Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Vyplácené důchody se zvyšují, jestliže od předchozího zvýšení důchodů vzrostl úhrnný index spotřebitelských cen aspoň o 10%. Zvýšení se však neprovede dřív než po uplynutí tří měsíců od zvýšení předchozího.

Růst úhrnného indexu spotřebitelských cen se zjišťuje podle statistických údajů a přihlíží se k předpokládanému růstu v následujících šesti měsících.

Částky zvýšení stanoví nařízení vlády též s přihlédnutím k rozdílu mezi skutečným růstem úhrnného indexu spotřebitelských cen a předpokladem, který byl rozhodný pro stanovení předchozího zvýšení důchodů.

Odůvodnění:

Zásada vychází z dosavadního zákona č. 46/1991 Sb., o zvyšování důchodů, v plném znění. Přejímá jeho principy týkající se jak základního kriteria, které se jeví ekonomicky opodstatněné, tak i způsobu zjišťování růstu tohoto kritéria, který počítá s reálným vývojem cen a zaručuje včasnost provedení každého zvýšení, a rovněž intervalu zvyšování, který je nezbytným pro přípravu ze strany plátců důchodů i pošt.

Pro operativnější realizaci každého zvýšení se zmocňuje vláda, aby jednotlivá zvýšení stanovovala svým nařízením, protože legislativní proces je při této formě právního předpisu o 1 až 2 měsíce kratší.

Pokud nestanoví mezinárodní smlouva jinak, vyplácí se důchod z českého důchodového pojištění do ciziny jen ve výši odpovídající době zaměstnání (pojištění) v České republice. Způsob výplaty stanoví prováděcí předpis.

Důchody vyměřené podle nových předpisů se sníží o částku odpovídající době pojištění, za kterou pojištěnec nebyl povinen platit pojistné (tj. např. doba studia, pobírání rodičovského příspěvku).

Odůvodnění:

Nelze upírat nárok na výplatu důchodu pojištěncům, kteří jej podle našich předpisů získali (získají), jen proto, že se trvale zdržují v cizině. Není ani vhodné povolování výjimek v tzv. mimořádných či zřetele hodných případech.

Výše důchodu vypláceného do ciziny by však měla odpovídat pouze době zaměstnání a době pojištění v České republice. Stejná úprava je obvyklá i v zahraničí. Pokud není mezi státy uzavřena mezinárodní smlouva o sociálním pojištění, která upravuje i transfer důchodů, pak vyplácí-li se důchod do ciziny občanům vlastního státu, odpovídá jeho výše jen příspěvkové době získané ve státě, který důchod vyplácí; cizincům se navíc takto stanovený důchod snižuje (např. ve Spolkové republice Německo na 70%). Takovéto snížení důchodu se však nenavrhuje.

O nárocích na dávky, které vznikly před 1. lednem 1995 a o nichž nebylo do tohoto dne pravomocně rozhodnuto, a o přiznání, odnětí nebo změně výše dávky za dobu před 1. lednem 1995, i když o dávce již bylo pravomocně rozhodnuto, se rozhodne podle dosavadních předpisů s odchylkami dále uvedenými.

Odůvodnění:

Jde o obvyklé přechodné ustanovení řešící použití právních předpisů v době, kdy se tyto předpisy mění. Zásada přitom neřeší jen použiti právních předpisů pro vznik nároku, ale i pro další skutečnosti.

Důchody přiznané podle předpisů platných před 1. lednem 1995 se považují za důchody podle předpisů platných po 31. prosinci 1994, a to ve výši, v níž náležely ke dni 31. prosince 1994, včetně státního vyrovnávacího příspěvku, který byl s důchodem vyplácen, a po úpravě podle dalších zásad.

Nenáležel-li k uvedenému dni státní vyrovnávací příspěvek pro příjem důchodce ze zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti, zvýší se o jeho částku důchod.

Státní vyrovnávací příspěvek se od 1. ledna 1995 slučuje s důchodem, stává se jeho součástí a nárok na něj zaniká.

