koníka byly jinak seřaděny, aby věci k sobě
náležité byly přiřaděny k sobě, a byly také
přestylisovány, se zřetelem k tomu, že pů-
vodní tekst budil pochybnosti, zdali ne-
obsahuje opakování. §§ 794 a 795 odpoví-
dají §§ 947, 950, 954; §§ 796 a 797 odpo-
vídají § 951, odst. 1 a 2; §§ 798, 799 od-
povídají §§ 948, 949; § 804 odpovídá § 947,
posl. věta, § 950, posl. věta, a § 951, odst. 3,
ale je redigován jako ustanovení vztahující
se zároveň ke všem způsobům odvolání,
právě tak jako § 805, jenž odpovídá § 952.
Proto jsou obě ustanovení pod společnou
rubrikou: »5. Všeobecná ustanovení«. Před
ně vsunuta byla pod č. 4 skupina §§ 800 až
803, pojednávajících o odvolání daru při
zrušení zasnoubení.
§ 794 na rozdíl od § 947 obč. zák. jme-
nuje výslovně osoby, které dárce je po-
vinen po zákonu živiti. Tím jest arci roz-
uměti i děti později narozené, na které po-
mýšlel § 954 obč. zák., takže mohl býti
vypuštěn tento paragraf, pokud mluví
o dárci. § 795 dává pak samostatné právo
odvolati dar osobám, o jichž výživu je
dárce po zákonu povinen pečovati. Tím
jsou kryty jak práva a osoby, které měl
na zřeteli § 950 obč. zák., tak práva a oso-
by uvedené v § 954 obč. zák. Slov »po zá-
konu« užívá se zde v stejném smyslu, jako
když se mluví o zákonné posloupnosti a pod.
Právě tak jako subkomitét přidržela se
i superrevisní komise vzoru, který je v § 528
obč. zák. pro Německou říši i v § 1208
uherské osnovy, takže se ukládá povinnost
vrátiti dar nebo jeho hodnotu, a nikoliv
jen povinnost platiti zákonné úroky. Zá-
roveň však je připojeno ustanovení podle
vzoru § 529 něm. obč. zák. a § 1209 uh.
osnovy. Slovy »že se dárci poskytuje, čeho
je potřebí k oné výživě« se míní prestace
opakovaná. Obdarovanému se ukládá po-
vinnost vydati dar nebo jeho hodnotu. Pří-
pad spadá tedy pod § 745 a nebylo poklá-
dáno nutným ustanoviti, že jest obdarova-
ný povinen vrátiti věc, a nemá - li ji, její
hodnotu. Obdarovanému se ukládá povin-
nost vydati dar nebo jeho hodnotu, pokud
jest ještě obohacen. Nemíní se tím nic ji-
ného, než co pravila dosavadní slova »po-
kud darovaná věc nebo její hodnota tu
ještě jest«, a nový tekst byl zvolen jen z
důvodů stylistických. Podmínka obohacení
se vztahuje současně k povinnosti vydati
věc i k povinnosti vydati její hodnotu. Aby
nebylo pochybností, byla připojena slova
»ale jen«. Obohacení je tu i v případě para-
grafu 805. Nebyl přijat podnět, aby mezi
osoby zahrnuté pod §§ 794, 795 náležely
i osoby, které mají alimentační pohledávání
ze smlouvy nebo de facto. § 794 má tak
jako § 954 obč. zák. na zřeteli i dědice ob-
darovaného.
První a druhý odstavec § 951 obč. zák.
jsou beze změny převzaty do §§ 796 a 797
až na to, že vzhledem ke změnám nastalým
v § 597 (§ 785 obč. zák.) bylo k druhému
paragrafu připojeno ustanovení, že na ne-
pominutelném dědici nemůže býti vymá-
háno doplnění nebo výplata povinného dílu
z daru, který se stal dříve než tři léta před
smrtí zůstavitele. Třetí odstavec § 951 obč.
zák. je, jak již bylo pověděno, jako vše-
obecné ustanovení v § 804.
