které určité záležitosti z povolání obstará-
vají.
Z dalšího obsahu hlavy dvacáté druhé
obč. zák. byly pod rubrikou "Povinnosti"
[sc. a) příkazníka; b) příkazce] jako
§§ 853 až 858 zařaděny §§ 1009,1010,1012,
1014, 1015, 1016 obč. zák., a pod rubrikou
"Rozvázání smlouvy" byly jako §§ 859 až
863 zařaděny §§ 1020, 1021, 1022, 1023,
1025 obč. zák., při čemž arci bylo z oněch
paragrafů vymýceno vše, co se týká zmoc-
nění a zástupci moci.
§ 853 neklade již jako § 1009 obč. zák.
důraz na projevený úmysl příkazce,
nýbrž prostě na jeho úmysl, v souhlase
s ostatní skladbou.
K § 855: Z § 1012 obč. zák. bylo škrt-
nuto ustanovení o povinnosti k náhradě
škody, ježto o ní jsou dána ustanovení
v hlavě čtyřicáté druhé. Námět, aby byl
recipován § 1370 uherské osnovy z r. 1913,
dávající mírnější ustanovení o odpovědno-
sti, když jde o smlouvu bezplatnou, přijat
nebyl. K převzatému obsahu budiž pozna-
menáno, že za samozřejmou se považuje
povinnost příkazníka doprovoditi předlo-
žený účet náležitými doklady; dávati o tom
výslovné ustanovení, není - jak prakse
§ 1012 obč. zák. dotvrzuje - nezbytné.
§ 1013 obč. zák. nebyl převzat. Vedle
platných předpisů o úplatkářství je jistě
zbraní málo účinnou.
V §§ 856 a 857 převzaty jsou §§ 1014,
1015 obč. zák., při čemž byl závěr § 1015
obč. zák. nahrazen pružnější formulací.
§ 858 odpovídá § 1016 obč. zák., ale arci
jen potud, pokud tento paragraf má zřetel
k poměru mezi stranami. Ostatek § 1016
obč. zák. je v § 870. Zmínka o přisvojení
užitku byla vypuštěna, ježto v přisvojení
užitku bude spatřovati schválení, se zřete-
lem k § 757.
§ 859 odpovídá § 1020 obč. zák., ale zase
jen pokud jde o poměr mezi stranami.
Z § 1374 uherské osnovy byla přijata
myšlenka, že část odměny, na kterou má
příkazník právo, když smlouva byla odvo-
láním předčasně zrušena, má býti přiměře-
na námaze, kterou vyvinul.
§ 860 odpovídá § 1021 obč. zák., ale tak,
že mluví o výpovědi příkazníka. Mluví se
o překážce neodvratné a nikoli nevyhnu-
telné. Tím se nikterak nemíní, že překážka
je neodvratná jen tehdy, když ten, proti
komu je namířena, vyvinul určitou činnost,
aby ji odvrátil, a když činnost ta nemela
výsledku. § 860 mluví o škodě a ne již
o škodě veškeré. Rozsah povinnosti k ná-
hradě škody jest určen v hlavě čtyřicáté
druhé.
§ 861 je přizpůsobený § 1022 obč. zák.,
§ 862 přizpůsobený § 1023 obč. zák., zejmé-
na také co do terminologie, které superre-
visní komise užívá při osobách právnic-
kých.
§ 1024 obč. zák. byl vypuštěn jako usta-
novení, které má býti pojato do konkursní-
ho řádu, ježto struktuře našeho konkurs-
ního práva odpovídá, aby ustanovení o práv-
ních následcích konkursu co do úmluv,
jichž účastníkem jest úpadce, byla soustře-
děna v konkursním řádě (srv. § 28 konk.
ř. z r. 1931).
§ 863, jenž odpovídá § 1025 obč. zák.,
pokud se týká poměru mezi stranami, byl
proti osnově z r. 1931 doplněn slovy nazna-
čujícími podobně jako tekst původní, kdy
končí závazky příkazníkovy, třebas příkaz-
ce nebo jeho dědicové ještě nic nezařídili.
První věta § 864 odpovídá § 1005 obč.
zák. Věty druhá a třetí vyplynuly ze
zásadního stanoviska výše naznačeného.
