Mnoho ľudí u nás nespokojných s generálnou
líniou našej vnútornej politiky vylieva svoju
zlosť tým, že snaží sa povedať
cudzincom čo možno najhoršie o našich pomeroch
a vyvolať v nich nenávisť k dnešnému
režimu, zabúdajúc pritom, že týmto
škodia nie režimu, ale škodia tým vlasti
samej. I časť našej tlače prináša
zo stranníckych dôvodov skreslené zprávy
- ako bol ten príklad o Slovensku - ktoré
zveličenia v cudzine narobia nám mnoho zlého.
Mnohí pod zámerne falošným titulom,
že vraj komunistická strana používa v
domácej politike pomoci Východu, s tvrdením
len šeptaným - lebo sami vedia, že keby ho nahlas
vyslovili, by sa im každý vysmial - chceli
by volať strýkov zo Západu s palicou na svojich
odporcov. Domáca reakcia používa a chce použiť
tie najhoršie zbrane proti našim pokrokovým silám,
a jednou z nich je práve toto zločinne falošné
informovanie cudziny. Je na čase, aby sa tejto reakcii
konečne odpovedalo, že je na veľkom omyle, lebo
takýmto pokračovaním neškodí
svojim odporcom, ale podtrhuje haluz, na ktorej sedí i
ona, na ktorej sedíme všetci, lebo ani Západ,
ani Východ nebude vytvárať túto novú
Československú republiku, ale vytvoríme si
ju len my sami a takú, akú ju budeme chcieť
alebo môcť mať.
Odpusťte mi, že som si dovolil túto exkurziu
do našich domácich pomerov pri výklade o našej
zahraničnej politike, ale som toho názoru, že
ona s ňou priamo súvisí. Myslím, že
nikomu nie je treba dokazovať dôležitosť
dobrých medzinárodných vzťahov pre náš
štát a je samozrejmé, že povinnosťou
domácej politiky a domácich faktorov je, pomáhať
budovať dobré vzťahy a sympatie pre nás.
Práca našich zastupiteľstiev v zahraničí
v tomto smere by nemohla niesť dobré ovocie, keby
bola doma marená hlúpymi alebo zločinnými
rečami. No zároveň s uspokojením možno
konštatovať, že tejto zlomyseľnej práci
niektorých sa nepodarilo vážne ohroziť
naše postavenie a že - ako to vysvitá
z expozé pána ministra zahraničia - cudzina
vcelku pozná správne naše pomery, cení
si našu prácu, a preto i naše postavenie v medzinárodnom
svete je pevné.
Musím ďalej zdôrazniť, že je naším
hlbokým presvedčením, že pevnosť
nášho postavenia v medzinárodnom svete vyplýva
zo značnej čiastky aj zo šťastného
obsadenia tohoto zodpovedného miesta, ako aj z toho, že
bolo umožnené aj Slovákom, aby spolupôsobili
při budovaní našich medzinárodných
vzťahov. Je zaiste šťastným momentom, že
na riešení vzťahov so susedmi Slovenska mohli
pracovať Slováci sami a že v dnešnej ľudovo-demokratickej
našej republike Slováci nielen teoreticky, ale i prakticky
spolu utvárajú svoj osud. Ale práve tak ako
bola veľká pozornosť venovaná obsadeniu
vedúcich miest v tomto rezorte, je potrebné, aby
sa zvýšená pozornosť venovala aj osobám
našich zástupcov v zahraničí, personálu
našich vyslanectiev a konzulátov. Tu s poľutovaním
musíme konštatovať, že naša predvojnová
diplomacia nebola celkom na výške a výber osôb
pre túto nebol šťastný. Náš
diplomatický personál v zahraničí
neuvážil často svoje pravé poslanie,
nevidel alebo nechcel vidieť pokrokové sily, ktoré