Při redakci §§ 798, .799, odpovídajících
§§ 948, 949 obč. zák., stála superrevisní
komise před připomínkou, aby byla prove-
dena konformita co do odvolání daru pro
nevděk a co do nehodnosti dědické (§ 540
obč. zák.; v návrhu § 386). Superre-
visní komise právě tak jako subkomi-
tét nedospěla k přesvědčení, že by ta-
ková konformita byla nutná. Jde - li o
nehodnost dědickou, odvolala smrt hlav-
ního svědka proti dědici, a je tedy dů-
vodno spojiti nehodnost dědickou jen s ta-
kovým pochybením dědice proti zůstavi-
teli, o kterém lze důvodně míti za to, že je
zůstavitel pokládal za vážné ublížení. Jde - li
o odvolání daru pro nevděk, lze říci, že
v nejčetnějších případech dárce sám bude
soudcem, zdali jde o vážné ublížení čili nic.
Smí tedy § 798 býti přísnější proti obda-
rovanému než § 386 proti dědici. Super-
revisní komise jinak než subkomitét ne-
uvádí již ublížení reprobovaná trestním
právem. Tím je také dáno, že nebude roz-
hodné, mezi které delikty v právu trest-
ním ten či onen čin se počítá, a nebude
tedy na př. překážky, aby cizoložství bylo
pokládáno za čin, kterým se dárci ubližuje
na cti. Superrevisiní komise, hledíc k do-
šlým připomínkám, rozšířila ustanovení
§ 798 i na činy, namířené proti osobám
dárci blízkým tam vyjmenovaným, a zvo-
lila tekst, v němž by došla výrazu myšlen-
ka rovněž v připomínkách naznačená, že
vždy musí jíti o čin, kterým se ubližuje
dárci. Demonstrativní výpočet oněch osob
přijat nebyl, ježto by hrozilo nebezpečen-
ství četných sporů. Připojeno bylo také
- 332 -
ustanovení o významu prominutí, jak žá-
daly některé připomínky. V § 799 nebyla
z § 949 obč. zák. přijata slova, týkající se
dědiců obdarovaného.
§§ 800 až 803 rozvádějí ustanovení o da-
rech při zrušení zasnoubení, která má obč.
zákoník v druhé větě § 1247. Subkomitét
pro rodinné právo a po jeho návrhu super-
revisní komise v osnově z r. 1931 přiřadily
tato ustanovení k ostatním ustanovením
o zasnoubení, položeným na počátku hlavy
o právu manželském (podobné uspořádání
má žák. čl. XXXI/1894). Když bylo roz-
hodnuto, že manželské právo do návrhu
nového obč. zákoníka pojato nebude, a
restituována byla v hlavě 38 původní 28
hlava druhého dílu obč. zákoníka z r. 1811,
vložila superrevisní komise ona ustano-
vení k předpisům jim vnitrně nejbližším,
t. j. k předpisům o odvolání daru. Obsa-
hově spočívají §§ 800 až 803 na §§ 19 a 20
osnovy z r. 1931 (srv. též důvodovou zprá-
vu oné osnovy str. 29, 30). § 20 oné osnovy
je převzat beze změny, ale na jejím § 19
- nehledíc k tomu, že byl rozčleněn na tři
paragrafy - provedeny byly některé vý-
znamné změny. Ponechává se sice zásada,
že se dárce, který je bez viny na zrušení
zasnoubení, může domáhati vrácení darů
podle ustanovení o obohacení (nyní
"plnění") bez právního důvodu, i zá-
sada, že při zrušení zasnoubení smrtí
je nárok na vrácení vyloučen, vyjmouc,
že by z účelu daru plynulo něco jiného (ro-
dinné šperky a pod. památky), ale ve všech
případech se odpírá nárok na splnění da-
rovacích slibů, neboť darovací slib učiněný
jednomu ze snoubenců vzhledem k budou-
címu manželství podle intencí dárcových
bude vždy jaksi podmíněn tím, že k sňatku
dojde, a nezdá se slušným, aby snoubenec
nevinný těžil z viny druhé strany na zru-
šení zasnoubení nebo aby pozůstalý snou-
benec po smrti snoubence druhého vymá-
hal, co mu jen vzhledem k zamýšlenému
sňatku bylo slíbeno (Swoboda, Richter-
zeitung, 1935, str. 227 a násl.).
§ 804 má všeobecné ustanovení o něko-
lika obdarovaných osobách, a to ve versi,
kterou má § 951, odst. 3 obč. zák. novelové
verse.
