Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

(1) Poskytování služeb a převod a využití práv do zahraničí je osvobozeno od povinnosti uplatnit daň na výstupu. Poskytováním služeb do zahraničí se pro účely tohoto zákona rozumí poskytování služeb s místem plnění v tuzemsku, pokud nejsou určeny pro spotřebu nebo použití v tuzemsku, s výjimkou telekomunikačních služeb. V případě telekomunikačních služeb se za služby poskytované do zahraničí považují telekomunikační služby poskytované osobám se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí, které jsou oprávněny poskytovat telekomunikační služby. Převodem a využitím práv do zahraničí se rozumí převod a využití práv s místem plnění v tuzemsku, pokud nejsou určeny pro využití, spotřebu nebo použití v tuzemsku. Poskytování služeb zařazených do pododdílů SKP 74.1 (služby právní, účetnické, vedení účtů, kontroly účtů, daňové poradenství, průzkum trhu a veřejného mínění), 74.4 (reklamní služby), 74.5 (zprostředkovací služby v oblasti zaměstnanosti a služby s tím související) a skupiny 74.84 (ostatní obchodní služby jinde neuvedené) osobám, které nemají sídlo nebo bydliště na území České republiky, je vždy považováno za poskytování služeb do zahraničí.

(1) Poskytování služeb do zahraničí je osvobozeno od povinnosti uplatnit daň na výstupu. Poskytováním služeb do zahraničí se pro účely tohoto zákona rozumí poskytování služeb s místem plnění v tuzemsku, pokud nejsou určeny pro využití, spotřebu nebo použití v tuzemsku, s výjimkou telekomunikačních služeb. V případě telekomunikačních služeb se za služby poskytované do zahraničí považují telekomunikační služby poskytované osobám se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí, které jsou oprávněny poskytovat telekomunikační služby. Poskytování služeb zařazených do pododdílů SKP 74.1. (služby právní, účetnické, vedení účtů, kontroly účtů; daňové poradenství; průzkum trhu a veřejného mínění), 74.4. (reklamní služby), 74.5 (zprostředkovací služby v oblasti zaměstnanosti a služby s tím související) a skupiny 74.84 (ostatní obchodní služby jinde neuvedené) osobám, které nemají sídlo nebo bydliště na území České republiky, je vždy považováno za poskytování služeb do zahraničí.

(2) Pro účely odstavce 1 se poskytování služeb do zahraničí osvobozených v tuzemsku od daně nepovažuje za zdanitelné plnění osvobozené od daně podle § 25.

(3) Plátce poskytující služby a převod a využití práv do zahraničí podle odstavců 1 a 2 má nárok na odpočet daně na vstupu. Při uplatňování nároku na odpočet postupuje plátce podle § 19, 20, a 21.

(4) Za daňový doklad při poskytování služeb a převodu a využití práv do zahraničí se pro účely tohoto zákona považuje doklad o zaplacení nebo písemná smlouva o úhradě poskytnutých služeb nebo převodu a využití práv, potvrzená zahraniční osobou, v jejíž prospěch se uskutečňuje zdanitelné plnění.

(4) Za daňový doklad při poskytování služeb do zahraničí se pro účely tohoto zákona považuje doklad o zaplacení nebo písemná smlouva o úhradě poskytnutých služeb, potvrzená zahraniční osobou, v jejíž prospěch se uskutečňuje zdanitelné plnění.

(1) Mezinárodní přeprava zboží, peněz a mezinárodní pravidelná přeprava osob, kterou se rozumí přeprava dopravním prostředkem

a) z místa v zahraničí do místa v zahraničí přes tuzemsko,

b) z místa v zahraničí do místa v tuzemsku,

c) z místa v tuzemsku do místa v zahraničí,

d) mezi dvěma místy v tuzemsku jako součást mezinárodní letecké a vodní dopravy,je od povinnosti uplatňovat daň na výstupu osvobozena. Za mezinárodní přepravu se nepovažuje přeprava z místa v tuzemsku do svobodného celního skladu nebo svobodného celního pásma a naopak a mezi dvěma svobodnými celními sklady nebo svobodnými celními pásmy.

