škodu a ušlý zisk, jinak jen skutečnou škodu.
Soudce může, přihlížeje k poměrům toho, kdo
za škodu odpovídá, a poškozeného, povinnost
k náhradě škody, nejde - li o škodu způsobenou
úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, přiměřeně
snížiti, nebo může, třebas nejde o škodu způ-
sobenou úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, po-
vinnost tu rozšířiti o náhradu i celého ušlého
zisku.
2. Ustanovení zvláštní:
a) při poškození na těle, zdraví
a životě;
§ 1157.
Ublíží - li se jinému na těle nebo na zdraví,
uhradí se náklady na léčení poškozeného, na-
hradí se mu ušlý nebo v budoucnosti ucháze-
jící výdělek a zaplatí se bolestné, které je při-
měřené vytrpěným bolestem. Bolestem poško-
zeného se rovnají jeho duševní útrapy. Bolest-
né nepřísluší, jde - li o případy §§ 1152 a 1153.
§ 1158.
Jako náhrada výdělku v budoucnosti uchá-
zejícího se vyměří peněžitý důchod. Z důleži-
tých důvodů může soudce na návrh poškoze-
ného přiznati přiměřené odbytné.
§ 1159.
Když poškozený je podle zákona povinen ji-
nému konati práce v jeho domácnosti nebo
v podniku, je této jiné osobě platiti peněžitý
důchod za ucházející práce.
§ 1160.
Byl - li poškozený zohyžděn a lze - li tomu, kdo
za škodu odpovídá, přičítati alespoň hrubou
nedbalost, je k tomu při výměře povinnosti
k náhradě škody hleděti, pokud zohyždění
může býti na překážku jeho lepší budoucnosti.
§ 1161.
Byl - li někdo usmrcen, je nahraditi náklady
na pohřeb (§ 661).
§ 1162.
Jestliže usmrcená osoba byla v době zranění
podle zákona povinna vyživovati osobu jinou
nebo mohla - li jí v budoucnosti taková povin-
nost vzniknouti, je oné třetí osobě poskytnouti
náhradu toho, co jí uchází, a to placením pěně-
- 202 -
žitého důchodu, pokud by byla usmrcená oso-
ba, se zřetelem k pravděpodobné době jejího
života, bývala povinna vyživovati onu třetí
osobu.
§ 1163.
Z důvodů zvláštního zřetele hodných lze při-
znati příspěvek na výživné jiným blízkým oso-
bám příbuzným usmrcené osoby, kterým tato
osoba poskytovala takový plat, nejsouc k tomu
podle zákona povinna, když by o jich nutnou
výživu bez takového příspěvku nebylo posta-
ráno; při tom je hleděti k tomu, jak dlouho
by se pravděpodobně byl onen plat poskytoval.
Ustanovení to neplatí, jde-li o případy §§ 1152
a 1153.
§ 1164.
Ustanovení § 1159 platí také tehdy, byl-li
někdo usmrcen.
§ 1165.
b) při zneužití ženy;
Jestliže někdo přiměje ženu k mimomanžel-
ské souloži trestným činem, je při vyměření
náhrady škody míti zřetel i k tomu, zdali sou-
lož může býti na překážku lepší budoucnosti
ženy a v jaké míře.
§ 1166.
c) při omezení osobní svobody;
Jestliže někdo omezí svobodu druhého nebo
způsobí, že někdo byl vazbou zbaven svobody,
je povinen k náhradě určené podle §§ 1157 a
1158. Co do třetích osob platí §§ 1162 až 1164.
d) při ublížení na cti;
§ 1167.
Bylo-li někomu ublíženo na cti, může se do-
máhati odvolání nebo podle okolností odpro-
šení, jakož i aby odvolání nebo odprošení bylo
uveřejněno vhodným způsobem na útraty
toho, kdo mu na cti ublížil.
§ 1168.
To platí také, když někdo tvrdí skutečnosti,
které ohrožují úvěr, výdělek nebo budoucnost
někoho jiného, a věděl-li nebo musil-li věděti,
že jsou nepravdivé. Za tvrzení pronesené ne-
veřejně, jehož nepravdivost sdělující neznal,
- 203 -
na něm oprávněný zájem.
neodpovídá, měl-li on nebo příjemce tvrzení
§ 1169.
Při vyměření náhrady škody je hleděti
k § 1157.
§ 1170.
I tehdy, když nejsou dány podmínky §§ 1120
a násl., lze se domáhati, aby bylo zanecháno
jednání uvedených v §§ 1167 a 1168.