V § 805 jsou slova § 952 obč. zák. "als
er sie unredlicher Weise aus dem Besitze
gelassen hat nahrazena slovy "pokud se
jí zbavil, aby zmařil vrácení". Tím mínila
superrevisní komise postihnouti jak pří-
pad, kdy vrácení daru bylo zmařeno in
eventum, že by byl dar odvolán, tak pří-
pad, že se zmaří vrácení daru již odvo-
laného.
§ 953 obč. zák. byl vypuštěn jako usta-
novení obsoletní a nebyla na tomto místě
učiněna ani všeobecná zmínka o právu od-
půrčím, protože právo odpůrci nechrání
věřitele jen proti darům, které byl učinil
jejich dlužník, nýbrž proti nejrozmanitěj-
ším úkonům.
Nebyl přijat podnět, aby bylo do osnovy
pojato ustanovení odpovídající čl. 240
švýc. obligačního práva (srv. i § 1213 uh.
osnovy z r. 1913), podle něhož lze, byl-li
dárce zbaven svéprávnosti pro marno-
tratnictví a bylo-li řízení o zbavení své-
právnosti proti němu zahájeno do roka po
darování, prohlásiti na žalobu poručen-
ského úřadu darování za neplatné. Důvo-
dem bylo, že jde o zvrácení jednání, které
bylo platné a svého času správné. V podob-
ných případech je nutno zachovati opa-
trnost a možnosti takové není vhodno roz-
šiřovati.
§ 806 se srovnává s § 955 obč. zák.
Rubrika jeho je "Darování podpory", aby
již v ní bylo naznačeno, že renty (důcho-
dy), které nemají povahy podpor, pod
§ 806 nespadají.
§ 807 přejímá § 956 obč. zák. se změ-
nami navrženými subkomitétem, až na to,
že se první věta vůbec vynechává, ježto
superrevisní komise vložila již za § 466
(§ 647 obč. zák.) ustanovení, kdy je daro-
vání pro případ smrti pokládati za odkaz.
Změny provedené subkomitétem vysvětr
lují se tím, že bylo ode dávna vytýkáno
(srv. již U n g e r, Erbrecht, str. 322 a násl.
a pozn. 22 na str. 322), že § 956 obč. zák.
chybně určil okruh jednání, která náležejí
pod pojem darování pro případ smrti, t. j.
oněch, která proti jiným darováním vyka-
zují znak hodný pozornosti. Podle názoru
v nauce ustáleného bylo stylisováno, že da-
rováním pro případ smrti je darování zá-
vislé na výmince, že obdarovaný dárce pře-
žije. Spor o významu formy ustanovené
v § 956 obč. zák. (srv. U n g e r, na u. m.,
str. 332, pozn. 23; F r a n k l, Former-
fordernisse der Schenkung, str. 155; Stu-
pecký, Právník, 1884, str. 427) byl vy-
řešen tak, že zřeknutí práva odvolacího se
musí státi ve formě písemné. Pokud však
jde o darování, při kterém k platnosti je
potřebí formy notářského spisu, je po-
- 333 -
třebí, aby dárcovo zřeknutí práva odvola-
cího se stalo v notářském spise samém.
K hlavě 27 (§§ 808 až 822).
§ 808, jenž odpovídá § 957 obč. zák., byl
upraven tak, aby s něho byl setřen ráz de-
finice (srv. poznámky k § 786). Super-
revisní komise setrvala na škrtu provede-
ném subkomitétem, že se v § 808 již ne-
vyskytuje zmínka ocizí věci. Depositum
suae rei, pokud se jím rozumí smlouva,
kterou vlastník, věda o svém právu, béře
do úschovy vlastní věc, která z toho či ono-
ho důvodu (na př. jako zástava) je v cizí
detenci, nelze zajisté pokládati neplatným,
ač se asi často nevyskytne (srv. Schey,
Obligationsverhältnisse, I, str. 286). Je
sice pravda, že slovo "cizí" se objevilo, se
zřetelem k definici § 971 obč. zák. a k usta-
novení § 1093 obč. zák., užitečným, když se
argumentovalo, že smlouva je neplatná,
když vlastník nevěda o svém vlastnictví
vezme vlastní věc do úschovy, a že není tu
přípustno užíti obdobně § 1109 obč. zák.
(srv. Schey na u. m., str. 287 a pozn.
