Lhůty pro uplatnění práv

Osnova v ustanovení § 130 přejímá osvědčenou úpravu, podle níž práva, která nebyla včas vykonána, zanikají (prekluze). V souladu s potřebami praxe, zejména zjednodušeného sledování lhůt v účetní evidenci, se navrhuje zkrácení obecné lhůty pro zánik práv na jeden rok, počítané však od prvního dne roku následujícího po události, se kterou je vznik práva spojen. U práv z odpovědnosti za vady a na zaplacení majetkových sankcí sjednocuje zákon lhůty k zániku na šest měsíců; přičemž počátek lhůty je stanoven vždy od prvního dne měsíce následujícího po události, od níž se zánik práva počítá. Výhoda této úpravy spočívá v tom, že obecná lhůta pro zánik práva končí vždy prvního dne roku následujícího po uplynutí jednoroční prekluzívní lhůty, u práv na zaplacení majetkových sankcí a z odpovědnosti za vady končí lhůta rovněž vždy prvního dne měsíce, následujícího po uplynutí šestiměsíční prekluzívní lhůty. Odpadá tedy sledování lhůt podle jednotlivých dnů uvnitř měsíce a v podstatě všechny tyto lhůty bude možno sledovat z účetní evidence.

K § 132 - Osnova pamatuje i na případy, kdy na účtě dlužníka je nedostatek finančních prostředků a dlužník nárok věřitele uznává. Rozdíl proti dosavadní úpravě spočívá zejména v tom, že k zastavení běhu lhůty stačí pouhé prohlášení dlužníka o tom, že dal příkaz k úhradě pohledávky peněžnímu ústavu a není zapotřebí, aby dlužník své prohlášení dokládal potvrzením peněžního ústavu. Nutnost takovéhoto dokládání způsobovala v praxi značné obtíže. Nepravdivé prohlášení dlužníka bude možno v jednotlivém případě postihnout pokutou, v žádném případě tím však nemůže být zkrácen ve svých právech věřitel. Dá se předpokládat, že tato úprava zamezí zbytečným arbitrážním sporům, které zatěžovaly hospodářskou arbitráž i organizace.

DŮSLEDKY PORUŠENÍ ZÁVAZKU A JINÝCH PRÁVNÍCH POVINNOSTÍ

Odpovědnost za vady (záruka)

Hlavní rozdíl v úpravě odpovědnosti za vady (§ 133 až 135) proti platné úpravě spočívá v odstranění rozdílu mezi dosavadní zákonnou odpovědností za vady a odpovědností ze záruky a v odstranění rozlišování tzv. zjevných a skrytých vad. Dodavatel podle osnovy bude odpovídat za stanovené vlastnosti předmětů plnění po stanovenou záruční dobu, nebude však odpovídat za vady, způsobené po splnění jinou organizací (odběratelem, dopravcem apod.). Osnova tedy i na úseku odpovědnosti za vady zvyšuje a dále prohlubuje zájem dodavatele na řádném plnění smlouvy. Záruční dobu upravuje osnova u jednotlivých typů hospodářských smluv, umožňuje však, aby si organizace dohodou záruční dobu prodloužily, popřípadě aby záruční dobu mohl jednostranně prodloužit dodavatel. Při poměrně dlouhých záručních dobách se může stát, že u složitého výrobku bude u určité součásti kratší vlastní doba životnosti (použivatelnosti), než je celková záruční výrobní doba. V takovém případě dodavatel za určitou součást odpovídá jen po dobu její životnosti určené v technické normě (§ 133 - "plnění bude mít po stanovenou dobu vlastnosti stanovené technickými normami").

Osnova umožňuje, aby si organizace výjimečně sjednaly kratší záruční dobu v případě, kdy výrobek bude použít jiným způsobem než bylo při jeho konstrukci předpokládáno (např. elektromotor konstruovaný podle technických podmínek na určité zatížení, bude při použití v určitém vývojovém stroji trvale značně přetěžován a tím se jeho životnost a proto i záruční doba krátí).

Druhá významná změna v úpravě odpovědnosti a vady spočívá v tom, že se odstraňuje rozlišování mezi vadami, zjistitelnými při stanoveném způsobu prověřování (tzv. zjevnými vadami) a ostatními vadami (tzv. skrytými). Dosavadní úprava určovala lhůty, do kterých mohl odběratel reklamovat vady zjistitelné při stanoveném způsobu prověřování (zpravidla na jeden měsíc od převzetí dodávky). Přitom způsob prověřování byl stanoven paušálně, bez ohledu na předpokládaný způsob použití dodaného výrobku, takže odběratel, aby si zachoval nároky z odpovědnosti za vady, musel v poměrně krátké lhůtě provádět složité zkoušky dodaných výrobků, i když na vady mohl často přijít při zařazování např. šroubů do vlastního výrobního procesu.

Odběratel často neměl speciální vybavení potřebné k provedení zkoušek stanovených v technické normě, takže takto "zjevné" vady ani nemohl reklamovat. Dodavatel, který nedostatky u odběratelů znal, jednak zanedbával vlastní výstupní kontrolu, jednak počítal s tím, že tzv. zjevné vady nebudou včas reklamovány a z tohoto důvodu byla jeho odpovědnost za vady snižována. Dodavatel se podle osnovy nebude moci zprostit odpovědnosti za vady dodávky poukazem na nedostatky ve vstupní kontrole odběratele nebo na formální nedostatky v reklamačním řízení. Odběratel musí prověřit dodané výrobky nebo práce s ohledem na jejich předpokládané použití (daleko podrobněji musí prověřovat např. šrouby letecká továrna než podnik vnitřního obchodu) tak, aby předcházel vzniku škod a aby zajistil věrohodné důkazní prostředky o vadách a o odpovědnosti dodavatele za ně. Tímto ustanovením osnova nezmenšuje odběratelovu povinnost před použitím řádně předmět plnění prověřit; zanedbá-li odběratel svoji povinnost, bude majetkově spoluodpovědný za způsobenou škodu. Dodavatel však nebude zbaven odpovědnosti za vadné výrobky.

