března a 16. června 1920, byla v zásadě
usneseno, že nemá býti tvořen od základu
nový občanský zákoník, nýbrž že za pod-
klad jednání sluší vzíti občanský zákoník
z r. 1811. Z tekstu jeho měla býti všechna
ustanovení zastaralá a nepraktická,,-vy-
puštěna, ustanovení nevyhovující přítomné
době nebo ostatnímu právnímu' řádu česko-
slovenské republiky měla býti přiměřeně
pozměněna a zákon měl býti doplněn jednak
předpisy, jež dosud, ač se ho úzce dotýkaly,
z různých důvodů nebyly pojaty do jeho
tekstu, jednak předpisy upravujícími nové
zjevy života hospodářského a sociálního.
Změny měly býti omezeny na míru nejnut-
nější a opětovné bylo zdůrazňováno, že
nemá jíti než o opatrnou revisi zákona
dosavadního. Zároveň však bylo doporu-
čeno všeobecně, aby se přihlíželo k právu
platnému na Slovensku a v Podkarpatské
Rusi.
Není snad třeba obšírně odůvodňovati,
proč za podklad přípravných prací zvolen
byl zákoník občanský z r. 1811 (v novelové
úpravě), jenž měl býti jen upraven a zmo-
dernisován, a proč na příklad nebyla při-
jata za vzor nového zákoníka českosloven-
ského některá kodifikace cizozemská. Jde
přece o to, aby se nový zákoník přimkl co
nejtěsněji k právnímu stavu dosavadnímu,
což se může státi jediné tím, že bude zalo-
žen na zákoně, jenž v jedné části státu od
počátku - kromě Hlučínska, na němž byl
zaveden od 1. května 1920 (srv. ví. nař.
z 11. března 1920, é. 152 Sb. z. a n.) -
platí; v druhé části pak něco z občanského
zákoníka se kryje s právem domácím, něco
se vžilo jako právo obyčejové; o něčem bylo
již tehdy jisto, že bude zvláštním zákono-
dárným aktem zavedeno na Slovensko a
Podkarpatskou Rus (jako se stalo s usta-
noveními hlavy 26 druhého dílu občanského
zákoníka zákonem ze dne 13. července 1922,
č. 244 Sb. z. a n.). Jistě není ani bez vý-
znamu okolnost, že tím, že se provede jen
revise zákoníka z r. 1811, zachovají se val-
nou měrou v platnosti výtěžky bohaté lite-
ratury, jež se k tomuto zákoníku pojí, a
Že i k judikatuře opřené o tento zákoník
bude možno, byť s jistou opatrností, i na-
dále přihlédati. Uváží-li se pak na konec,
že občanský zákoník z r. 1811 v kruzích
pěstitelů právní vědy i praktiků se dosud
těší pro vnitřní své hodnoty nemalé váž-
nosti a že nad mnohé kodifikace cizí ne-
sporně vyniká jasností a stručností a často
i obsahem, svých jednotlivých, ustanovení,
nelze se diviti, že podle směrnic příprava
nového zákoníka měla záležeti v revisi
tekstu novelisovaného zákoníka z r. 1811.
Výhod těchto neposkytovala žádná kodi-
fikace cizozemská, ani uherská osnova
z r. 1913. Všechny tyto důvody za správné
uznali i slovenští právníci a na poradách
konaných v r. 1920 v Bratislavě schválili
všeobecné směrnice dohodnuté na poradách
pražských.
V době, kdy byly určeny zásady pro re-
visní práce, zasáhly již do občanského zá-
koníka dva důležité zákony, totiž zákon
z 22. května 1919, č. 320 Sb. z. a n., kterým
se mění ustanovení občanského práva
o obřadnostech smlouvy manželské, o roz-
luce a o překážkách manželství, a zákon
z 23. července 1919, č. 447 Sb. z. a n., kte-
rým se snižuje věk nezletilosti. Potom, co
se počalo pracovati na novém občanském
zákoníku, soustředila se pozornost zákono-
dárných činitelů na toto dílo a nebyla při-
jata myšlenka, že by se unifikace měla pro-
váděti postupně zákony upravujícími jed-
notlivé výseky občanského práva. Jen vý-
jimečné se tak stalo a sjednoceny byly na
př. zákonem z 28. března 1928, č. 56 Sb.