34). Než stejný výsledek se podává z ji-
ných důvodů, zejména historických. Druhá
věta § 957 obč. zák. byla škrtnuta, vzhle-
dem k některým podnětům, jako zejména
Slovenské komise.
§ 958 obč. zák. škrtá superrevisní komise
právě tak jako subkomitét. Je to ustano-
vení dosti primitivní, ježto stěží by dnes
někomu mohlo přijíti na mysl, že při smlou-
vě schovací (pravidelné) by se schovatel
stal vlastníkem věci do úschovy dané. že
nezíská práva užívacího, je pověděno zře-
telně v § 813. S druhé strany je míti na
zřeteli, že není to správné, praví - li zákon,
že schovatel se nestane ani vlastníkem ani
držitelem, ani nezíská práva užívacího,
jde - li o nepravidelnou smlouvu schovací,
o níž je pověděno více při rozboru § 959
obč. zák. Jediný zisk plynoucí z § 958 obč.
zák. byl ten, že se tam přisuzuje schova-
teli detence, z čehož lze souditi, že smlouva,
kterou se svěřuje péče o věc, není smlou-
vou schovací, nezakládá - li se jí detence
schovatelova (na př. smlouva, kterou se
ustanovuje polní hlídač). Než to je jasno
z tekstu § 808, jenž mluví o přijetí věci
do opatrování.
§ 959 obč. zák. škrtá superrevisní ko-
mise, právě tak jako subkomitét, rovněž.
Je to ustanovení, jehož význam již po dlou-
hou dobu nespočívá v ničem jiném než
v tom, že nauka na něm zkoumá důvtip
v tom směru, aby prokázala, že na ty skut-
kové podstaty, na které podle své historie
míří, nedopadá. Depositum irregulare, jež
§ 959 obč. zák. prohlašuje chybně za zá-
půjčku, vybojovalo si přes § 959 obč. zák.
své místo mezi institucemi občanského prá-
va (Schey na u. m., str. 351 a násl.;
Sedláček, O smlouvě schovací, str. 57
a násl.) a některé důležité druhy upravil
zákon č. 241/1924 Sb. z. a n. S druhé stra-
ny se arci vyskytl podnět, aby byla usta-
novení o nepravidelném depositu přijata
do osnovy. Než především jsou formy ne-
pravidelného deposita dosti rozmanité a
rozvoj bankovnictví opravňuje k názoru,
že se mohou vyskytnouti formy nové. Usta-
novení, které by bylo možno přijmouti do
osnovy, sotva by mohlo pověděti více, než
že se vyskytuje i depositum nepravidelné.
Proto se superrevisní komise, právě tak
jako subkomitét, postavila na stanovisko,
že, dovedly - li nauka i judikatura nalézti
správné hranice mezi zápůjčkou a nepra-
videlnou smlouvou schovací i přes § 959
obč. zák., je to zárukou, že je najdou i
v budoucnosti bez § 959, resp. nějakých
ustanovení jej nahrazujících. § 959 obč.
zák. vymezuje arci také hranice mezi
smlouvou schovací a půjčkou. Ale jednak
jsou to asi případnosti málo významné,
jednak není ono rozhraničení provedeno
úplně (na př. je půjčkou také smlouva, kte-
rou jedna strana přenechá druhé bez-
platně kus pozemku na skládku staveb-
ních hmot, a o takové půjčce, ač je smlou-
vě schovací blízká, se § 959 obč. zák. ne-
zmínil). Mimoto je § 959 obč. zák. kusý i
potud, že nemá ustanovení, které by odli-
šovalo smlouvu schovací od jiných smluv,
zejména od smlouvy nájemní (na př. od
smlouvy, kterou jeden druhému přenechá
onen kus pozemku na skládku za plat,
srv. § 816). Konečně vše to, co lze vyčísti
z § 959 obč. zák. o hranicích mezi půjčkou
a smlouvou schovací, lze vyčísti i z nových
§§ 808, 823.
Superrevisní komise škrtla i § 960 obč.
zák. zachovaný subkomitétem, třebas jen
s výhradou, škrt souvisí zejména se změ-
nami, které provedla superrevisní komise
v hlavě 30 (hlava 22 druhého dílu obč.
zák.).
