Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

3.3.2 Ministerstvo zdravotnictví

Systém léčebné péče:

Hlavní prioritou Ministerstva zdravotnictví bylo vytvoření komplexního a kontinuálního systému péče o drogově závislé (ve spolupráci s MŠMT a MPSV). V ČR je v současné době v databázi léčebných center registrováno 266 zařízení, z nichž přibližně polovina je státních. druhá polovina pak nestátních či privátních.

Do sortimentu služeb komplexního systému péče patří: terénní programy a programy včasné intervence, detoxikační centra, programy ambulantní péče včetně denních stacionářů, krátkodobá a střednědobá ústavní léčba, dlouhodobá léčebně-resocializační péče. programy následné péče a prevence relapsu, substituční programy a programy minimalizace zdravotních rizik.

Oblast včasné intervence se podařilo systematičtěji začít rozvíjet až v posledních dvou letech, kdy byl podpořen vznik terénních programů v některých velkých městech (Praha, Brno, Olomouc, Ústí nad Labem). Programy včasné intervence je nezbytné vytvořit v dalších oblastech s vysokým výskytem skrytého problémového užívání drog (Ostrava, Plzeň).

Pro zabezpečení detoxikačních služeb byla vytvořena síť specializovaných pracovišť (Praha, Most, Ústí nad Labem, Plzeň, Český Krumlov, Havlíčkův Brod, Opava), pro doplnění sítě je třeba vybudovat detoxikační jednotku v Brně, Ostravě, Hradci Králové a Liberci.

Ambulantní péče je v současné době prováděna v rozsáhlé síti obvykle nestátních nízkoprahových kontaktních center, některých ordinací pro alkohol a toxikománie (řada ordinací poskytuje specializované služby pouze pro oblast alkoholu) a ve výjimečných případech také některých psychiatrických ambulancích. V roce 1997 byl v Praze zahájen první stacionární ambulantní program pro mírnější formy závislostí, jehož činnost je experimentálně ověřována. Obdobné zařízení je připravováno v Brně.

Krátkodobá a střednědobá ústavní péče je v současné době zajišťována především zdravotnickými zařízeními, a to jak státními, tak i nestátními. Poměrně uspokojivě pokrývá celé území ČR S ohledem na stoupající poptávku po těchto léčebných službách bylo nutné rozšířit kapacitu některých zařízení (např. v Praze - Bohnicích), popř. zřídit programy nové (např. v Hradci Králové - Nechanicích). ČR v současné době disponuje přibližně 250 lůžky pro nealkoholové závislosti.

Dlouhodobá léčebně-resocializační péče je prováděna v zařízeních typu terapeutických komunit. ČR disponuje v současné době kapacitou přibližně 90 lůžek v 8 zařízeních, která se ukazuje z hlediska reálných potřeb jako nedostatečná. Tento typ zařízení spadá svojí činností také do působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí.

V roce 1997 byl zahájen experimentální program methadonové substituce pro osoby závislé na opiátech. V této souvislosti ministr zdravotnictví jmenoval odbornou pracovní komisi. která jako poradní orgán dohlíží na klinický průběh programu. Vzhledem k závažnosti a rozsahu užívání heroinu v některých dalších regionech (především severní Čechy) se uvažuje o rozšíření programu, popř. o využití dalších substitučních preparátů (např. buprenorphinu).

S cílem minimalizovat zdravotní rizika spojená s užíváním drog byly v rizikových městech ČR (např. v Praze, Brně, Ústí nad Labem, Olomouci, Teplicích) vytvořeny specializované programy výměny použitého injekčního materiálu. Při striktním dodržování zásad správné výměnné praxe je nutné obdobné programy rozšířit i do dalších rizikových oblastí ČR (Ostravsko, Plzeňsko, Chomutovsko).

Hlavním problémem současné sítě léčebně-resocializačních služeb je jejich nedostatečná provázanost, nedostatečná kapacita některých léčebných modalit a velmi různorodá forma a kvalita poskytované péče. Z tohoto důvodu vláda uložila ministru zdravotnictví navrhnout a zabezpečit fungování tzv. "Minimálního rozsahu péče o problémové uživatele drog a závislé" (dále jen "Minimální sít"). Pro zabezpečení kvality a efektivity poskytovaných služeb byl vypracován návrh "Minimálních standard léčebné péče" a dále navržen systém pro udělování akreditací zařízením, která tyto standardy budou plnit.