Vady, které jsou zřejmé při odebrání předmětu plnění (např. odebírání výrobků od přepravce), tj. zřejmé poškození apod., musí být podle dalších ustanovení osnovy (§ 200, 306 odst. 1 a další) reklamovány v krátkých lhůtách proto, aby bylo možno včas uplatnit případnou odpovědnost vůči dopravci.

Majetkové sankce

Osnova rozděluje majetkové sankce z hlediska povinnosti jejich účtování a vymáhání na

a) majetkové sankce, stanovené zákonem, prováděcími předpisy nebo arbitrážním rozhodnutím; tyto sankce jsou organizace povinny účtovat i vymáhat s výjimkou penále do 200,- Kčs, kdy má oprávněná organizace právo od účtování a vymáhání upustit;

b) majetkové sankce, které si organizace sjednají (a které nejsou stanoveny v právních předpisech); tyto není oprávněná organizace povinna účtovat a vymáhat.

V tom směru osnova vyhovuje četným požadavkům, aby v případě porušení společensky méně závažných povinností, na které zákon nestanoví majetkové sankce, popřípadě na které nestanoví sankce arbitráž, mohla oprávněná organizace podle konkrétních okolností případu rozhodnout, zda sjednané sankce bude či nebude uplatňovat.

Osnova stanoví organizacím povinnost vyúčtovat majetkové sankce bez zbytečného odkladu a zaplatit nebo vyjádřit se k vyúčtování do stanovené lhůty (§ 142 odst. 2). Jde o pořádkovou povinnost, jejímž zavedením se však vytváří jeden z důležitých předpokladů pro zvýšení signalizačního a mobilizačního účinku majetkových sankcí. (Doposud, jak známo, organizace přesouvaly placení sankcí na dobu, kdy se jim to z hlediska plnění ukazatele plánu nákladů nejlépe hodilo). K stejnému účelu směřuje při dodávkách výrobků i ustanovení § 204 odst. 1 osnovy.

Zákaz snížení nebo prominutí majetkových sankcí mezi organizacemi (s výjimkou stanovených případů) je nepřímo obsažen v § 142 odst. 1 osnovy. Započtení majetkových sankci nebylo třeba výslovně zakázat, jelikož možnost kompenzace peněžitých závazků je upravena jen pro případy uvedené v § 361 odst. 3 osnovy.

Vypořádání škod mezi socialistickými organizacemi

Osnova zvyšuje odpovědnost organizací za řádné plnění převzatých závazků nebo jiných jim uložených právních povinností. Osnova stanoví povinnost nahradit vzniklou skutečnou škodu (§ 145 a násl.) ve všech případech, kdy škůdce neprokáže, že škodě nemohl zabránit ani vynaložením veškerého úsilí, které na něm bylo možno požadovat. Byla-li škoda způsobena plněním příkazu nadřízeného orgánu, musí škůdce druhé organizaci škodu nahradit a bude třeba, aby financování škody bylo zajištěno v rámci orgánu, který svým příkazem škodu způsobil.

Podle osnovy byla škoda způsobena organizací, jestliže byla způsobena v rámci plnění úkolů organizace těmi, kteří její úkoly plnili. Důraz je zde kladen zejména na skutečnost, že musí jít o škodu způsobenou v rámci plnění úkolů organizace. Navrhované ustanovení nahrazuje § 28 i § 31 zákona č. 69/1958 Sb. Podle osnovy je škoda způsobena organizaci zejména, jestliže ji její pracovníci (členové) způsobili výkonem svého zaměstnání, v přímé souvislosti s výkonem zaměstnání nebo způsobily-li ji jiné organizace, které škůdce použil ke splnění svých úkolů. Z tohoto vymezení odpovědnosti vyplývá závěr, že organizace zpravidla neodpovídá za škodu způsobenou tím, že její zaměstnanci překročili meze plnění úkolů organizace a dopustili se např. trestných činů (exces).

Podle osnovy bude zásadně hrazena pouze skutečná škoda; rozsah náhrady škody je možno v prováděcích předpisech stanovit odchylně, tj. může být stanovena i povinnost hradit takzvaný ušlý zisk. Možnost požadovat náhradu ušlého zisku podle zákona č. 69/1958 Sb. se ukázala nepraktickou. Rovněž předpoklady, za kterých je organizace povinna hradit škodu, mohou být v právních předpisech stanoveny odchylně, tj. např. i tak, že organizace odpovídá za škodu, i když ji nemohla odvrátit (takto je náhrada škody upravena např. v § 170, § 215 a dalších).

Za škodu způsobenou při provozu dopravních prostředků budou organizace i ve vzájemných vztazích odpovídat podle ustanovení občanského zákoníku. Povaha provozu dopravních prostředků, která je důvodem zvláštní úpravy, je totiž zcela stejná u dopravních prostředků občanů i socialistických organizací. Proto je účelné úpravu náhrady těchto škod sjednotit. Poněvadž jde o škody způsobené zpravidla porušením povinností, které přímo nesouvisí s plněním plánovaných úkolů není nutné tuto úpravu přejímat do hospodářského zákoníku a postačí odkaz na občansky zákoník.

Uzavírání hospodářských smluv

K § 153 - Hospodářská smlouva vzniká zásadně přijetím návrhu, tj. dohodou organizací o předmětu a času plnění. Vzhledem ke zkušenostem s dosavadní úpravou uzavírání smluv osnova umožňuje, aby hospodářská smlouva na dodávku výrobků mohla vzniknout též tím, že odběratel do stanovené lhůty nesdělí svůj nesouhlas se změnami a doplňky předmětu nebo času plnění, navržené dodavatelem.

