17. Ministerstvo sociální péče.

Kap. 17. Ministerstvo sociální péče.

Podle sledu jednotlivých položek kap. 17. státního rozpočtu možno načrtnouti hlavni obory působnosti ministerstva sociální péče v povšechných celkem rysech takto:

Sociální pojištění.

Pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří.

Podle zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n. novelisovaného zákonem ze dne 8. listopadu 1928, č. 184 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, jsou nositeli nemocenského pojištění nemocenské pojišťovny (okresní, zemědělské, závodní, společenstevní či gremiální, spolkové a zapsané pomocné).

Nositelkou invalidního a starobního pojištění je Ústřední sociální pojišťovna v Praze, která také vykonává dozor nad nemocenskými pojišťovnami.

Vrchní dozor nad těmito nositeli pojištění přísluší ministerstvu sociální péče; ve věcech značného finančního dosahu rozhoduje se po dohodě s ministerstvem financí.

Zákony o nemocenském, invalidním a starobním pojištění ukládají ministerstvu sociální péče celou řadu úkolů velmi důležitých a závažných, jež nelze ani jednotlivě vypočítávati. Z důležitých prací v tomto oboru v poslední době vykonaných dlužno poukázati zvláště na vydání vládního nařízení ze dne 27. února 1930, č. 26 Sb. z. a n., jímž se zavádějí pro potřeby sociálního pojištění průkazy (legitimace) pojištěnců, vládního nařízení ze dne 14. března 1930, č. 27 Sb. z. a n., jímž se stanoví podrobnosti k provedení zásady nedělitelnosti týdenního pojistného pro pojištění invalidní a starobní a nutné výjimky z této zásady, a vládního nařízení ze dne 27. února 1930, č. 24 Sb. z. a n., kterým se vydává řád volení do nemocenských pojišťoven a rozhodčích soudů zřízených podle zákona o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří; dále byl projednán služební a disciplinární řád pro Ústřední sociální pojišťovnu a otázka vzorných stanov pro nemocenské pojišťovny atd.

Neutěšená hospodářská situace mnohých nemocenských pojišťoven byla předmětem bedlivé pozornosti ministerstva sociální péče; vhodnými administrativními opatřeními bylo sice docíleno jistého zlepšení finančního stavu, alej dosavadní prostředky přece jen nestačí. Proto je sanace předmětem vážných úvah a učiněno potřebné rozpočtové opatření.

Nemocenské pojišťovny jsou dosud spravovány orgány jmenovanými; po vydání volebního řádu není překážky, aby byly provedeny volby správních orgánů a přísedících rozhodčích soudů. Ministerstvo sociální péče požádalo Ústřední sociální pojišťovnu, aby volební přípravy byly urychleny.

Připraven je také již návrh řádu o volení členů výboru Ústřední sociální pojišťovny, pojišťovacích soudů a vrchního pojišťovacího soudu.

Léčebný fond veřejných zaměstnanců.

V oboru nemocenského pojištění veřejných zaměstnanců podle zákona ze dme 15. října 1925, č. 22.1 Sb. z. a n., o nemocenském pojištění veřejných zaměstnanců, vykonává ministerstvo sociální péče dozor nad Léčebným fondem veřejných zaměstnanců, který jest nositelem tohoto pojištění. Hospodářská situace Léčebného fondu je, velmi vážná a jest tudíž nutno provésti jeho sanaci a reorganisaci. Ministerstvo sociální péče zabývalo se v roce 1930 důkladně poměry Léčebného fondu po všech stránkách a shromáždilo obsáhlý materiál. Zvláštní poradní sbor odborníků se v ministerstvu zabývá přípravou řešení příslušných otázek; v brzké době budou připraveny potřebné návrhy administrativní a legislativní.

Úrazové pojištění dělnické.

Nositeli úrazového pojištění dělnického jsou úrazové pojišťovny dělnické v Praze a Brně a Zemská úřadovna pro dělnické pojištění v Bratislavě. Dozor nad nimi vykonává ministerstvo sociální péče, jemuž přísluší také dozor na úrazové zaopatření zaměstnanců podniků, které byly pojistné povinnosti sproštěny.

