Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Částečný invalidní důchod činí 50% plného invalidního důchodu pojištěnce.

Jestliže průměrný měsíční příjem z výdělečné činnosti zakládající účast na důchodovém pojištění poživatele částečného invalidního důchodu zjištěný za dobu nepřesahující 12 kalendářních měsíců

a) nepřesahuje 66% pojištěncova srovnatelného vyměřovacího základu, přiznaná výše částečného invalidního důchodu se zachová,

b) je vyšší než 66%, ale nepřesahuje 80% pojištěncova srovnatelného vyměřovacího základu, náleží částečný invalidní důchod ve výši 25% plného invalidního důchodu,

c) přesahuje-li 80% pojištěncova srovnatelného vyměřovacího základu, částečný invalidní důchod se nevyplácí.

Ustanovení předchozího odstavce se nevztahuje na částečné invalidní důchody podle druhého odstavce zásady č. 18.

Základem pro stanoveni měsíčního příjmu z výdělečné činnosti je přiznání poživatele částečného invalidního důchodu k dani z příjmu.

Srovnatelný vyměřovací základ je průměrný osobní vyměřovací základ, z něhož byl důchod vyměřen, vynásobený koeficientem nárůstu všeobecného vyměřovacího základu za dobu mezi posledním kalendářním rokem rozhodného období a kalendářním rokem předcházejícím roku, v němž se kontrola pojištěncova příjmu z výdělečné činnosti provádí. Obdobně se postupuje i v případě, že důchod byl vyměřen z průměrného měsíčního výdělku. Rozhodující je přitom průměrný měsíční výdělek neomezený podle ustanovení § 12 odst. 6 zákona č. 100/1988 Sb. nebo podle obdobných ustanovení předchozích předpisů.

Jestliže poživatel částečného invalidního důchodu je pracovně činný v cizině, částečný invalidní důchod se nevyplácí, nestanoví-li jinak dvoustranná mezinárodní smlouva.

Odůvodnění:

Smyslem částečného invalidního důchodu je zajistit pojištěnci částečnou náhradu příjmu, o který přichází v důsledku dlouhodobě zhoršeného zdravotního stavu. K naplnění tohoto cíle se navrhuje vázat nárok na výplatu a výši částečného invalidního důchodu na výši dosahovaného příjmu z výdělečné činnosti. Tím se docílí spravedlivější posouzení kompenzace ztráty výdělku důsledku dlouhodobého snížení výdělečné schopnosti.

Výši dosahovaného příjmu z výdělečné činnosti jako kritérium pro stanovení výše dávek bude napříště sledovat nositel pojištění. První kontrolu výdělečné schopnosti se navrhuje provádět až po uplynutí prvního zdaňovacího období, pokud od přiznání částečného invalidního důchodu uplynulo alespoň 6 měsíců.

Příjem poživatele částečného invalidního důchodu pracujícího v cizině nemůže být posuzován, protože jeho výše, ze které si platí pojištění, je dána částkou, kterou si sám určí. Ta je limitována nejméně dvojnásobkem minimální mzdy. Ani nadále se nebude sledovat příjem u osob, jimž zdravotní stav značně ztěžuje obecné životní podmínky.

Vdova má nárok na vdovský důchod po manželovi, který byl poživatelem starobního, plného invalidního nebo částečného invalidního důchodu, nebo který ke dni smrti splnil podmínku potřebně doby pojištění pro nárok na plný invalidní důchod nebo podmínky pro nárok na starobní důchod.

Vdovský důchod náleží po dobu jednoho roku od smrti manžela.

Po uplynutí této doby má vdova nárok na vdovský důchod, jestliže

a) pečuje o nezaopatřené dítě, nebo

b) pečuje o dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě vyžadující mimořádnou péči, nebo převážně či úplně bezmocného rodiče jednoho z manželů, který s ní žije v domácnosti, anebo o takového rodiče, který je částečně bezmocný a starší 80 let, nebo

c) je plně invalidní, nebo

d) dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod podle zásady č. 13.

Nárok na vdovský důchod vznikne znovu, splní-li se některá ze shora uvedených podmínek do pěti roků po zániku dřívějšího roku.

Dítětem se rozumí dítě, které má nebo by mělo po zamřelém manželovi nárok na sirotčí důchod, a dále dítě, které bylo v rodině zemřelého vychováváno, jde-li o vlastni (osvojené) dítě vdovy, nebo dítě, které jeden z manželů převzal do výchovy na základě rozhodnutí příslušného orgánu.