Primární prevence:

Do působnosti MZ patří také oblast primární prevence, a to především podpora zdraví a výchova ke zdraví. V rámci Národního programu zdraví byly podpořeny programy zaměřené na výchovu ke zdravému životnímu stylu, na prevenci šíření infekce HIV u uživatelů drog a byla vydána řada metodických materiálů s protidrogovou tematikou.

Drogový informační systém:

Drogový informační systém v působnosti hygienické služby je řízen národním koordinátorem drogové epidemiologie a poskytuje klíčové podklady pro racionální formulování prioritních úkolů protidrogové politiky státu. Je založen na: průběžném monitorování "incidence problémových uživatelů drog" (noví uživatelé) v síti léčebně-kontaktních center po celé ČR, hlášeních o incidenci infekčních onemocnění (HIV/AIDS, hepatitida A,B,C) prostřednictvím automatizovaného systému EPIDAT, sledování akutních intoxikací systémem sentinelových pracovišť, včetně sledování předčasných úmrtí, pravidelném vyhodnocování prevalence (výskytu) užívání drog ve všeobecné populaci středoškoláků a na příležitostně prováděných studiích ve specifických cílových populacích (např. odsouzení ve výkonu trestu, rómská populace atd.).

Navzdory tomu, že je zmíněný systém svojí kvalitou srovnatelný s vyspělými evropskými státy, neposkytuje úplnou informaci o rozsahu problémů působených užíváním drog. Neposkytuje zatím kvalitní prevalenční data o problémovém užívání drog, ke kterému je nutný především jednotný registr uživatelů. Vláda proto uložila ministru zdravotnictví v roce 1997 takový registr zřídit. Jeho plná funkčnost se předpokládá v roce 1998. Ve vztahu k poměrně rychle narůstajícímu počtu závislých na heroinu se ukazuje jako nezbytné diferencovat v rámci vznikajícího registru mezi tzv. problémovými uživateli a těmi, kteří již splňují diagnostická kritéria závislosti.

Dalším problémem existujícího systému je skutečnost, že problémoví uživatelé drog registrovaní v léčebně-kontaktních centrech představují, jak ukázala kvalitativní studie drogové scény z přelomu roku 1995/1996 "Rapid Assessment", pouze zlomek z celkového počtu problémových uživatelů v ČR. Pro doplnění velmi dobrých kvantitativních údajů o rozsahu drogové scény v ČR je proto nutné pravidelně (minimálně 1x za 2 roky) provést kvalitativní vyhodnocení problému pomocí etnografických studií.

3.3.3 Ministerstvo práce a sociálních věcí

Koncepční záměry MPSV v oblasti prevence sociálně patologických jevů, včetně drogových závislostí jsou vymezeny Programem sociální prevence schváleným vládou v roce 1994 a dále Strategií prevence kriminality do roku 2000.

Na úrovni okresních úřadů poskytují sociální pomoc drogově závislým sociální kurátoři, kurátoři pro mládež a především sociální asistenti. Na této úrovni funguje 60 specializovaných pracovišť sociální prevence spojujících výkon agendy sociálních kurátorů a kurátorů pro mládež. (V ČR působí 150 sociálních kurátorů a 350 kurátorů pro mládež.) Pracovní náplní sociálních asistentů je práce s rizikovou populací dospívajících a mladých lidí ohrožených také zneužíváním drog. V ČR v současné době působí na 19 místech 28 sociálních asistentů, na 14 místech je navíc práce sociálního asistenta spojena s fungováním nízkoprahových zařízení. Oblast dlouhodobé resocializace a následné péče o osoby již na drogách závislé není pokryta dostatečnou kapacitou a je pravděpodobně nejslabším článkem komplexního systému léčebně-resocializační péče o závislé osoby v ČR. V současné době zabezpečuje tyto služby 8 terapeutických komunit (viz kapitola 3.2.2) a 2 specializované programy následné péče (v Praze a Olomouci) disponující doléčovacím programem, programem chráněného bydlení, popř. programem chráněných dílen. Vznik obdobných programů je nutné iniciovat v následujících regionech: Ostravsko, Brněnsko, Plzeňsko, Ústí nad Labem, Hradec Králové a České Budějovice.

