obtíže, zůstala superrevisní komise při do-
savadním názvosloví. Jen aby se ani ozna-
čení smluvních stran při půjčce na jedné a
při zápůjčce na druhé straně nekřížilo, po-
nechala superrevisní komise v závěrečné
redakci výraz "vypůjčitel" toliko pro com-
modatáře,"kdežto v hlavě o zápůjčce ozna-
čuje mutuáře výrazem "dlužník" (osnova
z r. 1931 jej nazývala také "vypůjčitelem")
a proti němu staví "věřitele" (v osnově z r.
1931 se užívalo výrazu "zapůjčíte!").

Jinak hlavní otázka, kterou bylo v hlavě
o půjčce vyřešiti, bylo, zdali a jakým způ-
sobem by bylo zachovati instituci výprosy
(prekaria). Občanský zákoník rozeznává:

a) půjčku, při které doba propůjčeného
užívání byla určena přímo, tedy na př.
na týden, na měsíc atp. Do této skupiny ná-
leží zajisté také, když doba byla určena jen
přibližně, na př. asi na týden atp.;

b) půjčku, při které doba propůjčeného
užívání byla určena nepřímo, t. j. tím, že
bylo vyjednáno, k jakému účelu se má věci
užíti (na př. vozu ke svezení úrody, pluhu
ke zorání pole, knihy k přečtení atp.);

c) případ, kdy nebyla ani určena doba
propůjčeného užívání, ani vyjednán účel.
Zákoník se o tomto případě zmiňuje v § 974
a vytýká, že tu není pravé smlouvy, nýbrž
jen nezávazná výprosa, a že půjčitel může
věc půjčenou požadovati zpět podle libosti.

O výklad § 974 obč. zák. je spor. Jedni
(srv. R a n d a, Besitz, str. 302 a násl., 675
a násl.; Stupecký, Právník, 1894, str.
869 a násl.) je vykládají tak, že výprosa,
o které se zmiňuje § 974 obč. zák., je smlou-
vou, jež se liší od půjčky tím, že koncedent
neslibuje věc ponechati po takovou či ona-
kou dobu, nýbrž odevzdává věc s výhradou
odvolání nebo bez takové výhrady, ale tak,
že doba užívací není určena ani přímo ani
nepřímo, kdež pak užívání je povoleno do
odvolání. Vzhledem k § 975 obč. zák. se pak
dovozuje, že žaloba z půjčky a výprosy se
jeví jako jedno a totéž genus actionum, a
že obě smlouvy tvoří jednotný útvar obli-
gaění. Podle toho se pak vztahují k výprose
všechna ustanovení daná o půjčce, pokud
nesouvisí s povinností půjčitelovou, věc po-
nechati vypůjčiteli, tedy zejména §§ 978,
979, 981, 982 a také § 980 obč. zák., jenž
má zřejmě význam sahající přes meze
půjčky, a připisuje se prekaristovi právě
tak jako vypůjčiteli držení práva a tedy
ochrana possessorní. Praktický rozdíl mezi
půjčkou a výprosou se přijímá potud, že se

k Výprose podle § 974 vztahují §§ 345 a
346 obč. zák., a že se tedy koncedentovi
proti prekaristovi přiznává ochrana posses-
sorní. Co se týká výroku, že tu není pravé
smlouvy, vykládá se, že je míněn tak, že
plnění koncedentovo závisí zcela na jeho
vůli a že tedy není vázán. Výklad ten se
opírá o důvody historické, zejména pak
o to, že v starší doktríně podobná slova ne-
měla jiného významu a že v západohalič-
ském zákoníku byla položena výprosa proti
smlouvě o schování, při které čas nebyl
určen a kterou tedy schovatel může vypo-
věděti podle libosti, ačkoli tu jistě 'nikdo
nepochybuje, že jde o smlouvu.

