§ 1273.
Kdo plní dluh jiné osoby, za který neručí
(§ 1195), může se před plněním nebo při něm
domáhati na věřiteli, aby mu postoupil svá
práva; učiní-li tak, je v plnění spatřovati
výkup pohledávky.
§ 1274.
Nabízí-li se výkup pohledávky v dohodě
s dlužníkem, musí věřitel přijmouti splnění;
neodpovídá však za pravost a dobytnost po-
hledávky, nejde-li o podvod. Není-li dohody
s dlužníkem, nemusí věřitel od třetí osoby
zpravidla (§ 1195) přijmouti splnění.
Příjemce.
§ 1275.
Dluh se shladí tím, že se splní věřiteli nebo
jeho zástupci k přijetí způsobilému nebo to-
mu, koho soud uznal za věřitele pohledávky.
§ 1276.
Dlužník, který plní osobě, jež předloží kvi-
tanci věřitele, shladí dluh, ačli nevěděl ani ne-
musil věděti, že ona osoba není oprávněna
splnění přijmouti.
§ 1277.
Kdy se shladí dluh tím, že se splní osobě
určené výrokem soudu nebo úřadu, podává se
z ustanovení o těchto výrocích.
§ 1278.
Kdo něco splní věřiteli, kterému nepřísluší
správa jeho jmění, je povinen splniti dluh
znovu, jestliže to, co bylo poskytnuto, již není,
ani to nebylo obráceno ku prospěchu příjemce.
Kvitance.
§ 1279.
Kdo splnil nebo plní dluh, jest oprávněn do-
máhati se na příjemci kvitance, t. j. písem-
ného potvrzení, že dluh byl splněn, ve všech
případech, v kterých je to v souhlase s pra-
vidly poctivého styku. V kvitanci je vyznačiti
jméno dlužníka i věřitele, předmět dluhu a
místo a čas, kde a kdy byl splněn. Kvitance
musí býti podepsána věřitelem nebo jeho
oprávněným zástupcem. Náklady kvitance
nese, není-li vyjednáno nic jiného, věřitel.
- 220 -
§ 1280.
Je-li vydána kvitance na jistinu, má se za
to, že byly zapraveny také úroky.
§ 1281.
Má-li věřitel od dlužníka dlužní úpis, je po-
vinen, kromě toho, že mu vydá kvitanci, vrá-
titi dlužní úpis nebo odepsati splátku na dluž-
ním úpise. Tvrdí-li, že nemůže dlužní úpis vrá-
titi, je dlužník oprávněn domáhati se na něm
prohlášení ověřeného soudem nebo notářem,
že dlužní úpis pozbyl platnosti. Obdrží-li dluž-
ník od věřitele dlužní úpis bez kvitance, má se
za to, že dluh byl splněn.
§ 1282.
Jde-li o opakované dávky z téhož právního
důvodu, má se za to, že ten, kdo předloží kvi-
tanci na dávku později splatnou, splnil také
dávky dříve splatné.
§ 1283.
Trvá-li zvyklost nebo je-li mezi stranami
obvyklé, že se čas od času účtuje, má se za to,
že ten, kdo vykáže zaplacení dluhu z doby po-
zdější, má vyrovnány i účty starší.
Splnění dluhu z papírů majiteli svědčících.
§ 1284.
Zavázal-li se kdo v listině, že bude plniti je-
jímu přínosci (papír majiteli svědčící), je po-
vinen plniti podle obsahu listiny, jen předlo-
ží-li se mu papír k výplatě a vrátí-li se za vý-
platu.
§ 1285.
Dlužník je povinen plniti přínosci papíru,
ačli nevěděl nebo nemusil věděti, že přínosce
není vlastníkem ani není oprávněn vybrati
plnění.
§ 1286.
Vedle námitky podávající se z § 1285 může
dlužník činiti přínosci jen takové námitky,
které se týkají platnosti papíru nebo které
plynou z jeho obsahu nebo které mu příslušejí
přímo proti tomu, kdo se domáhá plnění.
§ 1287.
