K § 3
Nově navržené znění ustanovení § 3 zjednodušujícím způsobem vymezuje funkci a použití územně plánovacích podkladů, stanoví jejich základní druhy a zaměření jejich použití. V oddíle 3 je navrženo zjednodušení systematiky územně plánovací dokumentace a nahražení dosavadních kategorií a stupňů novými druhy územně plánovací dokumentace. Dosavadní územní prognóza jako jedna z kategorií územně plánovací dokumentace se zařazuje mezi územně plánovací podklady, které se neschvalují a slouží pro vymezené potřeby územního plánování.
Podrobnosti o obsahu a způsobu pořizování územně plánovacích podkladů stanoví v souladu s ustanovením § 143 odst. 1 písm. a) stavebního zákona prováděcí předpis.
K § 4 až 7
Vzhledem k nově navrženému znění ustanovení § 3 se vypouštějí další ustanovení podrobně upravující problematiku územně plánovacích podkladů.
K § 8
Dosavadní kategorie a stupně územně plánovací dokumentace jsou nahrazovány druhy územně plánovací dokumentace, které odpovídají prověřeným a nejvíce užívaným územním plánům, jejichž použití zdůraznila již novela vyhlášky č. 84/1976 Sb., o územně plánovacích podkladech a územně plánovací dokumentaci (vyhl. č. 377/1992 Sb.). Je vymezován nový zjednodušený obsah jednotlivých dokumentů, které odpovídají svým základním zaměřením:
- plán územních vazeb - územnímu plánu velkého územního celku,
- územní plán - územnímu plánu sídelního útvaru,
- regulační plán - územnímu plánu (projektu) zóny.
Zpracování jednotlivých druhů územně plánovací dokumentace je předurčeno způsobem jejich užití.
K § 9
Pojetí plánu územních vazeb představuje podstatné zjednodušení dosavadních územních plánů velkých územních celků a je důsledně podřízeno plánovacím potřebám v současném systému státní správy a budoucí vyšší územní samosprávy. Plány územních vazeb se soustřeďují na potřebnou koordinaci základních systémů nadsídelního významu tak, aby byly zajištěny především předpoklady pro jejich rozvoj. Mezi základními systémy, které mají na druhé straně výrazně konzervační funkce, jsou územní systémy ekologické stability pořizované podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a vyhlášky č. 395/1992 Sb Systémy dopravního a technického vybavení území představují stěžejní obsah plánů územních vazeb a spolu s právní úpravou vyvlastnění budou mít vliv na úroveň jejich závaznosti. Plány územních vazeb představují územně technické řešení společných problémů v měřítku rozhodném pro území více obcí nebo okresů.
K § 10
Územní plán je základním koncepčním dokumentem pro území obce. Jeho zpracování je předurčeno základním zaměřením na funkční regulaci území, tj. rozvržení využití jednotlivých ploch, stanovení podmínek pro slučitelnost jednotlivých funkcí a činností spojených s funkčním využíváním území nebo naopak jejich vyloučením pro dané území. Územní plán stanoví urbanistickou koncepci, na základě které se bude území obce (města) rozvíjet a podle níž budou zpracovávány regulační plány nebo bude rozhodováno o umisťování staveb nebo využití území. Urbanistickou koncepci tvoří zásady hmotově - prostorového uspořádání, základní architektonické a kompoziční zásady, funkce a limity využití ploch a vyznamných objektů, uspořádání dopravy a technického vybavení a řešení vazeb zastavěného území a přírodního prostředí.
Zpracování územního plánu je možné společně pro území více obcí. Nejde zde o záměnu s plánem územních vazeb, neboť jejich pořízení a schválení je plně v kompetenci příslušných obcí a obsah územních plánů je odlišný, protože řeší na daném území obce funkční využití ploch. Vzhledem ke specifickým podmínkám na území hlavního města Prahy a statutárních měst je možné zpracovat územní plán jen pro část území. To rovněž koresponduje s úpravou působnosti orgánů územního plánování na jejich území.
K § 11
Regulační plán představuje nástroj územního plánování navazující na historické funkce územního plánování při regulaci výstavby obcí, rozvržení jednotlivých pozemků, stanovení jejich funkčního využití a konkrétních podmínek jejich zástavby. Z hlediska svého základního koncepčního zaměření je zcela srovnatelný s dokumenty používanými v měřítku jednotlivých parcel v zahraničí. Využívá rovněž zkušeností ze zpracování územních plánů a projektů zón. Vzhledem ke konkrétním zásahům do uplatňování vlastnických a jim obdobných práv k pozemkům nebo stavbám si tento druh územně plánovací dokumentace vyžaduje adekvátní způsoby projednání a rovněž rozhodování o případných námitkách vlastníků.
