Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Devizové přestupky projednávají národní výbory a jedná-li se o devizové přestupky podle § 49 písm. j/, a k/, orgány celní správy. Tyto orgány rozhodují o devizových přestupcích podle zvláštních předpisů, [Zákon České národní rady č. ..../1989 Sb., o přestupcích, Zákon Slovenské národní rady č. ..../1989 Sb., o přestupcích.], pokud tento zákon nestanoví jinak.

(1) Devizové orgány uvedené v § 50 mohou s přihlédnutím ke společenské nebezpečnosti uložit:

a/ důtku za devizové přestupky uvedené v § 49 písm. a/ až l/,

b/ pokutu až do výše 10 000 Kčs, jestliže porušením povinnosti podle § 41 vznikla československému devizovému hospodářství škoda, a stanovit výši pokuty s přihlédnutím k rozsahu způsobené devizové škody.

c/ propadnutí věci za devizové přestupky uvedené v § 49 písm. e/, j/ a k/.

(2) Trest propadnutí věci lze za devizový přestupek uložit samostatně nebo s jiným trestem. Tento trest může být uložen jen tehdy, náleží-li věc, které bylo ke spáchání přestupku použito nebo která byla přestupkem získána, výlučně tomu, kdo se přestupku dopustil.

(3) Trest propadnutí věci nelze uložit, je-li hodnota věci neúměrná závažnosti přestupku.

(1) věc, která byla použita ke spáchání devizového přestupku nebo která byla devizovým přestupkem získána, může být zabrána, jestliže nenáleží osobě, která se přestupku dopustila nebo jestliže nelze tuto osobu volat k odpovědnosti nebo jestliže je tato osoba neznámá.

(2) Zabrat nelze věc, jejíž hodnota je neúměrná závažnosti přestupku.

(1) Méně závažný devizový přestupek, který byl spolehlivě zjištěn a nestačí-li domluva osobě, která se přestupku dopustila, mohou orgány uvedené v § 50 se souhlasem této osoby projednat v blokovém řízení a uložit blokovou pokutu až do výše 1.000 Kčs.

(2) Při blokovém řízení lze uložit vedle pokuty i propadnutí věci, které bylo ke spáchání devizového přestupku použito nebo devizovým přestupkem získáno.

(3) Nesouhlasí-li osoba, která se přestupku dopustila s projednáním přestupku v blokovém řízení nebo odepře-li zaplatit pokutu nebo podrobit se vyslovení propadnutí věci, projednají orgány devizový přestupek podle ustanovení § 50 až 52.

(4) Proti uložení pokuty v blokovém řízení se nelze odvolat.

(1) Splnění povinnosti k náhradě devizové škody, kterou způsobil devizový tuzemec jinému devizovému tuzemci porušením smlouvy, lze požadovat místo v československé měně v devizových prostředcích, v nichž škoda vznikla. Devizovou škodou k tomuto účelu se rozumí majetková újma spočívající ve vynaložení devizových prostředků, jež bylo způsobeno porušením smluvního závazku.

(2) Ke splnění povinnosti k náhradě devizové škody lze použít převodu práva na zpětnou koupi devizových prostředků podle § 14 spolu se zaplacením náhrady škody v československé měně nebo devizových prostředků na devizovém účtu.

Ustanovení tohoto zákona se použijí, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je československá socialistická republika vázána.

Na rozhodování o devizovém povolení podle tohoto zákona se nevztahují předpisy o správním řízení [Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).].

Prováděcí předpisy k tomuto zákonu vydávají v rámci jeho jednotlivých ustanovení společně federální ministerstvo financí a Státní banka československá, pokud tato ustanovení nestanoví jinak.

(1) Devizové povolení udělené devizovému tuzemci nebo devizovému cizozemci podle dosavadních devizových předpisů se považuje za devizové povolení podle tohoto zákona, jestliže se i podle jeho ustanovení nadále vyžaduje.

(2) Všeobecná devizová povolení vydaná podle dosavadních devizových předpisů pozbývají platnosti dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

(1) Devizové účty zřízené podle dosavadních předpisů, jakož i právo na zpětnou koupi deviz od devizového peněžního ústavu (§ 14 odst. 3), vzniklé před účinností tohoto zákona, zůstávají zachovány a po nabytí účinnosti tohoto zákona se řídí jeho ustanoveními.

(2) Lhůty stanovené devizovému tuzemci ke splnění povinnosti podat hlášení do devizové evidence (§ 10) a ke splnění nabídkové povinnosti (§ 13), jež počnou běžet podle dosavadních devizových předpisů a neskončí před nabytím účinnosti tohoto zákona, nadále běží a skončí teprve uplynutím 30 dnů od počátku jejich běhu.

Tímto zákonem nejsou dotčena ustanovení § 9, § 15 až § 18 zákona č. 173/1988 Sb., o podniku se zahraniční majetkovou účastí.

Zrušují se:

a/ zákon č. 142/1970 Sb., o devizovém hospodářství,

b/ vyhláška federálního ministerstva financí a federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 143/1970 Sb., kterou se provádí zákon o devizovém hospodářství, ve znění vyhlášky č. 74/1978 Sb. a vyhlášky č. 91/1987 Sb.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem ............................

Nezbytnost vydání nového devizového zákona vyplývá z usnesení vlády ČSSR č. 29 z r. 1988, kterým byla schválena směrnice k zabezpečení komplexní přestavby hospodářského mechanismu. K její realizaci jsou na úseku devizového hospodářství vytvářeny legislativní předpoklady přípravou nových devizových předpisů.

