Česká národní rada 1986 – 1990

Zpravodaj poslanec Jiří Brejha: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, ochrana a tvorba životního prostředí je jednou z klíčových otázek zvyšování životní úrovně občanů jako nedělitelné složky a základního předpokladu socialistické péče o člověka. XVII. sjezd Komunistické strany Československa při realizaci opatření dalšího rozvoje národního hospodářství a společnosti vycházel z naléhavého úkolu zlepšit celkový stav jednotlivých složek životního prostředí, zejména ovzduší, vody, půdy a lesů a považovat péči o životní prostředí za neoddělitelnou součást stranické a státní politiky.

Rozmach výroby, především průmyslové a zemědělské, rozvoj individuální a organizované rekreace, stavební a jiná činnost organizací a občanů, to všechno zhoršuje přirozený vývoj v biosféře a přináší narušování životního prostředí včetně jeho nejvýznamnější složky - přírody.

Stav přírody a přírodního prostředí v České socialistické republice není možno považovat za uspokojivý. Současná situace v oblasti jednotlivých složek životního prostředí je mnohde i velmi kritická. Je proto třeba v souladu se závěry XVII. sjezdu strany zabezpečit systematickou kontrolu dodržování stanovených norem a předpisů k zachování dobré kvality životního prostředí a z jejich porušování vyvozovat závěry.

Významnou složkou komplexu předpisů na ochranu životního prostředí je zákon o státní ochraně přírody.

Zákon č. 40/1956 Sb. o státní ochraně přírody ve znění zákona ČNR č. 96/1977 Sb. o hospodaření v lesích a státní správě lesního hospodářství poskytuje zvláštní ochranu významným územím, přírodním výtvorům, přírodním památkám i vzácným druhům živočichů, rostlin, nerostů a zkamenělin tím, že je prohlašuje za chráněné a stanoví způsob a podmínky jejich ochrany. Tuto skutečnost je třeba považovat za pozitivní faktor směřující k ochraně přírody.

Na druhé straně však je třeba vidět, že zákon o státní ochraně přírody neumožňuje dostatečně účinným způsobem postihovat protispolečenská jednání narušující přírodu, a to jak ze strany organizací, tak i občanů. Zákon o státní ochraně přírody neobsahuje ustanovení o přestupcích a pokutách a jednáních, která jsou v rozporu se zákonem. Lze postihovat pouze podle zákona č. 60/1961 Sb. o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku. Tato skutečnost při současném způsobu exploatace přírodních zdrojů a za daných sociálně ekonomických podmínek je nepříznivá a ochrana je nedostatečná.

Úkolem a posláním předkládaného vládního návrhu zákona je poskytnout národním výborům daleko účinnější právní nástroj při zabezpečování státní ochrany přírody, zejména při postihování zásahu do přírody nejen ze strany občanů, ale též ze strany organizací.

Předkládaný návrh zákona byl připraven z podnětu generálního prokurátora ČSR a výborů České národní rady, zejména výboru ústavně právního a výboru pro národní výbory a národnosti a z podnětu stálé pracovní skupiny předsednictva České národní rady pro životní prostředí. Při projednávání zákona České národní rady č. 96/1977 Sb., o hospodaření v lesích a státní správě lesního hospodářství bylo v souvislosti s projednáváním otázky ochrany stromů rostoucích mimo les konstatováno, že je třeba doplnit zákon o státní ochraně přírody sankčními ustanoveními.

Dále bylo konstatováno, že dosavadní právní úprava je nedostatečná ve dvou směrech.

Národní výbory mohou za porušení předpisů o ochraně přírody ukládat pokuty pouze občanům, a to maximálně do výše 500 Kčs. Organizace, které nevhodnou a necitlivou činností způsobují poškozování přírodních hodnot, nelze prozatím postihovat vůbec.

Výbory České národní rady proto plně souhlasí s předkládaným návrhem zákona, který umožní národním výborům v zájmu účinnější ochrany přírody ukládat za přestupky vyšší pokutu než dosud, a to diferencovaně podle míry zavinění, závažnosti jednání a následku a rovněž umožní národním výborům ukládat sankce i organizacím. Výše pokuty činí u méně závažných přestupků nejvýše 1000 Kčs a u závažných nejvýše 5000 Kčs.

Organizacím lze ukládat pokutu do 100 000 Kčs a v závažných případech až do 250 000 Kčs.

Plně také byla podpořena i myšlenka diferenciace jednotlivých skutkových podstat, ať již jde o jednání občanů nebo organizací. Formulace jednotlivých jednání odpovídá uloženým povinnostem, jak jsou uvedeny v zákoně o státní ochraně přírody a v prováděcích předpisech.