Regulační plán se zpracovává pro části obcí a to nejen z ryze praktických důvodů, ale zejména s přihlédnutím k jednotlivým charakteristickým souvislostem funkčního využití ploch buď stanovených územním plánem nebo vyplývajících z dosavadního využití a tendencí rozvoje území a stanovených příslušným orgánem obce pro požadovaný rozvoj dané části území v zadání regulačního plánu. V případech zejména malých obcí bude možné po vyhodnocení konkrétních podmínek vzhledem k jejich jednoznačnosti zpracovat regulační plán pro celé území obce.
K oddílu 3a)
Za § 11 se vkládá nový oddíl přehledně vymezující působnosti orgánů územního plánování, dosud upravované na několika místech stavebního zákona a jeho prováděcích předpisů a v dalších zákonech a obecně závazných právních předpisech.
K § 12
Působnost orgánů územního plánování byla v podmínkách původního znění zákona vykonávána orgány soustavy národních výborů, ministerstvy republik a bývalé federace. Novelizace působností orgánů územního plánování byla provedena již několikrát přímo i nepřímo a současná podoba stavebního zákona musela být pro potřeby praxe interpretována (viz 139 odst. 9). Základní řešení kompetencí na úseku územního plánování však také naráží v praxi podle místních podmínek na řadu komplikací při jejím faktickém zajišťování.
Návrh nové právní úpravy působností orgánů územního plánování vychází z dosud platných principů (výkon státní správy), navazuje na základní koncepci rozdělení působností a přináší některé nové prvky umožňující reagovat zejména na potřeby při zajišťování územně plánovací dokumentace obcí. Návrh je limitován dosavadní neexistencí vyšších územně samosprávných celků a dosavadním asymetrickým modelem, který svěřuje působnost orgánům obcí na jedné straně a ministerstvu na straně druhé. Přitom územně plánovací dokumentaci sídelních útvarů a zón schvalují všechna obecní zastupitelstva, ale pořizovat je mohou pouze pověřené obecní úřady (určené nařízením vlády). Okresní úřady vykonávají podle platné právní úpravy pouze funkce nadřízeného orgánu územního plánování vůči obecním úřadům, zajišťují úkoly kontrolní a metodické.
Ministerstvo obrany vykonává samostatně působnost na území pěti vojenských újezdů.
K § 13
Všechny obce budou pořizovat územně plánovací podklady. Obecní zastupitelstvo schvaluje podle platné právní úpravy územně plánovací dokumentaci sídelních útvarů a zón (§ 36 odst. 1 písm. n) zákona o obcích) a tato působnost je v navrhované úpravě respektována s upřesněním, že obecní zastupitelstvo rozhoduje již o pořízení územního plánu a regulačního plánu pro obec.
Pověřené obecní úřady vykonávají státní správu ve stanovených územních obvodech podle § 60 odst. 1 písm. a) zákona o obcích mimo jiné i na úseku územního plánování, tzn. pořizování územně plánovacích podkladů, územních plánů a regulačních plánů.
K § 14
Okresní úřad vykonává působnost nadřízeného orgánu územního plánování vůči obecním úřadům na území okresu tak, jak to vyplývá z jeho postavení ve struktuře státní správy. Navrhovaná úprava vytváří možnost, aby okresní úřad v případech, kdy nelze z různých objektivních příčin funkce pořizovatele dočasně jinak zajistit, na žádost obce pořídit potřebné dokumenty pro ni sám. Jedná se o doplnění působnosti dosavadního systému orgánů územního plánování tak, aby byla při využití odbornosti pracovníků okresních úřadů zajištěna vždy možnost pro obce pořídit zejména potřebnou územně plánovací dokumentaci.
Působnost Ministerstva hospodářství je soustředěna na úkoly ústředního orgánu územního plánování a na úkoly, které v budoucnosti přísluší vyšším územně samosprávným orgánům a které v současnosti není možné vzhledem k povaze věci svěřit jiným orgánům.
K § 15
Na území pěti stávajících vojenských újezdů platí zvláštní režim, který vylučuje uplatnění "civilní" státní správy. Veškerou působnost vykonává Ministerstvo obrany.
K § 16
V ustanoveních § 12 až 15 je nově stanovena působnost územního plánování, která zahrnuje také příslušnost k pořizování územně plánovací dokumentace, upravovanou ve vypouštěných ustanoveních pro orgány bývalých národních výborů a bývalých ústředních orgánů státní správy.
K § 17
Rozhodnutí o pořízení územně plánovací dokumentace je plně v kompetenci orgánu, který je příslušný k jejímu schválení. Vypouští se tedy ustanovení o možnosti uložit pořízení územně plánovací dokumentace. Na základě vlastního nebo jakéhokoli jiného podnětu posoudí příslušný schvalující orgán nezbytnost pořízení územně plánovací dokumentace na jedné straně a finanční, materiální a organizační předpoklady na straně druhé.
