Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

5. Souhrnný přehled výdajů uskutečněných ze státního rozpočtu federace pro orgány a organizace v působnosti republik

Z celkové rozpočtované částky výdajů ve výši 54,4 mld. Kčs, resp. 59,4 mld. Kčs (vč. přímé dotace do státních rozpočtů republik) bylo využito 51,1 mld. Kčs, resp. 56,1 mld. Kčs na dále uvedené účely, které byly komentovány v předchozích částech:

Z přehledu je zřejmé, že federální rozpočet i v posledním roce své existence plnil integrační a přerozdělovací funkci v rámci celé rozpočtové soustavy.

V. Vývoj státních finančních aktiv a pasív

Transformační procesy probíhající v čs. ekonomice se v roce 1992 projevily i ve vývoji finančně majetkové pozice federace, kde došlo k výrazným změnám ve vztazích k bankovní soustavě (SBČS) a jiným subjektům vnitřní ekonomiky i ve vztazích k zahraničí.

Je zřejmé, že celkové zhoršení aktivního salda finančních aktiv a pasív federace o 21,8 mld. Kčs bylo ovlivněno zejména poklesem prostředků na účtech u SBČS (charakteru rezerv a jiných) a poklesem pohledávek státu z návratných finančních výpomocí. Věřitelská pozice federace vůči zahraničí se sice též zhoršila, růst zahraničního vládního dluhu o 17,4 mld. Kčs byl však v podstatě kompenzován růstem korunových prostředků získaných z těchto půjček a účelově vázaných na příslušných bankovních účtech.

1. Operace na účtech federace u SBČS

Objemově nejvýznamnější operace ve státních finančních aktivech federace probíhaly na účtech u SBČS. Šlo o operace příjmové i výdajové, přičemž úhrady z aktiv u SBČS svým objemem i četností převyšovaly příjmy ve prospěch příslušných bankovních účtů aktiv, takže jejich stav se v průběhu roku 1992 snížil celkem o 1 853 mil. Kčs.

Ve prospěch účtu finančních aktiv federace u SBČS byly konkrétně směrovány následující příjmy:

Na vrub účtů finančních aktiv federace u SBČS byly konkrétně uskutečněny následující úhrady:

Zatímco v příjmech ve prospěch účtů federace u SBČS převažovalo inkaso korunových prostředků z prodeje deviz získaných při čerpání zahraničních půjček formou vládních úvěrů, na výdajích z účtů federace u SBČS se nejvíce podílely úhrady k řešení likvidity ČSOB a uspořádání jejích vztahů vůči státu emisní bance. Z celkové částky 11 mld. Kčs bylo 5,4 mld. Kčs použito k úhradě korunové protihodnoty splátek jistiny zadluženosti bývalého centrálního devizového zdroje (CDZ) a 5,6 mld. Kčs k úhradě devalvačních ztrát vybraných OZO nad rámec zákona FS č. 499/1990 Sb. Na řešení problémů ČSOB se kromě toho podílela i SBČS (úhrada úrokových jiných nákladů ze zadluženosti CDZ ve výši 1,4 mld. Kčs) a nepřímo k němu přispěly i úhrady čs. subjektům vyvážejícím do embargovaných oblastí (747 mil. Kčs).

Úhrady k řešení likvidity ČSOB a další výše uvedené výdajové operace vedly k úplné likvidaci státních finančních rezerv federace (9 772 mil. Kčs), k vyčerpání prostředků na účtě záruk za poskytnuté úvěry (2 018 mil. Kčs), k podstatnému snížení rezervy na krytí rizik z poskytnutých vládních úvěrů (z 3 240 mil. Kčs na 1 281 mil. Kčs) a zůstatku účtu zvláštních účelových prostředků (ze 4 830 mil. Kčs na 139 mil. Kčs), na němž probíhala převážná část operací výdajových i značná část operací příjmových. Minimální zůstatky rezerv, účelových a jiných prostředků na bankovních účtech finančních aktiv federace k 31. 12. 1992 (jen ve výši 1 890 mil. Kčs, nepočítá-li se 32 489 mil. Kčs účelově vázaných prostředků na splátky jistiny z přijatých zahraničních půjček) omezuje možnosti České republiky a Slovenské republiky využívat je k finančním úhradám v příštích letech.

