(1) Svobodná celní pásma a svobodné celní sklady tvoří prostory a stavby na části celního území, oddělené od ostatního celního území, v nichž se zboží tam umístěné považuje z hlediska cel vybíraných v souvislosti s dovozem a vývozem zboží, jako by se nenacházelo na celním území, a kde
a) zahraniční zboží nepodléhá dovoznímu clu nebo obchodně politickým opatřením,
b) pro české zboží zvláštní předpisy stanoví jako důsledek jeho umístění ve svobodném celním pásmu nebo svobodném celním skladu výhody, které se obvykle vztahují na zboží při jeho vývozu.
(2) Svobodná celní pásma a svobodné celní sklady zřizuje vláda České republiky nařízením.
(1) Svobodná celní pásma a svobodné celní sklady jsou části celního území nebo stavby umístěné na tomto území, oddělené od ostatního celního území, kde
a) zahraniční zboží je z hlediska cel, daní a poplatků vybíraných při dovozu a obchodně politických opatření považováno, jako by se nenacházelo na celním území, pokud toto zboží nebylo pro puštěno do volného oběhu nebo do jiného celního režimu nebo spotřebováno nebo užito za jiných podmínek než stanovených celními předpisy,
b) na české zboží jsou podle zvláštních předpisů, v důsledku je ho umístění ve svobodném celním pásmu nebo svobodném celním skladu, uplatňovány výhody, které se obvykle vztahují na zboží při jeho vývozu.
(2) Svobodná celní pásma a svobodné celní sklady zřizuje vláda nařízením.
(1) Svobodná celní pásma a svobodné celní sklady musejí být odděleny od ostatního celního území plotem vysokým nejméně tři metry nebo odděleny způsobem, schváleným celním úřadem tak, aby bylo možno kontrolovat vstupy do svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu a výstupy z nich a musí být určena místa jejich vstupu a výstupu.
(2) Jakákoliv stavba ve svobodném celním pásmu se může uskutečnit jen po předchozím souhlasu celního úřadu.
(1) Obvod a vstupní a výstupní místa svobodného celního pásma a svobodného celního skladu jsou pod dohledem celního úřadu.
(2) Osoby a dopravní prostředky vstupující do svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu nebo vystupující z nich mohou být podrobeny celní kontrole.
(3) Přístup do svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu může být odepřen osobám, které neskýtají záruku dodržování pravidel stanovených pro svobodná celní pásma a svobodné celní sklady, protože byly opakovaně potrestány za porušení celních předpisů.
(4) Celní úřad je oprávněn kontrolovat zboží, které vstupuje do svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu, opouští je nebo v nich zůstává. K umožnění této kontroly budou celnímu úřadu předávány kopie dopravních dokladů doprovázejících vstupující nebo vystupující zboží, nebo budou tyto doklady za tímto účelem uschovány pro potřeby celního úřadu osobou jím určenou.
(1) Ve svobodném celním pásmu nebo ve svobodném celním skladu může být umístěno české zboží i zahraniční zboží bez ohledu na jeho množství, původ a místo jeho dovozu nebo místo určení, včetně zboží, na které se vztahují zákazy a omezení, nejde-li o zákazy a omezení z důvodů veterinárních, rostlinolékařských, z důvodů ochrany veřejné mravnosti nebo veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti, ochrany zdraví, ochrany životního prostředí, ochrany kulturních památek, ochrany předmětů muzejní a galerijní hodnoty, předmětů kulturní hodnoty a zákazů a omezení týkající se ochrany duševního vlastnictví.
(2) Nebezpečné zboží, zboží, které může znehodnotit jiné zboží anebo vyžaduje zvláštní zařízení, může být umístěno pouze v prostorech k tomu speciálně vybavených.
(1) Zboží vstupující do svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu nemusí být předloženo celnímu úřadu a nemusí být podáno celní prohlášení. Ustanovení § 219 odst.4 tím nejsou dotčena.
(2) Zboží však musí být předloženo celnímu úřadu a bude podrobeno předepsaným celním formalitám tehdy, jestliže
a) bylo propuštěno do režimu, který byl ukončen umístěním zboží do svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu; umožňuje-li příslušný režim, aby zboží nebylo předkládáno, ne bude se jeho předložení vyžadovat,
b) je umístěno do svobodného celního pásma nebo svobodného celní ho skladu na základě rozhodnutí o vrácení nebo prominutí dovozního cla,
c) byla podána žádost o zálohu na platbu vývozní náhrady u zboží, na které se vztahuje právní předpis, jímž se provádějí opatření tržní regulace v zemědělství,
c) mají být uplatněna opatření uvedená v § 217 odst.1 písm.b).
d) podléhá vývoznímu clu.
