(17.00 hodin)
(pokračuje Houzák)
Požadavek pro příští vlády přejímat do svých programových prohlášení základní cíle strategie bezpečnosti státu lze rozdělit na úkoly, které sama nebude moci přímo ovlivňovat s ohledem na plnění pevných mezinárodních závazků, a na úkoly vnitřních cílů a forem. Tím vznikají dosti pevné a vysoké mantinely pro budoucí vlády v otázkách zahraniční a vnitřní bezpečnostní politiky, a o to v tomto případě snad i šlo.
V závěru považuji za nutné říci, že přes některá potřebná opatření v otázce zajištění vnitřní bezpečnosti nelze souhlasit s jednostrannou orientací na Severoatlantickou alianci bez vyváženého přístupu k národní problematice.
Náš klub KSČM má zásadní výhrady k předložené bezpečnostní strategii a nepovažujeme ji za skutečné vyjádření stavu rizik a opatření k nim, která budou podpořena veřejností, jak se v tomto směru očekává. Z těchto důvodů si dovolím předložit návrh na usnesení, že Poslanecká sněmovna nesouhlasí s projednávanou bezpečnostní strategií České republiky. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče, uděluji slovo třetímu písemně přihlášenému do rozpravy, kterým je pan kolega Petr Koháček, připraví se pan kolega František Ondruš.
Poslanec Petr Koháček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. I já si dovolím přednést jisté výhrady k předloženému textu bezpečnostní strategie České republiky, i když z úplně jiných hledisek a úhlů, než to přednesl můj předřečník.
Chtěl bych, tak jak už řekl můj kolega Nečas, zdůraznit fakt, že ačkoliv se text bezpečnostní strategie odvolává na to, že by mělo jít o dokument, který bude přesahovat jednotlivá volební období a bude mít širší platnost, že je obrovská škoda, že nebyl konzultován dříve, než byl definitivně vládou schválen, s demokratickými stranami zde v parlamentu.
Je samozřejmě obtížné předpokládat - teď se dostanu k jisté marginálii - že by tady byla výrazná shoda napříč demokratickými politickými silami, například na zřízení dejme tomu funkce ombudsmana nebo některé další věci, o kterých se v tomto dokumentu mluví.
Nicméně kolega Nečas zde rozdělil kategorii bezpečnostní strategie ČR na čtyři oddělené základní části. Já se domnívám, že k těmto čtyřem základním částem bezpečnostní strategie patří ještě část, kterou bych nazval nultou neboli preambulí, a preambule, která by jasně definovala, že bezpečnost ČR je v prvé řadě věcí všech občanů této země a že je to samozřejmě povinností i státu bez ohledu na to, že jsme členy Severoatlantické aliance, v prvé řadě vynaložit veškeré síly na to, abychom mohli svou vlastní bezpečnost zajistit v prvé řadě vlastními silami, jako preambuli k tomuto textu velice silně postrádám.
Připojuji se i k tomu, co zde již bylo řečeno, že je potřeba vycházet do budoucna z toho, že nevystačíme s brannou povinností a že budeme muset postavit naše vojenské zajištění na plně profesionální armádě, a myslím si, že se blíží čas, kdy budeme muset začít tuto věc velice vážně diskutovat a stavět její základní kameny.
Dále, co v tomto textu poměrně výrazně chybí, je podrobnější vyjmenování národních zájmů ČR, od nichž by se měla odvíjet právě bezpečnostní strategie. Text, který máme před sebou, se omezil na to, co je nazváno jednak životními zájmy ČR, kde se opakují některá základní lidská práva a svobody a demokratický stát, který je třeba hájit, s čímž samozřejmě je naprosto nutné souhlasit, a strategické zájmy, kterým je zde přikládána určitá krátkodobější platnost a které budou vyhodnocovány v určitých časových intervalech.
Myslím si, že tato část je velkou slabinou textu, který nám byl předložen.
Nechci vás zdržovat řadou detailů, k nimž bych měl výhrady a o nichž jsem mluvil na jednání výboru pro obranu a bezpečnost.