Naproti tomu vykládá S c h e y, Obliga-
tionsverhaltnisse, I, str. 260 a násl., že
§ 974 obč. zák. sluší táhnouti k případ-
nostem, v kterých se dopouští užívání bez
úmyslu zříditi jakékoliv, byť i jen dočasmé
a odvolatelné užívací právo (usus ex jure
permissionis seu familiaritatis), a přijímá,
že v takových případech nullum negotium
geritur, takže koncedent, požaduje věci
nazpět, nemůže vedle žaloby vlastnické a
žaloby podle §§ 345, 346 obé. žák. užíti ža-
loby z kontraktu, nýbrž jen kondikce. Proti
těmto připadiiostem se kladou ony, v kte-
rých úmysl zříditi právo užívací byl, a pří-
padnosti ty se počítají k půjčce bez rozdílu,
zdali užívací doba byla určena přímo nebo
nepřímo čili nic, anebo zdali odvolání bylo
vyhrazeno čili nic. V těchto případech .je
však vesměs poskytateli užívání odpírá
proti uživateli ochrana possessorní.

Občanskému zákoníku odpovídá zřejmě
výklad první. Ne-li jinaké důvody, tož sama
skutečnost, že se bez jakýchkoliv 'komen-
tářů mluví o výprose (prekariu), ukazuje,
že redaktoři občanského zákoníka mínili
recipovati římské precarium. Než při pra-
cích kodifikačních jistě nerozhoduje tato
skutečnost, nýbrž otázka, zdali spořádání,
jaké má občanský zákoník, jest účelné
čili nic.

Jak patrno z toho, co bylo pověděno, sho-
dují se obě mínění, o kterých se stala zmín-
ka, co se týká otázky, jak nakládati se
smlouvou, kterou bylo propůjčeno bezplatné
užívání, ale tak, že užívací doba nebyla
určena ani přímo ani nepřímo. Rozdíl vězí
jen v poměru k §§ 345, 346 obč. zák. První
mínění propůjčuje koncedentovi proti uživa-
teli posseissorní ochranu, druhé mínění mu
tuto ochranu odpírá. A tu lze říci, že se .sou-
dobému právnickému citu jeví něčí posses-

- 338 -

sorní ochrana (proti osobě, které sám byl de-
tenci pustil, anomálií. Důvody, které při-
měly praetora, aby přiznal koncedentovi
proti prékaristovi ochranu possessomí (srv.
o nich M o m m s e n, Römische Geschichte,
I, str. 805 a násl., II, str. 805 a násl., III,
str. 497 a násl.; pak Schey na u. m., str.
276 a násl.), nedopadají již Bobře na sou-
dobé poměry sociální.

S druhé strany jest uznati, že i u nás se
vyskytují, a to dosti zhusta, poměry, které
lze nazvati soudobým prekariem a na jaké
se hodí posisessorní ochrana podle §§ 345,
346 obč. zák. (srv. §§ 113, 129, 130), resp.
podle § 339 obč. zák. (§ 123). Sluší vzpome-
nouti různých těch tabulek povolujících
průchod, cestu atp. do odvolání. Zde se jistě
hodí possessorní ochrana proti uživateli,
který to, co se mu dovoluje z ochoty, bez
úmyslu zříditi povinnost, hledí přeměniti
v trvalé právo. A zde také vskutku v nejčet-
nějších případech nepůjde o smlouvu.

Výsledkem těchto úvah je snaha, dosáh-
nouti tekstem navržených paragrafů, aby
smlouvy, kterými bylo bezplatně pro-
půjčeno užívání věci, mohly býti počítány
vesměs k půjčkám, bez rozdílu, zdali užívací
doba byla určena přímo nebo nepřímo čili
nic. Tím pak, že smlouva, při které užívací
doba nebyla určena ani přímo ani nepřímo,
se neurčuje jako prekarium, odpadne vztah
této smlouvy k § 113. Dáti nějaká zvláštní
ustanovení o instituci, která byla výše na-
zvána soudobým prekariem, není potřebí.
Tekstové změny, které jsou důsledkem
těchto úvah, jsou vyloženy při jednotlivých
paragrafech.

§ 823 odpovídá § 971 obč. zák. Slovo "ode-
vzdati" bylo nahrazeno slovem "přenechati"
zejména proto, aby jím byly postiženy pří-
padnosti, v kterých vypůjčitel nevejde do
detence půjčené věci, jak tomu bývá zhusta
při nemovitých věcech. § 823 již nemluví
jako § 971 obč. zák. o věcech nespotřebitel-
ných, ježto je jisto, že i věci spotřebitelné
lze půjčiti, jen když se přenechávají k tako-
vému užívání, po němž mohou býti vráceny
neporušeny (vybrané ovoce k výzdobě ta-
bule). Slova "na určitou dobu" se nahrazují
slovy "po čase". Původní tekst nebyl vlastně
nikdy přiléhavý, ježto, když se věc přene-
chává do užívání tak, že byl jen vyjednán
účel, ke kterému se věc propůjčuje, nelze
říci, že se přenechává užívání na určitou
dobu. Tím méně lze zachovati původní tekst,