V druhé větě se rozlišuje zmocnění od
zmocňovací smlouvy, věta třetí pak uka-
zuje, podle jakých ustanovení třeba posu-
zovati povinnost zmocněnce provésti jed-
nání, k němuž je zmocněn. Citace § 850
zdůrazňuje, že podle okolností to budou
nikoli ustanovení o smlouvě příkazní, nýbrž
třebas ustanovení o smlouvě o práci nebo
o dílo nebo pod.
§ 865 odpovídá § 1006 obč. zák. Přejímá
však z něho jen první větu, ježto druhá je
zřejmě zbytečná. O tom, kdy zmocnění se
zřetelem na jednání, jehož se týká, vyža-
duje zvláštní formy, nebylo dáno výslovné
ustanovení z podobných důvodů, z jakých
nebylo nic ustanoveno o formě pacti de con-
trahendo (srv. výše u §§ 782, 783).
§ 866 reprodukuje § 1007 obč. zák. Byl
zachován, přes předložený námět, aby byl
škrtnut. Jde tu o vhodný doplněk § 868.
§ 867 přijal z § 1008 obč. zák. první větu,
z níž byla vynechána zmínka o přísahách
(srv. k tomu subkomitét nastr.205 a násl.).
V druhé větě vsunuto bylo ustanovení na-
vazující na § 543 a zmínka o rozhodčím
podle návrhu nejvyššího soudu
byla rozšířena, takže se mluví o ujednání
smlouvy rozhodčí a o volbě rozhodčího.
- 344 -
Třetí věta, jistě ne nutná, byla škrtnuta,
aby byly odstraněny pochybnosti vyslovené
právnickou fakultou brněn-
skou a prof. Dr. Sedláčkem. Vzhle-
dem k čl. VII úvoz. a prov. předpisů je
samozřejmé, že ustanovení práva proces-
ního o procesní plné moci a ustanovení pří-
buzná nejsou tímto paragrafem dotčena.
§ 868 odpovídá § 1017 obč. zák., ale vy-
hýbá se klásti proti sobě "zjevnou" a "taj-
nou" plnou moc, neboť ochrana třetích osob
vyžaduje toliko, aby jim nemohly býti na-
mítány interní pokyny dané zmocněnci,
které jim známy nebyly ani známy býti
nemusily.
§ 869 odpovídá § 1011 obč. zák. Slova
"volle Befugnis" byla vyjádřena slovem
"samostatně".
§ 870 má ustanovení, co platí, když zmoc-
něnec překročí plnou moc. Je to starý
§ 1016 obč. zák., pokud jednal o plné moci.
§ 871 odpovídá § 1018 obč. zák. Slovo "Jest-
liže" nepraví celkem nic jiného, než původní
slova "Auch in dem Falle". Vytýkati zvláš-
tě, že ustanovení přece neplatí o dětech a
osobách zcela zbavených svéprávnosti, ne-
pokládala superrevisní komise za nutné,
hledíc i jen k tomu, že § 1018 obč. zák.
nikdy nepůsobil obtíží.
§§ 872 a 873 přizpůsobily §§ 1025, 1026
obč. zák. změnám dotud provedeným, takže
jde nyní o ustanovení, která se zabývají
zánikem plné moci. Druhá věta § 872 pama-
tuje na případy, kdy se plná moc nezakládá
na smlouvě příkazní. O právních jednáních
svědčících třetím osobám se mluví v § 873
proto, aby byla kryta i právní jednání jed-
nostranná, na př. ratihabice. Nebyl přijat
námět, aby plná moc zanikla, když zmocni-
tel byl zbaven svéprávnosti. Bylo by do-
konce nebezpečné, aby v době, kdy zmocni-
tel potřebuje nejvíce pomoci, byly jeho po-
měry rozvráceny tím, že by zmocněnci ztra-
tili možnost jednati jeho jménem. Uzná-li
opatrovník nebo podpůrce, že zmocnění není
osobě zbavené svéprávnosti na prospěch,
může je vždycky odvolati. §§ 872 a 873
bylo redigovati tak, aby byly v souhlase
s § 864.
Hledíc k vážným obtížím, které se vy-
skytly v praksi, pokládala superrevisní ko-
mise za nutné, dáti zvláštní ustanovení
o právních jednáních, která učinil orgán
právnické osoby, podle jejího zřizovacího
pravidla k tomu vůbec příslušný, když po-
třebné usnesení jiného orgánu nebo činitele
bylo postiženo vadou. Byla v té příčině uči-
něna i připomínka Svazu čsl. bank
k § 867 obč. zák. Ustanovením tím je § 874.