§§ 809 a 810 odpovídají § 961 obč. zák.,
ale obsahují dvě změny navržené subkomi-
tétem. Potřebu possessorní ochrany depo-
- 334 -
sitáře vůči třetím osobám uznala i super-
revisní komise, ač ovšem bylo zřejmé, že
se ochrana ta nehodila do rámce posses-
sorní ochrany osnovy, jež, právě tak jako
possessorní ochrana občanského zákoníka,
byla vybudována na zásadě ochrany držby
práva. Osnova z r. 1931 mluvila o ochraně
proti třetím osobám, neboť verse zvolená
subkomitétem byla by mohla býti snadno
důvodem k pochybnostem v possessorním
sporu. Konečné znění vyjadřuje myšlenku,
že schovatel jako pouhý detentor může užíti
possessorních žalob příslušejících uklada-
teli jen na místě ukladatele, jaksi jako jeho
zástupce (srv. S w o b o d a, Juristische
Blatter, 1934, str. 518 a násl.). Také co
do povinnosti schovatele věc pojistiti při-
držela se superrevisní komise v novém
§ 810 návrhu subkomitétu, třebaže ve for-
mě stylisticky zkrácené.
§ 811 má naproti § 962 pbč. žák. jen tu
změnu, že se nemluví "tolik o" o náhradě
škody. Zmíniti se v § 811 o povinnosti na-
hraditi náklad učiněný na věc, nezdálo se
vzhledem k § 814 nutné, ale slovo "toliko"
je mýlivé.
§ 812 je věcně nezměněný § 963 obč.
zák., ale bylo škrtnuto, jako jinde, slovo
"výslovně".
§ 813 vznikl sloučením §§ 964 a 965 obč.
zák. Z § 964 obč. z. je zachována jen zmínka
o náhodě a bylo škrtnuto ustanovení o tom,
že se neporušuje povinnost uložená v § 809,
když depositář neobětuje vlastní věci, tře-
bas méně cenné, aby zachránil věc scho-
vanou. Mnohdy nebude ani snadno rozhod-
nouti, zda jde p případ § 964 obč. zák. či
o porušení povinnosti učiniti náklad podle
§ 809. Naproti tekstu § 965 obč. zák. vy-
kazuje druhá věta § 813 některé změny.
Slovo "und" spojující slova "Not" a "Er-
laubnis" bylo nahrazeno slovem "nebo",
poněvadž má zřejmě význam disjunktivní.
Přísná odpovědnost ustanovená v § 813
nemá zřejmě místa ani tehdy, když je tu
nutná potřeba, ani tehdy, když deponent
k subdeposici svolil. Tekst nový, právě tak
jako tekst původní, mluví vlastně jen
o subdepositu, ale dosahuje jistě i na po-
mocníky deppsitářovy a není tedy snad
potřebí dávati o nich ustanovení zvláštní.
Zdali bylo dáno dovolení k subdepositu
nebo k užití pomocníků, bude samozřejmě
rozhodnouti podle pravidla daného v § 757.
Tak, jak je § 965 obč. zák. stylisován,
zavdává podnět k pochybnostem, kdy
vlastně má místo přísná odpovědnost
schovatelova. Nejde jistě o ustanovení
rázu trestního, jak měl na př. D. 16, 3,
1 § 15, nýbrž pravý smysl jen ten: Jestliže
schovatel užíval věci nebo bez dovolení
nebo bez nutné potřeby jinému ji svěřil,
odpovídá za každou (i nahodilou) škodu,
která věc při tom stihla, tedy ne také
za nahodilou škodu, která věc postihla,
když věci užívati přestal nebo ji zase řádně
vzal do úschovy. Je-li depositář v prodlení
co do vrácení věci, odpovídá za každou
(i nahodilou) škodu, která by věc u ukla-
datele nebyla postihla. Těmto myšlenkám
snažil se již subkomitét dáti výraz přes-
nější než § 965 obč. zák. Superrevisní ko-
mise zbavila nadto ustanovení povahy
předpisu průvodního. Vytknouti zvláště,
že se míní v § 813 jen užití protiprávní,
nepokládalo se za nutné, ježto leckdy po-
vinnost věci určitým způsobem užívati
plyne z § 809.