když se nyní navrhuje, aby k půjčkám byly
počítány i smlouvy, v kterých doba užívání
nebyla určena ani přímo ani nepřímo. Slovo
"jen" bylo vynecháno. Přípravné práce k ob-
čanskému zákoníku ukazují zřejmě, že bylo
položeno protivou k přenechání věci samé
v §§ 938, 983 obč. zák., a nikoli protivou
k povolenému frui, a nepochybovalo se
vlastně nikdy, že půjčka je tu také tenkráte,
když bylo propůjčeno bezplatné frui. Zdali
pak v konkrétním případě bylo propůjčeno
pouhé uti či také frui, je posouditi podle
okolností. § 971 obč. zák., mluvě o pouhém
užívání, měl vlastně funkci pravidla vyklá-
dacího, podle něhož slušelo se v pochybno-
stech rozhodnouti pro pouhé uti. Vedle § 757
je takové speciální pravidlo vykládací zby-
tečné a snad i škodlivé, protože by s § 757
nemusilo býti vždy ve shodě. Nebyl učiněn
pokus řešiti otázku, zdali a jak dalece mohou
býti půjčeny res extra commercium (srv.
Schey, na u. m., str. 193 a násl.) a práva
(Schey, str. 199 a násl.). Jde tu o otázky
subtilní, nesnadno postižitelné slovem zá-
kona, a je jisto, že nauka i praxis dovedou
jíti správnou cestou jako dosud. Superre-
visní komise nepřijala do § 823 druhou větu
§ 971 obč. zák., právě tak jako do § 808 ne-
byla přijata druhá věta § 957 obč. zák.

§§ 824 a 825 odpovídají §§ 972, 973 obč.
zák., ale tak, že druhá věta § 972 obč. zák.
byla vložena až do § 825, kam náleží podle
rubriky.

V § 826 se již nevyskytuje zmínka o pre-
kariu. Tím má býti pověděno tolik, že
smlouva, kterou bylo povoleno bezplatné
užívání věci in specie, v které však nebyla
vyjednána doba užívací ani přímo ani ne-
přímo, je půjčkou, a nesluší k ní vztahovati
§ 113, takže kommodant, který přenechal
užívání do odvolání, nemá proti kommoda-
táři, který se zdráhá věc vrátiti, ochrany
possessorní. Naproti tomu § 826 nevypovídá
nic o zjevu nazvaném soudobým prekariem.
Jestliže by tedy někdo, komu bylo dáno ta-
kové dovolení věci užívati, zdráhal se uží-
vání zanechati, platí o něm § 113 a má proti
němu místo possessorní ochrana.

§ 975 obč. zák. byl vypuštěn již subkomi-
tétem a superrevisní komise vypuštění
schválila, ježto jde o nepotřebné pravidlo
vykládací.

§§ 827, 828 odpovídají přesně §§ 976,977
obč. zák. Námět, aby § 827 byl vypuštěn,
přijat nebyl, ježto jde o vhodnou protivu

- 339 -

k § 811, a také proto, aby z vypuštění ne-
byly vyvozovány důsledky nechtěné.

Do § 829 vložena byla slova týkající se
užívání řádného. Vypůjčitel se prohřešuje
proti převzatým 'povinnostem nejen, když
užívá věci jinak, než bylo yyjedmáno, nýbrž
i když - nebylo-li nic vyjednáno - užívá
věci tak, že se jeho počínání příčí zásadám
poctivého styku.

§ 830 byl přizpůsoben tekstu, jaký přijala
komise pro § 813, a ke konci se praví struč-
ně, že vypůjčitel je povinen nahraditi také
škodu nahodilou. Citace § 813 ukazuje, jaká
nahodilá škoda se míní.

