(14.20 hodin)
(pokračuje Payne)
Mám pocit, že pokud vláda chce v tomto případě přijmout jinou právní úpravu, jiný systém, jinou koncepci, než jaká tady dosud byla zvykovým právem, je třeba předložit zásadní koncepční materiál, který se bude pravděpodobně týkat ústavy i ústavních zákonů a který najde takové řešení, aby vláda nesměla podzákonnými normami žádným způsobem a za žádných okolností zasahovat do práv soukromých společností a fyzických osob a aby pro ně existovala ústavní ochrana, to znamená, aby ani obyčejným zákonem nemohla být tato práva narušena.
Na druhé straně chce-li vláda operativnější režim, asi se bude muset zamyslet nad jiným mechanismem, než je tento.
Chtěl bych připomenout, že když jsme poprvé projednávali tento zákon a přijímali jsme jej, tehdejší místopředseda vlády Jan Kalvoda prohlásit, že by si také přál takovouto úpravu, ale že takováto úprava, kterou nám právě vláda předkládá, by byla v rozporu s naším ústavním pořádkem.
Myslím si, že sněmovna prokázala, že je dostatečně schopna řešit takovéto věci velmi operativně, když o to vláda požádá, a že je ochotna vládě vyjít vstříc, zejména když se jedná o otázky ekonomického zájmu. Je možné, že by bylo potřeba například v jednacím řádu přijmout ještě přesnější úpravu, ačkoli je tam už zmíněna otázka sankcí založených na rezoluci Rady bezpečnosti. Myslím, že touto věcí bude nutné se zabývat na výborech.
Rád bych požádal sněmovnu, aby požádala vládu v souladu s naším jednacím řádem o předložení návrhu takového nařízení, které by mělo být vydáno na základě zmocnění, o které si vláda říká v tomto zákoně. Jednací řád nám to umožňuje. Vláda je povinna, když chce po nás zmocnění k nějakému nařízení nebo k vyhlášce, předložit to sněmovně zároveň s návrhem zákona, ve kterém má být takové zmocnění uděleno. Je to pochopitelné, protože sněmovna má právo vědět, jakým směrem hodlá vláda toto řešit.
Poté co vláda předloží takovýto návrh vládního nařízení, pokusíme se tím ve výborech zabývat a najít legislativní řešení, které by bylo přiměřené této situaci a které by řešilo případ v dostatečné míře.
Speciálně v tomto případě si myslím, že Libye už prokázala, že vydala ony dva hledané zločince, kteří mají být mezinárodně souzeni. Myslím, že i z hlediska zahraničněpolitického nehrozí varianta, že by zločinci byli nějakým způsobem zpět uneseni do Libye a nemohli by být souzeni u mezinárodního tribunálu v Haagu podle skotských zákonů. Myslím, že obava, že by bylo nutné sankce znovu zavádět, je bezpředmětná a každý, kdo se zabývá zahraniční politikou, si bude vědom toho, že pravděpodobnost nového uvalení sankcí na Libyi je velmi malá. Kdyby k tomu mělo dojít, nebyl byl žádný problém, abychom velmi rychle takový zákon schválili.
V této chvíli doporučuji sněmovně, aby postoupila návrh zákona do druhého čtení s tím, že žádáme vládu - a to by mělo být doprovodným usnesením, aby nám předložila návrh nařízení, které má být vydáno na základě zmocnění v předloženém sněmovním tisku.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji. Otevírám v tuto chvíli obecnou rozpravu, do které se přihlásil pan kolega Kohlíček. Poté vystoupí pan kolega Jičínský.
Poslanec Jaromír Kohlíček: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, vážená vládo, dovolte, abych se prostřednictvím pana předsedajícího zeptal kolegy Payna, jestli jsem mu dobře rozuměl. Pokud jsem mu dobře rozuměl, kolega Payne odmítá zásadu presumpce neviny u těch dvou Libyjců, kteří byli vydáni mezinárodnímu soudu.
Dále bych se chtěl pozastavit nad záležitostí, kterou zde řešíme. Je to záležitost, zda máme nebo nemáme jako Poslanecká sněmovna přenechat vládě část svých pravomocí. Jak to zde líčil pan kolega Payne, dovolím si s ním v řadě bodů souhlasit a dovolím si navrhnout, abychom velmi pečlivě posoudili, zda přenecháme na podzákonné normy, které bude vláda přijímat, tak důležitou věc, jako je přijetí, případně suspenze sankcí. Chtěl bych ještě jednou upozornit, jako jsem na to upozorňoval v případě sankcí vůči Jugoslávské svazové republice, že tato záležitost je proti našemu právnímu řádu. Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Kohlíčkovi. Nyní bude hovořit pan poslanec Zdeněk Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, pan zpravodaj tu uvedl některé otázky, které jsou hodny pozornosti této sněmovny, protože se týkají problémů vztahu parlamentu vůči vládě. Je to otázka, která bude zřejmě diskutována i v souvislosti s vládním návrhem změn ústavy, pokud jde o problematiku mezinárodních smluv a případně možnosti vydávat vládní nařízení s mocí zákona.
Chtěl bych říci, že v této souvislosti, i když uznávám obecně význam tohoto problému, pokud jde o tuto konkrétní otázku, se mi zdají obavy kolegy Payna, mírně řečeno, neodůvodněné, protože byl přijat touto Poslaneckou sněmovnou zákon, s nímž také Senát souhlasil, který velmi omezil vztahy mezi Českou republikou a Libyí. V této souvislosti jde o uvolnění těchto vztahů, takže v tomto směru žádné ohrožení práv ani fyzických, ani právnických osob, o nichž se kolega Payne vyslovoval v této souvislosti, nehrozí, kdyby vláda činila určitá opatření svými rozhodnutími. Jde o to, abychom si byli vědomi reálného významu této věci, jakkoli obecně by tento problém měl být předmětem vážné diskuse v Poslanecké sněmovně.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Jičínskému. Další přihlášky do obecné rozpravy nemám, proto ji končím.
Chci se zeptat, zda chce využít pan ministr závěrečného slova. Ano. Hovořit bude v závěrečném slovu ministr zahraničních věcí České republiky Jan Kavan. Prosím, pane ministře.
Ministr zahraničních věcí ČR Jan Kavan: Vítám závěr pana zpravodaje, že doporučuje, aby tento návrh přešel do druhého čtení. Nesdílím jeho obavy, ale jistě bude další příležitost si to pečlivě probrat.
Konstatuji na jednu jeho poznámku, pokud jsem jí dobře rozuměl, že nehrozí nebezpečí, že by ti dva Libyjci byli u soudu uneseni nebo jakákoli jiná podobná opatření. V případě, že budou shledáni vinnými, já jsem ale stoupencem presumpce neviny, je pravděpodobné, že pozůstalí ze strašlivé katastrofy letadla budou na Libyi žádat kompenzaci. Budou to poměrně vysoké částky za smrt svých příbuzných. V případě, že by Libye odmítla takovéto závazky plnit, nemohu vyloučit, že by došlo k opětovnému obnovení těchto pozastavených sankcí.
***