Nejzávažnějším úkolem v tomto oboru jest provedení unifikace a novelisace zákonných předpisů. Ježto však tato obsáhlá práce bude vyžadovati delší doby, připravilo ministerstvo sociální péče, aby se vyhovělo naléhavé potřebě pojištěnců, osnovu zákona o odškodňování nemocí z povolání, neboť dosavadní zákonné předpisy na tyto případy nepamatují.

Ministerstvo sociální péče spolupracuje také na osnově zákona o soudnictví v úrazovém pojištění dělníků, vypracované ministerstvem spravedlnosti a upravující nově tuto látku ve směru sjednoceného dvouinstančního pojišťovacího soudnictví.

Zmínky zasluhuje, že i v minulém roce bylo možno uhrazovati drahotní příplatky k úrazovým důchodům z přebytků ročního hospodaření nositelů úrazového pojištění.

V zájmu našich státních příslušníků bylo přihlíženo k úpravě mezinárodního styku v otázkách týkajících se vzájemnosti při provádění úrazového pojištění a při výplatě úrazových důchodů; v tom bude i nadále pokračováno.

Vnitrostátním provedením ratifikovaných úmluv s Rakouskem (o likvidaci Hornické pojišťovny, býv. Odborové úrazové pojišťovny rakouských železnic a úrazové pojišťovny dělnické pro Vídeň, Dolní Rakousy a Burgenland podle čl. 275 mírové smlouvy St. Germainské), bude též umožněno konečné řešení otázky úrazových důchodů z těchto ústavů převzatých, které se zatím vyplácejí zálohou.

Pensijní pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách.

Toto pojištění bylo navě upraveno zákonem ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, který vstoupil v účinnost dnem 1. ledna 1929.

Pensijní pojištění provádí Všeobecný pensijní ústav v Praze s 5 úřadovnami a 40 náhradními ústavy. Všichni tito nositelé pensijního pojištění (sdružení ve Svazu pensijních ústavů republiky Československé) podléhají státnímu dozoru, vykonávanému ministerstvem sociální péče.

Provádění nového zákona uložilo Všeobecnému pensijnímu ústavu a ostatním nositelům pojištění, jakož i ministerstvu sociální péče, jak s hlediska moci nařizovací, tak i administrativně úkoly značného rozsahu. Část jich (přeřazení pojištěnců do nových tříd služného, předpis nových příspěvků, výpočet a likvidace zvýšených důchodů, likvidace doplatků na důchody podle § 186, zavedení nemocenského ošetření důchodců na základě opatření Stálého výboru ze dne 22. října 1929, č. 162/1929 Sb. z. a n., o nemocenském ošetření důchodců podle zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, jmenování členů a vydání jednacího řádu kuratoria novinářského pojištění podle § 124) byla již provedena. Ustanovení § 124, odst. 13., o započtení dřívější služební doby novinářské a zlepšení již napadlých důchodů ze státního příspěvku 20,000.000 Kč provádí se způsobem kuratoriem navrženým a ministerstvem sociální péče v dohodě s ministerstvem financí schváleným. Také provádění běžného novinářského pojištění, organisačně soustředěné u Úřadovny A. Všeobecného pensijního ústavu v Praze, nenaráží na obtíže. S vydáním výměrů zjišťovacích ve smyslu § 178 bylo již započato.

V první polovině roku 1930 bylo připraveno několik osnov vládních nařízení k provedení některých ustanovení pensijního zákona, tak osnova vládního nařízení k § 3 o pensijním pojištění zaměstnanců soukromých drah, osnova vládního nařízení o převodních částkách pensijního pojištění, osnova vládního nařízení o volebním řádu Všeobecného pensijního ústavu. Projednání osnovy posléze uvedené umožní brzkou přípravu voleb správních orgánů Všeobecného pensijního ústavu a jeho úřadoven, jakož i voleb přísedících pojišťovacích soudů a vrchního pojišťovacího soudu.

Připravují se podrobnější směrnice k provádění ustanovení § 176 a státním příspěvku k důchodům z důvodu vojenské služby za války, vydání nových stanov Všeobecného pensijního ústavu (§ 192), jednacího řádu úřadoven (§ 84), stanov a tarifu oddělení pro připojištění (§ 122), služebního a disciplinárního řádu pro zaměstnance (§ 92) atd.