V § 831 již suibkomitét navrhl mluviti
o "náhradě" a nikoliv o "hodnotě". Super-
revisní komise, vyhovujíc připomínce Slo-
venské komise a Svazu soudců,
nahradila slovo "Zaplatil-li" slovem "Dá-li",
ježto je správné, že lze dáti náhradu i jinak
než penězi. Námět, aby § 831 byl přizpůso-
ben § 779 (zde "nahradí", v § 831 "hotov
vrátiti náhradu"), nebyl přijat, ježto jde

o skutkové podstaty různě formulované.
Z § 981 obč.zák. byla do § 832 přijata první
věta beze změny, druhá byla rozložena na
dvě, z nichž první (v celém kontekstu
,druhá) odpovídá zásadě § 981 obč. zák.,
kdežto co do náhrady "mimořádného ná-
kladu" je vypůjčitel postaven na roven kaž-
dému jinému nezmocněnému jednateli. Na
rozdíl od subkomitétu řekla to superrevisní
komise výslovně, vyhovujíc připomínce
nejvyššího soudu.

Stejně jako v § 815 byla ohlašovací lhůta
prodloužena i v § 833 na tři měsíce. Nároky
se míní všeliké nároky, které vzniknou z po-
měru mezi půjčitelem a vypůjčitelem, a tedy

1 nárok na náhradu mimořádného nákladu,
který vznikl podle § 832.

K hlavě 29 (§§ 834 až 849).

K terminologii srv. poznámky k hlavě
předcházející.

§ 983 obč. zák. byl nahrazen § 834,
jenž poněkud odchylně určuje znaky zá-
půjčky. Slovo "odevzdati" bylo nahrazeno
slovem "přenechati", a to proto, aby byly
lépe postiženy případy, kdy se dává valuta
nepřímo, na př. kdy někdo třetí poskytne
valutu za věřitele; kdy se valuta poskytne
osobě třetí na účet dlužníkův; kdy věřitel
odevzdá věci s tím, že nemají býti zapůj-
čeny tyto věci, nýbrž dosažený výtěžek;
nebo konečně, kdy to, co je někdo dlužen

z jiného důvodu, se mu ponechá jako zá-
půjčka. Slovo "spotřebitelné" bylo nahra-
zeno slovem "zastupitelné". Je dávno zná-
mo (srv. na př. U n g e r, I, str. 406 a
násl.), že nikoli spotřebitelnost, nýbrž za-
stupitelnost věcí je důvodem, proč může
býti vráceno idem genus. Věc sice zuživa-
telná, ale nezastupitelná nemůže býti
předmětem zápůjčky. Věc zuživatelná,
ale nezastupitelná nemůže býti ani za-
půjčena ani půjčena, ledaže by byla půj-
čena k takovému užívání, při kterém se
podstata neporuší. Slovo "tolikéž" bylo
škrtnouti, vzhledem k tomu, že smlouva zů-
stane zápůjčkou, i když si věřitel vymíní,
aby se rnu vrátila větší kvantita, než jakou
byl dal. Přebytek je pak dlužník dlužen
z titulu povinnosti úrokové. Z týchž důvodů
byla škrtnuta slova "stejné jakosti".
Smlouva zůstane rovněž zápůjčkou, když
si byl věřitel vymínil, aby se mu vrátila
lepší jakost, než jakou byl dal, a zajisté by
nebylo závady, aby se vyjednalo, že se vě-
řitel musí spokojiti, když se mu vrátí ja-
kost horší, škrtnuto bylo slovo "gewisse"
(se. Zeit). Slovo to neznamená a nemá zna-
menati tolik, jako "určitý" čas. V češtině
stačí pouhé substantivum "čas". Slova "že si
může s nimi podle libosti nakládati" byla vy-
jádřena slovy, "aby jich užil podle libosti".
Causa zápůjčky jest utendum dare a tím
se zápůjčka liší od nepravidelného depo-
sita a od kauce v hotových. Slovo "užíti",
jež zde znamená arci tolik jako "spotřebo-
vati k svým účelům", nebude snad příčinou
pochybností, ježto jednak bylo užito jed-
nodobé formy slovesné, jednak hned z ná-
sledujících slov je patrno, v čem užití spo-
čívá, když se má vrátiti idem genus a ni-
koliv eadem species. Ponechán byl passus,
že se mají vrátiti věci stejného druhu.
Není arci zcela přesné, že by vrácení věcí
stejného druhu náleželo k podstatě zá-
půjčky, jak vychází zejména z § 842, ale
jednak obsahuje nutnou korrekturu cito-
vaný paragraf, jednak lze konstatovati, že
při většině zápůjček má dlužník povinnost
vrátiti věci stejného druhu, jaké byl ob-
držel, takže § 834 podá obraz pravi-
delné zápůjčky.