z. a n., předpisy o osvojení, neboť právo
platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi
v tomto oboru jak po stránce obsahové, tak
po stránce kompetenční vykazovalo vážné
nedostatky. Jinak dotčeny byly předpisy
občanského zákoníka přímo jen zákony z 1.
dubna 1921, č. 155 Sb. z. a n., kterým změ-
něn byl § 1154 b) obě. zák., zákonem z 21.
prosince 1921, č. 497 Sb. z. a n., kterým
změněn byl § 1164 obč. zák., zákonem z 11.
května 1923, č. 106 Sb. z. a n., o naklada-
telské smlouvě, kterým nahrazeny byly
kusé a nedostatečné předpisy §§ 1172 a
1173 obč. zák., a zákonem z 3. července
1924, č. 179 Sb. z. a n., o zrušení svěřen-
ství, kterým zrušeny byly §§ 618 až 645
obč. zák. Je samozřejmé, že k těmto změ-
nám bylo přihlédnuto při revisních pracích.
Na poradě ze 16. června 1920 ustanoveny
byly také již některé podrobnosti o postupu
revisních prací a jmenovitě bylo rozhod-
nuto, že v prvním pracovním období má
býti revise svěřena čtyřem subkomitétům,
jejichž referenty měli býti profesoři Dr.
Kafka, Dr. Krčmář, Dr. Stieber
a Dr. Svoboda. Na další poradě z 15.
listopadu 1920 bylo usneseno zříditi ještě
subkomitét pátý, v němž referát byl svěřen
prof. Dr. W e i s s o v i. Prací subkomitétů
měli se zúčastňovati - kromě úředních za*
- 236 -
stupců ministerstva spravedlnosti a mini-
sterstva pro sjednocení zákonův a organi-
sace správy - členové vybraní ze stavu
soudcovského, advokátského a notářského.
Práce byla rozdělena mezi subkomitéty
takto:
Prvnímu subkomitétu, jehož referentem
byl prof. Dr. Krčmář, a členy rada
vrchního zemského soudu Dr. Č a k r t
(jejž vystřídal vicepresident vrchního zem-
ského soudu Dr. Kasper), notář Dr.
F r e n z l, advokáti Dr. Hoffmeister
a Dr. K l i n e b e r g e r, notář Dr. Král
a rada vrchního zemského soudu Dr. N ě-
m e c, připadlo projednati ustanovení
úvodní a první hlavu prvního dílu, z dru-
hého dílu všeobecnou část práva obligač-
ního a hlavy 18 až 22 a díl třetí.
Zbývající část práva obligačního, t. j.
hlavy 23 až 27, 29 a 30 druhého dílu, byla
svěřena subkomitétu prof. Dr. W e i s s e,
jehož členy byli notář Dr. čapek, rada
vrchního zemského soudu Doležal,
advokáti Dr. Eckstein a Dr. Polan,
rada vrchního zemského soudu Dr. Říha
a notář Dr. Svoboda.
Subkomitétu pro právo rodinné připadly
předpisy hlav 2 až 4 prvního dílu a před-
pisy o smlouvách svatebních (hlava 28 dílu
druhého). Referentem byl prof. Dr.
Kafka a členy rada vrchního zemského
soudu Dr. C e r m a n, notář Dr. Černý,
advokáti Dr. Löwy a Dr. Sobička,
rada vrchního zemského soudu W u n s c h
a notář Dr. Z m e k.
Subkomitét pro právo věcné projednal
úvod a hlavy 1 až 7 a 16 druhého dílu. Re-
ferát měl prof. Dr. S t i e b e r, členy byli
radové vrchního zemského soudu čer-
vinka a Dobiáš, president notářské
komory Dr. Culík, advokát Dr. Ka-
sa n d a a notář Dr. Mokrý. Na přání
referentovo zúčastňoval se prací v tomto
subkomitétu také prof. Dr. W e i s s.
