Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Příloha č. 5

K vzniku Hlavních programových zásad českého rozhlasu.

Vznik českého veřejnoprávního rozhlasu vyvolává potřebu statutárně kodifikovat jeho charakter i postaveni ve společnosti, vedle toho však také v nových podmínkách znovu formulovat jeho programové zaměřeni.

V podstatě všechny západoevropské veřejnoprávní rozhlasy (a také veřejnoprávní Kanadský rozhlas) mají své základní rozhlasové dokumenty ve tvaru statutů a programových směrnic. Tyto základní listiny či charty jsou vlastně otevřenými smlouvami rozhlasových ústavů s nejširší posluchačskou veřejností, z jejíž licenčních poplatků veřejnoprávní rozhlasy bud výlučně nebo do značné míry žijí. Sděluji v nich zásady, jichž se budou přidržovat ve své programové činnosti, chápané jako rozhlasová služba občanům. Společným znakem statutů a programových směrnic veřejnoprávních rozhlasů je snaha poukázat na jejich charakter v nejširším slova smyslu kulturní instituce, sledující podstatné společenské a programové zřetele (na rozdíl od stanic privátních s převážně komerčními zájmy).

Všechny základní listiny veřejnoprávních rozhlasů promítají do konkrétních programových zásad a zejména do publicistické praxe pravidla otevřené demokratické společností a jejího právního pořádku; při veškerém důrazu na konkrétnost, podnětnost, zajímavost a kritičnost rozhlasového programu úzkostlivě střeží osobní práva jednotlivce jako základního článku státu.

Dokumenty programových směrnic v zahraničních veřejnoprávních rozhlasech mají zčásti charakter norem veřejného práva pro kontakt veřejnosti s rozhlasem, zčásti závazných rozhlasově zaměstnaneckých norem, a také etických pravidel, jichž mají rozhlasoví pracovníci při tvorbě programů dbát v rámci své profesní cti. Profesně etická pravidla, jež vycházejí z všeplatných etických zásad novinářství a šířeni kulturních hodnot, v zahraničních programových směrnicích svým počtem značně převažují nad normami právními. Některé z dokumentů programových směrnic (zejména BBC a Kanadského rozhlasu) jsou pro svůj značný počet profesně etických požadavků a doporučení neobyčejně obsažné, podrobné a zřejmě realizovatelné v celém svém rozsahu pouze v tamních rozhlasech s kontextem vyzrálé, ustálené demokracie. Programové směrnice uvedených rozhlasů jsou v souladu s principy čestného kodexu Mezinárodní novinářské federace a jeho národními verzemi.

Dokumenty programových směrnic jednotlivých veřejnoprávních rozhlasů měly zjevně počáteční impuls v BBC. Vznikaly přejímáním a dopracováváním podle postupné se vynořujících konfliktních případů z rozhlasové programové praxe. Tím spíše jsme nepovažovali za rozumné vymýšlet zcela původní programové směrnice my, v teprve se rodicích demokratických poměrech české republiky. Návrh Hlavních programových zásad českého rozhlasu vznikl zpracováním statutů a programových směrnic veřejnoprávních rozhlasů Velké Británie, Kanady, Švýcarska, Rakouska, Slovenska, Severoněmeckého rozhlasu a rozhlasu Deutsche Welle, dále jsme vycházeli z novinářského kodexu Sdruženi anglického regionálního tisku a z návrhu zásad tiskového zákona, odeslaného výborům Poslanecké sněmovny Syndikátem novinářů České republiky. V návrhu Hlavních programových zásad jsou přísně respektovány principy zmíněných pramenů. Některé články našeho návrhu programových zásad jsou v podstatě převzaty, většina článků vznikla parafrázi, zhutněním či doplněním cizího zdroje. Několik článků je zcela původních. Podobně jako Slovenský rozhlas jsme i my vyšli ze struktury Programových směrnic Rakouského rozhlasu. Na rozdíl od rakouských směrnic jsme do našeho návrhu převzali i některé právně normativní články obou německých rozhlasů proto, že návrh Statutu českého rozhlasu uvádí tyto závažné normy pouze v nejobecnějším, nejstručnějším znění.

22. února 1993

- Hlavní programové zásady Českého rozhlasu rozpracovávají zákon české národní rady o Českém rozhlasu a Statut Českého rozhlasu na oblast programu.

- Podle Statutu Českého rozhlasu má český rozhlas (ČRo) postaveni kulturního zařízení.

Jako veřejnoprávní instituce, žijící především z licenčních poplatků posluchačů, má ČRo charakter veřejná služby.