Ustanovení předchozích vět platí i pro dva či více důchodů vyplácených v souběhu. Státní vyrovnávací příspěvek se přitom slučuje se starobním, plným invalidním nebo částečným invalidním důchodem, a jde-li o souběh vdovského (vdoveckého) důchodu se sirotčím důchodem pro téhož pojištěnce, slučuje se s důchodem vdovským (vdoveckým).

Sirotčí důchody vyplácené do vlastních rukou pojištěnců, kteří ke dni 31. prosince 1994 nenabyli zletilosti, se vyplácejí i nadále do jejich rukou.

Odůvodnění:

Přejímá se dosavadní způsob řešení nároků na důchody a jejich výši, jestliže jde o důchody vyplácené ke dni účinnosti nové právní úpravy. Toto řešení mj. znemožňuje úspěšně uplatňovat nároky na stanovení výše vypláceného důchodu podle nových předpisů. K rozdílům mezi úrovní důchodů vyplácených a nově přiznávaných bude přihlédnuto při stanovení způsobu valorizace důchodů při nabytí účinnosti nového zákona.

Zásada řeší i změnu v nabytí způsobilosti k právním úkonům.

Zvýšení důchodu z důvodu jediného zdroje příjmu důchodce, resp. jeho rodinného příslušníka, se vyplácí podle dosavadních předpisů a od 1. ledna 1995 se přiznává nejvýše do částky životního minima platného pro daného pojištěnce, resp. dvojici, a to za podmínek stanovených dosavadními předpisy, do 31. prosince 1995. Od 1. ledna 1996 se již toto zvýšení nepřiznává.

Odůvodnění:

Přestože zvýšení důchodu z důvodu jediného zdroje příjmu jako zvláštní složky důchodu nové zásady nepřejímají, je třeba tuto složku, je-li vyplácena, zachovat, a to za podmínek stanovených dosavadními předpisy. Nově však lze tuto složku důchodu přiznat nejvýše do částky příslušného životního minima, protože se předpokládá, že se obě hranice postupně ztotožní.

Předpokládá se, že od 2. ledna 1996 přejde tato složka důchodu do jiného systému.

Starobní důchody přiznané před 1. lednem 1995 se po dobu další pracovní činnosti vyplácejí jen za podmínek stanovených v zásadě č. 15, mimořádně poskytované starobní důchody se však vyplácejí jen za podmínek stanovených v zásadě č. 14. Poživatelé těchto důchodů, kteří uvedená podmínky nesplňují, a jejich zaměstnavatelé jsou povinni tuto skutečnost oznámit do osmi dnů od účinnosti zákona plátci důchodu. Při splnění této povinnosti zaniká nárok na výplatu důchodu od splátky důchodu splatné v březnu 1995, nedovršil-li pojištěnec do té doby věk opravňující k výplatě starobního důchodu i při další pracovní činnosti.

Odůvodnění:

Rovněž nové podmínky pro výplatu starobního důchodu při výdělečné činnosti je třeba vztáhnout na poživatele důchodů přiznaných dříve. Nesplnění stanovené ohlašovací povinnosti bude mít za následek povinnost vrátit navíc vyplacené částky již od splátky důchodu splatné v lednu 1995.

Zvýšení důchodu pro bezmocnost se vyplácí a přiznává nadále podle dosavadních předpisů do 31. prosince 1995.

Odůvodnění:

Zvýšení důchodu pro bezmocnost se navrhuje po přechodnou dobu přiznávat i vyplácet podle dosavadních předpisů. Dosavadními podmínkami se rozumí i omezení výše důchodu (úhrnu důchodů) a zvýšení důchodu pro bezmocnost. V souvislosti se systémem právních předpisů k naplnění Národního plánu opatření pro snížení negativních důsledků zdravotního postižení se počítá se zavedením tzv. příplatku pro asistenta, který by zvýšení důchodu po bezmocnost nahradil a již vyplácená zvýšení převzal.

