Důležitým činitelem v rozvoji našeho strojírenství jest technický rozvoj. Ve strojírenství bylo od usnesení UV strany a vlády o nové technice v r. 1955 dosaženo výrazného pokroku. Bylo docíleno dobrých, v mnoha oborech vynikajících výsledků. Je třeba říci, že na dosažení těchto výsledků byly vynaloženy i značné náklady. A je třeba též říci, že vedle úspěchů byly i neúspěchy - ne v tom, že se potřebná věc nepovedla - to se může stát a stává se to, ale že byly prostředky finanční i lidské síly vynakládány i na věci nepotřebné, a to je špatné.

Domnívám se, že je správné při projednávání našeho rozpočtu, který představuje finanční vyjádření našich ekonomických cílů, mluvit o tom, jak je třeba k důležité klíčové činnosti, jako je technický rozvoj, přistupovat. Myslím, že jde o takový přístup, ve kterém je vyjádřeno to, že technický rozvoj je prostředkem k dosažení našich ekonomických cílů, že jim neustále také musí být podřazen, protože nejde nám o jakýkoli technický rozvoj, nýbrž o takový, který plní svůj úkol - dosažení ekonomických cílů, zvyšování efektivnosti našeho hospodářství. Je třeba zcela skoncovat s názory, že ekonomický tlak novou techniku potlačuje, že zde je třeba nechat zcela volné pole tvůrčímu rozletu bez ohledu na to, kam dolétne. Naopak, ekonomický tlak novou techniku podporuje, protože jiným způsobem než cestou nové techniky nelze našich ekonomických cílů dosáhnout. Ale tento tlak zabraňuje svévoli, zabraňuje rozptylování prostředků ať již finančních nebo lidských sil. Přitom je třeba v celé oblasti technického rozvoje skoncovat s podceňováním technologie a organisace výroby a položit na ně důraz, který zasluhuji.

Soudružky a soudruzi, soubor opatření k zavedení nového způsobu řízení, plánování a financování průmyslové výroby a stavebnictví bude nesporně podnětem k novému rozvoji tvůrčích sil našeho lidu. Nepochybně bude i základem k novým, kvalitativním přeměnám v naší strojírenské výrobě, základem k odstranění vážných nedostatků v této výrobě, která zcela jistě čestně splní úkoly, které jsou ji v našem národním hospodářství uloženy. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Děkuji posl. inž. Baierovi. Dávám slovo posl. inž. Goppoldové

Posl. inž. Goppoldová: Soudružky a soudruzi!

Jako zpravodajka k rozpočtové kapitole ministerstva chemického průmyslu chtěla bych krátce poukázat na některé problémy z tohoto oboru průmyslové činnosti.

Chemický průmysl nemůže být sice v národním hospodářství v pořadí důležitosti stavěn výše než například těžba uhlí, energetika, těžba rud a doprava. Přece však splnění úkolu, který vytyčila pro toto období strana - dovršit socialistickou výstavbu v naší zemi - bude klást vysoké nároky na výrobu chemického průmyslu, který jíž nyní na některých úsecích nestačí uspokojovat potřeby národního hospodářství a zvyšuje z toho důvodu nároky na dovoz. Paleta výrobků chemického průmyslu, na které čekají ostatní odvětvi, je velmi široká. Patří k nim na příklad plastické hmoty pro použití k nejrůznějším účelům ve strojírenské výrobě, ve stavebnictví, v bytové kultuře a ve výrobě spotřebního zboží, dále syntetická vlákna pro nejrůznější průmyslové i spotřební účely.

Nejvážnější a nejdůležitější jsou však v současné době úkoly chemického průmyslu vůči zemědělství, které má před sebou velký úkol - dokončení socialisace vesnice a podstatné zvýšení zemědělské výroby. K tomu potřebuje zemědělství nejen podstatně zvýšit dodávání strojených hnojiv do půdy, ale i hodnotné prostředky k hubení parasitů a plevele.

Co do důležitosti lze na druhé místo v úkolech chemického průmyslu postavit zajištěni motorových paliv v dostatečném množství i kvalitě pro vzrůstající úkoly dopravy a zejména pro mechanisaci v zemědělství.

Náš chemický průmysl přesto, že jeho rozvoj až dosud nepokračuje žádoucím tempem a že vycházel z velmi nízké základny roku 1945, má reálné možnosti do roku 1975 předehnat nejvyspělejší kapitalistické státy ve výrobě nejdůležitějších produktů na 1 obyvatele.

V tomto směru uvedu několik případů. Jako prvý příklad může posloužit výroba strojených hnojiv.

