Dlouhodobý zemědělský plán předpokládá především definitivní úpravu pozemkové údržby, zlepšení technických předpokladů vývoje, t. j. pozemkovou úpravu, scelení, výstavbu vesnic a podniků, trvalé vymezení změnu kultur a racionalisaci a mechanisaci našeho zemědělství.

Jako cíl plánu naší strany stanovili jsme vzestup důchodu zemědělského z 27 miliard, na které se odhaduje, na 36 miliard v r. 1953. Bohužel cíle naší pětiletky jaksi nazpět znemožnila neúroda z r. 1947, a cíle, které jsme si mohli stanovit, se značně oddálily. Promítneme-li si letošní neúrodu, pak musíme říci, že nepříznivý sklizňový rok znamená pokles naší výroby o 65 %. To prakticky znamená rozdíl celkové hodnoty sklizně v celé republice o 12 miliard u výroby rostlinné. Dnes nelze ještě zhruba odhadnouti ztráty ve výrobě živočišné, ale je skutečností, že do konce roku 1947 na příklad tržba mléka, nepočítáme-li příplatky z titulu sucha, se zmenší o 500 milionů Kčs, a snížení tržby za dobytek, které můžeme odhadnout v příštím roce jednou třetinou, bude činit 3 miliardy; pak můžeme počítat, že celkové ztráty našeho zemědělství z titulu letošního národního neštěstí budou přímo ve zmenšené tržbě dosahovat - mírně odhadnuto - 10 miliard Kčs. S tím se musí také náš zemědělský plán vyrovnávat a vyrovnat tvořením reserv, jež by prudkým zvratům přírodních podmínek čelily. Úprava pozemkové držby, rychlá a konečná, musí přinésti na tomto úseku uklidnění.

Náš ministr zemědělství prohlásil v zemědělském výboru: Naše pozemková reforma je záležitostí státní a politickou a teprve potom lze na ni pohlížet s hlediska hospodářského. Nechci polemisovat s tímto výrokem ministra zemědělství, ale čs. soc. demokracie je přesvědčena, že velké úkoly politické, z nichž jedním je pozemková reforma, lze provádět také s hlediska hospodářského účelně a bez zbytečných ztrát. To, co mělo omluvu v revolučních dnech, není omluvou dnes. Pro nás znamená socialismus plán, ne jenom levné politické heslo. Poukazujeme na to, jak přímo, trvale a uspokojivě byla tato otázka vyřešena na př. v průmyslu, a na konsolidační úsilí, kterým právě toto odvětví prochází. Dvě věci se mohou stát přínosem socialismu československé vesnici: především právě vzpomenutá otázka vyřešení základních otázek pozemkové držby, a pak rozšíření všech sociálních vymožeností námezdně pracujících také na vesnici.

Vraceje se k úpravě pozemkové držby chtěl bych upřímně a na všechny strany říci toto: Považujeme za nutné, aby se naše státní politika přiznala k chybám naší osidlovací politiky. Jsou zde a je nutno je odstranit. Výměra 13 ha jako horní hranice je neudržitelná a budiž zvýšena aspoň na 20 ha. Otázka lesů je řešena v rozporu s přirozenými zkušenostmi horských oblastí. Rolnické komise někde stranicky zaujaté napáchaly škody právě z politické zaujatosti. Asanace nevhodných budov nebyla provedena důkladně. Mnohé naše oblasti v pohraničí jsou přesídleny. Mezi zemědělskými poměry v pohraničí a ve vnitrozemí musí zmizet plot provisorií a omezení.