Právo dědické, t. j. hlavy 8 až 15 dru-
hého dílu, projednával subkomitét prof. Dr.
Svobody, jehož členy byli rada vrch-
ního zemského soudu Baleár, president
notářské komory Dr. Batěk, advokáti
Dr. Hammer a Dr. Krýsa, notář
Dr. Schäfer a rada vrchního zemského
soudu Dr. Soukup.
Vedení prací příslušelo odborovému před-
nostovi ministerstva spravedlnosti Hart-
m a n n o v i, jenž v subkomitétu prof. Dr.
Krčmáře byl zastoupen ministerským radou
Dr. V o s k o u. Za ministerstvo unifikační
zúčastňovali se porad odborový přednosta
Dr. Ráth, později ministerští radové
Čabrada a Schrotz a ministerský
místotajemník Dr. R o u č e k. Práce sekre-
tariátu obstarávali pro subkomitéty místo-
tajemníci ministerstva spravedlnosti Dr.
Heyrovský a Dr. Srb.
O výsledcích porad ze 6. března, 16.
června a 15. listopadu 1920 byla veřejnost
informována v odborných časopisech
i v denním tisku a byla vyzvána, aby minis-
terstvu předložila náměty a návrhy na
změny a doplňky platného práva.
Při revisních pracích se ukázalo, že uve-
dení nového občanského zákoníka v život
nepůjde tak rychle, jak by si bylo minister-
stvo spravedlnosti v r. 1919 přálo. Bylo
však hned možno odhadnouti, že nevýhody
časového prodlení budou více než vyváženy
vysokou hodnotou díla, které se dalo oče-
kávati od společné práce teoretiků a prak-
tiků občanského práva. Vývoj věcí dal za
pravdu stanovisku vyjádřenému na pora-
dách, o nichž shora byla řeč, a potvrdil, že
správné bylo uposlechnouti hlasů žádají-
cích, aby podrobné, byť opatrné revisi dána
byla přednost před rychlou unifikací.
Obtíže vznikající z dvojitosti právního
řádu v oboru práva občanského, jak bylo
k nim poukázáno výše, byly, hlavně na po-
čátku, nikoliv malé. Než postupem doby
situace se zlepšovala, a prakse opatrně bu-
dovala cestu pro řešení kolisí mezi oběma
právními řády. Rychlá unifikace občan-
ského práva byla by bývala přinesla pro
nejtěžší doby přechodné určitý zisk; ale
byla by dala Československé republice zá-
koník přece jen v některých směrech za-
staralý a nevyhovující a byla by asi poří-
zení zákoníka nového, jakého je potřebí,
oddálila na dobu nedohlednou. Vždyť zku-
šenosti ukazují, že nahraditi dosavadní
ustanovení občanského práva kodifikací
novou je vždy a ve všech státech úkol nad
jiné obtížný, jejž lze zdolati jen v době
přiměřeně dlouhé.
Vývoj přípravných prací na novém ob-
čanském zákoníku byl pak v podrobnostech
takový:
Subkomitéty započaly svoji činnost
v prosinci r. 1920. Subkomitéty prof. Dr.
Krčmáře a prof. Dr. Svobody zhostily se
svého úkolu ještě v r. 1921, ostatní sub-
komitéty pracovaly do r. 1923.
- 237 -
Výsledky prací, t. j. usnesené teksty
i s důvodovými zprávami, byly postupně
uveřejňovány tiskem. Návrh subkomitétu
prof. Dr. Krčmáře vyšel původně jako pří-
loha časopisu "Právník", roč. LX a LXI,
návrh subkomitétu prof. Dr. Svobody jako
příloha časopisu "české Právo", roč. II a
III. Právo věcné vydáno bylo r. 1923, právo
rodinné a návrh subkomitétu prof. Dr.
Weisse r. 1924.
Návrhy tiskem vydané byly rozesílány
právnickým fakultám, soudům, úřadům a
odborným korporacím k posouzení a byly
učiněny přístupnými všem zájemníkům.