- Český rozhlas je ve svém programu i v dalších svých činnostech vázán na ústavu České republiky. Má zajišťovat, obohacovat a posilovat politické, sociální, kulturní a ekonomické struktury občanů české republiky. Český rozhlas přispívá svým vysíláním k utváření svobodného a demokratického společenského pořádku, v němž jsou plně zajištěna práva jednotlivého občana jako základního článku státu. Český rozhlas je prostředníkem a činitelem procesu svobodné tvorby veřejného mínění a vědomí obecných záležitosti. S pomocí významných politických, kulturních, společenských sil a skupin plní český rozhlas vytčené úlohy s plnou vlastni odpovědnosti v rámci platného práva a na základě ústavoprávně zajištěné svobody rozhlasového vysílání.

A/ TVORBA PROGRAMU

I. Zákonem stanovený společenský úkol

V zákoně české národní rady č. 484/1991 Sb. o českém rozhlasu se praví: "Posláním Českého rozhlasu je poskytovat objektivní, všestranné a vyvážené informace pro svobodné vytváření názorů; rozvíjet kulturní identitu českého národa a národnostních a etnických menšin v České republice; zprostředkovávat ekologické informace; sloužit vzdělávání a přispívat k zábavě posluchačů".

Programy ČRo musí respektovat rámec zákonem stanoveného společenského úkolu, a to na vysoké profesionální úrovni.

V duchu ústavy České republiky, zákona o Českém rozhlasu a Statutu českého rozhlasu je ČRo povinen respektovat ve svém programu důstojnost člověka. Musí přispívat k posilování úcty k životu, svobodě, mravní a tělesné nenarušenosti člověka, musí se zasazovat o uchování přírody a vytváření zdravého životního prostředí. Program ČRo má posilovat vědomi státnosti občanů republiky na občanském principu, přispívat k mezinárodnímu porozuměni, zasazovat se o zabezpečení míru, ochranu menšin, rovné postaveni mužů a žen, napomáhat sociální spravedlnosti. Musí respektovat mravy a náboženské přesvědčení obyvatelstva, musí zachovávat předpisy obecných zákonů k ochraně dětí a mládeže a práva osobni cti.

V ČRo jsou nepřípustné programy, které:

a) podněcují k rasové nenávisti

b) líčí hrůzné a násilné činy proti lidem, živým tvorům a přírodě způsobem, který znamená oslavu těchto činů nebo vede k jejich nápodobě

c) oslavuji válku

d) jsou pornografické

e) mohou zjevně způsobit mravní újmu u děti a mládeže.

Programy, které by mohly narušit tělesné, duševní či duchovní zdraví dětí a mládeže, smějí být vysílány jen v časech, kdy děti či mládež zpravidla nesleduji rozhlasové programy; tj, mezi 23. a 6. hodinou.

Při konkretizaci zákonem a Statutem českého rozhlasu stanoveného posláni si ČRo ukládá jako svou povinnost:

1. obsáhle a pravdivě informovat veřejnost o všech důležitých otázkách politických, hospodářských, kulturních, ekologických a sportovních

a) objektivním výběrem a tvorbou zpráv a reportáži, včetně zpravodajství o činnosti zákonodárných orgánů a přenosů z jejich jednáni,

b) zprostředkováním pro veřejnost podstatných komentářů, stanovisek a kritických postojů za přiměřeného respektování pestrosti názorů, zastoupených ve veřejném míněni

c) vlastními komentáři a věcnými analýzami při dodržování zásady objektivity

2. zabezpečovat kulturní potřeby posluchačů, šířit uměni a vědu

3. rozšiřovat celoživotní vzdělávání a vzdělávání mládeže se zvláštním zřetelem na podporu školního vzdělávání

4. poskytovat hodnotnou zábavu, uspokojovat sportovní zájmy obyvatelstva.

II. Zásady platné pro všechny oblasti programu

1. Veškerý program ČRo musí být vytvářen ve smyslu ústavy, v souladu s právním řádem české republiky a Listinou základních práv a svobod. Nepřípustné jsou příspěvky nebo pořady, jež by mohly ohrozit vnitřní či vnější bezpečnost republiky nebo její ústavní pořádek.

Vykonávání práva na svobodné šíření názorů a informací je naproti tomu omezeno jen natolik, jak to určuje zákon o rozhlasovém a televizním vysílání, občanský zákoník a jiná zákonná ustanovení.

2. Při tvorbě programu je třeba respektovat podstatné společenské, politické, duchovni a umělecké proudy. Přitom je nezbytné zřetelně poukazovat na okolnosti, které jsou určující pro jejich vznik a proměnu. Zároveň je nutné všímat si i názor rozdílných či teprve vznikajících. Sama originální koncepce však nemůže ospravedlnit jednostranné pohledy.

3. Programové úkoly ČRo, stanovené v bodech A I 1-4 (informování, vzděláváni, kultura a umění, věda, zábava, sport) nemohou být od sebe v programové praxi oddělovány. Také kulturní, vzdělávají a zábavné pořady poskytují informace. Na druhé straně mohou být i zpravodajské, umělecké a vzdělávací programy "zábavné".