(3) Celní úřad může požadovat, aby mu bylo předloženo zboží podléhající vývoznímu clu, daním a poplatkům nebo jiným vývozním opatřením a aby bylo podrobeno předepsaným celním formalitám.
(3)(4) Na žádost oprávněné osoby celní úřad potvrdí, že zboží umístěné ve svobodném celním pásmu nebo svobodném celním skladu je buď české zboží nebo zahraniční zboží.
(1) Doba umístění zboží ve svobodném celním pásmu není omezena.
(2) Ministerstvo může vyhláškou tuto dobu omezit u českého zboží, na které se vztahuje právní předpis, jímž se provádějí opatření tržní regulace v zemědělství.
(1) Jakákoliv průmyslová, obchodní nebo servisní činnost ve svobodném celním pásmu nebo svobodném celním skladu je povolena za podmínek stanovených tímto zákonem. Provádění těchto činností je třeba celnímu úřadu předem oznámit.
(1) Za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem je ve svobodném celním pásmu nebo svobodném celním skladu povolena jakákoliv průmyslová (výrobní) nebo obchodní činnost nebo poskytování služeb. Provozování těchto činností a poskytování služeb musí být předem oznámeno příslušnému celnímu úřadu.".
(2) S ohledem na povahu zboží nebo potřebu celního dohledu může příslušný celní úřad určitou činnost uvedenou v odstavci 1 ve svobodném celním pásmu nebo svobodném celním skladu zakázat nebo omezit.
(3) Celní úřad může osobám, které opakovaně porušily ustanovení tohoto zákona, zakázat, aby pokračovaly v podnikatelské činnosti ve svobodném celním pásmu nebo svobodném celním skladu.
(1) Zahraniční zboží umístěné do svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu, po dobu tohoto umístění
a) může být propuštěno do volného oběhu za podmínek stanovených pro propuštění do tohoto režimu a podmínek uvedených v § 229,
b) může být bez povolení použito jako náhradní zboží za zboží, které má být propuštěno do režimu aktivního zušlechťovacího styku,
b) může být bez povolení podrobeno operacím a obvyklým manipulacím uvedeným v § 152 odst.3,
c) může být propuštěno do režimu aktivního zušlechťovacího styku za podmínek stanovených pro tento režim,
d) může být propuštěno do režimu přepracování pod celním dohledem za podmínek stanovených pro tento režim,
e) může být propuštěno do režimu dočasného použití za podmínek stanovených pro tento režim,
f) může ho osoba, která je k tomu oprávněna, přenechat ve pros pěch státu,
g) může být zničeno, za předpokladu, že osoba, která je k tomu oprávněna, poskytne celnímu úřadu veškeré informace, které celní úřad považuje za potřebné.
(2) Je-li zboží propuštěno do režimu uvedeného v odstavci 1 písm. c), d) nebo e), mohou být použity způsoby kontroly platné pro tyto režimy.
České zboží, na něž se vztahují ustanovení § 217 odst.1 písm.b) a na které se vztahuje právní předpis, jímž se provádějí opatření tržní regulace v zemědělství, může být podrobeno pouze takovým formám manipulace, které jsou pro takové zboží stanoveny tímto předpisem. Tyto manipulace mohou být prováděny bez povolení.
K jiným účelům než uvedeným v § 224 a 225 nesmí být zahraniční zboží a české zboží, na které se vztahují ustanovení § 217 odst.1 písm.b), ve svobodném celním pásmu nebo svobodném celním skladu spotřebováno nebo použito.
(1) Osoba, provádějící ve svobodném celním pásmu nebo svobodném celním skladu činnosti uvedené v § 223 odst.1, je povinna vést evidenci o zboží, které vstupuje do svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu, opouští je nebo v nich zůstává, způsobem stanoveným celním úřadem, jejímž základem je účetní evidence stanovená zvláštními předpisy tak, aby byla možná identifikace zboží a byl získán přehled o jeho pohybu. Zboží musí být zaneseno do této evidence od okamžiku dodání do prostorů této osoby. Evidence musí být dána celnímu úřadu k disposici, aby byla umožněna kontrola, kterou celní úřad považuje za potřebnou.