Dosavadní průměrné dávky strojených hnojiv v čistých živinách činí u nás podle statistických údajů 56 kg/ha orné půdy. Abychom dosáhli úrovně kapitalistických států s vyspělou zemědělskou výrobou, musíme zvýšit dávky strojených hnojiv asi na 200 kg na ha. To se musí projevit zvýšenou zemědělskou produkci, která umožní jednak plynulé zvyšování životní úrovně, jednak podstatné zlepšeni situace v zahraničním obchodu, který musí nyní zajišťovat dovoz potravin za cca 1 miliardu Kčs za rok. Zvýšení dávek strojených hnojiv na 200 kg na ha může být dosaženo v roce 1965-1970. Cestou k tomu je rozvoj výroby dusíkatých hnojiv, který bude umožněn především uvedením do provozu dalších kapacit na výrobu čpavku a dusíkatých hnojiv ve Stalinových závodech a v Dusíkárnách v Lovosicích. Tyto kapacity budou dány do provozu v tomto roce. Dále výstavbou dusíkárny na Slovensku u Šaly, která bude zpracovávat zemní plyn a výstavbou další dusíkárny, o jejímž umístěni není dosud rozhodnuto. Současně je třeba rozvíjet výrobu fosforečných hnojiv.

S vybudováním socialistického zemědělství souvisí nutnost zvýšit výrobu motorových paliv. V letošním roce je ve srovnání s rokem 1956 výroba paliv zvýšena o 75 %. Toto prudké zvyšování výroby paliv je surovinově kryto dohodou s SSSR o dodávkách ropy. Vlastní zvýšení výroby paliv bylo umožněno bez podstatné výstavby nových kapacit, převážně intensifikaci stávajícího zařízeni. Další rozšiřování surovinových zdrojů pro výrobu paliv je třeba zajišťovat nejen zvýšeným dovozem ropy, ale též zavedením nejhospodárnějšího, tj. energochemického zpracování uhlí přímo u jeho zdrojů, které umožní dodávat energii v ušlechtilé formě - tj. jako elektrickou energii a plyn do nejvzdálenějších míst, dále umožní tento způsob zpracování uhlí odstranit nákladnou a neekonomickou dopravu uhlí do vzdálených míst, při které je dopravováno až 60 % popele a vody po železnici. Při energochemickém zpracování uhlí budou jako odpad získávány dehty, které společně s produkty získanými při výrobě paliv z ropy a s kamenouhelnými dehty poskytnou bohatou surovinovou základnu pro rozvoj organické chemie, zejména pro chemii plastických hmot a syntetických vláken.

Tato surovinová základna dává předpoklady, abychom i v oboru výroby plastických hmot a syntetických vláken dostihli úrovně nejvyspělejších kapitalistických států. Je to nemalý úkol, neboť předpokládá k dosažení této úrovně zvýšení produkce asi desetinásobné.

Skutečná výroba činí dosud pouze 20.000 t. plastických hmot za rok. Do roku 1965 můžeme dosáhnout úhrnné výroby plastických hmot 75.000 t. To však předpokládá dobudování nových kapacit pro výrobu PVC v Novákoch; tato výstavba má být dokončena do roku 1960. PVC je dnes prakticky jedinou plastickou hmotou vyráběnou u nás ve větším měřítku, přes to však je jeho výroba co do množství nedostačující. Zvýšení výroby plastických hmot na 75.000 t. dále předpokládá výstavbu nových jednotek polyetylénu a kaprolaktamu. Ve výrobě plastických hmot je třeba přikročit k mezinárodní kooperaci v rámci LDS, aby výroba jednotlivých druhů mohla být prováděna na dostatečně velkých kapacitách.

V souvislosti s plastickými hmotami je třeba si povšimnout té skutečnosti, že jejich výroba a používání ve světě se tak rychle zvyšuje nejen pro nevyčerpatelnou možnost rozšiřování sortimentu spotřebního zboží, vzhledem k tomu, že plastické hmoty poskytují velké možnosti ve vybavování, tvarování a povrchové úpravě a dále pro možnost jejich používání jako nových materiálů místo dřeva, kůže, textilu, barevných kovů atd., ale zejména pro mimořádné možnosti ke zvyšování produktivity práce při používání plastických hmot.

Podobná situace je u nás s výrobou syntetických vláken. Tak na příklad v USA je vyráběno syntetických vláken asi 1 kg za rok na 1 obyvatele, v Anglii asi 0,4 kg a v NSR 0,23 kg. U nás vyrábíme zatím jen 1.000 t. polyamidových vláken za rok.