4. ČRo musí při naplňování svých programových úkolů zachovávat přiměřeně stejný přistup k vyšším územním samosprávným celkům, t.j. zemím nebo krajům. Za tím účelem musí ČRo neustále pečovat o rovnováhu ve vztahu mezi ČRo jako celkem a jeho regionálními studii.

5. ČRo počítá ve svém programu s celým věkovým rozvrstvením posluchačů. Přesto považuje za potřebné věnovat zvýšenou pozornost dvěma posluchačským kategoriím: jednak dětem a mládeži, jednak občanům pokročilého věku. Individuální i sociální problémy jakož i zájmy obou těchto věkových skupin jsou velmi specifické. Občanům pokročilého věku, namnoze vážně zdravotně postiženým, je rozhlas hlavním požitkem se světem. ČRo směruje k oběma uvedeným kategoriím posluchačů speciální programy nebo i programové celky.

6. Rozhlas ovlivňuje výrazným způsobem jazykové povědomí obyvatelstva. Programoví pracovníci ČRo, koncepční i reprodukční, si musí být vědomi, že dodržováni pravidel českého jazyka a znalé užívání jednotlivých jazykových rovin v nemalé míře ovlivňuje celkovou úroveň slovního projevu, a také kredit ČRo u veřejnosti.

7. Všem programovým pracovníkům je zaručena nezávislost a vlastni zodpovědnost při plnění programových úkolů ve smyslu zákona o periodickém tisku a ostatních hromadných informačních prostředcích (č. 81/66 Sb. ve zněni zákona č. 84/68 Sb. a 86/90 Sb.), přičemž novináři požívají zvláštní ochrany podle mezinárodních novinářských uzancí.

8. Jakékoliv programové prvky, vzniklé či vznikající na půdě ČRo, jsou duchovním majetkem ČRo. Pokud by se zaměstnanec ČRo podílel na nelegálním užití kterýchkoliv programových prvků, vzniklých na půdě ČRo (včetně nahrávek hudebních a zvukových, snímků zvukového archivu atd.) mimo vysílání ČRo (např. v programu některé z privátních rozhlasových stanic), narušuje.vlastnická práva ČRo. Takové jednáni se považuje za vážný přestupek vůči ČRo jako zaměstnavateli a bude sankcionováno podle Statutu zaměstnance českého rozhlasu.

9. Každý má právo obrátit se se žádostmi a podněty k utvářeni programu či s kritikou programu na Radu českého rozhlasu, generálního ředitele, ředitele regionálních studií nebo jim podřízené pracovníky.

10. - Podle Statutu Českého rozhlasu poskytuje ČRo prezidentu republiky, členům vlády, ústavním činitelům a dalším představitelům státních orgánů přiměřený vysílací čas k úředním sdělením. ČRo je povinen v případě obecného ohrožení poskytnout státním orgánům a orgánům veřejné správy nezbytný vysílací čas k sdělení výzev a nařízeni v plném zněni a v době, která by nebezpečí z prodleni snížila na minimum.

- Za obsah a způsob uvedených sděleni jsou zodpovědní příslušní ústavní a státní činitelé nebo orgány.

- V každém konkrétním případě může dojit k vysílání uvedených sdělení, výzev a nařízeni jen s vědomím generálního ředitele ČRo nebo programového ředitele ČRo nebo ředitele regionálního studia nebo programového pracovníka, odpovědného za vysílání před zákonem. Uvedený řídicí pracovník rozhodne, v kterých pořadech, v kterou dobu a jak často mají být obyvatelstvu příslušná sdělení tlumočena, a kdo je za konkrétní podobu vysílání odpovědný.

11. - Politické strany, hnutí a případně nezávislí kandidáti, jež se účastní svými volebními návrhy republikových voleb do zastupitelských sborů, mají podle volebního zákona, stanoviska parlamentní volební komise a Statutu českého rozhlasu právo na přiměřený vysílací čas.

- Přidělováni vysílacího času politickým stranám k předvolebnímu působeni na veřejnost je v kompetenci generálního ředitele ČRo po jeho jednáni s Radou Českého rozhlasu.

- Rozhodnutí generálního ředitele ČRo o vysílacích časech k volební kampani musí být v souladu s volebním zákonem. Generální ředitel ČRo má právo odepřít vysílání relace, jestliže politická strana nejmenovala pro relaci žádnou zodpovědnou osobu nebo jestliže jmenovaná osoba nespluje předpoklady stanovené zákonem.

12. Církvím a ostatním státně uznaným náboženským společnostem na celém území České republiky je třeba na přání poskytnout přiměřené vysílací časy pro přenos bohoslužebných obřadů a slavností a také sdělení náboženských stanovisek, včetně těch, jež se týkají otázek jejich veřejné odpovědnosti.

13. Při tvorbě programu je nutno dbát, aby byla vždy zachována důstojnost člověka, aby nebylo narušováno soukromí jednotlivce. Při získáváni informací musí být respektována zásada seriózního postupu.