3.3.4 Ministerstvo obrany

Těžištěm protidrogových aktivit v rezortu obrany je oblast primární prevence a vzdělávání. Preventivní působení vychází z Koncepce a programu prevence sociálně-patologických jevů v rezortu obrany na 1995 - 1998. Cílem preventivního působení je vytvářet příznivé podmínky pro zdravý životní styl vojáků v činné službě a zabránit pronikání drog do Armády ČR.

V uplynulém období bylo zabezpečeno proškolení velitelů armádních sborů, samostatných brigád i vzdělávání na nižších úrovních velení v drogové problematice. Kurs protidrogové prevence absolvovali i příslušníci jednotky IFOR a SFOR. Oddělení sociální prevence Ministerstva obrany realizovalo u vybraných útvarů školící aktivity také pro vojáky základní vojenské služby, a pro účely těchto programů byly vydány metodické materiály.

V rámci vzdělávání na vysokých vojenských školách byla protidrogová prevence začleněna do výuky humanitních věd a dále do řádné výuky vojenské lékařské akademie.

U branců a vojáků základní služby byla prováděna detekce a monitorování zneužívání drog. Výskyt těchto problémů byl sporadický (80 osob v roce 1996).

3.3.5 Ministerstvo vnitra - odbor prevence

Odbor prevence MV ČR se v rámci Komplexního součinnostního programu prevence kriminality významně podílí na nespecifické primární prevenci drogových závislostí, a to především ve městech zatížených vysokou mírou trestné činnosti a dalších kriminálně rizikových jevů. Programy prevence kriminality jsou v těchto oblastech realizovány v součinnosti s prioritními úkoly protidrogové politiky na místní (okresní/městské) úrovni. Důležité jsou i preventivní aktivity NPDC v oblasti přednáškové, výcvikové a metodické činnosti pro odbornou i laickou veřejnost.

3.3.6 Role nestátních organizací

V oblasti snižování poptávky po drogách dnes hrají významnou úlohu nestátní organizace. Jedná se o nejrůznější profesionální či laická sdružení, církevní a charitativní organizace, nadace, či privátní organizace, převážně však občanská sdružení (přibližně v 80 %), méně často nadace (přibližně v 10 %), popř. obecně prospěšné společnosti či soukromé osoby (v případě některých nestátních zdravotnických zařízení).

Z hlediska existujícího systému v oblasti preventivní a léčebné péče neposkytují nestátní organizace pouze doplňkové či nadstandartní služby, ale provozují programy, které dnes stát svými přímo řízenými organizacemi zprostředkovává omezeně (vzdělávání pedagogických pracovníků, terénní programy a programy včasné intervence, programy minimalizace rizik; případně vůbec (terapeutické komunity, programy následné péče).

Nestátní organizace mají při svých činnostech řadu výhod, také ale řadu nevýhod. Mezi výhody bezesporu patří jejich flexibilita, skutečnost, že vznikají na základě reálných potřeb terénu, a dále jejich nákladnost (vzhledem k menšímu administrativnímu aparátu je nižší). Mezi nevýhody patří často nízká odbornost a kvalita poskytovaných služeb, malé záruky kontinuity působení a potíže s kontrolou efektivity a účelnosti vynakládání finančních prostředků. V ČR existuje řada problematických, ale také řada vysoce profesionálních nestátních organizací.

Z výše uvedených důvodů uložila vláda MPK navrhnout vymezení úlohy a kompetencí tzv. nestátních subjektů v praktické implementaci protidrogové politiky vlády. Nestátní organizace budou mít povinnost v případě žádosti o finanční podporu ze státních či veřejných zdrojů doložit svoji odbornost a kvalitu akreditací, popř. licencí při plném respektování minimálních standardů léčebné péče či zásad efektivní primární prevence (stejný princip bude platit i pro státní organizace). Zařízení, která se stanou součástí tzv. "Minimální sítě" dostanou od státu záruku prioritního financování s cílem zabezpečit kontinuitu a provázanost poskytovaných služeb.

