Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Zahajuji přerušenou schůzi. Budeme pokračovat v projednávání zprávy vlády ČSR o rozvoji zemědělsko-potravinářského komplexu a života na socialistické vesnici. Prosím společného zpravodaje poslance dr. Jana Jiráska, aby se ujal slova.

Společný zpravodaj poslanec RSDr. Jan Jirásek: Vážené soudružky poslankyně, vážení poslanci, vážení hosté! Pozornost, kterou orgány České národní rady věnují našemu zemědělství a potravinářskému průmyslu i rozvoji života na socialistické vesnici odpovídá jejich významu pro naši socialistickou společnost. Jejich správné fungování zajišťuje trh dostatečným množstvím potravin v potřebné kvalitě. Úroveň výživy je jedním z rozhodujících faktorů životní úrovně našich občanů. Podle toho, jak se nám daří úkoly v této oblasti plnit, jsou spotřebitelé - tedy občané a naši voliči - bud spokojeni, a nebo mají připomínky k řízení odvětví, případně celého národního hospodářství. Plynulost a rovnoměrnost zásobování a odpovídající sortiment potravin jsou důležitým faktorem při tvorbě politické nálady, postojů a reagence našich občanů.

Proto se dnes plným právem na plénu České národní rady zabýváme kontrolou, jak vláda zajišťuje rozvoj našeho socialistického zemědělství a potravinářského průmyslu, jak se jí daří zajišťovat plnění úkolů stanovených v tomto směru 6. pětiletkou. V duchu Směrnice o ekonomickém a sociálním rozvoji naší společnosti, schválené XV. sjezdem KSČ, jsme přistoupili k přípravě našeho dnešního jednání. Pozornost, jíž věnujeme ekonomice zemědělsko-potravinářského komplexu, ale i pracovnímu a životnímu prostředí na vesnici, vyjadřuje naší snahu podílet se nejen na plnění zemědělsko-výživářské politiky strany, ale současně i řešení problémů života našich pracujících na vesnici.

Domníváme se, že to je správné, neboť na venkově dosud bydlí asi 40 % našich občanů. V tomto smyslu také reagujeme na konstatování vlády ČSR v jejím programovém prohlášení, že socialistické zemědělství patří svým významem k prioritám národního hospodářství v ČSR. Velká pozornost, kterou pod vedením Komunistické strany Československa věnuje vláda a zákonodárné orgány našemu zemědělství, především tvůrčímu uplatňování Leninova družstevního plánu v našich podmínkách, přináší své ovoce. Ve třicetileté historii budování a rozvoje socialistického zemědělství byly vytvořeny předpoklady pro neustálé zlepšování výživy našich občanů a současně se k nepoznání změnilo pracovní a životní prostředí na české vesnici, životní úroveň a společenské postavení družstevních rolníků a všech pracujících v zemědělství. Tyto výrazné úspěchy jsou výsledkem prozíravé politické linie, vytyčené IX. sjezdem KSČ před 30 lety. Dokazují však současně jejich správné uplatňování v praxi. Zvláště výrazně se tyto pozitivní výsledky projevily v období 5. a 6. pětiletky. Dosažené výsledky se však nedostavily samy od sebe. Svědčí o velkém úsilí stranických orgánů, o úspěšné politicko-organizátorské činnosti vlády a orgánů řídících zemědělství. To nesporně zasluhuje ocenění.

Zpráva vlády, přednesená ministrem zemědělství soudruhem Petříkem dokládá, jakých výsledků bylo dosaženo při realizaci zemědělské politiky strany, schválené XV. sjezdem KSČ. Současně však správně ukazuje i další možnosti rozvoje zemědělství a potravinářského průmyslu a nezapomíná ani na otevřené problémy, které tento vývoj provázely.

Na základě zprávy předložené vládou ČSR i na základě našich poznatků z pracovišť a volebních obvodů můžeme konstatovat, že politicko-organizátorská a řídící činnost vlády ČSR a jejích orgánů, včetně zemědělských správ a národních výborů, se pozitivně projevuje v zajišťování potřebného množství potravin a i ve zlepšování jejich kvality. Zvláště je třeba ocenit péči o zlepšování jakosti a sortimentu potravin a úsilí o naplňování zásad racionální výživy, jak byly projednávány na plénu České národní rady v roce 1976.