2. Vývoj finančních aktiv federace vůči zahraničí

Ve struktuře položek státních finančních aktiv federace připadá největší podíl (cca 75) na vládní pohledávky vůči zahraničí. Jejich vývoj v roce 1992 byl ovlivněn jak rozsahem čerpání a zejména splátek těchto do zahraničí poskytnutých úvěrů, tedy reálnými operacemi s finančním dopadem do příjmů a výdajů státního rozpočtu federace, tak i operacemi dalšími charakteru vyúčtování úroků, kursových rozdílů apod.

Je zřejmé, že rozsah vyúčtovacích operací u vládních pohledávek převyšoval v roce 1992 rozsah operaci reálných, komentovaných v částech o plnění rozpočtových příjmů a výdajů. Zejména markantní je nepoměr mezi rozsahem vyúčtovaných a skutečně splácených úroků svědčící o nízké bonitě vládních pohledávek. Na rozdíl od roku 1991 byly za rok 1992 vyúčtovány z vládních pohledávek kreditní kursové rozdíly, což bylo v převažující míře dáno růstem kursu USD, tedy měny, v níž je většina těchto zahraničních pohledávek vedena.

Během roku 1992 se bonita poskytnutých vládních úvěrů dále zhoršila, což lze doložit zvýšeným růstem vládních pohledávek po splatnosti. Např. u civilních vládních úvěrů poskytnutých v konvertibilních měnách vzrostl podíl pohledávek po splatnosti z 32,3% na 44,1%, u speciálních vládních úvěrů z 79,7% na 83,6%. U civilních vládních úvěrů v nekonvertibilních měnách, kde se splatnost začala komplexně vykazovat až koncem roku 1992, činí příslušný podíl 10,5%. Největší objem pohledávek nesplacených ve lhůtě připadá na Ruskou federaci jako nástupnického státu býv. SSSR, která sice přiznává povinnost platit úroky a jiné splatné dluhy, ale kromě splátek vládních úvěr za plynárenské VIA (dodávkami zemního plynu) žádné další své dluhy nám neplatí.

V roce 1992 došlo k významným změnám v majetkové účasti státu u mezinárodních bank. V květnu byla ve výši 8 962 636,80 USD provedena 2. splátka čs. podílu na kapitálu Evropské banky pro obnovu a rozvoj. Dále byl v říjnu o 1 163 000 USD zvýšen čs. podíl na kapitálu International Finance Corporation (IFC) a v listopadu o 4 600 062 USD čs. podíl na kapitálu International Development Association (IDA). O 690 704 127,- Kčs byla v dubnu valorizována korunová část čs. kapitálového vkladu u Světové banky.

Korunová protihodnota devizových úhrad ke zvýšení čs. majetkové účasti u EBORD a u institucí Světové banky (IFC, IDA) v celkové výši 425 mil. Kčs byla uhrazena z účtu zvláštních účelových prostředků vedeném v rámci státních finančních aktiv federace u SBČS. K úhradě valorizace korunové části čs. kapitálového vkladu u Světové banky byla využita nabízená možnost a vystavena bezúročná směnka splatná na požádání, která byla podepsána ministrem financí ČSFR.

Kromě čs. účasti u zahraničních bank byla v roce 1992 zaregistrována též majetková účast federace u tuzemských společností. Šlo konkrétně o účast na základním jmění 1. června založené Exportní garanční a pojišťovací společnosti, a. s. (EGAP) ve výši 400 mil. Kčs (registrované ve formě tzv. zatímních listů potvrzujících podíly FMF za 200 mil. Kčs, FMH za 100 mil. Kčs a FMZO též za 100 mil. Kčs). Přitom ze státního rozpočtu federace bylo na kapitálové vybavení této společnosti (vč. rezervního a pojistných fondů) vynaloženo více než 1 mld. Kčs.

Součástí státních finančních aktiv jsou též pohledávky státu vyplývající z držby cenných papírů emitovaných v předválečném a válečném období v zahraničí. Tyto cenné papíry a výnosy z nich spravuje z pověření jednak Živnostenská banka, a. s. Praha, jednak Všeobecná úvěrová banka Bratislava. V roce 1992 provedla ŽB na žádost FMF komplexní prověrku bonity těchto cenných papírů a pokusila se v rámci možností je v zahraničí maximálně zpeněžit. Vykazovaný stav uvedených cenných papírů se po této prověrce snížil z 91 mil. Kčs na 9,5 mil. Kčs (u ŽB z 90,9 mil. Kčs na 9,4 mil. Kčs), realizováno však bylo jen 10,8 mil. Kčs převedených do příjmů státního rozpočtu federace. Zbytek ve výši 70,7 mil. Kčs představuje odpis.