Pozemková reforma na zkonfiskovaných půdách měla cíl rozdělit. Zapomněla na uplatnění zásady, že jenom tvoření soběstačných usedlostí a doplňování malých usedlostí skutečně výkonných rolníků mělo a musí býti jejím konečným cílem. Revise pozemkové reformy, jež s tím přímo souvisí, nebyla pro čs. soc. demokracii pouze politickým aktem. Viděli jsme v ní reformu, která má zemědělství pomoci. Proto naše delegace vedla upřímná starost dokonale vyřešit zákonnou úpravu této otázky. Odklady v provádění tohoto zákona nás nesmírně zarmucují. Urychlené provedení revise pozemkové reformy považujeme za nejaktuálnější úkol naší zemědělské politiky právě v tomto zimním období. Domníváme se, že by měla být hotova zhruba do příštích voleb, aby se tak zabránilo politickému zneužití jejího provádění. Namísto obviňování, kdo zdržuje provádění, je nutno začít v širokém tempu. Rozdělit 120.000 ha půdy podle zákona o revisi první pozemkové reformy není úkol zvláště těžký a obtížný. Rychlé provedení revise umožní dokončit otázku pozemkového vlastnictví zákonem o trvalé úpravě právních vztahů k zemědělské a lesní půdě. Podle našeho návrhu na tuto úpravu by se utvořila půdní reserva a z této reservy by se našemu zemědělství - právě rolníkům, majitelům nesoběstačných usedlostí - dostalo 761.000 ha zemědělské půdy ze statků nad 50 hektarů, 1,416.000 ha zemědělské půdy nyní pachtované, celkem 2,177.000 ha zemědělské půdy. Zůstane při tomto řešení v tomto parlamentu asi dokumentárně prokázáno, že to byla čs. soc. demokracie, která našemu zemědělství dala první detailně připravený iniciativní návrh moderního zákona, který dokončuje všechny tyto etapy, jež reformy pozemkového vlastnictví v minulosti prodělaly. Je to moderní návrh, který ovlivnil duch a smysl návrhů ostatních. Nekupuje hlasy z cizího a za cizí, dělá něco víc: pořádnou socialistickou politiku.

K socialismu vedeme všechny občany dobré vůle, kteří to s republikou, demokracií a budoucností myslí dobře a poctivě, a jsme si vědomi, že socialistický řád se nemůže opřít o sobeckou žádostivost jednotlivců, že socialisty nemůžeme kupovat ať za půdu nebo za slib, ale že musíme socialisty vytvářet poctivou výstavbou socialistického řádu právě ku prospěchu všeho pracujícího lidu a tedy i zemědělství. (Potlesk.) Je povinností socialismu aby předsudky z minulosti zděděné odstranil a budoval jaksi program budoucnosti zemědělství. V socialistickém hospodářství to znamená především vyřešit otázku půdy.

Návrh na trvalou úpravu právních vztahů k zemědělské půdě nemá obdoby v minulosti. Dává půdu do rukou pracujícího člověka; mezi nim a znárodněním průmyslu lze dělat v mnohém případě rovnítko. Dává stejnou jistotu pracujícímu zemědělci, jako jsme dali jistotu dělníku v průmyslu. Je to vlastně návrh zákona o výstavbě zemědělství. Zařazuje zemědělství do budoucího socialistického řádu tak, jak to odpovídá povaze našeho rolníka, jeho tradici a cítění, zajišťuje při tom soukromé vlastnictví zákonem. Může být důstojným darem tohoto ústavodárného Národního shromáždění rolníkům v roce stého výročí zrušení roboty. Ano, naše zemědělství právě svým socialistickým pojetím se zde znovu vyvazuje z roboty.

Vedle řešení základních otázek pozemkového vlastnictví musíme si říci, že včera jako dnes platí ve státě, že dneska vlastně je otázka rolnická převážně otázkou sociální. Můžeme vést diskusi o tom, do jaké míry se zmenšila hospodářská disparita mezi průmyslem a zemědělstvím. Zůstane však nezměnitelná skutečnost, že sociální disparita člověka pracujícího na půdě se po 5. květnu zvětšila. Výhody, jež socialismus - a řekněme si to jasně: starý sociálně demokratický program, přinesl námezdně pracujícím, musíme rozšířit i na pracující vesnici. Od 5. května 1945 jsme novým sociálním zákonodárstvím sociální disparitu rozšířili: delší dovolené, rodinné přídavky, lepší zajištění stáří atd. - pracovník na půdě to čím dále tím více pociťuje. Zajištění rolnických pensí jako pojištění nemocenské, odstranění nepravidelně se opakujících risik rolnické práce, vybudování sociálních a zdravotních zařízení na vesnici a péče o venkovskou ženu, to je vedle hospodářských otázek to zásadní, co může zamezit útěk od zemědělské práce a z vesnice do města. Je proto především úkolem socialismu, aby zde ukázal cestu a prakticky pokračoval v cestě, kterou právě nastoupil u námezdně pracujících.