K § 18
Ustanovení se vypouští, protože v § 12 až 15 se nově upravuje působnost orgánů územního plánování, která nahrazuje také dosavadní ustanovení § 18 o příslušnosti bývalých národních výborů a bývalých orgánů státní správy k pořizování zrušených kategorií a stupňů územně plánovací dokumentace.
K § 20
Na základě rozhodnutí schvalujícího orgánu zpracuje pořizovatel zadání územně plánovací dokumentace, ve kterém se stanoví hlavní cíle a požadavky pro její vypracování.
Zadání je vstupní dokument do procesu pořizování územně plánovací dokumentace a podléhá projednání s jednotlivými subjekty. Režim projednání návrhu zadání je proto diferencován podle povahy těchto subjektů a podle zájmů, které při projednávání územně plánovací dokumentace uplatňují. Zvláštní způsob projednání je stanoven pro dotčené orgány státní správy, které na základě zvláštních právních předpisů hájí zájmy na jednotlivých úsecích státní správy. Pořizovatel je rovněž povinen informovat orgány územního plánování sousedních územních obvodů. U projednání zadání plánu územních vazeb se stanoví zvláštní režim pro jednání s orgány dotčených obcí. Před schválením zadání se vždy vyžaduje projednání s nadřízeným orgánem územního plánování, který již v této etapě sleduje splnění požadavků podle § 25.
K § 20a
Nově se upravuje v § 20a projednání konceptu řešení územně plánovací dokumentace, které bylo doposud upraveno pouze ve vyhlášce č. 84/1976 Sb., o územně plánovacích podkladech a územně plánovací dokumentace, ve znění vyhlášky č.377/1992 Sb. a bylo zaměřeno na projednání odborných otázek. Z hlediska metodiky postupu při zpracování územně plánovací dokumentace má etapa konceptu klíčový význam. V ní se rozhoduje o volbě alternativ nebo variant a o způsobu dokončení vlastního návrhu. Proto se těžiště projednávání územně plánovací dokumentace posunuje do této etapy včetně rozhodování o uplatněných námitkách.
Způsob projednání je diferencován podle jednotlivých subjektů a podle zájmů, které při pořizování územně plánovací dokumentace hájí. Při projednání konceptu je vyžadováno vždy účinné seznámení všech s obsahem navrhovaného řešení a to předpokládá jednání formou veřejných schůzí, na kterých představitelé pořizovatele a zpracovatele podají odborný výklad a příslušná vysvětlení. Vzhledem k tomu, aby všechny subjekty měly možnost si prověřit navrhované způsoby řešení, popřípadě vyžádat expertizní posudky, jsou lhůty pro podání stanovisek, připomínek a námitek stanoveny tak, aby po vlastním jednání k tomu měly příležitost. Zvláštní pozornost je věnována u plánu územních vazeb projednání s dotčenými obcemi, které reprezentují důležité místní zájmy a přiznává se jim právo uplatňovat námitky, o kterých musí rozhodnout schvalující orgán. Zvláštní postavení mají při projednání územních plánů a regulačních plánů právnické a fyzické osoby, které mají k pozemkům či stavbám vlastnická či jiná práva, jež jsou řešením územního nebo regulačního plánu přímo dotčena. Rovněž ony mohou podávat námitky, o kterých musí rozhodnout schvalující orgán. Pro uplatnění námitek se stanoví v souladu s koncentrační zásadou přiměřené lhůty.
Ustanovení odstavce 6 navazuje na dosavadní praxi prověřování konkrétních řešení územně plánovacích problémů urbanistickou studií a rozšiřuje uplatnění tohoto způsobu i na použití územní prognózy pro plány územních vazeb. Jde v podstatě o návaznost na zpracované urbanistické studie nebo územní prognózy, kdy za podmínky jejich projednání podle pravidel, která platí pro projednání konceptu, je možné upustit od úvodních etap pořizování územně plánovací dokumentace a použít urbanistické studie nebo územní prognózy jako podklad pro zpracování návrhu územně plánovací dokumentace. V těchto případech schválené zadání plní funkci souborného stanoviska, protože obsahuje pokyny k dokončení prací a také rozhodnutí o uplatněných námitkách při projednávání urbanistické studie nebo územní prognózy.