(2) Pravidelnou přepravou osob se rozumí přeprava osob v určeném dopravním spojení podle předem stanovených jízdních řádů a tarifních a přepravních podmínek, kdy cestující vystupují a nastupují na předem určených zastávkách nebo místech.

(3) Služby související s mezinárodní přepravou zboží, peněz a mezinárodní pravidelnou přepravou osob nebo v souvislosti s mezinárodní nepravidelnou přepravou osob jsou osvobozeny od povinnosti uplatňovat daň na výstupu. Za služby související s mezinárodní přepravou nelze považovat zejména ubytovací služby, stravovací služby a opravy dopravních prostředků s výjimkou stravovacích a ubytovacích služeb poskytovaných v rámci mezinárodní pravidelné i nepravidelné železniční a letecké přepravy osob.

(3) Služby související s mezinárodní přepravou zboží a peněz poskytované plátci, kteří mezinárodní přepravu zboží a peněz uskutečňují nebo plátci, kteří mezinárodní přepravu zboží a peněz zprostředkovávají, jsou osvobozeny od povinnosti uplatnit daň na výstupu. Za služby související s mezinárodní přepravou zboží a peněz nelze považovat zejména ubytovací služby, stravovací služby a opravy dopravních prostředků.

(4) Plátce daně uskutečňující mezinárodní přepravu podle odstavce 1 a plátce poskytující služby související s mezinárodní přepravou podle odstavce 3 má nárok na odpočet daně na vstupu. Plátce uplatňuje nárok na odpočet daně podle § 19 až 21 tohoto zákona.

(5) Mezinárodní nepravidelná přeprava osob podléhá dani, a to jak za výkony uskutečněné v tuzemsku, tak za výkony uskutečněné v zahraničí. Plátce mimo základ daně samostatně uvádí úhrady mající charakter poplatků a daní v zahraničí, tj. silniční daň, daň z přidané hodnoty za nepravidelnou přepravu osob v zahraničí, poplatky za použití dálnic, tunelů a také úhradu za parkování a hlídání dopravních prostředků; tyto úhrady v tuzemsku dani nepodléhají.

(6) Za daňový doklad při uskutečňování mezinárodní přepravy podle odstavce 1 se pro účely tohoto zákona považuje přepravní doklad, potvrzený pohraničním celním úřadem. Přepravním dokladem se rozumí doklad, který je používán pro dopravní prostředek, jímž je mezinárodní přeprava prováděna.

(7) Za daňový doklad při poskytování služeb souvisejících s mezinárodní přepravou podle odstavce 1 a 3 se pro účely tohoto zákona považuje doklad o zaplacení nebo písemná smlouva potvrzená osobou, která mezinárodní přepravu provádí.

(4) Služby související s mezinárodní přepravou osob poskytované plátci, kteří mezinárodní přepravu osob uskutečňují nebo plátci, kteří mezinárodní přepravu osob zprostředkovávají, u stravovacích a ubytovacích služeb v mezinárodní přepravě osob i plátci, kteří tyto služby poskytují, jsou osvobozeny od povinnosti uplatnit daň na výstupu. Za služby související s mezinárodní přepravou osob nelze považovat zejména opravy dopravních prostředků a ubytovací a stravovací služby s výjimkou stravovacích a ubytovacích služeb mezinárodní železniční a vodní přepravy osob a stravovacích služeb mezinárodní letecké přepravy osob.

(5) Plátce daně uskutečňující mezinárodní přepravu podle odstavce 1 a plátce poskytující služby související s mezinárodní přepravou podle odstavce 3 a 4 má nárok na odpočet daně na vstupu. Plátce uplatňuje nárok na odpočet daně podle § 19 až 21 tohoto zákona.

(6) Mezinárodní nepravidelná přeprava osob podléhá dani, a to jak za výkony uskutečněné v tuzemsku, tak za výkony uskutečněné v zahraničí. Plátce mimo základ daně samostatně uvádí úhrady mající charakter poplatků a daní v zahraničí, tj. silniční daň, daň z přidané hodnoty za nepravidelnou přepravu osob v zahraničí, poplatky za použití dálnic, tunelů a také úhradu za parkování a hlídání dopravních prostředků; tyto úhrady v tuzemsku dani nepodléhají.