I. Současná právní úprava

Současné devizové předpisy, tvořené zákonem č. 142/197 Sb., o devizovém hospodářství a prováděcí vyhláškou k němu č. 143/1970 Sb. ve znění vyhlášky č. 74/1978 Sb. a vyhlášky č. 91/1987 Sb., vstoupily v platnost před více než 18 lety a odrážejí hospodářskou a politickou situaci konce 60. let.

Platné devizové předpisy vycházely z devizového monopolu Československé socialistické republiky a jeho realizaci zabezpečovaly v duchu administrativně direktivního způsobu řízení. Právnické a fyzické osoby, produkující nebo pro československé devizové hospodářství přinášející devizové prostředky byly podrobeny absolutní nabídkové povinnosti. Nakládání devizovými prostředky v tuzemsku i do zahraničí bylo podřízeno povolovacímu řízení, a to bez ohledu na to, jaký byl přínos subjektu pro československé devizové hospodářství.

Podle platné právní úpravy odpovídá za provádění devizového monopolu ČSSR Státní banka československá a dále federální ministerstvo financí, ministerstva financí, cen a mezd republik a Správy pro věci majetkové a devizové v rozsahu vymezeném v prováděcí vyhlášce k zákonu o devizovém hospodářství. Platná právní úprava vychází z rozdělení devizového hospodářství na obchodní a neobchodní oblast. Toto dělení je přestavbou hospodářského mechanismu překonáno a do nové právní úpravy nebude promítnuto.

II. Odůvodnění navrhované právní úpravy

Navrhovaná úprava vychází ze zásad schválených vládou ČSSR usnesením ze dne 9. 3. 1989 č. 73 a odpovídá Směrnici k zbezpečení komplexní přestavby hospodářského mechanismu. Opouští dosavadní model převážně administrativního řízení devizového hospodářství a nahrazuje ho řízením zejména ekonomickými nástroji. Devizový plán je základním nástrojem řízení devizového hospodářství. Jeho návrh sestavuje v souladu se záměry státního plánu hospodářského a sociálního rozvoje národního hospodářství Státní banka československá v úzké spolupráci s ostatními průřezovými i odvětvovými orgány, které jsou spoluodpovědny za provádění devizové politiky. Jsou to především federální ministerstvo financí, Státní plánovací komise, federální ministerstvo zahraničního obchodu, Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj a ministerstva financí, cen a mezd republik. Návrh devizového plánu předkládá Státní banka československá jako součást měnového plánu ke schválení vládě československé socialistické republiky.

Devizové samofinancování poskytuje československým podnikům oprávnění - po splnění povinnosti vůči centrálnímu devizovému zdroji - použít zbývající devizové hodnoty pro rozvoj vlastní podnikatelské činnosti. Část devizových prostředků, jež bude ponechána podnikům, nemůže být stanovena přímo v zákoně, ale vyplyne z rozpisu státního plánu v závislosti na devizové situaci státu. Organizacím, které nemají stanoven závazný výstup plánu, může být určena výše stimulačního normativu v prováděcí vyhlášce k devizovému zákonu.

Uplatnění této zásady v navrhované právní úpravě umožní vytvoření příznivých podmínek pro vyšší zainteresovanost organizací na získávání devizových hodnot; úměrně tomu se však zvýší i odpovědnost organizací za výsledky jejich činnosti.

Účelem navrhované úpravy je vytvořit předpoklady pro zainteresování všech subjektů - právnických i fyzických osob na převodech devizových hodnot do tuzemska s možností jejich využití pro čs. devizové hospodářství. Uplynulé období ukázalo, že tohoto cíle nelze úspěšně dosáhnout administrativními metodami. Nedostatečné možnosti vnitřní ekonomiky pokud jde o uspokojení občanů v oblasti zboží, služeb a zejména zahraniční turistiky vedly na jedné straně k velké akumulaci devizových prostředků mimo dosah devizových bank a na druhé straně k nelegálnímu nakládání s těmito hodnotami v tuzemsku i k vývozu do zahraničí. Tyto prostředky tak nemohly být ekonomicky využity ve prospěch celého československého hospodářství.

Postupné uvolňování režimu devizových účtů devizových tuzemců - fyzických osob v posledních 7. letech ukázalo, že zvýšením přitažlivosti tohoto institutu se do dispozice čs. devizových bank dostává podstatně více devizových hodnot.

Nové devizové předpisy proto zakotví a zabezpečí jedno ze základních kritérií devizového hospodaření, že všechny subjekty, které přispívají k vytváření a zvyšování devizových zdrojů, se rovněž budou přiměřeně podílet na jejich využití. Této zásadě odpovídá nová formulace práv a povinností devizových tuzemců v devizově právních vztazích, zejména povinnosti nabídkové a nové řešení úpravy devizových účtů právnických i fyzických osob.

V porovnání s dosavadní úpravou tak vytvoří navrhovaná úprava širší práva devizových tuzemců, současně však stanoví přiměřený prostor pro centrální řízení devizového hospodářství při uskutečňování devizové politiky, zejména formou ekonomických nástrojů a udílením devizových povolení. Předpokládá se, že povolovací řízení bude v závislosti na zlepšování devizové situace formou prováděcího předpisu postupně omezováno.