Osnova nového zákona o nemocenském pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách byla vypracována a jest předmětem porad odborné komise znalců.

Ratifikací mezistátních úmluv s republikou Rakouskou a provádění likvidace býv. Všeobecného pensijního ústavu pro zřízence ve Vídni, náhradních ústavů a obdobných náhradních z uřízení ve smyslu čl. 275 mírové smlouvy St. Germainské a uveřejněním jich (č. 149/1929 Sb. z. a n., úmluva o náhradních ústavech pensijního pojištění zřízenců, č. 150/1929 Sb. z. a n., úmluva o Městské pojišťovně vídeňské obce a o Pensijním spolku zřízenců obchodu a průmyslu ve Vídni, č. 151/1929 Sb. z. a n., úmluva o Všeobecném pensijním ústavu pro zřízence) je konečně umožněn i formální převod realit a jiných hodnot z jmění těchto ústavů na Všeobecný pensijní ústav v Praze, jemuž byla již ustanovením § 177, odst. 8., nového pensijního zákona uložena povinnost započítati jeho pojištěncům příspěvkovou dobu u těchto ústavů získanou. V důsledku ustanovení § 188 zákona přesunuje se dosavadní zálohové placení hlučínským důchodcům podle § 7 vládního nařízení č. 13/1926 Sb. z. a n., jímž se mění a doplňuje vládní nařízení ze dne 4. května 1920, č. 321 Sb. z. a n., kterým se upravuje správa veřejná mimosoudní správa a rozšiřuje působnost československých zákonů a nařízení z oboru oné správy na Hlučínsku, se státu na Všeobecný pensijní ústav a přenáší se hlučínská agenda Zemské úřadovny Všeobecného pensijního ústavu v Opavě (mezitím zrušená) úplně na Ústřední sociální pojišťovnu. Tím odpadá také z největší části placení důchodů zálohou na účet státu.

Provádění vzájemného vyúčtování pohledávek z pensijního pojištění podle úmluvy s Rakouskou republikou ze dne 12. července 1924, č. 60 Sb. z. a n. z roku 1926 v čs. odúčtovacím místě pokročilo tak, že bude asi co nejdříve skoncováno. Příspěvkové doby v náhradních smlouvách získané jest Všeobecný pensijní ústav podle ustanovení čl. 2 cit. úmluvy povinen svým pojištěncům započítati.

Péče stavební a bytová.

Vývoj stavebního podnikání od roku 1919 až do poslední doby možno podle způsobu, jakým snažil se stát oživiti stavební činnost, děliti ve tři údobí.

V prvním údobí, týkajícím se staveb, začatých v letech 1919 - 1924 a dokončených do konce roku 1925, poskytoval stát na stavby obytných domů finanční podporu, jejímž účelem bylo uhraditi stavebníkům ze státních prostředků rozdíl mezi skutečným nákladem a hodnotou, jakou bude míti dům; až se ustálí poměry na stavebním a bytovém trhu.

S podporou podle zákonů z let 1919 - 1924 bylo v uvedených letech vystavěno celkem 28.585 obytných domů, z nichž jest 14.296 nájemních domů obytných s 39.740 byty a 24.289 rodinných domků se 27.865 byty. Stavební náklad těchto staveb činí 4.963,068.449 Kč.

Finanční podporu na tyto stavby tvořily:

1. záruka za cizí zápůjčky v původní částce	3.086,879.355,-- Kč,
2. přímé zápůjčky státu:
a) družstvu státních zaměstnanců v Praze	108,279.254,04 Kč,
b) družstvům státních zaměstnanců na Slovensku	93,909.200,-- Kč,
c) na dokončení staveb z let 1919 - 1920	21,307.646,85 Kč,
d) z peníze podle § 32 zákona o ochraně nájemníků z roku 1922	6,518.900,-- Kč,
3. roční příspěvky z původního stavebního nákladu	561,667.833,-- Kč,
4. příspěvky jednou pro vždy na provisorní stavby v úhrnné částce	6,032.730,-- Kč.