3. Finanční výpomoci a státní záruky za bankovní úvěry

Podstatná část návratných finančních výpomocí byla ze státního rozpočtu, resp. ze státních finančních aktiv federace poskytnuta v letech 1990 až 1991. Těmito výpomocemi byly řešeny zejména problémy nedostatku finančních zdrojů (u ČSD, některých důlních a strojírenských podniků), resp. překlenutí dočasného nedostatku finančních prostředků (u Centra kuponové privatizace a dalších organizací), dále dočasné zabezpečení fungování tržní regulace zemědělských výrobků (půjčka SFHR k intervenčním nákupům obilí dle usnesení vlády ČSFR č. 473/91), zefektivnění postupu při dokončování plynárenských VIA (státní půjčka dle usnesení vlády ČSFR č. 163/91) aj. Poprvé byly poskytnuty návratné finanční výpomoci soukromému sektoru (na výrobu měřící a regulační techniky zaměřené na úsporu tepla v domácnostech dle usnesení vlády ČSFR č. 132/91).

V roce 1992 se pohledávky federace z poskytnutých půjček a návratných finančních výpomocí vyvíjely takto:

Je zřejmé, že s výjimkou státní půjčky na plynárenské VIA, kde čerpání ze státních finančních aktiv až do rozsahu 4,1 mld. Kčs schválila vláda ČSFR svým usnesením č. 789/91, byly nové finanční výpomoce čerpány v roce 1992 minimálně. Konkrétně šlo o Státní tiskárnu cenin (83,9 mil. Kčs), s. o. ČSD (48 mil. Kčs) a Likod s. r. o., resp. ZD Boršice (14,5 mil. Kčs).

Převážná část realizovaných splátek se týkala státní půjčky na plynárenské VIA (do příjmů rozpočtu federace) a půjčky k intervenčním nákupům obilí SFHR (ve prospěch státních finančních aktiv). Obvyklý režim splátek u ostatních organizací probíhal pouze v případech, kdy šlo o subjekty se sídlem v České republice, subjekty ve Slovenské republice až na výjimky splátky do federálního rozpočtu neprováděly. Z federálně řízených organizaci vyrovnaly své dluhy vůči státu Centrum kupónové privatizace a podnik Trend.

Základním problémem návratných výpomocí poskytnutých z finančních zdrojů federace byla malá schopnost některých subjektů je vůbec splácet. To se týkalo zejména s. o. ČSD a důlních podniků. Vláda ČSFR proto svým usnesením č. 50/92 souhlasila s odložením splátek návratné finanční výpomoci poskytnuté hlubinným uhelným podnikům, a to do konce roku 1993, přičemž současně zmocnila ministra financí prominout příslušnou část finanční výpomoci v případě ztrátových důlních provozů (zmocnění byla uplatněno u 7 podniků). Závazky ČSD vůči státnímu rozpočtu byly prominuty usnesením vlády ČSFR č. 662/92. Byla prominuta i část dluhu SFHR (kompenzace za neprofinancování nákupu uranu aj.) a celý dluh Konsolidační banky Praha.

V letech 1988 až 1991 byly z prostředků federace poskytnuty státní záruky na úvěry pro podnikovou sféru od domácích bank, a to v poměrně značné výši 11,5 mld. Kčs. Šlo o důsledek silného tlaku vyvíjeného ze strany úvěrovaných podniků (snaha usnadnit si přístup k úvěrovým zdrojům) i úvěrujících bank (snaha o zajištění návratnosti ohrožených úvěrů). Přitom po rozdělení kompetencí od 1. 1. 1991 se FMF nepodařilo delimitovat příslušné záruky na republiková ministerstva financí.

Vývoj bankovních úvěrů krytých zárukou federace svědčí o tom, že situace se v roce 1992 zkomplikovala.

Na federální úrovni nebyla sice již poskytnuta ani jedna další záruka, avšak komerční banky z důvodu nesplácení úvěrů ze strany podniků se obracely na FMF s požadavky o jejich realizaci. Z celkové sumy splatných úvěrů se zárukou federace v rozsahu 8 814 mil. Kčs jich bylo nakonec v rámci státní záruky realizováno 6 225 mil. Kčs a dlužníky splaceno jen 989 mil. Kčs.