(2) V případě přemístění zboží uvnitř svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu, musí být doklady vztahující se k tomuto přemístění, uschovány pro potřebu celních orgánů. Krátkodobé skladování zboží prováděné v souvislosti s přemístěním se považuje za nedílnou součást přemístění.
(1) Nestanoví-li zvláštní předpisy jinak, může být zboží opouštějící svobodné celní pásmo nebo svobodný celní sklad
a) vyvezeno v režimu vývozu nebo vyvezeno zpět do zahraničí, nebo
b) dodáno do jiné části území České republiky.
(2) Ustanovení § 47 a 48 a § 80 až 97, s výjimkou ustanovení § 91 až 96 týkajících se českého zboží, se vztahují na zboží dodané do jiné části území České republiky s výjimkou případu, kdy zboží opouští svobodné celní pásmo vzdušnou cestou, aniž by předtím bylo propuštěno do režimu tranzitu nebo jiného režimu.
(1) Vznikl-li u zahraničního zboží celní dluh a celní hodnota tohoto zboží se zakládá na ceně skutečně placené nebo která má být za zboží zaplacena, zahrnující náklady na skladování nebo zachování tohoto zboží ve svobodném celním pásmu nebo svobodném celním skladu, nebudou tyto náklady do celní hodnoty zahrnuty, budou-li odlišeny od ceny skutečně placené nebo která má být za zboží zaplacena.
(2) Jestliže se zbožím ve svobodném celním pásmu nebo svobodném celním skladu, na základě povolení celního úřadu, byly provedeny obvyklé manipulace ve smyslu ustanovení § 152 odst. 3, nutné k zajištění uchování zboží nebo zlepšení jeho balení nebo prodejní jakosti anebo úpravy pro dopravu, bude na žádost dovozce vyměřeno clo podle povahy zboží a celní hodnoty, jaké byly před provedením těchto manipulací.
(1) Českému zboží, uvedenému v § 217 odst.1 písm.b), které podléhá právnímu předpisu, jímž se provádějí opatření tržní regulace v zemědělství a které je umístěno ve svobodném celním pásmu nebo svobodném celním skladu, budou určeny způsoby nakládání nebo užití stanovené zvláštními předpisy, které z důvodu jeho umístění do svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu poskytují výhody, které jsou obvykle spojené s vývozem tohoto zboží.
(2) Jestliže se zboží uvedené v odstavci 1 vrátilo do jiné části území České republiky, nebo jestliže ve lhůtě uvedené ve vyhlášce vydané podle § 222 odst.2 nebyla podána žádost o propuštění do režimu uvedeného v odstavci 1, učiní celní úřad potřebná opatření stanovená zvláštními předpisy pro nedodržení příslušného režimu.
(1) Jestliže bylo zboží dodáno nebo vráceno do jiné části území České republiky nebo propuštěno do příslušného režimu, je možno použít potvrzení uvedené v § 221 odst. 3, aby bylo prokázáno, zda se jedná o české nebo zahraniční zboží.
(2) Jestliže není k disposici žádné potvrzení nebo jiná evidence o tom, zda se jedná o zahraniční nebo české zboží, pokládá se zboží
a) pro účely uplatnění vývozního cla a vývozních licencí nebo vývozních obchodně-politických opatření za české zboží,
b) v ostatních případech za zahraniční zboží.
Celní úřad kontroluje, aby při vývozu nebo zpětném vývozu zboží ze svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu byla dodržována ustanovení právních předpisů upravující vývoz nebo zpětný vývoz zboží.
(1) Zahraniční zboží dovezené do tuzemska
a) může být vyvezeno zpět do zahraničí, nebo
b) může být zničeno pod přímým dohledem celních orgánů, nebo
c) může ho oprávněná osoba přenechat ve prospěch státu.
(2) Zpětný vývoz, zničení nebo přenechání zboží ve prospěch státu musí být celnímu úřadu předem sděleno. Jestliže je podána žádost o zpětný vývoz zboží propuštěním do jiného režimu než režimu tranzitu, musí být podáno celní prohlášení podle § 98 až 125.
(3) Celní úřad povolí zničení zboží nebo jeho přenechání ve prospěch státu za podmínky, že budou zachovány předpisy o ochraně životního prostředí a že tím nevzniknou státu žádné náklady, kromě nákladů souvisejících s jeho prodejem.
(4) Odpadu a zbytkům vzniklým při zničení zboží může být přiděleno celně schválené určení stanovené pro zahraniční zboží. Zboží zůstane pod celním dohledem až do propuštění do příslušného režimu.