14. Jestliže byť jen jeden z účastníků rozhovoru odmítne natáčení, je natáčení rozhovoru nepřípustné.

15. - Tajné pořizováni zvukových záznamů (rozhovorů) mezi třetími osobami nebo v nichž třetí osoba vystupuje, je nepřípustné; to neplatí, jestliže k příslušným vyjádřením došlo na veřejnosti nebo jestliže zúčastněné osoby vyslovily se záznamem a vysíláním dodatečný souhlas.

- Je nepřípustné získávat informace a pořizovat zvukové záznamy nepravdou, úskokem či neseriózním tlakem. Tento zákaz je možné přestoupit jen v mimořádných případech veřejného zájmu, který zahrnuje:

a) Zjištění nebo odhalení zločinu, vážného přečinu či vážného protispolečenského chováni.

b) Ochranu veřejného zdraví nebo bezpečnosti občanů.

c) Ochranu před tím, aby byla veřejnost oklamána prohlášením nebo činem jednotlivců či organizaci v společensky závažných záležitostech.

V svrchu uvedených mimořádných případech však lze zvukové záznamy vysílat jen se souhlasem vedoucího pracovníka, odpovědného za vysílání před zákonem.

16. Každé osobě, která je požádána o prohlášení nebo o rozhovor, je třeba sdělit programovou kategorii (zpravodajství, zábavný pořad atd.), pro kterou je toto vyjádřeni určeno. Osoby, které nemají zkušenost s kontakty s rozhlasem, je nutno výslovně upozornit, že ve zvukových záznamech mohou být v zájmu vysíláni provedeny střihy či úpravy, a že nemůže být dána záruka, že bude tento záznam odvysílán.

17. Při zkracování a úpravách zvukových záznamů nesmí být změněna podstata výpovědi.

18. Je zakázáno za účelem natáčení vytvářet situace, které mohou u třetích osob vyvolat dojem, že se jedná o trestnou činnost, nebo které mohou vyvolat zásah bezpečnostních sil, záchranné služby, hasičů a pod. Pokud by bylo nutné z vážných programových důvodů takovou situaci navodit, je k tomu zapotřebí předběžný souhlas vedoucího pracovníka, odpovědného za vysílání před zákonem, a příslušných úřadů.

19. Pracovníkům ČRo je zakázáno vytvářet programy s přispěním osob pouze na základě osobních vztahů, bez objektivního programového opodstatněni. Rovněž je nepřípustné, aby prostřednictvím těchto spřátelených osob propagoval pracovník ČRo ve vysílání své čistě osobni zájmy.

20. - ČRo je povinen vysílat opravu nebo protivyjádření osob, skupin či úřadů, které jsou dotčeny uvedením skutečností v některé z rozhlasových relaci.

- Uvedená povinnost neplatí, jestliže požadovaná oprava nebo protivyjádření nejsou pravdivé, nebo jestliže je jejich zveřejnění vyloučeno z důvodů, uvedeních v tiskovém zákoně. Povinnost vysílat opravu nebo protivyjádření rovněž neplatí, jestliže nejsou svým rozsahem přiměřené. Za přiměřené se považuji, nepřesahuji-li svým rozsahem závadnou část vysílání.

- Uvedená povinnost rovněž ČRo nevzniká u pravdivých zpráv o veřejných zasedáních zákonodárných a usnesení přijímajících orgánů České republiky, územních celků, obci, komunálních společenství a také soudů.

- Oprava nebo protivyjádření musí být dotčeným vyžádány nejpozději do 1 měsíce od příslušného vysíláni, a to písemně žádost musí být podepsána dotčeným nebo jeho zákonným zástupcem. Oprava či protivyjádření musí uvést z hlediska stěžovatele závadné vysílání, předmětné skutečnosti, musí se omezit na věcné údaje, nesmí mít trestný obsah.

- O vysílání opravy nebo protivyjádření rozhoduje rozhlasovým pracovník, odpovědný za vysílání před zákonem.

- Oprava či protivyjádření musí být ČRo vysílány nejpozději do 1 měsíce po zaslání výhrady stěžovatelem v témž druhu programu a ve vysílací době, jež je rovnocenná době předmětného vysíláni. Případná rozhlasová odpověď se musí omezit na věcné údaje.

- Oprava či protivyjádření jsou vysílány bezplatně. To naplatí, jestliže se výhrada tká skutečnosti, jež byly vysílány v reklamní relaci.

- Jestliže ČRo odepře vysílat opravu nebo protivyjádření, rozhodnou o věci s konečnou platností na podnět dotčeného řádné soudy.

21. - Aby bylo možné předchozí zásadu opravy nebo protivyjádření reálně zajistit, je povinností ČRo pořizovat zvukový záznam svých vysílání a záznam ukládat. Pokud jsou programy vysílány ze zvukového záznamu, je nutné uschovat tyto záznamy. Po uplynutí jednoho měsíce mohou byt záznamy smazány, jestliže nebyla vznesena žádná výhrada. Při výhradě smí být zvukový záznam smazán teprve tehdy, když je výhrada vyřízena soudním rozhodnutím či jiným způsobem.

