Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

(1) Byla-li policistovi způsobena při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním škoda porušením právní povinnosti, odpovídá mu za ni policie. (Policistovi, který byl povolán k plnění úkolů ministerstva, odpovídá za škodu ministerstvo; ustanovení oddílu druhého, hlavy sedmé se použijí obdobně.)

(2) Policie odpovídá policistovi též za škodu, kterou mu způsobila porušením právní povinnosti v rámci plnění služebních úkolů služebními funkcionáři.

(1) Došlo-li při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním k poškození policisty na zdraví nebo k jeho smrti úrazem (dále jen "služební úraz"), odpovídá za škodu tím vzniklou policie. Služebním úrazem není úraz, který se policistovi přihodil na cestě do služby a zpět, pokud nebyl mimořádně povolán na pracoviště (shromaždiště) služebním funkcionářem.

(2) Jako služební úraz se posuzuje též úraz, který policista utrpěl pro výkon služby.

(3) Za škodu způsobenou policistovi nemocí z povolání odpovídá policie, konal-li u ní policista službu naposledy před jejím zjištěním za podmínek, z nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen. Nemocemi z povolání jsou nemoci uvedené v předpisech o sociálním zabezpečení (seznam nemocí z povolání), jestliže vznikly za podmínek tam uvedených.

(4) Jako nemoc z povolání se odškodňuje i nemoc vzniklá před jejím zařazením do seznamu nemocí z povolání, a to od jejího zařazení do seznamu a za dobu nejvýše tří let před jejím zařazením do seznamu.

(1) Policie se zprostí odpovědnosti zcela, prokáže-li, že

a) škoda byla způsobena tím, že postižený policista svým zaviněním porušil právní nebo ostatní předpisy nebo rozkazy či pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby, ačkoli s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo

b) škodu si přivodil postižený policista v důsledku své opilosti nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek a policie nemohla škodě zabránit,

a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody.

(2) Policie se zprostí odpovědnosti zčásti, prokáže-li, že

a) postižený policista porušil svým zaviněním právní nebo ostatní předpisy nebo rozkazy či pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby, ačkoli s nimi byl řádně seznámen, a že toto porušení bylo jednou z příčin škody,

b) jednou z příčin škody byla opilost postiženého policisty nebo zneužití jiných návykových látek postiženým policistou.

(3) Zprostí-li se policie odpovědnosti zčásti, určí se část škody, kterou nese policista, podle míry jeho zavinění.

(4) Při posuzování zda policista porušil právní předpisy, rozkazy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby není možno dovolávat se jen všeobecných ustanovení, podle nichž si má každý počínat tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných.

Policie se nemůže zprostit odpovědnosti, utrpěl-li policista služební úraz

a) při služebním zákroku nebo

b) při odvracení nebezpečí hrozícího životu nebo zdraví nebo škody hrozící majetku, pokud policista tento stav sám úmyslně nevyvolal.

Policistovi, který utrpěl služební úraz, nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je policie povinna v rozsahu, ve kterém odpovídá za škodu, poskytnout

a) náhradu za ztrátu na služebním příjmu,

b) náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění,

c) náhradu za účelně vynaložené náklady spojené s léčením,

d) náhradu věcné škody,

e) jednorázové mimořádné odškodnění.

(1) Náhrada za ztrátu na služebním příjmu po dobu neschopnosti policisty ke službě se poskytuje v takové výši, aby spolu se služebním příjmem v nemoci nebo nemocenským se rovnala jeho průměrnému (čistému) služebnímu příjmu před vznikem škody způsobené služebním úrazem nebo nemocí z povolání.

(2) Náhrada za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopností policisty ke službě nebo při uznání plné nebo částečné invalidity se poskytuje v takové výši, aby spolu s čistým služebním příjmem (výdělkem) oprávněného po služebním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s případným invalidním nebo částečným invalidním důchodem poskytovaným z téhož důvodu nebo s příspěvkem za službu se rovnala jeho průměrnému (čistému) služebnímu příjmu před vznikem škody způsobené služebním úrazem nebo nemocí z povolání. Přitom se nepřihlíží ke zvýšení invalidního důchodu pro bezmocnost (ani ke změně výše a ke zvýšení již přiznaných důchodů podle předpisů o sociálním zabezpečení) ke snížení tohoto důchodu podle právních předpisů o sociálním zabezpečení ani k výdělku policisty, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím. Tato náhrada náleží policistovi nejdéle do konce kalendářního měsíce, ve kterém dovrší 65 let věku.