K § 21
Projednání návrhu územně plánovací dokumentace navazuje na projednání konceptu. Představuje možnost prověřit jak byly splněny pokyny pro dokončení návrhu a jakým způsobem byly vyřešeny požadavky jednotlivých subjektů, které se projednání konceptu územně plánovací dokumentace zúčastnily. Nepředpokládá se již projednávání formou schůzí, ale pouze vystavení návrhu a podání připomínek ze strany veřejnosti a vyřízení námitek dotčených obcí u plánu územních vazeb a vlastníků u územních a regulačních plánů, popřípadě nesouhlasu s vyřízením námitek podaných již ke konceptu řešení. Zvláštní režim je stanoven vždy pro projednání s dotčenými orgány státní správy, se kterými musí být návrh dohodnut, pokud ve stanovené lhůtě uplatní svá stanoviska. K posílení operativnosti projednávání s orgány stání správy se stanoví zásada, že pokud ani po opakované výzvě neuplatní svá stanoviska v dodatečné lhůtě, má se za to, že s návrhem souhlasí.
K § 22
Pořizovatel předkládá schvalujícímu orgánu vyhodnocení celého projednání s podrobným odůvodněním navrhovaného rozhodnutí. Těm, kteří uplatnili námitky, musí být ve stanovené lhůtě sděleno jakým způsobem a proč bylo rozhodnuto.
K § 23 a 24
Dosavadní znění § 23 a 24 se stává vzhledem k nově navrhovanému ustanovení § 21 a § 22 nadbytečným.
K § 25
Nadřízený orgán územního plánování sleduje celý průběh pořizování územně plánovací dokumentace a před jejím schválením vydává stanovisko, kterým potvrzuje správnost postupu zejména při projednávání územně plánovací dokumentace a soulad návrhu s požadavky zákona a obecně závazných předpisů. K zabezpečení návaznosti územně plánovací dokumentace má nadřízený orgán územního plánování povinnost prověřit návrh s již zpracovanými dokumenty. Nadřízený orgán územního plánování tedy nezasahuje do vlastního věcného řešení. Bez stanoviska orgánu územního plánování, které je vázáno na stanovená hlediska, nelze územně plánovací dokumentaci schválit.
K § 26
Příslušnost ke schvalování územně plánovací dokumentace je upravena v návaznosti na vymezení působnosti orgánů územního plánování. Současný stav organizačního uspořádání státní správy a samosprávy výrazně limituje možnosti úpravy a předkládaný návrh představuje tedy dočasné řešení. Plán územních vazeb schvaluje podle platné právní úpravy Ministerstvo hospodářství. Ponechává se možnost vládě, aby si vyhradila schválení plánu územních vazeb; půjde zejména o případy v příhraničních oblastech nebo o problémy celorepublikového významu.
V souladu se zákonem o obcích je upravena příslušnost ke schvalování územních plánů a regulačních plánů obecními zastupitelstvy.
K § 27
Vypouští se ustanovení, které zakládalo pravomoc vyhrazovat si schvalování územně plánovací dokumentace v soustavě bývalých národních výborů a v bývalé České a Slovenské Federativní Republice.
K § 29
Navržená úprava navazuje na platná ustanovení, která požadují vyhlásit závazné části územně plánovací dokumentace obecně závaznými právními předpisy příslušných orgánů územního plánování. Příslušnost k vydání obecně závazných vyhlášek obce v přenesené působnosti se stanoví v souladu s výjimkou podle § 36 odst. 3 zákona o obcích. Tyto budou vydávat přímo obecní zastupitelstva, která územně plánovací dokumentace schvalují. V závazné části územně plánovací dokumentace může schvalující orgán vymezit veřejně prospěšné stavby, pro které lze pozemky, stavby a práva vyvlastnit. Nově se požaduje vymezení územních obvodů, pro které tyto stavby slouží, aby bylo možné stanovit případný podíl vlastníků pozemků a staveb na jejich financování. Protože zatím neexistuje právní předpis, který by umožňoval stanovení zvláštních poplatků, může takto vymezený podíl sloužit pro jednání zejména obcí o úhradě nákladů. To však nevylučuje v budoucnu využít tohoto nástroje pro účely stanovení místních poplatků.
Úprava odstavce 3 navazuje na změnu terminologie územně plánovací dokumentace a rozšiřuje závaznost územně plánovací dokumentace na rozhodování v území ve stavebním řízení, v řízení o změně užívání staveb apod.
K § 31
Ustanovení o pořizování změn nebo doplňků územně plánovací dokumentace se zpřesňuje tak, aby byl jasný postup zejména v úvodních etapách. Přiměřené použití ustanovení upravujících pořízení územně plánovací dokumentace se vztahuje na celý proces (tj. § 20 až 29).