Zásadní strukturální změny v držbě půdy, které u nás nastaly v revoluci v důsledku dekretu čís. 12 a ještě nastanou po provedení pozemkové reformy, postaví naše zemědělství před další vážnou otázku, kterou je výstavba, lépe řečeno přestavba zemědělských usedlostí. Hodně zde bylo zanedbáno už za doby okupace a v důsledku nedostatku dělnictva. Na příklad i v tomto sektoru je opatření vyhovujících bytových jednotek pro dělnictvo jedním z prostředků pro získání a udržení tohoto dělnictva při zemědělské práci, jako výstavba obydlí pro rolníka samého. Nelze však očekávati, že při dnešním pěti až šestinásobném zvýšení stavebních nákladů a při dvou až trojnásobném zvýšení cen zemědělských produktů proti roku 1938 budou naši zemědělci dnes něco investovat do zemědělských staveb.

Chceme-li proto zlepšit poměry naší vesnice i po stránce řádně a účelně stavebně vybavených zemědělských usedlostí, musíme z veřejných prostředků podporovat tyto investice, které jsou jinak pro zemědělce neúnosné. Zákonná opatření v zákonech čís. 86 z roku 1946 a č. 41 z roku 1947 o státní podpoře na obytné stavby řeší stavební problémy naší vesnice jen částečně, jen dílčím způsobem. Naše pohraničí má na této věci také zájem. Jde tam zejména o rekonstrukci zemědělských provozoven v důsledku změny rozsahu zemědělských usedlostí stanovením horní hranice přídělu. Neobejdeme se tudíž bez dlouhodobě zákonné úpravy výstavby zemědělských usedlostí, která se pokusí řešit i obtížnou otázku financování těchto investic. Vedle dlouhodobého řešení doporučujeme vypracovati pro stavební investice v zemědělství malý zemědělský stavební program, který by zahrnoval alespoň pro léta nejbližší nejnutnější úpravy, které naše zemědělství potřebuje.

Zlepšit náš život na vesnici je také problémem mechanisace zemědělství. Ona by měla být v souladu s naším cílem v zemědělské politice. Nelze však upřít logičnost domněnkám, že studujeme-li program ministerstva zemědělství právě na tomto důležitém úseku, shledáme, že mnozí docházejí k závěru, že naše ministerstvo zemědělství to se soukromým vlastnictvím nemyslí upřímně. Více než státním strojním stanicím potřebujeme věnovat pozornost a soustředit své úsilí k opravnám strojů. O službu obstarání náhradních součástí a oprav strojů je postaráno nedostatečně. Soukromý sektor si neustále stěžuje na ohrožování ministerstvem zemědělství, ale sám se nesnaží býti na výši. Strojů stále přibývá a bude přibývat, poctivých dílen nám na vesnici ubývá. Domnívám se, že situace v soukromém sektoru může býti zvládnuta jedině řadou opraváren zejména družstevních, které jsou nezbytností. Tato služba se dá zlepšit budováním opraváren tam, kde jejich síť je nejřidší. 54 státních strojních stanic k 11. listopadu 1947, jak to vykazuje rozpočet, je obraz skutečné improvisace. Neříkám to proto, že bych byl jejich nepřítelem, a ani mne to netěší, že to musím říci; dívám se na tu věc s zodpovědností větší, než abych se nechal svést na cestu laciné demagogie. Jsem přesvědčen, že desítky milionů korun u typu družstevních stanic při zemědělském průmyslu, s použitím finančních prostředků těchto organisací, by udělaly tutéž službu a natrvalo. Miliony zde investované by se zpětinásobily s použitím iniciativy našeho družstevnictví.

Kvitujeme dále, že podnět čs. sociální demokracie na zvýšení výroby hospodářských strojů, iniciativa to naší ústřední zemědělské komise ve straně a přímá pomoc ministerstva průmyslu, přinesly zde své ovoce. Sociálně demokratický návrh na zvýšení produkce hospodářských strojů byl uskutečněn. Dalších 30 milionů korun v surovinách, t. j. 5 milionů tun dalšího železa továrnám na hospodářské stroje, to je především náš úspěch. Kvitujeme rozumné rozhodnutí Ústřední plánovací komise.