Do § 835 bylo převzato ustanovení zá-
kona č. 76/1871 ř. z. o zápůjčkách mezi
manžely. Bylo sice ukázáno (srv. S c h e y,
na u. m., str. 87 a násl.), že nejde o ustano-
vení příliš významné. Než zcela bez ceny
snad přece není a má význam aspoň potud,

- 340 -

že brání fingovati dodatečně zápůjčky,
které by se vymkly ze lhůt ustanovených
právem odpůrčím. Forma je předepsána
pro smlouvu o zápůjčku, a tedy jak pro
konsens, tak pro výplatu valuty.

§ 836 je složen z §§ 984 až 986 obč. zák.
a určuje nyní přesně pojem zápůjčky pe-
něžité, vytýkaje, že je to zápůjčka, při
které jsou dluhem peníze, a v souhlasu
s § 985 obč. zák. ustanovuje předměty,
v kterých lze dáti valutu.

§§ 837 až 841 jsou náhradou za §§ 987
až 989 obč. zák. a ustanovují o splacení zá-
půjček peněžitých. Po té stránce lze kon-
statovati, že superrevisní komise, právě
tak jako většina připomínek, schválila zá-
sady zprávy subkomitétu (srv. druhé vy-
dání, str. 181 a násl.) a že vzala za základ
teksty navržené subkomitétem. Teksty ty
byly však jinak seřaděny a v jednotli-
vostech pozměněny.

§ 837 [subkomitét § b)] vyslovuje zá-
sadu volnosti úmluvy co do splacení zá-
půjčky. Superrevisní komise dávajíc výraz
svému přesvědčení, že při redakci obč. zá-
koníka nesluší hleděti k zjevům přechod-
ným, nedovolává se již jako subkomitét
dočasných a výjimečných předpisů brání-
cích obchodu s platidly nebo jej omezu-
jících.

§ 838 odpovídá § a) subkomitétu.

§ 839, právě tak jako § c) subkomitétu,
nezabývá se již otázkou, jakým druhem
peněz je zápůjčku splatiti, nýbrž vytýká,
jaké kvantum dlužných peněz (které pe-
níze to jsou, je řečeno v §§ 837, 838) je
zaplatiti. Naproti tekstu subkomitétu byly
učiněny jen změny stylistické. § 839 mluví
o přepočtení a půjde tu (srv. i §§ 840 a
841) o přepočítávání podle kursu, ale od-
kaz na kurs nebyl do tekstu přijat, ježto
se mohou vyskytnouti případy, kdy nebude
možno přepočítávati podle kursu.

§ d) subkomitétu se nepřijímá. Právě
tak jako subkomitét pokládala jej i super-
revisní komise za ustanovení, které by ná-
leželo do zákona uvozovacího, ale takového
ustanovení není vedle čl. LXVI uvozova-
cích a prováděcích předpisů zřejmě za-
potřebí.

§ 840 odpovídá § e) subkomitétu. Množ-
ným číslem "měnové zákony" mělo býti vy-
jádřeno, že se míní i cizí zákony měnové
a že tedy jsou rozhodné i cizí přepočítací
sazby.

§ 841 nahradil zastaralou formuli § 989
obč. zák., již byl převzal i subkomitét
v § f), formulí příbuznou § 245 obč. zák.
pro Německou říši.