O zájmu veřejnosti na návrzích subkomi-
tétů nejlépe svědčí, že tři z publikovaných
elaborátů se v krátké době dočkaly druhého
vydání.
Po vydání českých tekstů bylo také nalé-
háno na to, aby byl pořízen německý pře-
klad. Tento překlad byl vydán minister-
stvem spravedlnosti r. 1925 v Liberci, když
již předtím byl návrh subkomitétu prof.
Dr. Weisse se stručným odůvodněním uve-
řejněn v příloze časopisu "Juristenzeitung
für das Gebiet der Tschechoslowakischen
Republik", roč. II a III.
Uveřejněním výsledků, k nimž dospěly
práce v subkomitétech, dána byla široké
veřejnosti možnost, aby o činnosti subkomi-
tétu vyslovila svůj soud. A vskutku záhy
po vydání elaborátů se počaly v odborných
časopisech objevovati posudky návrhů
usnesených subkomitéty a - měrou snad
ještě větší - docházely k ministerstvu
spravedlnosti od soudů, úřadů, odborných
korporací a organisací i od jednotlivců kri-
tiky a opravné náměty a návrhy, a to ne-
jen z tuzemska, nýbrž i z ciziny. Není
možno na tomto místě vypočísti pojednání
vyšlá tiskem, ani seznamenati aspoň nej-
významnější z vyjádření, jež zaslána byla
ministerstvu přímo. O mnohých podobných
projevech se děje zmínka v dalších částech
důvodové zprávy. Zde stačí zaznamenati
především obšírné posudky nejvyššího
soudu a upozorniti, že zvláštní komise slo-
venských právníků, zřízená ministerstvem
unifikačním v Bratislavě, prozkoumávala
za předsednictví presidenta soudní tabule
bratislavské Dr. Fajnora (nyní prv-
ního presidenta nejvyššího soudu) návrhy
s hlediska práva platného na Slovensku a
v Podkarpatské Rusi, i s hlediska legisla-
tivní politiky vůbec (výsledky prací této ko-
mise vydalo ministerstvo unifikační r. 1923
a 1924 pod názvem "Revise občanského
zákona. Záznamy z porad Slovenské komise
pro obor občanského práva v Bratislavě.
Sepsal Dr. František Rouček."). Dále
sluší vzpomenouti právnických sjezdů,
které na pořad svého jednání položily
otázky souvisící s revisí občanského záko-
níka. Konečně třeba uvésti, že také Poradní
sbor pro otázky hospodářské se zabýval
jmenovitě oněmi částmi osnov, o něž hospo-
dářský život má největší zájem.
Tím, že návrhy subkomitétu byly uči-
něny předmětem veřejné diskuse, skončena
byla první etapa revisních prací. Další
úkol záležel v tom, aby elaboráty subkomi-
tétu stmeleny byly v jednotný celek a při
sdělávání tohoto tekstů aby se přihlédlo
ke kritikám, kterých se návrhům subkomi-
tétu dostalo. V duchu zásad usnesených
v roku 1920 svěřen byl tento úkol super-
revisní komisi. Organisace práce v této
komisi projednána byla s referenty sub-
komitétu za účasti zástupců ministerstva
unifikačního na poradě dne 20. května
1925. V zásadě bylo doporučeno, aby za
členy komise byli povoláni referenti jed-
notlivých subkomitétu a aby se jednání
v komisi dalo na podkladě zprávy podané
referentem o příslušné části osnovy. Refe-
rentu měl býti k ruce přidán korreferent.
Navzájem měli býti korreferenty Dr.
Krčmářa Dr. Weiss, pak Dr. Kafka
a Dr. Svoboda; korreferát o právu věc-
ném převzal Dr. Weiss.
Podle tohoto doporučení byla superre-
visní komise organisována a její členové
rozhodnutím ministra spravedlnosti ze dne
15. února 1926, č. 8021/26 jmenováni.