Rozsáhlá realizace státních záruk federace za bankovní úvěry splatné v roce 1992 se týkala celkem 6 organizaci. Byla schválena vládou ČSFR (vl. usn. č. 637/92) a finančně kryta jednak z přebytku státního rozpočtu federace za rok 1991 (1 200 mil. Kčs), jednak ze státních finančních aktiv federace (5 176 mil. Kčs). Největší část z této realizace státních záruk federace připadá na s. o. ČSD, kde navíc podle usnesení vlády ČSFR č. 662/92 byly příslušné závazky z této realizace státem prominuty.

V případě slovenského podniku SEP Bratislava byla jedna státní záruka za úvěr na JE Mochovce realizována z prostředků federace, a to ve výši 852 mil. Kčs zahrnující ve smyslu příslušné záruční listiny i splátky úroků. Druhá státní záruka za úvěr na JE Mochovce ve výši 1 600 mil. Kčs realizována nebyla, neboť příslušná záruční listina obsahuje ustanovení, že FMF přijímá záruku pouze do dne, kdy s. p. SEP byl v působnosti federálních orgánů.

4. Vývoj státní zadluženosti federace

Převažující část státních finančních pasív federace tvořily i v roce 1992 přímé závazky státu vůči emisní bance (SBČS). Vznikly na konci roku 1989 a v průběhu roku 1990 jednak v důsledku převzetí bloku vládních pohledávek vůči zahraničí do majetku státu (federace), jednak z finančního vypořádání kursových ztrát čs. bank z provedených devalvací a revalvaci souvisejících s přípravou na přechod k vnitřní směnitelnosti čs. koruny od roku 1991 a volnoměnové zúčtování s některými zeměmi bývalého bloku RVHP. Vývoj přímého zadlužení federace u SBČS charakterizují následující údaje:

Na konci roku 1989 měl stát u SBČS závazky nejen z převzetí vládních úvěrů, ale i z dalších titulů (z přecenění zásob při přestavbě VC a NC, ze zúčtování rozdílů mezi obchodními a neobchodními kursy, z krytí emise čs. mincí, financování nákupu obilí do federálních hmotných rezerv apod.). Tyto závazky byly v průběhu finančního vypořádání roku 1989 uhrazeny z bankovních účtů státních finančních aktiv. Obchodně tomu bylo u závazku z převzetí vládních úvěrů, který byl při finančním vypořádání snížen v rozsahu 25,5 mld. Kčs a dále dohodnutými splátkami za léta 1990 (4,5 mld. Kčs) a 1991 (4 mld. Kčs). Na druhé straně byl v letech 1990 a 1991 uvedený závazek i zvyšován profinancováním čerpání vládního úvěru do SSSR na saldo bilance vzájemných platebních vztahů (o 10,8 mld. Kčs) a čerpání vládních úvěrů na VIA (o 1,3 mld. Kčs). Původní závazek vzniklý v roce 1990 z finančního vypořádání kursových ztrát čs. bank (zejména ČSOB) byl po vypořádání kursových zisků vzniklých z přepočtu čs. bankovních pohledávek vůči SSSR v XTR na clg. USD (v souladu s platební dohodou mezi vládou ČSFR a vládou SSSR z 28. 12. 1990) snížen zhruba na poloviční úroveň.

V roce 1992 se úroveň výše uvedených přímých závazků federace vůči SBČS nezměnila, neboť podle usnesení vlády ČSFR č. 789/91 bylo vedení SBČS požádáno o roční odklad splácení uvedených závazků. Této žádosti FMF bylo vyhověno s tím, že v dohodnutém splácení nastane roční posun a v roce 1995 budou tyto závazky státu vůči SBČS transformovány do dlouhodobých cenných papírů. Závazky byly od 1. 2. 1992 úročeny za diskont +4,5%, tj. po většinu roku za 12,5% až 14%.

Vůči komerčním bankám čs. federace přímé závazky neměla, ale v důsledku rozhodnutí vlády ČSFR ukončit čs. účast na výstavbě Krivorožského těžebně-opravárenského kombinátu (KTUK) v Dolinské na Ukrajině (vl. usn. č. 289/92) uzavřelo FMF s Investiční bankou, a. s. Praha smlouvu, podle které za nositele úvěru poskytnutého v minulosti na zabezpečení této akce, tedy za Přerovské strojírny a. s. Přerov, přebírá stát splátkové povinnosti vč. splátek úroků stanovených sazbou diskont +0,7%. Ještě v roce 1992 došlo k počátečním úhradám jednak úroků za III. čtvrtletí ve výši 216 mil. Kčs (z bankovního účtu státních finančních aktiv), jednak úroků za IV. čtvrtletí vč. majetkově újmy v celkové výši 236 mil. Kčs (ze státního rozpočtu federace v rámci dodatků). Stav závazků vůči IB Praha za úvěr na KTUK Dolinská k 31. 12. 1992 činil 10 842 mil. Kčs.