§ 1171.
e) při porušení práva na jméno;
Ustanovení §§ 1167 až 1170 platí obdobně,
popírá-li se někomu právo užívati jeho jména
nebo ubližuje-li se mu neoprávněným užívá-
ním jeho jména (krycího jména, značky nebo
zkratky).
f) při poškození hmotných věcí.
§ 1172.
Je-li poškozena nebo zničena věc hmotná,
ustanoví se náhrada podle obecné ceny; poško-
dí-li však nebo zničí-li někdo takovou věc
úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, uloží se mu
náhrada se zřetelem k zvláštním poměrům po-
škozeného; jedná-li ze svévole nebo ze škodo-
libosti, nahradí cenu zvláštní obliby.
§ 1173.
I tehdy, když nejsou dány podmínky §§ 1120
a násl., lze se domáhati, aby bylo zanecháno
jednání, která by mohla vésti k poškození nebo
k zničení věci.
§ 1174.
Plní-li ten, kdo je povinen nahraditi škodu
za odnětí, poškození nebo za zničení věci, ná-
hradu tomu, v čích rukou byla věc v době, kdy
byla odňata, poškozena nebo zničena, bude
osvobozen i tehdy, když vlastně škodu utrpěla
osoba třetí, ačli to plniteli známo nebylo ani
známo býti nemusilo.
3. Společná ustanovení.
§ 1175.
Nejen nárok na náhradu škody, nýbrž i zá-
vazek nahraditi ji přechází na dědice.
- 204 -
§ 1176.
Nárok na bolestné a na cenu zvláštní obliby
však na dědice nepřechází, když lze míti za to,
že v jich výplatě dědicům nebylo by možno
spatřovati zadostučinění poškozenému, ledaže
poškozený dal najevo úmysl nárok ten vymá-
hati; nepřechází ani tehdy, když jde z povahy
věci, že poškozený takový nárok vymáhati ne-
chtěl.
III. Prodlení dlužníka, smluvená náhrada
a propadné doložky.
1. Prodlení dlužníka.
§ 1177.
Je-li dlužník v prodlení s placením sumy pe-
něžité, je povinen zaplatiti úroky zákonem
ustanovené, jestliže strany o úrocích z prodle-
ní nesmluvily nic jiného anebo nejde-li o dluh
výše zúročitelný.
§ 1178.
Jsou-li dány podmínky §§ 1120 a násl., je
dlužník, který se octl v prodlení, povinen na-
hraditi věřiteli vzniklou škodu, jestliže není
kryta úroky z prodlení, podle obecných usta-
novení.
2. Smluvená náhrada (konvenčni pokuta)
a propadné doložky.
§ 1179.
Smluvci mohou učiniti zvláštní úmluvu, že
ten, kdo poruší smluvní povinnost, bude po-
vinen zapraviti místo škody, kterou by měl na-
hraditi, částku peněz nebo něco jiného.
§ 1180.
Smluvená náhrada propadá, když se poru-
šení smluvní povinnosti stane vinou dlužníko-
vou nebo náhodou, za kterou dlužník odpovídá,
ačli nebylo ujednáno nic jiného.
§ 1181.
Nebylo-li ujednáno nic jiného, nenabývá
dlužník práva osvoboditi se od splnění zaplace-
ním smluvené náhrady. Byla-li smluvená ná-
hrada slíbena pro ten případ, že nebudou do-
drženy čas nebo místo splnění, může býti vy-
máhána i vedle splnění.
- 205 -
§ 1182.
Byla-li smluvena náhrada přílišná, může ji
soud na návrh dlužníkův přiměřeně snížiti,
přihlížeje k významu řádného splnění smlou-
vy. Práva domáhati se, aby se náhrada snížila,
nelze se napřed zříci.
§ 1183.
Předcházejícími ustanoveními spravuje se
také úmluva, že ten, kdo poruší smluvní povin-
nost, bude povinen zapraviti pokutu beze zře-
tele ke vzniklé škodě.
§ 1184.
Předpisy o smluvené náhradě platí, neusta-
novuje-li zákon nic jiného, obdobně o propad-
ných doložkách, ale zmirňovací právo soudu
nepřísluší, ledaže by v úmluvě o propadnou do-
ložku bylo spatřovati úmluvu o smluvené ná-
hradě.
Díl třetí.
Společná ustanovení o právech
majetkových.
HLAVA 43.
Zajištěni práv a závazků.