 

Ve stavu zaručených a přímých zápůjček jest stálý pohyb. Zaručené zápůjčky zanikají hlavně tím, že v důsledku výpovědi zápůjčky nebo exekučního prodeje domu jsou státem splaceny; na místo vypovězených zápůjček! nastupují zákonnou cessí pohledávky státu, mající ráz přímých zápůjček. Přímé zápůjčky zanikají hlavně tím, že jsou se zárukou státu konvertovány na zápůjčky jiných věřitelů. Tak se zápůjčky původně zatočené přesunují mezi zápůjčky přímé a naopak.

Z ročních výloh státu, placených pravidelně z titulu udělených finančních podpor, činí pro rok 1931 anuity ze zaručených zápůjček částku	205,578.718 Kč,
percentuální příspěvek ze stavebního nákladu nahoře udaného okrouhle částku	19,039.340 Kč,
správní příspěvky, manipulační a jiné proměnlivé platy, placené některým peněžním ústavům při poukazu anuit, činí okrouhle	2,000.000 Kč.

 

Vedle pravidelných ročních platů, vyplývajících z udělení finanční podpory, vznikají státu každoročně též mimořádné výlohy, záležející v platech státu z titulu záruky v případech, kdy zápůjčky státem zaručené byly vypovězeny nebo domy státem podporované byly exekučně prodány. Za léta 1919 - 1929 byla za zápůjčky státem zaručené a věřitelem vypovězené vyplaceno 43,904.657,94 Kč. Z titulu exekuce bylo státem vyplaceno v téže době 1,288.834,40 Kč, o kteroužto částku vyšli věřitelé zaručených zápůjček v exekučním řízení na prázdno. Na úhradu vypovězených zápůjček a jiných mimořádných platů spojených s převzetím záruky jest pamatováno pro rok 1931 částkou 7,000.000 Kč.

Od shora uvedených výloh nutno odečísti roční náhrady předepsané stavebníkům z různých důvodů; tyto náhrady činily v roce 1929 částku 13,468.542 36 Kč a za léta 19191929 celkem 62,706.209 19 Kč.

Druhé údobí vývoje stavebního podnikání jest charakterisováno ustálením hospodářských poměrů, takže byla již možno řádná kalkulace stavebního nákladu a tím také rentability domů. Z toho důvodu upustil také stát, počínajíc rokem 1925, od dosavadního způsobu finanční podpory staveb, neobnoviv již dosavadní zákony o stavebním ruchu.

V tomto údobí do vydání zákona o stavebním ruchu z roku 1927 umožňoval obecně prospěšným stavebním sdružením a obcím, zejména pokud šlo o větší projekty, udrženi stavební činnosti zákon o Státním bytovém fondu z roku 1919, podle něhož byla poskytována záruka fondu za druhořadé hypotekární zápůjčky, a tím umožňováno získání laciného a postačujícího úvěru.

Podle tohoto zákona byla udělena podpora do 30. června 1930 převzetím záruky fondu celkem na stavbu 297 obytných domů, z nichž jest 173 nájemních domů obytných s 3.092 byty a 124 rodinných domků s 223 byty.

Stavební náklad těchto domů činí celkem	251,217.881,33 Kč,
a zápůjčky zaručené	81,530.382,08 Kč.

 

Celkový stav jmění fondu, počítaje v to i pohledávky bývalého fondu pro péči bytovou o státní zaměstnance, přikázané mu zákonem o stavebním ruchu z roku 1930, činil ke dni 30. června 1930 celkem 49,585.201,60 Kč. Poslední dotace podle zákona zrnku 1919 byla fondu přikázána v roce 1929; poněvadž tím dosáhl fond částky stanovené zákonem, nebyla mu v roce 1930 další dotace již vyplacena.

Zákon o stavebním ruchu z roku 1927 zavedl podle obdoby zákona o státním bytovém fondu z roku 1919 podporu ve způsobě záruky státu za hypotekární zápůjčky, rozšířiv však okruh staveb, na něž jest možno záruku uděliti, o stavby rodinných domků podnikané jednotlivci. Zákon z roku 1927 byl v roce 1928 téměř beze změny obnoven a účinnost tohoto zákona z roku 1928 byla v roce 1929 dvakráte prodloužena, a ta posledně na stavby začaté do 31. března 1930.