Je-li v papíru se svolením dlužníkovým
označena jen určitá osoba jako oprávněná
- 221 -
z papíru, je dlužník povinen plniti jen této
osobě, předloží-li mu papír k výplatě a vrátí-li
jej za výplatu.
§ 1288.
Vychází-li z obsahu papíru najevo, že se vý-
plata provede, splní-li se určité podmínky, je
dlužník povinen plniti, jen když tyto pod-
mínky jsou splněny.
Složení dluhu k soudu.
§ 1289.
Nelze-li dluh splniti proto, že věřitel je ne-
znám nebo nepřítomen nebo že to, co se mu
nabízí, bez důvodu odmítne; že dlužník bez
vlastní viny je v nejistotě, kdo je věřitelem;
nebo že se vyskytly jinaké důležité důvody na
straně věřitele, je dlužník, nebo kdo jiný je po-
volán splniti, oprávněn dlužnou věc složiti
k soudu nebo, nehodí-li se k tomu, žádati, aby
soud učinil opatření, aby byla vzata v úschovu.
§ 1290.
O složení zpraví soud toho, pro koho se slo-
žení stalo, a podle potřeby zařídí jeho za-
stoupení.
§ 1291.
Stalo-li se složení řádně, je dlužník osvo-
bozen.
§ 1292.
Jakmile věřitele dojde zpráva o složení, jest
ukladateli na žádost vrátiti věc jen tehdy,
když si takové vrácení vymínil a soud ještě
nerozhodl, zda se složení stalo řádně čili nic;
když soud rozhodl, že se složení nestalo řádně;
nebo když s žádostí ukladatele vyslovil sou-
hlas ten, pro koho věc byla slovena.
Splnění nedluhu.
§ 1293.
Jestliže někdo jinému omylem, byť i to byl
omyl právní, splní, co mu není dlužen, může
se domáhati vrácení toho, co bylo plněno.
§ 1294.
Stran toho, co nemůže býti vráceno, stran
plodů těžených i zanedbaných a přírůstku,
jakož i stran nákladu, platí o nepoctivém pří-
- 222-
jemni ustanovení §§ 119 a 120. Byla - li takto
plněna práce, může pracovník pohledávati
plat, přiměřený způsobenému užitku.
§ 1295.
Na příjemci poctivém se může plnitel do-
máhati toho, čím je příjemce na újmu plni-
tele obohacen. Po doručení žaloby se závazek
poctivého příjemce přitužuje podle § 121.
§ 1296.
Kdo přijme nedluh, je příjemcem nepocti-
vým nebo poctivým podle toho, zda věděl nebo
musil věděti, že plnitel je na omylu, čili nic.
§ 1297.
Je - li někdo povinen dáti ze dvou věcí jen
jednu podle své volby a dá - li omylem obě, zá-
leží na něm, chce - li se domáhati vrácení té
či oné.
§ 1298.
Vrácení splněného dluhu lze se domáhati
také tehdy, když dluh je dosud jakýmkoliv
způsobem nejistý nebo závislý na výmince.
Splní - li však někdo předčasně dluh pravý a
bezvýminečný, nemůže se domáhati vrácení
toho, co bylo plněno, a nemůže se ani domá-
hati úroků z mezidobí.
§ 1299.
Splní - li někdo dluh promlčený, nežalova-
telný nebo takový, který je neplatný z nedo-
statku formy, nemůže vymáhati, co bylo plně-
no, právě jako ten, kdo plní věda, že tím není
povinen.
§ 1300.
Toto ustanovení však neplatí tehdy, když
splní dluh osoba, které nepřísluší správa je-
jího jmění.
Jiná plněni bez právního důvodu.
§ 1301.
Je - li plněno k účelu možnému a dovolenému
a nebylo - li ho dosaženo náhodou nebo vůlí
strany jedné nebo druhé, platí přiměřeně
ustanovení §§ 1293 až 1300, není - li ustanovení
odchylných.
§ 1302.