3.4 OBLAST KOORDINACE PROTIDROGOVÉ POLITIKY

Koordinace protidrogové politiky probíhá v současné době na dvou úrovních: centrální a místní. Obě jsou zabezpečovány MPK a jejím sekretariátem.

3.4.1 Koordinace na centrální úrovni (horizontální)

Tuto úroveň představuje koordinace činností věcně příslušných ministerstev. Na nejvyšší úrovni je tato koordinace zabezpečena jednáním vlády a řádným zasedáním MPK. Působnost MPK je vymezena statutem, podle kterého zasedá minimálně 2x ročně. V praxi probíhají jednání častěji.

Na pracovní úrovni vytváří podle potřeby MPK "ad hoc" pracovní skupiny, složené podle povahy řešeného problému ze zástupců věcně příslušných rezortů, expertů, odborných společností, vědeckých institucí, nestátních organizací či dalších subjektů.

3.4.2 Koordinace na okresní/magistrátní úrovni (vertikální)

Přenášení protidrogové politiky na okresní/magistrátní úroveň je zabezpečováno prostřednictvím protidrogového koordinátora. Protidrogoví koordinátoři jsou metodicky řízeni podle platného statutu přímo MPK, a konkrétně pak ředitelem jejího sekretariátu.

Funkce protidrogového koordinátora je obligatorně zřízena na všech okresních a magistrátních úřadech s doporučenou výší pracovního úvazku 1,0. Pracovní náplň protidrogového koordinátora vychází z metodického pokynu schváleného MPK. Koordinátor je zodpovědný za vyhodnocování rozsahu drogových problémů v daném okrese/městě, za definování potřeb, priorit, strategií, za předkládání konkrétních návrhů opatření na řešení problémů v dané oblasti, a za celkovou koordinaci protidrogových opatření v působnosti okresního/magistrátního úřadu. Koordinátor připravuje podklady pro jednání okresní/magistrátní protidrogové komise.

Protidrogové komise jsou zřizovány podle platného pokynu v působnosti každého okresního/magistrátního úřadu jako poradní a iniciativní orgán přednosty či primátora. Jejich cílem je zapojit do protidrogového působení v daném místě všechny klíčové subjekty a zabezpečit komplexní a vyváženou realizaci protidrogové politiky daného okresu/města.

Efektivita působení protidrogových koordinátorů a komisí je velmi rozdílná, a od ní se také odvíjí výsledná kvalita protidrogových strategií v rámci jednotlivých úřadů (od vynikajících po velmi podprůměrné). Pro zvýšení efektivity protidrogového působení na místní úrovni bylo rozhodnuto jednáním MPK o zahájení distančního vzdělávání protidrogových koordinátorů.

3.5 OBLAST MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE

Platný statut ukládá MPK koordinovat plnění úkolů vyplývajících z mezinárodních smluv, jimiž je ČR vázána, a z členství ČR v mezinárodních organizacích. Tuto činnost MPK vykonává v úzké spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí. Česká republika je aktivně zapojena do programů mezinárodní spolupráce v rámci Organizace spojených národů - Programu kontroly drog OSN (United Nations Drug Control Programme), Mezinárodního úřadu pro kontrolu omamných látek OSN (International Narcotic Control Board) a Komisí pro narkotika OSN (Commission on Narcotic Drugs). Česká republika se dále podílí na spolupráci v rámci Komise ES a Regionálního programu PHARE boje proti drogám (PHARE Multicountry Programme for the Fight Against Drugs), Světové zdravotnické organizace (Programme on Substance Abuse, Programme of Activities in Central and Eastern Europe for the Prevention of Drug Abuse and Concomitant HIV Transmission), Interpolu, Rady pro celní spolupráci, HONLEA (Head of National Law Enforcement Agencies), Rady Evropy (Group Pompidou) aj.

Vzhledem k určitým podobnostem ve vývoji drogové scény a s tím spojenými problémy je rozvíjena i spolupráce v rámci regionu střední Evropy. 4. - 5. října 1995 uspořádala Česká republika ve spolupráci s UNDCP "Regionální konferenci o drogách" ministrů zemí střední Evropy, za účasti představitelů Maďarska, Polska, Slovenska, Slovinska, ČR a pozorovatelů z Německa, Rakouska, Itálie a Velké Británie. V rámci této spolupráce již byla realizována řada projektů, a to jak v represívní, tak v preventivně léčebné oblasti.