((3) Náhrada za bolest a za ztížení společenského uplatnění se poskytuje jednorázově ve výši a za podmínek stanovených právními předpisy platnými pro pracovníky v pracovním poměru.[Vyhláška č. 32/1965 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění ve znění pozdějších předpisů.]

(4) Policistovi, jehož schopnost k výkonu služby byla změněna nebo který byl uznán invalidním v důsledku služebního úrazu, který mu byl způsoben trestným činem, při služebním zákroku, při výkonu služby v leteckém provozu, při plnění zvláštních úkolů uložených služebním funkcionářem, při práci s výbušninami, s chemickým, radioaktivním, vysoce virulentním nebo infekčním materiálem anebo za jiných obdobně nebezpečných podmínek, náleží jednorázové mimořádné odškodnění ve výši nejméně desetinásobku minimální mzdy stanovené zvláštním předpisem[Nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 53/1992 Sb., o minimální mzdě.] a nejvýše padesátinásobku minimální mzdy, stanovené zvláštním předpisem[Nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 53/1992 Sb., o minimální mzdě.]. Jednorázové mimořádné odškodnění ve výši a za podmínek stanovených v první větě náleží též oprávněnému, jehož schopnost k výkonu služby byla změněna nebo který byl uznán invalidním v důsledku nemoci z povolání.)

(3) Náhrada za bolest a za ztížení společenského uplatnění se poskytuje jednorázově ve výši a za podmínek stanovených právními předpisy platnými pro zaměstnance v pracovním poměru.[Vyhláška č. 32/1965 Sb., o odškodňování bolesti a snížení společenského uplatnění ve znění pozdějších předpisů] Bylo-li však policistovi při služebním zákroku způsobeno poškození na zdraví osobou, jejíž jednání směřovalo proti tomuto zákroku, popřípadě mu bylo poškození na zdraví způsobeno pro výkon služby, náleží mu náhrada za bolest ve dvojnásobné výši.

(4) Policistovi, jehož schopnost k výkonu služby byla změněna nebo který byl uznán invalidním v důsledku služebního úrazu, který mu byl způsoben

a) trestným činem,

b) při služebním zákroku,

c) při výkonu služby v leteckém provozu, při výkonu služby s výbušninami,

e) při výkonu služby s chemickými, radioaktivními, vysoce virulentními látkami nebo infekčním materiálem,

f) při výkonu služby na montáži radiových a televizních zařízení a při dalších telekomunikačních pracích na stožárech s rizikem pádu z výšek, prováděných v nucených polohách bez pracovních plošin, z provazových žebříků, visutých sedaček, v závěsu na ochranném pásu a v omezeném pracovním prostoru na pracovní lávce, vesměs ve výškách nad 10 metrů,

g) při vyhledávacích, záchranných a havarijních pracích pod vodou nebo v nedýchatelném prostředí, při nichž je nutno používat potápěcího přístroje se vzduchem stlačeným v láhvi, kyslíkového přístroje s regenerací vzdušnin nebo jiných zařízení pro práci pod vodou nebo v nedýchatelném prostředí,

náleží jednorázové mimořádné odškodnění ve výši nejméně 25 000 Kč a nejvýše 250 000 Kč.

(5) Došlo-li ke služebnímu úrazu uvedenému v předchozím odstavci za zvlášť nebezpečných podmínek, jimiž jsou

a) služební zákrok proti teroristům nebo jiným zvlášť nebezpečným pachatelům a výcvik, při kterém se policista na takový zákrok připravuje,

b) plnění úkolů v bezpečnostních akcích policie při použití letadel,

c) práce s výbušninami, jde-li o pyrotechnické práce při likvidaci výbušnin a munice včetně válečné, dopravy výbušnin a při jejich delaboraci,

d) záchranné a havarijní práce při živelních pohromách nebo v místech s vysokým rizikem úrazu výbuchem, požárem nebo akutní otravou,

e) plnění úkolů zvláštního stupně nebezpečnosti, jde-li o službu v zahraničí

náleží policistovi jednorázové mimořádné odškodnění ve výši nejméně 25 000 Kč a nejvýše 500 000 Kč.