Při projednávání návrhu zákona se výbory České národní rady usnesly doporučit České národní radě některé změny a úpravy v předloženém vládním návrhu zákona, které jsou uvedeny ve společné zprávě výborů. Dovolte mi několik slov k navrhovaným změnám.

Smyslem uvedených úprav je zpřesnit jednotlivá ustanovení tak, aby méně intenzívní činnost rušivých zásahů do přírody byla postihována jak u občanů, tak i organizací nižšími sankcemi a naopak jednání vyšší intenzity sankcemi přísnějšími. To je důvod, proč se navrhuje oproti vládnímu návrhu změna v § 17 a o přestupcích občanů a v § 17 b o ukládání pokut organizacím.

Doporučuje se přeřadit ustanovení o ohrožování součástí přírody v chráněných územích, jakož i dochovaného stavu chráněných přírodních výtvorů a chráněných přírodních památek do skupiny mírněji postihovaných přestupků.

Výbory České národní rady vycházely při posuzování vládního návrhu zákona též z toho, aby nebyla postihována sankcemi taková jednání, jejichž společenská nebezpečnost nedosahuje intenzity přestupku. Proto bylo jak ohledně občanů, tak organizací vypuštěno ustanovení o postihu za přestupek, pokud občan nebo organizace nenabídne vytěženou dřevní hmotu ze stromů rostoucích mimo les organizaci určené k jejímu výkupu.

Z obdobných důvodů bylo vypuštěno ustanovení § 17 b odst. 2 písm. b) vládního návrhu zákona. Podle tohoto ustanovení se měla dát okresnímu národnímu výboru možnost uložit organizaci, která by poškodila nebo skácela bez povolení stromy rostoucí mimo les ve větším rozsahu pokuta do výše 250 000 Kčs. Poněvadž lze stejné jednání postihnout podle § 17 b odst. 1 písm. b) vládního návrhu zákona pokutou organizaci do 100 000 Kčs, dospěly výbory České národní rady k závěru, že horní hranice této pokuty je dostačující i pro případy, kdy dojde k poškození nebo skácení stromů ve větším rozsahu.

Podle těchto úprav jsou navrhována ještě některá drobná legislativně technická upřesnění.

Z pověření všech výborů České národní rady doporučuji České národní radě schválit vládní návrh zákona České národní rady, kterým se doplňuje zákon č. 40/1956 Sb. o státní ochraně přírody ve znění zákona ČNR č. 96/1977 Sb. o hospodaření v lesích a státní správě lesního hospodářství ve znění společné zprávy výborů České národní rady.

Závěrem chci vyslovit přesvědčení, vážené soudružky a soudruzi poslanci, že nová právní úprava napomůže našemu společnému úsilí ke zlepšení životního prostředí jako jednomu ze základních předpokladů šťastného a spokojeného života všech našich občanů.

Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji společnému zpravodaji výborů ČNR poslanci Jiřímu Brejhovi za zprávu.

Soudružky a soudruzi poslanci, do rozpravy se přihlásili poslanci Libuše Horáková a soudruh Jan Škoda.

Prosím poslankyni Libuši Horákovou, aby se ujala slova.

Poslankyně Libuše Horáková: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté, výbor pro zemědělství a výživu projednával otázky doplnění zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody několikrát. Ve třetím volebním období je projednával ve formě materiálu předloženého generálním prokurátorem.

Ve všech těchto jednáních jsme vycházeli z toho, že zemědělství a další organizace resortu zemědělství a výživy, stejně jako organizace lesního a vodního hospodářství mají nemalý vliv na životní prostředí. Patří sem i zajišťování ochrany vod a ovzduší.

Všechny tyto druhy pěstební, výrobní a dalších činností ovlivňují nejen prostředí, v němž se odehrává život v biosféře, ale do značné míry na existenci rostlin, stromů a živočichů bezprostředně působí.

Jde o to, že všechny tyto činnosti jsou rozmístěny plošně a zahrnují převážnou část území ve formě zemědělské a lesní půdy a vodních ploch.

To všechno jsou důvody, proč jsme se aktivně zapojili do projednávání doplnění zákona.

Vycházeli jsme z toho, že právě zde se promítá i a realizuje převážná část úsilí zaměřená na ochranu rostlin a živočichů a na jejich společenstva. Zde se však uskutečňuje zemědělská a lesní výroba, jejichž úkoly neustále rostly v souvislosti s rozvojem naší ekonomiky a její potřebou zajistit pro ni dostatek surovin.