I. Um, že se někdo jiný zaváže za dlužníka:
a) jako rukojmí;
§ 1185.
Jestliže se někdo věřiteli zaváže, že mu za-
platí, když by dlužník své povinnosti nesplnil,
vznikne smlouva rukojemská. Původní dlužník
zůstává dlužníkem hlavním, rukojmí je dlužní-
kem podpůrným.
i 1186.
K platnosti smlouvy rukojemské je potřebí,
aby prohlášení, kterým se rukojmí zavazuje,
bylo učiněno písemně.
§ 1187.
b) jako spoludlužník.
Přistoupí-li někdo k závazku jako spoludluž-
ník, nenolože ai výnimky pod kterou se zava-
- 206 -
zuje rukojmí, vzejde tím spoludlužnictví, jehož
právní následky se posuzují podle §§ 723 až
731.
Za jaké závazky se lze zaručiti.
§ 1188.
Závazky, kterých podle práva nikdy nebylo
nebo které jsou již zrušeny, nelze zajistiti po-
dle §§ 1185 a 1187. Zajistiti lze však takto
dluh promlčený, ale jen tehdy, když zajistitel
o promlčení věděl.
§ 1189.
Kdo se zaručí za osobu, která se zřetelem
k jejím osobním vlastnostem se nemůže za-
vázati, je zavázán, byť i o této nezpůsobilosti
nevěděl, stejně jako spoludlužník rukou spo-
lečnou a nerozdílnou (§ 730).
§ 1190.
Dosah rukojemství.
Rukojemství nesahá dále, než jak se ruko-
jmí zaručil. Kdo se zaručil za dluh úročný,
ručí v pochybnostech jen za ony nezapravené
úroky, které věřitel v době, kdy se stala
smlouva rukojemská, ještě nemohl vymáhati.
Právní následky.
§ 1191.
Na rukojmího lze nastupovati zpravidla te-
prve tehdy, když hlavní dlužník své povinnosti
nesplnil, ač byl věřitelem upomenut.
§ 1192.
Na rukojmího lze nastupovati hned napřed,
když se v době splatnosti neví, kde se hlavní
dlužník zdržuje; když na jmění hlavního dluž-
níka byl prohlášen konkurs; když na jeho ná-
vrh bylo zahájeno řízení vyrovnací; když vě-
řitel exekucí na jmění hlavního dlužníka nebyl
úplně uspokojen, nebo když lze míti za to, že
by úplného uspokojení nedošel. To platí i
tehdy, když se rukojmí zřejmě zaručil jen tak,
že lze na něm vymáhati dluh, pokud by hlavní
dlužník plniti nemohl (rukojmí za schodek).
§ 1193.
Jestliže se někdo zaručil, aby zajistil posti-
hové právo rukojmího (rukojmí návratný),
- 207 -
jest, není - li zjevná jiná vůle stran, toto ruko-
jemství vykládati jako rukojemství za
schodek.
§ 1194.
Kdo se zavázal jako rukojmí a plátce, odpo-
vídá jako spoludlužník rukou společnou a ne-
rozdílnou za celý dluh; na vůli věřitele závisí,
zdali chce nastupovati napřed na hlavního či
na vedlejšího dlužníka či na oba zároveň
(§ 726).
§ 1195.
Kdo shladí cizí dluh, za který ručí osobně
nebo určitými kusy majetku, vstupuje do práv
věřitele a jest oprávněn domáhati se na dluž-
níkovi náhrady shlazeného dluhu. K tomu kon-
ci jest uspokojený věřitel povinen vydati mu
a naň převésti všechny právní pomůcky a za-
jišťovací prostředky, které má.
§ 1196.
Jestliže se několik osob zaručí za týž celý
dluh, ručí každá z nich za celý dluh, ať již se
zaručily společně či každá zvláště, o ostatních
třebas nevědouc. Jestliže jedna z nich shladí
celý dluh, náleží jí právě tak jako spoludluž-
níku (§§ 730,731) postihové právo proti ostat-
ním. Propustí - li věřitel některého z rukojmích,
působí to jen proti těm rukojmím, kteří se za-
vázali dříve než propuštěný.
§ 1197.
Jestliže hlavní dlužník nebo někdo jiný dá
věřiteli zástavu dříve, než se někdo zaručil,
nebo aspoň současně, je sice věřitel oprávněn
nastupovati na rukojmího, je však odpověden
rukojmímu, jestliže se na jeho újmu vzdá prá-
va zástavního.
§ 1198.