(7) Daňovým dokladem při uskutečňování mezinárodní přepravy podle odstavce 1 je doklad o zaplacení, případně běžný daňový doklad podle § 12 odst. 2. Osvobození od povinnosti uplatnit daň na výstupu je plátce, který mezinárodní přepravu uskutečňuje, povinen doložit správci daně přepravním dokladem potvrzeným pohraničním celním úřadem. Přepravním dokladem se rozumí doklad, který je používán pro dopravní prostředek, jímž je mezinárodní přeprava uskutečňována.

(8) Daňovým dokladem při poskytování služeb souvisejících s mezinárodní přepravou podle odstavců 1, 3 a 4 je doklad o zaplacení, případně běžný daňový doklad podle § 12 odst. 2. Osvobození od povinnosti uplatnit daň na výstupu je plátce podle odst. 3 a 4 povinen doložit správci daně písemnou smlouvou s osobou, v jejíž prospěch je mezinárodní přeprava uskutečňována. Plátce, který mezinárodní přepravu uskutečňuje může osvobození od povinnosti uplatnit daň na výstupu doložit i přepravním dokladem podle odstavce 7.

(1) Daňové povinnosti podléhá příležitostná autobusová přeprava v tuzemsku.

(2) Daňová povinnost vzniká dnem překročení státní hranice České republiky do tuzemska.

(3) Základem daně je součin počtu přepravovaných osob a počtu ujetých kilometrů v tuzemsku. Do počtu přepravovaných osob se nezapočítává jeden řidič a jeden průvodce nebo vedoucí zájezdu.

(4) Sazba daně je 0,05 Kč za osobu a ujetý kilometr v tuzemsku.

(5) Daň se vypočítá jako součin základu a sazby daně.

(6) Daň je splatná zálohově při překročení státní hranice České republiky do tuzemska podle předpokládaného počtu ujetých kilometrů a vyúčtování daně se provede před opuštěním území České republiky. Je-li zaplacená záloha nižší než skutečná daň, je provozovatel povinen rozdíl doplatit; je-li zaplacená záloha vyšší než skutečná daň, správce daně rozdíl ihned vrátí.

(7) Daň se nevyměřuje ani nevrací do hodnoty 100 Kč.

(1) Daň podle tohoto zákona se uplatňuje pro všechna zdanitelná plnění uskutečněná počínaje dnem účinnosti tohoto zákona, pokud není stanoveno tímto zákonem jinak.

(2) Daň se neuplatňuje u osobního automobilu, pokud byl před datem účinnosti tohoto zákona oprávněně nakoupen za cenu včetně daně z obratu nebo včetně dovozní daně a u něhož nebyl uplatněn odpočet podle § 51 odst. 1.

(1) Osoba, jejíž obrat v roce 1991 nebo od 1. ledna 1992 do 30. září 1992 přesáhl 6 000 000 Kčs, je povinna předložit žádost o registraci nejpozději do 20. prosince 1992, pokud do 31. prosince 1992 neukončí podnikání.

(2) Osoba, jejíž celkový obrat za rok 1992 přesáhne 6 000 000 Kčs, je povinna předložit žádost o registraci nejpozději do 20. ledna 1993.

(3) Osoby, jejichž obrat v roce 1991 a 1992 nepřesáhl limit stanovený v odstavcích 1 a 2 a které se chtějí stát plátcem od 1. ledna 1993, mohou předložit žádost o registraci u příslušného finančního orgánu nejpozději do 20. prosince 1992.

(4) Osoby, které budou k 31. prosinci 1992 plátci daně z obratu a nepředloží do 20. prosince 1992 žádost o registraci plátce daně z přidané hodnoty, jsou povinny odvést daň z obratu u majetku pořízeného za ceny bez daně sníženou o částku daně odpovídající poměrné části oprávek podle účetního stavu k 31. prosinci 1992. Daň z obratu uvedou do posledního hlášení o dani z obratu za rok 1992. Při nesplnění této povinnosti ve správné výši a ve stanovených lhůtách, platí pro zvýšení daně, pokuty a penále předpisy o dani z obratu platné do 31. prosince 1992.