Pro oblast potlačování drogové kriminality na mezinárodní úrovni má zásadní význam bilaterální spolupráce. Ta byla navázána v různých oblastech protidrogové politiky se všemi sousedními a řadou dalších zemí. Úroveň spolupráce je hodnocena našimi partnery jako velmi kvalitní.

3.6 FINANCOVÁNÍ PROTIDROGOVÉ POLITIKY

Protidrogová politika byla v uplynulém období financována dvěma odlišnými způsoby. Na centrální úrovni byly vyčleněny na tuto problematiku finanční prostředky přímo v rozpočtech věcně příslušných rezortů. V působnosti některých rezortů takové vyčlenění nebylo možné, vzhledem ke skutečnosti. že specifické protidrogové aktivity jsou běžnou součástí pracovních činností prováděných příslušnými útvary spadajícími do pravomoce daných rezortů (např. Ministerstvo vnitra).

Druhým a odlišným způsobem probíhalo financování protidrogové politiky na místní úrovni. Usnesením vlády bylo rozhodnuto o vyčlenění finančních prostředků v kapitole Všeobecná pokladní správa na protidrogovou politiku okresních úřadů, magistrátní úřadů a úřadů statutárních měst. Čerpání prostředků se řídilo vládou schválenými "Pravidly", jejichž cílem bylo zabezpečit účelnost a maximální efektivitu vynakládaných prostředků.

Celkový objem finančních prostředků vynakládaných na zabezpečení protidrogové politiky se v posledních několika letech zvýšil v důsledku nutnosti řešit narůstající drogové problémy. Určitým problémem je skutečnost, že výše účelově vyčleněných prostředků, a to i přes jejich nárůst, neodpovídá vždy reálným potřebám a prioritám stanoveným jednotlivými resorty.

Dalším závažným problémem je skutečnost, že výše vyčleněných prostředků se v jednotlivých rezortech v průběhu roku mění, a to i přesto, že se jedná o tzv. závazné ukazatele. Dochází tak často k podstatnému snižování výdajů na protidrogovou politiku, což samozřejmě v důsledku limituje rozsah a do jisté míry i kvalitu protidrogového působení.

Pro zabezpečení potřebné systémovosti, kontinuity a provázanosti protidrogových opatření i pro podporu prioritních rozvojových programů jednotlivých rezortů či okresních úřadů budou vyčleněny prostředky v kapitole státního rozpočtu VPS, o jejichž přidělování bude rozhodovat vláda na základě návrhu a doporučení MPK.

* Poznámka:

Objemy finančních prostředků vyčleněných v rozpočtových kapitolách MV, MŠMT, MZ, MPSV na protidrogovou politiku je třeba považovat za orientační, neboť neobsahují výdaje, související např. s každodenní činností PČR, která je v mnoha aspektech od specifiky protidrogového působení neoddělitelná, nebo se zdravotní péčí o problémové uživatele drog a závislé, která je poskytována a hrazena formou zdravotního pojištění.

* 1) Komplexní součinnostní program prevence kriminality

4. CÍL A ZÁSADY PROTIDROGOVÉ POLITIKY

4.1 OBECNÝ CÍL PROTIDROGOVÉ POLITIKY

Ústředním motivem protidrogové politiky vlády ČR je ochrana občana před negativním vlivem drog a podpora jeho individuálního rozhodnutí pro život bez drog. Občanu musí být poskytnuta ochrana před nabídkou ilegálních drog a poznatky k tomu, aby přijal osobní rozhodnutí pro život bez drog, a v případě potřeby poradenská, léčebná a

resocializační pomoc.

4.2 PROSTŘEDKY A OPATŘENÍ

Vláda učiní potřebná opatření ke snížení nabídky a dostupnosti drog:

vytvářením legislativních nástrojů a právní ochranou společnosti před různými formami trestné činnosti související s drogami,

potlačováním organizovaného obchodu s drogami v ČR i v rámci zahraniční spolupráce,

potlačováním pouliční dostupnosti drog,

omezováním průniku ilegálních drog do ČR,

prevencí i represí kriminality páchané v souvislosti s drogami,

omezováním průniků zisků z trestné činnosti do legální ekonomiky a veřejného života,

včasným a účinným uplatňováním zákona v oblasti trestní justice,

kontrolou zákonného zacházení s omamnými a psychotropními látkami, včetně tzv. prekursorů.

