosáhneme hlasovacího kvora, minimálního počtu přítomných poslanců, pak vám předložím jeden procedurální návrh, který by se týkal vlastně jmenování zpravodaje k tomuto bodu, neboť zde formálně určen nebyl. Myslím si, že když úvodní slovo k tomuto přednesl předseda zahraničního výboru, že bychom ho mohli - přestože jsem to s ním neprojednal, ale on zřejmě nebude protestovat - pověřit i rolí zpravodaje k tomuto bodu.
Kolegyně a kolegové, já vám za malou chvíli předložím formální návrh, abychom hlasováním určili pana poslance Zaorálka zpravodajem k tomuto bodu, k bodu, kterým je "Koncepce zahraniční politiky České republiky". Jde o bod 95 schváleného pořadu 13. schůze Poslanecké sněmovny. Prosím všechny, aby se zaregistrovali a neblokovali tak svou neregistrací hlasování Poslanecké sněmovny, neboť ještě potřebujeme 15 poslanců a poslankyň, aby dorazili do jednacího sálu a zúčastnili se tohoto hlasování.
Takže formálně zahajuji naše odpolední jednání a vracím se k projednávanému bodu 95, kterým je "Koncepce zahraniční politiky České republiky".
Nacházíme se ve fázi, kdy zazněla úvodní slova, jsme ve fázi, kdy dojde k otevření rozpravy, ale ještě vám tedy formálně předkládám, kolegyně a kolegové - já tady vyzývám všechny, aby se zaregistrovali, a sám jsem se nezaregistroval -, návrh na to, aby sněmovna určila zpravodajem k tomuto bodu pana poslance Zaorálka. Jen mi forma káže, abych se ho zeptal, zda s tím souhlasí, resp. neprotestuje.
Jestli dovolíte, tak zahájím hlasování pořadové číslo 666, ve kterém rozhodneme o souhlasu či nesouhlasu s tím návrhem, který jsem předložil, to je, aby poslanec Zaorálek byl schválen jako zpravodaj k tomuto bodu.
Kdo je pro, zvedněte prosím ruku a stiskněte tlačítko. Kdo je proti?
Z přítomných 89 poslankyň a poslanců pro 76, proti nikdo. Návrh byl schválen. Konstatuji, že poslanec Zaorálek se stal zpravodajem k tomuto bodu.
V tuto chvíli otevírám rozpravu, do které mám přihlášeny tyto poslankyně a poslance v pořadí: poslanec Payne, poslanec Kohlíček, poslanec Zahradil, poslanec Maštálka, poslanec Karas, poslanec Holáň, poslanec Frank, poslanec Mareš, poslanec Ransdorf, poslanec Jičínský. To jsou zatím všichni, kteří se písemně přihlásili. Požádal bych poslance Jiřího Payna jako prvně přihlášeného do této rozpravy, zdali by přistoupil k řečništi a ujal se slova. Vás, kolegyně a kolegové, žádám, abyste věnovali dostatečnou pozornost řečníkům a nerušili řečníky ani ty, kteří je chtějí poslouchat. Prosím, pane kolego.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji, pane místopředsedo. Vážená sněmovno, vážená vládo, za prvé dovolte kratičkou poznámku, kratičký exkurs k tématu nebo k úsloví, které se v posledních dnech začíná objevovat v našem tisku, a já jsem tomu rád. Nicméně bohužel se objevuje ve falešných konotacích. A sice zrovna včera se objevil článek o národních zájmech. Zdá se, že jaksi ve veřejných diskusích se dává do souvislosti prosazování národních zájmů s čímsi, co by mohlo být označováno jako nacionalismus nebo posilování nacionalistických tendencí. Já bych se proti tomu za prvé chtěl ohradit, protože pojem národní zájmy vychází z anglosaské tradice a speciálně ve Spojených státech amerických "national interests" znamená cosi, co bychom nejlépe do češtiny přeložili jako federální zájmy. Má se tím na mysli, že jsou to zájmy celé americké unie dohromady na rozdíl od státních zájmů, protože každý stát jako Virginie, Florida apod. má také své zájmy. Takže státní zájmy jsou zájmy jednotlivých částí americké unie, federální zájmy, neboli národní zájmy jsou zájmy celého státu. V tomto smyslu vstoupil termín národní zájmy do politologické literatury a je to terminus technicus, který popisuje zájmy subjektů mezinárodního práva. Nesouvisí to nijak s nacionalismem, a jestli jsme nedokázali své národní zájmy pečlivě analyzovat a definovat, pak tomu bylo proto, že jsme posledních 50 roků žili ve vazalském vztahu k Moskvě a naše zahraniční politika byla z velké části koncipována právě tam a my jsme nebyli zvyklí tvořit si jak naši zahraniční politiku, tak naši bezpečnostní politiku nezávisle. Doufám tedy, že nadále bude termín národní zájmy používán v souladu s politologickou literaturou, v souladu s tím, co skutečně znamená, a nebude mu dáván obsah, který skutečně nemá.
Druhé zamyšlení se dotýká koncepčních materiálů, které nám vláda předkládá. První koncepční materiál, který jsme měli k dispozici, byla Národní bezpečnostní strategie a k té sněmovna vyjádřila poměrně zřetelně zamítavé stanovisko. Již v rozpravě k tomu dokumentu Národní bezpečnostní strategie, kde vláda z neznámých důvodů se brání tomu slovu "národní", ačkoliv to je právě ve smyslu toho, co jsem právě uvedl, slovo, které by nejlépe bylo překládat federální, ačkoliv už nejsme federace. To byl dokument střechového významu, ten nejvyšší politický dokument ČR. Z něj se mají odvozovat jednotlivé prováděcí dokumenty a koncepce zahraniční politiky, v této systematice a zvyklostech politologických, jak se to zpravidla dělá ve slušných zemích. Koncepce zahraniční politiky je prováděcím dokumentem k Národní bezpečnostní strategii. Bohužel musím konstatovat, že ty dva dokumenty mají celou řadu rozporů. Svědčí to o tom, že vláda, která ve stejné době předloží dva dokumenty, které si odporují, není schopna si sama ujasnit, na čem jí záleží.
Uvedu několik příkladů. Zatímco v bezpečnostní strategii se mluví o demokratickém státním systému, v zahraniční koncepci se mluví o zajištění existence státu. Bezpečnostní strategie ještě dodává "svobodu občanů", to naše koncepce zahraniční politiky už nehodlá obhajovat.
Dále bezpečnostní strategie v kategorii životních zájmů, tedy v té samé kategorii, uvádí na třetím místě základní předpoklady zachování ústavního pořádku a demokracie a ekonomickou prosperitu, zatímco zahraniční koncepce rezignuje na zachování ústavního pořádku a demokracie - pardon - na demokracii a ekonomickou prosperitu a má jenom zachování ústavního pořádku.
***