Podle zákonů o stavebním ruchu z let 1927 a 1928 byla udělena záruka do 30. června 1930 celkem na 4.199 obytných domů, z nichž jest 419 nájemních domů obytných se 7.544 byty a 3.780 rodinných domků se 4.930 byty.

Stavební náklad těchto domů činí	872,092.009 Kč
a zápůjčky zaručené státem	315,267.767 Kč.
Na platy z titulu záruky (anuity, výpovědi, exekuce a pod.) pamatuje se pro rok 1931 částkou okrouhle 1/2%	1,500.000 Kč.

 

Záruka státu podle zákona z roku 1927 mohla býti převzata do úhrnné výše 120,000.000 Kč a podle zákona z roku 1928 do nové úhrnné částky 150,000.000 Kč, která v roce 1929 byla zvýšena na 200,000.000 Kč.

Třetí údobí vývoje stavebního podnikání počíná zákonem o stavebním ruchu z roku 1930, který jednak navazuje na dosavadní způsob podpory podle zákonů z let 1927 a 1928, jednak vrací se částečně ke způsobu přímé finanční podpory podle zákonů z let 1919 až 1924 tím, že poskytuje stavebníkům státní příspěvek na zúročení a umoření zápůjček na domě váznoucích. Účel této přímé podpory jest však jiný. Stavební náklady nových domů a tím i nájemné z nových bytů dostoupily výše, která není úměrná důchodům sociálně slabších vrstev obyvatelstva, takže pro značnou část těchto osob jest nájemné v nových domech, stavěných bez jakéhokoliv finančního přispění státu, hospodářsky neúnosné. Aby pak stát umožnil i těmto vrstvám obyvatelstva získati zdravé byty, zavedl uvedený způsob podpory, který podle svého účelu má přijíti k dobru jenom nemajetným nájemníkům. Z toho důvodu omezil zákon nový způsob podpory toliko na stavby domů s nejmenšími byty, to jest s byty o pokoji a kuchyni do 40 m², určenými pouze pro osoby nemajetné.

Soudíc podle zájmu, s jakým se setkal tento zákon nejen u obcí a stavebních družstvech, nýbrž i v širokých vrstvách obyvatelstva vůbec, lze míti za to, že nový zákon přinese značné oživení stavebního podnikání v letech 1930 až 1932.

Státní záruku podle tohoto posledního zákona bude možno převzíti až do úhrnné výše 350,000.000 Kč. Na úhradu výloh spojených s podporou ve způsobě státního příspěvku má býti do státních rozpočtů na budoucí létá zařaďována ročně částka 20,000.000 Kč. Pro rok 1931 preliminuje se pro výplatu příspěvku částka 15,000.000 Kč.

Nedostatek bytů není však a nebude odstraněn .ani působením zákona o stavebním ruchu z roku 1930. Nedostatek bytů jest zjev, který souvisí s našimi hospodářskými a sociálními poměry a je jimi opět a opět vyvoláván. Péče bytová proto musí býti stálým úsekem státní správy a podpora stavebního ruchu stálým jejím zařízením. Bude věcí bytové komise, která se u ministerstva sociální péče ustavila a byla pověřena připraviti návrh definitivního bytového zákona, aby v rámci tohoto zákona pamatovala na trvalou státní podporu pro byty určené pro sociálně slabé vrstvy obyvatelstva.

Péče o mládež.

V oboru péče o mládež bylo v roce 1930 vydáno vládní nařízení č. 29 Sb. z. a n., jímž se provádí zákon č. 256/1921 o ochraně dětí v cizí péči a dětí nemanželských. Toto vládní nařízení nabylo v zemi české a Moravskoslezské účinnosti 1, července 1930, v zemi Slovenské a Podkarpatoruské vstoupí v účinnost v době pozdější, jež bude stanovena vyhláškou ministra sociální péče v dohodě s ministrem spravedlnosti. Aby provádění tohoto zákona bylo jednotné, ministerstvo sociální péče vydalo instruktivní tiskopisy a uspořádalo řadu informačních sjezdů, na nichž zástupci ministerstva podávali potřebné vysvětlivky zástupcům zemských ústředí péče o mládež a okresních péčí o mládež, za jejichž součinnosti bude dozor na tyto děti prováděn.