sa dostávaly do popredia, a často svoje úsilie
venoval získavaniu politických reakcií v
štátoch, kde nás zastupoval, práci a
priori zbytočnej, a nevenoval dostatočnú
pozornosť utúženiu našich priateľských
stykov s tými pokrokovými elementami, ktoré
nám boly naklonené. Boli to ľudia, ktorí
z dosť značnej časti nechápali ani náš
život, ani nové svetové prúdy, a preto
nie je div, že v kritických momentoch zlyhali. Odovzdávanie
našich vyslanectiev Nemcom a slávnostné večery
s nimi kedysi, znevažovanie našich domácich úsilí
ešte i teraz sú momenty, ktoré nie je možné
tak ľahko zabudnúť. I keď nás pán
minister zahraničia teraz uistil, že títo ľudia
budú sa zodpovedať pred nestranným vnútorným
tribunálom jeho úradu, ľutujeme, že sa
tak už doteraz nestalo, a chceli by sme požiadať
pána ministra, aby v súhlase s jeho prehlásením
v zahraničnom výbore dal nám na tomto fórume
možnosť znovu o veci hovoriť. Vzhľadom na
takéto skúsenosti s ľuďmi, ktorými
boly naše zahraničné zastupiteľstvá
obsadené, apelujeme na pána ministra zahraničia
a na vládu, aby pri výbere našich nových
zástupcov v zahraničí nekládli tak
dôraz na vonkajšie znaky súcnosti pre diplomaciu,
ale viacej na to, aby naši noví zástupcovia
v cudzine boli skutočne ľudia nového ľudovodemokratického
Československa, ktorí nám poskytnú
i záruku, že budú reprezentovať štát,
aký v skutočnosti je. Tu s potešením
berieme na vedomie tiež prehlásenie pána ministra
zahraničia, že dnes je zvláštna pozornosť
venovaná prijímaniu nových úradníkov
zo Slovenska tak, aby títo vo všetkých kategóriach
dosiahli čo najskôr primeraného počtu
a dúfame, že nájde aj spôsob, aby tento
správny princíp nebol odsabotovaný pomocou
byrokratických predpisov.
Keď po tomto by som chcel ukončiť poznámky
k reči pána ministra zahraničia, pokladám
za potrebné poukázať aj na to, že veľmi
sme postrádali v jeho prejave stať o chystaných
mierových rokovaniach. Predpokladáme však,
že to preto, lebo sa chce asi s touto otázkou vo vhodnej
dobe zvlášť zaoberať. Možno tiež,
že táto otázka v poslednej dobe ustupuje do
úzadia, veď počujeme stále častejšie
disonančné zvuky vo svetovej verejnosti, ba zo západu
i také hlasy takých ľudí, u ktorých
by sme podobné reči ešte pred nedávnom
neboli očakávali. My však tu s uspokojením
berieme na vedomie to hlavné, čo vysvitá
z expozé pána ministra zahraničia, t. j.
že Československo v medzinárodnom svete stojí
znova na svojom pravom mieste a že tým sa stáva
konsolidačným faktorom a strojcom nového
svetového mieru, ktorý, dúfame, čo
skoro vysvitne z týchto povojnových prehániek.
V mene komunistickej strany Slovenska oznamujem preto, že
táto bude hlasovať za schválenie a prijatie
expozé pána ministra zahraničia. (Potlesk.)
Podpredseda Cvinček: Ďalším rečníkom
je paní posl. Zeminová.
Posl. Zeminová: Slavná sněmovno!
Ministr zahraničí Jan Masaryk může
býti věru svrchovaně spokojen s velkým
úspěchem a spontánním souhlasem celé
sněmovny s jeho velkým exposé o zahraniční
politice za posledních šest let. Byla to politika
statečná, úspěšná a poctivá.