Připomíná se, že § 874 mluví jen o usnese-
ních vadných, nikoliv o nedostatku usnese-
ní, ale slovo "usnesení" chce zahrnouti také
potřebné snad schválení a vůbec nelze tekst
vykládati příliš úzce; vadným je tedy na
př. usnesení, k němuž došlo ve schůzi niko-
liv řádně svolané, třebas vlastní usnesení
(hlasování) se stalo již podle příslušných
předpisů atp. Zmiňovati se o eventualitě
opačné, že by totiž protistrana se dovolá-
vala neplatnosti, nepokládala superrevisní
komise za nutné. § 874 právě tak jako
§ 873 mluví o právních jednáních.
§§ 1027 a 1028 obč. zák. byly vypuštěny
jako zbytečné. Z § 1029 obč. zák. byla za-
chována jen druhá věta jako § 875. Slova
původního tekstu "eine Verwaltung" roz-
vádí nový tekst tak, že pojednává jednak
všeobecně o správě jmění, jednak o správě
podniku nebo závodu a v obou případech
klade důraz na to, čeho si žádá správa řádná.
§ 876 odpovídá § 1030 obč. zák., mluví
však všeobecně o podnikateli. Bylo připo-
jeno ustanovení, že doručitel zboží není
zmocněn přijímati za ně cenu, ledaže se
mu k tomu dostalo povolení nebo že může
předložiti stvrzenku podnikatele; takovou
stvrzenkou bude zejména saldovaný účet.
V závěrečné redakci byla stejná zásada
vyslovena, co se týká vyrovnání účtů za
provedené výkony. Stanoviti všeobecně, že
zaměstnanec, který provedl zákazníku' ně-
jaký výkon, je zpravidla oprávněn přijmou-
ti plat, se superrevisní komise neodhodlala,
ježto by takové ustanovení vedlo příliš da-
leko a jistě by neodpovídalo jevům sociál-
ního života.
§ 877 byl připojen na ochranu bezelst-
ných osob třetích. Pro oblast §§ 875 a 876
má toto ustanovení stejnou funkci jako
poslední věta § 868 pro oblast uděleného
zmocnění.
§ 1031 obč. zák. byl vypuštěn. Ne proto
snad, že by měl platiti opak toho, co onen
paragraf ustanovil, ale proto, že jde o zá-
sadu dnes jistě samozřejmou.
Z § 1032 obč. zák. byla zachována v osno-
vě z r. 1931 jen první věta. Druhá jakožto
ustanovení průvodní byla vypuštěna. Závě-
rečná redakce škrtla i onu první větu
§ 1032 obč. zák., protože ustanovení obsa-
hu tak ryze negativního je v zákoníku do-
- 345 -
jista zbytečné. Dosavadní právní stav se
provedeným škrtem v ničem nemění.
§ 878 odpovídá § 1033 obč. zák., jenže se
mluví o podnikateli a odběrateli (a nikoliv
o poskytateli a příjemci úvěru) a nikoliv
o řádné knížce zápisní, nýbrž o knížce zá-
pisní vůbec.
§ 1034 obč. zák. byl škrtnut jako ustano-
vení, které nemá normativního významu.
Vyhověti námětu, aby bylo k ustanove-
ním o zmocnění připojeno ustanovení o po-
slu, nepokládala superrevisní komise za
nutné. Sotva by v této souvislosti se dalo
říci více, než že posel není zmocněncem a
že tedy ustanovení o zmocněnci neplatí
o poslu.