Připravená již osnova zákona o výchově ochranné byla přepracována, aby vyhovovala změněným poměrům po reformě veřejné správy, a bylo o ní zahájeno jednání s odbornými organisacemi.

Ministerstvo sociální péče zúčastnilo se také meziministerských porad o zákonných osnovách, připravovaných jinými ministerstvy, zejména též jednání o osnově zákona o trestním soudnictví nad mládeží, o osnově zákona k ochraně osob oprávněných požadovati výživu, výchovu a zaopatření a jednání o zřízení nové sociálně-zdravotní školy při Státním zdravotním ústavě.

K přípravě zákona o úkolech státu zemí, okresů, obcí a institucí dobrovolné péče v sociální péči a mládež jsou projednávány směrnice pro vyznačení těchto úkolů.

Poněvadž zemským ústředím pro péči o mládež a okresním péčím o mládež byly uloženy prováděcím nařízením k zákonu o ochraně drtí v cizí péči a dětí nemanželských nové, důležité úkoly, byla zvýšena snaha o prohloubení a zdokonalení jejich činnosti. Zástupcově ministerstva účastnili se poradních schůzí a organisačních sjezdů těchto institucí a přesvědčovali se občasnými dohlídkami o jejich činnosti. V těchto snahách pokračováno bude i v roce 1931, ježto v připravované osnově zákona o výchově ochranné budou těmto institucím uloženy opět nové významné úkoly.

Podpory na činnost některým organisacím dobrovolné péče, zejména na činnost preventivní (v poradenství, v péči o matky a kojence atd.) poskytuje se zájmem též Ústřední sociální pojišťovna. Pracovní dohoda s tímto ústavem umožní zajisté usměrnění snah jeho v tomto oboru v rámci zásad ministerstvem sociální péče sledovaných.

Zvýšením úvěru na subvenční účely péče o mládež v rozpočtu pro rok 1930 bylo umožněno zvýšiti subvence některým institucím; zvláště bylo pamatováno na zemská ústředí péče o mládež a okresní péče o mládež, kterým bylo nutno přispěti, aby mohly řádně obstarávati nové úkoly, které jim ubyly uloženy v provádění zákona o ochraně dětí v cizí péči a dětí nemanželských. Jako každého roku bylo i loni ovšem pamatováno v řízení subvenčním na vybudování řady nových ústavů a zbývající subvenční úvěr rozdělen tak, aby se dostalo podpory všem žadatelům, kteří vyhověli -přepsaným podmínkám a podpory zasluhují.

Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi byly ve státních ústavech a domovech, v nichž vedle dobrovolné subvencované péče jest hlavně péče o mládež obstarávána, upraveny některé naléhavé zásadní a normativní otázky správní. V roce 1930 byl otevřen internát při čs. státním ústavu pro hluchoněmé maďarské národnosti v Komárně a dokončeno vnitřní uřízení moderně vypraveného kojeneckého pavilonu při čs. státním dětském domově v Mukačevě. Jako v předešlých letech byla umisťována valná část chovanců státních dětských domovů v osadách a někteří z nich, zejména chovanci starší, byli dáni na učení se zemědělství v Čechách, aby zde měli možnost navštěvovati odborné zemědělské školy. Počet chovanců jednotlivých ústavů na Slovensku a Podkarpatské Rusi jest patrný z přílohy č. 1.

V dobrovolné péči o mládež na. Slovensku a v Podkarpatské Rusi možno konstatovati rozvoj okresních péčí o mládež a jejich zemských ústředí v Bratislavě a v Mukačevě. K intensivnějšímu rozvoji okresních péčí o mládež došla zejména na podkladě dohody o zřizování těchto institucí, která byla smluvena mezi zemským ústředím sociální péče o mládež v Bratislavě a divisí Čs. Červeného Kříže v Turčanském Sv. Martině a schválena ústředním výborem Čs. Červeného kříže a ministerstvem sociální péče a spravedlnosti. Touto dohodou byla též upravena spolupráce mezi samostatnými okresními péčemi o mládež a mezi orgány -čs. Červeného kříže. Kromě okresních péčí o mládež a místních spolků Čs. Červeného kříže byla na Slovensku v péči o mládež činna ještě řada jiných dobrovolných institucí. Na počátku roku 1930 ustavilo se v Bratislavě Zemské ústředí sociální péče o mládež pro Slovenko. Na Podkarpatské Rusi kromě divise čs. Červeného kříže byla činna Zemská péče o mládež v Mukačevě, Zemský spolek pro péči o slepé a Židovský spolek pečující o sirotky. Všechny tyto instituce vykazují v roce 1930 vzestup činnosti, který byl umožněn subvencemi, ministerstvem sociální péče poskytovanými.

