Vitaminová akce jistě uchránila mnoho dětí před nemocemi a zachránila je národu. Je však třeba v tom pokračovat, je třeba tuto péči po všech stránkách prohloubit a je třeba, aby společným úsilím bylo zdraví dětí zachráněno a abychom tím, že chráníme zdraví dětí a matek, přispěli k větší populaci a tím k vzrůstu národa. (Potlesk.)

Podpredseda dr. Ševčík: Ďalším rečníkom je pán posl. Půček. Dávam mu slovo.

Posl. Půček: Slavná sněmovno!

Když jsem poslouchal řeč kol. posl. Lesáka, vzpomněl jsem si na jedno staré čínské přísloví, které praví: Hubou rýži neuvaříš. A protože s Číňany souhlasím, nebudu polemisovat s posl. Lesákem. V průběhu řeči se jen vyjádřím k některým otázkám jím nadhozeným.

Chci připojit několik poznámek k situaci mládeže v naší republice, k jejím problémům a názorům, neboť projednávaný státní rozpočet je k tomu velmi vhodnou příležitostí. Situace mládeže v naší republice je dnes podstatně jiná než kdykoliv dříve a vidíme to už přímo ve státním rozpočtu, kde jde na péči o mládež téměř 1 miliarda Kčs, t. j. 15 % celého rozpočtu ministerstva soc. péče a o 500 mil. Kčs více nežli roku loňského. Tato změna je způsobena tím, že celou péči o mládež přebírá nyní stát z rukou dobrovolných pracovníků, a to je změna zásadní a velmi významná.

Je třeba připomenout, že tato změna vyplynula z celkového nového postavení mladých lidí v lidově demokratickém režimu. Nikdy se nemohlo dříve stát, aby 4.000 mladých zemědělců bylo posláno na zimní rekreaci, nikdy dříve se nemohlo stát, že by mládež byla poslána v takovém počtu na rekreaci jako letos. 110 tisíc mladých lidí trávilo svou dovolenou v zotavovnách a nikdy se nemohlo stát, že by stát dal mládeži vilu u moře v Juhoslavii a posílal ji tam na rekreaci, protože byl dříve úplně jiný politický a společenský režim. Změna tohoto režimu byla tedy příčinou toho, že postavení mládeže u nás je dnes podstatně jiné a podstatně lepší. To jsou změny, které vyplynuly z naší lidové demokracie. A je to v neposlední řadě zásluhou našeho ministerstva soc. péče, které se dobře o tyto problémy mládeže stará.

Proč to zdůrazňuji? Protože i v lidové demokracii se vyskytly příklady, jak se dá špatně hospodařit se statky, které jsou určeny pro mládež. Mám na mysli t. zv. zimní rekreaci studující mládeže, kterou provádí ministerstvo školství. To jasně ukazuje, že peněžitých prostředků, které jsou k disposici, nemusí být vždycky správně použito. Jak se provádí tato rekreace? Tak, že se poskytují subvence celým třídám bez ohledu na to, zdali jsou vysílání především sociálně slabí a nemajetní žáci a žáci s dobrým prospěchem. To není správný postup, protože, jestliže dnes nemáme ještě tolik prostředků, abychom mohli poslat na rekreaci všechny mladé lidi, všechny studenty, pak musíme posílat ty, kteří si to zaslouží. Nebudeme přece posílat na rekreaci takové lidi, kteří štvou proti republice, nebudeme posílat přece na rekreaci synky továrníků, kteří trhají ve škole obraz generalissima Stalina. Takové lidi na rekreaci posílat nebudeme, ti si to nezaslouží, ale musíme poslat na rekreaci ty studenty, kteří chodí ještě ve volném čase pracovat do továren, kteří pomáhali při žních, kteří pomáhali na naší stavbě mládeže, kteří mají dobrý školní prospěch a kteří mají odpovídající sociální postavení a kteří také svým chováním k republice ukazují, že si to zaslouží.