Navrhovaná úprava rovněž vytváří právní podmínky pro vznik devizového trhu jako nástroje ekonomické redistribuce deviz. Jeho prostřednictvím budou moci devizoví tuzemci prodávat a nakupovat devizové hodnoty ve volné dispozici. S vytvářením věcných podmínek v devizové oblasti se předpokládá, že funkce devizového trhu se bude rozšiřovat a nabývat na významu.

III. Finanční dosah a dopad na plán pracovních sil

Předložený návrh nemá finanční dopad na státní rozpočet federace ani republik. Nevyžaduje zvýšení počtu pracovníků ústředních orgánů státní správy ani ve Státní bance československé, ale v souvislosti s rozšiřováním bankovních služeb se předpokládá zvýšení počtu pracovníků v devizových peněžních ústavech.

Při přípravě návrhu devizového zákona se zvažovalo, zda pravomoc vůči fyzickým osobám mají vykonávat ministerstva financí, cen a mezd republik nebo jako dosud Správy pro věci majetkové a devizové v Praze a Bratislavě.

Návrh devizového zákona vychází z toho, že agenda, jež byla dosud vykonávána Správou pro věci majetkové a devizové, se podle nových devizových předpisů podstatně zúží a bude zabezpečována odbornými útvary ministerstev financí, cen mezd republik. V souvislosti s touto úpravou bude třeba zvýšit počty pracovníků v obou těchto ministerstvech přesunem nezbytného počtu pracovníků ze Správ pro věci majetkové a devizové.

K části první: Úvodní ustanovení

K § 1:

Účelem zákona je vytvořit právní předpoklady pro uplatnění nových principů řízení devizového hospodářství, které jsou odrazem změněných věcných a systémových podmínek v oblasti vnějších ekonomických vtahů. Právní předpis má vytvořit podmínky pro postupné zvyšování funkční otevřenosti československé ekonomiky s cílem postupného dosažení směnitelnosti československé měny.

K § 2- 6:

Při definování základních pojmů vychází zákon z dosud platných pojmů, které doplňuje a přizpůsobuje nové koncepci zákona a potřebám praxe. Pod pojem zahraničního platebního dokumentu zahrnuje devizový zákon rovněž všechny druhy platebních karet znějících na cizí měnu, neboť se jedná o doklad, s nímž je spojeno právo na peněžité plnění v cizí měně.

Nově je podána definice zlata, které bude zahrnovat pouze zlaté mince a světově obchodovatelné slitky, jejichž ryzost potvrdí světově uznávaná právnická osoba. Státní banka československá má k dispozicí seznam těchto právnických osob, který poskytne orgánům celní správy k zajištění kontroly vývozu a dovozu zlata.

Návrh zákona právně zakotvuje možnost používání československých korun jako platebního prostředku ve vztahu k členským státům Rady vzájemné hospodářské pomoci, a tím i předpoklad pro budoucí směnitelnost československé měny.

Oproti dosavadní právní úpravě zavádí zákon pojem devizový peněžní ústav, kterým rozumí banky a spořitelny v tuzemsku, kterým Státní banka československá udělila povolení k obchodování s devizovými hodnotami a k provádění platebního styku se zahraničím. Jiné právnické osoby, kterým Státní banka československá udělila povolení k obchodování s devizovými hodnotami nebo k provádění platebního styku se zahraničím (např. PZO Tuzex), nebudou označovány jako dříve devizovými místy.

Zákon definuje pojem devizové povolení a stanoví, že může být vydáno též k opakovaným úkonům. Na udělení devizového povolení se nebudou vztahovat předpisy o správním řízení. Devizová povolení ve vztahu k právnickým osobám budou vydávána zejména v případech, kdy je nezbytné prosadit důležité zájmy státu v oblasti devizového hospodářství. Ve vztahu k fyzickým osobám tehdy, je-li podle zákona vázán úkon na udělení devizového povolení a v individuálních případech k odstranění tvrdosti zákona.

Pojem devizový tuzemec vychází ze sídla právnické osoby a bydliště fyzické osoby nebo jejího pobytu trvajícího nepřetržitě jeden rok na území Československé socialistické republiky. Právnické osoby, které nemají sídlo, nebo fyzické osoby, které nemají bydliště nebo nepřetržitý jednoroční pobyt na území Československé socialistické republiky, jsou devizovými cizozemci. Z této úpravy platí výjimky. Jde zejména o cizí státní příslušníky, pracovníky zahraničních zastupitelských úřadů, mezinárodních organizací a členy jejich rodin, jakož i o osoby, které se v tuzemsku zdržují na základě mezistátních dohod a dále přechodně ke splnění určitého přesně vymezeného účelu (např. studium zahraničního studenta na československé škole).

K § 7:

Toto ustanovení vychází ze zásady, že devizovými orgány jsou Státní banka československá, federální ministerstvo financí, ministerstva financí, cen a mezd republik a federální ministerstvo zahraničního obchodu. Státní banka československá vykonává devizovou působnost vůči právnickým osobám, pokud nespadají do působnosti federálního ministerstva financí a ministerstev financí, cen a mezd republik. Ministerstvům financi je vymezena působnost v oblasti, která je spjata s funkcí státních rozpočtů federace a republik, za něž nesou ústavní odpovědnost ministři financí. Všechna tři ministerstva financí vykonávají devizovou působnost vůči rozpočtovým, příspěvkovým a společenským organizacím v oblasti federace a obou republik, s výjimkou jejich hmotných dovozů a vůči jiným tuzemským nepodnikatelským právnickým osobám v oblasti federace a obou republik (církve, nadace). Republiková ministerstva financí, cen a mezd pak vykonávají devizovou působnost ještě ve vztahu k fyzickým osobám. Federální ministerstvo zahraničního obchodu vykonává devizovou působnost u majetkových účastí na podnikání v zahraničí, týká-li se tato účast zahraničně obchodní činnosti.