Jestliže rukojmí nebo plátce věřitele uspo-
kojil nedorozuměv se s hlavním dlužníkem,
může mu hlavní dlužník namítati vše, co by
byl mohl namítati věřiteli.
§ 1199.
Rukojmí smí odepříti placení, jestliže věřitel
zavinil, že nelze dojíti uspokojení od hlavního
dlužníka.
Zvláštní způsoby zániku rukojemského
závazku.
§ 1200.
Závazek rukojmího pomíjí v tom poměru
jako závazek hlavního dlužníka; avšak ruko-
- 208 -
jmi se nemůže dovolávati toho, že dědic ze-
mřelého hlavního dlužníka ručí jenom obme-
zeně.
§ 1201.
Zaváže-li se rukojmí jen na čas, ručí jen za
tento čas.
§ 1202.
Když projde čas, v kterém dlužník měl za-
platiti, nezprošťuje se rukojmí svého závazku,
byť i věřitel se nebyl domáhal uspokojení; je
však oprávněn domáhati se, aby dlužník, s je-
hož přivolením se zaručil, mu dal jistotu. I vě-
řitel odpovídá rukojmímu potud, pokud ru-
kojmí z jeho váhavosti při vymáhání dluhu
vezme škodu při postihu.
§ 1203.
Vznikne-li důvodná obava, že se dlužník sta-
ne nezpůsobilým platiti nebo že se vzdálí za
hranice tohoto státu za takových poměrů, že
by vymáhání dluhu na něm bylo podstatně ztí-
ženo, je rukojmí oprávněn domáhati se, aby
mu dlužník dal jistotu.
§ 1204.
Když se někdo zaručí za pohledávky, které
mohou vzniknouti z nějakého právního pomě-
ru, jako z poskytnutí úvěru, z přijetí jednatel-
ství, z náhrady škody, ze správy pro vady,
může se rukojmí, když projde čas, za který
se zaručil, na věřiteli domáhati, aby vydal
počet.
§ 1205.
Není-li rukojemský závazek zajištěn zástav-
ním právem, zaniká, když uplynou tři léta od
smrti rukojmího, jestliže hlavní dluh byl
v době smrti rukojmího již dospělý a věřitel
v oněch třech letech jeho dědiců neupomenul.
Dospěje-li hlavní dluh až po smrti rukojmího,
počítají se ona tři léta ode dne dospělosti. Usta-
novení tato neplatí o závazku rukojmího a
plátce.
II. Slibem platebním.
§ 1206.
Slíbí-li někdo výslovně, že zaplatí svůj dluh
přesně určený co do obsahu a důvodu, má se
za to, že dluh onen v době slibu trval. Druhá
věta § 1188 platí i zde.
- 209 -
§ 1207.
Platební slib mezi manžely má následek uve-
dený v předcházejícím paragrafu, jen když
prohlášení slibujícího bylo dáno ve formě no-
tářského spisu.
§ 1208.
Ustanovení tato se vztahují zejména na
smlouvy uznávací a odúčtovací.
§ 1209.
III. Smlouvou zástavní.
Jak se zajišťují pohledávky zástavní smlou-
vou, jest ustanoveno v hlavě třinácté.
IV. Zajišťovacím převodem pohledávek.
§ 1210.
Pohledávky lze zajistiti také tím, že dlužník
převede na svého věřitele své postupitelné po-
hledávky. Jde-li o pohledávky z cenných papí-
rů, nemá zajišťovací převod místa.
§ 1211.
Ustanovení o nedovolených úmluvách při
smlouvě zástavní platí obdobně i zde.
Jistota.
§ 1212.
Kdo je povinen podle tohoto zákona dáti ji-
stotu, učiní své povinnosti dosti tím, že zřídí
právo zástavní.
§ 1213.
Nikdo není povinen věc, která má býti jisto-
tou, přijmouti jako zástavu v ceně vyšší než
v ceně, která při domech, stavebních pozem-
cích a při nemovitostech sloužících účelům
průmyslovým nebo obchodním činí jednu polo-
vinu, při pozemcích ostatních a venkovských
statcích, jakož i při věcech movitých dvě tře-
tiny odhadní ceny.
§ 1214.
Právo stavby je dostatečnou jistotou, když
zatížení nepřevyšuje jednu polovinu jeho ceny
a když dluh smluvenými splátkami úmorový-
mi nebo stejnoměrnými splátkami nejvýše roč-
ními bude splacen nejpozději v pátém roce
před zánikem práva stavby.