Že naše středoškolská mládež chápe dnešní situaci a že chce přinést republice jiné hodnoty, aby tak vyvážila to, co na druhé straně dostává, to vyplývá z toho, že v letošním roce na 111 středních školách odpracovali středoškoláci 651.708 hodin pro republiku. Při této příležitosti chci také říci, že není pravda, co se často říká, že by tato jejich práce šla na úkor jejich prospěchu. Naopak, máme positivně zjištěno, že většina studentů, kteří chodí na brigády, studuje s velmi dobrým prospěchem, studuje s vyznamenáním.

Ukázal jsem už částečně na výhody, které nikdy dříve naše mládež u nás neměla. Na druhé straně je třeba vidět, že se nikdy dříve u nás nestalo, aby mládež měla k hospodářským problémům republiky takový poměr, jako má dnes, a aby cítila svoji odpovědnost za budování státu, jako dnes. Jsou to díla, kterými se mládež zapojí do historie našeho národa.

Jde o suchá fakta: 231 domků postavených pro zaměstnance Stalinových závodů a pro horníky severočeského uhelného revíru. Téměř 100.000 kub. metrů hlíny, písku a kamene, které vykopaly brigády Svazu české mládeže na stavbě mládeže. Více než 7.000 účastníků soutěže průkopníků práce, z kterých bylo 234 odměněno udělením odznaku prvního stupně. Znamená to, že každý musí odpracovat nejenom svoji normální pracovní dobu, ale ještě k tomu 180 hodin navíc, to jest téměř pracovní doba, která znamená 1 měsíc. Takový člověk nepracuje 12 měsíců v roce, ale 13 měsíců. Dalších 259 účastníků odpracovalo více než 120 hodin mimo normální pracovní dobu a 271 odpracovalo více než 80 hodin. To jsou krásné příklady budování našeho státu. A je třeba také vzpomenouti národní směny mládeže, která strhla s sebou pracující lid a při které nastoupilo 767.000 osob a jejích zásluhou byla dvouletka v měsíci říjnu splněna v rekordním výsledku na 107 %. Jsou to obyčejná suchá čísla, ale za každým tímto číslem je skryto veliké nadšení, veliká obětavost a nezlomná vůle vyhrát zápas o dvouletku a o dnešní mládež. Všechny tyto akce podporují tvorbu národního důchodu a je proto přirozené, že mládež, která se těchto akcí zúčastní, má také přednostní právo na plody této práce, to znamená, že má přednostní právo na rekreaci a na ostatní výhody, které naše republika mládeži skýtá. (Potlesk.)

Třeba si však všimnout ještě jedné věci. Všechny uvedené akce vyšly z iniciativy a z podnětu buď Svazu české nebo slovenské mládeže. Nepřátelé Svazu české mládeže dělali v této době také brigády a jednoho takového brigádníka jsme tady slyšeli s této tribuny mluvit. Dělali brigády ve lžích, pomluvách, klevetách a zlolajnostech proti Svazu české mládeže. Co se toho jenom o Svazu české mládeže napsalo, co jenom pan kol. Klátil o Svazu české mládeže napsal a čemu věnoval pozornost, že už neexistuje a bůh ví co ještě. Tisíckráte pohřbívali a znovu a znovu mu kopali hrob, Svaz české mládeže ne a ne je poslechnout, a nejenom že existuje, ale roste a sílí a pracuje ku prospěchu celé naší republiky. (Potlesk.)

Rád bych však viděl bilanci těch brigádníků. Bylo by to velmi zajímavé a poučné. Dokázalo by nám to, že máme také ještě jinou mládež a že s touto mládeží nemůžeme býti spokojeni. Je to mládež, o které zde mluvil kol. Koubek a která se snaží kalit náš vztah k Sovětskému svazu. Máme mladé lidi, kteří svedeni špatnými příklady některých politiků snaží se utíkat za hranice a pracovat tam proti republice. Bylo by také zajímavé zkoumat, jaké vlivy na tuto mládež působí. Myslím, že bychom se dostali velmi blízko jisté straně se správnou západní ideologií, která se tak neslavně proslavila svým bojem proti sjednocení naší mládeže.