Oceňujeme-li úsilí vlády ČSR, musíme ocenit i aktivitu a iniciativu pracujících v zemědělsko-potravinářského komplexu i pracovníků ve sféře řízení zemědělství a potravinářského průmyslu. V našem ocenění bereme v úvahu i tu skutečnost, že úspěšný rozvoj zemědělství i výživy lidu na vysoké úrovni je současně důležitým článkem k řešení jednoho z nejaktuálnějších světových problémů v soutěži mezi kapitalismem a socialismem.

Zatímco naše pozornost je již delší dobu orientována na kvalitu a strukturu potravin v duchu racionální výživy, trpí dosud určitá část obyvatel světa podvýživou a hladem. Téměř 500 miliónů lidí ze 4 miliard žijících na této planetě je nedostatečně vyživováno a hlad i nenasycenost je běžným jevem pro 25 - 30 % obyvatelstva rozvojových zemí v Asii a Africe. Jde o nejchudší vrstvy obyvatelstva, mezi něž patří i samotní zemědělci, jejich ženy, děti a staří lidé.

Oficiální údaje OSN ukazují, že v zemích Afriky, Asie a Latinské Ameriky umírá vyčerpáním každý týden 10 000 hladovějících lidí, včetně malých dětí do 5 let. Tyto otřesné skutečnosti nutí politiky v rozvojových zemích hledat východiska z této situace. Dosažené výsledky v rozvoji zemědělství a výživy v socialistických zemích, včetně Československa, jsou pro pokrokové politiky rozvojových zemí velmi povzbudivé, zajímají se o naše zkušenosti a řada z nich nastoluje program nekapitalistické cesty rozvoje zemědělství.

Představitelé kapitalismu a jejich ideologové proto oprašují stále malthusiánské teorie, vymýšlejí různé nové teorie, které mají zastřít odpovědnost kapitalismu za bídu a hlad pracujících v rozvojových zemích. Ale kapitalistické výrobní vztahy tvrdě dopadají na drobné a střední rolníky i ve vyspělých kapitalistických zemích, neboť je ekonomicky a existenčně ničí.

V letech 1960 - 1973 poklesl v Německé spolkové republice počet zemědělských podniků z 1,4 miliónu na 960 000 usedlostí. V USA se od roku 1950 do roku 1972 snížil počet farem z 5,6 miliónů na 2,8 miliónů. V Dánsku se předpokládá, že za léta 1977 - 1987 se sníží počet farem ze 107 000 na 75 000 a počet pracovníků v zemědělství ze 140 000 na 92 000.

Někdo může namítnout, že ve zprávě naší vlády je uvedeno, o kolik se za poslední léta snížil u nás počet pracujících v zemědělství. Podstatný rozdíl je však v existenčních důsledcích tohoto procesu v kapitalistických zemích a v zemích socialismu. Řada filmů, románů a divadelních her z kapitalistických zemí ukazuje, co znamená pro farmáře a jejich rodiny likvidace jejich farem. Znamená konec existenční jistoty, neboť nikdo nedává těmto farmářům a jejich rodinám záruku práce a obživy a tito lidé fakticky doplňují armády nezaměstnaných. Strach z dluhů, strach z exekuce, z toho, že budou vyhnáni ze své farmy, strach, že nenajdou práci, když o farmu přijdou, to jsou pocity, které naši zemědělci díky moudré politice Komunistické strany Československa již více než 30 let neznají a mladí si je již dokonce nedovedou ani představit.

Při celkovém pozitivním hodnocení naší práce však nesmíme přehlížet problémy, někdy i nedostatky, které tento vývoj provázejí a komplikují. Dále musíme dosažené výsledky přísně konfrontovat na každém úseku se záměry, které jsme si stanovili.

Z těchto hledisek bych chtěl obrátit vaši pozornost na úkoly, které pro současné období stanovil XV. sjezd Komunistické strany Československa. V rámci ekonomicko-sociálního programu v oblasti výživy vytyčil úkol usilovat o postupné dosažení soběstačnosti ve výrobě zrnin, zvyšování soběstačnosti v potravinách mírného pásma a ve zlepšování exportní schopnosti ve vybraných zemědělských produktech.