- 210 -
§ 1215.
Papíry majiteli svědčící, mají - li plnou obě-
živost a náležejí - li mezi papíry, v kterých lze
uložiti peníze sirotčí, hodí se za jistotu do tří
čtvrtin kursovní ceny.
§ 1216.
Vklady u ústavů, u kterých lze ukládati pe-
níze sirotčí, hodí se za jistotu až do výše
vkladu.
§ 1217.
Není - li někdo s to, aby dal jistotu zřízením
práva zástavního, může dáti jistotu způsobilý-
mi rukojmími. Kdo má v tuzemsku vhodný ma-
jetek, je způsobilý rukojmí.
§ 1218.
Stane - li se jistota nedostatečnou,platí §§ 336
až 338.
HLAVA 44.
Obnova a narovnáni
1. Obnova (novace).
§ 1219.
Změní - li se dohodou právní důvod nebo
hlavní předmět pohledávky, vznikne obnova
(novace) a ruší se zřízením nového závazku
závazek dosavadní. Závazky promlčené se
k obnově hodí (§ 1188).
§ 1220.
Práva rukojemská, zástavní i jinaká, spo-
jená se zrušenou pohledávkou, obnovou pomí-
její, jestliže se účastníci neustanoví na něčem
jiném.
§ 1221.
Zevrubnější dohody o tom, kde, kdy a jak se
má závazek splniti, a jinaké dohody, které ne-
mění závazku co do právního důvodu nebo co
do věci hlavní, nepokládají se za obnovu,
stejně jako vydá - li se nový dlužní úpis nebo
jiná podobná listina. Změnou ve vedlejších
ustanoveních nelze vložiti nové břímě na ně-
koho, kdo k ní nepřistoupí.
§ 1222.
V pochybnostech se starý závazek nepo-
kládá za zrušený, pokud s novým může ob-
státi.
- 211 -
2. Narovnáni.
§ 1223.
Dohoda, kterou se práva sporná nebo po-
chybná určují tak, že se každá strana straně
druhé v něčem podvolí, je narovnáním.
§ 1224.
Kdo dlužníku s jeho přivolením promine ne-
sporné nebo pochybné právo bezplatně, da-
ruje (§ 787).
Neplatnost narovnání se zřetelem k předmětu;
§ 1225.
Kdo nesmí s právem volně nakládati, ne-
může o něm učiniti narovnáni.
§ 1226.
Narovnání o právech z pořízem pro případ
smrti je neplatné, po smrti zůstavitele však
jen tehdy, když strany neznaly jeho obsahu.
se zřetelem k omylu a některým jiným
vadám;
§1227.
Omyl v tom, co mezi stranami bylo ne-
sporné nebo nepochybné, je posuzovati podle
obecných ustanovení (§§ 702 až 708). Omyl
v tom, co mezi stranami bylo sporné nebo po-
chybné, platnosti narovnám nevadí, ledaže by
se druhá strana dopustila lsti. Ani nově nale-
zenými průvody, byť i z nich šlo najevo, že
ta neb ona strana žádného práva neměla, nelze
vzíti v odpor narovnáni učiněné poctivě.
§ 1228.
Proto, že byl někdo zkrácen přes polovici
hodnoty, nelze narovnáni poctivě učiněné
vzíti v odpor.
§1229.
Patrné početní chyby, sběhlé při narovnání,
nejsou žádné straně na škodu.
§ 1230.
se zřetelem k formě.
K platnosti narovnání mezi manžely je po-
třebí formy notářského spisu.
-212-
§ 1231.
Rozsah narovnáni.
Bylo-li učiněno narovnání obecné o spor-
ných věcech vůbec, nelze je vztahovati k ta-
kovým právům, která smluvci vyloučili, nebo
k právům, na která nemohli míti zření.
§ 1232.
Následky narovnání co do vedlejších závazků.
Rukojmí, kteří byli zřízeni k pojištění ce-
lého práva, ručí i za tu část, která byla usta-
novena narovnáním. Týmž způsobem je zava-
zeno to, co bylo dáno do zástavy za celé právo.
Avšak rukojmí a zástavní dlužník, kteří ne-
přistoupili k narovnání, mohou věřiteli namí-
tati vše, co mohli namítati proti jeho pohle-
dávce, kdyby se narovnání nebylo stalo.
HLAVA 45.
Změna v osobě věřitele nebo dlužníka.
1. Postup (cesse).
§ 1233.