Ukázal jsem již, že postavení naší mládeže se stále lepší a že to vyplývá přímo z našeho systému, z naší lidové demokracie. S jejím rozvojem bude se přirozeně lepšit postavení naší mládeže víc a více. Vidíme to na př. na programu ministra sociální péče, který zde v rozpočtové debatě přednesl a který je krásným dokladem perspektivy, jež naši mládež čeká; rozšíření rekreace, budování domovů mladých, všechny ostatní vymoženosti, to všechno budeme míti jenom tenkrát, jestliže se bude upevňovat a jestliže bude sílit naše lidově demokratická republika.

Kol. Lesák zde mluvil o tom, že je třeba pro mladá manželství stavět byty, že je třeba učňovských domovů atd. Tyto učňovské domovy a tyto byty se samy nepostaví; jestliže kol. Lesák a ostatní mladí příslušníci jeho strany budou následovat činů Svazu české mládeže, pak místo 231 domků za rok budeme jich moci postavit 500 a ještě více, tak jako to ukazuje mládež Jugoslávie a mládež Bulharska. (Potlesk.)

Ovšem náš zápas o upevnění lidově demokratického režimu musí být a bude také spjat s bojem proti všem nepřátelům lidově demokratického režimu. My jsme odhodláni svůj zápas vybojovat vítězně. Nedáme se na této cestě žádnými Klátily, ani Lesáky, ani Rasdorfy, ani nikým jiným odvrátit. Všichni ti, kteří si mysleli, že jestliže Svaz české mládeže je nadstranickou organisací, že se nebude míchat do politiky, velmi se přepočítali, a poznají to za malou chvíli sami. Nadstranickost pro nás neznamená, že budeme neteční k tomu, když někdo škodí našim zájmům. Dnes všechny vztahy všeobecně vyjasňují a je třeba říci - aby bylo úplně jasno - že mládež jde s těmi, kdo jdou s ní, a že půjde proti těm, kteří půjdou proti ní a proti jejím zájmům. (Potlesk.)

Je třeba také poukázat na některé nepřátele mládeže, kteří škodí jejím zájmů. Myslím, že není třeba opakovat, jaké škody natropily naši mládeži pokusy o rozbití její jednotné organisace. Chci však dnes poukázat na jiný příklad, na to, jak se někteří naši politikové snaží nezodpovědně vychovávat a vést mládež k pokrytectví a k demagogii. Měl si toho všimnout zejména pan ministr školství. Pan kol. Lesák zde mluvil o tom, v roce 1945 byly činěny pokusy o to, aby střední školy byl zanesen stranický vliv. To naprostý nesmysl a to kol. Lesák a všichni ostatní pánové vědí. Jak směšně vypadá toto tvrzení dnes, když za peníze národně socialistické strany se organisuje na středních školách t. zv. Svaz středoškolského studentstva! Pan ministr školství k této věci mlčí, ten pan ministr, který o sobě prohlašuje, že je proti zpolitisování střední školy, trpí na středních školách přímé zatahování stranické politiky, a nejenom že je trpí, ale ministerstvo školství také svým Věstníkem, sešit 21 z r. 1947, podporuje ujišťováním, že není námitek proti členství ve Svazu středoškolského studentstva, kterému - mimochodem řečeno - nebyly ještě vůbec schváleny stanovy a který je znám naší veřejnosti jako stranický podnik národně socialistické strany.

