Kdo by pochyboval o nebezpečném kvasu v Německu,
nechť si zajede jenom na několik dnů do Hitlerovy
říše a uvidí, kolik šílené
nenávisti k nám je skryto pod rouškou pokory.
Německá maska nás nesmí mýlit,
dejme pozor na to, co se bude odehrávat v duších
německého národa. (Potlesk.)
Naše republika má v historii jediné místo:
býti přední demokratickou stráží
Slovanstva! (Potlesk.)
Československé ženy dají podnět
k sblížení vedoucích žen všech
slovanských národů. Až budeme v létě
1948 konati po letech hrůzy po prvé zase slavný
sokolský slet, který býval vždy světovou
chloubou nás všech, věříme, že
se k nám sjede také hodně delegátek
spřátelených slovanských národů.
Naše ženy se chovaly ve veliké válce a
za strašné okupace statečně a hrdinsky.
To spontánně uznávají všichni
naši muži. Ale srdce našich žen promluvilo
také nejkrásnějším akordem všelidské
lásky a soucitu, když se přes naše země
valily statisíce repatriantů snad všech národů
evropských. Co v té době bylo dobrého
vykonáno nejen v hlavním městě, ale
zejména také v pohraničních krajích
naší republiky, to zůstane navždy chloubou
naší vlasti. Děkuji našim ženám
s parlamentní tribuny za všechnu lásku a obětavost,
které nás proslavily stejně jako mučednictví
a statečnost ve válce.
Národně-socialistický poslanecký klub
bude ochotně hlasovat pro exposé pana ministra zahraničních
věcí Jana Masaryka. Vždyť je pravým
obrazem tužeb, přání, života i
potřeb všech věrných Čechů
a Slováků. Že se ministr Masaryk nehlásí
k žádné straně, nás nezabolelo,
neboť takto patří aspoň nám všem
a všichni stojíme otevřeně a důsledně
za jeho politikou. (Potlesk.) A to o sobě může
říci jistě málokterý ministr
zahraničí kteréhokoli jiného státu.
My, československé ženy, budeme také
vždy jeho zahraniční politiku vřele
a trvale podporovat. (Hlučný potlesk.)
Podpredseda Cvinček (zvoní): Prosím,
aby sa ujal slova ďalší rečník
pán posl. dr Uhlíř.
Posl. dr Uhlíř (uvítán potleskem):
Slavná sněmovno, paní a pánové!
Připojuji se k díkům, které zde pronesla
pí posl. Zeminová na adresu pana ministra
zahraničních věcí Jana Masaryka;
činím tak s velikou radostí jako účastník
zahraničního boje za svobodu, který měl
příležitost zblízka vidět do
práce našeho zahraničního ministra a
který ví, jak veliký podíl má
Jan Masaryk na celém našem osvobozovacím
zápase. Současně také při této
příležitosti považuji za svou milou povinnost
poděkovat jeho nejbližšímu spolupracovníku
p. ministru dr Ripkovi, s nímž Masaryk ruku
v ruce po léta zabezpečoval československé
národní a státní zájmy na mezinárodním
foru. Zvláštní pak dík patří
hlavnímu řiditeli našich národních
a státních osudů, panu presidentu dr Edvardu
Benešovi. (Potlesk.) My, kterým osud
dopřál štěstí žít
po léta v jeho blízkosti, v blízkosti jeho
neúmorné práce za strašlivé druhé
války světové, můžeme vydat svědectví
o moudrém a obezřetném vedení našich
státních zájmů za největších
a nejkritičtějších dob naší
národní historie.
Slavná sněmovno, paní a pánové!
Používám dnes této příležitosti,
abych promluvil k oné části exposé
pana ministra Jana Masaryka, která se týká
našeho poměru k Polsku a v níž se pan
ministr dotýká československo-polských
vztahů, jak se vyvíjely za druhé světové
války a po ní.
Chci k tomuto problému promluvit ze dvou důvodů.
Jednak proto, že jde o otázku, která se dotýká
nejenom našich zahraničně-politických
zájmů, ale která zasahuje přímo
a hluboce do našich poměrů vnitropolitických,
a za druhé proto, že jako poslanec zvolený
za Těšínsko jsem měl příležitost
osobně prožíti celou tíhu předmnichovské
a pomnichovské krise, která na tomto pohraničí
republiky probíhala, a později v zahraničním
zápase za svobodu jsem měl příležitost
se po celých 6 let věnovat mezi jiným též
problému československo-polskému.