Invalidní důchody přiznané podle ust. § 29 odst. 2 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb., resp. podle obdobných ustanovení předchozích předpisů, se vyplácejí nebo je lze odejmout jen za podmínek stanovených dosavadními předpisy, jestliže jejich poživatelé dosáhli ke dni 31. prosince 1994 aspoň 50 let věku. Ostatním poživatelům těchto důchodů je lze odejmout, nesplňují-li podmínky stanovené v zásadě č. 17.

Invalidní důchody přiznané před 1. lednem 1995 nenáležejí, vykonává-li jejich poživatel samostatnou výdělečnou činnost nebo pracuje-li v cizině. Tuto skutečnost jsou takoví poživatelé invalidního důchodu povinni oznámit do osmi dnů od účinnosti zákona plátci důchodu. Při splnění této povinnosti zaniká nárok na výplatu důchodu od splátky důchodu spatné v březnu 1995, jestliže do té doby pojištěnec samostatnou výdělečnou činnost nebo zaměstnání v cizině neukončil.

Odůvodnění:

Definici plné invalidity podle ustanovení citovaného v zásadě nový systém nepřejímá. V těchto případech však je namístě zvolit určité kritérium dané možností rekvalifikace s přihlédnutím k medicínským hlediskům. Proto se navrhuje věková hranice nižší než je tomu u obdobné hranice, která byla používána pro mimořádné poskytování starobního důchodu, kde odůvodněním bylo rovné hledisko únosné rekvalifikace, ovšem vzhledem ke zdravým osobám.

I nové podmínky pro uznávání plné invalidity je nutno vztáhnout na poživatele dříve přiznaných důchodů. Důsledky nesplnění ohlašovací povinnosti jsou obdobné, jako u odůvodnění zásady č. 46.

Nárok na důchod za výsluhu let zaniká od splátky důchodu splatné v lednu 1955. Poživatelům těchto důchodů však náleží jednorázově vyplacený dvanáctinásobek měsíční částky důchodu, která by včetně všech zvýšení náležela k 31. prosinci 1994 nepracujícímu poživateli tohoto důchodu a po zvýšení podle zásady č. 62 včetně státního vyrovnávacího příspěvku. To platí i v případech, kdy tento důchod není vyplácen, s výjimkou případ, kdy šlo o návrat do zaměstnání, které nárok na tento druh důchodu zakládalo.

Odůvodnění:

Důchod za výsluhu let je dávka, která ztratila své systematické opodstatnění vlastně již po přijetí zákona č. 235/1992 Sb. vzhledem k malému počtu jeho poživatelů se proto navrhuje jej zcela zrušit a dosavadní nároky vypořádat jednorázovým vyplacením dvanáctinásobku měsíční částky důchodu. To by však náleželo i v případech, kdy výplata není prováděna z důvodů vyššího výdělku (tzv. krácení na nulu), anebo při přechodném pobytu důchodce v cizině nebo jeho umístění ve vazbě či výkonu trestu odnětí svobody, tedy tehdy, jestliže nárok na důchod trvá, pouze výplata se neprovádí.

Nárok na vdovský důchod zaniká od splátky důchodu splatné v lednu 1995, jestliže vdova nesplňuje k tomuto datu žádnou z podmínek uvedených v zásadě č. 22.

Poživatelkám těchto důchodů však náleží jednorázově vyplacený dvanáctinásobek měsíční částky důchodu, která by včetně všech zvýšení náležela k 31. prosinci 1994 nepracující poživatelce tohoto důchodu po zvýšení podle zásady č. 62 a včetně státního vyrovnávacího příspěvku. To platí i v případech, kdy tento důchod není vyplácen.

Vznikne-li nárok na vdovský důchod znovu do dvou let od zániku nároku, částky jednorázově vyplacené se zúčtují a doplatkem nově přiznaného vdovského důchodu.

Odůvodnění:

Rovněž nové podmínky pro trvání nároku na vdovský důchod po roce od úmrtí manžela je třeba vztáhnout na vyplácené důchody. I zde se však navrhuje řešit zánik nároku jednorázově.

Zúčtování se navrhuje vzhledem k základnímu účelu jednorázového vypořádání, při němž se předpokládá, že nárok na důchod již nevznikne.