Je ještě mnoho lidí, kteří se nějakým jiným způsobem snaží zabrzdit mládeži její práci. Chtěl bych vzpomenouti jenom jednoho takového příkladu, když jsme začínali stavbu mládeže, když desítky mladých lidí opustily svoje domovy a šly do zimy pracovat a budovat, jaké překážky nám kladla naše byrokracie. My víme, co dovede, ale to, co dokázala při stavbě mládeže, to byl výkon, ke kterému možno gratulovat. Kdyby záleželo na ní, tak bychom zahájili stavbu mládeže nejméně v roce 1950. Pro příští rok máme v plánu další práce, kterými chceme přispěti republice. Zejména bych se chtěl zmíniti o trati Vizovice-Lideč, kterou chceme příští rok postaviti. Tato trať se plánuje už 20 let, staví se už 10 let a pořád tam není nic vidět. My jsme si řekli, že dodržíme své heslo "více práce, méně slov" a že tuto trať postavíme v nejkratším čase. Jsem zvědav, jak teď ten úřední šiml bude řehtat a snažiti se tuto naši práci zabrzdit a překazit.

Chtěl bych se, paní a pánové, ještě zmínit o některých problémech, které naši mládež zajímají. Je to zejména otázka tělovýchovy. Mně se zdá, že dnes tělovýchova u nás slouží všemu možnému, jenom ne tělovýchově. U ministerstva školství je tak zvaný sektor C, který se stará o tělovýchovu poněkud divně. Vůbec je to v tělovýchově trošku zamotané. Místo sportu vidíme často nechutné korupční obchody. Venkovské kluby často nemohou prosaditi své správné názory proto, že na některých místech v těch různých svazech sedí páni, kteří chtějí prosaditi svou a kteří se na to dívají s úplně jiného, s obchodního hlediska. Místo fotbalového utkání vidíme často na našich hřištích boxerské zápasy a nechybějí ani případy, že při fotbalových utkáních byla snaha zneužiti jich k politické provokaci. Ministerstvo školství a zvláště jeho sektor C by si tuto situaci měly uvědomit a měly by v těchto případech zakročit. Nevím, má-li ministerstvo pro to všechny předpoklady, protože samo dělá různé věci, s kterými není možno souhlasiti.

Tak je tomu na př. v otázce subvencí, které sektor C ministerstva školství uděluje. Co jsou nám platné ohromné stadiony, na které je plánována státní subvence 22 mil. Kčs, když tyto stadiony jsou pro diváky a nikoliv pro sportovce? Potřebujeme hřiště pro mládež a pro děti. Za těchto 22 milionů by se dalo postaviti 20 krásných hřišť, která by mohla sloužiti skutečně zdraví mládeže, tomu, čemu skutečně sloužiti mají. Ovšem místo toho se stavějí honosné velké stadiony. Nejsem proti stadionům. Až budeme míti dosti finančních prostředků, můžeme tyto stadiony stavět. Dnes však zdraví národa je důležitější a proto je třeba, abychom stavěli drobná hřiště a tělocvičny pro mládež a děti.

Celý kořen všeho zla v tělovýchově je v tom, že se nám nepodařilo sjednotiti tělovýchovu. Tím jsme zůstali u toho starého stavu, že tělocvičné zařízení u obcí se buduje dvakrát, třikrát, jednou pro Sokol, jednou pro Orel, jednou pro DTJ a po druhé pro jiné a jiné organisace. Vedle toho se budují tělocvičny také ve školách. K jakému stavu se dostáváme? Tělocvičny školské zahálejí večer, ostatní tělocvičny zahálejí přes den a často se stává, že všech těchto tělocvičen se používá více jako místností zábavních pro tancovačky a jiné věci a jen ne pro skutečnou tělovýchovu. To je neutěšená situace, která vznikla tím, že se nám nepodařilo tělovýchovu sjednotit.

U nás je 93 ¹/₄ % obcí, které mají méně než 2.000 obyvatel. Jak se v těchto obcích může rozvíjeti tělovýchova, když se jí od začátku kladou překážky tím ostrým konkurenčním bojem mezi jednotlivými organizacemi? To je prostě velmi špatná situace, nad kterou je třeba se pozastaviti.