Komu bylo takto plněno, má postavení
poctivého příjemce nedluhu po doručení ža-
- 228 -
loby (§ 121); avšak snoubenec, který je podle
§§ 800 a 801 povinen vrátiti dar, je takovým
příjemcem teprve od doby, kdy zvěděl o zru-
šení zasnoubení.
§ 1303.
Dá-li někdo vědomě něco k účelu nemož-
nému nebo nedovolenému, nemůže se domá-
hati, aby mu to bylo vráceno.
§ 1304.
Dá-li však někdo, aby zabránil nedovole-
nému činu, něco tomu, kdo se chtěl činu do-
pustiti, může se domáhati vrácení.
§ 1305.
Předpisů §§ 1293 až 1300 jest přiměřeně
užíti také tehdy, když právní důvod věc po-
držeti pominul.
2. Kompensací.
§ 1306.
Vyskytnou-li se vzájemné pohledávky,
které jsou pravé a jdou na plnění stejného
druhu, zrušují se kompensací, pokud se na-
vzájem kryjí, když některá z obou stran učiní
projev nesoucí se ke konapensaci. Kompensace
působí ode dne, kdy se pohledávky setkají.
§ 1307.
Ke kompensaci se nehodí pohledávky uve-
dené v § 1299, není-li ustanoveno nic jiného.
§ 1308.
Proti pohledávce dospělé nelze kompenso-
vati pohledávku nedospělou a ke kompensaci
se nehodí pohledávky neurčité.
§ 1309.
Proti pohledávkám na vrácení věcí své-
mocně odňatých, půjčených nebo do uscho-
vání vzatých, najatých nebo pachtovaných
nelze vykonati právo zadržovací ani kompen-
saci. Proti pohledávkám z nepravidelné
smlouvy schovací je kompensace možná.
§ 1310.
Nelze vykonati kompensaci proti pohledáv-
kám na nutnou výživu a vůbec proti pohledáv-
kám nezabavitelným.
- 224 -
§ 1811.
Dlužník nemůže naproti svému věřiteli
zpravidla (§§ 1198, 1237) kompensovati, co
věřitel má plniti jinému nebo jiný dlužníkovi.
§ 1312.
Byla-li pohledávka převedena postupně na
několik osob, může dlužník sice kompensovati
svoji pohledávku, kterou měl v době, kdy dluh
byl po prvé postoupen, za věřitelem prvním,
jakož i svoji pohledávku za věřitelem posled-
ním, ale nemůže kompensovati svou pohle-
dávku, kterou má za některým z věřitelů pro-
středních.
§ 1313.
Jiných vlastností pohledávek, než které
jsou uvedeny v předcházejících předpisech,
potřebí není.
3. Vzdáním.
.§ 1314. .
Je-li věřitel oprávněn nakládati se svým
právem, může se ho také k dobru dlužníka
vzdáti a tím závazek zrušiti.
§ 1315.
Vzdá-li se někdo práva domáhati se ná-
hrady škody vzniklé na pozemku a zapíše-li
se takové vzdání do veřejných knih, působí
i proti pozdějším vlastníkům.
4. Sjednocením práva se závazkem.
§ 1316.
Sjednotí-li se kterékoliv právo se závazkem
v jedné osobě, pomine závazek a právo, ne-
plyne-li ze zákona nic jiného.
§ 3317.
Sjednotí-li se v jedné osobě práva a zá-
vazky zapsané do knih veřejných, trvají, do-
kud se nevymaží z knih. Až do té doby může
zapsané zástavní právo býti s jinou pohledáv-
kou spojeno vlastníkem nebo exekucí.
5. Nemožností.
§ 1318.
Podlehne-li určitá věc zkáze skutečností, za
kterou dlužník neodpovídá, ruší se tím vše-
- 225 -
chen závazek, i závazek nahraditi její hod-
notu. To platí i tehdy, nelze-li splniti závazek
pro jinou skutečnost, za kterou dlužník neod-
povídá. Jde-li o částečnou nemožnost, je hle-
děti stran trvání nebo zániku závazku k § 709.
§ 1319.