K § 33a
Dosud jsou podmínky pro sloučení územního a stavebního řízení, upuštění od vydání územního rozhodnutí a případy, kdy se územní rozhodnutí nevydává, upraveny v prováděcím předpise, ačkoli jde o požadavky zákonné. Upuštění od územního rozhodnutí bude navíc možné i v případech, kdy schválené pozemkové úpravy nebo zpracovaný regulační plán stanoví podmínky pro využití území a pro umístění stavby. Regulační plán se má zpracovávat v měřítku pozemkových map a v podrobnostech jednotlivých parcel tak, že vydávání územních rozhodnutí by v těchto případech bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti správního řízení. U drobných staveb, stavebních úprav a u reklamních a jiných zařízení se územní řízení nevede. U jednoduchých staveb bude možno územní a stavební řízení sloučit.
Zkušenosti ukázaly jako nedostatečné, že nebyl přesněji upraven procesní postup při slučování územního a stavebního řízení.
K § 34
S ohledem na zvýšenou ochranu vlastnických práv se nově stanoví okruh účastníků řízení tak, že jimi jsou kromě navrhovatelů vlastníci pozemků, včetně sousedních, a též obec. Z účastenství se vylučují vlastníci sousedních pozemků a staveb, jde-li o řízení o ochranném pásmu nebo chráněném území či o stavební uzávěře.
K § 36 - 37
V dosavadní právní úpravě byl vnitřní rozpor mezi zásadou koncentrace územního řízení (§ 36 odst. 3), podle které se dotčeným orgánům státní správy oznamuje zahájení řízení s výslovným upozorněním, že ke stanoviskům uplatněným později než ve stanovené lhůtě nemusí být přihlédnuto a požadavkem tohoto ustanovení, aby stavební úřad zajistil stanoviska dotčených orgánů státní správy. Touto úpravou nebude nijak dotčena povinnost stavebního úřadu zjistit spolehlivě a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si opatřit potřebné doklady, přičemž není vázán jenom návrhy účastníků řízení. Nově se umožňuje zjednodušit územní řízení obdobně jako stavební řízení v § 64. V § 34 odst. 4 se rozšiřuje možnost použití ediktálního způsobu vedení územního řízení i na řízení o chráněném území, ochranném pásmu a stavební uzávěře.
K § 38
Vypouští se ust. odstavce 1, které se po novele zákona v r. 1992, resp. vložení odstavce 2, stalo neúčinným a nadbytečným.
K § 40
Reaguje se na to, že pro informační, reklamní a propagační zařízení se nevyžaduje územní rozhodnutí (§ 33a odst. 1).
K § 41
Ustanovení vztahující se k dřívějšímu institutu závazného úkolu státního plánu rozvoje národního hospodářství již neodpovídají současným hospodářským a právním podmínkám. Současně se zpřesňuje a zjednodušuje postup při řízení o změně územního rozhodnutí.
K § 42
Doplňuje se možnost v souladu s ustanovením § 36 odst. 4 oznámit územní rozhodnutí o chráněném území a stavební uzávěře veřejnou vyhláškou.
K § 44
Otázky podnikání budou i nadále upraveny obchodním zákoníkem a živnostenským zákonem. Navržená úprava reaguje na legislativní změny k nimž došlo v této oblasti. Zřetelněji se stanoví oprávnění k provádění staveb
- právnickými a podnikajícími fyzickými osobami, které mají provádění stavebních nebo montážních prací jako předmět své činnosti,
- právnickými a podnikajícími fyzickými osobami, které nemají provádění stavebních či montážních prací jako předmět své činnosti (podnikání),
- ostatními fyzickými osobami, které však mohou provádět samy pro sebe jen jednoduché a drobné stavby, stavební úpravy jimiž nejsou dotčeny nosné konstrukce a udržovací práce. Z ustanovení byl vypuštěn nekonkrétní a obtížně kontrolovatelný dosavadní požadavek na přiměřené technické vybavení stavebníka.
K § 46a a § 46b
Výčet činností ve výstavbě, k jejichž vykonávání se vyžaduje autorizace, se oproti dosavadnímu výčtu zužuje na činnosti z hlediska ochrany veřejných zájmů nezbytně nutné. Ustanovení upravující autorizace byla liberalizována mimo jiné tím, že nadále nebude pro projektování a vedení realizace (provádění) jednoduchých a drobných staveb a jejich změn vyžadován průkaz odborné způsobilosti (autorizace). Nově se formulují povinnosti projektantů a osob zajišťujících vedení realizace staveb.
K § 47
Nová právní úprava zakládá povinnost projektanta a zhotovitele navrhnout a použít takové výrobky, které mají být trvale zabudovány do stavby a mají zásadní význam pro výslednou kvalitu, aby stavba při správném provedení a údržbě splňovala po dobu předpokládané existence požadavky na mechanickou pevnost a stabilitu, požární bezpečnost, hygienu, ochranu zdraví, ochranu proti hluku a úsporu energie. Stanovení těchto výrobků, u kterých se ověření vlastností provádí ve veřejném zájmu, zabezpečuje v rámci své působnosti příslušný orgán státní správy.