Je v zájmu rozvoje tělovýchovy, aby subvencování tělovýchovných zařízení bylo řízeno plánovitě, a to platí zejména teď, kdy se uvažuje o tom, že část výtěžku zřizované sázkové kanceláře má býti opět věnována sportovcům.

Mládež vidí všechny tyto problémy, vidí, že lidová demokracie je systém, který jí dává všechny možnosti pro růst a rozvoj. Snaží se proto také lidovou demokracii budovat a upevňovat. Není to všechna mládež, ale je to její rozhodující část, je to její zdravé jádro. Vidíme-li však celou řadu nedostatků, pak víme, že jsou to zbytky starého kapitalistického režimu nebo práce různých nepřátel republiky.

Vyskytly se různé případy špatného postoje mládeže vůči republice a národu, jak tomu bylo v případě těch hrdinů se správnou západní ideologií, utíkajících za hranice bojovat proti státu, a v jiných případech. Ale ti nemají nic společného se skutečnou naší mládeží. Toto je dílo naší reakce, dílo těch, kteří se marně snaží udržet staré, vetché sloupy kapitalismu a hroutícího se imperialismu a zašli tak daleko, že se stavějí do fronty zrádců národa. Jsou jim dobré všechny prostředky. Ale tito lidé musí také počítati s tím, že jdou-li proti zájmům mládeže a lidu, že mládež také nepůjde s nimi, půjde proti nim a postará se o to, aby s nimi bylo naloženo, jak jim patří. Nepřátelé republiky jsou nepřáteli mládeže. Proto jsme vyhlásili boj všem šmelinářům, panikářům, rozvratníkům a spiklencům, ale také jejich advokátům a ochráncům.

Mládež ukázala již činy, že to, co slíbí, také splní. Důkazem toho jsou postavené domky a ostatní výkony na naší stavbě mládeže a ukázané i při jiných příležitostech. Dokážeme také činy svůj slib, že mladá generace Československa se stane ochránkyní jeho lidově demokratického pořádku, jeho hlavní oporou a statečným bojovníkem za socialismus. (Potlesk.)

Podpredseda dr. Ševčík: Ďalším rečníkom je pán posl. dr. Bureš. Dávam mu slovo.

Posl. dr. Bureš: Pane předsedo, paní a pánové!

Kdyby se tato debata měla omeziti jen na kritiku toho, co bylo uděláno špatně nebo co nebylo uděláno vůbec, kdyby se měla omeziti jen na to, aby se ukazovalo veřejnosti, že ten neb onen resort je spravován špatně, pak by ovšem nesplnila svůj úkol. Nesplnila by úkol, který má míti rozpočtová debata v parlamentě demokratického státu, neboť předpokladem splnění tohoto úkolu je dobrá vůle a vědomí spoluodpovědnosti na obou stranách.

A já zdůrazňuji hned předem, že nepochybuji o dobré vůli pana ministra a jeho spolupracovníků dělat dobrou zdravotnickou politiku, ale prosím také, aby v kritice, která ukáže nepochybně řady závažných rozdílů v názorech na zdravotnické problémy, byla viděna s mé strany jen positivní snaha přispěti k vyřešení a odstranění mnohých závažných nedostatků a úzkých míst, která brzdí a ohrožují rozvoj a zdokonalení našeho zdravotnictví. A prosím ještě navíc, aby nebylo pochybováno o tom, že některé z těchto nedostatků pokládám za tak vážné a jejich odstranění v zájmu zdraví a života statisíců za tak naléhavé, že jsme rozhodnuti postaviti se za jejich bezodkladné řešení celou vahou své politické moci a předložiti po případě vlastní návrhy příslušných zákonných opatření, kdybychom, což by ovšem bylo politování hodno, nenalezli dostatek porozumění v ministerstvu zdravotnictví.