Právě tak jako subkomitét uvažovala
i superrevisní komise, zdali mají býti za-
chovány §§ 990, 991 obč. zák. Právě tak
jako subkomitét rozhodla se i superrevisní
komise ponechati oba paragrafy s někte-
rými změnami. Důvodem bylo jednostejně,
že jednání, která ony paragrafy reprobují,
jsou typická úvěrní jednání lichvářská,
a že tedy nebude na závadu, když o nich
bude dáno ustanovení zvláštní vedle vše-
obecných ustanovení lichevních. Taková
zvláštní ustanovení učiní pak leckdy zby-
tečným, aby soudce v jednotlivém případě
namáhavě zkoumal, zdali jsou dány znaky,
kterými operují ona ustanovení obecná. Co
do tekstu §§ 842 a 843 je poznamenati:
Slova »veřejné dluhopisy« byla nahrazena
slovy »papíry majiteli svědčící, které mají
cenu tržní nebo bursovnk. § 990 obč. zák.
mluví jen o veřejných dluhopisech, a to
zřejmě proto, že v době, kdy občanský zá-
koník byl redigován, byly v Rakousku ve-
řejné dluhopisy (státní obligace) asi jedi-
nými representanty cenných papírů au
porteur obíhajících v určitém kursu. Pro-
tože pak důvodem celého ustanovení jest,
aby k zamezení lichvy se mohla peněžitá
zápůjčka, když se dává v cenných papírech,
dáti jen v takových papírech, které bez
obtíží ihned a za cenu obecně známou
mohou býti zpeněženy, byl § 842 tekstován
tak, aby postihl všechny cenné papíry,
o kterých to platí. Nauka ostatně již nyní
§ 990 obč. zák. tak vykládá; srv. S c h e y,
na u. m., str. 63 a násl. Cena tržní vedle
bursovní je jmenována úmyslně, protože se
vyskytují leckteré papíry, na které zmíněná
právě ratio legis dopadá a u kterých nelze
mluviti o ceně bursovní. že, jak praví § 990
obč. zák., zápůjčka daná v cenných papírech
může býti splacena v cenných papírech
stejného "druhu, je sice pravda, ale nejde tu
o zápůjčku peněžitou, a náleží tedy tento
případ k § 847 a nikoli k § 842. Proto byl
příslušný passus vynechán. Zdali pak, když
se dává zápůjčka v cenných papírech, je
míněna zápůjčka peněžitá podle § 842 či
nepeněžitá podle § 847, není možno rozhod-
nouti obecným ustanovením, nýbrž jen
podle okolností jednotlivého případu. Ne-
bude-li o splacení takových zápůjček nic
vyjednáno, bude se patrně rozhodnouti pro

- 341 -

zápůjčku podle § 847. To naznačuje tekst
navrženého paragrafu, jenž praví: »V cen-
ných papírech mohou býti peněžité zá-
půjčky sjednány jen tak« atd., čímž je
pověděno, že bez zvláštní dohody stran
nebude zápůjčku danou v cenných papí-
rech pokládati za zápůjčku peněžitou. V
druhé větě bylo vyznačeno jasněji než
v § 991 obč. zák., co platí o peněžité zá-
půjčce dané v cenných papírech, když první
větě nevyhovuje. Jinak než subkomitét roz-
hodla se superrevisní komise pro alterna-
tivu, že celá smlouva je neplatná, arg. slovo
»smlouvy«, kdežto subkomitét mluvil o
»úmluvách«. První věta § 842 neříká, že
by směla jako suma dluhu býti sjednána
jen cena papírů v místě, kde byla zápůjčka
dána. Nebude tedy nepřípustné, aby byla na
př. prohlášena za rozhodnou cena oněch pa-
pírů v místě platebním. Nebylo dobře možno
dáti ustanovení tak přísné, vzhledem
k tomu, že cenné papíry nejsou tak oběživé
jako peníze. § 839 má arci ustanovení hle-
dící k místu, kde zápůjčka byla dána, ale
nesluší zapomínati, že paragraf ten platí,
jen když nebylo nic jiného vyjednáno,
kdežto § 842 ponechává úmluvám stran vol-
nost jen v mezích velmi úzkých. Na
zákonná privilegia emisních ústavů úvěr-
ních je pamatováno v čl. LVI uvozova-
cích a prováděcích předpisů. O právních
následcích neplatnosti nebyla tu dána
ustanovení zvláštní, ježto stačí všeobecná
ustanovení o právních prostředcích, které
se propouštějí, když bylo plněno podle ne-
platné smlouvy.

K §§ 844 až 846: Právě tak jako sub-
komitét pokládala i superrevisní komise za
nutné, dáti podpůrné ustanovení o době
splatnosti zápůjček čili o výpovědní době.
Všeobecné ustanovení § 742 zde patrně ne-
vyhovuje, když přece při zápůjčkách se pro-
půjčuje užívání na čas. Jinak však než sub-
komitét rozhodla se superrevisní komise
dáti jednotnou dobu výpovědní pro všechny
zápůjčky bez rozdílu jejich výše.