Novelizovaná úprava vychází z požadavku Směrnice Rady Evropského společenství pro výrobky a objekty ve stavebnictví ze dne 21. 12. 1988 (č. 89/106/EEC).
K § 55
Úpravou se jednoznačně stanoví, že ohlášení stavebnímu úřadu postačí u všech drobných staveb.
K § 58
Aktualizuje se požadavek na stavebníka, aby stavebnímu úřadu prokázal, že je vlastníkem pozemku, nebo že k němu má jiné právo opravňující jej zřídit navrhovanou stavbu. Rovněž se zpřesňuje formulace požadavku na prokázání vlastnického nebo jiného práva k pozemku či stavbě na něm u podzemních staveb.
Odstavce 5 a 6 byly vypuštěny, protože jde o řešení občanskoprávních otázek, které jsou upraveny občanským zákoníkem. Ve sporných případech je postup stavebního úřadu upraven v § 137. V návaznosti na to byla provedena úprava 60 odst. 2.
K § 59
Správné vymezení okruhu účastníků stavebního řízení je jedním ze základních předpokladů zákonnosti stavebního povolení; proto se zpřesňuje a aktualizuje dosavadní znění.
K § 60
V souvislosti s novou úpravou obecných technických požadavků zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou s schopností pohybu a orientace bylo nutné provést úpravu v odstavci 3, aby bylo pamatováno na všechny stavby podle uvedeného předpisu.
K § 61
S ohledem na nové druhy územně plánovací dokumentace se zpřesňuje, kdy se nepřihlíží k připomínkám a námitkám účastníků řízení. Vzhledem k nově doplněnému odstavci 6 bylo jako duplicitní vypuštěno ustanovení, že stavební úřad nemusí přihlédnout k později uplatněným stanoviskům dotčených orgánů státní správy.
V zájmu urychlení a racionalizace stavebního řízení se v odstavci 6 zpřísňuje dosavadní úprava tzv. koncentrační zásady zakotvením právní domněnky, že ty dotčené orgány státní správy, které k navrhované stavbě ve lhůtě neuplatní stanovisko, proti ní nemají námitky.
K § 62
Zpřesňují se povinnosti stavebního úřadu ve stavebním řízení ve vztahu ke stanoviskům, která stavebník podle zvláštních předpisů předkládá. Je logickou povinností stavebníka, aby svůj stavební záměr předem konzultoval s dotčenými orgány státní správy a podle jejich stanoviska, požadovaného zvláštními předpisy, korigoval připravovanou stavbu tak, aby veřejné zájmy nebyly negativně ovlivněny nad míru, v jaké jsou chráněny.
Současně se odstraňuje neurčitost důvodů, pro které lze žádost o stavební povolení zamítnout.
K § 63
Celé ustanovení se v důsledku zásadních změn a doplnění v § 61 a 62 stalo duplicitním, resp. nadbytečným, a proto bylo vypuštěno.
K § 66
V návaznosti na vypuštění § 58 odst. 5 a 6 se vypouští i znění odstavce 2. Vznik a rozsah věcného břemene je upraven občanským zákoníkem.
K § 71 až 74
Posuzování informačních, reklamních a propagačních zařízení se zjednodušuje na pouhé ohlášení, přičemž se ponechává na volné úvaze stavebního úřadu, zda v závažnějších případech bude vyžadovat žádost o povolení. Zároveň se zpřesňuje vymezení uvedených zařízení podléhajících ohlášení, zpřísňuje resp. zakazuje se jejich umisťování na kulturních památkách. Návrh reaguje na nově přijatý zákon č.40/1995 Sb., o regulaci reklamy.
K § 75
V odstavci 1 se dosavadní formulace upravuje v souladu s navrženou právní úpravou týkající se provádění zeměměřických prací.
Ustanovení odstavce 4 se vypouští jako nadbytečné a překonané.
K § 80
Navržená úprava reaguje na změnu v dodavatelsko odběratelských vztazích podle obchodního zákoníku, který nepřevzal některá ustanovení hospodářského zákoníku.
K § 82
Navržená změna vyplývá z nutnosti reagovat na nové obecné technické požadavky zabezpečující užívání staveb osobami se sníženou schopností pohybu a orientace.
K § 87
Dosavadní úprava § 87 je velmi kusá, pokud jde o nařizování nezbytných úprav a zejména jejich realizaci na základě potřebné dokumentace. Některé podrobnosti sice obsahuje § 47 prováděcí vyhlášky, avšak ani tato úprava neumožňuje překlenout všechny nedostatky a zejména ukládat povinnost stavebníkovi obstarat potřebnou dokumentaci (projekt), včetně náhradního výkonu této povinnosti na jeho náklady.