I na tomto úseku však máme možnost se dostat rychle na úroveň nejvyspělejších kapitalistických států, případně je ve výrobě na obyvatele předstihnout, to znamená, že musíme zvýšit výrobu syntetických vláken na asi 15, 000 t./rok.

Do roku 1960 bude výroba syntetických vláken zvýšena na 3.500 t. výstavbou závodu Kapron, na výrobu stejných vláken jako je silon, pouze s odlišnou technologií výroby. Do roku 1965 má být postavena výrobna na 5.000 t. polyesterových vláken, majících vlastnosti vlny, a dojde k dalšímu rozšíření výroby polyamidových vláken, zejména stříže. Realisováním tohoto rozvoje ve výrobě syntetických vláken dosáhneme do roku 1965 výroby 10- 12.000 t. ročně.

V následujících letech se rýsují ještě další možnosti vývoje. Rozvoj chemické výroby může velmi příznivě a účinně ovlivnit též bilanci zahraničního obchodu. I zde bych chtěla uvést jeden příklad. V letošním roce má být započato s výstavbou závodu na výrobu syntetického kaučuku. Zavedení této výroby podstatně přispěje k zlepšení situace v našem zahraničním obchodě, neboť právě kaučuk je jednou z velmi těžko dovážených surovin. Projekční příprava výstavby tohoto závodu je již několik let dokončena a zaručuje výrobu kaučuku za světové ceny. Zahájení výstavby bylo však dlouho odkládáno a nyní byla výstavba rozvržena na dobu pěti let, tj. s uvedením do provozu lze počítat až v roce 1963. Výstavba tohoto závodu bude stát asi 1,4 miliardy, z toho stroje asi 700 mil. Kčs. Je to sice vysoká částka, avšak dovoz kaučuku v množství odpovídajícím plánované kapacitě závodu stojí nás ročně téměř 1 miliardu Kčs strojírenských výrobků, které musíme vyvézt do kapitalistických států, aby byly získány devisy potřebné pro nákup kaučuku.

Zdá se tedy, že by bylo žádoucí výstavbu závodu pro výrobu syntetického kaučuku co nejvíce uspíšit.

Kromě několika příkladů, které jsem zde uvedla, má chemický průmysl celou radu úkolů jiných, ať už na úseku radiochemie, výroby barev, laků, nátěrových hmot a pryskyřic, které úspěšně řeší. Na úseku agrochemie byla na příklad vyřešena výroba nového organického fungicidu NOVOZIRU, přípravku RAFEX pro hubení plevele v obilovinách a přípravku DIFLAVIN pro předjarní ošetřování stromů. Výroba těchto přípravků bude zahájena v roce 1958. V roce 1958 bude osvojena také výroba přípravku na hubení škůdců.

Avšak plnění těch nejvážnějších úkolů chemického průmyslu závisí v převážné míře na plnění plánu investiční výstavby. Investiční výstavba a zejména pak uvádění základních fondů do provozu je největší slabinou ministerstva chemického průmyslu.

Tak v roce 1956 byl splněn plán uvádění základních fondů do provozu na 60 %, v roce 1957 bylo pouze 53 % základních fondů z nadlimitních investic uvedeno do provozu, při čemž nesplnění bylo právě u těch nejdůležitějších kapacit. Tak nebylo uvedeno do provozu zařízení pro výrobu čpavku ve Stalinových závodech, kapacita pro výrobu 40.000 t. dusíkatých hnojiv v Lovosicích a kapacita pro výrobu 33.900 t. celulosy a 29.000 t. papíru v Severočeských papírnách ve Štětí. Nedostatky v investiční výstavbě ministerstva chemického průmyslu se soustřeďují do kraje Ústí nad Labem i nadále, přesto, že tento kraj je zahrnut mezi tři preferované kraje a přesto, že na tyto stavby byl vypracován režim výstavby a na příklad na čpavku ve Stalinových závodech byly v roce 1956 zavedeny kontrolní dny v pravidelných měsíčních intervalech. Přesto došlo zejména se strany strojírenských závodů k neplnění dodávek, na kterém se podílely zejména tyto národní podniky: BKS Brno, ZVÚ Hradec Králové, ČKD Sokolovo, ČKD Modřany a Regula.

V Severočeských papírnách ve Štětí nad Labem došlo ke zpoždění výstavby zejména proto, že Průmstav Pardubice nezajistil pro stavbu potřebný počet pracovníků. Při započtení absence se jejich stav pohyboval okolo 63 % plánovaného stavu.