(5) Zpět vyvážené zboží je pod celním dohledem.
(1) České zboží, které se po vývozu z tuzemska vrací ve lhůtě tří let zpět do tuzemska a je propuštěno do volného oběhu, je na žádost oprávněné osoby osvobozeno od dovozního cla.
(1) Zboží, které vývozem z tuzemska ztratilo statut českého zboží a které se ve lhůtě tří let vrací zpět do tuzemska ze státu, do kterého bylo původně vyvezeno a je propuštěno do volného oběhu, je na žádost oprávněné osoby osvobozeno od dovozního cla.
(2) Celní úřad může lhůtu uvedenou v odstavci 1 z důvodů hodných zřetele prodloužit.
(3) Bylo-li vrácené zboží před vývozem z tuzemska propuštěno do volného oběhu s částečným nebo úplným osvobozením od dovozního cla v důsledku jeho konečného použití, přizná celní úřad osvobození od dovozního cla uvedené v odstavci 1 tehdy, je-li toto zboží opět použito ke stejnému účelu. Není-li vrácené zboží používáno ke stejnému účelu, sníží se vybíraná částka dovozního cla o případně vybranou částku cla při prvním propuštění tohoto zboží do volného oběhu. Je-li tato částka vyšší než částka vyplývající z propuštění vráceného zboží do volného oběhu, žádné náhrada se neposkytuje.
(4) Osvobození od dovozního cla uvedené v odstavcích 1 a 3 nebude přiznáno jestliže zboží
a) bylo vyvezeno z tuzemska v režimu pasivního zušlechťovacího styku, s výjimkou případů, kdy je vráceno ve stavu v jakém bylo vyvezeno,
b) podléhá opatřením vztahujících se na vývoz do jiných států.
(5) Ministerstvo může vyhláškou stanovit podrobnosti a podmínky, za kterých se opatření uvedená v odstavci 4 písm.b) nepoužijí.
Zboží musí být dovezeno zpět ve stavu v jakém bylo vyvezeno. Ministerstvo může vyhláškou stanovit podmínky, za kterých může být od tohoto požadavku upuštěno.
Ustanovení § 234 a 235 se použijí přiměřeně na zušlechtěné výrobky, které byly vyvezeny v režimu aktivního zušlechťovacího styku, jsou-li propuštěny do volného oběhu. Výše dovozního cla se stanoví podle pravidel platných pro zboží propuštěného do režimu aktivního zušlechťovacího styku.
(1) Od cla je osvobozeno zboží, které je při dovozu a vývozu osvobozeno od celní kontroly, a zboží, u něhož to vzhledem k jeho konečnému použití vyžaduje obecný zájem.
(2) Ministerstvo v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí stanoví vyhláškou případy, kdy je zboží vzhledem k jeho konečnému použití osvobozeno od cla, jakož i podmínky, za nichž je zboží osvobozeno od cla.
(1) Od cla je osvobozeno zboží, u něhož to vzhledem k jeho konečnému použití vyžaduje obecný zájem. Případy, kdy je zboží vzhledem k jeho konečnému použití osvobozeno od cla, jakož i podmínky, za nichž je zboží osvobozeno od cla stanoví ministerstvo vyhláškou.
(2) Od cla je osvobozeno zboží dovážené zahraničními osobami, které požívají výsad a imunit podle mezinárodní smluv. [Všeobecná dohoda o clech a obchodu (vládní vyhláška č. 59/1948 Sb., kterou se uvádí v prozatímní platnost Všeobecná dohoda o clech a obchodu, v platném znění).Dohoda o provádění článku VII Všeobecné dohody o clech a ob chodu a Protokol k ní (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 120/1984 Sb.)]. Podmínky a rozsah osvobození od cla stanoví ministerstvo v dohodě s Ministerstvem zahraničních věcí vyhláškou.
(3) Neposkytuje-li některý stát celní osvobození na zboží dovážené z České republiky v rozsahu odpovídajícím rozsahu stanoveném vyhláškou ministerstva, může ministerstvo pro dovoz zboží z tohoto státu osvobození od cla omezit nebo odepřít.
(1) Celní dluh při dovozu vzniká
a) propuštěním zboží podléhajícího dovoznímu clu do volného oběhu,
b) propuštěním zboží podléhajícího dovoznímu clu do režimu dočasného použití s částečným osvobozením od dovozního cla.