Vláda také učiní potřebná opatření ke snížení poptávky po drogách:

v oblasti primární prevence -

aktivním vytvářením a podporou účinných preventivních programů zaměřených na širokou populaci, ale zvláště pak na rizikové skupiny dospívající mládeže v prostředí školy, rodiny i místních komunit,

trvalým vzděláváním intermediátorů (pedagogů, lékařů, sociálních pracovníků, peerů/vrstevníků aj.) působících v oblasti prevence;

v oblasti sekundární prevence -

aktivním zaváděním programů včasné intervence a zvyšováním dostupnosti léčebné péče,

vytvořením komplexního a vzájemně provázaného systému léčebně-resocializační péče o postižené skupiny či jednotlivce,

vzděláváním odborných pracovníků a trvalým zvyšováním kvality a efektivity poskytované péče;

v oblasti terciární prevence -

důslednou minimalizací zdravotních a sociálních následků užívání drog a závislosti na nich (tzv. "harm reduction"),

uplatňováním alternativních opatření k trestu odnětí svobody pro problémové uživatele drog a osoby závislé na drogách, včetně výkonu probační služby,

širokým uplatňováním diferencovaného výkonu trestu pro odsouzené osoby závislé na drogách.

4.3 ZÁSADY PROTIDROGOVÉ POLITIKY

4.3.1. Vyvážený přístup kombinující represívní a preventivní opatření

Vládní politika v oblasti drog bude založena na rovnováze a vzájemném doplňování represívních a preventivních přístupů. Důraz na jejich vyváženost a vzájemnou nezastupitelnost zamezí jejich konkurenčnímu postavení vůči finančním zdrojům. Aby se tzv. vyváženost nestala pouze formální proklamací v rámci koncepčního dokumentu, je nezbytně nutné, aby v reálné praxi existovaly účinné koordinační mechanismy propojující jednotlivé rezorty i sektory a aby každé zásadní rozhodnutí v oblasti protidrogové politiky bylo včas a dostatečně v rámci těchto mechanismů diskutováno.

4.3.2. Koordinovaný přístup na úrovni mezirezortní, mezisektorové i mezioborové

Problematiku drog lze vzhledem k její složitosti řešit pouze komplexními a systémovými opatřeními. Nelze ji naopak úspěšně ovlivnit z jednoho místa a pouze jediným způsobem. Protidrogová politika proto musí být komplexní, integrující všechny složky společnosti a založená na:

mezirezortní spolupráci - umožňující koordinované působení věcně příslušných rezortů,

mezisektorové spolupráci - umožňující koordinované působení státní správy, samosprávy, nestátních organizací. charitativních a církevních spolků i soukromého sektoru.

mezioborové spolupráci - umožňující integraci poznatků nejrůznějších oborů - kriminologie, sociologie, lékařství a veřejného zdravotnictví, pedagogiky, práva či ekonomiky.

4.3.3 Mezinárodní spolupráce

Nadnárodní rozměr drogové problematiky především v oblasti nezákonné výroby, pašování a distribuce drog vyžaduje vysoký stupeň mezinárodní spolupráce. Česká republika přistoupila ke všem významným mezinárodním konvencím o drogách a bude se i nadále podílet na spolupráci v rámci významných nadnárodních organizací v oblasti drog i na bilaterální spolupráci se sousedícími a řadou dalších států s prioritním zaměřením na integraci do evroatlantických struktur.

4.3.4 Racionální a realistický přístup

Protidrogová politika nesmí být ideologií, musí naopak vycházet z reálných dat a z kvalitního zmapování skutečného rozsahu problémů spojených s ilegálními drogami. Z tohoto hlediska má klíčovou roli funkční drogový informační systém vyhodnocující kvantitativní i kvalitativní aspekty rychle se vyvíjející drogové scény, a to jak v oblasti preventivní, tak

represívní.