Ustanovení obč. zákoníka o nepřikáza-
ném jednatelství celkem vyhovují. Výtka,
že pojem nepřikázaného jednatelství není
tu správně vystižen, není důvodná. Vytýka-
li se zejména, že v zákoně nedochází výra-
zu myšlenka, že nepřikázané jednatelství
žádá si animum negotia aliena gerendi, lze
namítnouti, že je to patrno nejen z ustano-
vení, v nichž se mluví o poctivém a nepocti-
vém držiteli, již oba se neprohlašují gesto-
ry, nýbrž i z § 1037 obč. zák. Podmínku pak
tak samozřejmou, že nepřikázané jednatel-
ství podle §§ 1035 a násl. obč. zák. je tu jen
tehdy, když je tu animus obligandi, není
jistě potřebí vytýkati v zákoníku. Vejíti
konečně do známé kasuistiky o t. zv. con-
templatio domini, o nepravé negotiorum
gestio, není v zákoníku dobře možné. S dru-
hé strany nebylo potřebí novými teksty
vyvraceti mylné, ač dosti rozšířené mínění,
že negotiorum gestio jest obstarání záleži-
tostí právních, obstarání pak záležitostí
faktických versio in rem (srv. na př. Ogo-
nowski, Geschäftsführung ohne Auf-
trag, str. 104 a násl.). Četné teksty zákonné
ukazují mylnost tohoto mínění. Proto sub-
komitét i superrevisní komise neměnily
mnoho na dosavadních ustanoveních.
§ 1035 obč. zák. byl ještě v osnově z r.
1931 zachován, jen první věta byla přesty-
lisována, aby povinnost nemísiti se do
cizích záležitostí stála v čele; druhá věta
byla vypuštěna, ježto jde o ustanovení, kte-
ré jen odkazuje k § 1311 obč. zák. V závě-
rečné redakci bylo celé ustanovení škrtnuto
jako zbytečný přežitek z doby policejního
státu, jenž sankcí přísné odpovědnosti stí-
hal každé vměšování do záležitostí jiné
osoby, a škrt ten se projevil i v nové úpravě
§ 1311 obč. zák. (srv. § 1132).
§ 879 převzal § 1036 obč. zák., ale mluví
- stejně jako další paragrafy - o zařízení
věci jiné osoby, aby se vyhnul termino-
logii užité u smlouvy příkazní.
§§ 880 a 881 odpovídají §§ 1037 a 1038
obč. zák., ale byly přičiněny některé změny.
Druhá a třetí věta § 880 chtějí vyjádřiti
zásadu, že nestačí, způsobilo - li jednání
gestorovo prospěch s abstraktního hlediska
dobrého hospodáře. Výsledek jednání musí
býti prospěšný pro domina negotii se zřete-
lem k jeho individuálním poměrům, takže
tvrzení jeho, jako by tu nebylo prospěchu,
by se jevilo jako lstivé předstírání. Třetí
věta ("Zdali je tu převážný prospěch" ni-
koli "Zdali prospěch je převážný") je for-
mulována tak, že se nekáže uvažovati nej-
prve, zdali je tu prospěch, a pak, zdali zji-
štěný prospěch je převážný, nýbrž obě otáz-
ky se nerozlišují a má se prostě zkoumati,
zdali je tu převážný prospěch ve smyslu
zákona. Pro poměr mezi restitucí naturální
a náhradou škody je v § 881 převzata
osvědčená formule z § 1323 obč. zák., jež je
přijata také v novém tekstu § 1155.
Nový paragraf, zařaděný subkomitétem
za § 1038 obč. zák., superrevisní komise
vypustila jako zbytečný (vystačí se s usta-
novením o jednatelství v nouzi), hledíc
k pochybnostem, které vyslovil nejvyš-
ší soud.
§ 1040 obč. zák. byl zařaděn jako § 882,
a to s §§ 883 až 885 pod rubrikou "Vše-
obecná ustanovení". Ustanovení o ius tol-
lendi bylo učiněno samostatným § 884.
§ 883 odpovídá § 1039 obč. zák., ale vytýká,
že při nepřikázaném jednatelství v nouzi
(§ 879) není bezpodmínečně povinnost do-
vésti věc až ke konci, nýbrž vésti ji jen tak
dlouho, dokud dominus negotii sám nevy-
stoupí nebo dokud nelze mu přičítati na
vrub, že sám nevystoupil.
Nově vsunutý § 885 řeší otázku schvá-
lení toho, co zařídil jednatel, dominem ne-
gotii. Schválení se zajisté nemusí státi
výslovně, ale vznikne - li pochybnost, zda
dominus negotii počínání jednatele schvá-
lil, bude hleděti pozorně k všem okolnostem
případu a hodnotiti tyto okolnosti se zře-
telem k §§ 693 a 694. Schválení nebude
možno vždy spatřovati už v tom, že domi-
nus negotii na př. nic nezměnil na stavu
věci, jak jej zařídil jednatel, nebo že nena-
léhá na to, aby jednatel splnil závazky,
které mu ukládají předpisy o jednatelství
bez příkazu.