(2) Celní dluh vznikne v okamžiku přijetí celního prohlášení.
(3) Dlužníkem je deklarant. V případě nepřímého zastoupení je dlužníkem také osoba, v jejíž prospěch se celní prohlášení činí. Je-li celní prohlášení na propuštění do některého z režimů uvedeného v odstavci 1 učiněno na podkladě informací, v jejichž důsledku nebylo dlužné clo nebo jeho část vybráno, osoba, která tyto informace poskytla a která si byla vědoma nebo si měla být vědoma, že informace nejsou pravdivé je také dlužníkem.
(1) Celní dluh při dovozu vzniká
a) nezákonným dovozem zboží podléhajícího dovoznímu clu do tuzemska, nebo
b) nezákonným dovozem zboží umístěného do svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu do jiné části území České republiky.
(2) Za nezákonný dovoz se považuje jakýkoliv dovoz zboží v rozporu s ustanovením § 80 až 84 a § 228 odst.1 písm.b).
(3) Celní dluh vznikne v okamžiku nezákonného dovozu zboží do tuzemska.
(4) Dlužníkem je
a) osoba, která toto zboží nezákonně dovezla,
b) každá osoba, která se zúčastnila nezákonného dovozu zboží a byla si vědoma nebo si měla být vědoma, že tento dovoz je nezákonný,
c) každá osoba, která nezákonně dovezené zboží získala nebo držela, a která si byla vědoma nebo si měla být vědoma v době získání nebo obdržení zboží, že bylo dovezeno nezákonně.
(5) Není-li možno stanovit přesnou výši celního dluhu, stanoví celní úřad jeho výši podle podpoložky zboží s nejvyšší celní sazbou příslušného čtyřmístného čísla.
(1) Celní dluh při dovozu zboží podléhajícího dovoznímu clu vzniká jeho nezákonným odnětím celnímu dohledu.
(2) Celní dluh vzniká v okamžiku, kdy je zboží odňato celnímu dohledu.
(3) Dlužníkem je
a) osoba, která zboží odňala celními dohledu,
b) každá osoba, která se tohoto odnětí zúčastnila a byla si vědoma nebo si měla být vědoma, že zboží je odnímáno celnímu dohledu,
c) každá osoba, která získala nebo držela zboží odňaté celnímu dohledu a v okamžiku získání nebo obdržení zboží si byla nebo si měla být vědoma, že zboží bylo odňato celnímu dohledu,
d) osoba, která má plnit povinnosti vyplývající z dočasného uskladnění zboží nebo z režimu, do kterého bylo zboží propuštěno.
(4) Není-li možno stanovit přesnou výši celního dluhu, stanoví celní úřad jeho výši podle podpoložky zboží s nejvyšší celní sazbou příslušného čtyřmístného čísla.
(1) V jiných případech než jsou uvedeny v § 240, nemají-li nedostatky zásadní vliv na správné provádění příslušného režimu, celní dluh při dovozu zboží podléhajícího clu vzniká
a) nesplněním některé povinnosti vyplývající z dočasného uskladnění zboží, které podléhá dovoznímu clu, nebo z režimu, do něhož bylo toto zboží propuštěno,
b) nedodržením podmínek stanovených pro propuštění zboží do pří slušného režimu nebo pro propuštění zboží s úplným nebo částečným osvobozením od dovozního cla v důsledku jeho konečného použití,
(2) Celní dluh vzniká buď v okamžiku, kdy povinnost, jejímž nesplněním celní dluh vzniká, přestává být plněna nebo v okamžiku, kdy je zboží propuštěno do příslušného režimu, zjistí-li se dodatečně, že podmínky stanovené pro propuštění do tohoto režimu nebo pro úplné nebo částečné osvobození od dovozního cla v důsledku konečného použití zboží nebyly ve skutečnosti splněny.
(3) Dlužníkem je ten, kdo má plnit povinnosti vyplývající z dočasného uskladnění zboží podléhajícího dovoznímu clu nebo povinnosti stanovené pro použití režimu, do něhož bylo toto zboží propuštěno anebo má plnit podmínky stanovené při propuštění tohoto zboží do příslušného režimu.
(1) Celní dluh při dovozu zboží podléhajícího dovoznímu clu vzniká spotřebou nebo použitím ve svobodném celním pásmu nebo svobodném celním skladu za jiných podmínek, než které jsou stanoveny celními předpisy. Dojde-li ke ztrátě zboží a tato ztráta je celním orgánům náležitě vysvětlena a prokázána, považuje se ztracené zboží za zboží, které bylo spotřebováno nebo použito ve svobodném celním pásmu nebo svobodném celním skladu.