Navrhované doplnění § 87 upravuje shora uvedená chybějící ustanovení a připojuje rovněž dosud neřešenou povinnost kolaudace provedených nezbytných úprav, pokud stavební úřad od jejich kolaudace neupustil.
K § 94
Navržená úprava umožňuje stavebnímu úřadu, aby ve vymezených případech mohl nařídit provedení zabezpečovacích prací odborně způsobilému podnikatelskému subjektu, který působí v blízkosti stavby a je k provedení prací odborně vybaven
Vždy však platí zásada, že náklady na provedení zabezpečovacích prací hradí vlastník stavby.
K § 95
Po zániku národních výborů nemají obce postavení orgánů státní správy a nemohou proto poskytovat příspěvky ze státního rozpočtu. Nereálnou se stala i podmínka, že potřebné prostředky lze poskytnout m.j. jen když je vlastník nemůže získat půjčkou od socialistické organizace. Proto byla ustanovení odstavců 1 a 2 aktualizována a formulačně upravena. Z účelů, na které bylo možno poskytnout státní stavební příspěvek, byly vypuštěny nařízené udržovací práce, protože jejich provádění je zákonem stanovenou povinností vlastníků staveb.
K § 96
Po zrušení předpisů, které upravovaly hospodaření s byty, bylo nutné vypustit tu část týkající se otázky přidělení náhradního bytu s orgánem hospodařícím s byty.
V případech kalamitních situací, jejichž řešení nesnese odkladu, se jeví jako jediné možné řešení, aby stavební úřad postupoval v součinnosti s obcí, přičemž k zajištění bytové náhrady lze přiměřeně použít postupu podle zákona č. 102/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související s vydáním zákona č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákon. Odpovědnost vlastníka za stavebně technický stav stavby zůstává nedotčena.
K § 96a
Okruh osob, pro které jsou vydaná rozhodnutí závazná, se rozšiřuje na právní nástupce všech účastníků řízení.
K § 97
Vymezení okruhu účastníků řízení se rozšiřuje o § 85 zákona a sjednocuje se ve shodě s ustanoveními § 34 a 59.
K § 98
Do náplně činnosti státního stavebního dohledu se doplňuje pravomoc jeho orgánů dohlížet také na dodržování povinností vyplývajících pro právnické a fyzické osoby z nařízení vlády, nebo z obecně závazných vyhlášek obcí jimiž byly vyhlášeny schválené části územně plánovací dokumentace, a dále povinností, které jsou obsaženy v územních rozhodnutích, po kterých nenásleduje další rozhodnutí stavebního úřadu, při němž se plnění takových povinností kontroluje.
K § 100
Do zákona se začleňují povinnosti stavebníků, zhotovitelů staveb, popřípadě dalších odpovědných osob související s vedením stavebního deníku nebo jednoduchého záznamu o stavbě, jako jeden z předpokladů pro řádný výkon státního stavebního dohledu, které byly dosud upraveny ve vyhlášce č. 85/1976 Sb., v platném znění.
K § 102
Návrh zpřesňuje postup orgánů státního stavebního dohledu, zjistí-li nedostatky v činnosti osob, kterou vykonávají na základě průkazu odborné způsobilosti (autorizace).
K § 105 až 106
Navržené úpravy se opírají o změny, k nimž došlo v navazujících oblastech českého právního řádu a zařazuje se sem beze změny dosavadní úprava lhůt z § 107. Doplňují se některé skutkové podstaty přestupků a jiných správních deliktů, které ztěžují výkon státní správy na úseku stavebního řádu a jejichž postih dosavadní právní úprava neumožňovala.
K § 107
Nové znění odstavce 2 umožňuje větší diferenciaci pokut, půjde-li o opakované protiprávní jednání, neuposlechnutí výzvy orgánu státního stavebního dohledu, popř. rozhodnutí stavebního úřadu nebo pokud by se takové jednání týkalo stavby, která je předmětem státní památkové péče. Zpřísňuje se postih fyzických osob, které se dopouštějí přestupku provádění a užívání stavby bez povolení, resp. bez kolaudace, má-li stavba sloužit pro účely podnikání.
K § 107a
Výnos pokut ukládaných za přestupky je upraven zákonem o přestupcích a výnos pokut ukládaných za jiné správní delikty je v návrhu řešen podle obdobných zásad. Postup při vymáhání pokut se podřizuje jednotnému režimu zákona o správě daní a poplatků.
K § 108
Navrhovanou úpravou se rozšiřuje příkladmý výčet staveb o stavby pro výrobu a rozvod energií, které se považují za veřejně prospěšné.