Za nezaopatřené se pro účely tohoto zákona považuje dítě do skončení povinné školní docházky, a poté, nejdéle však do 26. roku věku, jestliže

a) se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem v rozsahu stanoveném školskými předpisy, nebo předepsaným výcvikem, nebo

b) se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo být zaměstnáno pro nemoc, nebo

c) pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav (zásada č. 17) je neschopno se soustavně připravovat na budoucí povolání, nebo

d) pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav (zásada č. 17) je neschopno vykonávat soustavné zaměstnání.

Nárok na vdovský důchod zaniká uzavřením nového manželství a již se neobnovuje. Nároky z důchodového pojištění se v tomto případě vyrovnají jednorázovým vyplacením dvanácti měsíčních splátek důchodu.

Odůvodnění:

V důsledku vysoké ekonomické aktivity žen dochází postupně k tomu, že hlavním zdrojem jejich příjmů je především příjem z vlastní výdělečné činnosti. Míra ekonomické závislosti ženy na muži je tak silně oslabována. Na tento vývoj musí reagovat i pojetí vdovského důchodu jako dávky důchodového pojištění. Vdovský důchod je koncipován jako dávka, která má přispět ženě k vyrovnání životní úrovně bezprostředně po zániku manželství v důsledku úmrtí manžela. Jeho účelem je po stanovenou dobu a za stanovených podmínek částečně kompenzovat ztrátu příjmu manžela. Délka trvání bezpodmínečného nároku na vdovský důchod po úmrtí manžela je přiměřená k tomu, aby se žena přizpůsobila novým ekonomickým podmínkám. Takové přizpůsobení lze předpokládat u vdov věkově mladších, zdravých a bezdětných. Podmínky pro další poskytování vdovského důchodu se proto navrhuje vázat jen na okolnosti, které ženě fakticky znesnadňují nebo dokonce vylučují výkon zaměstnání. V návaznosti na navrhované změny věkové hranice žen pro nárok na starobní důchod se navrhuje upustit i zde od vazby výchovy dětí pro trvání nároku na vdovský důchod.

Okruh dětí, které mají ženě zachovávat nárok na vdovský důchod, se nenavrhuje měnit oproti dnešnímu stavu. Dále se navrhuje, aby nárok na dávku zachovávala skutečnost, že vdova pečuje o dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené nebo rodiče jednoho z manželů, který je převážné nebo úplné bezmocný, anebo částečně bezmocný a starší 80 let.

Nesplní-li vdova podmínky pro poskytování vdovského důchodu po roce od smrti manžela, nárok na vdovský důchod zanikne. S ohledem na zúžení situací, které budou nárok na důchod podmiňovat, navrhuje se prodloužit dvouletou lhůtu na pětiletou, ve které může vdova některou z podmínek po zániku nároku opět splnit.

Navrhuje se, aby vdovský důchod náležel pouze vdově. Alimentační povinnost vůči jiným osobám než rodinným příslušníkům nelze zohledňovat v systému založeném na principu pojištění. Rozvodem manželství zanikají mezi manžely rodinně právní vztahy a stávají se vztahy občanskoprávními.

Nárok na vdovský důchod spočívá na existenci nároku zemřelého na dávku důchodového zabezpečení v době smrti.

Při zániku nároku na vdovský důchod sňatkem se zavádí analogie odbytného - právního institutu známého z dřívějších československých i ze současných evropských pojišťovacích systémů - jednorázové vyplacení dvanácti měsíčních splátek důchodu.

Vdovec má nárok na vdovecký důchod po manželce, která byla poživatelkou starobního, plného invalidního nebo částečného invalidního důchodu, nebo k dni smrti splnila podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na plný invalidní důchod nebo podmínky pro nárok na starobní důchod.

Vdovecký důchod náleží po dobu jednoho roku od smrti manželky.

Po uplynutí této doby má vdovec nárok na vdovecký důchod, jestliže

a) pečuje o nezaopatřené dítě, nebo

b) pečuje o dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě vyžadující mimořádnou péči nebo převážně či úplně bezmocného rodiče jednoho z manželů, který s ním žije v domácnosti, anebo o takového rodiče, který je částečné bezmocný a starší 80 let, nebo

c) je plné invalidní, nebo

d) dosáhl věku 62 let.

Nárok na vdovecký důchod vznikne znovu, splní-li se některá za shora uvedených podmínek do pěti roků po zániku dřívějšího nároku.