§ 966 obč. zák. škrtl již subkomitét jako
ustanovení, o kterém se lze domnívati, že
jest obsoletní od vydání civilního řádu
soudního z roku 1895. Není-li zčásti obso-
letní (srv. Tilsch, Einfluss, str. 231
a násl.), nejsou domněnky formulované
v § 966 obč. zák. té důležitosti, aby byly
zachovány a aby předpis za tím účelem
byl nově redigován.
Co do povinnosti ukladatelovy nahraditi
náklady, které na věc učinil schovatel, je
rozlišovati ony, které učinil schovatel,
aby vyhověl převzaté povinnosti smluvní,
a náklady jinaké. Ony musí býti hrazeny
beze zřetele k tomu, zdali jde o náklady
nutné k zachování věci či o náklady uži-
tečné; vlastní výraz chce tomu dáti konec
první věty § 814 (zdali tyto náklady ne-
jsou hrazeny odměnou, jakou je platiti
podle § 816, je posouditi podle obecných
pravidel vykládacích). Co se týká jina-
kých nákladů, nebylo vlastně nikdy po-
chybností, že platí při smlouvě schovací
ustanovení obecná, a že zejména, co se
týká nákladů užitečných, nemínil § 967
obč. zák., proti zásadě ustanovené o nepři-
kázaném jednatelství, povolati schovatele
za rozmnožovatele užitků věci do úschovy
dané a ustanoviti tedy povinnost k ná-
hradě takových nákladů, kterých by jed-
natel bez příkazu pohledávati nemohl. Této
věci chce dáti jasný výraz druhá věta
§ 814. Speciální ustanovení o obětování
věci vlastní k záchraně věci schované bylo
- 335 -
však zachováno. Superrevisní komisi není
tajno, že § 814 nevyčerpává všech mož-
ných případů, ale nepovažovala za nutné
jej doplňovati, neboť jistě se toto ustano-
vení nedotýká jinakých ustanovení záko-
níka o versio in rem nebo o škodě způso-
bené v nouzi.
Z poslední věty § 967 obč. zák. bylo
utvořeno ustanovení zvláštní. Je to § 815,
jenž obdržel samostatnou rubriku a je
zcela konformní s § 833, zvláště i v tom,
že nerozlišuje mezi věcmi movitými a ne-
movitými. V souhlasu s tímto paragrafem,
jemuž odpovídá § 982 obč. zák., bylo zvo-
leno tekstování, že jde o lhůty ohlašovací.
Účel řečených ustanovení je v tom, že ob-
chod nemá trpěti poměry nerozhodnutými.
Nepovažuje-li strana jedna, když věc byla
vrácena a přijata, poměr za vyřízený a od-
bytý, ať vbrzce ohlásí, čeho ještě žádá.
Druhá strana dlouho v nejistotě zůstati
nemá (S tu pecký, Právník, 1894, str.
689). Nároky se míní všechny vzájemné
nároky z poměru schovacího. Naproti sub-
komitétu, jenž měl srovnale s § 967 obč.
zák. lhůtu třicetidenní, rozhodla se super-
revisní komise pro lhůtu tříměsíční. Co
do promlčení ohlášených nároků srv.
§ 1353 návrhu.
§ 968 obč. zák. škrtl již subkomitét.
Paragraf ten děkuje svoje místo zřejmě
ještě praetorskému ediktu a zdá se dnes
zbytečný. Neboť bud' se "sekvestrem" byla
uzavřena smlouva a pak jde o smlouvu
schovací v pravém smyslu nebo o smlouvu
jinou; srv. k tomu S c h e y, na u. m., str.
341 a násl. V nejčastějších případech však
"úschova" věci u sekvestra se neděje
smlouvou.
§ 816 na rozdíl od subkomitétu zná dvě
skupiny případů, kdy depositum je zá-
platné. Buď podle úmluvy, při čemž arci
platí § 693. Vedle toho přísluší odměna
i tehdy, když o vyjednání jejím nelze
mluviti, jestliže právo na ni odpovídá povo-
lání schovatelovu nebo zvyklostem. Námět,
aby § 969 obč. zák. byl vypuštěn, přijat
nebyl, aby, co se týká odměny, byla dů-
razná antithesa k smlouvě o dílo.
Co do §§ 817 až 822, seřaděných pod
rubrikou "Přijetí hosta", byla si superre-
visní komise dobře vědoma, že zařadění
těchto předpisů do hlavy pojednávající
o smlouvě schovací není zcela bezvadné,
ježto nejde tu nikterak o takovou smlouvu.