(5) Rozpočtové a příspěvkové organizace, účelové fondy federace a státní fondy republik a obce, pokud jsou osobami podléhajícími dani, jejichž obrat v roce 1991 a 1992 nepřesáhl limit stanovený v odstavcích 1 a 2, mohou předložit žádost o registraci u příslušného finančního orgánu do 20. prosince 1992. Pokud tyto subjekty nepředloží žádost o registraci k tomuto datu, nejsou povinny odvést daň z obratu u majetku pořízeného za ceny bez daně.

(6) V průběhu jednoho roku od účinnosti tohoto zákona může požádat osoba, která předložila žádost o registraci, o zrušení registrace, a to za podmínek stanovených zvláštním zákonem.^48b) V těchto případech neplatí ustanovení § 5 odst. 5. V tomto případě je plátce povinen odvést daň z obratu u majetku, který oprávněně do 31. prosince 1992 nakoupil za ceny bez daně z obratu, a to podle účetního stavu k datu zrušení registrace.

(1) Má-li osoba, která se nejpozději do 20. ledna 1993 zaregistruje jako plátce daně z přidané hodnoty k 1. lednu 1993 majetek kromě zásob materiálu a zboží, pořízený oprávněně za ceny včetně daně z obratu nebo dovozní daně, má nárok na odpočet této daně z obratu nebo dovozní daně snížený o částku daně odpovídající poměrné části oprávek podle zvláštních předpisů.⁴⁹⁾ Nárok na odpočet nevzniká, jde-li o daň zaplacenou nebo zaúčtovanou při nákupu osobního automobilu s výjimkou nákupů podle § 19 odst. 5. Nárok na odpočet podle ustanovení tohoto zákona vzniká plátci za předpokladu, že

a) pořídil majetek kromě zásob materiálu a zboží po 1. lednu 1992,

b) má k dispozici doklady vystavené plátci daně z obratu, ze kterých je zřejmá výše daně z obratu zaplacené nebo zaúčtované, nebo doklady vystavené plátci daně z obratu, ze kterých je možné výši daně z obratu určit a doklady o zaplacení dovozní daně, a to daně z obratu a dovozní daně zaplacené nebo zaúčtované nejpozději do doby uplatnění nároku na její odpočet maximálně do výše sazeb daně z obratu platných k 31. prosinci 1992,

c) provedl celkovou inventarizaci hmotného a nehmotného majetku, kromě zásob materiálu a zboží k 31. prosinci 1992 podle zvláštního předpisu.⁵⁰⁾

(2) Odpočet daně se uplatní v daňovém přiznání, podaném za první zdaňovací období po 1. lednu 1993.

(1) Má-li plátce k 1. lednu 1993 zásoby materiálu a zboží pořízené oprávněně za ceny včetně daně z obratu nebo dovozní daně, s výjimkou výrobků podléhajících spotřební dani, má nárok na odpočet této daně z obratu nebo dovozní daně za předpokladu, že

a) má k dispozici doklady, ze kterých je zřejmá výše zaplacené daně z obratu nebo dovozní daně,

b) provedl celkovou inventarizaci těchto zásob k 31. prosinci 1992 podle zvláštního předpisu.

(2) U zboží podléhajícího spotřební dani může plátce uplatnit nárok na odpočet daně ve výši 23 % ze zaplacené daně z obratu nebo dovozní daně zaplacené nebo zaúčtované do doby uplatnění nároku na odpočet.

(3) Postup při uplatnění nároku na odpočet zaplacené daně z obratu a dovozní daně upraví vyhláškou Ministerstvo financí.

(1) U smluv uzavřených před účinností tohoto zákona, jestliže se zdanitelné plnění uskuteční po dni, kdy nabude účinnosti, se vztahují ustanovení tohoto zákona na první zdanitelné plnění, které se uskuteční po dni účinnosti tohoto zákona. Přitom se platné podmínky smlouvy považují za změněné ve smyslu tohoto odstavce a cena zdanitelného plnění uvedená ve smlouvě se zvýší nebo sníží o daň, pokud již smlouva tuto změnu podmínek neobsahuje.