Otázce stálých pracovních sil pro zemědělskou výrobu musí býti věnována větší pozornost. Je to dosud jeden z nejožehavějších a nejobtížnějších problémů naší republiky. Tři čtvrtiny našeho zemědělského dělnictva odešlo po revoluci do pohraničí nebo do jiných povolání. Téměř půl milionu Němců v zemědělství celoročně pracujících bylo odsunuto. Českých lidí pracujících v zemědělství po válce značně ubylo a přitom jsou postaveni před úkol obdělat o 1 ¹/₂ mil. ha půdy více než dosud. Nedostatek pracovních sil způsobil nám v minulosti nemalé hospodářské škody, zejména ve výrobě živočišné, čímž byla nepříznivě ovlivněna také naše současná vyživovací situace. Zmenšená úroda má za následek zmenšenou tržbu zemědělců, takže mnoho jich nebude moci zaplatit ani sily, kterých k normálnímu provozu svého závodu potřebují. Tím se neutěšené pracovní poměry v zemědělství stávají nepřehlednými a vnášejí se do nich další obtíže, jež nebudou na prospěch intensitě zemědělské výroby, dnes tolik potřebné. Dosavadní způsoby řešení otázky pracovních sil se ukázaly naprosto neúčinnými. Ani od zákona č. 87/1947 o některých opatřeních k provedení národní mobilisace pracovních sil nelze si slibovat zatím účinnějšího řešení, protože tento zákon prakticky zůstává na papíře. A přece nelze odkládat zásadní řešení tohoto problému, neboť dosavadními poměry vážně trpí naše vyživovací situace. Jest omylem se domnívat, že obtížnou pracovní situaci v zemědělství zvládneme brigádami. Tím se vyřeší jen špičky při polních pracích, senoseč, žně, okopaniny, protože kritický je také nedostatek pracovních sil pro živočišnou produkci, neboť zemědělci, kteří nemají sil pro tuto práci, jsou nuceni zbavit se dobytka, pokud jej nemohou obsloužit sami s příslušníky své rodiny. Nejobtížnější je situace ve středních usedlostech asi o 15-35 ha, které se marně ucházejí o svobodnou čeleď. Pokud byly získány pracovní síly z ciziny, je to řešení příliš drahé a úleva jen dočasná. Scelování půdy a mechanisace zemědělství, které podstatně ulehčí pracovní situaci v zemědělství, vyžadují dlouhodobého řešení.

K vyřešení tohoto problému je třeba učinit tato opatření: přiblížit mzdové vyrovnání zemědělského dělnictva úrovni pracovníků ostatních oborů. Odmítáme co nejrozhodněji tvrzení, které jsme slyšeli od některých funkcionářů ÚRO, že je demagogií usilovati o to, aby mzdy zemědělských dělníků se co nejvíce přiblížily mzdám dělníků v jiných oborech, a prohlašujeme, že je krajně asociální, aby pracující na půdě dostávali mzdy daleko nižší. Řešení jest ovšem nesmírně obtížné, chceme-li se vyhnout důsledkům inflačním. Je možné jenom jediné řešení, které vyplývá z poznání toho, že všechny ostatní vrstvy si bezděky zvyšují svou životní úroveň na vrub osob pracujících v zemědělství. Ceny výrobků vyplývají z příslušné kalkulace výrobních nákladů, do nichž se započítávají také přiměřené mzdy, kdežto v zemědělství jsou především dány ceny, jež se považují se zřetelem k nejširším vrstvám spotřebitelským za únosné, a odtud se bere hodnota mezd zemědělských dělníků.

Jestliže jsme tedy již poznali, že při daných platech a mzdách máme svou životní úroveň jen proto, že chléb a ostatní zemědělské výrobky jsou poměrně laciné, čili jen proto, že pracovník na půdě má mzdu nedostatečnou, musíme si uvědomit, chceme-li posuzovat všechny souvislosti spravedlivě a nikoliv hrát si s pravdou, že jsme pracovníkům v zemědělství něco dlužni. Jinak řečeno, všichni musíme zvýšit životní úroveň zemědělských dělníků. Cesty jsou dvě: buď zvýšení cen zemědělských výrobků, anebo zvýšení pracovního důchodu zemědělských dělníků tak, že ostatní to umožní tím, že mírnou část svého důchodu, odstupňovanou podle jeho výše, ve formě přirážky k důchodové dani dají na spravedlivé zlepšení mezd zemědělského dělnictva.

Druhým předpokladem pro konsolidaci pracovních poměrů v zemědělství je právě již vzpomenuté zvýšení bytové úrovně zemědělských dělníků.