K části druhé: Řízení devizového hospodářství

K § 8 až 9

Vrcholné postavení při řízení devizového hospodářství náleží vládě Československé socialistické republiky. Odpovědnost Státní banky československé a dalších orgánů za provádění devizové politiky vyplývá z jejich postavení jako orgánů odpovědných za chod devizového hospodářství v rámci pravomoci a působnosti stanovených zákonem o působnosti federálních ústředních orgánů státní správy. Tímto zákonem, zákonem o Státní bance československé a zákonem o bankách a spořitelnách. Odpovědnost Státní banky československé za vývoj platební bilance a kursu československé měny pak vyplývá ze zákona o Státní bance československé.

Význam devizového plánu spočívá především v zajištění žádoucího vývoje platební bilance a vytváření devizových rezerv státu. Ze skutečnosti, že devizový plán je nedílnou součástí měnového plánu, vyplývá odpovědnost Státní banky československé za sestavení návrhu devizového plánu. Přitom Státní banka československá spolupracuje s ostatními příslušnými ústředními federálními a republikovými orgány. Návrh devizového plánu jako součást měnového plánu předkládá Státní banka československá ke schválení vládě Československé socialistické republiky.

Obsah, metody, tvorba a realizace devizového plánu vytvoří prostor pro uplatňování a postupné rozšiřování principu devizového samofinancování podniků a organizací v hospodářské sféře.

Aktivizace nástrojů řízení devizového hospodářství bude vycházet z jeho cílů a bude zaměřena na stimulaci rozvoje vnějších ekonomických vztahů a současné vytváření podmínek pro dosažení vnější a vnitřní měnové rovnováhy.

K části třetí: Práva a povinnosti devizového tuzemce a devizového cizozemce

K § 10 až 11:

Ustanovení taxativně vyjmenovává všechny hodnoty, které je devizový tuzemec povinen ohlásit do devizové evidence, pokud je vlastní, nebo pokud je spravuje pro devizového cizozemce (tuzemské nemovitosti a cenné papíry). Na základě zkušenosti z praxe se prodlužuje lhůta ke splnění ohlašovací povinnosti na 30 dnů (podle dosud platného zákona 15 dnů). Jako výjimka z povinnosti hlášení hodnot do devizové evidence se stanoví, že hodnoty nepřesahující určitou výši (částka 1000 Kčs) a dále pohledávky a závazky některých právnických osob jsou od této povinnosti osvobozeny.

K § 12:

Toto ustanovení stanoví devizovému tuzemci povinnost pečovat o své pohledávky a ostatní hodnoty v zahraničí, nepřipustit promlčení pohledávek a učinit všechny úkony potřebné k tomu, aby splatná pohledávka byla převedena do Československa a dostala se tak do dispozice československého devizového hospodářství.

K § 13 až 17:

Návrh zákona nově vymezuje povinnost soustředit devizové hodnoty u devizových peněžních ústavů. Zásadně platí, že právnická osoba musí splnit nabídkovou povinnost pouze do výše stanovené závazným výstupem státního a devizového plánu. Zývající část deviz si může uložit buď na svůj devizový účet s tím, že na tyto prostředky se nabídková povinnost nevztahuje nebo nabídnout devizovému peněžnímu ústavu s právem na zpětný nákup deviz za československou měnu. Toto právo může devizový tuzemec postoupit jinému devizovému tuzemci. S devizovými prostředky získanými zpětnou koupí může devizový tuzemec nakládat stejně jako s devizovými prostředky uloženými na majetkovém devizovém účtě.

Fyzická osoba má právo volby, zda devizy, které byly v její prospěch poukázány ze zahraničí, nebo valuty, které má v hotovosti, nabídne devizovému peněžnímu ústavu ke koupi za československou měnu nebo odběrní poukazy nebo zda požádá, aby jí tyto hodnoty byly uloženy na devizový účet.

Fyzická osoba je dále osvobozena od splnění nabídkové po-vinnosti do výše volné hranice, která se stanoví ve výši protihodnoty částky 500,- Kčs v cizí měně. Jedná se o částku představující souhrn protihodnoty všech cizích měn, které bude mít devizový tuzemec - fyzická osoba ve svém vlastnictví, aniž by je musela nabídnout devizovému peněžnímu ústavu ke koupi nebo je u něj uložit; rozumí se tím součet protihodnoty všech měn, tj. měn socialistických států i volně směnitelných měn. Tuto částku může mít devizový tuzemec - fyzická osoba ve své dispozici a v případě cesty do zahraničí ji může bez devizového povolení vyvézt a použít v zahraničí.