Pro vymazaní pojmů dítěte a nezaopatřeného dítěte platí zásada č. 22.

Nárok na vdovecký důchod zaniká uzavřením nového manželství a již se neobnovuje. Nároky z důchodového pojištění se v tomto případě vyrovnávají jednorázovým vyplacením dvanácti měsíčních splátek důchodu.

Odvodnění:

Účelem vdoveckého důchodu je přispět muži na úhradu výdajů, které mu vznikají po úmrtí manželky. Hospodářskou újmu manžela způsobenou úmrtím manželky lze spatřovat ve větších výdajích spojených s péčí o děti. Mužům starším nebo plně invalidním vzniká ve většině případů potřeba využívat placených služeb k udržení chodu domácnosti.

Doba bezpodmínečného pobírání vdoveckého důchodu, jeho výpočet a podmínky pro jeho obnovení se navrhuje stanovit v zásad shodné jako u vdovského důchodu. Vzhledem k tomu, že vdovecký důchod je v tomto pojetí zaváděn teprve novým zákonem, je věková podmínka nároku na jeho další výplatu stanovena v souladu s cílovým řešením.

Vdovský (vdovecký) důchod činí 50% výše starobního nebo plného invalidního důchodu, na který měl nebo by měl nárok manžel (manželka) v době smrti, anebo 50% výše částečného invalidního důchodu po poživateli tohoto důchodu, který ke dni smrti nesplňoval podmínky nároku na starobní nebo plný invalidní důchod.

Odůvodnění:

Protože nárok na vdovský (vdovecký) důchod spočívá na existenci nároku zemřelého (zemřelé) na důchod v době smrti, budou uvedené důchody po poživatelích částečného invalidního důchodu, kteří v době smrti nebudou splňovat podmínky pro nárok na jiný důchod, vypočítávány pouze z vypláceného částečného invalidního důchodu.

Procentní výměra vdovského důchodu se stanoví nově s ohledem na procentní výměry sirotčího důchodu. Současně se zrovnoprávňuje postavení vdovců.

Sirotčí důchod náleží jednostranně nebo oboustranné osiřelému dítěti zemřelého pojištěnce (pojištěnců), který (kteří) byl (byli) poživatelem (poživateli) starobního, plného invalidního nebo částečného invalidního důchodu nebo by ke dni smrti splnil (splnili) podmínku doby pojištění pro nárok na plný invalidní důchod nebo podmínky pro nárok na starobní důchod.

Nárok na sirotčí důchod má nezaopatřené dítě, zemřel-li rodič (osvojitel) dítěte nebo osoba, která převzala dítě do péče nahrazující péči rodičů a dítě na ni bylo v době smrti převážně odkázáno výživou, kterou nemohou ze závažných důvodů zajistit vlastní rodiče.

Nárok na sirotčí důchod zaniká osvojením a obnovuje se zrušením osvojení.

Nárok na sirotčí důchod nevzniká po pěstounovi nebo jeho manželovi.

Odůvodnění:

Nárok na sirotčí důchod je vázán na nezaopatřenost dítěte. Okruh nezaopatřených dětí je vymezen v zásadě č. 22.

Oproti dosavadnímu stavu nárok na sirotčí důchod nebude mít již dítě, jestliže zemřelý rodič nebyl poživatelem důchodu podle tohoto zákona nebo nesplnil podmínky pro jeho přiznání. Tito sirotci budou zabezpečeni systémem sociální pomoci.

V případě, kdy dojde ke smrti pojištěnce následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, vznikne nárok na sirotčí důchod vždy, bez hledu na dobu trvání pojištění.

Výše sirotčího důchodu jednostranně osiřelého dítěte činí 40% výše starobního nebo plného invalidního důchodu, na který měl nebo by měl nárok zemřelý (zemřelá) v době úmrtí, anebo 40% výše částečného invalidního důchodu po poživateli tohoto důchodu, který ke dni smrti nesplňoval podmínky nároku na starobní nebo plný invalidní důchod.

Výše sirotčího důchodu oboustranně osiřelého dítěte činí 40% výše starobního, plného invalidního nebo částečného invalidního důchodu každého ze zemřelých, na který měli nebo by měli nárok v době úmrtí.