Proto také dnes předstupuji před sněmovnu,
abych před tímto forem tlumočil přání
a vůli, ale také rozhodné stanovisko československého
lidu na Těšínsku, stanovisko, jak jsem je poznal
před válkou, jak jsem o něm byl informován
za války a jak je znám i dnes jako těšínský
poslanec.
Plně podepisuji to, co zde řekl pan ministr Masaryk
o polské zahraniční vládě
v Londýně. Fakt je, že tato vláda setrvala
na koncepci fašistické Beckovy politiky především
ve dvou základních otázkách: 1. V
negativním postoji vůči Sovětskému
svazu a 2. v akceptování násilné polské
agrese r. 1938 proti těšínskému Slezsku.
Obě tato stanoviska nebezpečně přibližovala
polskou vládu londýnskou ke koncepci nacistického
Německa a byla nakonec příčinou častých
konfliktů, které vznikaly mezi Poláky a spojenci.
Postoj polské zahraniční vlády k nám
dospěl tak daleko, že tato vláda jmenovala
do své Rady Národowe čs. státního
příslušníka polské národnosti
dr Boguslava Kozusznika z Karvinné politickým representantem
Těšínského Slezska a tím napodobila
Adolfa Hitlera, který před tím jmenoval do
říšsko-německého sněmu
Krebse a Junga zástupci t. zv. Sudet.
Přes naši nejlepší vůli k loyální
spolupráci s polskou zahraniční representací
nebylo možno dojít k nějaké dohodě,
a to proto, že Poláci trvali na kořisti, které
se zmocnili na našem území r. 1938. K ilustraci
uvádím na př. ten fakt, že hospodářská
jednání jsme byli nuceni přerušiti proto,
poněvadž Poláci trvali na tom, aby za základ
hospodářského potenciálu Československa
a Polska byl vzat r. 1939, čili rok, kdy naše republika
byla na mapě Evropy jako politický a hospodářský
mrzák, zbavený průmyslových zdrojů
a komunikací. To, co provedli Hitler a Beck s naším
státem, považovali nepřátelé
za východisko jednání a dohod. Bylo nám,
vážená sněmovno, nad veškeru pochybnost
jasné, že se strany polské jde znovu o akt
agrese a že Poláci chtějí sice dohodu,
ale dohodu s Československem oslabeným, zmenšeným
o životně důležité teritorium,
s podťatými hospodářskými zdroji,
s Československem bez slezského uhlí atd.
Polská menšina na Těšínsku sloužila
těmto imperialistickým polským záměrům
za záminku k ovládnutí průmyslového
Těšínska.
Nemohu se, paní a pánové, pro nedostatek
času šířit o této šestileté
historii československo-polských styků, jenom
podotýkám, že naše vláda by byla
spáchala zločin na republice, kdyby byla akceptovala
dohodu s Poláky za podmínek, o nichž zde hovořím.
Proto všechna naše jednání s nimi musila
fatálně ztroskotati, neboť jsme si vědomi
toho, že nikdo z československé žijící
generace není oprávněn cokoliv zadati z našich
nezadatelných národních a státních
práv. (Potlesk.) A tak jako za druhé světové
války musí býti příkazem národní
záchovy a státní nezávislosti, aby
jakékoliv dohody s Poláky byly uzavírány
jen za naprostého zaručení výsostných
československých státních zájmů
(Potlesk.) Není přece, slavná sněmovno,
v našem zájmu budovati silné Polsko a slabé
Československo. (Potlesk.)