Řadí se proto důstojně za velkorysou
a nesmírně záslužnou osvobozeneckou
práci našeho presidenta-Budovatele dr E. Beneše
(Potlesk.) Přes 30 let od r. 1915 šla jména
Masaryk a Beneš čestně našimi
soudobými dějinami. Do roku 1935 byla to jména
Masaryk a Beneš, aby od těch dob hlavní
vedení a odpovědnost převzal dr Beneš
přímo sám. Ministr Masaryk děkoval
řadě mužů, kteří s ním
spolupracovali. I my děkujeme dr Stránskému,
Ripkovi, Drtinovi, Davidovi, Uhlířovi
a ostatním za jejich znamenitou zahraniční
činnost. Musíme ovšem vzpomenout také
velké a záslužné činnosti zahraničních
armád jak na Západě, tak na Východě.
(Potlesk.) Poslanecký klub i strana nár.
socialistická jsou si však plně vědomy,
že nikdy by se nebylo stalo osvobození národa
i republiky po druhé skutkem v naší novodobé
historii, nebýt nadlidského úsilí
a práce slavného presidenta dr E. Beneše.
(Potlesk.) Jeho koncentrující osobnost, nesmírný
vliv a styky mezinárodní zachránily nás
z nejstrašnější bouře dějin
a vybojovaly nám svobodu a republiku. Po druhé přišel
tento šťastný a veliký zásah dr
Beneše a jsme přesvědčeni, že
to bude svoboda a nezávislost našeho národa
a státu již navždy. Národ, republika i
my poslanci děkujeme jak ministru zahraničí,
tak v prvé řadě také presidentu dr
Benešovi za tuto nadlidskou práci a zásluhu.
Nesmíme však zapomenouti na řadu odvážlivců
doma, kteří častokráte s nasazením
života zasílali správné a dobré
informace do zahraničí. I jim patří
náš vděk.
Ministr Masaryk mluvíval k nám v londýnském
rozhlase jadrně a žoviálně. Musím
jménem statisíců a snad milionů vděčných
posluchaček říci, že jsme jeho veselejší,
útěšné a jadrné tóniny
potřebovaly často jako soli. (Potlesk.) Vedle
velkých projevů presidenta Beneše byly
to častokráte ve chmurném a strašném
prostředí okupace jediné oasy útěchy.
- Když se včera seskupila sněmovna kolem
prostého hrobu nesmrtelného našeho presidenta-Osvoboditele
T. G. Masaryka v Lánech, napadlo mi, jak velké
služby může prokázat národu jediná
rodina. Veliký president Masaryk sám, ušlechtilá
jeho choť pí. Charlie, syn, znamenitý diplomat,
a dcera dr Alice Masaryková. Ta s námi od počátku
20. století razila cestu k probuzení českých
žen. V roce 1920 dala Československému Červenému
kříži krásnou sociálně-zdravotní
náplň a v r. 1922 vytyčila program každoročního
velikonočního míru. A právě
letos Světová organisace Červených
křížů přijala její myšlenku
za svou a po prvé bude ve všech zemích propagován
o velikonocích třídenní mír
s programem: "Důvěrou k míru!"
- Důvěrou k míru! Jak veliká idea
a touha lidstva je v těchto třech prostých
slovech! Kdyby bylo více důvěry mezi vítěznými
velmocemi, byl by světový mír již zaručen.
Kdyby bylo více důvěry uvnitř jednotlivých
států, mezi stranami či stavy, jak rychle
by šla kupředu hospodářská reorganisace
všech. Kolik starostí, hořkostí a nesnází
by si národy ušetřily.
Exposé pana ministra Masaryka je tak positivní
a vyčerpávající, že můžeme
k němu my jednotliví poslanci připojiti pouze
různé poznatky, tužby a přání.
Nejprve chci přímo manifestačně prohlásit,
že ženy československé stojí do
jedné za národní a státní politikou,
jak ji vedou, představují a zastupují president
dr Beneš a ministr zahraničí Jan Masaryk.