Odůvodnění:

Právní úprava přejímá povinnost kompenzovat ztrátu hmotného zabezpečení pro osiřelé dítě až do doby příjmového osamostatnění dítěte. Výpočet dávky se přizpůsobuje novému systému pojištění a procentní výměra sirotčího důchodu se zvyšuje u jednostranně osiřelých dětí ze 30% na 40% a u oboustranně osiřelých dětí z 50% na dvakrát 40%.

Nárok na důchody pozůstalých nevznikne po pojištěnci osobě, která podle pravomocného výroku soudu úmyslná způsobila smrt.

Odůvodnění:

Zásada vylučuje z nároku na důchody pozůstalých osoby, které smrt způsobily úmyslně. Bylo by proti smyslu těchto dávek, kdyby náležely i těmto osobám; to se týká všech tří druhů důchodů pozůstalých. Důsledek uvedený v zásadě však nemá zabití z nedbalosti, např. při autohavárii.

Jsou-li současně splněny podmínky nároku na výplatu starobního a plného (částečného) invalidního důchodu, vyplácí se jen jeden důchod, a to vyšší, popř. nejvyšší z nich. Při splnění podmínek pro nárok na výplatu důchodů stejné výše vyplácí se důchod, který si důchodce zvolil. Dnem úpravy výplaty důchodů pro souběh zanikají nároky na důchody, které se nevyplácejí.

Při souběhu výplat vdovského (vdoveckého) důchodu a sirotčího (sirotčích) důchodu (důchodů) ani sirotčích důchodů po témže pojištěnci nesmí jejich úhrn přesáhnout výši důchodu zemřelého nebo důchodu, na který by měl v době smrti nárok. Přesáhne-li úhrn důchodů tuto hranici, sníží se důchody poměrně tak, aby uvedená hranice nebyla překročena.

Úhrny částí sirotčích důchodů oboustranně osiřelých dětí nesmějí přesáhnout výše důchodů zemřelých, z nichž jsou tyto části vypočteny. To platí obdobně pro úhrn sirotčích důchodů jednostranně osiřelých dětí a částí sirotčích důchodů oboustranně osiřelých dětí, které jsou vypočteny z důchodu téhož zemřelého.

Při vzniku nebo zániku nároku na vdovský, vdovecký nebo sirotčí důchod po témže zemřelém se výše ostatních důchodů vždy upraví způsobem uvedeným v předchozích odstavcích této zásady.

Jsou-li současně splněny podmínky nároku na výplatu důchodu starobního, plného invalidního nebo částečného invalidního důchodu a na výplatu důchodu vdovského, vdoveckého nebo sirotčího, vyplácí se vyšší důchod v plné výši a z nižšího důchodu (nižších důchodů) jedna polovina.

Má-li poživatelka vdovského (poživatel vdoveckého) důchodu sama (sám) nárok na sirotčí důchod, vyplácí se vyšší důchod v plné výši a nižší ve výši jedné poloviny.

Odůvodnění:

Navrhuje se, stejně jako dosud, vycházet ze zásady, že účelem důchodu je nahrazovat pracovní příjem, a proto náleží při souběhu nároku na výplatu přímých důchodů vždy jen jeden důchod, a to vyšší (nejvyšší).

Omezení úhrnu důchodů pozůstalých určitým poměrem z důchodu zemřelého se uplatňuje ve všech systémech postavených na principu pojištění. Není sociálně odůvodněné, aby součet několika pozůstalostních důchodů přesahoval důchod zemřelého, který požíval nebo na nějž by měl nárok.

Při souběhu důchodů, z nichž každý plní jinou funkci, navrhuje i nadále stanovit, že náleží vyšší důchod v plné výši a z nižšího jedna polovina.

Pojištěnec je povinen

a) osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na důchod, jeho výši nebo výplatu,

b) hlásit změny ve skutečnostech rozhodných pro nárok na důchod, jeho výši nebo výplatu ve lhůtě a způsobem určeným zvláštními právními předpisy,

c) podrobit se vyšetření zdravotního stavu pro účely posouzení nároku na důchod podmíněný nepříznivým zdravotním stavem.

Odůvodnění:

Při určení povinností pojištěnce v důchodovém pojištění se dosavadní právní stav zachovává. Povinnosti vyplývající ze systému důchodového pojištění, tj. přihlásit a odhlásit se z pojištění, upravuje jako dosud zákon ČNR 585/1991 Sb., v platném znění.

Zaměstnavatel je povinen hlásit orgánům důchodového pojištění v případech uvedených v zákoně ČNR č. 582/1991 Sb a č. 589/1992 Sb. v platných zněních písemně skutečnosti rozhodné pro vznik, změnu a zánik nároku na důchod, pro jeho výši a výplatu.