(2) Celní dluh vznikne v okamžiku, kdy je zboží spotřebováno nebo poprvé použito v rozporu s podmínkami stanovenými celními předpisy.
(3) Dlužníkem je ten, kdo zboží spotřeboval nebo poprvé použil a každý, kdo se spotřeby nebo použití zúčastnil a byl si vědom nebo si měl být vědom, že je zboží spotřebováváno nebo používáno v rozporu s podmínkami stanovenými celními předpisy. Považuje-li se ztracené zboží za zboží, které bylo spotřebováno nebo použito ve svobodném celním pásmu nebo svobodném celním skladu a není možné postupovat podle předchozí věty, je osobou povinnou splnit celní dluh osoba, která je celním orgánům známa jako poslední držitel zboží.
(1) Ustanovení § 239 a 241 odst.1 písm.a) neplatí a celní dluh nevznikne, prokáže-li příslušná osoba, že neplnění povinností vzniklých z
a) ustanovení § 80 až 84 a § 228 odst.1 písm.b), nebo
b) uskladnění zboží v dočasném skladu, nebo
c) použití režimu, do kterého bylo zboží propuštěno,
vyplývá z úplného zničení nebo nenahraditelné ztráty zmíněného zboží v důsledku jeho povahy nebo nehody nebo vyšší moci, anebo na základě povolení celního úřadu. Pro účely tohoto odstavce se považuje zboží za nenahraditelně ztracené, jestliže již nemůže být nikým používáno.
(2) Celní dluh nevzniká u zboží propuštěného do volného oběhu s úplným nebo částečným osvobozením od dovozního cla v důsledku jeho konečného použití, jestliže je takové zboží se souhlasem celního úřadu vyvezeno zpět.
Nevznikne-li v souladu s § 243 odst.1 celní dluh u zboží propuštěného do volného oběhu s úplným nebo částečným osvobozením od dovozního cla v důsledku jeho konečného použití, jsou odpad a zbytky vyplývající ze zničení zboží považovány za zahraniční zboží.
Vznikl-li za podmínek uvedených v § 240 nebo 241 celní dluh u zboží propuštěného do volného oběhu s úplným nebo částečným osvobozením od dovozního cla v důsledku jeho konečného použití, odečte se již zaplacená částka dovozního cla od výše celního dluhu. Toto ustanovení se použije přiměřeně, jestliže celní dluh vznikl u odpadu a zbytků vyplývajících ze zničení předmětného zboží.
(1) Při vývozu zboží podléhajícího vývoznímu clu, na které bylo podáno celní prohlášení, vzniká celní dluh vývozem zboží do zahraničí.
(2) Celní dluh vzniká v okamžiku, kdy je celní prohlášení přijato celním úřadem.
(3) Dlužníkem je deklarant. V případě nepřímého zastoupení je dlužníkem také osoba, v jejíž prospěch se celní prohlášení činí.
(1) Při vývozu zboží podléhajícího vývoznímu clu, na které nebylo podáno celní prohlášení i když podáno být mělo, vzniká celní dluh vývozem zboží do zahraničí.
(1) Celní dluh při vývozu zboží podléhajícího vývoznímu clu vzniká jeho nezákonným vývozem. Za nezákonný vývoz se považuje jakýkoliv vývoz zboží do zahraničí, na které nebylo podáno celní prohlášení, i když podáno být mělo.
(2) Celní dluh vzniká v okamžiku, kdy předmětné zboží skutečně opouští tuzemsko.
(3) Dlužníkem je ten, kdo
a) zboží vyvezl,
b) se na takovém vývozu zúčastnil a byl si vědom nebo si měl být vědom, že celní prohlášení nebylo podáno i když podáno být mělo.
(1) Celní dluh vzniká nedodržením podmínek umožňujících, aby zboží bylo vyvezeno do zahraničí s částečným nebo úplným osvobozením od vývozního cla.
(2) Celní dluh vzniká v okamžiku, kdy bylo zboží dodáno na jiné místo určení, než které bylo stanoveno v podmínkách umožňujících, aby zboží bylo vyvezeno do zahraničí s částečným nebo úplným osvobozením od vývozního cla. Není-li možno tento okamžik určit, vzniká celní dluh uplynutím lhůty stanovené pro předložení dokladu o tom, že byly splněny podmínky opravňující přiznání takového osvobození.