Ježto pak Slovenská komise pro obor ob-
čanského práva v Bratislavě, shora zmí-
něná, projevila přání, aby jí také byla po-
skytnuta možnost zúčastňovati se super-
revisních prací, povoláni byli shora uvede-
ným rozhodnutím do komise superrevisní
jako zástupci Slovenské komise senátní
president nejvyššího soudu Dr. Zátu-
řecký a advokát Dr. Katona. Vede-
ním prací v komisi byl pověřen odbo-
rový přednosta ministerstva spravedlnosti
Hartmann, za jehož zástupce byl usta-
noven min. rada Dr. V o s k a. Ministerstvo
unifikační se dalo v superrevisní komisi
zastupovati min. radou Schrotzem a
profesorem Dr. Roučkem. Když se uká-
zalo, že Dr. Zátureckému a Dr. Katonovi
by nebylo dobře možno zúčastňovati se, ať
- 288 -
pravidelně, ať občasně, porad komise, po-
změněna byla organiaace superrevisní ko-
mise tím způsobem, že rozhodnutím mi-
nistra spravedlnosti ze dne 30. listopadu
1927, č. 48.471/27 byli dosavadní zástupci
ministerstva unifikačního min. rada
Schrotz a profesor Dr. Rouček jmenováni
členy komise místo Dr. Zátureckého a Dr.
Katony. Zároveň jmenováni byli členy ko-
mise zástupci ministerstva spravedlnosti
odborový přednosta Hartmann a minister-
ský rada Dr. Voska, aniž tím ve vedení
prací v komisi nastala nějaká změna.
Do sekretariátu komise byli ustanoveni
odborový rada Dr. Heyrovský a Dr.
Srb. Dr. Heyrovský byl vystřídán vrch-
ním ministerským komisařem soukromým
docentem Dr. Andresem, na jehož
místo později nastoupil vrchní minister-
ský komisař Dr. L e d r e r.
Superrevisní komise zahájila svoji čin-
nost dne 15. února 1926, porady její mu-
sily však býti po třech schůzích přerušeny,
když referent pro úvodní části Dr. Krč-
mář byl dne 19. března 1926 jmenován
ministrem školství a národní osvěty.
Teprve když Dr. Krčmář svého úřadu byl
zproštěn, pokračovalo se v poradách a do
22. června 1927 bylo konáno celkem 40
schůzí, na nichž probrány byly kromě
ustanoveni úvodních předpisy práva rodin-
ného, počítajíc v to i ustanovení o svateb-
ních smlouvách, až po § 171 obč. zák.
Na podzim roku 1927 bylo nutno pro
onemocnění referenta Dr. Kafky přeru-
šiti jednání o předpisech práva rodinného
a komise se zabývala právem věcným a
právem dědickým. V období 1927/1928
bylo konáno celkem 86 schůzí. Po prázdni-
nách roku 1928 přikročeno bylo k jednání
o právu obligačním a probrány byly v 56
schůzích všeobecná část a část zvláštní až
po smlouvu společenskou. Od září roku
1929 probírány byly zbývající hlavy
zvláštní části práva obligačního, s výjim-
kou hlavy o náhradě škody, poté třetí díl
zákoníka.
Komise se pak vrátila k hlavě o náhradě
škody a k zbývajícím předpisům práva
rodinného a po jednáni, jež si vyžádalo
celkem 58 schůzí, bylo v květnu roku 1930
jednání o tekstech nového zákoníka dokon-
čeno. Na schůzi dne 13. června 1930
byly pak ještě ustanoveny směrnice pro
přípravu uvozovacího zákona a důvodové
zprávy.
V říjnu 1930 se započalo s jednáním
o předpisech uvozovacích, v listopadu téhož
roku pak se závěrečným čtením usnese-
ných tekstů. Při závěrečných čteních byla
projednávána též důvodová zpráva, a to na
základě návrhů, jež připravili referenti
každý pro svou část osnovy. Odchylky od
původního rozvrhu práce byly jen v tom,
že Dr. Krčmář převzal též přípravu dů-
vodové zprávy k hlavám o pracovních
smlouvách a že referát o právu rodinném
byl rozdělen mezi Dr. Krčmáře, Dr. Svo-
bodu a Dr. Srba. Dr. Krčmář nadto ještě
zpracoval úvodní části důvodové zprávy.