V rámci účinné protidrogové strategie musí být zároveň vydefinovány realistické a splnitelné cíle. Absolutní cíl "společnosti bez drog" patří mezi nesplnitelné, a to jak globálně, tak místně. Realistickým cílem je dosažení určitého stupně kontroly nad rozsahem drogové scény, a to jak na straně nabídky drog, tak na straně poptávky po nich.

4.3.5 Pragmatický a cílený přístup

Smyslem protidrogových opatření musí být zlepšení současného stavu, a nikoliv jeho zhoršení, zmenšení problémů, a nikoliv jejich nárůst. Protidrogová politika se proto zaměří na ty aktivity na straně prevence i represe, které v praxi na základě empirické zkušenosti mohou přinést příslušný efekt.

Protidrogová politika musí být cílená, to znamená, že budou uplatňována jednotlivá opatření v závislosti na přesně vydefinované cílové populaci s preferencí represívních opatření na straně potlačování nezákonné výroby, šíření drog a obchodu s nimi a preventivně-léčebných opatření v populaci uživatelů drog a závislých.

4.3.6 Přístup založený na principu kvality a hodnotitelnosti

Důsledky užívání drog v ČR představují vzrůstající zátěž pro státní rozpočet. Omezenost finančních zdrojů, a to jak v oblasti represívní, tak v oblasti preventivně léčebné, znamená nutnost investovat prostředky tam, kde je garantována příslušná kvalita působení a kde je také možnost vyhodnotit výslednou efektivitu jednotlivých opatření.

5. PROGRAM PROTIDROGOVÉ POLITIKY NA OBDOBÍ

1998 - 2000

Program protidrogové politiky na období 1998 - 2000 (dále jen Program) je konkrétní protidrogovou strategií vlády ČR pro následující tři roky. Vychází z aktuálního rozsahu problémů spojených s ilegálními drogami a z velmi podrobného a kritického vyhodnocení opatření, jak na straně snižování nabídky drog, tak na straně snižování poptávky po drogách. Definuje konkrétní odpovědnosti věcně příslušných rezortů i dalších subjektů státní správy a vymezuje působnost a roli dalších veřejných či soukromých subjektů v dané oblasti, včetně nestátních organizací. Vytváří nezbytné koordinační mechanismy pro funkčnost a provázanost celého systému a zavádí jednotný a koordinovaný způsob financování v dané oblasti.. Pro zabezpečení kvality a efektivity realizovaných činností vytváří nezbytné nástroje, jako např. zavedení akreditačního a licenčního systému či "minimálních standardů" péče. Pro faktické naplnění delegovaných odpovědností vymezuje jednotlivým státním subjektům zcela konkrétní úkoly.

SYSTÉMOVÉ CÍLE:

zabezpečit provázanost, koordinovanost a vyváženost systémového působení v oblasti protidrogové politiky,

vymezit působnosti jednotlivých věcně příslušných rezortů a vytvořit podmínky i nástroje pro zvýšení kvality a efektivity protidrogového působení,

vytvořit koordinovaný a jednotný systém financování protidrogové politiky,

zvýšit rozsah a kvalitu protidrogového působení na místní úrovni.

5.1 LEGISLATIVNÍ OPATŘENÍ

5.1.1 Rekodifikace trestního zákona a trestního řádu

Vláda zabezpečí zakomponování drogové problematiky do připravované rekodifikace trestního zákona a trestního řádu s cílem zvýšit účinnost potírání všech forem drogové kriminality, především však její nejnebezpečnější, vysoce organizované formy. Vláda dále zabezpečí vyhodnocení příslušných opatření trestního řádu týkajících se institutů záměny zásilky a dočasného odložení trestního stíhání a případně navrhne legislativní změnu s cílem umožnit efektivnější potírání vyšších forem organizované drogové kriminality a zabezpečit nezbytnou mezinárodní spolupráci v této oblasti.

5.1.2 Kontrola zákonného zacházení s OPL

Vláda vytvoří legislativní opatření k zavedení účinné kontroly zákonného zacházení s OPL a prekursory s cílem minimalizovat pravděpodobnost úniku těchto látek na nezákonný trh, se zvláštní pozorností věnovanou problematice zacházení s efedrinem. V návaznosti na schválení zákona o návykových látkách zabezpečí vypracování metodického pokynu zahrnujícího oblast vývozu, dovozu i výroby OPL, včetně kontroly správné výrobní praxe.