- Kdo písemně a hodnověrně sdělí, že byl vysíláním poškozen ve svých právech, může žádat nahlédnuti do záznamu. Tento nárok ztrácí platnost po jednom měsíci od příslušného vysíláni. O žádosti je nutné ze strany ČRo rozhodnout neprodleně a písemně. Na požádání je ČRo povinen zaslat žadateli na jeho náklady kopie nebo opisy příslušného vysílání.

ČRo je rovněž povinen sdělit na požádání jméno a služební adresu ředitele a odpovědného pracovníka v případě, že se někdo cítí poškozen ve svých právech rozhlasovým programem.

22. Autorské právo

- Umělecká díla (např. dramatické, literární či hudební autora domácího či zahraničních), umělecké výkony (např. dramatické, hudební v podání výkonného umělce domácího nebo zahraničního), zvukové záznamy výrobců zvukových záznamů a pořady rozhlasové nebo televizní organizace jsou ve smyslu autorského zákona chráněny autorským právem. Ochrany požívají i notové materiály.

- Vysílat či užít tyto předměty ochrany (celé nebo jejich části), pokud nejsou po uplynuti ochranné lhůty volné nebo se na ně nevztahují zákonné licence dle autorského zákona, může ČRo jen po předchozím svoleni nositele práva (autor, výkonní umělci, výrobci zvukových záznamů, rozhlasové a televizní organizace, dědicové, jejich zástupci např. ochranné organizace, agenti a agentury) na základě smluv.

- Svolení je třeba získat předem nejen pro užiti autentického díla (tedy díla v původní podobě nebo v překladu), ale i v případě převedení takového díla do jiné formy (např. literárního díla nedramatického v dílo dramatické, dramatického díla v literární dílo nedramatické, divadelní hry nebo filmového scénáře v rozhlasovou adaptaci atd.). To neplatí v případě, že by námětu cizího díla bylo použito k vytvořeni nového díla původního.

- V případě, že kterýkoliv pracovník ČRo umožní užít předmět ochrany bez svolení, popřípadě sám užije dílo jiným způsobem než vysíláním v programu ČRo, nebo obchodní odděleni jiným než smluveným způsobem (např. komerční využití fonotéky), vystavuje se nebezpečí sankci ze strany nositele práva, případně stíhání pro přestupek (32 odst. 1 písm. b zák. č. 200/1990 Sb.) nebo trestný čin 152 trestního zákona).

- Porušením autorského práva není vysíláni úryvku či úryvků díla jako citace v recensích rozhlasové kulturní publicistiky. Způsob zacházeni s původním dílem však musí být poctivý.

- Na čistě publicistické programy a zprávy se autorské právo nevztahuje. Pokud chce vysílající použít pro vysíláni v ČRo zprávu, článek nebo příspěvek novin, nezávislého novináře nebo privátní rozhlasové stanice v doslovném znění, je nutné k tomu mít předběžný souhlas novin, nezávislého novináře či privátní rozhlasové stanice, a je rovněž nutné uvést autora a zdroj. Pokud je taková zpráva či článek pro vysíláni v ČRo upraven, přepsán, není nutný předchozí souhlas ani uvedeni autora a zdroje. ČRo může ve vysílání uvádět doslovně materiály zpravodajských agentur bez předchozího souhlasu a uvedeni zdroje, avšak jen v případě, že je předplatitelem servisu agentury.

- Podrobnosti o autorském právu obsahuje Honorářový sazebník ČRo.

21. Reklama

- Sponzorování politických pořadů a komentářů je nepřípustné. Jakýkoliv druh obchodní reklamy mimo, reklamní pořady je zakázán. Stejně je nepřípustná jakákoliv forma reklamy skryté, podprahové.

- Zařazovat relace placené reklamy do programů pro děti a mládež, do zpráv a publicistických programů, do pořadů literárních, dramatických a do programů vážné hudby je nepřípustné. V ostatních případech nelze do složených pořadů takovou reklamu včleňovat tehdy, narušila-li by se tím myšlenková a tvarová celistvost příslušného pořadu.

- V publicistických programech spotřebitelské povahy je možné podávat informace o výrobcích, jejich cenách, o podnicích jen tehdy, není-li informace podřízena komerčním zájmům, nýbrž pouze vyššímu programovému záměru uvedené skutečnosti posuzovat, analyzovat a srovnávat v širších společenských souvislostech.

- Pokud se programů ČRo účastní osobnosti průmyslového nebo komerčního světa či zábavního průmyslu, nesmějí být představovány tak, aby se tím přímo propagovaly jejich konkrétní výrobky, služby či programy.