Konečné teksty zákona byly ještě pře-
hlédnuty po stránce jazykové. Tento úkol
- po smrti presidenta české akademie
prof. Dr. Zubatého, jenž původně byl vy-
hlédnut za jazykového poradce komise -
vzal na sebe Dr. H a l l e r, odpovědný red-
aktor "Naší řeči".
Výsledky, k nimž dospěla práce v super-
revisní komisi, byly postupně projedná-
vány v komisi Slovenské a poznámky Slo-
venské komise byly uváženy při závěreč-
ném čtení tekstů nového zákoníka. Celkem
konala superrevisní komise 321 schůzi,
poslední dne 4. listopadu 1931. O těchto
schůzích pořizoval sekretariát zápisy, za-
chycující debaty, jež předcházely usnesení
komise, a vyjadřující tak stanovisko, které
komise nebo jednotliví její členové zaují-
mali k návrhům a námětům jim předlože-
ným. Mnohé myšlenky pronesené v deba-
tách komise obrazily se v důvodové zprávě
komisí připravené.
Návrh superrevisní komise i s důvodo-
vou zprávou byl koncem r. 1931 dán do
tisku a počátkem r. 1932 byl vytištěný ela-
borát rozeslán příslušným úřadům, korpo-
racím a organisacím a učiněn přístupným
všem zájemníkům. Zároveň bylo o něm za-
hájeno předepsané řízení meziministerské.
Toto meziministerské řízení vedlo se
s počátku obvyklou formou písemnou.
Když se ukázalo, že vzhledem k rozsáhlosti
osnovy tato cesta jen velmi zvolna by
vedla k cíli, navrhlo ministerstvo spravedl-
nosti dne 23. dubna 1934 pod č. 22.135/
34-8 vládě, aby písemné řízení mezimi-
nisterské bylo nahrazeno ústním projedná-
ním osnovy na poradách všech nebo aspoň
zúčastněných ústředních úřadů a aby po-
změňovací návrhy a náměty z těchto po-
rad vzešlé byly ke konečné redakci předlo-
ženy superrevisní komisi; rozpory zásad-
- 289 -
ního rázu, které by nebylo možno překo-
nati na meziministerských poradách a
které by neodklidilo ani poradní votum su-
perrevisní komise, měly býti při vhodné
příležitosti předloženy ke konečnému roz-
hodnutí vládě.
Tento pracovní program byl usnesením
vlády ze dne 4. května 1934 v zásadě
schválen a všem ústředním úřadům bylo
uloženo, aby umožnily brzké skončení pří-
pravných prací na osnově nového zá-
koníka.
S meziministerskými poradami o osnově
bylo započato dne 18. června 1934 a
v době jen o málo delší jednoho roku (do
24. července 1935) projednány byly na 32
schůzích se zúčastněnými ústředními úřady
všechny části osnovy superrevisní komise,
které tvoří obsah předkládaného vládního
návrhu.
Na podzim roku 1935 svolalo minister-
stvo spravedlnosti superrevisní komisi
k práci na konečné redakci osnovy.
Hlavním úkolem této redakce bylo zhod-
notiti a zpracovati výsledky mezjminister-
ského řízení (zvláště pokud zůstaly v tom-
to řízení některé otázky komisi výslovně
vyhrazeny), formulovati změny v tomto
řízení usnesené a vysloviti se o otázkách,
které jako zásadně sporné zůstaly proza-
tím vyhrazeny. Při redakční práci bylo
ovšem přihlédnuto i k vlastním námětům
členů komise a náležitá pozornost byla vě-
nována i ohlasům, které osnova super-
revisní komise z r. 1931 vyvolala ve veřej-
nosti a především v odborném tisku.
Vzhledem k tomu, že z členů superre-
visní komise zatím zemřeli prof. Dr. Kafka
a prof. Dr. Stieber a že také dosa-
vadní předseda superrevisní komise odbo-
rový přednosta ministerstva spravedlnosti
Hartmann odešel do výslužby, bylo zapo-
třebí v organisaci komise provésti ně-
které změny. Rozhodnutím ministra spra-
vedlnosti ze dne 14. listopadu 1935, č.