Od nabídkové povinnosti jsou rovněž osvobozeny zlaté mince. Kromě výslovně stanovených případů (zděděné zlaté mince, které nemají historickou povahu) však bude i nadále jejich vývoz vázán na udělení devizového povolení Státní banky československé. Devizový zákon přejímá zásadu publikovanou v Úředním listě č. 6 z r. 1954, podle níž devizový peněžní ústav při plnění nabídkové povinnosti podle tohoto zákona nezkoumá, zda je povinnost plněna u zákonem stanovené lhůtě a nezjišťuje původ nabytí valut a deviz. Důvodem tohoto postupu je zájem na získání valut a deviz, který je nadřazen zájmu na potrestání osoby, která plní svojí povinnost opožděně a nemůže prokázat, jakým způsobem devizy nebo valuty získala. V případě, že bude prokázáno, že devizový tuzemec - fyzická osoba si opatřila valuty nebo devizy nezákonně (např. odcizením nebo nákupem od devizového cizozemce či tuzemce bez účasti devizového peněžního ústavu) dopadá na ni v plném rozsahu trestní odpovědnost za nezákonné jednání i po splnění nabídkové povinnosti. Informace potřebné k trestnímu postihu poskytne devizový peněžní ústav v případech, které stanoví zákon o bankách a spořitelnách.

K § 18 až 21:

Ustanovení zakotvuje povinnost devizového peněžního ústavu prodat právnické osobě devizové prostředky, na které má nárok na základě závazného výstupu plánu. Tyto prostředky si právnická osoba nemůže uložit na devizový účet a musí je použít k účelu stanovenému v závazném výstupu plánu. Pokud však právnická osoba při použití těchto prostředků určitou část uspoří, může si tuta úsporu uložit na svůj devizový účet. Navrhovaná úprava je v souladu se zákonem o státním podniku.

Jako zásada se stanoví, že devizové prostředky, které má právnická nebo fyzická osoba právo použít podle jednotlivých ustanovení devizového zákona, prováděcího předpisu k tomuto, zákonu nebo podle uděleného devizového povolení, je devizový peněžní ústav povinen této osobě prodat. Tím se vytváří právní jistota pro plnění závazku vůči zahraničí.

K § 22 až 23:

Z hlediska devizových peněžních ústavů představuje provádění platebního styku se zahraničím jednu z hlavních náplní jejich činnosti. Efektivnost provádění mezinárodního platebního styku a rizika s tím spojená vyžadují soustředění této činnosti u devizových peněžních ústavů všestranně vybavených k provádění zahraničně bankovních operací. Z těchto důvodů bude udělování tohoto povolení soustředěno ve Státní bance československé, která bude na základě zákona o Státní bance československé a zákona o bankách a spořitelnách rozhodovat o tom, zda devizový peněžní ústav má předpoklady k výkonu takové činnosti.

V rámci stanovených pravidel bude umožněn obchod s devizovými hodnotami mezi devizovými tuzemci, a to prostřednictvím Státní banky československé a devizových peněžních ústavů a organizací, kterým Státní banka československá udělí povolení k provádění této činnosti. Poskytuje se možnost vytvořit omezený devizový trh jako nástroj ekonomické redistribuce deviz, upravený v prováděcím právním předpise, který může výhledově upravit rovněž přístup devizových cizozemců k těmto obchodům.

Pokud jde o poskytování peněžních služeb pošty v mezinárodním styku, respektuje devizový zákon úpravu zakotvenou v zákoně o poště.

K § 24:

Návrh zákona umožňuje devizovému tuzemci převzít bez devizového povolení peněžní závazek vůči devizovému cizozemci a použít k jeho úhradě devizové hodnoty, které legálním způsobem získal. Výrazně se posiluje právní jistota organizace oprávněné k zahraničně obchodní činnosti vůči organizaci, která poskytuje služby ze zahraničí nebo pro kterou dováží zboží. Pro tyto případy zákon stanoví povinnost příjemci zboží nebo služeb dodaných na základě obstaravatelské nebo jiné smlouvy se v této smlouvě zavázat ke splnění závazku ve vztahu k dovozci v devizách.

V navrhované úpravě je požadováno povolení pouze v tom případě, jde-li o vstup do závazků vůči devizovým cizozemcům nad rámec vlastních devizových hodnot nebo nad rámec devizových hodnot opatřených od devizového peněžního ústavu. V souvislosti se zapojováním národních měn do zúčtování mezi členskými státy Rady vzájemné hospodářské pomoci a s vytvořením předpokladů pro rozvíjení jejich vzájemné směnitelnosti umožňuje se nově právnickým osobám vstupovat do závazku vůči devizovým cizozemcům a konat platy do zahraničí také v československé měně, jestliže to umožňuje smlouva o vzájemném zúčtování v národních měnách.

K 25 až 26:

Ustanovení § 25 obsahuje výčet případů, kdy devizový tuzemec může bez devizového povolení platit devizovému cizozemci nebo komukoliv v jeho prospěch. Řada plateb ve prospěch devizových cizozemců dříve podrobených režimu devizových povolení je přímo ze zákona od této povinnosti osvobozena. Tím je posilována právní jistota při použití vlastních devizových hodnot. Vytváří se právní podmínky v devizové oblasti pro vykonatelnost rozsudků nebo rozhodnutí soudů nebo rozhodčích orgánů ve vztahu k zahraničí.

Ustanovení § 26 zvýrazňuje povinnost devizových tuzemců platit nebo přijímat platby ze zahraničí výhradně prostřednictvím devizových peněžních ústavů. Zároveň umožňuje na základě prováděcího předpisu nebo povolení Státní banky československé přijmout nebo provést platbu i jiným způsobem.