Dosažené výsledky, jak jsou uvedeny ve zprávě vlády, nás opravňují vyslovit přesvědčení, že náročné úkoly, před nimiž naše socialistická zemědělská velkovýroba stojí, jsou splnitelné. Přitom si však neustále musíme uvědomovat, jaké prostředky k tomu máme k dispozici, jaké podmínky k dosažení těchto cílů musíme vytvořit, jaké cesty zvolit, pomocí jakých forem práce lze těchto cílů dosáhnout.

Na dosavadním vývoji a dosažených výsledcích se významně a ve stále širším měřítku podílí vědeckotechnický rozvoj. Jeho uplatňování vede k plnění a překračování plánovaných úkolů, ale současně i k zprůmyslnění zemědělské práce. Vyžaduje neustálý růst kvalifikace, ale snižuje potřebu živé práce a její namáhavost. Tím dochází k zlepšování pracovních podmínek a k celkovému růstu kulturnosti práce v zemědělství.

Dosažené výsledky, ale i způsoby, jakými byly dosaženy, upevňují sebevědomí pracovníků zemědělsko-potravinářského komplexu. Upevňování pracovních a životních jistit pozitivně působí na jejich socialistické uvědomění a vede ke zvyšování jejich pracovní i společenské aktivity.

Z těchto hledisek jsme vycházeli při jednání ve výborech ČNR a stálých pracovních skupinách v přípravě dnešní schůze České národní rady. V souladu se závěry XV. sjezdu KSČ a 11. zasedání ústředního výboru strany jsme si byli plně vědomi toho, že je třeba zvyšovat efektivnost a hospodárnost vynakládaných prostředků do zemědělství a k tomu volit nové přístupy, zejména při realizaci vědeckotechnického rozvoje.

I v zemědělství platí, že rozvoj výrobních vztahů musí odpovídat rozvoji výrobních sil. Proto se výbor ČNR pro zemědělství a výživu v minulém pololetí zabýval otázkami kooperace, koncentrace a specializace zemědělství i rozvojem integračních vztahů s potravinářským průmyslem. Výbor k tomu provedl ve vybraných okresech průzkum a shromáždil některé poznatky o postupu tohoto procesu v praxi.

Ukázalo se, že tento proces probíhá v jednotlivých okresech rozdílně, že je různá praxe v rozvíjení výrobních vztahů. Výbor se domnívá, že to vyplývá z rozdílných názorů na řešení konkrétních problémů v řídící sféře od shora dolů.

Především je tendence přeceňovat možnosti, které ve využívání vědeckotechnického pokroku dává slučování zemědělských podniků, tedy plošná koncentrace.

Naproti tomu se nedoceňuje význam specializace, jako společenské dělby práce a k jejímu rozvoji nejsou dosud všude a na všech úrovních dost účinně využívány nástroje státního plánu.

A konečně není dostatečně doceňován význam mezipodnikové kooperace, která umožňuje výraznou specializaci jednotlivých odvětví a výrob i činností, neboť tyto výroby i činnosti vyčleňují z rámce stávajících univerzálních podniků a vytváří novou výrobní i organizační specializovanou jednotku.

Výbor vycházel dále z toho, že vědeckotechnický pokrok neprobíhá stejně intenzívně a stejně rychle ve všech výrobních odvětvích, a proto se rozdílně promítá i do technologie, techniky a organizace jednotlivých výrobních úseků. Výkonnost technologických linek je rozdílná a proto i optimální koncentrace jednotlivých výrob je rozdílná. Každé sloučení JZD nebo statků uzavírá některé výroby v rozsahu optimálním, jiné v minimálním a rozsah některých výrob vyžaduje i další mezistupeň řízení. Investiční záměry podniků vycházejí z této situace.

Naproti tomu mezipodniková kooperace, tím, že vyčleňuje některé výroby nebo činnosti ze stávajících podniků, dává možnost koncentrovat je v optimálním rozsahu a podle toho vytvořit kooperační seskupení nebo velikost kooperačního obvodu. To vše se koneckonců promítá do efektivnosti investičních záměrů, které bud vycházejí z ekonomických zájmů a potřeb stávajících podniků, byt sloučených, nebo z objektivních potřeb a možností rozvoje jednotlivých odvětví a výrob v rámci republiky, krajů a okresů při mezipodnikové kooperaci.