Nuže, co je obsahem zdravotnické politiky státu? Péče o zdraví lidu, záměrná, organisovaná péče o vytváření podmínek, kterými by se jednak předešlo vzniku chorob, jednak se při onemocnění co nejúčinněji zasáhlo k jejich rychlému a úplnému vyléčení, a kterými by se prodloužila životní zdatnost jednotlivce až na hranice dané biologickými podmínkami lidského organismu. Je postulátem státu lidově demokratického, aby tato péče zahrnovala veškeré obyvatelstvo státu stejně, a jistě má jako k vrcholnému projevu tohoto principu dojít k jeho vtělení do ústavy, kde by měl být formulován jako právo občana na ochranu zdraví. V souhlase s tímto principem stanovil také budovatelský program vlády Národní fronty pro československé zdravotnictví jako hlavní úkol plánovité vybudování a sjednocení nejširší státem řízené zdravotní péče se zvláštním důrazem na péči preventivní. Kromě toho bylo ministerstvu uloženo zdokonalit péči o matku a dítě a provést opatření pro zvýšení populace a pro zlepšení hygieny na vesnici.

Není pochyby o tom, že takto chápaná zdravotnická politika rozšiřuje oblast aktivity ministerstva zdravotnictví i tam, kde dříve ministerstvo zdravotnictví ani nezasahovalo - leda jen regulativně nebo subvencemi. Vždyť dnes zahrnuje zdravotnická politika veřejnou hygienu, hygienu sídlišť a obydlí, obývání, výživy, duševní hygienu, boj proti epidemiím a nákazám, proti sociálním chorobám, populační politiku, tělesnou výchovu, rekreaci, školní lékařství, poradenství, zdravotnickou výchovu a propagandu, soustavné prohlídky obyvatelstva, zdravotní registraci, léčebnou péči ústavní i mimoústavní, lékařské výzkumnictví, vzdělání a výchovu zdravotnického personálu, výrobu a distribuci léčiv a jiného zdravotnického materiálu. Jsou to úkoly rozsáhlé a složité, které zasahují namnoze do nejrůznějších oblasti státních orgánů a které se kompetenčně dotýkají nejrůznějších institucí a orgánů. A je úkolem č. 1 zdravotnické politiky a především ministerstva zdravotnictví, všecky tyto dílčí činnosti organisovat a zladit podle zásady dosáhnout největšího možného efektu s nejmenším možným nákladem. A tu musíme, paní a pánové, konstatovat už po třetí v rozpočtové debatě s největším politováním, že to, čeho bylo dosud ministerstvem zdravotnictví po této stránce dosaženo, je naprosto nedostatečné a neuspokojivé. Neboť jaký je dnes stav? Dnes nelze mluvit ve zdravotnictví o žádném systému, o žádném řádu a také o žádném pořádku. Celé zdravotnictví je ve stavu naprostého chaosu. V současné době ministerstvo zdravotnictví, sociální péče, dopravy, vnitra, národní obrany, země, okresy i města, desítky nemocenských pojišťoven, různé instituce, dobrovolné polooficiální organisace, Červený kříž, průmyslové podniky atd. provozují a budují bez ohledu na zásady účelnosti a hospodárnosti kolektivní každý své ústavy, svá ambulatoria, své vyšetřovací stanice, laboratoře, nemocnice a sanatoria. Kolik síly, kolik nákladů, kolik vzácné odborné práce se tu v pravém slova smyslu promarní, zatím co v některých oblastech zdravotnické činnosti je nedostatek přímo katastrofální! Nikdo přece nepochybuje o tom, že účelné použití všech prostředků po ruce jsoucích, všech osobních i věcných zdravotnických činitelů je kategorickým zájmem lidu a státu. A nikdo nemůže mít pochybnosti o tom, že racionální, účelné využití v takovém smyslu předpokládá plánovité organisování zdravotnictví při plánovitém hospodaření s těmito prostředky.