Úprava uzavírání smluv v osnově sleduje cíl odstranit všechny příležitosti, umožňující nesprávné prosazování úzkých podnikových zájmů na úkor zájmů celospolečenských. V minulosti byly časté případy, kdy dodavatel nedostatkových výrobků sice "vzal objednávku do záznamu", někdy dokonce oznámil odběrateli i zakázkové číslo, pod nimž zařadil objednávku do výroby, avšak smlouvu odmítl uzavřít, aby se zbavil odpovědnosti za její správné splnění. K odstranění těchto případů obsahuje osnova ustanovení § 23 odst. 4, podle něhož může hospodářská arbitráž rozhodovat o platnosti právního úkonu, u něhož nebyl splněn požadavek písemné formy. Zjistí-li arbitrážní orgán, že organizace ze spekulativních důvodů odmítá uzavírat smlouvy, zajistí odstranění tohoto nedostatku a uloží organizaci zpravidla pořádkovou pokutu. Obdobně budou postupovat i kontrolní orgány.

ČÁST SEDMÁ

HOSPODÁŘSKÉ ZÁVAZKY PŘI DODÁVCE

VÝROBKŮ

Smlouva o přípravě dodávek

Smlouvy o přípravě dodávek výrobků (§ 156 až 160) jsou novým typem hospodářských smluv, který nahrazuje kapacitní smlouvy zavedené zákonem č. 69/1958 Sb.

Podniky v kapacitních smlouvách viděly dosud převážně smlouvy o rezervování kapacit a opomíjely jejich další důležitější funkci, jako je zejména vyjasňováni vývoje nových výrobků, zajišťování materiálové přípravy, společný průzkum trhu atd. Tento zúžený pohled byl rovněž jedním z důvodů, proč kapacitní smlouvy nebyly v širším rozsahu uzavírány, i když základním důvodem je nízká stabilita plánu spolu s oslabením odpovědnosti ministerstev za materiálové zajištění plánovaných úkolů.

K výhledovému mezipodnikovému projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů se v současné době hospodářských smluv nepoužívá. To vede k tomu, že dodavatelsko-odběratelské vztahy jsou výhledově projednávány na mezipodnikové úrovni pouze s malou závazností, což způsobuje v našem národním hospodářství nemalé potíže a nedostatky.

Upevnění centrálního řízení v materiálně technickém zásobování se musí projevit především v tom, že ministerstva plánem zabezpečí podnikům výrobky, potřebné ke splnění plánovaných úkolů v plánovaných termínech. Aby ministerstva mohla tento úkol splnit, musí při přípravě plánu využít též znalostí, zkušeností a iniciativy kolektivů pracujících v podnicích. Jako podklad pro jednání podniků budou zejména u fondovaných a vybraných centrálně plánovaných výrobků rozepisovány limity spotřeby materiálu. Rozpory, které při projednávání mezi podniky vyplynou, musí ministerstva a ostatní orgány ústředního řízení běžně řešit tak, aby splnění úkolu státního plánu bylo materiálně technickým zásobováním zajištěno. K vytvoření předpokladů pro důsledné projednávání a včasné zajištění plánovaných úkolů materiálně technickým zásobováním a k posílení odpovědnosti v dodavatelsko-odběratelských vztazích navrhuje se zavedení smluv o přípravě dodávek, jakož i uložení příslušné odpovědnosti ministerstvům.

Smlouvy o přípravě dodávek se mají stát formou projednávání požadavků na dodávky rovněž u podnikově plánovaných výrobků. Podrobnosti budou upraveny v předpisech o plánovací metodice (bilančním řádu).

Osnova ukládá organizacím povinnost neustále sledovat návaznost uzavřených smluv o přípravě dodávek na výsledky prací při přípravě ročního plánu a na jeho provádění. Nutné změny musí organizace bez zbytečného odkladu projednávat. Na porušení této povinnosti navazuje majetková odpovědnost za způsobenou škodu.

Zavedením smluv o přípravě dodávek s jejich určitou závazností, realizací předpokladu, že ústřední orgány řízení budou běžně řešit rozpory, vznikající mezi podniky při projednávání materiálně technického zabezpečení plánu se vytvářejí předpoklady pro zkvalitnění řízení a stabilizaci dodavatelsko-odběratelských vztahů. Navrženými úpravami ustanovení a smlouvách o přípravě dodávek jsou též prováděny zásady vládních usnesení č. 575 a č. 712 z roku 1962.

Povinnost uzavřít hospodářskou smlouvu

Osnova ponechává dosavadní stav, podle něhož je organizace povinna uzavřít smlouvu jen v případech stanovených právními předpisy. Kontraktační povinnost dodavatele upravuje osnova z hlediska toho; zda jde o výrobky; na něž se podle plánovací metodiky vydávají nebo nevydávají plánovací akty. Navrhovaná ustanovení (§ 161 a násl.) mají znemožnit porušování plánovací disciplíny, ke kterému docházelo tím, že organizace u výrobků, na které se mají vydávat plánovací akty, mohly podle dosavadní úpravy požadovat uzavření hospodářské smlouvy, aniž by si zajistily předpoklady pro realizaci dodávky též po plánovací linii.

Výjimku stanoví osnova pro případy, kdy se smlouvy uzavírají před vydáním plánovacích aktů. Zde se stanoví kontraktační povinnost stejně, jako jsou stanovena pravidla pro vydání plánovacích aktů; po jejich vydání musí však organizace smlouvy bez zbytečného odkladu upravit tak, aby byly v souladu s plánovacími akty. Obdobně je kontraktační povinnost stanovena i pro případy dodávek, na něž se plánovací akty nevydávají vůbec (jsou to většinou dodávky ze skladů odbytových organizací).

Zvláštní povinnost stanoví osnova pro dodávky nezbytné ke splnění plánovaných úkolů rozvoje vědy a techniky, kde musí být smlouva uzavřena i když nebyla dodržena objednací lhůta proto, že potřeba na určitý výrobek vznikla teprve dodatečně. Taková smlouva by se samozřejmě neuzavřela v případě, že dodávka v požadované lhůtě by byla zřejmě technicky nesplnitelná.