Vždy však má dlužník povinnost to, co ob-
držel pro splnění závazku, vrátiti nebo nahra-
diti jako poctivý držitel, ale tak, aby ze škody
jiného neměl užitek.
§ 1320.
6. Projitím času.
Práva a závazky pomíjejí také, když projde
čas, na který jsou obmezeny poslední vůlí,
smlouvou, výrokem soudu nebo úřadu nebo
zákonem.
HLAVA 47.
Vydrženi a promlčení.
§ 1321.
Ustanovení všeobecné.
Vydržením práva vznikají a promlčením za-
nikají.
Vydržení řádné.
Jeho náležitosti: 1. Držba:
§ 1322.
K vydržení práva je kromě způsobilé osoby
a způsobilé věci nutná její držba, jež musí
býti řádná, poctivá a pravá a jež musí trvati
po všechen čas zákonem vyměřený.
a) řádná;
§ 1323.
Držba je řádná s hlediska vydržení, když
se zakládá na důvodu, který by postačil ke
vzniku práva, kdyby náleželo převodci nebo
kdyby bylo zřízeno osobou oprávněnou.
§ 1324.
Práva vlastnického k věcem zastaveným,
zadržovaným, pronajatým, propachtovaným,
půjčeným, do schování nebo do požívání da-
- 226 -
ným nemohou věřitelé, nájemci, pachtýři, vy-
půjčitelé, schovatelé nebo poživatelé nabýti
vydržením pro nedostatek řádnosti držby.
Dědicové jejich nemají více důvodu než oni
sami.
§ 1325.
b) poctivá;
Držba musí býti poctivá (§§ 109 až 112).
Nepoctivost předchůdce nevadí poctivému ná-
stupci nebo dědici, aby počal vydržení ode
dne, kdy nabyl držby (§ 1357).
§ 1326.
c) pravá.
Držba musí býti pravá (§ 113). Nepravost
držby překáží i vydržení dědicovu.
2. Doba vydržecí.
§ 1327.
Právo vlastnické k věci nemovité a vůbec
právo, které má povahu věci nemovité, vydrží,
kdo je drží způsobem zákonným po třicet let.
Jde-li o jinou věc nebo právo, je vydržecí
doba tříletá.
§ 1328.
Jak někdo nabývá uplynutím času práva,
které je pro něho zapsáno ve veřejných kni-
hách, ustanovuje právo knihovní.
§ 1329.
Jde-li o právo, které se zřídka vykonává,
je potřebí vedle průběhu třiceti let, aby právo
po každé, když se naskytne příležitost, bylo
vykonáno a aby se tak stalo aspoň třikrát.
Nedošlo-li takto na trojí výkon, prodlužuje
se vydržecí doba, až právo bude vykonáno po
třetí.
§ 1330.
Proti státu a proti jiným právnickým oso-
bám veřejného práva vydrží se právo vlast-
nické k věci nemovité a vůbec právo, které
má povahu věci nemovité, ve čtyřiceti letech.
Jde-li o jinou.věc nebo právo, je vydržecí
doba šestiletá.
§ 1331.
Následuje-li po osobě nepožívající výhody
osoba výhody požívající, počítá se doba držby
- 227 -
proti předchůdci do vydržecí doby šestileté
dvojnásob, do doby čtyřicetileté čtyřmi třeti-
nami. Následuje-li po osobě požívající výhody
osoba výhody nepožívající, počítá se doba
držby proti předchůdci do vydržecí doby tří-
leté jednou polovinou, do doby třicetileté
třemi čtvrtinami.
§ 1332.
Kdo je ve společenství s osobou, která podle
zákona při vydržení požívá zvláštní výhody,
tomu se dostane stejné výhody, zakládá-li ono
společenství takovou jednotu zájmů, že by ná-
sledek způsobený dokonaným vydržením nut-
ně postihl oba společníky.
§ 1333.
Také ten, kdo nabyl věci movité přímo od
nepravého nebo nepoctivého držitele nebo není
s to, aby jmenoval svého předchůdce, může
právo vlastnické vydržeti, jen uplyne-li doba
dvojnásob dlouhá, než jaké by bylo potřebí
jinak.