Ale § 817 právě tak jako § 970 obč. zák.
ukládá hostinským odpovědnost jako scho-
vatelům.
Superrevisní komise se domnívá, že zá-
kladní myšlenka, která byla důvodem no-
velového tekstu § 970, platí i u nás.
Myšlenka totiž, že, vzhledem k ruchu cizi-
neckému v horských krajinách, kde se
převážně vyskytují domy malé, nelze uklá-
dati hostinským odpovědnost za jakoukoliv
náhodu, nýbrž jen risiko, které znamená
pro hosty "otevřený dům". Co platilo o Ra-
kousku, zejména o zemích alpských, platí
u nás zejména o pohraničních horách a
o Slovensku. Komise se také domnívá, že
pochybnosti, které měl R a n d a (Zum Ge-
setzentwurf betreffend die Anderung und
Ergänzung des a. b. G. B., Wien, 1910,
str. 21) byly vývody zprávy justiční ko-
mise panské sněmovny rozptýleny. R a n-
d a vyslovil požadavek, aby hostinský od-
povídal za škodu způsobenou zloději, kteří
se vloudí, a tedy nikoliv zloději, kteří se
vloupají. Zpráva justiční komise na str. 178
hájí názor, že rozhodnutí postulované
R a n d o u lze vyčísti ze slov "fremde, in
dem Hause aus- und eingehende Perso-
nen". Nechť si je tomu tak, či by vykladač
neznalý vývodů zprávy justiční komise
spíše soudil, že se ono ustanovení vztahuje
jen na osoby, které dům frekventují, to
jest častěji navštěvují, jako na př. zřízenci
dodavatelů, jisto je dvojí: Překlad novely,
jenž se doslovně přidržel tekstu němec-
kého, je málo jasný a spíše nemá ani do-
brého smyslu; stěží pak vyjadřuje to, co
vypovídá původní tekst francouzský (čl.
1953 C. c.: "des étrangers allant et venant
dans ľhotellerie"), a konečně, více snad
ještě než německý tekst, vzbuzuje před-
stavu osob navštěvujících hostinec častěji.
Code civil, jehož čl. 1953 skutečně chtěl
slovy právě citovanými postihnouti i zlo-
děje, který se vplížil, pokládal nutným
dáti další ustanovení v čl. 1954, jenž usta-
novil "que les aubergistes et hoteliers ne
sont pas responsables děs vols faits avec
force armée ou autre force majeure".
7 tohoto článku lze pak vhodně argumen-
tovati a contrario, co se týká smyslu člán-
ků předcházejících. Vzhledem k tekstu
§ 970 obč. zák. bylo jen ještě uvážiti (a
učinila tak znovu Superrevisní komise se
zřetelem k došlým připomínkám), zdali
by se nedoporučovalo omeziti odpovědnost
hostinského na škody způsobené osobami,
které dům občas navštěvují, jako hosty,
- 336 -
zřízenci dodavatelů atp. Než myšlenku tu
slušelo zamítnouti. Lze říci naopak, že
více tíží a méně jest odůvodněna odpověd-
nost za škody, způsobené osobami, kterým
nelze přístup odepříti, než za škody způ-
sobené osobami, které v hostinci nemají co
činiti a proti nimž se lze spíše bránit vhod-
nými bezpečnostními opatřeními. V před-
loženém tekstu stal se pokus vystihnouti
myšlenku, že hostinský nese risiko, jímž
jest otevřený dům, slovy, která by myšlen-
ku tu lépe vystihovala než tekst dosavadní.
Aby však nebylo pochybností, budiž zde
konstatováno, že zvolený tekst nikterak
nedopouští takového výkladu, jako by se
hostinskému ukládala odpovědnost jen za
škody, vzniklé v místnostech obecně pří-
stupných. Nemluví se totiž o škodách
vznikajících tím, že ta neb ona míst-
nost jest obecně přístupná, nýbrž o ško-
dách vznikajících tím, že obecně přístupný
je dům.