K § 847: Je samozřejmé, že při nepeně-
žitých zápůjčkách se nemůže vyskytnouti,
že by se věci jiného druhu daly a jiné vra-
cely. Zde platí plně § 834, že se k pojmu
zápůjčky žádá, aby bylo vymíněno vrácení
věcí stejného druhu, jaké byly dány. O
důvodech srv. Schey, na u. m., str. 60.

§§ 993 až 998 obč. zák. jsou nahrazeny
všeobecnými ustanoveními, která se čtou
v §§ 754 až 756, a mohly tedy odpadnouti.

§ 848, jenž se týká jen zápůjček peně-
žitých, odpovídá § 999 obč. zák. Následující
§ 849, jenž se týká zápůjček vůbec, pochází
z dvorského dekretu ze dne 24. prosince
1816, č. 1305 sb. zák. soud., jenže byla pro-
hlášena za neplatnou i úmluva, kterou se
jako plat za propůjčené užívání kapitálu
slibují služby a práce. Jde právě tak jako
v §§ 842 a 843 o typické jednám lichvářské,
takže zachovati § 849 vedle § 781 není snad
zbytečné. Mluvě o úmluvě, chce tento
odstavec říci, že nebude neplatná zápůjčka,
nýbrž jen klausule o odměně za propůjčené
užívání. Dodávkou naturalií nesluší roz-
uměti, když se při zápůjčce nepeněžité
vymíní vrácení větší kvantity z titulu
úroků.

§ 1000 obč. zák., dávno již zrušený, je
kryt všeobecným ustanovením o lichvě,
obsaženým v § 781.

§ 1001 obč. zák., jenž byl škrtnut již sub-
komitétem, nezachovala ani superrevisní
komise. Důvody, které uvedl subkomitét,
pokládala i ona za dostatečné. Ani pro ty,
kdož v § 1001 obč. zák. spatřovali výcho-
disko právní úpravy co do obligací, neudá-
vajících jména věřitelova, není zapotřebí
toto ustanovení zachovávati, když v §§ 1284
až 1288 a v čl. LXIV uvoz. a prov. předpisů
byla dána ustanovení o papírech majiteli
svědčících.

Superrevisní komise souhlasí se subkomi-
tétem i potud, že se nedoporučuje, aby mezi
ustanoveními o zápůjčce bylo recipováno
ustanovení zákona č. 76/1871 ř. z., pokud se
týká dluhopisu o zápůjčce mezi manžely.
Tím se superrevisní komise přidává k mí-
nění těch, kdo mají za to, že ono ustanovení
bylo zrušeno civilním soudním řádem z roku
1895.

K hlavě 30 (§§ 850 až 888).

Subkomitét se co do změn v dvacáté
druhé hlavě druhého dílu občanského zá-
koníka omezil na minimum, přes to, že po-
kládal její skladbu za valně pochybenou, a
to hlavně ve dvou směrech:

Především proto, že hlava dvacátá druhá
"smlouvu zmocňovací" pokládá nebo lépe
prohlašuje za důvod moci zástupci (plné
moci) nebo jinak moc zástupci za následek
smlouvy zmocňovací. Subkomitét nepoklá-
dal za možné zjednati nápravu přeřazením
ustanovení, takže by ustanovení o smlouvě
(sc. zmocňovací) byla oddělena od ustano-

- 342 -

vení o zástupci moci, a převládlo mínění, že
po této stránce by náprava byla možná
jen tím, že by byl přebudován celý systém
občanského zákoníka.

I sama kategorie smlouvy zmocňovací
byla prohlášena za pochybenou nebo aspoň
pochybnou (srv. subkomitét na str. 196 až
205). Ježto však pokus o nápravu po této
stránce byl by donutil zaujmouti postoj ke
sporům tu panujícím, o nichž se subko-
mitét domníval, že sub judice lis est, roz-
hodl se měniti v hlavě dvacáté druhé co
nejméně, hledě zejména i k tomu, že staré
teksty vykladatelským licencím kladou
menší odpor než teksty nové.