V roce 1992 se dále výrazně zvýšily vládní závazky federace vůči zahraničí, což byl důsledek dalšího čerpání půjček k posílení čs. devizových rezerv od Světové banky, Evropských společenství a od průmyslově vyspělých států G - 24.

Zvýšilo se čerpání půjčky SAL od IBRD v amerických dolarech (69,5 mil. USD), německých markách (73 mil. DEM), rakouských šilincích (36,3 ATS), přibylo čerpání v dalších měnách (6,6 mil. CHF, 5,7 mil. FRF, 2,8 mil. NGL). Od ES byla čerpána druhá tranše ve výši 190 mil. ECU a rovněž druhá tranše ve výši 7,5 mil. USD byla čerpána od Finska. Nově se čerpaly půjčky od Rakouska (500 mil. ATS) a Japonska (25 784, 6 mil. JPY prostřednictvím Eximbank).

Korunové prostředky získané od SBČS za odprodané devizy zvýšily úložky na příslušných účelových bankovních účtech státních finančních aktiv o 17 460 mil. Kčs na úhrnný stav k 31. 12. 1992 ve výši 32 489 mil. Kčs. Uvedené korunové prostředky budou na příslušných účtech vázány do doby splatnosti zahraničních půjček (započne od roku 1997), kdy budou použity na nákup deviz určených na splátky jistiny. K úhradě úrokových a jiných nákladů spojených s těmito půjčkami získával státní rozpočet federace prostředky z úrokových výnosů z vkladů na příslušných korunových účtech, které byly vedeny jako vklady termínované. Ze zahraničních vládních závazků bylo v roce 1992 dosaženo průměrné zúročení u půjčky SAL od IBRD 5,9%, u půjčky od ES 9,9% a u půjček od zemí G - 24 dokonce jen 4,5%, což lze hodnotit velmi příznivě.

Určitá část státního zadlužení federace měla formu státních cenných papírů. Už v roce 1991 započala první emise státních dluhopisů za rehabilitace přidělovaných oprávněným osobám podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci a zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Podle nařízení vlády ČSFR č. 532/1990 Sb. k první emisi v rozsahu 2 mld. Kčs jde o dluhopisy znějící na doručitele, splatné postupně do 10 let a zúročitelně 5%. Jejich agendou pověřilo FMF Investiční banku, a. s. Praha a pozdě ji též Investiční a rozvojovou banku, a. s. Bratislava.

Stav přidělených dluhopisů za rehabilitace, představující dluh federace z tohoto titulu, se za rok 1992 zvýšil ze 453 mil. Kčs na 1 600 mil. Kčs, přičemž prostřednictvím IB Praha byly přiděleny dluhopisy v hodnotě 954 mil. Kčs a prostřednictvím IRB Bratislava dluhopisy v hodnotě 193 mil. Kčs. V rámci dluhové služby bylo v roce 1992 vynaloženo ze státního rozpočtu federace na úhradu splátek jistiny, úroků a dalších nákladů spojených s přidělováním státních dluhopisů za rehabilitace celkem 411,5 mil. Kčs.

Ještě koncem roku 1992 bylo nařízením vlády ČSFR č. 556/1992 Sb. schváleno vydání druhé emise státních dluhopisů za rehabilitace v rozsahu 2,5 mld. Kčs. Navíc zákonem Federálního shromáždění č. 633/92 byla doba splácení rehabilitačních dluhopisů zkrácena z 10ti na 5 let, což výrazně ovlivní rozsah dluhové služby v letech 1993, 1994 a 1995.

V návaznosti na zákon č. 578/1991 Sb., o státním rozpočtu federace na rok 1992 (část první, § 3) a v souvislosti se změnou zákona o SBČS nepřipouštějícího již přímé úvěrování schodků státních rozpočtů emisní bankou započala FMF a ministerstva financí republik emitovat k pokrytí krátkodobých rozpočtových schodků státní pokladniční poukázky (SPP) představující další významnou složku státního zadlužení. Systém emisí SPP byl pro rok 1992 upraven dohodou mezi ministerstvy financí jako emitenty a SBČS jako fiskálním agentem zajišťujícím primární a sekundární prodej, jakož i zpětný odkup SPP prostřednictvím centrálního registru.