(2) U smluv o koupi najaté věci uzavřených před účinností tohoto zákona se jeho ustanovení vztahují na splátky nájemného zaplacené po 1. lednu 1993. Pro účely § 9 odst. 3 a § 14 odst.6 se v tomto případě bude vycházet ze vstupní ceny předmětu bez daně snížené o nájemné zaplacené do 31. prosince 1992 a snížené o částku připadající na finanční činnosti.

(1) Ustanovení tohoto zákona se použije, jen pokud mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak. Subjekty, které mají podle těchto smluv nárok na vrácení nepřímých daní, mohou požádat příslušný finanční orgán o vrácení zaplacené daně. Ministerstvo financí stanoví vyhláškou podmínky vracení daně.

(2) Prodá-li osoba, která není plátce daně, zboží, u kterého uplatnila nárok na vrácení zaplacené daně podle odstavce 1, je povinna odvést daň příslušnému finačnímu orgánu ve výši původně vrácené daně, a to do 25 dnů od konce měsíce, ve kterém zboží prodala.

Ustanovení tohoto zákona se použije jen pokud mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak.

(1) Podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty, které začaly běžet přede dnem účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními předpisy, i když začnou běžet po účinnosti tohoto zákona. Pro daňové povinnosti za rok 1992 a předchozí léta se použijí dosavadní předpisy upravující daň z obratu a dovozní daň. Pro uplatnění daně od 1. ledna 1993 do 31. prosince 1993 platí ustanovení zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákona č. 196/1993 Sb.

(2) Uskuteční-li se plnění podléhající dani z obratu do 31. prosince 1992 včetně a faktura nebo jiný doklad o prodeji nebo o vnitropodnikovém použití zboží podle § 4 zákona č. 73/1952 Sb., o dani z obratu, ve znění zákona č. 107/1990 Sb., bude vystaven po 1. lednu 1993, plátce daně z obratu uvede údaje o tomto plnění do posledního hlášení o dani z obratu za rok 1992. Byla-li faktura nebo jiný doklad vystaven po lhůtě pro vyhotovení posledního hlášení o dani z obratu za rok 1992 nebo se jedná o opravu zdanitelného obratu podle § 11 zákona č. 73/1952 Sb., o dani z obratu, ve znění zákona č. 107/1990 Sb., vyhotoví dodatečné hlášení o dani z obratu.

Zrušují se:

1) zákon č. 73/1952 Sb., o dani z obratu, ve znění zákona č.107/1990 Sb.

2) Zákon č. 530/1991 Sb., o dovozní dani.

3) Vyhláška Federálního ministerstva financí č. 560/1990 Sb., kterou se provádí zákon o dani z obratu.

4) Vyhláška Federálního ministerstva financí č. 575/1991 Sb., o náležitostech hlášení o dovozní dani.

(1) Ustanovení § 50 odst. 1 až 5 nabývají účinnosti dnem vyhlášení.

(2) Ostatní ustanovení tohoto zákona nabývají účinnosti dnem 1. ledna 1993.

Čl. III zákona č. 196/1993 Sb. zní:

1. Byla-li smlouva o sdružení ve smyslu § 5 odst. 2 zákona České národní rady č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, uzavřena již před účinností tohoto zákona, stává se osoba podléhající dani, která není plátcem, plátcem od 1. září 1993. Tyto osoby jsou povinny předložit přihlášku k registraci nejpozději do 20. srpna 1993, pokud do této doby nezrušily smlouvu o sdružení.

2. Nároky na vrácení nadměrného odpočtu podle § 23 zákona České národní rady č. 588/1992 Sb.,vzniklé do data účinnosti tohoto zákona uvede plátce s měsíčním zdaňovacím obdobím do daňového přiznání za měsíc červenec. Finančním orgánem mu tento nadměrný odpočet bude vrácen nejpozději do 25. září 1993.Plátci se čtvrtletním zdaňovacím obdobím bude vrácen nadměrný odpočet vzniklý ve druhém čtvrtletí nejpozději do 25. října 1993 a nadměrný odpočet vzniklý ve třetím čtvrtletí nejpozději do 24. listopadu 1993.

3. Povinnosti stanovené v dosavadním § 18 odst. 4 zákona České národní rady č. 588/1992 Sb. vypořádá plátce, kterého se týkají, v daňovém přiznání za poslední zdaňovací období před datem účinnosti tohoto zákona.