Na úseku dodávek zemědělských výrobků a potřeb je stanovena za určitých předpokladů oboustranná kontraktační povinnost dodavatele i odběratele. Mimo to je stanovena kontraktační povinnost odběratele, jen pokud jde o zajištění dovozu na základě smlouvy o přípravě dodávek nebo dovozu, který byl se souhlasem odběratele nebo jeho nadřízeného orgánu dohodnut v zahraničí.

Dodávky výrobků

Smlouva o dodávce výrobků

K § 168 - Osnova zjednodušuje dosavadní úpravu splnění dodávky a místa plnění tak, že stanoví kdy (tj. odevzdáním smluvených výrobků odběrateli nebo veřejnému dopravci) je hospodářská smlouva splněna. Proto také není třeba místo plnění vůbec upravovat. Poněkud odchylně je splnění upraveno při dovozu (§ 246). Osnova umožňuje provést odchylnou úpravu splnění v prováděcích předpisech pro výjimečné případy (např. elektrický proud, voda apod.), kde z technických důvodů nedochází ke splnění odevzdáním odběrateli nebo dopravci.

K § 171 - Novým způsobem upravuje osnova započítávání dodávek výrobků. Stanoví obecnou zásadu, že plnění se počítá na nejdříve dospělý závazek bez ohledu na to, zda jde o závazek z běžného nebo předcházejícího roku. Aby nedocházelo k rozporům mezi touto zásadou a plánovacími akty; stanoví osnova jako předpoklad pro možnost splnění závazku z předcházejícího roku podmínku, že bude zajištěn soulad skluzových dodávek s plánovacími akty na běžný rok. Dohoda organizací o tom, že výrobky nedodané v předcházejícím roce budou plněny v běžném roce, může být nahrazena arbitrážním rozhodnutím. Soulad s plánovacími akty musí však být i v tomto případě zajištěn.

Všeobecné dodací podmínky

K § 174 - Osnova přejímá ustanovení dosud platných předpisů (vyhlášky č. 48/1958 Ú. l.) o označování výrobků údaji o jejich původu ve zjednodušeném znění tak, aby hospodářský zákoník i na tomto úseku přinesl komplexní úpravu. Vychází se z předpokladu, že technické normy stanoví údaje, jimiž mají být výrobky označeny tak, aby byla též usnadňována manipulace provozu u odběratele.

K § 185 a 186 - Zvláštní pozornost věnuje osnova výrobkům určeným k prodeji občanům. V souladu s navrhovanými ustanoveními občanského zákoníku je zajišťována zvýšená ochrana zájmů občanů - spotřebitelů. Osnova stanoví povinnost, aby složitější výrobky nebo nově zaváděné výrobky, jejichž vlastnosti nejsou obecně známy, byly opatřeny podrobnými návody k použití nebo jinými vysvětlivkami tak, aby je mohli občané plně a bezpečně používat. Půjde-li o vybrané technicky složité výrobky, které jsou určeny k tomu, aby je občané používali po delší dobu (nejčastěji to budou strojírenské výrobky), stanoví předpis, který vydá ministr vnitřního obchodu, delší záruční dobu než 6 měsíců; tato záruční doba se počítá vždy od prodeje výrobků spotřebiteli. (Občanům odpovídá obchodní organizace.)

K § 190 - Osnova stanoví, že organizace uvádějí ve smlouvě ceny v souladu s cenovými předpisy. Cena při dodávkách výrobků nemůže být tedy podstatnou náležitosti smlouvy. Výrobky se fakturují za ceny stanovené v době plnění. Není-li cena stanovena ani při splnění, může být fakturováno jen za podmínek, které stanoví předpisy o fakturování a placení (předpokládá se, že prozatímní cenu bude možno fakturovat jen v případech, povolených příslušnými cenotvornými orgány).

Prověřování plnění

K § 196 - Teoreticky by bylo možno prověřovat všechny vlastnosti každého dodávaného výrobku. Takové prověřování by však bylo (odmyslíme-li si chyby způsobené únavou pracovníků, nepřesností měřidel, nedokonalostí kontrolních metod apod.) sice ideálně dokonalé z hlediska vyloučení vadných výrobků, avšak prakticky je neuskutečnitelné pro vysoké náklady, které by si vyžádalo. Proto jsou kontrolovány jen určité - stanovené - vlastnosti. Avšak ani tyto vlastnosti není hospodárné prověřovat u všech výrobků, jde-li o výrobky hromadně vyráběné a dodávané. Při dodávkách velkých množství výrobků sériově vyráběných, popřípadě výrobků, u nichž prověřování jakosti vede k jejich zničení (destrukcí), k poškození originálního balení nebo tam, kde prověřování jakosti jednotlivých výrobků by bylo neúměrně nákladné, mohou si organizace ve smlouvě dohodnout, že určité vlastnosti se prověřují statistickou přejímkou. Při statistické přejímce se sledované vlastnosti prověřují pouze na určitém počtu výrobků vybraných podle přejímacího plánu, který musí být mezi organizacemi dohodnut. Přejímací plán obsahuje též kritéria, za jakých předpokladů se dodávka považuje za vyhovující nebo za tak vadnou, že může být odmítnuta. Při vypracování přejímacího plánu se používá matematickostatistických metod; jejich zavádění je projevem nové techniky v prověřování plnění.

S prováděním statistické přejímky spojuje osnova takové právní důsledky, aby její sjednání bylo výhodné pro odběratele i dodavatele.

Reklamační řízení a práva z odpovědnosti za vady

K § 198 - Záruční doby stanoví osnova tak, aby odběratel (popř. spotřebitel) mohl vyzkoušet bezvadnost dodaného výrobku i v provozu. Prodloužení záruční doby podle odstavce 2 však nemůže přesáhnout dobu použitelnosti výrobku (např. stanovenou expirační dogu u léků, stanovenou dobu použitelnosti u potravin apod.), vzhledem k ustanovení § 133 osnovy; u těchto případů je doba použitelnosti jednou z vlastností předmětu plnění. Je-li překročena, nemůže dodavatel za ostatní stanovené vlastnosti takového výrobku odpovídat.