V průběhu roku 1992 uskutečnilo FMF celkem 11 emisí SPP v celkové nominální hodnotě 48,9 mld. Kčs. Většinou šlo o emise s 1 měsíční splatností realizované tzv. americkým způsobem aukčního prodeje, kterého se zúčastňovaly téměř výhradně jen peněžní ústavy. Mimořádný charakter měla druhá tzv. rychlá emise uskutečněná 25. března se splatností 14 dní a v hodnotě 1,5 mld. Kčs, kterou celou odkoupila SBČS. Mimořádná byla též devátá emise SPP uskutečněná 6. listopadu ve výši 4 mld. Kčs a určená k pokrytí rozpočtových výdajů na zálohové úhrady k řešení likvidity ČSOB.

Průměrná úroková míra dosažená při jednotlivých aukcích SPP se pohybovala v rozmezí 6,6% až 12,7%. Celkem bylo na úroky a další výdaje dluhové služby spojené s emisemi SPP vyplaceno ze státního rozpočtu federace 422,9 mil. Kčs. V souvislosti se změnou státoprávního uspořádání byly emise SPP na federální úrovni ukončeny, poslední emise byla splacena 28. 12. 1992.

VI. Plnění rozpočtového kritéria Mezinárodního měnového fondu za rok 1992

Kritérium pro hodnocení výsledků rozpočtového hospodaření dohodnuté na rok 1992 s Mezinárodním měnovým fondem předpokládalo následující vývoj čisté zadluženosti vládního sektoru u bank:

Pozn.: Kritérium na 1. čtvrtletí nebylo stanoveno.

Ve skutečnosti dosáhla výše čisté zadluženosti vlády u bankovního sektoru

V průběhu roku 1992 tedy bylo rozpočtové kritérium plněno a překračováno (za 1. pololetí o 15,1 mld. Kčs, za tři čtvrtletí o 6,8 mld. Kčs). K nesplnění o 15,7 mld. Kčs došlo až na konci roku 1992.

Souhrnně lze celoroční vývoj čisté vládní zadluženosti u bank charakterizovat těmito údaji:

Hlavní příčiny nepříznivého stavu a vysokého meziročního nárůstu čisté vládní zadluženosti u bankovního sektoru jsou:

- nepředpokládaný deficit všech státních rozpočtů v úhrnné výši 16,6 mld. Kčs, na němž se převážně podílí Slovenská republika (7,9 mld. Kčs) a federace (7,0 mld. Kčs),

- snížení státních finančních aktiv federace na účtech u SBČS (o 19,3 mld. Kčs po vyloučení inkasa korunových prostředků z prodeje deviz při čerpáni zahraničních půjček formou vládních úvěrů), na němž se nejvíce podílí použití aktiv k řešení likvidity ČSOB, na realizaci státních záruk za splatné bankovní úvěry, na úhradu vícenákladů plynárenských VIA aj., jak vyplývá z komentáře o vývoji státních finančních aktiv a pasív,

- dluhy z emisí státních obligací umístněných u čs. bank v celkové výši 14, 7 mld. Kčs a určených na financování mimorozpočtových výdaj komplexní bytové výstavby (12,9 mld. Kčs), vodního díla Gabčíkovo a části rozpočtového schodku Slovenské republiky z roku 1991.

Uvedené vlivy byly z části kompenzovány zejména zlepšením pozice místních rozpočtů (o 2,6 mld. Kčs) a státních fondů (o 1,8 mld. Kčs). Nově vzniklý státní duh u bankovního sektoru byl financován převážně formou státních cenných papírů, z toho rozpočtové schodky státními pokladničními poukázkami (s výjimkou SPP federace po 28. 12. 1992), ostatní přírůstky státního dluhu státními obligacemi.

Vysoký nárůst čisté vládní zadluženosti u bank byl v závěru roku 1992 ovlivněn i některými operacemi ve státních finančních aktivech, které nebyly efektem přímé hospodářské činnosti, ale souvisely s nápravou deformovaných hospodářských vztah z minulosti. Mezi tyto operace konkrétně patří:

Po vyloučení výše uvedených vlivů, které mise MMF přislíbila zohlednit, byl růst čisté vládní zadluženosti u bank jen o 2,8 mld. Kčs vyšší než připouštělo rozpočtové kritérium MMF.