(6) Jednorázové mimořádné odškodnění ve výši nejméně 25 000 Kč a nejvýše 500 000 Kč náleží za podmínek uvedených v odstavci 4 a 5 též policistovi, jehož schopnost k výkonu služby byla trvale změněna nebo který byl uznán invalidním v důsledku nemoci z povolání.

(7) Výše jednorázového mimořádného odškodnění se řídí mírou ztížení společenského uplatněni.

Jestliže policista následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání zemřel, je policie povinna v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, poskytnout

a) náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením,

b) náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem,

c) náhradu nákladů na výživu pozůstalých,

d) jednorázové odškodnění pozůstalých,

e) náhradu věcné škody.

(1) Náklady spojené s léčením a náklady spojené s pohřbem se hradí tomu, kdo tyto náklady vynaložil. Od nákladů spojených s pohřbem se odečte pohřebné poskytnuté podle zákona o státní sociální podpoře.

(2) Náhrada nákladů na výživu pozůstalých náleží pozůstalým, kterým zemřelý na výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat. Při výpočtu této náhrady se vychází z průměrného (čistého) služebního příjmu zemřelého. Náhrada nákladů náleží, pokud není uhrazena dávkami, důchodového zabezpečení, poskytovanými z téhož důvodu.

(3) Jednorázové odškodnění pozůstalých náleží manželu a dítěti, které má nárok na sirotčí důchod. V odůvodněných případech lze jednorázové odškodnění pozůstalých přiznat též rodičům zemřelého policisty. Jednorázové odškodnění náleží ve výši dvojnásobku částky stanovené právními předpisy platnými pro pracovníky v pracovním poměru.

(4) Došlo-li k úmrtí policisty za podmínek stanoveních v § 92 odst. 4 až 6, náleží jednorázové odškodnění manželů ve výši 100 000 Kč, každému dítěti, které má nárok na sirotčí důchod, rovněž ve výši 100 000 Kč a v odůvodněných případech se jednorázové odškodnění v úhrnné výši 50 000 Kč poskytne též rodičům zemřelého.

(5) Náhrada věcné škody náleží dědicům policisty.

(1) Policie může výjimečně, půjde-li o případ zvláštního zřetele hodný, poskytnout manželu, dítěti, které má nárok na sirotčí důchod, popřípadě rodičům zemřelého příspěvek ve výši jednorázového odškodnění pozůstalých, i když za poškození na zdraví zemřelého neodpovídá.

((2) Ministerstvo stanoví obecně závazným právním předpisem, které podmínky jsou obdobně nebezpečné (§ 92 odst. 4) upraví pravidla pro určování výše jednorázového mimořádného odškodnění a stanoví postup služebních funkcionářů při projednávání a určování náhrady škody a další podrobnosti o poskytování náhrad v souvislosti se služebními úrazy a nemocemi z povolání; může též stanovit potřebné odchylky pro poskytování náhrady za bolest, a v kterých případech lze poskytnout jednorázové odškodnění pozůstalých vyšší částkou.)

(2) Ministerstvo stanoví vyhláškou pravidla pro určován výše jednorázového mimořádného odškodnění v souvislosti se služebními úrazy a nemocemi z povolání.

(1) Změní-li se podstatně poměry poškozeného, které byl rozhodující pro určení výše náhrady škody, může se poškozený i policie domáhat změny v úpravě svých práv, popřípadě povinností.

(2) Stanoví-li se právním předpisem vzhledem ke změnám které nastaly ve vývoji mzdové úrovně, nové podmínky, výš a způsob náhrady za ztrátu na výdělku příslušející (pracovníkům) zaměstnancům po skončení pracovní neschopnosti vznikl pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, řídí se jím i podmínky, výše a způsob náhrady za ztrátu na služebním příjmu náležející policistům po skončení neschopnosti ke službě vzniklé služebním úrazem nebo nemocí z povolání.