Po ztroskotání jednání s londýnskými
Poláky jsme s důvěrou a nadějí
vzhlíželi k polské vládě, která
se ustavila na domácí půdě. Věřili
jsme, že tato vláda se zbaví politických
omylů nedemokratických polských vlád
a že bude upřímně usilovati o slovanskou
solidaritu navázáním bratrských styků
mezi námi a Sovětským svazem. Věřili
jsme, paní a pánové, v to tím spíše,
poněvadž jsme polské vládě sami
nabídli ruku k tomu, zaručujíce jí
rovnocennou účast na velké slovanské
alianci československo-sovětské, jak o ní
mluví smlouva uzavřená mezi námi a
Sověty ze dne 12. prosince 1943. Předpokládali
jsme, že nová polská vláda, poučena
strašlivou tragedií polského národa,
tragedií, která byla zaviněna germanofilskou
protislovanskou a nedemokratickou politikou vlády Beckovy,
že tato vláda zahájí novou éru
polské politiky a jedním z prvních jejích
činů bude uznání předmnichovských
československo-polských hranic a tím i odsouzení
a napravení křivdy, které se Beckovo Polsko
dopustilo na Československu r. 1938. (Potlesk.)
Hluboce litujeme, že do dnešního dne jsme se
toho od varšavské vlády nedočkali, třebas
považujeme za základní politickou moudrost,
aby i nová Varšava pochopila, že r. 1946 nesmí
býti, není a nebude rokem 1938. (Potlesk.)
Litujeme toho proto, že místo tohoto očekávaného
faktu, místo aktu dobré vůle a napravení
křivdy na nás spáchané byly v minulých
měsících loňského roku zahájeny
proti nám a proti našim zájmům na Těšínsku
akce se strany polské, jak je o tom celé sněmovně
dobře známo. To, co se v porevolučních
měsících vysílalo proti nám
z Katovic, stejně jako soustavná tisková
a letáková propaganda a zneklidňování
obyvatelstva na Těšínsku a propaganda šeptaná,
to vše musilo, slavná sněmovno, vyvolati přesvědčení,
že polské kruhy se nevzdaly ještě nároku
na kořist, které se u nás zmocnil plukovník
Beck, a že se nevzdaly ani prostředků a metod,
jakých Beckův režim proti nám užíval
před Mnichovem. Po řadu měsíců
žil náš lid na Těšínsku v
ovzduší neklidu a nejistoty. Budiž řečeno
k jeho cti, že se přes to choval důstojně
a politicky vyspěle, takže zahraniční
pozorovatelé, kteří mnohokráte navštívili
Těšínsko, se vyslovovali o chování
našeho lidu s velikým uznáním.
Chci dnes tlumočiti slavné sněmovně
naprosto nesmlouvavé a rozhodné stanovisko tohoto
věrného a neobyčejně trpělivého
a ukázněného československého
lidu na Těšínsku, stanovisko, které
je jednoznačně vyjádřeno přesvědčením,
že Těšínsko už nikdy v budoucnu okupováno
nebude, protože slezský lid to nepřipustí.
(Potlesk.)
V tomto rozhodnutí je, paní a pánové,
naprostá jednota všech vrstev slezského lidu
bez rozdílu tříd a stavů, bez rozdílu
politického přesvědčení a náboženského
vyznání. Slezský lid už Těšínsko
nevydá. Republika Československá může
být právem hrda na to, že na jejích
hranicích žije její nejvěrnější
lid. Jako poslanec Ostravska a Slezska jsem hrd na to, že
mám čest zastupovat kraj, který dal dobrovolně
více nežli čtvrtinu bojovníků
našich zahraničních armád. (Potlesk.)
I tehdy, když Slezsko bylo trháno na kusy roku 1938,
zůstal jeho lid republice věren na život a
na smrt. Raději emigroval ze svých domovů
do českého vnitrozemí a do zahraniční
československé armády, než by byl porušil
věrnost republice Československé a smířil
se s násilnou okupací Slezska.
Občas slyšíme s polské strany, že
prý Těšínsko je spornou otázkou
mezi námi a Polskem. Na to prohlašuji naprosto rozhodně
jménem těšínské země:
Těšínsko může být spornou
otázkou pro Poláky, ale nikdy nebude spornou záležitostí
pro nás. (Potlesk.) Těšínsko
je pro nás územím tak nesporným, jako
jsou jím Čechy a Morava. (Potlesk.) Jsem
vděčen panu ministru Masarykovi za jeho rozhodné
a pevné stanovisko ve věci Těšínského
Slezska. Vím, že pan ministr tlumočil nejenom
svoji vůli, nýbrž i vůli celé
československé vlády, vůli Prahy,
Brna, Bratislavy, všech našich měst a vesnic,
vůli celého národa, který už
nikdy ani po dobrém, ani pod nátlakem si nedá
vzíti zemi, která po více než 600 let
je nedílnou součástí historických
zemí českých. (Potlesk.) Jsem vděčen
panu ministerskému předsedovi, panu státnímu
tajemníku dr Clementisovi, panu ministru dr Ripkovi
a panu ministru dr Procházkovi, kteří
při loňském jednání s Poláky
v Moskvě zaujali naprosto pevné a žádnou
pochybnost nepřipouštějící stanovisko
ve věci Těšínského Slezska.