V roce 1931 bude třeba řešiti otázku zřízení nového internátu při čs. státním ústavu hluchoněmých v Jelšavě, upraviti místní působnosti jednotlivých státních ústavů pro péči a hluchoněmé, prohloubiti péči o osoby slepé a osoby slabomyslné, jakož i upraviti provoz v novém kojeneckém paviloně čs. státního dětského domova v Mukačevě.

Zprostředkování práce.

Zprostředkování práce v republice Československé nemá jednotného zákonného podkladu. V Čechách spočívají veřejné zprostředkovatelny práce na zákoně č. 57/1903 z. z., v zemi Moravskoslezské z části zřízeny byly jednak dobrovolně městy a obcemi a pokud se týče zemského úřadu práce v Brně zemským výborem, jednak na území bývalého Slezska na podkladě nařízení č. 509/1917 ř. z. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi organisace zprostředkování práce opírá se o zákonný článek XVI./1916, pokud jde o zprostředkování práce živnostenské, horní a obchodní a o zákonný článek II./1898 a článek XLV./1907, pokud jde o zemědělské dělnictvo.

Statistická data a zprostředkování práce jsou obsažena v příloze č. 2.

K účelu jednotné organisace zprostředkování práce připlavuje se osnova příslušného zákona.

Instituce závodních výborů, zřízená, zákonem č. 330/1921 Sb. z. a n., o závodních výborech, je důležitým činitelem v hospodářském životě, pokud se týče vzájemného poměru mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem i pokud se týče výroby. Závodní výbory působí v každém samostatném výdělečně činném závodě, v němž jest trvale (celoročně) zaměstnáno alespoň 30 zaměstnanců, a jenž trvá alespoň půl roku od zahájení výroby. V podnicích hornických slouží ochraně zaměstnanců závodní a revírní rady zřízené zákonem č. 144/1920 Sb. z. a n., o závodních a revírních radách v hornictví. Provádění tohoto zákona však náleží do resortu ministerstva veřejných prací.

V roce 1927 bylo napočítáno v zemi České 1.519, Moravskoslezské 547, Slovenské 116 a Podkarpatoruské 3 závodní výbory. Také činnost rozhodčích komisí podle zákona o závodních výborech, jichž jest v činnosti celkem 192 (v zemi České 106, Moravskoslezské 46, Slovenské 38 a v Podkarpatské Rusi 2), je značná, což dokazuje jejich účelnost a potřebnost.

Podle zákona o domácké práci (zákon ze dne 12. prosince 1919, č. 29/1920 Sb. z. a n. o úpravě pracovních a mzdových poměrů domácké práce) bylo zřízeno 5 ústředních a 30 obvodních komisí, a to: pro výrobu zboží textilního 1 ústřední a 10 obvodních komisi, pro výrobu oděvů a prádla 1 ústřední a 8 obvodních komisí, pro výrobu zboží perleťářského 1 ústřední a 1 obvodní komise, pro výrobu obuvi 1 ústřední a 6 obvodních komisí a pro výrobu zboží sklářského 1 ústřední a 5 obvodních komisí domácké práce. Komise domácké práce vykazují zvláště svou činnost v oboru úpravy minimálních mezd, ve funkci rozhodčí a smírčí, jakož i v iniciativě ve styku s ministerstvem sociální péče.

Živnostenská inspekce.