(1) Policie odpoví,dá za škodu na věcech, které na jejích pracovištích policista odložil pří výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním na určeném nebo obvyklém místě.

(2) Za věci, které policista obvykle do služby nenosí a které nebyly služebním funkcionářem převzaty do zvláštní úschovy, odpovídá policie jen do částky (minimální mzdy stanovené zvláštním právním předpisem.) 5 000 Kč. Jestliže škod na těchto věcech byl a způsobena jiným policistou nebo jestliže služební funkcionář tyto věci převzal do úschovy, hradí se škoda bez omezení.

(3) Nárok na náhradu škody zanikne, jestliže její vznik policista neohlásil služebnímu funkcionáři bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se o škodě dověděl.

(1) Utrpěl-li policista škodu na věci v souvislosti s výkonem služby, odpovídá za ni policie.

(2) Policista, který při odvracení nebezpečí hrozícího životu nebo zdraví, nebo škody hrozící majetku utrpěl škodu na věci, má nárok vůči policii na její náhradu, jakož i na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s jejím obstaráním, jestliže tento stav sám nevyvolal a počínal si přitom způsobem přiměřeným okolnostem.

((1) O náhradě škody rozhoduje služební funkcionář.)

(1) Prokáže-li se, že škodu zavinil také poškozený policista, odpovědnost policie se poměrně omezí. Při odpovědnosti za škodu při služebních úrazech a nemocech z povolání se postupuje podle § 89 a 90.

((3) Ministerstvo stanoví obecně závazným právním předpisem postup služebních funkcionářů při určování odpovědnosti za škodu.)

(2) Ministerstvo stanoví vyhláškou postup služebních funkcionářů při projednávání a určováni náhrady škody a další podrobnosti pro poskytování náhrad.

Policie je povinna uhradit policistovi skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže ji neodčiní uvedením do předešlého stavu. Jde-li o jinou škodu na zdraví než z důvodu služebního úrazu nebo nemoci z povolání, platí pro způsob a rozsah její náhrady ustanovení o služebních úrazech s tím omezením, že ne náleží jednorázové mimořádné odškodnění a jednorázové odškodné ní pozůstalých.

Pří určení výše škody na věci se vychází z jejich ceny v době poškození, nebo ztráty.

(1) Jestliže policie poškozenému nahradila škodu, má nárok na náhradu vůči tomu, kdo poškozenému za takovou škodu odpovídá podle občanského zákoníku, a to v rozsahu odpovídajícímu míře této odpovědnosti vůči poškozenému, pokud nebylo předem dohodnuto jinak.

(2) Jde-li o náhradu škody při nemocech z povolání, má policie, která škodu uhradila, nárok na náhradu vůči všem zaměstnavatelům, u nichž postižený policista pracoval nebo konal službu za podmínek, při nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen, a to v rozsahu odpovídajícímu době, po kterou pracoval nebo konal službu u těchto organizací za uvedených podmínek.

Služební poměr končí

a) zrušením ve zkušební době,

b) uvolněním,

c) propuštěním,

d) ztrátou hodnosti,

e) uplynutím sjednané doby,

f) úmrtím policisty.

Ve zkušební době může policie nebo policista zrušit služební poměr i bez uvedení důvodu. (Služební poměr končí uplynutím pěti kalendářních dnů od doručení rozhodnutí služebního funkcionáře nebo písemného oznámení policisty, nejpozději však uplynutím zkušební doby.) Služební poměr končí doručením rozhodnutí o zrušení služebního poměru ve zkušební době nebo doručením písemného oznámení policisty o zrušení služebního poměru ve zkušební době.

((1) Policista musí být uvolněn, ze služebního poměru, jestliže o to požádá. Žádost musí být písemná a doručena policii prokazatelným způsobem, jinak je neplatná.)

(1) Policista musí byt uvolněn ze služebního poměru jestliže o to písemně požádá.

(2) Služební poměr skončí uplynutím dvou kalendářních měsíců následujících po dni doručení žádostí o uvolnění, pokud se služební funkcionář a policista nedohodnou jinak.