- U rozhlasových programů, vytvořených ve spolupráci s komerční firmou či s podstatným finančním přispěním sponzora, je přípustné jmenovat takové firmy nebo sponzora spolu s vyjádřením poděkování za pomoc, nikoliv však komerčně propagovat jejich konkrétní výrobky či služby.

- Zájem výrobců a komerce o uplatňováni komerčních zřetelů v programech ČRo mimo reklamní relace v budoucnu poroste. Vyvolá tlak na uplatňování individuálních či parciálních zájmů v rozhlase, jenž jako veřejnoprávní instituce musí zastávat obecné zájmy společnosti (mimo jiné i proto, že svou činnost rozvíjí z rozhlasových poplatků od posluchačů).

Pokud hrozí v programech ČRo mimo reklamní relace střet komerčního zájmu s obecným programovým zájmem, nemůže vyřešení tohoto střetu zůstat pouze v rozhodování jediného programového pracovníka; v takovém případě musí být do věci zasvěceni i nadřízení pracovnici.

- Bezplatné zařazováni krátkých reklamních programů na podporu charitativních, všeobecně prospěšných účelů širokého významu a činnosti charitativních organizací mimo reklamní vysíláni je možné, vyžaduje si to však předběžný souhlas vedoucích pracovníků. Obecně je třeba v rozhodovacím procesu o této věci.zvažovat, zda preferováni činnosti určité charitativní organizace neznamená preferování případného skupinového politického zájmu organizace či jejího zakladatele, nebo skrytého zájmu komerčního.

III. Zpravodajské pořady

Z povahy rozhlasu jako veřejnoprávní instituce, udržované v činnosti především poplatky posluchačů, vyplvá charakter ČRo jako veřejné služby. I zpravodajství a publicistika vychází z tohoto faktu a dále z premis, jež odpovídají zásadám otevřené, demokratické společnosti:

a) Občané mají nárok vyslechnout všechna hlavni názorová stanoviska ke všem důležitým otázkám.

b) Nelze připustit, aby kterýkoliv jedinec či skupina ovládli rozhlasový program a získali tak svrchované názorové postavení nad ostatními.

c) Neomezená výměna názorů patří k hlavním zárukám svobodného zřízení.

d) ČRo si ponechává odpovědnost za obsah věcech programů vysílaných na jeho zařízeních; řídi se přitom kriterii poctivosti, pravdivosti, přesnosti a objektivity.

e) Posláním a povinností ČRo není zaujímat k závažným politickým událostem vlastní stanovisko. V základních otázkách politické struktury naší společnosti (např. hodnocení programů politických stran české republiky) ani vlastní stanovisko zaujímat nesmí.

1. - Každý programový prvek zpravodajských a publicistických pořadů musí odpovídat požadavkům objektivity. ČRo má nejen být objektivní, ale má usilovat, aby byl posluchači vnímán jako objektivní.

Objektivita znamená věcnost při zabráněni jednostrannosti, stranickosti a kreslováni proporcí.

- Příkaz objektivity znamená úkol neustále usilovat, aby nedošlo k preferováni jednoho ze stanovisek ke kontroverzním tématům veřejného zájmu všeobecně-politického, aktuálně-politického či kulturně-politického. Příkaz objektivity však nevylučuje programové prvky, které jsou podnětem ke kritickému myšlení a ke svobodné tvorbě názorů.

- Objektivita vyžaduje respektovat všechny dosažitelné spolehlivé informační zdroje, pravdivě uvádět prameny, posuzovat každou informaci z hlediska správnosti a zpravodajské hodnoty s ohledem na releventní společenské, politické a duchovní proudy.

2. Je nepřípustné, aby ČRo bez vážného důvodu zpravodajsky zvýhodňoval některou ze stran či skupin a podával tak zkreslený obraz o jejich skutečné aktivitě a významu. Nemůže být úlohou ČRo, aby sám o sobě vytvářel informační proporce; společenské síly mají být uváděny v zpravodajskopublicistikých relacích v míře, která odpovídá množství jejich aktivity, důležité pro zpravodajství, a množství jimi poskytovaných relevantních informací.

3. - V povaze aktuálního zpravodajství je také snaha přinášet posluchačům atraktivní, dramatické zprávy. Je zcela na místě, že se zpravodajství snaží pomáhat společnosti kritikou negativních, škodlivých jevů. Rozhlasové vysílání má ovšem na posluchačovo vědomí kumulativní a zobecňující účinek; rozhlas má proto velkou spoluzodpovědnost při vytvářeni objektivního posluchačova názoru na realitu. Proto by zprávy vyznačující se dramatičnosti či líčením negativních a škodlivých jevů neměly být nadřazovány nad ostatní pouze pro svou atraktivitu.

- Je třeba dbát, aby se negativní skutečnosti podružného či místního významu nevydávaly za jevy zásadní a obecné.