57.836/35-8 byli jmenováni novými členy
superrevisní komise profesor Dr. Sed-
láček z Masarykovy university v Brně a
profesor Dr. Swoboda z německé uni-
versity v Praze. Dalším rozhodnutím mi-
nistra spravedlnosti ze dne 29. ledna 1936,
č. 5.628/36-8 byl profesor Dr. Krčmář
jmenován předsedou komise. Jinak zůstali
v komisi ostatní její dosavadní členové
profesoři Dr. Rouček, Dr. Svoboda
a Dr. Weiss a a odborový přednosta mi-
nisterstva unifikačního Schrotz, jen
místopředsedovi komise odborovému před-
nostovi ministerstva spravedlnosti Dr.
Voskoví těžká smrtelná choroba zabrá-
nila v účasti na poradách. Práce sekreta-
riátu obstarával v tomto období vedle
vrchního odborového rady Dr. Srba od-
borový rada ministerstva spravedlnosti
Dr. Veselý.
Redakční práce zahájeny byly dne 4. lis-
topadu 1935 a skončeny byly po 30 schů-
zích dne 18. března 1936. Některé podrob-
nosti, které se objevily při jednáních o od-
klizení dosavadních sporů, vyřídila super-
revisní komise dodatečně na poradě dne
9. listopadu 1936.
Konečnou úpravu tekstů podle usnesení
komise a výsledků meziministerského jed-
nání provedl sekretariát pod vedením před-
sedy komise prof. Dr. Krčmáře.
II. Ráz osnovy superrevisní komise a vládního návrhu.
1. Při práci konané v létech 1926 až
1931 bylo nejvýznamnějším úkolem super-
revisní komise, jak již bylo naznačeno,
sjednotiti pět kusů dosti různorodých, ke
kterým dospěla redakce subkomitétů. Jak
je pochopitelno, vyskytly se antinomie i ge-
minace, nebo s druhé strany, ač řidčeji, po-
lítal jeden subkomitét s tím, že jiný sub-
komitét se ujme některé otázky, a nestalo
se tak. Než sto i o vyrovnání nesrovnalostí
méně hrubých, šlo o to, aby osnova po
stránce svého ducha i po stránce výrazové
se representovala jako jednotný projev.
Jak níže uvedeno, bylo dalším úkolem
zpracovali a zhodnotiti připomínky, které
došly k pracím subkomitétů. Při tom bylo
se zvláštní péčí hleděti k návrhům komise
Slovenské jako zástupce právního řádu
platného na Slovensku a v Podkarpatské
Rusi.
Konečně bylo důležitým úkolem připra-
viti osnovu uvozovacích a prováděcích
předpisů.
Co do merita setrvala superrevisní ko-
mise zásadně na úkolu, který byl dán již
subkomitétům, netvořiti nového zákoníka,
- 240 -
nýbrž upraviti či zmodernisovati teksty
občanského zákoníka z roku 1811 a pokra-
čovati tedy v práci, zahájené novelami
k občanskému zákoníku i manželským zá-
konem z roku 1919.
Na první pohled snad leckterý z tekstů
usnesených superrevisní komisí zdá se vy-
bočovati z rámce právě uvedeného. Než,
přihlédne-li se k věci blíže, není tomu tak.
Nejde jistě o vybočení, když byly do
osnovy zapracovány teksty zákonů, které
jen z historických důvodů se octly mimo
občanský zákoník. Tím se vysvětlují na př.
teksty hlavy o právu stavby nebo hlavy
o přechodu pozůstalosti na dědice, kdež do
patnácté kapitoly druhého dílu původní
verse byly zapracovány materiální před-
pisy patentu z 9. srpna 1854, č. 208 r. z.
Také soubory ustanovení novelových, které
autory novel nebyly pojaty do občanského
zákoníka, jako třebas ustanovení o zá-
měně (konversi) zástavního práva, byly
pojaty do osnovy. Takových případů by
mohlo býti citováno více a bude o jednot-
livostech pojednáno na svých místech.