Věřitel může smlouvou postoupiti pohle-
dávku jiné osobě. Je-li věřitelství pohledávky
spjato s vlastnictvím cenného papíru, spra-
vuje se postup pohledávky předpisy o pře-
vodu vlastnického práva k věcem movitým.
§ 1234.
Předmět postupu.
Postoupiti lze všechny pohledávky, které lze
zciziti. Nelze zciziti pohledávky, jejichž ob-
sah by se změnil změnou věřitele; pohledávky,
které nemohou býti zabaveny; pohledávky,
jichž postup byl dohodou s dlužníkem zaká-
zán, a vůbec pohledávky, které jsou neroz-
lučně spjaty s osobou věřitelovou a jeho smrtí
tedy zanikají.
Právní následky postupu.
§ 1235.
Práva toho, kdo pohledávku převzal (po-
stupníka), se rovnají vzhledem k postoupené
pohledávce právům postupcovým. Postupce je
- 218 -
povinen vydati postupníkovi a převésti naň
všechny právní pomůcky a zajišťovací pro-
středky, které má. Přednostní právo, jakož
i jiné výhody spojené s pohledávkou může vy-
konati i postupník.
§ 1236.
Dokud dlužník nenabude beze své viny vě-
domosti o postupu, shladí pohledávku tím, že
plní postupci nebo se s ním jinak vyrovná.
§ 1287.
Dlužníku zůstávají všechny námitky proti
pohledávce. Jestliže však proti poctivému na-
byvateli uznal pohledávku za pravou, je po-
vinen jej uspokojiti jako svého věřitele.
Správa při postupu.
§ 1238.
Kdo postoupí pohledávku za plat, odpovídá
postupníku jak za to, že je pravá, tak za to,
že je dobytná; neodpovídá však za vyšší su-
mu, než jakou od postupníka obdržel.
§ 1239.
Postupce neodpovídá za pohledávku v době
postupu dobytnou, která se náhodou nebo ne-
dopatřením postupníka stala nedobytnou. Ne-
dopatření tohoto způsobu lze postupníku při-
čísti zejména, když nevypoví pohledávky
v době, kdy bylo možno ji vypověděti; když
jí nevymáhá, jakmile dospěje; když dlužníku
poshoví; když opomine opatřiti si jistotu
v době, kdy to bylo možné.
§ 1240.
Jinak platí o poměru postupce k postupní-
kovi obdobně ustanovení o správě (§§ 765 a
násl.), vyjma ustanovení o délce a počátku
lhůt uvedených v § 776.
§ 1241.
Obnova vstupem nového věřitele.
Umluví-li se vstup nového věřitele na místo
dosavadního tím způsobem, že se na místo
zrušené pohledávky postaví závazek dlužní-
kův k novému věřiteli ze samostatného dů-
vodu právního nebo závazek k plnění jiného
hlavního předmětu, nenastanou následky spo-
jené s postupem pohledávek, nýbrž následky
spojené s obnovou (§§ 1219,1220).
- 214 -
2. Poukázka (asignace).
§ 1242.
Poukázkou se zmocňuje poukazník (asigna-
tář) vybrati plnění u poukázance (asignáta)
a poukázanec se zmocňuje plniti poukazníku
na účet poukazatelův (asignantův). Přímého
práva nabude poukazník proti poukázanci te-
prve tehdy, až ho dojde projev poukázance,
že poukázku přijímá.
§ 1243.
Pokud je poukázanec to, co má plniti, již
ppukazateli dlužen, je vzhledem k němu po-
vinen poukázce vyhověti. Má-li poukázkou
býti splacen dluh poukazatelův u poukazníka
a ten poukázku přijme, je poukazník povinen
poukázance vybídnouti, aby plnil.
§ 1244.
Nechce-li poukazník užíti poukázky nebo od-
pírá-li poukázanec poukázku přijmouti nebo
podle ní plniti, je na poukazníku, aby to ozná-
mil bez zbytečného odkladu poukazateli.
§ 1245.
Není-li smluveno jinak, zanikne dluh teprve
plněním.
§ 1246.
Přijme-li poukázanec poukázku vůči po-
ukazníku, může mu činiti jen takové ná-
mitky, které se týkají platnosti přijetí nebo
které vyplývají z obsahu poukázky nebo
z jeho osobních vztahů k poukazníkovi.
§ 1247.