K § 27 až 28:

Toto ustanovení taxativně vymezuje okruh činností, které může devizový tuzemec konat jen po udělení devizového povolení. Zároveň rozšiřuje okruh hodnot, k nakládání s nimiž se devizové povolení nevyžaduje. Tato úprava navazuje na nové pojetí přebírání peněžitých závazků vůči devizovým cizozemcům. Zachovává rovněž možnost zcela volně nakládat s hodnotami upravenými v devizovém zákoně pro případ smrti.

Ustanovení § 28 zachovává zásadu, že fyzické osobě, která vlastní zahraniční cenné papíry, může devizový orgán uložit jejich prodej a převedení hodnot získaných jejich prodejem do tuzemska.

K § 29:

Zachovává se zásada, že devizový cizozemec může bez devizového povolení převést do zahraničí dědictví nabyté v tuzemsku. Nově se umožňuje přímo v zákoně, aby takto převedl do zahraničí i výnos z prodeje zděděných nemovitých věcí bez časového omezení a zděděných nemovitých věcí prodaných do skončení dědického řízení. Toto právo může realizovat za předpokladu, že se státem, do něhož má být převod dědictví uskutečněn, je zajištěna vzájemnost, a dále že byly v tuzemsku zaplaceny poplatky týkající se zděděných hodnot. Prodá-li devizový cizozemec v tuzemsku zděděné movité věci po skončení dědického řízení. Může převést prostředky získané tímto prodejem jen na základě devizového povolení.

K § 30 až 31:

Pro dovoz devizových hodnot devizovými tuzemci i cizozemci se nestanoví ani v nových předpisech žádné omezení. Přes deklaratorní povahu se navrhuje toto ustanovení zachovat v zákoně v zájmu posílení právní jistoty devizových tuzemců i cizozemců, zejména v cestovním styku.

Zákon neomezuje devizového cizozemce při vývozu devizových hodnot v cestovním styku, s výjimkou případů, kdy devizový cizozemec získal tyto hodnoty v rozporu s devizovým zákonem.

Vývoz devizových hodnot devizovými tuzemci fyzickými osobami - není regulován devizovým povolením, pokud vyváží devizové hodnoty, které mu devizový peněžní ústav prodal, vydal, odmítl od něj koupit a dále částku, která odpovídá maximálně protihodnotě částky osvobozené od nabídkové povinnosti (§ 13 odst. písm. b/). Jde např. o čerpání z devizového účtu, účelový dar, diety nebo o devizové hodnoty získané od devizového peněžního ústavu na cestu do zahraničí apod. Volná hranice pro vývoz valut devizovým tuzemcem se navrhuje ve výši protihodnoty 500,- Kčs.

K § 32 až 33:

Posiluje se právní jistota čs. občanů zdržujících se v zahraničí za účelem výkonu svého povolání tím, že se v zákoně zakotvuje možnost vyvážet po dobu jejich pobytu v zahraničí devizové hodnoty získané v zahraničí z tuzemska za podmínky, že si nechají potvrdit jejich dovoz do tuzemska orgány celní správy a při vývozu se prokáží tímto potvrzením.

Devizové hodnoty, na které se nevztahují při vývozu a dovozu úlevy obsažené v devizovém zákoně a prováděcím předpisu, mohou být vyvezeny jen s devizovým povolením Státní banky československé.

K § 34:

Přijímá se dosavadní úprava, podle níž dovoz a vývoz československé měny bude i nadále vázán na devizové povolení, k jehož vydání bude napříště příslušná Státní banka československá. Nově se navrhuje stanovit volnou hranici pro devizové cizozemce při vývozu československé měny, jejíž výši upraví prováděcí předpis. Uvažována je částka 100,- Kčs. Tím se reaguje na běžnou praxi devizových cizozemců, signalizovanou orgány celní správy, že zpravidla z Československé socialistické republiky vyvážejí drobné částky Kčs. Nově se rovněž stanoví úleva, že k dovozu a k vývozu vkladních knížek na jméno znějících na československé koruny není třeba devizové povolení, neboť je nelze v zahraničí prodat ani s nimi jinak nakládat s negativním důsledkem pro československé devizové hospodářství.

Návrh prováděcí vyhlášky předpokládá, že částka, kterou budou moci vyvážet devizoví tuzemci v hotovosti zůstane v dosavadní výši 500,- Kčs. K návrhu na zvýšení této částky nedochází zejména proto, že se počítá se zrušením tiskopisu Celní a devizové prohlášení a tím i ke zrušení zápisu vyvážených československých peněz do zahraničí orgány celní správy.

K § 35:

S ohledem na značný devizový dosah, který sebou nesou majetkové účasti v zahraničí nebo převody majetkových podílů na tuzemské nebo zahraniční právnické osobě na devizové cizozemce, vyžaduje se k těmto úkonům devizové povolení mimo případy, stanovené prováděcím předpisem.

Zákon o podniku se zahraniční majetkovou účastí č. 173/1988 Sb. upravuje udělování povolení československým právnickým osobám k zakládání podniku, na němž se účastní zahraniční osoby v tuzemsku.

K § 36:

Na rozdíl od současné právní úpravy, která váže zřízení devizových účtů pro devizové tuzemce - právnické osoby a nakládání s jejich zůstatky na devizové povolení, je nyní na zřízení účtu a použití jeho zůstatku při splnění zákonem stanovených podmínek právní nárok. Ustanovení respektuje již platnou úpravu devizového hospodaření podle zákona o státním podniku (§ 5) a zakotvuje právnickým osobám právo na zřízení účtů majetkové povahy.