Těšínsko nejenom podle práva historického,
ale i podle hlasu věrného svého srdce je
naše. Těšínsko jako aorta celého
hospodářského života republiky musí
naše zůstat. Celý náš národ
a jeho vláda budou střežit a chránit
Těšínské Slezsko jako nejdražší
perlu v koruně svatováclavské. (Potlesk.)
Správně zde řekla paní posl. Zeminová:
Už nikdy žádný Mnichov, ale také
žádný polský Mnichov!
Je obecně známo, paní a pánové,
že důvodem k polské agresi proti nám
roku 1938 byla polská menšina na Těšínsku.
Naprosto analogicky podle nacistického vzoru postupoval
tehdy plukovník Beck, využívaje a zneužívaje
polské menšiny na Těšínsku k rozbití
Československé republiky. Tato polská menšina
prošla od roku 1938 značnými změnami.
Především byla rozmnožena asi o 7000 polských
okupantů, kteří přišli na Těšínsko
společně s polskou okupační armádou
a tam se usadili jako nejspolehlivější element
fašistického polského režimu. Slavná
sněmovno, tento nežádoucí živel
je na Těšínsku do dnešního dne.
Z naší polské menšiny se pak za německé
okupace přihlásila zdrcující většina
o říšskoněmecké občanství,
přijala t. zv. Volkslisty č. 1, 2, 3 a 4. Jenom
menšina našich Poláků se nepřihlásila
za Němce. Budiž mi dovoleno, abych zde tlumočil
přání a vůli věrného
slezského lidu, který žádá, aby
polská menšina na Těšínsku, která
je stálým předmětem neklidu a sporů,
byla od nás přestěhována do Polska.
(Potlesk.)
Slavná sněmovno, my zůstaneme trvale vděčni
a trvale zavázáni Sovětskému svazu
za to, že dal signál k odstraňování
sporů mezi národy a státy a k zabraňování
válkám tím, že razí zásadu
budování homogenních národních
států a přesunu národnostních
menšin, které byly vždy příčinou
třenic a záminkou válek. My plně akceptujeme
toto sovětské stanovisko a manifestačně
se za ně stavíme. (Potlesk.) Je to řešení
opravdu moderní a pokrokové, které může
silně pomoci k udržení míru ve světě.
Sovětský svaz jde sám příkladem
vstříc, jak vysvítá ze sovětsko-polské
smlouvy, podle níž se provádí výměna
polského obyvatelstva ze sovětské Ukrajiny
za ukrajinské obyvatelstvo z Polska. I my akceptujeme pro
sebe a pro Poláky toto řešení, a to
i z toho důvodu, že výměna menšinového
obyvatelstva, která je doplňkem cesse území,
čeká v našem případě na
své řešení už celých 26
let. Cesse polovice Těšínska ve prospěch
Polska byla totiž provedena již r. 1920 v důsledku
rozhodnutí konference velvyslanců, ale výměna
menšinového obyvatelstva nebyla dodnes provedena.
Je v zájmu budoucího klidného soužití
československo-polského, aby se celá polská
menšina na Těšínsku přesídlila
do Polska a aby všichni Češi a Slováci,
žijící na území polském,
se přestěhovali k nám. (Potlesk.)
My jistě s velikou radostí přijmeme Čechy
a Slováky a věříme, že i Poláci
stejně rádi přijmou své soukmenovce,
a to zejména dnes, kdy jich tolik potřebují
pro nacionální zabezpečení svých
západních provincií, jak je vidět
i z toho, jak volají do Polska i Poláky z Bosny
a Hercegoviny. Oč kratší a rychlejší
způsob repatriace by byl z Těšínska!
