(pokračuje Máče)
Z nově doplněné věty návrhu zemědělského výboru v § 9 odst. 1 - cituji: "Je-li zhodnocen pozemek pronájemcem, cena bude vypočítána ze stavu před zhodnocením." - přímo čiší z kontextu závěr neprodat zemědělskou půdu těm, kteří za značných osobních obětí na ní provozují zemědělskou výrobu, ale ostatním osobám dle § 8, a to těm, kteří za ní dají v obchodní veřejné soutěži nejvíce, a to zcela jednoznačně nebudou čeští výkonní zemědělci.
Můj názor na prodej zemědělské a lesní půdy z vlastnictví státu je jednoznačný: Zemědělská půda by se měla prodat pouze těm, kteří na ní budou prokazatelně provozovat zemědělskou výrobu, a nikoli těm, kteří s ní hodlají pouze spekulovat. Právo na nákup státní půdy by měly mít jak fyzické, tak i právnické osoby provozující zemědělskou výrobu.
Věřím, že tyto mé dva pozměňovací návrhy, které bych později přednesl, budou jistým kompromisem a Poslanecká sněmovna je objektivně zváží a vysloví s nimi souhlas.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče.
Další písemně přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Ladislav Skopal. Připraví se pan poslanec Václav Grüner.
Poslanec Ladislav Skopal: Vážený předsedající, vážené dámy, vážení pánové, pokusil bych se komentovat některé projednávané skutečnosti, kdy obecně lze říci, že parlament musí rozhodnout, zda prodávat, komu prodávat a proč prodávat státní půdu. Na tom základě musí definovat potřebné paragrafy tak, aby zákon byl proveditelný a aby pomohl zemědělské prvovýrobě a těm, kteří na půdě bezprostředně hospodaří. Vzhledem k tomu, že nejsem přesvědčen, že v současné době tento zákon tomu pomáhá, chci říci konkrétní příklad konkrétního soukromě hospodařícího rolníka, který nehospodaří na dvou, třech, čtyřech hektarech, ale hospodaří na větší rozloze.
Tento rolník hospodaří v oblasti Miroslavi a v jeho katastru je průměrná cena půdy 116 400 Kč za hektar. Při prodeji je ale třeba dle oceňovacích předpisů vycházet z konkrétní bonity půdy a v daném případě u něho to činí 124 000 Kč, protože toto katastrální území Suchoradlic sousedí s městem Miroslaví s počtem obyvatel nad 4 000, násobí se tato hodnota koeficientem 1,55, takže výrobní odhadní cena pozemků činí při základu pro vyměření daně z převodu nemovitosti 192 000 Kč za hektar. Pokud bychom předpokládali rozložení splátek na nákup státní půdy na 30 let, jak navrhuje návrh zákona, znamená to splátku 6 406 Kč za rok, která však na rozdíl od nájemného není daňovým nákladem, a tak na její platbu musí počítat se ziskem před zdaněním minimálně ve výši 7 367 Kč. Spolu s daní z nemovitostí ve výši 837 Kč na hektar musí tedy po dobu 30 let vykazovat zisk 8 204 Kč na hektar, aby se po této době stal vlastníkem s omezením, které se týká předkupního práva státu.
To je opravdu za stávajících ekonomických podmínek současných zemědělců nereálné a nesrovnatelné s možnými smluvními podmínkami. Tento příklad není ojedinělý a všichni víme, že zemědělství kromě roku 1995 vykazuje neustále ztrátu. Pokud vykazují někteří zemědělci zisk, je to podstatně méně než daných 8 204 Kč, jinde to může být méně, protože bonita je rozdílná, ale zisk se určitě nedostává přes 2 000 Kč na hektar. A když, tak v minimálních případech.
Proto bych procedurálně navrhl - vzhledem k tomu, že doopravdy nedochází k domyšlenému dopadu tohoto zákona do zemědělství a dopadu do zemědělské výroby - přerušit projednávání tohoto zákona s tím, že bude spojeno s projednáváním vládního návrhu zákona o prodeji státní půdy, který bude předložen do parlamentu v příštím období.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Věřím, že zpravodajové registrovali váš návrh, o kterém budeme rozhodovat.
Dalším přihlášeným v obecné rozpravě je pan poslanec Václav Grüner.
Poslanec Václav Grüner: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, ve sněmovně projednáváme ve druhém čtení návrh zákona, který předkládají poslanci Lux a Pešek, zákona o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, neboli tzv. zákon o prodeji státní zemědělské půdy. Prodej přibližně 500 000 hektarů státní půdy z celkového počtu milion až 1 200 000 hektarů, které stát vlastní, je velice důležitým rozhodnutím.
Nesporným pozitivem návrhu zákona je priorita prodeje státní půdy formou bezúplatného převodu na obce pro podporu možnosti výstavby bytů, veřejně prospěšných staveb, prodej půdy vlastníkům staveb na státní půdě, třicetiletá lhůta pro splácení ceny, předkupní i zástavní právo státu při neplnění smluv o prodeji.
Nesporným negativem návrhu je však vyloučení právnických osob, tedy zemědělských družstev, akciových společností, nájemců zemědělského majetku a půdy sdružených do společností s ručením omezeným, ale i Svazu zahrádkářů, středních zemědělských škol a učilišť, z možnosti nákupu této státní zemědělské půdy.
Právnické osoby hospodaří v České republice na 75 % zemědělské půdy a jejich vyloučení z možnosti nákupu státní půdy, kterou dnes obhospodařují, je pokus o politické rozhodnutí, o zjevnou diskriminaci těchto subjektů, a to především zemědělských družstev, o ústavně nezdůvodnitelné prosazování jedné formy vlastnictví proti formě jiné. Argument předkladatelů, že státní půdu si mohou podle jejich návrhu zákona koupit i členové družstev a společností jako osoby fyzické, je nepravdivý, mohu říci - přímo zavádějící. Soukromě hospodařící zemědělec či farma bude kupovat státní půdu za finanční prostředky, které získal z podnikání. Člen družstva nebo společnosti může kupovat státní půdu jedině z peněz uspořených ze svého platu, tedy z peněz, ze kterých již odvedl státu daň ze mzdy, který odvedl sociální a zdravotní pojištění. A nákup půdy nebude moci zaúčtovat jako nákladovou položku.
Vycházíme-li ze skutečnosti, že mzdy, které jsou vypláceny v zemědělství, jsou na úrovni méně jak 75 % průměrných mezd v tomto státě, že se jedná o mzdy, ze kterých členové družstev jsou sotva schopni uživit svoji rodinu, je nasnadě, kolik těchto členů družstev či společností si bude moci státní půdu vůbec koupit.
***