Splní-li se podmínky pro nárok na vdovský nebo vdovecký důchod stanoven v zásadě č. 22 nebo 23 do pěti let od zániku nároku, vznikne nárok na takový důchod znovu. To platí, i když nárok zanikl před 1. lednem 1995.

Výše důchodu se přitom stanoví podle těchto zásad; to platí i pro sirotčí důchody bez ohledu na dobu, která uplynula od zániku nároku do jeho nového vzniku.

Splní-li se po zániku nároku na vdovský důchod, k němuž došlo před 1. lednem 1995, po 31. prosinci 1994 takové podmínky podle předpisů platných před 1. lednem 1995, které nová právní úprava nepřejímá, nárok na důchod nevznikne.

Odůvodnění:

Pro obnovu nároků se v těchto případech použijí důsledně principy nových zásad. Při přerušení nároku odpadá i dřívější ochrana výše dávky, která znemožňovala vyměřit důchod při obnově nároku v nižší částce, než v jaké náležel nebo by náležel.

Výdělečně činným vdovám, jimž není vdovský důchod vyplácen ke 31. prosinci 1994 pro vysoký příjem nebo je vyplácen v krácené částce, se výplata včetně státního vyrovnávacího příspěvku uvolní na žádost, a to nejdříve od splátky splatné v lednu 1995, ve výši včetně všech zvýšení, na které vznikl nárok do 31. prosince 1994 a včetně zvýšení podle zásady č. 62, jestliže nárok na důchod nezanikl podle zásady č. 50, věty první.

Odůvodnění:

Protože se podle navrhovaných zásad nebude vdovský důchod krátit pro souběh s příjmem, je třeba výplatu důchodů, na které bude nárok trvat, uvolnit v plné výši.

Formulace "nejdříve od" v sobě zahrnuje použití ustanovení o zániku nároku na jednotlivou splátku dávky.

Důchody manželky se přiznávají jen do 31. prosince 1995; po tomto datu se vyplácejí podle dosavadních předpisů.

Sociální důchody se vyplácejí a přiznávají podle dosavadních předpisů do 31. prosince 1995 a od 1. ledna 1996 již nenáležejí.

Uvedené zásady platí i pro důchody, na které vnikl nárok rozhodnutím příslušného orgánu.

Odůvodnění:

Vyjmenované druhy důchodů, které navrhovaný zákon nepřejímá, se navrhuje vyplácet, resp. nové přiznávat nejdéle do 31. prosince 1995. Přiznané důchody manželky budou vypláceny i nadále, zatímco sociální důchody přejdou do jiného systému. Rozdílný přístup je odůvodněn tím, že četnost přiznání důchodů manželky je minimální.

Nárok na dávky uvedené v § 157 odst. 1 písm. a) až c) a e) zákona č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, a na příplatky k důchodům členů zaniklých zemědělských družstev zaniká od splátky dávek splatné v lednu 1995. Poživatelům těchto dávek však náleží jednorázově vyplacený dvanáctinásobek měsíční částky, která náležela k 31. 12. 1994.

Odůvodnění:

Navrhuje se použít způsob uplatněný v zásadě č. 49.

Podle těchto zásad se posuzují od 1. ledna 1995 i nároky na důchody, jejichž podmínky stanovené těmito zásadami byly naplněny před tímto dnem a nezakládaly nárok na dávky podle dříve platných předpisů. Za vznik nároku se přitom považuje 1. leden 1995. To však neplatí pro osoby, které splnily před 1. lednem 1995 všechny podmínky nároku na důchod kromě trvalého pobytu na území České republiky; v těchto případech se nároky na důchod posuzují podle předpisů platných před 1. lednem 1995.

Jde-li však o nárok na vdovecký důchod, vztahuje se pouze na muže, jejichž manželka zemřela nejvýše pět roků před účinností navrhovaného zákona. Výše vdoveckého důchodu se přitom stanoví pode předpisů platných před 1. lednem 1995; podmínka potřebné doby zaměstnání zemřelé se nevyžaduje.