A teď mi dovolte, abych se několika slovy dotkl tří odborů naší zemědělské politiky. Je to především otázka čs. bramborářství. Mám na mysli zejména praxi našich šlechtitelských organisací, kterým se podařilo v prvé republice dosáhnout toho, že jsme se stali v otázce sadby soběstačnými a také si vydobyli určité respektování našich zásad ve světě. O tom svědčí nejlépe minulý rok, v němž bylo vyvezeno sadby a uznaných bramborů celkem - také s bramborami k lidské výživě - 53.000 vagonů a jež obohatily náš stát o 1 a půl miliardy Kčs. Nutno počítat s tím, že odbyt bramborů v budoucnosti právě pro náš konsum poklesne. Počítá se, že spotřeba r. 1947 klesne se 130 kg na 90 kg. To znamená, že bude zvýšena spotřeba bramborů pro účely krmné a zkrmování předpokládá určité zracionalisování a zmechanisování zařízení, jež s tím souvisí. Bude proto nutno počítat ještě s výstavbou sušáren bramborů, kterých bychom v dalších třech letech měli vystavět nejméně 50 v oblastech, které toho potřebují. Nutno se také dobře a bez zaujatosti dívat na otázku našich zemědělských lihovarů, které vždy nevyráběly lih jenom pro pitnou potřebu, nýbrž z převážné části ke zpracování pro účely technické.

Revolučního zásahu potřebujeme též do produkce našeho lnu. Nechci se o tom zmiňovat podrobně, ale máme-li podle požadavků našeho průmyslu zvednout osevní plochu lnu na 30.000 ha, pak to prakticky znamená, že musíme v horských oblastech nahradit pěstování lnu jinou plodinou, že musíme ze lnu udělat také pokud možno plodinu krajů, kde dosáhneme větších sklizní a průmyslu vyrobíme dostatečné množství lněného stonku. Musíme uskladnit sklizen s použitím mechanických prostředků, musíme účelnou cenovou regulací zajistit lnu cenu, odpovídající cenám ostatních zemědělských plodin, a musíme zmodernisovat naše tírny právě za spoluúčasti znárodněného průmyslu.

Několika slovy chtěl bych se zmínit také o zemědělském vývozu a dovozu. Zemědělský export má v našem exportu místo poměrně podstatné. Jsme přesvědčeni, že při dobré zemědělské politice má naše zemědělství tak velké tírny právě za spoluúčasti znárodněného průmyslu.

Potíží, se kterými se setkáváme při dovozu nebo vývozu našich výrobků, ať zemědělských, ať rostlinné nebo živočišné výroby, je několik druhů. Vznikají v prvé řadě zbyrokratisováním celého našeho úřednického aparátu. Každá věc u nás musí proběhnouti příliš mnoha instancemi, ať je to Svaz, Výsadní společnost, ministerstva, obvykle je to ministerstvo zemědělství, dvě sekce ministerstva výživy, dále povolovací oddělení ministerstva zahraničního obchodu a konečně devisový odbor Národní banky při ministerstvu zahraničního obchodu. Aby cesta nebyla tak zdlouhavá, mělo by se najít jednodušší řešení, neboť mnoho obchodů, zejména v dovozu, ztroskotalo na veliké časové ztrátě, pro kterou mnohdy muselo být zboží nakoupeno daleko dráže, neboť ceny mezitím stouply.

Značnou překážkou v uskutečnění obchodů, zejména v dovozu krmiv, je nedostatek devis, zvláště v oblasti dolarového a librového bloku, i když v ostatních mezistátních smlouvách byly kontingenty ujednány. Uvádím na př., že s Argentinou byla uzavřena obchodní smlouva, ve které figurovala i kukuřice. Tohoto zboží jsme si zajistili 1000 vagonů v červenci t. r. K žádosti o dovozní povolení zaujal však devisový odbor ministerstva zahraničního obchodu negativní postoj, ačkoliv mu stav našeho zemědělství už musel být znám. Také poptávkové řízení slovenských dovozců - dovoz Bratislava - nebylo vždy vedeno, jak toho vyžadovala společná linie naší dovozní politiky. Jednou z největších překážek je však okolnost, že ministerstvo zahraničního obchodu vydávalo dovozní povolení českým firmám jen na doporučení příslušných ministerstev, kdežto slovenské firmy je dostávaly na základě snadno obdržitelného dobrozdání povereníctva bez ohledu na ministerstva ústřední správy. Tuto džungli je třeba odstranit. Jako příklad uvádím slovenskou firmu Kysuca, která není oprávněným dovozcem pokrutin a přece jen dostala dovozní povolení na tato krmiva, jež při nizoučkém obsahu proteinu a tuků byla značně předražena. Do ciziny jezdí mnoho zástupců slovenských firem, které zboží přeplácejí, jako tomu bylo před krátkou dobou v Jugoslávii s kukuřičnou slámou v kvantu 250 vagonů, smluvených za 270 korun, zatím co my jsme stlačili cenu na 150 korun a uzavřeli obchod.