Odůvodnění:

Povinnosti zaměstnavatele odpovídají stávajícímu právnímu stavu s tím, že v zákonech ČNR č. 582/1991 Sb. a č. 589/1992 Sb., v platných zněních, zůstávají další povinnosti zachovány.

Jestliže důchod byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší výši, než náležel, protože pojištěnec, příjemce dávky nebo zaměstnavatel nesplnil některou jemu uloženou povinnost nebo přijal důchod nebo jeho část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byl placen neprávem nebo ve vyšší výši, než náležela, má plátce důchodu vůči pojištěnci, příjemci dávky nebo zaměstnavateli právo na vrácení, popř. náhradu nesprávně vyplacená částky.

Právo na vrácení, popř. náhradu částek vyplacených neprávem nebo ve vyšší výši, než náležely, zaniká uplynutím tří let ode dne, kdy orgán důchodového pojištění tuto skutečnost zjistil, nejpozději však uplynutím deseti let ode dne výplaty dávky. Uvedené lhůty neplynou po dobu řízení o opravném prostředku, výkonu rozhodnutí nebo jsou-li na úhradu přeplatku prováděny srážky z důchodu nebo ze mzdy nebo placeny splátky na základě dohody o uznání dluhu.

Pojištěnci povinnému vrátit dávku může být přeplatek srážen z důchodu nebo ze mzdy. Platí přitom obdobně zvláštní právní předpisy o částkách, které nelze zabavit při výkonu soudního rozhodnutí srážkou ze mzdy.

Odůvodnění:

Nároky orgánu důchodového pojištění vůči pojištěnci nebo zaměstnavateli zůstávají bez změny.

Nově se stanoví pouze začátek běhu desetileté lhůty, a to na den výplaty nesprávně určené splátky (dosud den, za který byla splátka vyplacena). Vychází se z toho, že ke vzniku přeplatku došlo až výplatou splátky.

Nárok na důchod vzniká dnem splnění podmínek stanovených těmito zásadami. Nárok na výplatu důchodu vzniká splněním podmínek stanovených pro vznik nároku na důchod a na jeho výplatu a podáním žádosti o přiznání nebo vyplácení důchodu, pokud není stanoveno, že takové žádosti není třeba.

Odůvodnění:

V podstatě se přejímá dosavadní právní úprava, která byla společná pro důchodové zabezpečení a sociální péči.

Nárok na důchod nelze platně postoupit ani dát do zástavy. Důchod lze postihnout srážkami z důchodu podle předpisů o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy. Dohodu o srážkách z dávek lze upravit jen na úhradu přeplatku na důchodu, pohledávek na výživném, popř. na příspěvku na výživu, a to až do částky, kterou lze srazit výkonem rozhodnutí.

Odůvodnění:

Přejímá se dosavadní stav, pouze s určitým formulačním zpřesněním. I nadále budou důchody podléhat možnosti výkonu rozhodnutí, neboť v opačném případě by docházelo k faktické nemožnosti uspokojit právem přiznané nároky oprávněných subjektů.

Zemře-li pojištěnec nebo jiný oprávněný, nároky na částky důchodů, která se staly splatnými do dne jeho smrti, jeho smrtí nezanikají a přecházejí postupně přímo na jeho manžela, děti a rodiče, jestliže s ním v době smrti žili v domácnosti, nejvýše však do výše odpovídající trojnásobku výše částky, která by pojištěnci za kalendářní měsíc náležela.

Není-li osob uvedených v předchozím odstavci této zásady či přesahuje-li splatná částka důchodů stanovenou hranici, stávají se tyto částky předmětem dědictví.

Odůvodnění:

V podstatě se přejímá dosavadní právní úprava.

Zjistí-li se dodatečně, že důchod byl přiznán nebo je vyplácen v nižší částce, než v jaké náleží, nebo že byl neprávem odepřen, anebo že byl přiznán od pozdějšího data, než od jakého náleží, důchod se zvýší nebo přizná.

Změní-li se skutečnosti rozhodné pro výši důchodu nebo pro nárok na jeho výplatu, důchod se zvýší nebo se jeho výplata obnoví.

Důchod se zvýší nebo přizná ode dne, od něhož důchod nebo jeho zvýšení náleží, nejvýše však za tři roky nazpět ode dne zjištění nebo uplatnění nároku na důchod nebo na jeho zvýšení.