(Potlesk.) Stojí-li dnes celý národ
Čechů a Slováků pevně za zahraniční
politikou Masarykovou, je to našemu státu jenom
k dobru před očima celé ciziny. Válka
je skončena téměř rok, ale definitivní
mír dosud nenastal. Nevyjasněná situace mezi
vítěznými velmocemi padá na všechen
evropský politický, hospodářský
i kulturní život jako těžký stín.
Víme, že problémy poválečné
jsou nesmírně těžké, ale vidíme
také, že k spolurozhodování o osudu
světa nevolají se všichni, kdož mají
k tomu co říci. Nikdy snad nebylo třeba v
dějinách tolik zásahů žen, jako
v době dnešní. Je nás polovina lidstva.
Stály někde ženy na vedoucích a rozhodujících
místech v tragických letech 1938-1939, kdy se valila
na svět potopa? Nikoliv! Ženy se neprovinily ani zradou,
ani nepřipraveností, ani zbabělostí,
ani krvelačností. Naše děti také
ne! A přece musely ženy a děti umírat
v milionech za nejstrašnějších utrpení.
Náš národ právem volá: "Již
nikdy Mnichov!" My ženy celého světa voláme
"Už nikdy žádnou válku, protože
my žádnou válku nezavinily!" Utrpení
žen a dětí nás opravňuje, abychom
tváří v tvář mužům
ze všech zemí, zastoupených ve světové
Organisaci Spojených národů, hlasitě
řekly:
Ženy nebudou a nechtějí býti již
pouhými trpnými diváky v nebezpečné
hře zvané mezinárodní politikou. (Potlesk.)
Musíme trvat na tom, aby se ženy ve všech státech
hleděly uplatniti ve vládách a mezinárodních
delegacích, jinak náš hlas, protest a program
nebude nikdy vyplněn.
A jaký je náš program? Stručný
a jasný: Nechceme války, chceme trvalý mír
a kolektivní světovou bezpečnost. Muži
věčnými válkami zavedli již mnohokrát
všecko lidstvo na pokraj propasti hospodářské
a civilisační. Kdyby byla na světové
konferenci Organisace Spojených národů polovina
delegátek z řad žen, jak nám to také
patří, šla by mírová práce
rychleji kupředu! Vítězná fronta demokratických
států nesmí nyní váhat a kolísat.
Co však ženy všech demokratických států,
zejména v Evropě, nejvíce pobuřuje,
je skutečnost, že přímý spojenec
Hitlera a Mussoliniho fašista Franco ještě rok
po rozdrcení prvých provokuje Evropu. A Španělsko,
krásné, slunné Španělsko, země
barev, slunce a písní, s úděsem hledí
na množící se popravy nejlepších
španělských mužů a žen. Franco
měl letět za svými gestapáckými
přáteli již loni na jaře (Potlesk.)
a Evropa neměla trpět jeho řádění.
Jaká je to demokracie v Evropě, když se nedovede
vypořádat s poslední fašistickou kohortou,
která je výsměchem kultury a civilisace?
Kdož ví, kolik hitlerovců se skrývá
pod ochranným štítem Francovým? Je pravda,
že i u nás po šest let byly popravy žen
bohužel na denním pořádku. Ale to bylo
otroctví války! Aby se však v době míru
stavěly hromadně šibenice nejen pro muže,
ale také pro bezbranné ženy, to je věc
barbarská a nesmí zůstat bez odvety. Děkujeme
naší vládě, že se rázně
zastala potlačovaného španělského
národa. Je však třeba jednoty v postupu, má-li
se vynutit příznivý výsledek.
Vybízíme proto s parlamentní tribuny ženy
anglické, americké, sovětské, francouzské,
italské i ženy ostatních národů
zastoupené ve Světové federaci demokratických
žen, aby si vynutily na svých vládách
kolektivní zákrok proti ohavnému vraždění
žen ve Španělsku. Naše vláda se zajisté
k tomuto zákroku ochotně přikloní.