Říjnové plénum ÚV KSČ z roku 1975 tuto problematiku dostatečně rozebralo. Zpráva vlády na tyto skutečnosti reaguje a správně uzavírá, že se uvedené postupy nedají nařídit, ale že je třeba více problémy vysvětlovat a zemědělce pro cestu mezipodnikové kooperace a integrace s potravinářským průmyslem přesvědčovat a získávat.

Domnívám se, že by naše poznatky měly příslušné orgány v plném rozsahu zvážit a využít ve své politickoorganizátorské práci. Současně též bude třeba, aby další rozvoj specializace v celém svém komplexu byl zabezpečován, případně podložen, dlouhodobějším a promyšleným sociálním programem, který by měl reagovat na postupné změny výrobních a pracovních podmínek, na změny ve vybavenosti pracovníků výrobními prostředky i na potřeby dalšího růstu jejich kvalifikace.

S náročností úkolů a se stále širším uplatňováním vědeckotechnického rozvoje vzrůstá počet odborníků v našich jednotných zemědělských družstvech a státních statcích. V současné době je z 563 000 pracovníků v zemědělství 46 000 středoškoláků a vysokoškoláků. Jejich znalosti a růst kvalifikace ostatních pracovníků i prohlubující se vztahy k vědeckovýzkumné základně vytvářejí všechny předpoklady pro to, by mohlo být co nejrychleji a co nejefektivněji využito nových vědeckých poznatků.

Dalším charakteristickým rysem v této oblasti, jak ukazuje i zpráva vlády, je stálý úbytek pracovních sil. Považujeme za nutné zdůraznit, že úbytek i rozložení pracovních sil není územně rovnoměrné. Tak např. v kraji Jihomoravském je 6,51 ha na 1 pracovníka v zemědělství, zatímco v kraji Západočeském je na 1 pracovníka 9,92 ha zemědělské půdy. Přitom v ČSR v průměru obhospodařuje 1 pracovník 7,77 ha zemědělské půdy. Jak všichni známe jsou tyto rozdíly v jednotlivých okresech a jednotlivých podnicích v rámci ČSR ještě výraznější.

Snižování počtu pracovníků v zemědělství je celosvětovým trendem, který vyplývá ze skutečnosti, že základní výrobní prostředek - zemědělskou půdu - nelze libovolně rozšiřovat, a proto se růst produktivity práce projevuje i ve snižování počtu pracovníků v zemědělství.

V našich podmínkách socialistické zemědělské velkovýroby je tento proces v souladu s linií XV. sjezdu KSČ řízen státním plánem. Státní plán počítá s plánovanou substitucí živé práce, prací zhmotnělou, prostě počítá s náhradou pracovních sil výkonnější technikou. Substituce pracovní síly technikou však není záležitostí pouze zemědělců. Hlavní tíha spočívá na dodávkách prostředků, zejména z oblasti strojírenství, chemie a stavebnictví pro naše zemědělství.

Jak jsem již uvedl vědeckotechnický rozvoj, především vývoj a výroba nových typů zemědělské mechanizace a její uspořádání do technologických linek pro jednotlivé plodiny a chovy hospodářských zvířat neprobíhá rovnoměrně. Na tyto skutečnosti se někdy na jednotlivých stupních řízení zapomíná. Při administrativním rozpisu některých plodin, jako tomu bylo např. u česneku, malotonážních plodin i zeleniny, se pak projevuje rozpor v možnostech zemědělských podniků zabezpečit tuto výrobu pracovními silami.

Domnívám se, že bychom měli při plánování zemědělské výroby brát v úvahu úroveň příslušné techniky a technologie, přírodní podmínky i nerovnoměrné rozmístění pracovních sil a z těchto hledisek plánované úkoly zabezpečovat daleko komplexněji, včetně podmínek pro nutnou reprodukci kádrů a pracovních sil, v níž výstavba bytů pro zemědělství hraje významnou úlohu.

Z tohoto hlediska bych chtěl ocenit zpracování názorů na soustavu zemědělských strojů ve známém programu A 10, ale současně upozornit, že by již v některých případech potřeboval přehodnotit z hlediska nejnovějších poznatků a potřeb, které vyplývají z měnící se struktury a organizace zemědělské velkovýroby.