Odůvodnění:

Zásada upravuje postup při změně výše dávky, změně data jejího přiznání nebo obnovení výplaty ve prospěch pojištěnce. Příčinou mohou být jednak dodatečně zjištěné, přestože v minulosti existující skutečnosti, stejně jako skutečnosti, které nastaly až v průběhu výplaty dávky. Jde o převzetí dosavadních principů; stejně tak se přejímá tříletá lhůta, po jejímž uplynutí zaniká nárok na splátky dávky před touto tříletou lhůtou, nikoli však nárok na úpravu výše, uvolnění výplaty nebo přiznání dávky za dobu této lhůty, jak v souladu s tímto principem stanoví zásada č. 36.

Nárok na důchod nezaniká uplynutím času.

Nárok na výplatu důchodu nebo jeho části zaniká, není-li uvedeno jinak, uplynutím tří let ode dne, za který důchod nebo jeho část náleží. Uvedená lhůta neplyne po dobu řízení o důchodu a po dobu, po kterou osobě, která musela mít opatrovníka, nebyl opatrovník ustanoven.

Odůvodnění:

Zásada upravuje vliv času odchylně na nárok na důchod a na nárok na jeho výplatu.

Zanikl-li nárok na důchod nebo zjistí-li se, že důchod byl přiznán neprávem, důchod se odejme.

Zjistí-li se, že důchod byl přiznán ve vyšší částce, než v jaké náleží, důchod se sníží.

Změní-li se skutečnosti rozhodné pro výši důchodu nebo pro nárok na jeho výplatu, výplata se zastaví nebo se důchod vyplácí v nižší částce.

Důchod se odejme nebo sníží anebo jeho výplata se zastaví ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byl vyplacen.

Zanikl-li nárok na důchod nebo na jeho výplatu, popřípadě na část výplaty, pro přiznání jiného důchodu, zúčtují se částky jiného důchodu náležející ode dne jeho přiznání s částkami dosavadního důchodu, vyplacenými za tutéž dobu.

Odůvodnění:

Zásada upravuje postup při analogických skutečnostech popsaných v zásadě č. 35, které však působí v neprospěch důchodce. Zde se přejímá dosavadní právní úprava.

Lhůty pro uplatnění práva na vrácení neprávem vyplacených částek v případě zaviněné nesprávné výplaty jsou však ze systematických důvodů zařazeny v zásadě č. 31.

Důchod náleží v dosavadní výši a do dne předcházejícího dni jeho nejbližší výplaty, která následuje po dni doručení rozhodnutí o odnětí nebo snížení důchodu anebo zastavení jeho výplaty. Případné vrácení částek upravují zásady o odpovědnosti za neoprávněné přijetí důchodu nebo jeho části.

Byla-li výplata důchodu plného invalidního nebo částečného invalidního zastavena pro nedostavení se ke kontrolní lékařské prohlídce a zjistí-li se, že pojištěnec přestal být plně nebo částečně invalidním již před zastavením výplaty důchodu, důchod nenáleží ode dne zastavení její výplaty. Zjistí-li se, že pojištěnec přestal být plně nebo částečně invalidním až po zastavení výplaty důchodu, důchod nenáleží ode dne, kterým přestal být plně nebo částečně invalidním.

Odůvodnění:

Zásada upravuje technický postup při odnímání důchodu nebo zastavení jeho výplaty.

Jestliže zaměstnavatel i příjemce důchodu způsobili, že důchod byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší výši, než měl, odpovídají orgánu důchodového pojištění za vrácení přeplatku na dávce společné a nerozdílně. Vzájemně se vypořádají podle míry zavinění, spory mezi nimi rozhodují v I. stupni krajské soudy.

Odůvodnění:

Zásada přejímá dosavadní právní stav.

Starobní, plný invalidní a částečný invalidní důchod se nevyplácí po dobu poskytování nemocenského přiznaného na podkladě nemocenského pojištění z doby před vznikem nároku na důchod.

Plný invalidní a částečný invalidní důchod přiznaný pro souvislost plné nebo částečné invalidity s úrazem nebo onemocněním při výkonu služby v ozbrojených silách a civilní služby se vyplácí nejdříve po skončení služby v ozbrojených silách a civilní služby, za jejíhož výkonu došlo k úrazu nebo onemocnění.

Odůvodnění:

Zásada upravuje vyloučení souběhu dvou plnění obdobného druhu.