- 346 -
Ustanovení o versio in rem (§§ 1041,
1042 obč. zák.) vyvolala celou literaturu,
žádný z podaných výkladů však není tak
přesvědčivý, aby mu ony paragrafy byly
tekstově přizpůsobeny. S druhé strany
však ony paragrafy nejsou v zákoníku bez
užitku. Rozhodnutí soudní dovolávají se
jich velmi často, a třebas že se tak neděje
vždy zcela důvodně, ukazuje judikatura
bezpečně, že by vypuštěním oněch para-
grafů vznikla v zákoně mezera. Neboť zů-
stávají vždy pružným a dostatečně širo-
kým rámcem, když nastaly majetkové pře-
suny a jiná ustanovení neposkytují dosta-
tečné úpravy a nedosahují na to, aby na-
stalo spravedlivé vyrovnání.
§ 886 odpovídá § 1041 obč. zák. Slova
"ohne Geschäftsführung" byla vyjádřena
tak, jak je vykládá nauka, totiž, že schází
animus negotia aliena gerendi. Jako v § 881
se užívá vazby "není-li to dobře možno".
Z § 1042 obč. zák. nepřijal § 887 slova
"podle zákona". Bylo ukázáno přesvědčivě
(srv. Stupecký, Versio, str. 167;
Krasnopolski-Kafka, III, str. 349),
že není důvodno omezovati § 1042 obč. zák.
na tak zv. legální povinnosti, a opačný ná-
hled (Wellspacher, Versio, str. 155)
celkem nepronikl.
§ 888 reprodukuje § 1043 obč. zák., ale
tak, že užívá vazby neosobní. Lze říci, že
významnější budou případy, kdy někdo
jiný obětoval věc než sám vlastník. Slovo
"náhrada" (nikoli škody) ukazuje, že se
nemíní náhrada škody podle hlavy 42 (srv.
poznámky v části III důvodové zprávy).
Druhá věta byla vypuštěna, ježto super-
revisní komise má za to, že je vyčkati, zdali
a jak o věcech jí spořádaných bude rozhod-
nuto zvláštním zákonem.
§ 1044 obč. zák. byl škrtnut jako usta-
novení, které nenáleží k ustanovením ci-
vilistickým a nemá ani normativního ob-
sahu.
K hlavě 31 (§§ 889 až 898).
Superrevisní komise zůstala při spořá-
dání dosavadního zákoníka, podle něhož se
nejprve pojednává o smlouvě směnné a pak
o smlouvě trhové a při této smlouvě se od-
kazuje na předpisy o směně. Bylo sice uva-
žováno o návrhu, aby se zvolil postup opač-
ný a aby se hlava o trhové smlouvě posta-
vila před hlavu o směně. Na odůvodnění
tohoto návrhu bylo uváděno - a jistě
právem , že význam smlouvy trhové
v praksi daleko převažuje význam směny.
Než s druhé strany nebylo možno přehlí-
žeti, že směna je nejtypičtější smlouvou
o výměnu plnění a že četná ustanovení
společná této kategorii smluv nejspíše na-
jdou v hlavě o směně své místo.
K § 889: Již subkomitét zvolil pro § 1045
obč. zák. znění, jež zahrnovalo jak směnu
za hotové, tak směnu jako smlouvu úvěr-
ní. Jak plyne z vývodů důvodové zprávy,
měla tím býti odmítnuta romanistická kon-
strukce směny jako inominátního kon-
traktu, z něhož původně nevzcházela ža-
loba na plnění, konstrukce, která sice byla
odmítnuta také občanským zákoníkem, ale
aspoň v první větě jeho § 1045 ne zcela
jasně. Superrevisní komise se k tomu při-
klonila a proti osnově z r. 1931 jen ještě
přesněji formulovala ustanovení o slibu
výměny. Nový § 890 o směnné smlouvě
mezi manžely přejímá příslušné ustanovení
§ 1, písm. b) zák. č. 76/1871 ř. z. Toto usta-
novení bylo zařaděno za § 889 osnovy vzhle-
dem k všeobecné zásadě, že předpisy zá-
kona č. 76/1871 ř. z. o požadavku notář-
ského zřízení určitých právních jednání
mají býti vsunuty mezi předpisy o těchto
právních jednáních.