Právnické osoby, které nemají účet majetkové povahy, ale pouze nárok na zpětný nákup deviz nebo úsporu z devizových prostředků získaných od devizového peněžního ústavu ze závazného výstupu plánu, mohou s těmito svými devizovými prostředky a nároky nakládat stejně, jako kdyby měly devizové prostředky uloženy na devizovém účtě.

K § 37:

V návaznosti na nove pojetí nabídkové povinnosti se zakotvuje v zákoně právní nárok devizových tuzemců - fyzických osob na zřízení devizového účtu a použití jeho zůstatku. Výrazně se rozšiřují možnosti použití zůstatku devizového účtu v tuzemsku i v. zahraničí. Nově se stanoví možnost převádět zůstatek devizového účtu na jiného devizového tuzemce bez jakéhokoliv omezení. Předpokládá se, že prováděcí předpis může dále rozšířit nakládání se zůstatky devizových účtů. Odstraněním administrativních omezení v agendě devizových účtů fyzických osob se sleduje zájem o převody devizových hodnot ze zahraničí ve prospěch československého devizového hospodářství.

Zákon umožňuje devizovému tuzemci zřizovat i u jiného devizového peněžního ústavu nový devizový účet a převádět na něj zůstatky devizových účtů vedených u jiného devizového peněžního ústavu. Tím má být zaručeno právo devizového tuzemce zřídit si devizový účet u toho peněžního ústavu, který podle jeho názoru poskytuje služby v nejvyšší kvalitě.

K § 38:

Nově se zavádí úročení devizových účtů fyzických i právnických osob jako ekonomicky mobilizační prvek hospodaření vlastníka účtu. Základní postup vedení devizových účtů a cizí měny, ve kterých se devizové účty vedou, budou uvedeny v prováděcím předpise. Přitom konkrétní podmínky budou předmětem ujednání mezi vlastníkem účtu a devizovým peněžním ústavem.

K části páté: Účty devizových cizozemců

K § 39 až 41:

Cizozemské účty jsou technickým prostředkem ke zpružnění platebního styku se zahraničím a ke zvýšení zájmu devizových cizozemců o využívání služeb devizových peněžních ústavů. Oproti stávající ústavě byla zpřesněna práva a povinnosti vlastníků účtů přímo v zákoně.

Devizoví cizozemci mají zcela volnou dispozici s prostředky na těchto účtech v cizí měně v tuzemsku i do zahraničí s prostředky na účtech vedených v československé měně pouze v tuzemsku. K platům z cizozemských účtů v československé měně do zahraničí se i nadále vyžaduje devizové povolení. Jako výjimka je přímo v zákoně zakotveno právo převádět z cizozemského účtu v československé měně do zahraničí částky, které na tento účet byly složeny jako výživné a dědictví, jestliže k převodu jsou splněny podmínky stanovené zákonem.

K části šesté:- Devizový dohled, devizová kontrola a kontrola při dovozu a vývozu hodnot

K § 42:

Devizový dohled představuje nedílnou součást řízení devizového hospodářství. Zahrnuje v sobě právo federálního ministerstva financí prověřovat, zda devizové orgány, tj. Státní banka československá, ministerstva financí, cen a mezd republik a federální ministerstvo zahraničního obchodu, využívají svých pravomocí daných jim tímto zákonem při realizaci zásad devizové politiky stanovených vládou Československé socialistické republiky. V případě zjištění závažných nedostatků, může federální ministerstvo financí upozornit devizový orgán na povinnost tyto nedostatky odstranit. Pokud se tak nestane, navrhuje federální ministerstvo financí příslušné vládě opatření k odstranění zjištěných nedostatků.

K § 43:

Účelem devizové kontroly je vést subjekty devizově právních vztahů k řádnému plnění povinností stanovených tímto zákonem a prováděcími předpisy k němu a chránit československé devizové zájmy. Současně plní funkci preventivní a osvětovou s cílem předcházet porušování devizových předpisů a vzniku devizových škod. V podmínkách devizového samofinancování vzrůstá úloha devizové kontroly též v návaznosti na zvýšení počtu subjektů samostatně disponujících s devizovými hodnotami.

K § 44:

Dosud se protiprávní jednání devizových tuzemců - právnických osob postihovalo v rámci přiznávání nároků z devizové zainteresovanosti. V novém modelu řízení devizového hospodářství převážně ekonomickými nástroji je třeba upravit možnost postihu právnických osob, které jednáním v rozporu s devizovými předpisy způsobí československému devizovému hospodářství vážnou újmu, přímo v zákoně. Využívá se přitom možnost, zakotvená v hospodářském zákoníku, aby kontrolní orgán dal návrh hospodářské arbitráži na udělení hospodářské pokuty organizaci, u které bylo takové jednání zjištěno. Předpokládá se, že takto zakotvená možnost postihu právnických osob bude působit také preventivně.

K § 45 až 48:

Kontrolu podle tohoto zákona při dovozu a vývozu hodnot budou i nadále vykonávat orgány celní správy. Současně se stanoví práva a povinnosti, které při výkonu této kontroly mají orgány celní správy i subjekty, u nichž je kontrola prováděna. Přitom se respektují ústavní práva občanů. Nově se zakotvuje povinnost osob předložit orgánům celní správy příslušný doklad vyžadovaný tímto zákonem v konkrétních případech (např. devizové povolení, potvrzení devizového peněžního ústavu, potvrzení orgánu celní správy). Orgánům celní správy se ukládá povinnost vydat na požádání potvrzení předpokládané tímto zákonem.