(1) Policista může být propuštěn ze služebního poměru, jestliže

a) pro něj v důsledku sníženi početních stavů policie, schváleného vládou České republiky, není zařazení,

b) podle posudku lékařské komise dlouhodobě pozbyl ze zdravotních důvodů způsobilost vykonávat jakoukoliv funkci v policii,

c) jestliže je podle závěrů služebního hodnocení nezpůsobilý vykonávat jakoukoli funkci v policii,

d) porušil služební přísahu nebo služební povinnost zvlášť závažným způsobem,

e) byl pravomocně odsouzen pro trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.

(2) Policista může být též propuštěn, splňuje-li podmínky nároku na starobní důchod.

(3) O propuštění z důvodů uvedených v odstavci písm. c), d) a e) může být rozhodnuto pouze do dvou měsíců ode dne, kdy služební funkcionář důvod propuštění zjistil, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy tento důvod vznikl; v těchto lhůtách musí být rozhodnutí policistovi též doručeno. Jde-li o propuštění z důvodu uvedeného v odstavci 1 písm. c) nezapočítává se do lhůty dvou měsíců doba, po kterou je policista uznán dočasně neschopným služby pro nemoc nebo úraz.)

(1) Policista bude propuštěn ze služebního poměru, jestliže

a) v důsledku organizačních změn schválených ministrem se jeho dosavadní funkce ruší a nelze jej převést nebo přeložit nebo nesouhlasí s převedením nebo přeložením podle § 17 odst. 1 písm. a),

b) podle osudku lékařské komise není dlouhodobě zdravotně způsobily k výkonu dosavadní funkce a nelze ho převést nebo přeložit na jinou funkci, která by odpovídala jeho zdravotní způsobilosti,

c) podle posudku lékařské komise není dlouhodobě zdravotně způsobil k výkonu jakékoliv funkce v policii,

d) porušil služební přísahu nebo základní povinnost policisty zvlášť závažným způsobem,

e) byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin nebo byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro trestný čin spáchaný z nedbalosti,

f) pozbyl státní občanství České republiky.

(2) Policista může být propuštěn ze služebního poměru, jestliže

a) splnil podmínky nároku na starobní důchod,

b) byl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchány z nedbalosti k jinému než nepodmíněnému trestu odnětí svobody

c) vykazuje-li neuspokojivé výsledky ve výkonu služby, ačkoliv na ně byl v posledních 12 měsících písemně upozorněn a nedostatky v přiměřené době která mu k tomu byla stanovena, neodstranil.

(3) O propuštění ze služebního poměru z důvodů uvedených v odstavci 2 písm. b) a c) může byt rozhodnuto nouze do dvou měsíců ode dne kdy služební funkcionář důvod propuštění zjistil a jde-Ji o důvod uvedený v odstavci 2 písm c) může být rozhodnuto nejpozději do jednoho roku ode dne kdy tento důvod vznikl.

(1) Policista bude propuštěn ze služebního poměru, porušil-li povinnost stanovenou zvláštním omezením (§ 152) nebo pozbyl-li státního občanství České a Slovenské Federativní Republiky anebo jestliže byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestní čin.

(2) O propuštění ze služebního poměru podle odstavce 1 musí být rozhodnuto do dvou měsíců ode dne, kdy služební funkcionář důvod propuštění zjistil v této lhůtě musí být rozhodnutí policistovi též doručeno.)

(1) Rozhodnutí o propuštění musí být vyhotoveno písemně a musí v něm být uveden důvod propuštění se skutečnostmi jej zakládajícími, jinak je neplatné.

((2) Při propuštění končí služební poměr uplynutím dvou kalendářních měsíců následujících po dni doručení rozhodnutí o propuštění, pokud se služební funkcionář a policista nedohodnou na době kratší.)

(2) Při propuštění z důvodů uvedených v § 106 odst. 1 písm. a), jestliže policista nesouhlasí s převedením nebo přeložením, a v § 106 odst - 1 písm d) až f) končí služební poměr dnem doručení rozhodnuti o propuštění. V ostatních případech končí služební poměr uplynutím dvou kalendářních měsíců následujících po dni doručení rozhodnutí o propuštění pokud se služební funkcionář a policista nedohodnou na době kratší.