Nám ženám je nesmírně líto
těch 30-40 milionů lidských obětí
ubitých ve druhé světové válce.
Ale jsme si také vědomy, že nás čekají
další léta opatrného hospodaření
a mnohého odříkání. A zase
musíme vytýkat mužům, že kdyby
byli věnovali jen stý díl energie, námahy,
vynálezů a bohatství, které zmrhali
ve dvou posledních válkách, na povznesení
lidstva, na potlačení chorob a utrpení, pro
rozvoj šťastnějšího mládí
a spokojeného stáří a na zvýšení
kultury a krásy života, byly by národy mohly
prožívati svou nejkrásnější
epochu.
Ženy dávají život novým pokolením
a proto tak vášnivě hájí mír
a nenávidí válku. Ženy také trpělivě
po celé generace pomáhaly vytvářet
v různých národech národní
bohatství a kulturu a proto tak těžce nesou
nelidské a barbarské ničení těchto
hodnot.
Organisace Spojených národů bude hrát
v nejbližších letech rozhodující
roli v uspořádání mezinárodních
poměrů. Proto nám ženám záleží
velmi na tom, aby všechny státy vyslaly do této
světové instituce také své delegátky.
Jaké však přišlo zklamání,
když se mezi několika sty delegáty objevilo
sotva 5-6 žen. Mnohé i velké státy a
národy si pyšně říkají
demokratické, ale jakmile jde o ženy, o jejich práva
a zastoupení, počínají si docela fašisticky
vůči ženské polovině svého
obyvatelstva a nikam je naprosto nepřipustí.
Konstatuji ráda, že pan ministr zahraničí
Jan Masaryk jako pravý demokrat a syn svého
otce prosadil nejprve povolení dvou poradkyň do
své delegace v Londýně a při prvé
příležitosti povolal paní dr Sekaninovou
jako přímou delegátku za naši republiku.
Uvažme, že v Organisaci Spojených národů
je zastoupeno 51 národů. Jaká by to byla
posila pro každou dobrou věc. Jaká opora míru
a demokracie, kdyby každý z těchto států
vyslal aspoň jednu delegátku. Jednapadesát
žen by se již dovedlo vzepříti věcem,
které nesouhlasí se světovým mírem.
Ruský sovětský stát již dávno
dobře zhodnotil službu ženy i v diplomacii. Co
paní Kolontajová vykonala pro SSSR velkého
a dobrého, uznává celý Sovětský
svaz. Žádáme proto naléhavě pana
ministra zahraničí Jana Masaryka, aby umožnil
kvalifikovaným československým ženám
vstup také do diplomatické služby. (Potlesk.)
Jistě by se osvědčily lépe než
mnozí profesionální diplomaté, kteří
právě ve světové bouři válečné
v četných národech zklamali.
Československé ženy s radostí vítají
nové přátelské projevy a pozdravy
slavné Američanky paní Rooseveltové.
Ženy v Organisaci Spojených národů ji
právem považují za svoji vedoucí zástupkyni.
Její vzácné přátelství
našemu národu jenom prospívá a její
pozdravy československým ženám jsou
nám dokumentem, že jsme na dobré cestě
demokratické spolupráce. Záleželo by
nám dále na tom, aby pan ministr Masaryk pomohl
naší delegátce dr Sekaninové k uplatnění
zejména v důležité Hospodářské
a sociální radě. Naše vyživovací,
sociální a hospodářská situace
toho nezbytně vyžaduje. Neváhám při
této příležitosti jménem statisíců
žen, matek a dětí vřele poděkovati
UNRRA za její velikou pomoc, jakou nám již
po řadu měsíců poskytuje. (Potlesk.)
Díky této mezinárodní instituci a
různým Červeným křížům,
dále dík našim obětavým krajanům
v Americe dostávají naše děti potraviny,
které po šest let neviděly, a s nimi i nejnutnější
vitaminy.