Odůvodnění:

Používá se úprava obvyklá při změnách předpisů. Nárok však bez dalšího ani nadále nevznikne osobám, které před 1. říjnem 1988 splnily všechny podmínky nároku kromě podmínky trvalého pobytu na území České republiky.

Nárok na vdovecký důchod se navrhuje omezit dobou, která je totožná se lhůtou pro obnovu nároku na vdovský i vdovecký důchod podle těchto zásad.

Výše starobního důchodu osob, které splnily podmínky pro nárok na tento důchod před 1. lednem 1995, jsou po vzniku nároku na důchod nepřetržitě zaměstnány ke dni 31. prosince 1994 a nepobíraly tento důchod ani jeho část, se stanoví podle předpisů platných po 31. prosinci 1994. Tato výše však nesmí být nižší než výše stanovená podle předpisů, platných před tímto datem včetně zvýšení, která by náležela, kdyby důchod byl přiznán ke dni 31. prosince 1994, a státního vyrovnávacího příspěvku.

Odůvodnění:

Zásada zachovává ochranu stanoveni výše starobního důchodu podle všech předpisů platných od vzniku nároku na tento důchod do jeho přiznání, je-li to pro pojištěnce výhodnější.

Dobou důchodového pojištění se rozumí též

a) doba získaná před 1. lednem 1995, šlo-li o doby zaměstnání podle předpisů platných před účinností tohoto zákona; přitom doba zaměstnání v cizině se hodnotí až od 1. května 1990, pokud za ni bylo zaplaceno pojistné podle tohoto zákona nebo podle předpisů platných před 1. lednem 1995, nestanoví-li jinak mezinárodni smlouva,

b) náhradní doby podle předpisů platných před účinností tohoto zákona; přitom náhradní doba v cizině, nekryje-li se s dobou pojištění, se hodnotí, nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva.

Odůvodnění:

V přechodném ustanovení se počítá s tím, že z období do účinnosti nových předpisů se započítá doba zaměstnání v cizině jen, byla-li získána po 30. dubnu 1990, tzn., bylo-li za ni zaplaceno v České republice pojistné. Náhradní doba péče o dítě se občance České republiky zhodnotí i před tímto datem.

V současné době se doba zaměstnání v cizině hodnotí, vrátí-li se občan k trvalému pobytu do České republiky. Přizná-li pak cizozemský nositel pojištění státu, kde občan pracoval, důchod bude dobrovolně ve zkrácené výši, nebo dílčí důchod podle mezinárodní smlouvy o sociálním pojištění (Francie), důchod se sníží o částku odpovídající této zhodnocené cizí době. V souvislosti s očekávaným uzavíráním dalších dvoustranných smluv se počítá s tím, že doby v cizině budou započítávat smluvní státy, jak je obvyklé ve státech Evropského společenství.

Mají-li se přizpůsobit nové předpisy úpravě platné v zemích evropského společenství, není důvodu, aby Česká republika nesla náklady za doby, které hodnotí nebo by měl hodnotit pro důchod jiný stát. Takovýto zápočet by byl v rozporu s pojišťovacím principem.

Důchody vyměřené podle předpisů platných před 1. lednem 1995 se při vystěhování důchodce do státu, s nímž nebyla uzavřena mezinárodní smlouva, sníží podle poměru doby zaměstnání (pojištění) v České republice k době náhradní a započítané době zaměstnání v cizině.

Odůvodnění:

Touto zásadou se řeší případy občanů, kterým vznikl nárok na důchod podle stávajících právních předpisů (včetně zápočtu doby zaměstnání v cizině). Výše důchodu vypláceného do ciziny by měla odpovídat pouze době zaměstnání a době pojištění v České republice (zásada č. 42).

Za dobu před 1. lednem 1995 se za vyměřovací základy považují hrubé výdělky započitatelné podle předpisů platných před tímto dnem. Obdobně se postupuje i při určení doby, která se z rozhodného období v době před 1. lednem 1995 vylučuje.