V osnově z r. 1931 zasáhla superrevisní
komise v obou směrech do skladby dosa-
vadní hlavy dvacáté druhé vydatněji, pře-
devším tím, že nemluvila již o smlouvě
zmocňovací, nýbrž o smlouvě o obstarání
záležitostí, jakož také strany smluvní se
již nenazývaly zmocnitelem a zmocněn-
cem, nýbrž pověřitelem a obstaravatelem.
Ustanovení pak o poměru mezi smluvci
oddělila komise od ustanovení o zmocnění
a zástupci moci vůbec. Celá hlava měla
rubriku "Obstarání cizích záležitostí" a
k oběma skupinám paragrafů právě uve-
dených se připojovala jako v původním
tekstu ustanovení o jednatelství bez pří-
kazu a ustanovení o upotřebení věci ku
prospěchu druhé osoby. Jinak však i su-
perrevisní komise na tekstech občanského
zákoníka měnila málo, ledaže vypustila
některá ustanovení zastaralá, a že po-
kládala tuto hlavu za vhodné místo, kam
jedno ustanovení naléhavě požadované,
totiž ustanovení o zástupci moci orgánů
právnických osob, bylo nejlépe možno vsu-
nouti.

Po meziministerském projednání, když
bylo zejména upozorněno na to, že osnova
superrevisní komise není jednoznačná, po-
kusila se superrevisní komise v konečné
redakci dáti takové řešení, které by obecně
uspokojilo. Tím se vysvětlují zásadní
změny, které v této hlavě byly provedeny.
První změna je terminologická. Hledíc
k provenienci z mandátu, ať římského ať
obecnoprávního, nenazývá se smlouva již
smlouvou o obstarání cizích záležitostí,
nýbrž smlouvou příkazní a strany nikoliv
pověřitelem a obstaravatelem, nýbrž pří-
kazcem (mandantem) a přikazníkem (man-
datářem). Věcné změny obsahují §§ 850 a
851. Pojem smlouvy je určen v § 850 tak,

že mu odpovídají jednak smlouvy o obsta-
rání záležitostí (administratio bonorum
nebo unius rei), jednak smlouvy o prove-
dení jiné činnosti, pokud nejde v obou
případech o smlouvu, která se spravuje
jinými ustanoveními. Hned za toto usta-
novení je pak vsunut § 1004 obč. zák.
o odměně, a to tak, že za obstarání cizí zá-
ležitosti lze smluviti odměnu a že odměna
přísluší také tehdy, když to odpovídá zvyk-
lostem nebo povolání příkazníka. Výsledek
je tedy ten: smlouva o obstarání záležito-
sti bude zpravidla spadati pod hlavu 30,
nechť jest odměna vymíněna čili nic (nechť
přísluší čili nic). Ale § 850 dává přece
možnost podříditi smlouvu jiným ustano-
veními, a to zejména ustanovením hlav
34, 35 ev. 36. Půjde-li o provedení
jiné činnosti, bude to smlouva příkazní,
jen když je to smlouva bezplatná. Byla-
li za provedení oné jiné činnosti slí-
bena odměna nebo přísluší-li taková od-
měna podle zvyklostí nebo podle povolání
příkazníka, není to smlouva příkazní, nýbrž
smlouva jiná (smlouva o práci, smlouva
o dílo). Ostatek hlavy zůstává celkem beze
změny, jenže byly v souhlase se zaujatým
zásadním stanoviskem provedeny termino-
logické úpravy a že byly odstraněny ně-
které nejasnosti. Terminologické úpravy
jsou provedeny také v oddíle pojednávají-
cím o zmocnění.

V podrobnostech bud' ještě uvedeno:

§ 850 je - s odchylkami, které se po-
dávají ze stanoviska výše naznačeného -
reprodukcí § 1002 obč. zák. Nevyskytují
se tam slova "jménem jiného" ("za jiné-
ho"), nýbrž "pro jiného", ježto to aspoň
se mohlo pokládati za nesporné, že pod
§ 1002 obč. zák. zcela jistě nenáležejí jen
smlouvy, podle kterých někdo obstarává
záležitosti cizí jménem jiné osoby;
srv. Stupecký, Versio in rem, pozn.
256; S c h e y, na u. m., str. 455; D n i-
strjanskij, Die Aufträge zugunslen
Dritter, str. 293 a násl., 314.

§ 851 odpovídá § 1004 obč. zák., byl však
v druhé větě přizpůsoben § 816.

§ 852 se odchýlil od § 1003 obč. zák. po-
tud, že se vyhovělo připomínce minis-
terstva financí, aby ustanovení to
nebylo omezeno na osoby, které k obsta-
rávání určitých záležitostí jsou ustanove-
ny, nýbrž aby platilo o všech osobách,

- 343 -