Jenom bych si dovolil v závěru říci pár slov k tomu, co mě velice překvapilo a co do jisté míry přesahuje tento bod jednání a trošku zasahuje do bodu jednání, který bude následovat.
V tomto textu se na str. 4 říká, že "Česká republika je demokratický, politicky, hospodářsky a sociálně stabilní stát". Připomínám, že od přijetí tohoto textu a přijetí textu "Zpráva o stavu společnosti" stejnou vládou neuplynulo tuším více než 7 nebo 10 dní, takže na jedné straně vláda má jeden názor, v jiném dokumentu zastává názor jiný.
Tím bych si dovolil skončit. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Petru Koháčkovi, nyní bude hovořit pan poslanec František Ondruš, připraví se pan poslanec Vilém Holáň-. Prosím, pane kolego.
Poslanec František Ondruš: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové. Dovolte mi, abych vás seznámil se stanoviskem poslaneckého klubu US k bezpečnostní strategii ČR, tak jak byla předložena.
Jsme si velmi dobře vědomi důležitosti takového dokumentu. Bezpečnostní strategie má být základním koncepčním dokumentem v oblasti bezpečnostní politiky státu, jehož úkolem je určení zájmů ČR a dlouhodobých záměrů a opatření k jejich zabezpečení s ohledem na definovaná bezpečnostní rizika.
Obdobné materiály ve světě mají obvykle dvě roviny. První rovinou je rovina obecná, obsahující zásadní principy, o které se opírá národní bezpečnostní doktrína, zásadní hodnoty, na kterých je založena. Druhou rovinou je rovina konkrétních kroků, jejichž pomocí se dosáhne toho, co bylo uvedeno v rovině první. Smyslem roviny první je nejen opakovat známé principy, ale také je touto cestou prosazovat. Smyslem druhé je seznámit odbornou, ale i širokou veřejnost s kroky, které vláda hodlá v oblasti bezpečnosti podnikat. Tato rovina obsahuje takové detaily, jako konkrétní změny v dislokaci posádek, hlavní body akvizičního plánu a samozřejmě údaje o rozpočtu resortu obrany.
Dalším charakteristickým rysem těchto dokumentů ve světě je jejich konsensuální tvorba. Vlády se obvykle snaží přizvat k sepisování bezpečnostních dokumentů tohoto typu jednak nezávislé odborníky, jednak experty ostatních stran, aby vznikl dokument, který bude mít širokou politikou podporu, ale i podporu veřejnosti.
Nyní mi dovolte vrátit se konkrétně k tomuto materiálu.
Obecně materiál vlády ČR neobsahuje ani jednu ze zmíněných dvou rovin, o kterých jsem hovořil. Nemá ani hodnotové zarámování, ani neobsahuje detaily týkající se zajištění bezpečnosti státu. Zůstal na půli cesty v obou mnou zmíněných rovinách.
Vláda ČSSD nesplnila ani druhý obvyklý požadavek, tj. požadavek konsensuálnosti. Materiál nebyl konzultován s ostatními politickými stranami.
Kromě obecné nekvality materiál obsahuje i velmi sporné formulace, a teď mi dovolte několik konkrétních příkladů. Učiněné závěry zásadního významu často nejsou dostatečně podloženy, viz např. klasifikaci bezpečnostních rizik v kapitole I.4, nebo např. formulace "Česká republika čelí nejisté budoucnosti", kapitola II.2A. Některé závěry, které jsou uvedeny v materiálu, by zasloužily vysvětlení, např. "tržně konformní regulace by měla přispívat k nápravě tržních selhání", kapitola II.4. Některá vyjádření působí naopak trochu humorně, např. "Česká republika vytváří vlastní politické styly", kapitola II.1A.
Ke slabým bodům materiálu patří především nejasné definování zájmů ČR v kapitole I.3. Kapitola o vnitřní bezpečnosti je rozsáhlá a nejméně kvalitní. Pasáž je pouze popisná, výčet rizik není úplný, chybí analýza a reakce na rizika. Je zarážející, že se vůbec nejedná o prevenci proti vnitřním bezpečnostním rizikům v této kapitole.
***