Odůvodnění:

Okruh započitatelných příjmů i vylučovaných dob před 1. lednem 1995 nelze zpětně měnit. Přechodné ustanovení proto řeší zápočet těchto příjmů i vylučovaných dob podle předpisů platných do prosice 1994.

Nároky z nařízení vlády ČSRR č. 557/1990 Sb., o mimořádném poskytování starobního důchodu některým horníkům, v platném znění, zůstávají zachovány do 31. prosince 2000.

Nároky na snížení věkové hrance pro odpracování určité doby zaměstnání v I. pracovní kategorii nebo v I. (II.) kategorii funkcí zůstávají zachovány do 31. prosince 2016 za podmínek stanovených zákonem č. 100/198 Sb., o sociálním zabezpečení, v platném znění.

Odůvodnění:

Výlovně se potvrzuje trvání časové účinnosti citovaného nařízení vlády, které je v něm uvedeno. Tento předpis nebyl zákonem č. 235/1992 Sb. v tomto směru dotčen, a proto není třeba jeho časovou účinnost prodlužovat.

Výše důchodu, na který vznikne nárok do 31. prosince 2004, nesmí být nižší než výše, která by náležela, kdyby byl důchod přiznán ke dni 31. prosince 1994, včetně zvýšení podle zásady č. 62 a státního vyrovnávacího příspěvku, s výjimkou ust. § 163 zákona č. 100/1988 Sb. a zvýšení pro jediný zdroj příjmu. Získal-li však pojištěnec aspoň jeden rok zaměstnání v I. (II.) pracovní kategorii nebo v I. (II.) kategorii funkcí, platí ochrana výše důchodu až do 31. prosince 2016.

Odůvodnění:

Po přechodnou dobu je třeba zachovat srovnání výpočtu podle dřívějších a nových předpisů při současném vyloučení srovnání výpočtů podle trojích předpisů. Pro výši dávky určenou podle předpisů dosavadních se používají, pokud jde o dobu před 1. lednem 1995, ustanovení o době zaměstnání, náhradních dobách, zařazení zaměstnání do pracovních kategorií (kategorií funkcí) a hrubých výdělcích, a dále ustanovení o výpočtu průměrného měsíčního výdělku a způsobu stanovení výše důchodu, včetně odchylek pro účastníky odboje a pozůstalé po nich.

Ukončení přechodné doby ve zvláštních případech je uvedeno do souladu se zákonem č. 235/1992 Sb.

Důchody starobní, plné invalidní, částečné invalidní, vdovské, vdovecké a sirotčí, která jsou vypláceny ke dni 31. prosince 1994, se od splátky splatné v lednu 1995 zvyšují o 10% částky, která k tomuto dni náležela. Ustanovení § 5 odst. 1 a 3 a § 6 zákona č. 46/1991 Sb., o zvyšování důchodů, platí obdobně.

Odůvodnění:

V souvislosti s přijetím zákona o základním důchodovém pojištění a v souvislosti s očekávaným vývojem životních nákladů od posledního zvýšení vyplácených důchodů v listopadu 1993 je nutné zvýšit důchody, které byly přiznány podle dosud platných předpisů tak, aby nedošlo k neodůvodněným rozdílům ve výši vyplácených a nově přiznávaných důchodů.

Vláda vydá nařízením seznam nemocí z povolání.

Ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví vyhláškou

1. okruh osob, které se považují za blízké; vymezení bezmocnosti a dlouhodobého těžkého zdravotního postižení dítěte vyžadujícího mimořádnou péči ve vztahu k zásadě č. 5 písm. a) bod 20, č. 6 písm. b), č. 22 písm. b), c) a 23 písm. b).

2. které doby se též započítávají do potřebné doby péče o dítě pro splnění podmínky výchovy dítěte pro nárok na starobní důchod a kdy se tato podmínka považuje rovně za splněnou,

3. co se považuje za soustavnou výdělečnou činnost,

4. co se považuje za zcela mimořádné podmínky pro výkon soustavné výdělečné činnosti,

5. způsob posouzení poklesu výdělečné schopnosti,

6. která zdravotní postižení připouštějí výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek,

7. která zdravotní postižení značně ztěžují obecné životní podmínky a

8. způsob výplaty důchodů do ciziny.