K § 201 - Práva z odpovědnosti za vady jsou v osnově vymezena v podstatě stejně jako v zákoně č. 69/1958 Sb. Hlavní odchylka spočívá v důsledném odstranění možnosti jednostranného uspokojování práv z odpovědnosti za dodávky s neodstranitelnými vadami [dosud upraveno v 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 69/1958 Sb.] a zahrnutí práva na doplnění scházejících výrobků (popř. na vrácení ceny za ně zaplacené) do práv z odpovědnosti za vady. Provádí-li se statistická přejímka, má odběratel práva přizpůsobená povaze a technickému provádění této přejímky (§ 201 odst. 2); přípustnost odchylné úpravy v prováděcích předpisech je míněna pro případy, kdy přejímací plán stanoví přípustné nereklamovatelné množství vadných výrobků v dodávce.

Majetkové sankce

K § 204 - Plnění jednotlivých ukazatelů plánu nedává ještě spolehlivou představu o tom, zda potřeby národního hospodářství byly skutečně uspokojeny. Podstatně přesnější představu dává plnění jednotlivých zakázek. Aby pozornost dodavatelských podniků byla zaměřena na plnění jednotlivých zakázek, je navrhován nový způsob penalizace, obsažený v odstavci 1. Předpokladem pro výrazný účinek tohoto opatření ovšem je, aby dodavatelská organizace bezodkladně projednala příčinu, proč penále bylo zaplaceno a aby ihned zajistila nápravu na pracovišti; které neplnění způsobilo.

Proti dosud platné úpravě osnova stanoví též majetkovou sankci pro případ nesplnění tzv. náhradní dodací lhůty (odstavec 2). Ke stanovení takové sankce došlo proto, aby se předcházelo zbytečným sporům. V souvislosti s tím je třeba upozornit, že podle § 121 osnovy musí organizace, která nemůže svou povinnost včas splnit, oznámit druhé organizaci návrh nové dodací lhůty. Přijetím tohoto oznámení (návrhu náhradní lhůty) je náhradní lhůta sjednána pod majetkovou sankcí.

K § 206 - Výše majetkových sankcí za dodávku výrobků vadné jakosti se proti dosavadní úpravě nemění. Odchylně se však stanoví (v odstavci 3) případy, kdy se tyto majetkové sankce neplatí. Je-li prováděna statistická přejímka a pro překročení přípustného množství vadných výrobků bude dodávka odmítnuta jako nevyhovující, bude dodavatel platit penále

a) provádí-li se přetřídění u odběratele - z ceny výrobků, které byly jako vadné zjištěny při tomto přetřídění;

b) neprovádí-li se přetřídění u odběratele z ceny výrobků, které jsou vadné podle odhadu horní meze procenta vadných výrobků v kontrolované dodávce (čl. 18 ČSN 01 0255 statistická přejímka).

K § 207 - V souladu se zásadami obsaženými v usnesení vlády č. 491/1963 se stanoví zvýšené penále za vadnou jakost, byla-li vadnost způsobena hrubým porušením technologického postupu u výrobce. Pro plnou účinnost navrhované úpravy bude však třeba, aby toto penále bylo na podnicích sledováno zvlášť.

K § 208 - Osnova sjednocuje výši penále pro případ dodávky neoznačených výrobků, nesprávně označených výrobků, nekompletních výrobků a pro případ, kdy plnění je jinak vadné (např. jsou-li dodány výrobky sice objednané, ale jiných velikostí než byly sjednány, jiných barev apod.), a to na 5 % z ceny vadného plnění. Splní-li organizace menší množství výrobků než uvedla v průvodních dokladech, platí penále ve výši 10 % z ceny nedodaných výrobků. Takto vysoké penále bylo nutno stanovit proto, že v tomto případě nemůže odběratel požadovat penále za částečné nesplnění smlouvy; stanovená výše penále vytváří ekonomickou protiváhu proti možnosti dodavatelů spekulativním způsobem tohoto ustanovení zneužívat.

Zvláštní ustanovení o dodávkách pro vývoz a z dovozu

Zajišťování dodávek pro vývoz a z dovozu je dosud upraveno samostatnými vyhláškami ministerstva zahraničního obchodu č. 172 a 173/1958 Ú. l. Mimo to jsou vydány též základní podmínky dodávky výrobků z dovozu a pro vývoz zpravidla podle jednotlivých podniků zahraničního obchodu. Právní úprava, která je na tomto úseku nyní trojstupňová se tudíž zjednodušuje, jelikož osnova nepředpokládá vydání zvláštních vyhlášek, ale pouze odvětvových základních podmínek dodávky.

Pro zajišťování vývozních a dovozních dodávek, jakož i pro celou činnost zahraničního obchodu platí zásada, že všechny organizace jsou povinny dbát hospodářských, zejména devizových zájmů státu. Právě z hlediska ochrany těchto zájmů je koncipována celá úprava.

Dodávky pro vývoz

Osnova jako jednu z podmínek vydání dodávkového příkazu stanoví jeho technickou proveditelnost (§ 214). Vymezení technické neproveditelnosti bylo vzhledem k dosavadním zkušenostem s úpravou v některých základních podmínkách dodávky zvoleno tak, aby bylo znemožněno zneužívat navrženého ustanovení k odmítání vývozních dodávek.

Dojde-li mezi organizacemi k rozporu o tom, zda jde skutečně o technickou neproveditelnost, umožňuje osnova, aby se dodavatel domáhal zrušení dodávkového příkazu u příslušného orgánu hospodářské arbitráže. Protože půjde zpravidla o rozhodování složitých technických otázek, vyžádá si v takovém případě arbitrážní orgán obvykle stanovisko nadřízeného orgánu dodavatele.