4. V průběhu jednoho roku od účinnosti tohoto zákona může požádat osoba, která předložila žádost nebo přihlášku k registraci podle § 50 zákona České národní rady č. 588/1992 Sb. dobrovolně, o zrušení registrace, a to za podmínek stanovených zvláštním zákonem.⁴⁰⁾ V těchto případech neplatí ustanovení § 5 odst. 5 a plátce je povinen odvést daň z obratu u majetku, který oprávněně do 31. prosince 1992 nakoupil za ceny bez daně z obratu, a to podle účetního stavu k datu zrušení registrace. Dále je plátce povinen odvést i daň z obratu, která mu byla vrácena podle § 51 a 52 zákona, a to podle účetního stavu k datu zrušení registrace.

5. U zboží propuštěného do režimu dočasného použití podle celního zákona, které bylo propuštěno do záznamního oběhu v tuzemsku před účinností tohoto zákona, činí částka daně z přidané hodnoty, za každý, byť jen započatý měsíc v období po 1. lednu 1993, 3 % z daně, která by měla být vyměřena za uvedené zboží, kdyby v okamžiku propuštění do režimu dočasného použití bylo propuštěno do volného oběhu.

6. Podle dosavadních předpisů o dani z přidané hodnoty se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty, které začaly běžet před účinností tohoto zákona, jakož i lhůty pro uplatnění práv, které se řídí dosavadními předpisy, i když začnou běžet po účinnosti tohoto zákona. Pro uplatnění daně od 1. ledna 1993 do 31. července 1993 platí ustanovení zákona České národní rady č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty.

7. Uplatní-li plátce daně nárok na odpočet daně z obratu podle § 11 zákona č. 73/1952 Sb., o dani z obratu, ve znění zákona č. 107/1990 Sb., v případě reklamací, je povinen vrátit daň z obratu, která mu byla vrácena podle ustanovení § 51 a 52 zákona České národní rady č. 588/1992 Sb.

8. Od daně z příjmů jsou podle § 4 a 19 zákona České národní rady č.586/1992 Sb., o daních z příjmů, osvobozeny úrokové výnosy ze státních dluhopisů emitovaných po nabytí účinnosti tohoto zákona.

9. Zrušují se

a) zákon č. 222/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty,

b) zákon č. 596/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 222/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty.

Čl. II zákona č. 321/1993 Sb. zní:

1. Obrat pro registraci podle § 5 odst. 1 a 3 se nejdříve zjistí za období počínaje 1. dubnem 1994. Pro zrušení registrace plátce k 1. lednu 1994 platí již podmínky uvedené v § 5 odst. 5 tohoto zákona.

2. V období od 1. ledna 1994 do 30. června 1994 může plátce předložit finančnímu orgánu dodatečně daňové přiznání za jednotlivá zdaňovací období roku 1993 s udáním zdaňovacího období, kterého se týká, nejpozději do 12 měsíců ode dne splatnosti daně.

3. Plátce, který do 31. července 1993 oznámil finančnímu orgánu, ve smyslu § 30 odst. 3, že pronájem pozemků, staveb, bytů nebo nebytových prostor bude osvobozen od daňové povinnosti podle § 30 odst. 2, může toto své rozhodnutí změnit a oznámit finančnímu úřadu, aniž by byla dodržena lhůta stanovená v § 30 odst. 3.

Čl. II zákona č. 258/1994 Sb. zní:

1. Pro smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci uzavřené před datem účinnosti tohoto zákona se použijí ustanovení § 14 odst. 7 a 17 a § 28 písm. c) zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění platném do 31. 12. 1994. Do součtu jmenovatele koeficientu, kterým se podle § 20 zkracuje nárok na odpočet daně, se u těchto smluv nezapočítává částka za finanční pronájem osvobozený podle § 28 písm. c) zákona č. 588/1992 Sb. ve znění platném do 31.prosince 1994.

2. Pokud budou zjištěny případy podle § 40 po účinnosti tohoto zákona i za zdaňovací období roku 1993 a 1994, postupuje se podle tohoto ustanovení a daň se nedoměří.