Nešlo také o vybočení, když se superre-
visní komise snažila vyhověti požadavkům
estetickým, odstraňujíc zastaralý tekst
dikcí odpovídající době přítomné, zmirňujíc
systematická pochybení úchylkami v roz-
vrhu kapitol nebo přemístěním jednotli-
vých ustanovení, větších partií nebo i ce-
lých kapitol ČSTV. na př. přemístění kapi-
toly o společenství práv za hlavy o vlast-
nictví, přemístění ustanovení o odevzdání
do hlavy o držbě, přemístění ustanovení
o smlouvách dědických a o zazeni dědictví
do hlav o právu dědickém) nebo přesnější
formulací uvolňujíc latentní obsah ustano-
vení starých, jak jsou toho doklady v úvo-
du k druhému dílu nebo v hlavě o držbě,
kde rozštěpení držby na držbu věci a
držbu práva bylo nahrazeno jednotným
pojmem držby práva (se. práva vlastnic-
kého i práv jiných).
Nešlo konečně o překročení rámce, když
se upravovaly teksty, aby byly rozřešeny
kontroversy vlekoucí se od desítiletí nebo
aby byly vyplněny mezery odedávna poci-
ťované. Superrevisní komise akceptovala
po té stránce návrhy subkomitétů, anebo
pokračovala v díle jimi započatém. Pokud
jde o významnější zásahy, mají takový ráz
ustanovení o vespolmém (simultánním)
právu zástavním, o reálných břemenech,
značné změny v hlavě o vydržení a proml-
čení a dojista také ustanovení o smlouvě
zprostředkovatelské a o výměnku. I změny
zavedené v § 469 obě. zák. c. s. c. a tedy
ustanovení o uvolněném právu zástavním
sem zřejmě náleží. I tu nešlo než o rozví-
jení, doplnění a korektury ustanovení no-
velových, jež v některých směrech zname-
nala skok do tmy.
Než superrevisní komise šla místy i dále,
redigujíc ustanovení, která jsou změnami
povahy zásadní. Náležely sem zejména ně-
které změny manželského zákona z roku
1919, se zřetelem k jeho vadám, které do-
kázala nebo vytvořila jeho jedenáctiletá
aplikace, některá ustanovení dotýkající se
postavení dětí narozených z ženy neprovda-
né, ustanovení o rej střikovém právu zástav-
ním a snad i zmínka a ustanovení o smlou-
vách hromadných (kolektivních). Superre-
visní komise totiž se domnívala, že nemůže
nechati nepovšimnuty křiklavé nedostatky
a mezery dosavadního právního řádu, které
nižádnou sebe násilnější interpretací ne-
mohly býti odklizeny.
Jinde snad nešlo o nedostatky a mezery
podobně křiklavé. Než ten, kdo bez před-
sudku usuzuje o hodnotnosti ustanovení
platných v oblasti jednak "rakouské", jed-
nak "uherské", musí dospěti k názoru, že
některá ustanovení platná v této druhé
oblasti jsou nepochybně hodnotnější. Bylo
by zřejmou křivdou, nahrazovati v částí
státu ustanovení hodnotnější ustanoveními
méně hodnotnými, a tím bylo dáno stano-
visko superrevisní komise vedené hledis-
kem unifikačním, jak ostatně směrnice je-
jích prací byly určeny poradami ze 6. břez-
na a 16. června 1920. Za příklad může býti
uvedeno přijetí vhodné formy principu
známého pod heslem koakvisice, jenž pří-
tomné době dojista lépe odpovídá než ne
sice tuhý, ale přece opačný princip občan-
ského zákoníka.
Naproti tomu nemohla se odhodlati
superrevisní komise, aby nahradila dosa-
vadní systém systémem novým. Kdyby tak
byla učinila, byla by nutně tvořila záko-
ník nový a byla by zřejmě vybočila z úkolu
jí daného.
Jak plyne z historického nástinu revis-
ních prací, konala se práce subkomitétů a
zejména práce superrevisní komise na zá-
kladě bohatého materiálu dodaného znalci,
a to znalci práv i znalci sociálního a hospo-
- 241 -