Náš lid volá po této výměně
menšinového obyvatelstva a chce, aby naše vláda
důsledně trvala na splnění košické
dohody, že Československo je státem Čechů
a Slováků. (Potlesk.) Musí býti
definitivně jasno, že republika Československá
byla zřízena k vůli Čechům
a Slovákům a k vůli nikomu jinému.
(Potlesk.)
Dovolte mně, paní a pánové, abych
se dotkl ještě jedné, pro náš stát
neobyčejně důležité záležitosti,
o které zde hovořila již paní posl.
Zeminová. Jest jí rektifikace našich
předmnichovských hranic. Už za druhé
světové války jsme zdůrazňovali,
že trváme na svých předmnichovských
hranicích, že se však budeme domáhat zlepšení
těchto hranic tak, jak toho vyžadují národní,
hospodářské a strategické zájmy
republiky.
Republika Československá, která byla obětí
cizích omylů a tolik trpěla germánskou
okupací, musí být jako vítězný
stát ve svých hranicích víc zabezpečena,
nežli byla republika prvá. Už za hranicemi jsme
položili otázku připojení Lužice,
Kladska, Ratibořska a Hlubčicka k republice Československé.
Vzpomínám zejména veliké akce dnešního
předsedy sněmovny, pana Jožky Davida,
který za hranicemi republiky na západě velmi
vehementně působil pro připojení Lužice
k republice Československé. (Potlesk.)
Jde tu vesměs o území, která patřila
ke koruně české a byla od ní odtržena
proti vůli národa násilnými akty cizích
mocností nám nepřátelských.
Je proto aktem spravedlnosti, aby se tyto kraje vrátily
k české koruně a staly se definitivní
součástí nové republiky Československé.
Domáháme se však těchto území
nejenom z důvodů historicko-právních,
ale též z důvodů nacionálně-politických,
hospodářských a strategických. Jde
vesměs o území, kde se nepodařilo
vyhladit český živel přes to, že
tam trvala po staletí násilná germanisace.
Ve všech těchto krajích žije početné
obyvatelstvo národnosti české, které
se domáhá, aby tato území byla přivtělena
zpět k republice Československé.
Jsem vděčen československé vládě,
že plně stojí za požadavkem připojení
Lužice, Kladska, Ratibořska a Hlubčicka k našemu
státu a že tím usiluje o napravení křivd
a zla, které byly v minulosti páchány na
historických českých zemích a na české
národnosti.
V poslední době se dovídáme o těžkém
osudu, který prožívá česky smýšlející
obyvatelstvo na územích, která jsou dočasně
pod polskou okupační správou. Persekuce osobní
a majetkové expropriace a exkomunikace tohoto českého
obyvatelstva nás donucují, abychom se svých
bratří ujali a žádali o jejich ochranu
až do doby, kdy bude nám mírovým rozhodnutím
přiznáno právo chrániti je vlastními
prostředky a silami. Dnes ještě nemáme
možnosti chrániti české obyvatelstvo
na území, které reklamujeme pro republiku
Československou. Proto prosím pana ministra zahraničí,
aby přímým jednáním jednak
s vládou polskou, jednak s vládami našich velkých
spojenců usiloval o bezpečí života,
svobody a majetku českého lidu v těchto krajích.
Plně souhlasím s panem ministrem Masarykem,
abychom vykonali vše pro dorozumění s Polskem
a svou hřivnou přispěli k navázání
opravdu bratrských sousedských styků. Přeji
si tohoto vývoje z celého srdce, poněvadž
jsem se osobně přesvědčil, co to znamená,
jsou-li hranice republiky vydány neustálému
neklidu a rozrušování. Rádi dnes na
příklad kvitujeme, že katovický rozhlas
se odmlčel a že byly uzavřeny mezi námi
a Poláky některé parciální
úmluvy, o nichž se pan ministr zde ve sněmovně
zmiňoval. Chceme, aby se vzájemná důvěra
mezi námi a Poláky prohlubovala. Při tom
ovšem neváháme naprosto upřímně
a pevně zdůraznit, že dorozumění
může býti budováno jen na respektování
našich výsostných státních zájmů.
(Potlesk.)