- Škodlivé činy a jevy by se neměly pouze mechanicky registrovat, ale měly by se v objektivních souvislostech zkoumat příčiny jejich vzniku a trvání. Důležité je také zajistit, aby se v rámci veškeré produkce objevoval plný rozsah a vyrovnanost různých sociálních postojů k takovému dění.

4. Při prezentování a zprostředkováni pro společnost podstatných komentářů, stanovisek a kritických postojů je třeba v jednom programu přiměřeně respektovat pestrost názorů, objevujících se ve veřejném životě v jejich komplexnosti; objektivita se tu zaručí tím, že bude postaráno o vyváženost při výběru.

5. - Vedle komentářů, které musí odpovídat příkazu objektivity, může ČRo přinášet i "komentáře s vlastním míněním". I u těchto komentářů se však zásadně očekává, že si jejich autor utváří své mínění ze spolehlivých zdrojů a informaci, že je zdůvodní co nejvěrohodněji a že tento svůj názor uvede odborně kvalifikovaným způsobem.

Komentář s vlastním míněním je vždy nutné jako takový ve vysílání označit.

- Komentáře s vlastním míněním lze vysílat jak ve specializovaných pořadech obsahujících komentáře, tak v rámci diskusních pořadů s účasti veřejnosti. Přípustné je rovněž umístit komentáře s vlastním míněním do jiných pořadů jako zvlášť označené příspěvky. V každém případě je nutné přísně oddělovat komentáře s vlastním míněním od zpravodajství.

- Komentátor vyjadřující vlastní mínění nemůže zároveň působit při tvorbě komentářů a jiných programových prvků, které musí dbát příkazu objektivity. Tato neslučitelnost platí i tehdy, když dotyčný kvalifikovaný představitel názorů nabízí příspěvky, které samy o sobě veskrze odpovídají požadavku objektivity. Na druhé straně nesměji pracovníci ČRo, vytvářející pořady, které musí odpovídat požadavkům objektivity, být autory komentářů s vlastním míněním, a rovněž nesměji spolupůsobit v reklamních a propagačních pořadech.

6. Zpravodajsko-publicistické pořady musejí obsahovat věcně fundované a konkrétní údaje. Nepřípustné jsou různé povésti a vlastní spekulace. Jako hlavní informační zdroje jsou přípustné bez výslovného citování pouze zpravodajské agentury, u kterých dosavadní zkušenosti potvrzuji jejich spolehlivost. Pří nejmenší pochybnosti je však třeba výslovně citovat všechny informační zdroje. V zpravodajství o konfliktních situacích a sporných otázkách doma i v zahraničí je třeba od sebe jasně oddělit informace, poskytnuté protivnými stranami.

7. Zpravodajství o soudních přelíčeních v trestních věcech je určováno především příkazem respektovat lidskou důstojnost všech osob, podílejících se na přelíčení. Obviněného nebo obžalovaného je třeba až do soudního výroku považovat za nevinného.

Zpravodajství musí sestávat výlučně z věrného líčeni postupu přelíčení. Vyjadřování jakéhokoliv vlastního mínění či vysílání komentáře před soudním výrokem jsou nepřípustné. Přímé přenosy anebo pořizování zvukových nahrávek jsou vyloučeny.

8. Z úcty k vlastnímu státu, k jeho představitelům a k důležitým společenským, náboženským a kulturním institucím může být ve výjimečných případech považováno za vhodné zpravodajství o čistě protokolárních událostech bez skutečné zpravodajské hodnoty. Jen u nejvyšších státních představitel však mohou být takové zpráv uváděny na prvních místech zpravodajských relací.

9. Publicistické pořady nesmějí kombinovat zvukové nahrávky skutečných události a lidi s literárně stylizovanými či dramatizovanými portréty konkrétních lidi či události. Platí to zejména pro události, jež se odehrávají v současnosti. Kombinace uvedených forem činí posluchači úsudek o realitě obtížným. Pokud by taková kombinace forem byla jediným adekvátním způsobem tlumočení reality, musí být oba přístupy k zachycení reality jasně rozlišeny.

V dokumentárních pásmech, v nichž se slučují skutečné události s jejich literárni stylizací, musí být tato dvojakost jasně patrna ze struktury programu nebo zdůrazněna v úvodu či v hlášení.

U rozhlasových her dokumentární povahy upozorňuje na dvojakost přístupu k materiálu už název žánru "dokumentární hra".