Dalším nepříznivým zjevem v investiční výstavbě chemického průmyslu je skutečnost, že ve výrobě chemického zařízení v ministerstvech strojírenství klesla kapacita pro investiční výstavbu z plánované hodnoty 175 mil. Kčs pro rok 1957 na 105 mil. Kčs pro rok 1958.

Na úseku chemie byla zvládnuta a je technologicky dostupná celá řada nových výrob. Je to částečně zásluhou našeho výzkumu, částečně jsou to výsledky získané v úspěšné spolupráci s lidově demokratickými státy a zvláště se Sovětským svazem, s nímž byla na úseku chemie navázána čilá a vpravdě bratrská spolupráce. Jejich rychlé využití, tj. zavádění nové techniky, zvyšování výroby a zavádění nových výrobků bude nyní z velké části záležet na plnění úkolů investiční výstavby, bude ale záležet i na tom, jak budou pracovat naši dělníci a technici na závodech, jak budou i nadále v tomto směru rozvíjet širokou iniciativu. Velkou pomocí bude zde i nová organisace řízení národního hospodářství, kterou je zvyšována pravomoc i odpovědnost závodů i jednotlivých pracovníků.

Soudružky a soudruzi, dosavadní činnost pracovníků chemického průmyslu dává záruku, že znají své úkoly a jsou připraveni je nejen splnit, ale i odstranit všechny překážky, které se jim při jejich plnění postaví do cesty. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová- Spurná: Přerušuji schůzi na 20 minut.

Místopředseda dr. Polanský (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi Národního shromáždění. Budeme pokračovat v rozpravě ke státnímu rozpočtu na rok 1958.

Dávám slovo poslanci Vaverkovi.

Posl. Vaverka: Vážené soudružky a soudruzi poslanci!

Při dnešním projednávání našeho státního rozpočtu si stále více uvědomujeme závažnost úkolu, který před všechen pracující lid postavila naše strana a vláda - dovršit v naši vlasti socialistickou výstavbu v nejbližších dvou až třech letech. K tomuto cílí vede jediná cesta přes závazně vyhlášené a plněné úkoly naší druhé pětiletky, kdy zvláště otázkám růstu produktivity práce je nutno věnovat mimořádnou pozornost.

Aby všechna odvětví našeho hospodářství mohla plnit vysoké úkoly státního plánu především na základě vyšší produktivity práce, je nutno, aby nejdříve samo strojírenství stalo se nositelem zavádění nové a pokrokovější organizace výroby, techniky a technologie, aby v letošním roce byly plněny vysoké úkoly státního plánu ve všech ukazatelích. Jenom samo těžké strojírenství má úkoly v hrubé výrobě o 11 % a ve výrobě zboží o 11,5 % vyšší oproti skutečnosti minulého roku. Cesta k zajištění těchto vysokých požadavků kladených na naše strojírenství spočívá hlavně v plnění produktivity práce, která zvláště v těžkém strojírenství v letošním roce zvýšením o 8,1 % musí podstatně zajišťovat vysoké úkoly státního plánu. Úspěšné splnění produktivity práce projeví se nejen ve výrobě, ale i v celkových hospodářských výsledcích, které mají vliv na úspěšné plnění našeho státního rozpočtu a na růst národního důchodu, hlavního zdroje trvalého zvyšování životní úrovně.