Důležité úkoly se uskutečňovaly ve výrobě potravin zejména v posledních letech, kdy sjezdy KSČ zdůraznily mj. nutnost přednostního rozvoje rostlinné výroby, zvyšování soběstačnosti ve výrobě potravin atd.

Z toho samozřejmě vyplývá, že se v těchto oblastech objektivně objevuje nejvíce střetů zájmů mezi ochranou přírody a rozvojem výrobní činnosti nebo - lépe řečeno - lidské činnosti vůbec.

To všechno byly důvody, proč jsme pečlivě a dost široce posuzovali předložený návrh a usilovali o to, aby byl skutečně zaměřen především na ochranu přírody a nebyly v něm uváděny a tedy i schvalovány věci, které se této záležitosti přímo netýkají.

Některé naše zkušenosti ukázaly, že šlo v některých případech o věci ne zcela domyšlené. Tyto pak je i třeba dodatečně upřesňovat a řešit a tím je uvádět na pravou míru.

Při několikerém projednávání návrhu doplnění zákona jsme se postupně seznamovali s vyhláškami, které upřesňují a vymezují podrobnosti zákona, v nichž je uveden přehled chráněných rostlin a živočichů i jejich vývojových stádií.

Jsem však přesvědčena, že přes pozornost věnovanou této problematice jsme nezvládli všechny předpisy, pokyny, přehledy atd.

V této souvislosti se nabízí otázka, zda je též dostatečně usilováno, aby všichni naši občané byli potřebně informováni. Domnívám se, že bychom se měli zejména spolu s ministerstvem kultury zamyslet nad tím a doporučit zesílení výchovně osvětové činnosti. Říci v ní nejen co je chráněno, ale také proč je to chráněno a tak zainteresovat co největší okruh občanů na uchování druhů rostlinné a živočišné říše, na nichž máme zájem.

Platí sice právnická zásada, že neznalost zákona neomlouvá a tudíž lze postihnout i toho, kdo příslušná ustanovení nezná.

Ale na druhé straně bychom si měli uvědomit, že nedostatek vědomostí a úsilí věnované tomu, co je potřebné zachovat, může natropit dost škod.

Myslím, soudružky a soudruzi poslanci, že péče o ochranu přírody nemůže být jen věcí úzkého okruhu specialistů. Úspěchu můžeme zde dosáhnout jen tehdy, vzbudíme-li zájem co nejširší veřejnosti.

Ještě jedna věc mi leží na mysli. Zákon i další legislativní normy jsou orientovány stejně pro volnou přírodu, pole, lesy, jako pro sídliště, zejména pak města. Myslím, že bychom při praktické realizaci celého zákona i jeho doplňku to měli rozlišovat.

Domnívám se, že ochrana a rozšiřování porostů na sídlištích, zejména v městech, by měla být více a důsledněji propracována a realizována. Zde jde o řadu funkcí, které jsou potřebné pro udržení a další zkvalitňování prostředí a ovzduší. Myslím, že bychom měli být důraznější na sledování toho, co by mohlo narušit rozvoj i zdravotní stav zeleně a více usilovat o její plánovité rozšiřování.

Naopak na vesnicích a v přírodě je stav poněkud jiný. I když jde o plošné působení, je stále ještě dost ploch, které není nutné osazovat, ale spíše pečovat o vývoj porostů i o zachování klidného prostředí pro ochranu živočichů, ať již trvale chráněných nebo chráněných dočasně.

Někdy se nabízí i otázka, zda neomezit volný pobyt v některých dnech v lesích, chráněných oblastech atd. poněvadž ne vždy jde o rekreační činnost. Ale někdy i s ní je spojen hluk a další negativní projevy jako hromadění odpadků atd.

To samozřejmě nejsou hlavní otázky, které dnes projednáváme, ale myslím si, že doplněk by měl být nástrojem v ochraně přírody snad i v tomto směru. Proto jsem si dovolila těchto několik poznámek.

Na závěr jménem výboru doporučuji, abychom schválili návrh doplňku ve znění společné zprávy.

Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslankyni Libuši Horákové. Slovo má poslanec Jan Škoda.

Poslanec Jan Škoda: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, za důležitou součást celkové životní úrovně dnes obecně považujeme i životní prostředí, jeho ochranu a tvorbu. V souvislosti s požadavky na prohlubování životní úrovně proto nabývá problematika vytváření a ochrany životního prostředí stále více na významu, protože podstatným způsobem ovlivňuje život občanů i celé společnosti. Soustavné sledování úrovně životního prostředí, zvláště odpovědný přístup k řešení těchto otázek, je v popředí zájmu naší socialistické společnosti, stranických i státních orgánů.