10. Z povahy rozhlasu jako veřejnoprávní instituce, udržované v činnosti především poplatky posluchačů, vyplývá charakter rozhlasu jako veřejné služby. Podstatnou složkou informačních programů a publicistiky ČRo by proto mělo být nejrůznější poradenství. Potřeba poradenské služby je v současnosti zdůrazněna nutností pomáhat posluchačům při orientaci v prudkých změnách politických, ekonomických, právních, zaměstnaneckých a společenských, jež významně působí na společenský i soukromý život našich občanů. ČRo má také poskytovat v příhodných nebo i speciálních pořadech pomoc občanům v existenciálně obtížných situacích; pořady mohou mít podobu náboženskou nebo sekularizovanou

11. Ze znění zákona o českém rozhlase vyplývá zdůrazněná povinnost zprostředkovávat ekologické informace. Je žádoucí, aby se potřeba ochrany přírody a starost o zdravé životní prostředí objevovaly specifickým způsobem v programech všech rozhlasových redakci, zejména však ve zpravodajství a publicistice. Zároveň je tu však třeba: dbát zvýšené opatrnosti a zachovávat žurnalistickou objektivitu v případech, kdy na řešení závažných ekologických problémů existuji rozporná stanoviska relevantní váhy. Je nepřípustné, aby rozhlasové vysílání preferovalo v takovém případě určitý názor na způsob řešeni stěžejního ekologického problému. Ve zvýšené míře to platí v případě, že tento názor je podnícen skupinovým zájmem průmyslových či politických kruhů. ČRo také není povolán k iniciování lidových aktivit, protestních a petičních akci, zasahujících do řešení stěžejních ekologických problémů.

12. Integrální součásti těchto směrnic je čestný kodex Mezinárodní novinářské federace.

IV. Kultura, věda, umění

1. Zákon ukládá ČRo povinnost rozvíjet kulturním identitu českého národa, národnostních a etnických menšin v české republice. Toto posláni ČRo pln í kulturním zpravodajstvím a publicistikou a také šířením vědeckých poznatků. V oblasti uměni má rozhlas závažné poslání v poskytování literárních, dramatických a hudebních hodnot. Při šíření děl literárních a dramatických by měl ČRo vyrovnávat jisté jednostrannosti knižního trhu a divadelního repertoáru, na poli hudebním zase převažující zájem privátních stanic o zábavnou hudbu. ČRo je dominantním šiřitelem vážné hudby. Tato odpovědná úloha by měla být i nadále cílevědomě respektována ve vysílacích schématech. Příslušná odborná rozhlasová pracoviště, prostředkující hudební a slovesné uměni, by měla využívat všech možností k estetické kultivaci posluchačů.

2.. Poslání ČRo není na poli hudebním, dramatickém a literárním a při šíření vědeckých poznatků jen reproduktivní. ČRo často jako první zveřejňuje různá umělecká a vědecká díla, rozvíjí v souladu s praxí vyspělých zahraničních rozhlasů i v duchu vlastních tradic původní literární a zejména původní, specificky rozhlasovou dramatickou tvorbu.

3. Zprostředkování umění a vědy se nevztahuje pouze na tradiční, obecně uznávané umělecké hodnoty a vědecké poznatky, nýbrž také na méně běžné umělecké výrazy a na nové vědecké téže domácí i zahraniční provenience.

4. S vyloučením propagace umění evidentně pokleslého by měli odpovědní rozhlasoví pracovníci respektovat různost posluchačů v pojetí kultury a uměni v typově odlišených programech s pomocí diferencovaných vysílacích okruhů. Při vytváření dramaturgické koncepce programů hudebních, literárních a dramatických je žádoucí přihlížet k posluchačským zájmům, vyjádřeným např. ve výzkumech poslechovosti či v dopisovém a telefonickém ohlasu; odpovědnost za výklad způsobu rozvíjeni kulturní identity občanů prostřednictvím vysílání je však v rukou odpovědných pracovníků rozhlasu.

5. Uchováváni a rozvíjení svébytného života menšin a etnických skupin lze účinně realizovat zejména pozornosti k jejich kulturním tradicím, přítomným kulturním aktivitám a jimi vytvořeným uměleckým dílům.

6. Zpravodajství o kultuře, uměni a vědě by mělo věnovat plnou pozornost také dění v regionech, vystříhat se nadměrné centralizace své pozornosti. Regionální studia by měla v týchž oblastech činnosti těžit pří vysíláni především z kulturního, uměleckého a vědeckého potenciálu svého regionu.

7. V kulturním zpravodajství a publistice, při uvádění hudebních, literárních a dramatických děl je třeba vyhradit náležité místo současné české tvorbě.

8. Vědecká a technická úroveň, stupeň vzdělanostní úrovně je jedním z hlavních zdrojů hmotného i duchovního bohatství českého státu. Odtud plyne pro ČRo závazek cílevědomě seznamovat s výsledky domácí vědy a techniky, formovat racionální i citový vztah k roli vědy v civilizované společnosti.

9. Rozhlasová činnost ve sféře kultury, umění a vědy má nejen úlohu informativní a zážitkovou, ale i iniciační: neméně prospěšným efektem by mělo být podněcování kulturní potřeby u posluchačů, mimo jiné i k využívání nabídek kulturních instituci a také k vlastní tvůrčí činnosti. Zejména mládež by měla být vedena k aktivitám v nejrůznějších vědeckých oborech.