§ 1046 obč. zák. byl škrtnut. To odpo-
vídá stanovisku subkomitétu, jež komise
převzala. První část tohoto paragrafu vy-
slovuje zásadu, jež vyplývá již z jiných
ustanovení (srv. § 899), že totiž právní
jednání, podle něhož plnění jedné strany
záleží v penězích, není směnou, nýbrž,
plní-li druhá strana věc, smlouvou trhovou.
Šlo-li by o užívání věci, byl by tu nájem
nebo pacht, šlo-li by o pracovní úkony,
smlouva pracovní. Druhá část § 1046 obč.
zák. týká se právní povahy směny peněz,
která se tu podřizuje předpisům o směně.
Zásada tato však v literatuře není přijí-
mána bez odporu; srv. na př. vývody
Oertmannovy v Ehrenbergs
Handbuch des gesamten Handelsrechts,
IV/II, 1918, str. 336. že směna peněz,
jde-li o peníze téže měny, je skutečně smě-
nou, nebylo bráno v pochybnost; nelze však
všeobecně říci, že směna peněz vždy se jeví
jako smlouva směnná.
Rubrika před § 1047 obč. zák. ("Práva
a povinnosti směňujících") byla změněna
na "Práva a povinnosti stran". V § 891 pře-
vzat byl § 1047 obč. zák. ve znění § 114
třetí částečné novely s několika změnami,
- 347-
z nichž některé provedeny byly již v osnově
z r. 1931, totiž:
a) slova "v pravý čas, na náležitém
místě" byla škrtnuta. Subkomitét nahradil
tato slova odkazem na § 918 obč. zák. Su-
perrevisní komise škrtla tento odkaz jako
zbytečný, neboť zajisté nebude nikdo po-
pírati, že předpisy o odstupu a jeho pod-
mínkách především platí při směně a
smlouvách příbuzných;
b) slova "s jejich součástkami" jsou
škrtnuta. Je samozřejmé, že součástka
sdílí osud věci hlavní;
c) podrobně uvažovalo se o otázce povin-
nosti převzíti věc, jmenovitě co se týká
povinnosti kupujícího, na nějž jest užíti
předpisů o směně. V souhlase s naukou od-
mítnuto bylo stanovisko, že povinnost pře-
vzíti věc je nutným následkem smluv,
o které jde, a toto odmítnutí došlo výrazu
tím, že slova "a převzíti" ke konci para-
grafu byla vypuštěna;
d) konečně již subkomitét škrtl slova "ve
volné držení", ježto na tuto otázku dlužno
odpověděti podle úmyslu stran a všeobecné
ustanovení by mohlo působiti jen rušivě.
Zato se nemluví o "odevzdání", nýbrž
o "převedení", aby byla shoda s hlavou 9.
V závěrečné redakci byl tekst ještě ze-
stručněn a vedle zmínky o příslušenství
dáno bylo jen ustanovení, že se věci mají
převésti tak, jak to odpovídá smlouvě.
Zpravidla ovšem bude odpovídati smlouvě
to, co § 1047 obč. zák. vyslovuje jako zá-
sadu, že se totiž věci mají převésti podle
stavu, v jakém byly, když byla smlouva
sjednána.
Rubrika před § 1048 obč. zák. byla pře-
vzata beze změny. § 1048 obč. zák. byl
v § 892 stylisticky poněkud pozměněn. Su-
perrevisní komise byla si vědoma pochyb-
ností, jež mluví proti zásadě, že nebezpečí
má nésti prodávající. Nepovažovala však
za nutné změniti dosavadní stav právní.