§ 1334.
Vydržení mimořádné.
Kdo opírá svoje vydržení o dobu třicetiletou
nebo čtyřicetiletou, nepotřebuje k vydržení,
aby jeho držba byla řádná a pravá. Drží-li
však nepoctivě, nenabývá ani tenkrát, když
uplyne třicet nebo čtyřicet let.
Promlčeni.
§ 1335.
Právo vlastnické zanikne, když v době pro-
mlčecí nebude proveden nárok na vydání věci
(§ 146).
§ 1336.
Právo zatěžující jiného, ať je do veřejných
knih zapsáno čili nic, zaniká, když podle toho,
o jaké právo jde, buď oprávněná osoba právo
v promlčecí době nevykoná, ač mohlo býti vy-
konáno, nebo do téže doby neprovede nároku
na odklizení stavu, který se právu příčí, ač
nárok mohl býti proveden.
§ 1337.
Je-li pohledávka splatná na výpověď, počíná
se promlčení dnem, kdy věřitel nejprve mohl
způsobiti svou výpovědí splatnost pohledávky.
- 228 -
§ 1338.
Trvá - li zvyklost, nebo je - li mezi stranami
obvyklé, že se účet o pohledávce předkládá
za určitá období, počíná se promlčení koncem
takového období.
Výjimky.
§ 1339.
Promlčením nezanikají pohledávky na vý-
živu zakládající se na poměrech rodinných.
§ 1340.
Nepromlčuje se také právo na rozdělení spo-
lečné věci, na obnovu a úpravu hranic, na zří-
zení cesty nezbytné a na výkup reálného bře-
mena.
§ 1341.
Kdo směl vykonati nějaké právo na celém
pozemku nebo rozličným způsobem podle li-
bosti, neobmezuje se v svém právu tím, že je
vykonával po sebe delší čas toliko na některé
části pozemku nebo toliko některým způso-
bem; měl - li by v svém právu býti obmezen,
musil by dříve někdo proti němu nabýti práva
zapovídacího vydržením nebo jiným způso-
bem.
§ 1342.
Promlčením nezanikne právo zástavní, do-
kud věřitel má movitou zástavu v rukou, a
zajištěná pohledávka, pokud je kryta zásta-
vou, dojde uspokojení ze zástavy. Když pro-
mlčením zamkne pohledávka, lze, dokud takto
trvá zástavní právo, vyplatiti zástavu splně-
ním pohledávky nebo cenou zástavy, je - li nižší
než pohledávka.
§ 1343.
Ustanovení předcházejícího paragrafu platí
obdobně, má - li věřitel právo zadržovací.
Doba promlčecí.
§ 1344.
Doba promlčecí trvá třicet let.
§ 1345.
Jde - li o právo, které se zřídka vykonává, je
vedle uplynutí třiceti let potřebí, aby ten,
komu právo přísluší, ve třiceti letech, ač se
příležitost k tomu vyskytla aspoň třikrát,
- 229 -
nikdy ho nevykonal. Nevyskytne-li se ve tři-
ceti letech příležitost právo vykonati po tři-
krát, prodlužuje se doba promlčecí, až z trojí
příležitosti žádné nebude užito.
§ 1346.
Jde-li o osoby požívající podle § 1330 zvlášt-
ních výhod, platí místo promlčecí doby třice-
tileté doba čtyřicetiletá. Následují-li po sobě
osoby požívající výhody s osobami výhody ne-
požívajícími, je hleděti k § 1331. Jde-li o zá-
jmové společenství osoby požívající výhody
s osobou výhody nepožívající, platí § 1332.
§ 1347.
Pohledávky zadržených občasných plnění
splatných ve lhůtách nejvýše jednoletých,
jako úroků, rent, příspěvků vyživovacích a
dávek výměnkových, zanikají ve třech letech.
Právo samo se promlčí, když se nevykoná po
třicet let.
§ 1348.