((3) Jestliže policista porušil služební přísahu nebo služební povinnost úmyslně zvlášť závažným způsobem nebo jestliže byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, může být služební poměr ukončen dnem doručení rozhodnutí o propuštění.

(4) Při propuštění z důvodů uvedených v § 107 skončí služební poměr dnem doručení rozhodnutí o propuštění.)

(1) Policista nesmí být propuštěn ze služebního poměru v ochranné době, to je v době

a) kdy byl uznán dočasně neschopným služby pro nemoc nebo úraz, pokud si tuto neschopnost úmyslně nevyvolal nebo nezpůsobil v opilosti nebo zneužitím jiné návykové látky,

b) od podání návrhu na ústavní ošetřování nebo od povolení lázeňského léčení poskytovaného v době dočasné neschopnosti k výkonu služby až do jeho skončení; při onemocnění tuberkulózou nebo nemocí z povolání se tato doba prodlužuje o šest měsíců po propuštění z ústavního ošetřování, nebo

c) kdy je policistka těhotná nebo kdy policistka nebo osamělý policista trvale pečuje o dítě mladší než tři roky.

(2) Zákaz propuštění se nevztahuje na propuštění z důvodů uvedených v (§ 106 odst. 1 písm. d) a e)) § 106 odst. 1 písm. d) až f) a odst. 2 písm. a) a b).

(3) Bylo-li rozhodnutí o propuštění doručeno policistovi před počátkem ochranné doby a služební poměr by měl skončit v této době, ochranná doba se do dvouměsíční lhůty uvedené v § 108 odst. 2 nezapočítává, ledaže policista prohlásí, že na prodloužení služebního poměru netrvá.

Dojde-li ke zrušení rozhodnutí o skončení služebního poměru služební poměr trvá se všemi právy. Oznámí-li policista nejpozději před doručením rozhodnutí o zrušení, že nemá zájem na setrvání ve služebním poměru, platí, pokud se policista a služební funkcionář nedohodnou na době kratší, že jeho služební poměr skončí uvolněním ve lhůtě dvou kalendářních měsíců následujících po dni oznámení původního rozhodnutí o skončení služebního poměru.)

(1) Dojde-li ke zrušení rozhodnutí o skončení služebního poměru, služební poměr trvá se všemi právy a policie je povinna policistovi poskytnout náhradu služebního příjmu.

(2) Přesahuje-li celková doba, za kterou by měla být policistovi poskytnuta náhrada služebního přijmu šest měsíců, může soud na žádost policie její povinnost k náhradě služebního příjmu za další dobu přiměřeně snížit, popřípadě náhradu služebního příjmu policistovi vůbec nepřiznat. Soud při svém rozhodování přihlédne zejména k tomu, zda byl policista mezitím jinde zaměstnán, jakou práci tam konal a jakého výdělku dosáhl nebo z jakého důvodu se do práce nezapojil.

Byl-li policistovi soudem uložen trest ztráty hodnosti, končí jeho služební poměr dnem, kdy rozsudek nabyl právní moci.

Byl-li policista přijat do služebního poměru na dobu určitou, končí jeho služební poměr uplynutím této doby. Pokračuje-li policista po uplynutí sjednané doby s vědomím služebního funkcionáře dále ve službě, platí, že se tento služební poměr změnil na služební poměr na dobu neurčitou, pokud se služebná funkcionář nedohodne s policistou jinak.

((1) Nejpozději v den skončení služebního poměru je služební funkcionář povinen policistovi vydat posudek o jeho služební činnosti.)

(1) Požádá-li policista o vydání posudku o služební činnosti, je služební funkcionář povinen mu ho vydat, a to nejpozději ke dni skončení služebního poměru.

(2) Jestliže služební funkcionář podává jinému zaměstnavateli nebo orgánu posudek o služební činnosti policisty, musí policistu s jeho obsahem seznámit a vydat mu jeho opis. Jiné informace o policistovi je služební funkcionář oprávněn podávat pouze s jeho souhlasem, pokud obecně závazný právní předpis nestanoví jinak.