(3) Dlužníkem je deklarant. V případě nepřímého zastoupení je dlužníkem také osoba, v jejíž prospěch se celní prohlášení činí.
Celní dluh podle § 238 až 242 a § 246 až 248 vzniká i tehdy, kdy se na zboží, s výjimkou omamných a psychotropních látek a padělaných peněz, vztahují zákazy a omezení vývozu nebo dovozu.
Je-li několik osob odpovědno za splnění celního dluhu, považují se za společné a nerozdílné dlužníky.
(1) Není-li tímto zákonem stanoveno jinak, vyměřuje se dovozní nebo vývozní clo podle předpisů platných v okamžiku, kdy celní dluh vznikl.
(2) Není-li možno přesně určit okamžik, kdy celní dluh vznikl, vzniká celní dluh v okamžiku, který celní úřad podle jemu dostupných informací určil jako okamžik, v němž bylo zboží v situaci, za níž celní dluh vzniká.
(1) Celní dluh vzniká na místě, na kterém bylo zboží v situaci, v níž celní dluh vzniká.
(2) Není-li možno místo vzniku celního dluhu určit podle odstavce 1, vzniká celní dluh na místě, které celní úřad podle jemu dostupných informací určí jako místo, na kterém bylo zboží v situaci, za níž celní dluh vzniká.
(1) Vyplývá-li z mezinárodní smlouvy uzavřené mezi Českou republikou a některými státy, že při dovozu do těchto států budou přiznány výhody preferenčního sazebního zacházení na zboží získané v režimu aktivního zušlechťovacího styku a které ve smyslu těchto smluv pochází z České republiky, vzniká celní dluh při dovozu zahraničního zboží pocházejícího ze třetích států vloženého do předmětného zboží vydáním osvědčení, které je třeba k přiznání výhod preferenčního sazebního zacházení v těchto státech.
(2) Celní dluh podle odstavce 1 vzniká okamžikem přijetí vývozního celního prohlášení vztahujícího se na předmětné zboží.
(3) Dlužníkem je deklarant. V případě nepřímého zastoupení je dlužníkem také osoba, v jejíž prospěch se celní prohlášení činí.
(4) Částka dovozního cla odpovídající tomuto celnímu dluhu se stanoví za stejných podmínek, za kterých by byl stanoven celní dluh, kdyby celní úřad v okamžiku přijetí celního prohlášení na propuštění zahraničního zboží do režimu aktivního zušlechťovacího styku přijal celní prohlášení na propuštění tohoto zboží do volného oběhu.
(4) Částka dovozního cla odpovídající tomuto celnímu dluhu se stanoví podle stejných podmínek, jako kdyby se jednalo o celní dluh, který by vznikl přijetím celního prohlášení na propuštění zahraničního zboží pocházejícího ze třetích států do volného oběhu při ukončení režimu aktivního zušlechťovacího styku.
(1) Mohou-li celní orgány v souladu s celními předpisy vyžadovat zajištění celního dluhu, musí být toto zjištění poskytnuto dlužníkem nebo tím, kdo by se mohl dlužníkem stát.
(2) Celní orgány mohou požadovat na jeden celní dluh pouze jeden druh zajištění.
(3) Celní orgány mohou povolit, aby zajištění celního dluhu provedla jiná osoba než ta, od níž se zajištění celního dluhu požaduje.
(4) Zajištění celního dluhu se nevyžaduje, je-li dlužníkem státní orgán nebo společnost, u níž podíl státu na základním jmění činí nejméně 50%.
(4) Osobám, které řádně a včas plní povinnosti vyplývající z celních a daňových předpisů, zejména řádně a včas platí clo, daně a poplatky vybírané při dovozu, může ministerstvo povolit, aby nemusely zajišťovat celní dluh.
(5) Ministerstvo povolení odejme, jestliže osoba, které bylo povolení uděleno již neplní podmínky uvedené v odstavci 4 nebo závažným způsobem porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem.
(6) Povolení udělené podle odstavce 4 pozbývá platnosti rozhodnutím ministerstva o odejmutí povolení
(1) Není-li zajištění celního dluhu stanoveno celními předpisy jako povinné, mohou celní orgány požadovat zajištění celního dluhu, má-li důvodně za to, že celní dluh, který vznikl nebo který by mohl vzniknout, nebude ve stanovené lhůtě splněn. Nepožadují-li celní orgány zajištění celního dluhu, mohou požadovat od osoby uvedené v § 254 odst.1 záruční prohlášení, ve kterém budou uvedeny povinnosti, které je tato osoba povinna plnit.