Na rozdíl od dodávkového příkazu, který je podle názoru dodavatele technicky neproveditelný, je dodávkový příkaz, který byl vydán, ač nebyly splněny podmínky stanovené v § 213 odstavec 1, od počátku neplatný. Zajišťování dodávek v případě, že nejsou splněny podmínky pro vydání dodávkového příkazu, bude prováděno zpravidla smlouvou o dodávce výrobků; i pro takovouto smlouvu však platí zvláštní ustanovení osnovy o dodávkách pro vývoz, pokud jde o dodací podmínky, skladování a odeslání výrobků, porušování plnění atd.

Dodací podmínky vyvážených výrobků byly upraveny tak, aby vyhovovaly potřebám zahraničního obchodu, zejména jeho schopnosti uplatnit se na zahraničních trzích. Povinnost dodavatele přistoupit na dohodu o odchylné jakosti než stanoví technická norma byla do osnovy pojata na základě usnesení vlády č. 334 z 20. 4. 1960, podle kterého byly již upraveny i nyní platné základní podmínky dodávky.

K důslednému odstranění vlivu zahraničních cen, pohybu kursů deviz apod. na hospodaření dodavatelských podniků (tyto vlivy mají být zásadně koncentrovány u podniku zahraničního obchodu) přispívá též ustanovení; podle něhož hradí-li odběratel v zahraničí škodu; za kterou podle § 150 a násl. osnovy odpovídá dodavatel; vyřizuje se náhrada škody mezi dodavatelem a odběratelem zásadně v poměru k účtované tuzemské ceně a nikoliv v devizovém přepočtu náhrady škody, poskytnuté do zahraničí.

Podobně jako to stanoví i § 56 Všeobecných podmínek RVHP 1958, bude dodavatel podle § 234 osnovy povinen zastavit na žádost odběratele další dodávky vadných výrobků do té doby, než bude odstraněna příčina vad.

Dodávky z dovozu

Dodávky z dovozu budou zajišťovány hospodářskými smlouvami; osnova odstraňuje dosud pro tyto smlouvy používaný název "požadavek na dovoz".

Při sjednávání dodacích lhůt platí nyní zásada, že dodací lhůty se stanoví čtvrtletní s tím, že mohou být krátce před začátkem dodávkového čtvrtletí zpřesněny na měsíce. Podle navrhované úpravy bude dodavatel, který má se zahraničním dodavatelem sjednány měsíční dodací lhůty, povinen uzavřít s odběratelem smlouvu rovněž s měsíční dodací lhůtou; přitom ovšem bude třeba přihlížet k rozdílnému plnění smlouvy se zahraničním dodavatelem a tuzemským odběratelem, takže dodací lhůta ve smlouvě s odběratelem bude zpravidla pozdější.

Plnění podle ustanovení § 246 písm. g), je míněno i pro případy, kdy dodávka z dovozu je uskutečňována například též po železnici, avšak není určena přímo pro odběratele (je určena např. pro tranzitní sklad podniku zahraničního obchodu v tuzemsku).

Úprava prověřování plnění a reklamačního řízení byla volena tak, aby bylo zajištěno včasné a úspěšné uplatňování práv vůči zahraničnímu dodavateli, popř. dopravci, zasílateli nebo pojišťovně. Přitom reklamační lhůty stanoví osnova pro odběratele výhodněji, než činí dosavadní úprava, podle které krátké reklamační lhůty nenavazovaly na vztah ke konkrétnímu zahraničnímu dodavateli.

Tak zvané nehmotné dovozy, tj. licence, konzultace, revize a jiné dovozy podobného charakteru (zejména pasívní zušlechťovací styk a jiné práce ve mzdě), jakož i dovozy samostatné projektové dokumentace, podkladů, montážních prací, generálních oprav a jiných obdobných plnění budou rovněž zajišťovány hospodářskými smlouvami. Vzhledem k jejich odlišnému charakteru je však právo odběratele z odpovědnosti za vady omezeno na to, co podnik zahraničního obchodu získá od zahraničního dodavatele.

Kromě škod, za které dodavatel (podnik zahraničního obchodu) odpovídá podle § 145 osnovy, bude podle § 257, povinen nahradit odběrateli též další způsobené škody, pokud za ně odpovídá zahraniční dodavatel. Je třeba upozornit, že podle tohoto ustanovení nelze posuzovat případy odpovědnosti podniku zahraničního obchodu za škody, za které odpovídá podle ustanovení § 145 odstavec 1.

Zvláštní ustanovení o dodávkách zemědělských výrobků a potřeb

K dosažení úkolu vyrovnat do roku 1970 v podstatě úroveň zemědělství na úroveň průmyslu je třeba zajistit provedení odpovídajících změn i v organizaci a řízení zemědělství, zejména zvýšení úlohy řízení zemědělské velkovýroby státním plánem. Uvedeným úkolům musí odpovídat též úroveň smluvních vztahů. Dosavadní úprava vycházející z občanskoprávní kupní smlouvy a malá odpovědnost dodavatelských organizací za kvalitu a provozuschopnost zemědělských potřeb a strojů je též jednou z příčin nízké odpovědnosti družstevních rolníků za plnění dodávek zemědělských výrobků.

Osnova odstraňuje dosavadní rozdíl v systému smluvního zajišťování dodávek jednotných zemědělských družstev a pro jednotná zemědělská družstva. Přitom osnova respektuje zvláštnosti skupinového vlastnictví jednotných zemědělských družstev, zejména při úpravě důsledků neplnění převzatých závazků. Osnova předpokládá vydání komplexních základních podmínek dodávky zemědělských potřeb a nákupu zemědělských výrobků, jakož i základních podmínek dodávky zemědělských strojů a prací, prováděných strojními a traktorovými stanicemi tak, aby pracovníci jednotných zemědělských družstev se mohli v právních předpisech snadno orientovat. Současně jsou vytvářeny předpoklady pro maximální zjednodušení postupu při uzavírání smluv a uplatňování nároků jednotnými zemědělskými družstvy; ve většině případů je administrativní činnost s tím spojená přenesena na nákupní organizace (§ 267).