Ve třech letech se promlčují pohledávky:
1. za dodání věcí, za provedení prací nebo
za obstarání záležitostí v živnostenském, ob-
chodním, zemědělském nebo jinakém provo-
zování;
2. za stravování, ošetřování, léčení, výchovu
nebo vyučování;
3. nájemného a pachtovného;
4. osob konajících práce co do platů a ná-
hrady výdajů ze smluv o práci, pak pohle-
dávky zaměstnavatelů co do záloh daných na
takové pohledávky;
5. lékařů, zvěrolékařů, zubních techniků, po-
rodních asistentek, soukromých učitelů, advo-
kátů, pak notářů, patentových zástupců a
všech jiných osob veřejně ustanovených k ob-
starávání záležitostí co do odměny za jejich
výkony a náhrady jejich výdajů, pak pohle-
dávky stran co do záloh daných oněm osobám.
§ 1349.
Ve třech letech se promlčují práva nebo ná-
roky:
1. odvolati dar pro nevděk obdarovaného;
2. odporovati provedenému rozdělení spo-
lečné věci;
3. domáhati se jiného určení hranic, než jak
je soud určil podle § 239;
4. domáhati se, aby byla zrušena smlouva
- 280 -
pro zkrácení přes polovinu hodnoty nebo pro
donucení nebo pro omyl, pokud druhé straně
nelze vytknouti lstivé jednám;
5. dokročiti na obdarovaného pro zkrácení
dílu povinného;
6. domáhati se, aby pořízení pro případ
smrti bylo prohlášeno neplatným nebo aby byl
vyplacen nebo doplněn povinný díl.
§ 1350.
V případech uvedených v § 1349, č. 5 a 6
se neskončí doba promlčecí dříve, než uplynou
tři léta od přikázání pozůstalosti.
§ 1351.
Služebnost se promlčí, když se obtížená
osoba výkonu služebnosti zprotiví a osoba
oprávněná se do tří let nedomáhá svého práva.
§ 1352.
Nárok na náhradu škody se promlčuje ve
třech letech od té doby, kdy poškozený zví,
jaká škoda jest a kdo za ni odpovídá, ať škoda
vznikne porušením povinnosti vyplývající
z právního jednání, ať mimo takovou povin-
nost. Když poškozený nezví o škodě nebo
o osobě náhradou povinné, zanikne nárok,
když uplyne třicet let.
§ 1353.
Nároky ohlášené podle §§ 815 a 833 pro-
mlčují se ve třech letech od konce ohlašovací
doby.
§ 1354.
Promlčení pohledávek vykonatelných.
Pohledávky přisouzené rozsudkem nebo ji-
ným výrokem, který nabyl moci práva, pohle-
dávky přiznané vykonatelným smírem nebo
jinou vykonatelnou listinou a pohledávky zjiš-
těné v řízení konkursním nebo vyrovnacím
promlčují se ve třiceti (§ 1344) nebo ve
čtyřiceti letech (§ 1346). Jestliže výrok nebo
právní jednání tu uvedené uloží povinnost
k. opakujícímu se plnění (§ 1347), které do-
spěje v budoucnosti, promlčuje se nárok na
jednotlivé takové plnění podle § 1347.
- 231 -
Jiné doby promlčecí a doby k provedení
nároků.
§ 1355.
Ustanoveni této hlavy o době promlčecí
platí, nejsou-li pro promlčení jednotlivých ná-
roků zákonem vyměřeny doby jiné.
§ 1356.
Některé nároky zaniknou, když nebudou
provedeny do ustanovené doby. O tom jsou
dána ustanovení na místech, kde je o těchto
nárocích řeč.
§ 1357.
Vpočtení doby předchůdcovy.
Kdo nabude poctivě držby od držitele řád-
ného a poctivého, má jako nástupce právo zapo-
čísti si vydržecí dobu předchůdcovu (§ 1325);
jde-li o nabytí práva vydržením třicetiletým
nebo čtyřicetiletým, lze vpočísti dobu před-
chůdcovy držby, i když nebyla řádná nebo
pravá. Na průběh promlčení nepůsobí změna
v osobách, kterých se týká.