(2) Zjištění celního dluhu uvedené v odstavci 1 požaduje celní úřad
a) v době uplatňování příslušných ustanovení celních předpisů, na jejichž základě požaduje zajištění celního dluhu, nebo
b) kdykoliv následně po té, kdy zjistí, že není jisté, že celní dluh, který vznikl nebo by mohl vzniknout, bude ve stanovené lhůtě splněn.
Na žádost dlužníka povolí celní orgány globální zajištění celního dluhu, který vznikl nebo by mohl vzniknout z jedné nebo několika operací.
(1) Na žádost celní orgány povolí
a) globální zajištění celního dluhu, který vznikl nebo by mohl vzniknout z jedné nebo několika operací prováděných jedním dlužníkem,
b) paušální zajištění celního dluhu, který vznikl nebo by mohl vzniknout z jedné nebo několika operací prováděných několika dlužníky,
c) individuální zajištění celního dluhu, který vznikl nebo by mohl vzniknout z jedné operace prováděné jedním dlužníkem.
(1) Stanoví-li celní předpisy povinné zajištění celního dluhu, určí celní orgány toto zajištění ve výši, kterou je
a) přesná výše příslušného celního dluhu nebo dluhů, jestliže je možno tuto výši bezpečně určit v době, kdy je zajištění celní ho dluhu požadováno,
b) celními orgány odhadnutá nejvýše možná výše příslušného celní ho dluhu nebo dluhů, které vznikly nebo by mohly vzniknout, v ostatních případech.
Je-li celní dluhu, který v průběhu doby mění svou výši globálně zajištěn, určí se taková výše zajištění, která umožňuje, aby celní dluh byl vždy zajištěn.
(2) Stanoví-li celní předpisy, že zajištění celního dluhu není povinné a celní orgány toto zajištění vyžadují, stanoví výši zajištění tak, aby nepřesahovala výši uvedenou v odstavci 1.
(3) Ministerstvo stanoví vyhláškou podmínky, za nichž může být celní dluh zajištěn paušálně.
Zajištění celního dluhu může být učiněno
a) složením hotovosti (celní jistota), nebo
b) poskytnutím záruky.
(1) Zajištění celního dluhu může být učiněno
a) složením hotovosti na účet celního orgánu (dále jen "celní jistota"), nebo
b) ručením.
(2) Není-li celní dluh ve lhůtách stanovených tímto zákonem dobrovolně splněn, použije se celní jistota na úhradu cla, daní a poplatků vybíraných při dovozu, dopravného, skladného, pokuty uložené podle tohoto zákona a nákladů řízení. Případný zbytek celní jistoty se vrátí deklarantovi.
(3) Ministerstvo stanoví vyhláškou podmínky, za nichž může být celní dluh zajištěn zárukou a formu, obsah a náležitosti záručních listin a záručních dokladů.
Za zajištění celního dluhu rovnocenné složení hotovosti se považuje
a) předložení šeku, jehož proplacení je zaručeno bankou,
b) předložení jakéhokoliv jiného dokladu uznaného celním úřadem jako prostředek platby.
(1) Ručitel se v záruční listině
písemným prohlášením zaváže,
že společně a nerozdílně s dlužníkem
splní zaručenou výši celního
dluhu.
(2) Ručitelem může být pouze
a) banka,
b) jakákoliv osoba, na základě povolení celních orgánů.
(3) Celní orgány mohou odmítnout nebo nepovolí navrženého ručitele, jestliže má důvodné podezření, že celní dluh nebude ve stanovené lhůtě splněn.
(2) Ručitelem může být pouze osoba, které to na žádost dlužníka povolil příslušný celní orgán.
(3) Povolení podle odstavce 2 může být uděleno pouze osobě
a) která řádně a včas plní povinnosti vyplývající z celních předpisů,
b) jejíž finanční situace je taková, že může splnit každý celní dluh, který zaručila,
c) která se nedopustila závažného porušení celních předpisů nebo předpisů o daních a poplatcích.
(4) Celní orgány odejmou udělené povolení, jestliže ručitel
a) již nesplňuje podmínky uvedené v odstavci 3,
b) závažným způsobem porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem,
c) neplní podmínky stanovené v povolení,
d) o odejmutí povolení požádal.
(5) Udělené povolení pozbývá platnosti
a) uplynutím doby, na kterou bylo vydáno,