S výsledkem růstu produktivity práce, jako hlavní cesty rozvoje naší výroby, nemůžeme se spokojit, naopak dosavadní vývoj musí nás vyburcovat ještě k lepší činnosti. V těžkém strojírenství vzrostla produktivita práce v minulém roce oproti roku 1956 pouze o 8,1 %, ačkoliv plánem bylo uloženo její zvýšení o 9,1 %, při čemž průměrné výdělky byly mírně překročeny, přestože podle plánu měly zůstat na úrovni r. 1956. Hlavní příčiny, proč nebyla splněna produktivita práce, spočívají v prvé řadě v nedostatečném snižování podílu lidské práce na výrobcích, způsobeném pomalým zaváděním nové techniky a technologie do výroby, v nízké kvalitě výkonových norem a v neposlední řadě v nízké řídící úrovni naší výroby, a v řadě dosud zde skrytých reserv. Tak např. při projednávání rozpočtových kapitol našeho strojírenství v rozpočtovém a hospodářském výboru bylo znovu řečeno, že lepší organisace práce povede k podstatně vyššímu využití pracovní doby, povede ke zvýšení produktivity práce ihned, bez vynaložených technických a investičních prostředků. Na základě vyššího využívání stávající techniky a výrobního zařízení při zvýšené péči o rozvoj existujících základních fondů cestou intensivnější modernisace je jeden z dalších i když známých, ale dosud málo využívaných zdrojů vyšší produktivity práce. Namátkou bylo dále ukázáno, že podle provedených snímků pracovního dne fond pracovní doby je poměrně nízko využíván např. v národním podniku S. M. Kirova v Pohronských Tlumačích, nebo ve Varnsdorfských strojírnách, v býv. ČKD Sokolovo a jinde. Při zlepšeném využívání pracovní doby o 2 hod. týdně bylo by možno plánované zvýšení produktivity jenom v závodech těžkého strojírenství zajistit z více jak 50 %, nebo při lepší organisaci práce a zlepšeném využití pracovní doby jenom o půl hodiny týdně by znamenalo v závodech těžkého strojírenství zvýšení hrubé hodnoty výroby jenom v jednom čtvrtletí téměř o 40 mil. Kčs. Jaké ztráty pro nás znamená nedostatečné využití pracovní doby, zvláště ve strojírenských kapacitách přímo na strojích, to si většina pracovníků začíná uvědomovat a za účinné pomoci ROH dělají se opatření ke zlepšení. Nedostatečné snižování pracnosti výrobků a částečně i nedostatky v nízkém využívání pracovní doby z různých důvodů, mělo za následek i v některých rozhodujících závodech strojírenství v loňském roce nesplnění některých nejzávažnějších úkolů. Dosud značné reservy v našem strojírenství máme i v pomalém zavádění již existující nové techniky do výroby a v nízce plněných plánech technického rozvoje, jak na řadě příkladů bylo ukázáno při projednávání našeho strojírenství ve výborech. Intensivnější zavádění nové techniky, výroba ověřených prototypů a vysoce produktivních přídavných zařízení je jedna z hlavních cest růstu produktivity práce. V zájmu efektivnosti bude dále nutno, aby zvláště strojírenské resorty zajišťovaly i ekonomickou návratnost vysokých prostředků, které náš stát na technický rozvoj poskytuje.

V organisace práce v našem strojírenství existuje ještě řada dalších reserv, třeba v nízkém podílu výroby normalisovaných a typisovaných strojních dílců, kde zvláště výroba spojovacích součástí běžných druhů v řadě našich závodů odčerpává strojní kapacity, nehledě na naprostou nehospodárnost technologie výroby. Naše strojírenství, a zvláště však hutě, musí rázněji odstraňovat existující nedostatek rozšířením kapacity šroubáren na základě zásadní změny technologie výroby, při podstatném zvýšení podílu a zlepšené kvalitě lisovaných šroubů. Nikdy se přece nesmíříme s tím, aby dosud zde existující nedostatek mohl se stát brzdou rozvoje naší strojírenské výroby. Dále značné zdroje zvýšení kapacit našeho strojírenství pracující právem vidí ve stabilisací výrobních programů na základě připravovaných dlouhodobých plánů rozvoje našeho hospodářství a ve snížení bohatého sortimentu výrobních programů.

Vždyť v našem strojírenství máme ve výrobě dosud tak bohatý sortiment výrobků, že obsahuje více jak 80 % celosvětového strojírenského sortimentu; obdobná situace je i v širokém sortimentu výroby obráběcích strojů. Také v našem opravárenství by to mělo být intensivnější zavádění specialisovaných opraven obráběcích strojů, čímž by bylo možno provádět v určených závodech generální opravy pouze několika vybraných typů strojů sériově, jak některé podniky už dnes běžně provádějí dodavatelským způsobem. Současně tímto způsobem bude možno lépe využívat techniky prováděním rekonstrukcí a modernisací strojů. Při zamyšlení máme i zde možnosti snižováním sortimentu, zaváděním typisace a specialisace dosáhnout vyšší produktivity práce, kratší průběžné výrobní doby, kvality výrobků a vůbec lepších hospodářských výsledků.

Produktivita práce má podstatný vliv na plnění úkolů našeho plánu. Aby vysoké cíle byly dosaženy, je třeba mít pro to nadšené lidi a techniku. My u nás máme obojí. Chtěl bych na několika příkladech ukázat, jak jsou zajišťovány úkoly státního plánu, zvláště cestou vyšší produktivity práce v těžkém strojírenství nebo v některých závodech strojírenských ministerstev. Zkušenosti z loňského roku v těžkém strojírenství mají vést k podstatně zlepšující se tendenci i v letošním roce. K tomu je také zaměřena i úmluva mezi min. těžkého strojírenství a ústředním výborem odborového svazu ve strojírenství z února t. r. Výsledkem má být komplexní splnění plánu do 28. prosince. Cesty k tomuto splnění jsou vytyčeny.