Osnova počítá s tím, že zemědělská organizace bude uzavírat hospodářskou smlouvu na nákup zemědělských výrobků a dodávku zemědělských potřeb s jednou pověřenou nákupní organizací, a to i na nákup zemědělských výrobků, popřípadě dodávky zemědělských potřeb uskutečňovaných ostatními nákupními organizacemi. Pro uzavírání této jediné smlouvy nebude potřebovat pověřená nákupní organizace od ostatních organizací žádné zvláštní zmocnění. Nebude-li pro určitý rok určena pověřená nákupní organizace, uzavíraly by v tomto roce jednotlivé nákupní organizace hospodářské smlouvy přímo.

Úprava splnění dodávek zemědělských výrobků i potřeb, jakož i prověřování plnění a reklamací byla přizpůsobena specifičnosti zemědělské výroby a vzhledem k často kritizovaným případům nesprávného postupu nákupních organizací při stanovení jakosti dodaných zemědělských výrobků. Nákupním organizacím se ukládá zajistit věrohodné důkazní prostředky o tom, že jakost dodaných zemědělských výrobků je jiná než uvádí zemědělská organizace; pokud tak neučiní, platí za dodanou jakost uvedená zemědělskou organizací. K správnému zjištění jakosti budou přispívat též orgány zemědělské, potravinářské a obchodní inspekce, jejichž spolupráce je předpokládána zejména ustanovením § 267 odstavec 2.

Možnost odchylné úpravy podle ustanovení § 268 osnovy je zamýšlena např. pro situaci, v níž by bylo třeba stanovit, že zemědělské organizace jsou povinny dodat celé vyrobené množství určitých zemědělských výrobků.

Rozpory o uzavření smlouvy o dodávkách zemědělských výrobků a potřeb, jakož i rozpory vzniklé z této smlouvy je-li jednou ze stran jednotné zemědělské družstvo, budou rozhodovat orgány hospodářské arbitráže. K zajištění odpovědnosti zemědělské výrobní správy podle zákona č. 32/1963 Sb. ukládá osnova projednání rozporů vzniklých při uzavírání, změně nebo zrušování této smlouvy zemědělskou výrobní správou, jde-li o smlouvu uzavíranou se zemědělskou organizací touto správou řízenou. Zemědělská výrobní správa bude muset projednat rozpory tak, aby celkový plán nákupu zemědělských výrobků v okrese byl plně zajištěn.

ČÁST OSMÁ

HOSPODÁŘSKÉ ZÁVAZKY V INVESTIČNÍ VÝSTAVBĚ A PŘI DODÁVKÁCH VÝVOZNÍCH INVESTIČNÍCH CELKŮ

Část osmá upravuje v prvé hlavě hospodářské závazky, které vznikají při provádění investiční výstavby v tuzemsku; v hlavě druhé upravuje hospodářské závazky, které vznikají při dodávkách vývozních investičních celků.

Investiční výstavba

Hlavním cílem ustanovení o investiční výstavbě je přispět k uskutečnění naléhavého požadavku, aby do plánu investiční výstavby byly ve shodě s potřebami národního hospodářství zařazeny jen stavby vysoké technické úrovně a aby tyto stavby byly ve stanovených lhůtách uváděny do bezporuchového provozu.

Úprava ve srovnání s dosavadními předpisy se vyznačuje především tím, že nutí investora, aby svoji vedoucí úlohu při přípravě a při organizačním zajišťování výstavby též skutečně prováděl. Investor již v období investiční přípravy musí zajišťovat zpracování takových návrhů investičních úkolů, které by v souladu s potřebami perspektivních plánů a výhledových studií obsahovaly technologii výrobních procesů vysoké technické úrovně. Za tím účelem se investorovi zejména ukládá zajistit plynulý a v praxi ověřovaný postup prací u vědeckovýzkumných ústavů, potřebnou spolupráci generálního projektanta na zpracováni investičního úkolu a součinnost v úvahu přicházejících výrobních organizací při prověřování možností realizace výsledků vědeckovýzkumných prací v praxí. Pro období projektové přípravy se pak investorovi nepřímo ukládá, aby včas pro konkrétní stavbu zajišťoval vyjasnění dodavatelského systému a určení dodavatelských organizací.

Investor dále bude povinen co nejdříve po schválení investičního úkolu za úzké spolupráce s generálním projektantem uzavřít s jednotlivými vyššími dodavateli smlouvu o spolupráci na projektové a organizační přípravě stavby. Již z označení této smlouvy vyplývá, že jejím cílem je především zabezpečit uspořádání takových vztahů mezi účastníky výstavby, které budou napomáhat k tomu, aby stavba byla technicky nejpokrokovější, kvalitní a aby byla prováděna hospodárně.

Dále se úprava vyznačuje tím, že zvyšuje odpovědnost dodavatelů za kvalitu jejich plnění. Úprava odstraňuje dosavadní možnost odděleného plnění strojte a montáže a jako zásadu stanoví, že povinnost dodavatele je splněna až řádným provedením celé sjednané dodávky, čímž se u technologického zařízení rozumí i provedení komplexního vyzkoušení. Návrh zákona však vytváří též ve sféře hospodářskoprávních vztahů předpoklady pro to, aby dodavatelé mohli takovouto nesporně zvýšenou odpovědnost převzít. Mezi takové předpoklady patří odpovídající prodloužení odpovědnosti u dalších dodavatelských podniků, zásada, že vyšší dodavatelskou formou mohou být realizovány dodávky i pro dnešního finálního dodavatele, zahrnutí jednotlivých smontovaných strojů, zařízení nebo konstrukcí do jednotného systému dodávek pro investiční výstavbu a v neposlední řadě též úprava povinnosti odběratele účelně spolupracovat při vykládce a skladování a právo dodavatele běžně fakturovat odeslané stroje a zařízení. Možnost přebírání nedokončených dodávek a takových dodávek, jejichž vady brání uvedení do provozu, se nepři pouští.