S politického hlediska rády bychom slyšely,
jaké budou konečné hranice našeho státu.
Že se nám nesmí ani píď ztratit
z předválečných hranic, jež nám
všechny velmoci zaručily, to je jistě pro nás
věcí nesmírně důležitou
a samozřejmou. (Potlesk.) Doufáme, že
také Polsko vezme záruku velmocí za naše
hranice na vědomí. (Potlesk.) Životně
se nás dotýká otázka Ratibořska,
Kladska a korektury na svazích hor, spadajících
do Německa; toho všeho nezbytně potřebujeme
ke skutečnému svému národnímu
a státnímu zabezpečení.
Při této příležitosti pozvedám
znovu jménem milionů českých a slovenských
žen hlas ve prospěch nejmenšího, ale nejhouževnatějšího
a nejstatečnějšího národa
- Lužických Srbů. (Potlesk.) Zaslouží
si za svou nesmírnou lásku k rodné řeči
a ke své historii, aby Evropa zaručila pro vždy
jejich svobodu a existenci.
Československé ženy by velmi rády viděly,
kdyby přátelské styky se slovanskými
národy byly co nejčetnější. Se
slovanským jihem si rozumíme velmi dobře,
neboť demokracie na Balkáně zvítězila
na celé čáře. Vždyť Jugoslavie
povolala i tři ženy do vlády. Dala tím
dobrý příklad také nám. Obracím
se však s naléhavou žádostí k polským
ženám. Oba slovanské národy sobě
nejbližší, Poláci a Čechoslováci,
potřebují nezbytně rychlého sblížení.
Po strašné katastrofě 1938 až 1945, ve
které krev Slovanů tekla proudem, musíme
se všichni zamysliti. Německo se hemží
malými dětmi a mládeží. Skupiny
bývalé Hitlerjugend zmizely jen formálně.
Vystupují na oko pod jinými jmény, častokrát
poetickými, jako Protěž. Chrpa atd., ale chystají
odvetu a jsou stejně krvelačné jako v letech
válečných. Za 10-15 let můžeme
státi my i Poláci znovu tváří
v tvář smrtelnému nebezpečí.
Německo je pokořeno, ale není zničeno.
70 milionů nelítostných a dravých
Němců bude jenom čekat na svoji příležitost.
Již nikdy proto nesmí se najíti žádný
Beck, který by nám vrážel dýku
do zad ve službách nacismu. My Češi a
Slováci stojíme zde ve střední Evropě
jako skála. Poláci na severu, Jihoslované
a Bulhaři na jihu musí si s námi podati ruce
v míru i v nebezpečí. A opřeni o mocný
Sovětský svaz slovanského Ruska můžeme
si říci: Spojené Slovanstvo žádná
moc světa nepřemůže, ani mu nevyrve
ovoce vítězství.
Jsme zde čtyři strany Národní fronty.
Můžeme míti a také máme rozdílné
názory na praktické problémy denního
vnitřního státního života. Demokratickou
cestou musíme se vždy dohodovati. Ale jakmile jde
o stát, o národ, svobodu a budoucnost příštích
pokolení, pak přestávají spory a musí
nastoupit přímo železná jednota a kázeň.
(Potlesk.) Tisíc let couvali Slované na různých
úsecích před germánskou dravostí.
Ztráceli jsme celé země a miliony slovanských
duší propadlo germanisaci. Až jediná veliká
válka nám i Jihoslovanům vrátila svobodu
a Polákům rozlehlá ukradená území.
Děkujeme za to vřele všem velkým spojencům,
hlavně však slovanskému Rusku a jeho obrovskému
úsilí a nadlidským obětem. To nás,
kdo miluje svůj národ nade všechno na světě,
zavazuje, abychom světu jasně a otevřeně
řekli: slovanské národy jsou navždy
spjaty poutem bratrské krve a společného
osudu.