Odůvodnění:

K podrobnější úpravě některých ustanovení zákona o základním důchodovém pojištění se navrhuje zmocnit vládu a Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Zrušují se

a) zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 110/1990 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 306/1991 Sb., zákona č. 46/1991 Sb., zákona č. 246/1991 Sb., zákona č: 306/1991 Sb., zákona č. 578/1991 Sb., zákona České národní rady č. 582/1991 Sb., zákona č. 235/1992 Sb., zákona České národní rady č. 589/1992 Sb., zákona České národní rady č. 37/1993 Sb., zákona č. 84/1993 Sb. a zákona č. 160/1993 Sb.,s výjimkou části desáté, hlavy druhé,

b) zákon č. 46/1991 Sb., o zvyšování důchodů, ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb.,

c) zákon č. 246/1991 Sb., o druhém zvýšení důchodů v roce 1991,

d) zákon č. 116/1992 Sb., o zvýšení důchodů v roce 1992,

e) zákon České národní rady č. 547/1992 Sb., o zvýšení důchodů v roce 1993,

f) článek V zákona č. 235/1992 Sb., o zrušení pracovních kategorií,

g) zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění ČSF č. 206/1990 Sb., o státním vyrovnávacím příspěvku, ve znění zákona č. 245/1991 Sb., zákona č. 578/1991 Sb. a zákona České národní rady č. 10/1993 Sb.,

h) zákonné opatření předsednictva České národní rady č. 229/1990 Sb., o určení státního orgánu, který je v některých případech příslušný k výplatě státního vyrovnávacího příspěvku, ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb.,

ch) nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 118/1988 Sb., o mimořádném poskytování starobního důchodu, ve znění nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 116/1989 Sb., zákona č. 306/1991 Sb., zákona č. 578/1991 Sb. a zákona č. 235/1992 Sb.,

i) nařízení vlády České a Slovenské Federativní republiky č. 231/1990 Sb., o zvýšení vyplácených důchodů a hranic nízkých důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu,

j) nařízení vlády České a Slovenské Federativní republiky č. 257/1990 Sb., o přechodném snížení výše pojistného na sociální zabezpečení pro osoby vykonávající uměleckou činnost,

k) vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění vyhlášky č. 123/1990 Sb., vyhlášky č. 260/1990 Sb., vyhlášky č. 313/1990 Sb., vyhlášky č. 501/1990 Sb., zákona č. 306/1991 Sb., vyhlášky č. 20/1991 Sb., vyhlášky č. 182/1991 Sb., vyhlášky č. 183/1991 Sb., zákona č. 306/1991 Sb., zákona č. 578/1991 Sb., zákona České národní rady č. 582/1991 Sb., vyhlášky č. 111/1992 Sb., zákona č. 235/1992 Sb., vyhlášky č. 30/1993 Sb., zákona České národní rady č. 37/1993 Sb., vyhlášky č. 82/1993 Sb., a vyhlášky č. 177/1993 Sb.,

1) vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 235/1990 Sb., kterou se provádí zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 206/1990 Sb., o státním vyrovnávacím příspěvku, ve znění vyhlášky č. 313/1990 Sb., zákona č. 578/1991 Sb., vyhlášky č. 27/1993 Sb., zákona České národní rady č. 37/1993 Sb.,

m) vyhláška ministerstva financí č. 73/1973 Sb., o způsobu úhrady nákladů na vyrovnávací příspěvek plátcům příspěvku,

pokud upravují nároky na dávky důchodového pojištění, jejichž úprava je obsažena v zásadách zákona o základním důchodovém pojištění.

Odůvodnění:

Je třeba zrušit veškeré předpisy v oblasti důchodového zabezpečení v částech, které upravují nároky na dávky přejímané navrhovanými zásadami. Předpokládá se, že ostatní ustanovení těchto předpisů zruší zákony o státní sociální podpoře a o sociální pomoci.

Zákon o důchodovém pojištění nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1995.