(3) Při skončení služebního poměru je služební funkcionář povinen vydat policistovi (, popřípadě i zaměstnavateli na jeho žádost,) potvrzení o zaměstnání a uvést v něm zejména dobu jeho trvání, skutečnosti rozhodné pro posouzení jeho nároku na dovolenou a závazky policisty vůči policii a zda, v jaké výši, v jakém pořadí a v čí prospěch jsou prováděny ze služebního příjmu policisty srážky, a skutečnosti rozhodné pro hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání poskytované podle zvláštních předpisů.[Zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, v platném znění.]

(1) Policistovi, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo propuštěním (podle § 106 odst. 1 písm. a), b), c) a odst. 2) podle § 106 odst. písm. a), b) a c) a odst. 2 písm. a) a c), náleží odchodné, jestliže jeho služební poměr trval alespoň šest let. Základní výše odchodného činí částku ve výši posledního hrubého služebního příjmu a zvyšuje se za každý další ukončený rok služebního poměru o jednu třetinu hrubého měsíčního služebního příjmu, není-li dále stanovena jinak.

(2) Základní výše odchodného podle odstavce 1 se zvyšuje za každý další ukončený rok služebního poměru o jednu polovinu posledního hrubého měsíčního služebního příjmu, pokud byl policista alespoň po jednu polovinu této doby zařazen ve výkonu služby přímé bezpečnostní povahy.

(3) Výše odchodného nesmí přesáhnout šestinásobek posledního hrubého měsíčního služebního příjmu.

(4) Pokud byl policista propuštěn z důvodu uvedeného v (§ 106 odst. l písm. c)) § 106 odst. 2 písm. c), snižuje se odchodné vypočtené podle odstavců 1 až 3 o jednu třetinu. Výše takto sníženého odchodného nesmí být nižší než poslední hrubý služební příjem.

(5) Policistovi, který je po skončení služebního poměru podle tohoto zákona bezprostředně přijat do služebního poměru podle jiného zákona, odchodné nenáleží, pokud mu zákon tento nárok zachová.

((1) Policistovi, jehož služební poměr skončil propuštěním podle 106 odst. 1 písm. a), b) a c), náleží platové vyrovnání, jestliže nemá nárok na starobní, plný invalidní nebo částečný invalidní důchod z důchodového pojištění nebo na příspěvek za službu.)

(1) Policistovi, jehož služební poměr skončil propuštěním podle § 106 odst. 1 písm. a), b) a c) náleží platové vyrovnání jestliže nemá nárok na starobní, plný invalidní nebo částečný invalidní důchod nebo na příspěvek za službu.

(2) Platové vyrovnání do výše posledního čistého služebního příjmu se poskytuje od zahájení výdělečné činnosti nebo od počátku poskytování hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání do uplynutí 12 měsíců od skončení služebního poměru.

(1) Příspěvek za službu (dále jen "příspěvek") náleží za podmínek dále uvedených policistovi, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo propuštěním z některého z důvodů uvedených v (§ 106 odst. 1 písm. a), b), c) a odst. 2)) § 106 odst. 1 písm. a), b) a c) a odst. 2 písm. c).

((2) V případech hodných zvláštního zřetele lze příspěvek též přiznat, skončí-li služební poměr propuštěním z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v předchozím odstavci, nebo skončili služební poměr ztrátou hodnosti.)

(2) Při opětovném přijetí do služebního poměru, z něhož vzniká nárok na příspěvek, zaniká dosavadní nárok na příspěvek dnem, který předchází dni opětovného přijetí do služebního poměru.

(3) Příspěvek nenáleží ode dne vzniku nároku na starobní důchod.

(1) Příspěvek činí 20 % služebního příjmu, jestliže policista konal službu alespoň po dobu deseti roků. Za každý další ukončený rok této služby se příspěvek zvyšuje o 1 % služebního příjmu.

(2) Příspěvek se vyměřuje z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru nebo, jestliže je to pro něj výhodnější, z jeho průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

(3) Nejvyšší výměra příspěvku ke dni jeho přiznání nesmí překročit měsíčně 130 % částky, do níž se započítává plně část osobního vyměřovacího základu pro stanovení výpočtového základu pro vyměření důchodů z důchodového pojištění.[§ 15 a § 107 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.]