Osnova nepoužívá pojmů "finální dodavatel", "generální dodavatel technologického zařízení", "generální dodavatel stavební části". To však neznamená, že by se tím měly dosavadní vžitě pojmy rušit. Osnova těchto pojmů nepoužívá, protože je k vyjádření svých záměrů nepotřebuje. Přenechává tím dalšímu vývoji, zda těchto pojmů bude i v budoucnu používáno, popř. zda budou nahrazeny pojmy vhodnějšími, zejména vzhledem k té skutečnosti, že dodávka souborů strojů a zařízení (což je přibližně dnešní finální dodávka) může být uskutečňována na několika stupních a že i dnešní generální dodavatel technologie jen zřídka dodává celou technologickou část.

K § 269 - Osnova upravuje, jaké hospodářské smlouvy se uzavírají při přípravě investiční výstavby a jaké smlouvy se uzavírají k jejímu provádění. Již z formulace tohoto ustanovení vyplývá, že jednotlivých typů smluv se použije podle předmětu zajišťovaného plnění. Osnova nevylučuje, aby v prováděcích předpisech bylo stanoveno, že určitá plnění budou zajišťována zvláštní smlouvou, jejíž náležitosti by prováděcí předpis také upravil. Generální opravy stavebních částí se zajišťují smlouvou o dodávce stavebních prací. Generální opravy stroje a zařízení budou zajišťovány smlouvou o provedení opravy (§ 356).

K § 270 - Úpravou kontraktační povinnosti jsou vytvářeny předpoklady pro to, aby byly uzavírány hospodářské smlouvy (a tedy aby byly zahajovány práce) jen u takových staveb, u kterých dodavatelé mají předpoklady pro plynulé pokračování a včasné dokončení. Jestliže dodavatelé takové předpoklady nemají, bude třeba, aby nadřízené orgány buď plánem předpoklady vytvořily, anebo aby zahájení stavby bylo odsunuto. Tím osnova přispívá ke snižování rozestavěnosti a k tomu, aby výstavba probíhala ve stanovených lhůtách.

Ustanovení o oboustranné kontraktační povinnosti vyplývá z toho, že u rozhodující investiční výstavby nelze uzavírání hospodářských smluv, a tím i zahajování staveb, ponechat jen na vůli odběratele.

K § 271 - Návrh vychází z předpokladu, že vědeckovýzkumné pracoviště pracuje na řešení nových technologií soustavně podle plánu a že pravidelně si výsledky svých prací ověřuje u výrobních organizací. Tato činnost je ukládána plánem a se smluvním zajišťováním se v tomto stadiu nepočítá. Pro zajištění konkrétní výstavby je však v konečné fázi přípravy investičního úkolu potřeba zaměřit tyto práce ke konkrétním úkolům, jejichž vyřešení je pro přípravu investičního úkolu zapotřebí. Iniciátorem smluvního zajištění má být investor a jeho kontrahentem vědeckovýzkumné pracoviště. Výrobním podnikům ukládá určité povinnosti přímo zákon; nepředpokládá se, že v období přípravy investičního úkolu bude s nimi uzavírána hospodářská smlouva.

K § 275 - Předpokladem pro uplatnění práv z odpovědnosti za vady je, že jejich odstranění má význam ještě z hlediska technického nebo ekonomického; vzhledem k charakteru průzkumných a projektových prací není proto tato doba stanovena počtem let. Poněvadž však majetkové sankce nemohou po značně dlouhém odstupu plnění splnit svoji funkci, bylo účelné termínovat jejich placení na dobu nejdéle tří let od splnění dodávky dokumentace.

K § 280 a 281 - Povinností, které budou investor a jednotliví dodavatelé přejímat uzavřením smlouvy o spolupráci na projektové a organizační přípravě stavby, byly z větší části doposud dodavatelům ukládány ve vyhlášce o dokumentaci staveb. Předností navrhované úpravy však je; že tyto povinnosti budou zajišťovány smluvně a to již v první fázi prací na projektové dokumentaci. To povede k tomu, že zejména dodavatelé budou spolupracovat na projektové přípravě s plným vědomím úzké souvislosti výsledků této spolupráce s přípravou a tím i kvalitou jejich budoucích dodávek.

Smlouvu o spolupráci na projektové a organizační přípravě stavby osnova předpokládá jako obligatorní pouze ve vztahu mezi investorem a jeho přímými vyššími dodavateli, nikoliv též ve vztahu mezi vyššími dodavateli a jejich dalšími dodavateli. Jenom v těch případech, kdy to bude nutné pro splnění závazků jednotlivých vyšších dodavatelů ať vůči investorovi nebo vůči generálnímu dodavateli, uzavřou jednotliví dodavatelé se svými dalšími dodavateli smlouvu o spolupráci.

Bude-li to vyžadovat povaha některých závazků, bude účelné, aby organizace splnění takových závazků zajišťovaly přiměřeně majetkovými sankcemi.

Smlouvu uzavírá investor. Spoluúčast generálního projektanta osnova předpokládá; není však nutné, aby generální projektant smlouvu spolupodepisoval.

K § 282 až 298 - Tyto paragrafy obsahují společná ustanovení pro všechny typy hospodářských smluv zajišťujících vlastní provádění investiční výstavby. U některých smluv, např. o montáži nebo o dodávce smontovaných strojů, zařízení nebo konstrukci není vždy nutno, aby součástí poptávky byla projektová dokumentace. Rovněž lze připustit, aby smlouva v některých případech vznikla i prohlášením dodavatele, že poptávku přijímá beze změny jako návrh smlouvy. Na tyto případy osnova pamatuje v § 282. - Pokud nutným předpokladem pro uzavírání smluv bude zařazení akce do ročního plánu investiční výstavby, nebo pokud s poptávkou bude nutno předložit ještě jiné doklady, bude tato podmínka stanovena v prováděcích předpisech (§ 282 odst. 1 a § 283 odst. 1).