K § 893: Na § 1049 obč. zák. provedeno
bylo několik, poměrně dosti hluboko zasa-
hujících změn:
a) bylo připojeno, že se k nepatrným
změnám na věci, i když hodnotu věci sni-
žují, nepřihlíží; srv. ostatně níže;
b) na místo slov "Jiná . . . zhoršení ....
jdou na vrub držitele" je nyní řečeno:
"Jestliže se věc mezitím náhodou zhoršila
jinak nebo byla stižena břemeny, jde to
také na vrub zcizitele". Tím má býti vy-
jádřeno, že nejde o protiklad k paragrafu
předchozímu, že se v občanském zákoníku
mluvilo o držbě, nutno považovati za red-
akční přehlédnutí. Slova "na vrub" na
místo dosavadních "auf die Rechnung"
zvolena byla proto, aby soudci byla dána
možnost prohlásiti, že věc pro zhoršení,
které sice nesnížilo hodnotu pod polovici
(§ 892), avšak těmto hranicím se blíží,
nemá pro nabyvatele ceny, a že tedy
k smlouvě sluší hleděti, jako by se nebyla
stala. V této souvislosti sluší ještě pozna-
menati: Za § 893 byl zařaděn jako § 894
předpis § 429 obč. zák., při čemž bylo opuš-
těno dřívější pojetí t. zv. traditio ficta.
K § 895: Ustanovení § 1050 obč. zák.
zůstalo celkem nezměněno. Na místo "drži-
tele", jejž uvádí dosavadní tekst na za-
čátku, klade se slovo "zcizitel ". Výraz tento
byl správně volen místo výrazu "vlastník",
jehož se jinak v této souvislosti užívá.
Tekst úmyslně kryje jen případ, že ve
smlouvě je ustanovena doba, kdy se má věc
odevzdati; opačný případ je upraven
v § 896. O přírůstku se v novém znění již
nemluví; tím však dosah dosavadního před-
pisu nemá býti změněn. Lze považovati za
samozřejmé, že přírůstek sdílí osud hlavní
věci.
K § 896: Ustanovení § 1051 obč. zák. zů-
stalo beze změny. Na připomínku minis-
terstva financí bylo ostřeji zdůraz-
něno, že tu upraven je případ, kdy nebyla
smluvena doba odevzdání.
K § 897: Ustanovení § 1052 obč. zák.
zůstalo na svém místě. Nebylo přihléd-
nuto k připomínkám, že vlastně náleží do
všeobecné části práva obligačního, neboť
ustanovení toho nelze užíti na všechny
smlouvy, v kterých proti plnění strany jed-
né stojí plnění strany druhé. Hodí se na-
opak jen na ony případy, kde výměna
plnění se děje z ruky do ruky, nikoliv na
ony případy, kde podle zákona, jako na př.
při smlouvě o práci, jest jedna strana po-
vinna plniti napřed (§ 986), nebo kde
totéž je ustanoveno smlouvou. Zvolené
znění má vyjádřiti, že stačí již lehké za-
vinění toho, kdo je povinen plniti napřed,
co do nevědomosti o tom, že vzájemné
plnění jest ohroženo špatnými hospodář-
skými poměry strany druhé. To odpovídá
překladu třetí částečné novely, jejž poří-
dili prof. Krčmář a Zubatý. Mimoto má
býti zněním úvodních slov vyjádřeno, že
- 348 -
strana, o kterou jde, musí býti hotova
plniti a musí býti také s to, aby plnila.
Za § 897 vsunut byl starý § 1173 obě.
žák. Novelovým škrtem § 1173 vznikla
zřejmě mezera, poněvadž všechny smlou-
vy, které náleží pod klasifikaci do ut des,
do ut facias, facio ut des, facio ut facias,
nebyly zahrnuty, že ustanovení bylo za-
řaděno do této souvislosti, vysvětluje se
tím, že ustanovení o směně sama mají po-
vahu všeobecnou a že tedy takové všeobec-
né ustanovení se k nim nejlépe hodí.
K hlavě 32 (§§ 899 až 942).
K nadpisu: Sukomitét mluvil v českém
tekstu o "kupní smlouvě"; superrevisní ko-
mise se rozhodla pro výraz "trhová smlou-
va", jehož se v tomto smyslu užívá také
v Koldínových Právech městských. Nebylo
však úmyslem změniti tím něco na pojmu.
Mimoto bylo by poznamenati k názvo-
sloví hlavy 32, že na označení stran zúčast-
něných při trhové smlouvě bylo užito vý-
razů "prodávající" a "kupující", aby výraz
"kupec" mohl býti reservován pro zákoník
obchodní na označení toho, kdo provozuje
obchodní živnost. Jediné v §§ 935 a násl.
zachován byl starý výraz "lepší kupec".