((1) Při souběhu nároku na příspěvek s nárokem na příspěvek za službu podle jiných předpisů[Např. § 33 zákona č. 76 /1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků ve znění pozdějších předpisů.] náleží vyšší příspěvek.)

(1) Při souběhu nároku na příspěvek s nárokem na příspěvek za službu podle jiných zákonů o služebních poměrech[Např. § 33 zákona č. 76 /1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků ve znění pozdějších předpisů.] náleží vyšší příspěvek.

(2) Při souběhu nároku na příspěvek a na (starobní), plný invalidní nebo částečný invalidní důchod náleží oprávněnému podle jeho volby buď příspěvek, nebo důchod.

(1) Přiznaný příspěvek se zvyšuje ve stejných termínech a stejným způsobem jako procentní výměra částečného invalidního důchodu.

(2) Po dobu pobytu příjemce příspěvku v cizině se příspěvek nevyplácí.

(1) Skončili služební poměr úmrtím policisty, náleží pozůstalým úmrtné.

(2) Pro účely tohoto zákona ses za pozůstalé považují manžel, manželka, nezaopatřené děti[§ 49 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů.] a rodiče nebo další osoby, pokud byly na zemřelého odkázáni výživou.

(3) Výše úmrtného činí pro každého z pozůstalých trojnásobek posledního hrubého měsíčního služebního příjmu zemřelého policisty.

(1) Do doby trvání služebního poměru rozhodně pro nárok na odchodné a jeho výši se s výjimkou dob uvedených v § 8 odst. 4, započítává doba služebního poměru v ozbrojených sborech a službách a doba služby vojáka z povolání a vojáka v další službě, jestliže byl hmotně zabezpečen jako voják z povolání.

(2) Bylo-li policistovi při předcházejícím skončení služebního poměru vyplaceno odchodné určí se při skončení služebního poměru podle tohoto zákona doba rozhodná pro nárok na odchodné a jeho výši jen podle doby trvání služebního poměru ode dne jeho opětovného vzniku, není-li v odstavci 3 stanoveno jinak.

(3) Policistovi který obdržel osvědčení o rehabilitaci,[Část čtvrtá zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů.] opětovně přijatému do služebního poměru k policii se určí při novém skončení služebního poměru výše odchodného podle celkové doby trvání služebního poměru. Bylo-li takovému policistovi dříve vyplaceno odchodné, snižuje se částka nového odchodného o částku vyplacenou na odchodném při skončení předchozího služebního poměru.

(4) Do doby konání služby rozhodné pro nárok na příspěvek za službu a jeho výši se započítává doba služby započitatelná podle předpisů o sociálním zabezpečení.

(5) Příjemci příspěvku a službu a platového vyrovnání sou povinni oznámit jejich plátci do osmi dnů změny ve skutečnostech, rozhodných pro trvání nároku na příspěvek za službu nebo platové vyrovnání a jejich výplatu, zejména přijetí do služebního poměru podle jiného zákona a nárok na výplatu důchodu ze sociálního zabezpečení. Byl-li příjemce vyzván, aby osvědčil skutečnosti rozhodné pro výplatu, je povinen výzvě vyhovět. Neučiníl-i tak v určené době, může mu být výplata zastavena, jestliže byl ve výzvě upozorněn na tyto následky.

(6) Pokud v tomto zákoně není stanoveno jinak, platí pro organizaci a řízení o nárocích a souvisejících se skončením služebního poměru, jejich dostatečné přiznání, výpočet výše nároků, změn výše, omezení výplaty, snížení nároků a pro přechod nároků právní předpisy o sociálním zabezpečení. Pro organizaci a řízení o srážkách z dávek platí právní předpisy o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy,[§ 299 až 302 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů, nařízení vlády č. 185/1993 Sb., o způsobu výpočtu základní částky, která nesmí být sražena, povinnému z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí, a o stanovení částky, nad kterou je mzda postižitelná srážkami bez omezení (nařízení o nezabavitelných částkách).] přičemž srážku na úhradu pohledávky lze provést také na základě vykonatelného rozhodnutí služebního funkcionáře.

Ministerstvo stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnost i o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru.)