3. Penále vyměřované po účinnosti tohoto zákona za zdaňovací období roku 1993 a 1994 nesmí přesáhnout částky zvýšení daně, které by bylo možno uložit podle předpisů platných do 31.prosince 1994.

4. U daňových dobropisů a vrubopisů, kterými se opravuje základ daně za zdanitelná plnění uskutečněná do 31.prosince 1994 se uplatní sazby daně platné do 31.prosince 1994.

Čl. II zákona č. 133/1995 Sb. zní:

1. Dojde-li ke zrušení smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci uzavřené do 31. 12. 1994, považuje se tato smlouva od data uzavření za smlouvu o pronájmu, kdy se po skončení nájemní smlouvy najatá movitá věc vrací pronajímateli. To neplatí, pokud byl předmět pronájmu prokazatelně odcizen nebo zničen nebo pokud bude vrácený předmět bezprostředně prodán nebo se bezprostředně stane předmětem nové smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci. V případě uzavření další smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci je základem daně původní vstupní cena předmětu bez daně snížená o podíl z ceny zaplacené podle původní smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci. V případě prodeje je základem daně sjednaná cena, nejméně však původní vstupní cena předmětu bez daně snížená o podíl z ceny zaplacené podle původní smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci.

2. Podle § 20 odst. 6 se postupuje i při vypořádání zdaňovacích období roku 1995.

Čl. II zákona č. ....../1997 Sb. zní:

1. Nárok na odpočet daně podle § 19 odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty nelze uplatnit u zdanitelných plnění, která se uskutečnila do 31. 12. 1995.

2. Plátci s měsíčním zdaňovacím obdobím, kteří byli zaregistrováni před účinností zákona, se stávají od 1.1.1998 plátci se čtvrtletním zdaňovacím obdobím, pokud jejich obrat za předchozí kalendářní rok nepřesáhl 2 000 000 Kč. Při této změně zdaňovacího období postupuje plátce podle § 36 odst. 5 zákona o dani z přidané hodnoty.

3. Pro uplatnění daně za období před účinností tohoto zákona platí dosavadní předpisy.

Číselný kód Název zboží

01- Živá zvířata

02- Maso a poživatelné droby

03- Ryby a korýši a ostatní vodní bezobratlovci

mimo:

030110- Akvarijní ryby

030265- Žraloci

03027000- Játra, jikry a mlíčí

0306- Korýši, též bez krunýřů, živí, čerství, chlazení, mražení, sušení, nasolení, nebo ve slaném nálevu; korýši v krunýřích, vaření ve vodě nebo v páře, též chlazení, mražení, sušení, nasolení nebo ve slaném nálevu; mouky, moučky a pelety z korýšů vhodné k lidskému požívání

0307- Měkkýši, též odděleni od svých lastur nebo ulit, živí, čerství, chlazení, zmrazení, sušení, nasolení nebo ve slaném nálevu; vodní bezobratlovci jiní než korýši a měkkýši, živí, čerství, chlazení, zmrazení, sušení, nasolení ve slaném nálevu; mouky, moučky a pelety z korýšů, vhodné k lidskému požívání

04- Mléko a mlékárenské výrobky; ptačí vejce; přírodní med; jedlé výrobky živočišného původu, jinde neuvedené ani nezahrnuté

05100010- Žlázy a jiné orgány k organoterapeutickým účelům

05111000- Býčí sperma

05119950- Embrya hovězího dobytka

06021010- Nekořenovité řízky a rouby vinné révy

060220- Stromy, zákrsky, keře a keříky, též roubované, těch druhů, které rodí jedlé ovoce a ořechy

06022010- Vinné keře roubované nebo kořenovité

06029941- Sazenice a semenáčky lesních dřevin

07- Zelenina, poživatelné rostliny, kořeny a hlízy

08- Jedlé ovoce a ořechy; slupky citrusových plodů a melounů

10- Obilí

11- Mlýnské výrobky; slad; škroby; inulin; pšeničný lepek

12- Olejnatá semena a olejnaté plody; různá semena a plody; průmyslové a léčivé rostliny; sláma a pícniny

1302- Rostlinné šťávy a výtažky; pektinové látky, pektináty a pektany; agar-agar a ostatní slizy a zahušťovadla získané z rostlin, též upravené