Dokud poukázanec nepřijme poukázky vůči
poukazníku, může ji poukazatel odvolati. Ne-
ní-li mezi poukazatelem a poukázancem jiného
právního důvodu, platí o poměru mezi oběma
ustanovení o smlouvě příkazní; avšak po-
ukázka nezanikne smrtí poukazatele nebo po-
ukázance. Pokud zrušení poukázky působí
také proti poukazníku, řídí se právním po-
měrem mezi ním a poukazatelem.
§ 1248.
Nárok poukazníka proti poukázanci se pro-
mlčuje ve třech letech, počítajíc od .té doby,
kdy poukazníka došlo přijetí poukázky.
- 215 -
§ 1249.
3. Převzetí splnění.
Kdo se dohodne s dlužníkem, že opatří
plnění jeho věřiteli (převzetí splnění), má
proti dlužníku povinnost zaříditi, aby věřitel
neměl práva naň dokročiti. Věřiteli z toho
přímé právo nevznikne.
4. Převzetí dluhu.
§ 1250.
Kdo se dohodne s dlužníkem, že přejímá
jeho dluh (převzetí dluhu), nastoupí jako
dlužník na jeho místo, přivolí - li k tomu věři-
tel. Než přivolení bude dáno nebo když bude
odepřeno, má tato dohoda stejné následky
jako převzetí splnění (§ 1249), neplyne - li z ní
nic jiného. Své přivolení může věřitel prohlá-
siti buď dlužníku nebo přejimateli a musí tak
učiniti bez zbytečného odkladu.
§ 1251.
Též bez úmluvy s dlužníkem může třetí
osoba smlouvou s věřitelem dluh převzíti.
| 1252.
Dohodne - li se však někdo jen s věřitelem,
že přejímá dluh, má se za to, že je dlužníkem
vedle původního dlužníka a nikoli na jeho
místě.
§ 1253.
Povinnosti toho, kdo dluh převzal, se rov-
nají stran převzatého dluhu povinnostem pů-
vodního dlužníka. Kdo dluh převzal, může vě-
řiteli činiti námitky vznikající z právního po-
měru mezi věřitelem a dosavadním dlužníkem.
§ 1254.
Výměna dlužníka se nedotýká vedlejších
práv s pohledávkou spojených. Zástavní dluž-
ník rozdílný od osob, které se zúčastnily při
převzetí dluhu, jakož i rukojmí však ručí na-
dále jen tehdy, když onen zástavní dlužník
nebo rukojmí přistoupí k výměně dlužníka.
§ 1255.
Převzetí dluhu při zcizení nemovitosti.
Převezme - li při zcizení nemovitosti naby-
vatel zástavní právo na ní váznoucí, je tím
- 216 -
v pochybnostech rozuměti převzetí dluhu. Zci-
zitel může, když je dovršen převod vlastnictví,
vyzvati věřitele písemně, aby zaň přijal no-
vého dlužníka. Není-li přivolení odepřeno do
šesti měsíců, je po zákonu dáno. Na tento
následek je ve výzvě výslovně upozorniti.
Převzetí jmění, podniku nebo závodu.
§ 1256.
Převezme-li někdo jmění nebo podnik (zá-
vod), stává se vedle zcizitele dlužníkem z dlu-
hů, které náleží ke jmění nebo k podniku (zá-
vodu) a o kterých při odevzdání věděl nebo
musil věděti. Odpovědnost nabyvatele však po-
mine, jakmile zaplatí na takových dluzích to-
lik, kolik činí hodnota převzatého jmění nebo
podniku (závodu).
§ 1257.
úmluvy mezi zcizitelem a nabyvatelem,
které se příčí ustanovení předcházejícího pa-
ragrafu a které by byly na újmu věřitelů, ne-
mají proti věřitelům právních následků.
§ 1258.
Převezme-li jmění nebo podnik (závod)
blízký příslušník zcizitele, stává se vedle zci-
zitele dlužníkem z dluhů náležejících ke jmění
nebo k podniku (závodu), bez obmezení na
hodnotu převzatého jmění nebo podniku (zá-
vodu), nejde-li o dluhy, o kterých při převzetí
ani nevěděl ani věděti nemusil.
§ 1259.
Blízkými příslušníky zcizitele podle § 1258
jsou: jeho manžel, osoby s ním v poměru pří-
buzenském nebo švagrovském v řadě přímé
vůbec nebo v řadě pobočné až do čtvrtého
stupně, nebo v poměru osvojení nebo schovan-
ství, jakož i osoby, které se zcizitelem žijí
v mimomanželském společenství. Nemanžel-
ské příbuzenství je klásti na roven příbuzen-
ství manželskému.