Proti osnově z r. 1931 je rozsah této
hlavy značně menší, neboť vynechány z ní
byly předpisy o "splátkovém trhu", a to
vzhledem k zákonu ze dne 12. dubna 1935,
č. 76 Sb. z. a n., o splátkových obchodech.
K § 899: Ustanovení § 1053 obč. zák.
bylo poněkud pozměněno. Nynější znění
liší se od dřívějšího již tím, že v něm chybí
odkaz na to, že koupě (jmenovitě určité
věci) jest jen důvodem k nabytí vlast-
nictví, a že tedy koupí určité věci se ještě
nenabývá vlastnictví jako v právu anglic-
kém a francouzském. Ustanovení § 899
obsahuje tedy jen první větu § 1053 obě.
žák. Chybí však zmínka, že jako cena musí
býti smluvena určitá suma peněžitá;
ani v tom směru však neměl býti změněn
pojem koupě, škrt se vysvětluje tím, že
v §§ 902 až 905 jsou dána zvláštní ustano-
vení o určitosti trhové ceny.
K § 900: Zde je obsažena zmínka o tom,
že k trhové smlouvě mezi manžely je po-
třebí formy notářského spisu; srv. poznám-
ky k § 890.
§ 1054 obč. zák. byl škrtnut, poněvadž
obsahuje především jen úvod k dalším
ustanovením. Ani ustanovení jeho druhé
věty, zmiňující se o hotových penězích, ne-
bylo převzato, poněvadž plyne již z § 899,
a zmínka o tom je v rubrice k § 901.
K § 901: Paragraf ten odpovídá § 1055
obč. zák. Nebylo vyhověno podnětu, aby se
nemluvilo o obecné ceně věci, nýbrž raději
o obecné hodnotě věci. Důvod leží v tom,
že "obecnou hodnotou věci", o níž se zmi-
ňuje dosavadní tekst, rozuměti sluší její
hodnotu v penězích, tedy její cenu. Ko-
mise považovala ustanovení za správné a
nikoliv zbytečné, neboť rozdíl mezi trhem
a směnou může býti v mnohých směrech
významný. Právo předkupní může býti
ovšem vyjednáno jak při směně tak při
trhu, nikoli však prodej s výhradou zpět-
né koupě nebo koupě s výhradou zpětného
prodeje. Kromě toho byly provedeny ně-
které stylistické změny.
K § 902: Došlé připomínky poukázaly
k tomu, že se nedoporučuje přepínati po-
žadavek, že trhová cena musí býti určitá.
Předpis toho obsahu, že straně je dáno na
vůli, aby při uzavření smlouvy trhové pře-
nechala určení ceny znalci teprve v budouc-
nosti jmenovanému, byl odmítnut, jmeno-
vitě se zřetelem k obtížím, které vznikají,
jestliže jedna ze stran znalce nejmenuje.
S druhé strany ovšem bylo uznáváno, že se
s ustanovením § 701 (o požadavku urči-
tosti při svolení ke smlouvě) nebo dokonce
s rubrikou nevystačí. Nové ustanovení
praví toliko, že cena musí býti určitá, že
však tomuto požadavku rozuměti sluší tak,
že musí býti dána možnost cenu vypočísti.
Ježto požadavek tento stojí v čele, vy-
jadřuje všeobecnou zásadu, jež je zákla-
dem §§ 903 až 905. Požadavek, že musí
býti dána možnost cenu vypočísti, míří na
skutkové základy uvedené v § 903. Jinak
některé stylistické změny.
K § 903: K tomuto paragrafu, jenž pře-
jímá § 1058 obč. zák., sluší především při-
pomenouti, že tu bylo vsunuto nové usta-
novení pro případ, že za základ byla vzata
cena bursovní; co do ceny tržní a bursovní
bylo odkázáno na ustanovení práva obchod-
ního. Odmítnut byl názor, že je přípustné
zůstaviti určení ceny nikoli přemrštěné
jedné straně; stejně byl odmítnut výslovný
odkaz na náklady spojené s vyrobením nebo
s opatřením věci (t. zv. vlastní náklady);
odkaz takový je ostatně kryt ustanovením
§ 902, podle něhož stačí, když trhová cena
podle toho, co je ve smlouvě o ní pověděno,
může býti vypočtena. § 903 byl postaven
- 349 -