K části sedmé: Devizově přestupky a řízení o devizových přestupcích

K § 49 až 53:

Na rozdíl od současného stavu, kdy devizové přestupky jsou obsaženy jednak v devizovém zákoně a jednak v zákoně č. 613/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku, budou devizové přestupky upraveny komplexně v jednom: obecně závazném právním předpise. Tím bude odstraněna dosavadní dvoukolejnost, zabezpečena ucelená právní úprava a posílena právní jistota občanů.

Podle současného stavu je devizovým přestupkem jednání, kterým byla československému devizovému hospodářství způsobena škoda nepřesahující 3 500 Kčs, nebo kterým byly devizové předpisy porušeny, aniž došlo ke vzniku devizové škody (např. neohlášení devizových hodnot do devizové evidence).

Ustanovení devizového zákona týkající se devizových přestupků a řízení o nich jsou v souladu s připravovanými zákony České a Slovenské národní rady o přestupcích.

Nově se stanoví, že při spáchání devizového přestupku může být uloženo opatření zabrání věci, jsou-li pro to splněny podmínky. Trest propadnutí věci ani opatření zabrání věci nemůže být vysloveno, pokud je hodnota věci v nápadném nepoměru k povaze přestupku. Tímto ustanovením je zabezpečeno, že občanům nemůže být v přestupkovém řízení odňata věc neúměrné hodnoty.

Novou sankcí při řízení o devizových přestupcích je bloková pokuta. Ukládání blokových pokut bude přicházet v úvahu pouze u méně závažných devizových přestupků, pokud s blokovým řízením osoba, která se dopustila přestupku souhlasí, a výše pokuty je omezena částkou 1.000 Kčs. Výše pokuty uložené jako trest za spáchaný devizový přestupek musí být stanovena v jednotlivém případě s přihlédnutím k rozsahu škody způsobené tímto přestupkem, československému devizovému hospodářství. Nejcitelnější trest propadnutí věci mohou orgány, které budou projednávat devizové přestupky, ukládat jen u taxativně vymezených skutkových podstat.

K části osmé: Obecná, přechodná a závěrečná ustanovení

K § 54:

Zcela nově se přistupuje k otázce náhrady devizové škody, která vznikla právnické osobě porušením smlouvy. Právnická osoba, které porušením smlouvy byla devizová škoda způsobena, může požadovat její úhradu v cizí měně. Tímto ustanovením se upravují zejména vztahy mezi československými právnickými osobami majícími oprávnění k zahraničně obchodní činnosti a jinými československými právnickými osobami.

K § 55:

Stanoví se vztah předmětu úpravy devizového zákona k mezinárodním závazkům. Uplatnil se zejména u závazků, které vznikly v souladu se statutem Rady vzájemné hospodářské pomoci (např. převody platebních titulů uvedených v protokole o zasedání Stálé komise Rady vzájemné hospodářské pomoci pro devizově finanční otázky).

K § 56:

Na udělení devizového povolení není právní nárok. Při rozhodování o udělení devizových povolení postupuje devizový orgán zejména s přihlédnutím k situaci v devizovém hospodářství. Při rozhodování o udělení devizového povolení nepostupuje devizový orgán podle předpisů o správním řízení.

K § 57:

Prováděcí předpisy k devizovému zákonu vydává společně federální ministerstvo financí a Státní banka československá. V některých ustanoveních devizového zákona je však stanoveno, že prováděcí předpisy vydává pouze Státní banka československá (např. § 13 odst. 7) nebo že k vydání prováděcího předpisu bude přizván jiný ústřední orgán státní správy (např. § 35 odst. 4 - prováděcí předpis týkající se majetkové účasti na podnikání, vydává společně federální ministerstvo financí, Státní banka československá a federální ministerstvo zahraničního obchodu).

K § 58:

K omezení zbytečné administrativy se stanoví, že povolení udělená podle dosud platných devizových předpisů budou platit i podle nového devizového zákona, pokud tento zákon ke stejnému úkonu povolení vyžaduje.

Dnem účinnosti tohoto zákona pozbudou platnosti dosud vydaná všeobecná devizová povolení, která byla podle dosavadních devizových předpisů vydávána k opakovaným úkonům nebo ve prospěch blíže neurčených devizových tuzemců nebo cizinců. Dosud platná všeobecná devizová povolení obsahovala celou řadu podmínek, kterými překračovala rámec úpravy devizově právních vztahů, což podle tohoto zákona již nebude možné.

K § 59:

Tímto ustanovením se potvrzuje, že všechny dosud zřízené devizové účty fyzických i právnických osob a všechny nároky na zpětnou koupi deviz právnických osob zůstávají v platnosti i po nabytí účinnosti tohoto zákona.

K § 60:

Pra úplnost a srozumitelnost devizového zákona se uvádí, že současně vydávaná právní úprava se nedotýká zákona o podniku se zahraniční majetkovou účastí (zákon č. 173/1988 Sb.).

K § 61 až 62:

Zrušovacím ustanovením se obvyklým způsobem ruší dosud platné devizové předpisy.

Účinnost zákona bude stanovena v souladu s projednáním ve Federálním shromáždění.