§ 1260.
Ustanovení předcházejících paragrafů ne-
platí, převezme-li se jmění nebo podnik (zá-
vod) v konkursu nebo v exekuční dražbě.
§ 1261.
Obnova vstupem nového dlužníka.
Umluví-li se vstup dlužníka nového na
místo dosavadního tím způsobem, že se na
- 217 -
místo zrušeného dlužního poměru postaví zá-
vazek nového dlužníka ze samostatného dů-
vodu právního nebo závazek k plnění jiného
hlavního předmětu, nenastanou následky spo-
jené s převzetím dluhu, nýbrž následky spo-
jené s obnovou (§§ 1219, 1220).
HLAVA 46.
Zánik práv a závazků.
1. Splněním.
§ 1262.
Závazek zaniká splněním.
Jak je splniti.
§ 1263.
Proti své vůli nemůže býti nucen ani věři-
tel, aby něco jiného přijal, než co má pohle-
dávati, ani dlužník, aby něco jiného poskytl,
než co je dlužen. Totéž platí o místě, čase a
způsobu splnění.
§ 1264.
Musí-li, se zřetelem k obsahu smlouvy, při-
jmouti věřitel zapravení nezúročitelného pe-
něžitého dluhu ještě nedospělého, nebo dospí-
vá-li takový dluh podle ustanovení zákonných
před časem, může si dlužník, zapravuje dluh
předčasně, sraziti náhradu úroků. Srážka se
vypočítá tak, aby peníz, který věřiteli zapraví,
s připočtením zákonných úroků za dobu od
zapravení dluhu až do doby jeho původní do-
spělosti, rovnal se celému dluhu.
§ 1265.
Věřitel není povinen svoliti, aby dlužník
plnil po částkách. Splátku nabídnutou na dluh
peněžitý nesmí však odmítnouti, činí-li aspoň
pětinu původní jistiny; věřiteli tím nevzejde
žádné břímě.
§ 1266.
Je-li dlužník dlužen jistinu, úroky a náklady,
nebo má-li věřitel rozličné pohledávky jistin-
né, má se za to, že je shlazen onen dluh,
o němž dlužník projevil, že jej chce se svole-
ním věřitele shladiti.
§ 1267.
Nesvolí-li věřitel nebo je-li pochybno, jaký
úmysl dlužník měl, započte se plnění nejprve
- 218 -
na náklady již určené, pak na úroky a ko-
nečně na jistiny. Co do jistin má se za to, že
je shlazena ta jistina, z které dlužník byl již
upomenut nebo která již aspoň dospěla, po ní
ona, která by dlužníka nejvíce tížila, kdyby ji
zůstal dlužen; z několika stejně obtížných
bude shlazena jistina nezajištěná nebo méně
zajištěná.
čas splnění.
§ 1268.
Není - li čas splnění nijak určen (§§ 738 až
742), nastane povinnost splniti dne následu-
jícího potom, co došla dlužníka upomínka,
§ 1269.
Výživné se zapravuje aspoň na měsíc na-
před. Zemře - li ten, komu se výživné dává, ne-
jsou jeho dědicové povinni vraceti nic z toho,
co bylo plněno.
§ 1270.
Jestliže věřitel, jehož spolupůsobení při
splnění je nutné, neposkytne tohoto svého
spolupůsobení dlužníkovi, který se své strany
učiní vše, čeho na něm vyžaduje splnění, stih-
nou nepříznivé toho následky věřitele.
§ 1271.
Na věřitele přechází zejména nebezpečen-
ství nahodilé zkázy, které do té doby postiho-
valo dlužníka. Počínajíc prodlením věřitele od-
povídá dlužník jen za škodu, kterou způsobí
úmyslně nebo z hrubé nedbalosti; a dlužník
může pohledávati na věřiteli náhradu nákladů,
které na dlužnou věc učinil, podle zásad obsa-
žených v ustanoveních o nepřikázaném jedna-
telství, jakož i náhradu škody, kterou mu
způsobí dlužná věc.
Splnitel.
§ 1272.
Také osoba, která není způsobilá, aby spra-
vovala své věci, může vlastním jednáním
shladiti pravý a dospělý dluh. Splní - li však
dluh do té doby nejistý nebo nedospělý, může
se její řádný zástupce domáhati, aby bylo
vráceno, co bylo plněno. Dospěl - li však zatím
dluh, může se zástupce domáhati jen úroků
z mezidobí.
- 219 -