Jak se vydržení a promlčení staví.
§ 1358.
Proti nezletilým, choromyslným a slabo-
myslným nepočíná se vydržení ani promlčení,
dokud se těmto osobám nezřídí řádný zástupce.
Vydržení nebo promlčení již započaté probíhá
dále, nemůže však skončiti, dokud překážka
nepomine. Překážka pomine také tím, že se
zřídí řádný zástupce nebo že na místo osoby
požívající této výhody vstoupí osoba této vý-
hody nepožívající. Vydržení a promlčení se
však neskončí dříve, než uplynou dvě léta
potom, kdy pomine překážka. Je-li promlčecí
doba kratší než dvě léta, platí tato kratší doba
místo doby dvouleté.
§ 1359.
Promlčení práva, které náleží k pozůsta-
losti, pak vydržení a promlčení práva proti
pozůstalosti se neskončí dříve než šest měsíců
potom, kdy lze právo provésti se strany
zástupce pozůstalosti nebo proti němu, nebo
potom, kdy byl prohlášen konkurs na pozůsta-
lost, které se podle ustanovení práva dědic-
kého nedostalo zastoupení. Je-li promlčecí doba
kratší než šest měsíců, platí tato kratší doba
místo doby šestiměsíční.
- 282 -
§ 1360.
Mezi nerozvedenými manžely, pak mezi
dětmi v moci rodičské a chráněnci na straně
jedné a jejich rodiči vykonávajícími moc ro-
dičskou, poručníky, opatrovníky, podpůrci na
straně druhé vydržení nebo promlčení ani se
nepočíná ani dále neprobíhá.
§ 1361.
Zdržuje-li se někdo mimo hranice tohoto
státu za příčinou služby veřejné nebo nejdou-li
práva, jako v čas války nebo jiných pohrom,
vydržení nebo promlčení ani se nepočíná ani,
dokud překážka trvá, neprobíhá.
Jak se vydržení a promlčení přerušují.
§ 1362.
Jak vydržení tak i promlčení se přerušují,
když ten, kdo se toho neb onoho chce dovo-
lávati, dříve než čas projde, bud" výslovně nebo
mlčky právo druhého uzná, nebo když jej
oprávněná osoba žaluje a ve sporu náležitě
postupuje. Nalezne-li se však výrokem v moc
práva vešlým, že zažalovaný nárok netrvá, je
po zákonu vydržení i promlčení nepřerušeno,
žalobě jsou postaveny na roven takové úkony,
které podobně jako žaloba vedou k uspokojení
nebo k určení nároku mocí úřední.
§ 1363.
Avšak vydržení nebo promlčení některého
práva, dovršené za rozepře nebo za řízení jí
na roven postaveného nebo teprve po jich
skončení, nebude na újmu tomu, komu doda-
tečně byla povolena obnova rozepře nebo ří-
zení provedených o tomto nároku.
§ 1364.
Vydržení i promlčení směřující proti stavu
knihovnímu přerušuje se knihovním zápisem
práva, které by vydržením nebo promlčením
bylo zkráceno, bylo-li zápisu dobyto v nezavi-
něné nevědomosti o probíhajícím vydržení
nebo promlčeni.
Právní následky vydržení nebo promlčení.
§ 1365.
Nabyl-li někdo vydržením nebo promlčením
knihovního práva nebo byl-li promlčením zba-
- 283 -
ven knihovní závady, může se domáhati, aby
byl knihovní stav uveden v soulad se skuteč-
ným stavem právním.
§ 1366.
Vydržení nebo promlčení není na újmu
tomu, kdo dobyl zápisu práva, které vydrže-
ním nebo promlčením bylo zkráceno, důvěřuje
(§§ 109 až 112) v knihy veřejné.
§ 1367.
K vydržení a promlčení je přihlížeti, jen
když se ho strana dovolává.
§ 1368.
Promlčení nelze se vzdáti ani je prodloužiti.
Promlčení se nelze ani napřed vzdáti, aniž
lze ujednati delší čas promlčecí, než jaký je
vyměřen zákonem.