Jsme si vědomi, že výroba strojů nové generační řady bude postupná a že i dodávky mechanizace pro zemědělství musí být v souladu s možnostmi národního hospodářství. Proto úkoly plánované v tomto směru pro 6. pětiletku považujeme tak, jak je uvedeno ve zprávě vlády, za kritérium vztahů mezi strojírenstvím a zemědělstvím. Přesto musíme upozornit na to, že v současné době v důsledku finančních limitů na nákup strojů v družstvech neprobíhá ani prostá reprodukce v obnově zemědělské techniky a dopravních prostředků. Obdobně je tomu i v potravinářském průmyslu. Pokládáme za nutné na tyto skutečnosti upozornit proto, že dlouhodobější setrvávání tohoto vývoje by mohlo negativně ovlivňovat rozvoj uvedených odvětví se všemi z toho vyplývajícími důsledky.

Ve zprávě vlády ČSR se konstatuje, že plánované dodávky strojů jsou ve finančních objemech naplňovány a jsou vytvářeny předpoklady, aby byly úkoly 6. pětiletky objemově splněny. Tento pozitivní fakt však narušuje skutečnost, že nejsou plněny dodávky zemědělské techniky ve své struktuře. Projevuje se to zejména v nedostatečném plnění úkolů v dopravní technice, kdy jsme již 2 roky měli dostávat zemědělské automobily, ale fakticky nejsou. Nejsou uspokojovány potřeby v nakladačích, nejsou dodávány v potřebném množství traktory, zejména o výkonu nad 100 koní, malotraktory, některé stroje a zařízení pro mechanizaci živočišné výroby a chlazení mléka. Vážná je situace v dodávkách techniky pro pěstování a sklizen brambor a cukrovky, zeleniny a ovoce, je nedostatek strojů pro úklid slámy, nedostatečně je řešena mechanizace pro horské oblasti a zemědělské stavebnictví.

Tyto nedostatky ve struktuře dodávané zemědělské techniky, vytvářejí vážný problém při zajišťování zemědělské rostlinné výroby a její sklizně a v řadě případů vedou ke stressovým situacím u řídících pracovníků, neboť zajišťování pracovních sil a dopravních prostředků z ostatních odvětví národního hospodářství na výpomoc vyžaduje neúměrnou námahu a zvýšené náklady.

Již dlouhou řadu let se hovoří o nedostatku náhradních dílů a tento stav je kritizován. Musíme znovu s plným důrazem upozornit, že tento stav dále přetrvává. Jsme si vědomi, že ne vždy se s náhradními díly v zemědělství dobře hospodaří a proto chápeme úpravu cen náhradních dílů jako opatření směřující k jejich efektivnějšímu využívání. V tomto směru se postupně zavádí i nová organizace skladování, která též má za cíl zlepšit hospodaření s náhradními díly.

Domnívám se, že těchto několik poznatků, které jsme jako poslanci České národní rady získali při své práci ve volebních obvodech a zobecnili je při jednání orgánů České národní rady, vhodně doplňuje zprávu, předloženou nám dnes vládou ČSR a její závěry podporujeme.

Soudružky a soudruzi, řízení dalšího rozvoje zemědělství je stále náročnější a složitější. Vyžaduje řadu analýz, které jsou předpokladem pro citlivé přístupy při plánování a organizaci zemědělské výroby. Proto se domnívám, že bychom se měli jako zákonodárný sbor zabývat také tím, zda současné zákony a právní normy vytvářejí potřebný prostor pro další úspěšný rozvoj socialistické zemědělské velkovýroby a pro politicko-organizátorskou činnost řídících orgánů.

V poslední době byly přijaty nové zákony nebo provedena novelizace některých starších zákonů. Mám na mysli zákon o zemědělském družstevnictví, o zemědělské dani, o ochraně zemědělského půdního fondu, o uživatelských vztazích k půdě a ostatnímu zemědělskému majetku a prováděcí předpisy k nim.