V ostatním zanechal subkomitét tekst
třetí částečné novely takřka beze změny,
až na to, že druhou větu § 970, odst. 2 obč.
zák. sloučil do jednoho odstavce s odstav-
cem 3 a že v obou případech mluví o pod-
nikatelích, odstraňuje tím jednak nevíta-
nou terminologickou pestrost, jež nemá
věcných důvodů, jednak užívaje slova, jež
svou juristickou bezbarvostí se nejlépe
hodí k tomu, aby bylo vystiženo, že ne-
záleží na tom, zdali jde o vlastníka, pach-
týře a pod. Mimoto v dosavadním § 970 a)
obč. zák. nahradil sumu 1.000 Kč sumou
5.000 Kč.
Superrevisní komise přičinila změny
hojnější. Především v uspořádání: § 970
obč. zák. byl rozdělen na tři paragrafy, při
čemž druhá věta odstavce 2 a odstavec 3
byly zařaděny na konec skupiny předpisů
o přijetí hosta a odkazují na všechny para-
grafy předchozí. § 817 je formulován jako
ustanovení materiálně právní a nikoli jako
ustanovení průvodní. Mluví o hostech a
nikoliv o cizincích, aby dosahoval lépe na
tuzemce (což snad nebylo by pochybno) a
na osoby, které nepřicestovaly odjinud.
Mluví o hostech přijatých, nikoliv o hos-
tech ubytovaných, a spadají tudíž pod toto
ustanovení i osoby přijaté na př. hotelo-
vým zřízencem na nádraží tak, že od nich
převezme zavazadla, i když se pak na ně
nedostalo bytu. Dále mluví o jiných oso-
bách a nikoliv o cizích osobách. Tím budou
lépe postiženy osoby, o kterých nelze dobře
říci, že jsou cizí, jako na př. zřízenci doda-
vatelů a pod. Platí nejen o věcech vnese-
ných od hostí, nýbrž i o věcech vnesených
pro ně (na př. dodávky došlé do hotelu).
Nebyl přijat podnět, aby poslední věta byla
přizpůsobena § 1131 (§ 1304 obč. zák.). Jde
tu především o dvě situace zcela rozdílné
(hostinského na př. a jeho lidi nestihá
žádná vina), vedle toho také soudce usta-
novením, jak je stylisováno, bude veden
k tomu, aby podrobně zkoumal, zdali po-
škozený tím, že zanedbal opatrnost žáda-
nou hoteliérem (třebas jen vývěskou atp.),
sám svou škodu nezavinil, a bude pak mož-
no podle okolností hoteliéra zprostiti odpo-
vědnosti.
V § 820 byla slova "bez prodlení", jichž
užil subkomitét, nahrazena slovy "bez zby-
tečného odkladu", aby byla konformita
s §§ 691, 692, 742 a j.
V § 821 byl tekst § 970 c) obč. zák. vy-
jádřen výrazněji, zvláště také aby se re-
tenční právo vztahovalo i na odměnu za
úschovu (uskladnění) převzatých věcí.
V § 822 mluví se jako v návrhu subko-
mitétu jednostejně o podnikatelích. Pama-
tovati zvláště na odpovědnost společností
spacích vagónů, jak bylo navrhováno, není
jistě nutné. Ustanovení §§ 817 a násl. bude
možno užíti obdobně, pokud platí soud, že
jde o zařízení příbuzné "otevřenému do-
mu".
K hlavě 28 (§§ 823 až 833).
Vzhledem k některým připomínkám uva-
žováno bylo o tom, zda se má ponechati
pro commodatum výraz "půjčka", když se
v běžné řeči užívá výrazu "půjčiti" a slov
od něho odvozených také pro mutuum a
když i zákonodárná a odborná terminologie
nazývá "veřejnými půjčkami" to, co podle
své povahy je zápůjčkou. Protože hospo-
dářský význam mutua daleko převyšuje
význam commodata, je nesporné, že se
častěji mluví o "půjčkách", které jsou
vlastně zápůjčkami, než o půjčkách v tech-
nickém slova smyslu. Jestliže by se ale
mutuum nazvalo "půjčkou", nebylo by
vhodného názvu pro commodatum a obrá-
titi terminologii docela a nazvati commoda-
tum "zápůjčkou" vyvolalo by zmatek.
Z těchto důvodů a přihlížejíc též k tomu,
že dotčená nesrovnalost zákonodárné ter-
minologie a běžné mluvy dosud, jak zkuše-
nost ukazuje, nikdy nepůsobila v praksi
- 337 -