§ 1369.
Promlčení námitky.
Uplyne - li doba promlčecí, platí o promlčení
námitky totéž, co platí o promlčení práva,
není - li zákonem ustanoveno nic jiného.
- 234 -
Důvodová zpráva.
I. Vývoj a postup přípravných prací na novém zákoníku
občanském.
S přípravnými pracemi na novém záko-
níku občanském započato bylo záhy potom,
co samostatný československý stát vstoupil
v život. V oboru práva občanského nahra-
zení dvojitého právního řádu, prozatímně
zachovaného v platnosti zákonem ze dne
28. října 1918, č. 11 Sb. z. a n., řádem jed-
notným, jevilo se tím naléhavějším, že jen
v území dříve rakouském bylo právo občan-
ské kodifikováno ve všeobecném občanském
zákoníku z r. 1811, pozměněném a doplně-
ném zvláště novelami z r. 1914,1915,1916,
kdežto na území dříve uherském jen ně-
které úseky občanského práva upraveny
byly zákony zvláštními, jinak ale platilo
právo obyčejové, o němž poučení bylo
možno čerpati jen z pramenů namnoze ne-
snadno dostupných. Z občanského zákoníka
rakouského, jenž byl přechodně zaveden
v bývalém Uhersku, zůstala podle usnesení
judexkuriální konference v platnosti jen
ustanovení týkající se nabývání, převodu,
obmezení a zániku práv knihovních.
Rychlé opatření nového občanského zá-
koníka, jenž by platil na celém území čes-
koslovenské republiky, zdálo se za tohoto
stavu nutným nejen z důvodů zásadních -
že totiž jednotný stát vyžaduje jednotného
právního řádu především v oboru tak důle-
žitém a každého člena státu se dotýkají-
cím, jako je právo občanské - nýbrž
i z důvodů praktických. Zejména bylo
nutno očekávati, že čilý styk mezi oběma
oblastmi, rozdělenými před převratem poli-
tickými hranicemi mezi Rakouskem a
Uherskem, zvláště v oboru práva občan-
ského povede ke kolisím mezi oběma plat-
nými právními řády.
Na obšírnější práci zákonodárnou nebylo
ovšem v prvních dobách československé re-
publiky možno pomýšleti. Poměry, za ja-
kých se nový stát zrodil, vyžadovaly, aby
pozornost byla věnována především likvi-
daci následků světové války a řešení nutka-
vých problémů hospodářských a sociálních.
Bylo zřejmé, že úkol odpovědný a nesnadný
i v dobách klidného vývoje státního života
nemůže býti rychle zdolán v situaci, v které
se octla československá republika po stát-
ním převratu. Zbývalo jediné užíti toho, co
bylo po ruce. Ministerstvo spravedlnosti
připravilo proto český překlad občanského
zákoníka z r. 1811, jejž jen doplnilo podle
novel a zákonů mezitím vydaných (jmeno-
vitě podle zákona z 22. května 1919, č. 320
Sb. z. a n.), a hodlalo navrhnouti, aby tento
překlad zaveden byl na celém území repu-
bliky jako občanský zákoník nový. Návrh
sdělený profesorům práva občanského Dr.
Krčmářovi a Dr. Svobodovi se
však nesetkal s jejich souhlasem. Vyslovili
se, že pouhý překlad občanského zákoníka
z r. 1811 ani s navrženými doplňky pro po-
třeby právního života nepostačí; doporo-
čili, aby revise tekstů dosavadních byla pro-
nikavější a aby byla provedena podle směr-
nic, jež by určila komise složená jak z teo-
retiků občanského práva, tak i ze zástupců
praktických povolání právnických.
Řídíc se projeveným přáním, vyžádalo
si ministerstvo spravedlnosti posudek
o tom, jak by se mělo postupovati při pří-
pravě nového občanského zákoníka, od ko-
mise, do níž byli přizváni universitní profe-
soři a zástupcové soudců, advokátů a no-
tářů. Na poradách, které se konaly dne 6.
- 235 -