K § 117 a 119
Jde o úpravu reagující na zánik České a Slovenské Federativní republiky.
K § 120 - 121
Doplňuje se, že v případech, kdy se územní rozhodnutí nevydává, mohou speciální stavební úřady vydat povolení pro stavbu na základě osvědčení o souladu navrhované stavby se záměry územního plánování, které vydá obecný stavební úřad.
Označení vojenských a jiných stavebních úřadů se aktualizují v souladu se změnami názvů, struktury a kompetencí ústředních orgánů státní správy.
K § 125
Upravují se označení orgánů státní správy v souladu se současnou právní úpravou.
K § 126
V odstavci 1 se reaguje na další zákony, které souvisí především s územním nebo stavebním řízením a rozšiřuje se výčet právních předpisů upravujících okruh dotčených orgánů státní správy o předpisy na úseku posuzování vlivů na životní prostředí, veterinární péče a výbušnin.
Změna v odstavci 3 vyplývá z legislativní změny stanovené zákonem č. 21/1993 Sb.
Novým zněním odstavce 6 dojde k racionalizaci územního, příp. i stavebního řízení. U staveb podléhajících zvláštnímu režimu posouzení jejich vlivu na životní prostředí (tzv. " EIA") dochází k zjednodušení tím, že se v řízení o umístění takové stavby již nebudou vyžadovat stanoviska orgánů, které se na posuzování podílely a od další součinnosti upustí. Dosud se postup při umisťování a povolování staveb nadbytečně zatěžoval, když se stanoviska a posudky příslušných orgánů chránících jednotlivé složky životního prostředí vyžadovaly opakovaně a navíc ze stejných hledisek, z jakých byl navrhovaný záměr zkoumán již při posuzování jeho vlivu na životní prostředí.
K § 128 až 130
Navrhuje se soustavu vybraných informací jako institut ve stavebním zákoně již obsoletní zrušit, neboť tato soustava spočívala v pojetí centrálního modelu řízení investiční výstavby. V minulosti bylo sběrem těchto dat a rozšiřováním informací pověřeno Československé středisko výstavby a architektury, problematika informací o výrobcích pro stavební část staveb byla zahrnuta v dnes již zrušené vyhlášce č. 87/1976 Sb.
K § 136 až 138
Úpravy vyplývají ze změn v ostatních právních předpisech nebo ve struktuře a kompetenci ústředních orgánů státní správy.
K § 138a
Toto nové ustanovení reaguje na novou právní úpravu, podle které platné normy ztratily svoji závaznost. Současně však ochrana veřejných zájmů, to jest bezpečnost a zdraví osob a ochrana majetku, vyžadují stanovení některých závazných požadavků, aby bylo tohoto cíle dosaženo.
K § 139
Bylo třeba reagovat na všechny změny v právním řádu, které mají vztah ke stavebnímu zákonu, k nimž došlo v období od přijetí jeho novely v r. 1992, a nahradit nevyhovující terminologii novou.
Nově se v souladu s občanským a obchodním zákoníkem a zvláštními předpisy upravují pojmy týkající se majetkoprávních vztahů k pozemkům.
Byly vypuštěny zmínky o již neexistujících orgánech federace a zastaralé názvy orgánů státní správy se nahrazují pojmy odpovídajícími současné legislativní úpravě.
K § 139a
Tímto ustanovením se vyhovuje požadavku, aby základní definice stavebního práva byly uvedeny v zákonu.
K § 142
Zvláštní úprava výkonu státní správy na úseku územního plánování a rozhodování v Praze byla jako nadbytečná zrušena, neboť vyplývá ze zákona o hl.m. Praze a ze Statutu hl.m. Prahy.
K § 143
V souvislosti s novou koncepcí závaznosti technických norem se zmocňují Ministerstvo dopravy a Ministerstvo životního prostředí k vydání předpisů na požadavky pro speciální stavby v jejich působnosti.
K Čl. II.
Článek II má charakter přechodných ustanovení. V bodech 1 - 4 se upravují otázky pořizování, projednávání a schvalování územně plánovací dokumentace, bod 5 se týká řízení zahájených před účinností tohoto zákona.
K Čl. III.
Vzhledem k tomu, že předkládaný návrh je již čtvrtou novelou stavebního zákona, je nezbytné zpracovat jeho úplné znění s tím, že do něho budou včleněny všechny nově použité výrazy, včetně termínů z ustanovení § 139 odst. 3 zákona.
K Čl. IV.
V tomto ustanovení se předpokládá nezbytná legisvakance, která umožní, aby na základě konečného znění novely stavebního zákona v podobě přijaté Parlamentem bylo možné dopracovat změny prováděcích předpisů tak, aby jejich účinnost byla shodná s účinností změn stavebního zákona.