V přípravě dnešního pléna jsme se touto problematikou zabývali na společném zasedání výborů ČNR ústavně právního a pro zemědělství a výživu. Vzali jsme na vědomí zprávu ministra, že základní právní normy ve svém celku uvedenou funkci plní. Podpořili jsme jeho návrhy na nutné legislativní úpravy v oblasti rostlinolékařské činnosti a v oblasti veterinární služby. Současně oba výbory upozornily, že se nyní problémy koncentrují do nutnosti rychleji uvádět do souladu nižší prováděcí předpisy, např. o ekonomických nástrojích, o národohospodářské evidenci a o výkaznictví - se základními právními normami, aby napomáhaly rozvíjení mezipodnikové kooperace a integrace se zpracovatelským průmyslem. Další problémy se ukazují v nedostatečném ekonomickém a materiálně technickém zajišťování řady předpisů, včetně předpisů o bezpečnosti práce a protipožární ochraně.

Vážené soudružky a soudruzi, cílevědomá politika naší komunistické strany vede k soustavnému upevňování svazku dělníků a družstevních rolníků a k vyrovnávání rozdílů mezi městem a vesnicí. Výrobní výsledky v zemědělství vytvářejí zdroje pro růst odměn a zvyšování životní úrovně družstevních rolníků a pracovníků statků i pro zlepšování jejich sociálních vymožeností. Dobré hospodaření zemědělských podniků vytváří i větší objem finančních prostředků, které umožňují spolu s prostředky poskytovanými národním výborům ze státního rozpočtu podstatně lépe, než kdykoliv dříve, řešit i materiální podmínky života na naší vesnici.

V důsledku změn ve výrobních silách i výrobních vztazích v zemědělství dochází i k zlepšování společenského a ekonomického postavení pracujících v zemědělství. Zvyšuje se jejich účast na kulturním životě naší společnosti, na veřejné činnosti, více než dosud se zemědělci zúčastňují sportovního života, V nebývalé míře se rozšiřuje počet zájmových kroužků, kulturních útvarů a jsou obnovovány i některé tradice. Všechny tyto pozitivní změny přispívají k dalšímu rozvíjení socialistického stylu života na naší vesnici.

Pres nesporné úspěchy považujeme za nutné upozornit, že organizaci některých služeb, včetně zdravotní péče na vesnici, bude třeba nově propracovat a realizovat tak, abychom vytvořili co nejpříznivější podmínky pro uchování zdraví a pro spokojený život obyvatel naší vesnice. V této oblasti sehrává vedle národních výborů významnou úlohu Svaz družstevních rolníků, který již několik let propracovává, zabezpečuje a organizuje komplexní péči o pracující v jednotných zemědělských družstvech, obdobně jako odborový svaz pracujících v zemědělství ve státních podnicích.

Domnívám se, že bychom toto úsilí měli ocenit a napomáhat k vytváření podmínek pro další rozvíjení této činnosti.

Bouřlivý rozvoj naší socialistické zemědělské velkovýroby nezůstává také bez vlivu na vývoj vesnického osídlení a na vztahy zemědělských podniků k národním výborům. Proto považujeme v tomto období za vhodné upozornit na otázky spojené s koncepcí výstavby vesnických sídel a jejich občanské vybavenosti. Je to důležité i proto, že investiční prostředky, které jsou v současné době národními výbory vynakládány, a s nimiž se i do budoucna počítá, bude třeba směrovat a využívat tak, aby byly co nejefektivněji využity pro co nejúčelnější výstavbu našich vesnic.

V tomto směru je třeba ocenit úsilí vlády, která o tyto otázky soustavně pečuje. Významným krokem zde byl výběr a plán rozvoje střediskových sídel obvodního významu.

Pokládáme za správné plně podpořit usnesení vlády ČSR č. 4 z roku 1976 k návrhu urbanizace a dlouhodobého vývoje osídlení v ČSR. Domníváme se, že bychom v tomto směru měli zhodnotit zkušenosti útvarů zabývajících se výstavbou i experimenty, které se uskutečnily nebo které se v současné době realizují, především ve Středočeském kraji.

Vážené soudružky a soudruzi, na závěr svého vystoupení bych chtěl vyjádřit přesvědčení, že naše kontrolní, iniciativní a poznávací činnost, na základě níž jsme shromáždili celou řadu poznatků a námětů, ale i čas, který věnujeme projednávání této problematiky dnes na plénu České národní rady přispěje svým dílem k dalšímu rozvoji našeho zemědělsko-potravinářského komplexu v zájmu a ku prospěchu nás všech. Děkuji za pozornost. /Potlesk./