Živnostenská inspekce byla v bývalém Rakousku zavedena zákonem ze dne 17. června 1883, č. 117 ř. z., v Uhrách pak - v obdobném způsobu - zákonným článkem XXVIII/1893. Po státním převratě převzal československý stát živnostenskou inspekci z bývalého Rakouska působící do té doby v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, z dřívějších bývalých Uher, pak působící na Slovensku a Podkarpatské Rusi, při čemž bylo z části třeba působnost dřívějších uherských živnostenských inspektorů, vymezenou shora uvedeným zákonným článkem, vhodně upraviti, což stalo se nařízením ministra s plnou mocí pera správu Slovenska ze dne 1. května 1919 č. 78 a zákonem ze dne 27. ledna 1921, č. 47 Sb. z. a n., kterým se rozšiřuje obor působnosti živnostenských inspektorů na Slovensku.

Na celém území republiky Československé působí dnes 29 živnostenských inspektorátů teritoriálních a 3 speciální (dva pro práce stavební v Praze a v Brně a jeden pro stavbu vodních cest se sídlem v Praze).

živnostenská inspekce jest pověřena dozorem na zachovávání zákonů a předpisů vydaných na ochranu života a zdraví dělnictva živnostenského, jakož i dělníků pracujících podomácku. Kromě této hlavní činnosti vykonává mnohé úkoly související se záležitostmi živnostenské, resp. průmyslové výroby a s řešením hospodářských a sociálních otázek dělnických. K plnění tohoto širokého a mnohostranného úkolu konají funkcionáři živnostenské inspekce prohlídky továren a maloživnostenských podniků, účastní se komisí nařízených živnostenskými úřady za účelem udělení povolení k zřizování nových závodů nebo závodních zařízení kolaudací provedených staveb a zařízení, šetření příčin úrazů, komisí rozhodčích podle zákona o závodních výborech, obvodních komisí pro práci domáckou, paritních komisí, intervenují ve všech možných sporech vyplývajících z pracovního poměru atd. Kromě toho konají též různá zvláštní šetření v závodech a to jednak z úřední povinnosti, jednak z podnětu zájemníků. V oboru hlavní působnosti, tj. technické ochrany života a zdraví živnostenského dělnictva, zůstává čelným programem živnostenské inspekce podrobné sledování všech nových vymožeností na poli ochraně techniky a živnostenské hygieny. Ve věci přípravy návrhů na vydávání dalších nových ochranných předpisů, resp. doplňování již platných předpisů se zřetelem k naprosto novým nebo změněným výrobním metodám a technickému pokroku působí za účasti živnostenské inspekce "Komise pro technickou a zdravotní ochranu zaměstnanců a jiných osob výdělečně činných", která byla zřízena vládním nařízením ze dne 9. dubna 1929, č. 60 Sb. z. a n. a zahájila svou činnost dne 25. září 1929.

K zdokonalení a prohloubení ochrany pracující mládeže vybudovalo ministerstvo sociální péče v rámci Ústředního živnostenského inspektorátu ústředí pro ochranu pracující mládeže, pro něž jest určena částka 100.000 Kč v úvěru pol. 8. tit. 3. rozpočtu ministerstva pro rok 1931. Kromě toho byli u jednotlivých živnostenských inspektorátů určití úředníci pověřeni úkolem, aby otázkám ochrany pracující mládeže věnovali zvláštní a stálou péči.

Povšechná činnost živnostenské inspekce po převratu je znázorněna v hrubých rysech v přílohách č. 3 - 5.

O úřední činnosti živnostenských inspektorů vydává ministerstvo sociální péče každoročně zvláštní obsáhlou zprávu.

Péče o válečné a poválečné poškozence.

Péče tato vztahuje se jednak na válečné invalidy ze stavu mužstva a jejich příslušníky a na pozůstalé po padlých, zemřelých a nezvěstných vojínech světové války a po zemřelých válečných invalidech ze stavu mužstva (zákon ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., o požitcích válečných poškozenců a zákon ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., o požitcích válečných poškozenců), jednak na invalidy poválečné, jejich příslušníky a pozůstalé pro nich (zákon ze dne 31. ledna 1922, č. 41 Sb. z. a n., jímž se upravuje péče a invalidní vojíny ze stavu mužstva po válce světové a pozůstalé po vojínech ze stavu mužstva).

Prováděna jest zemskými úřady pro péči o válečné poškozence pro teritoriální obvody, a to: pro zemi Českou a válečné poškozence v zahraničí se sídlem v Praze, pro zemi Moravskoslezskou se sídlem v Brně, pro zemi Slovenskou se sídlem v Bratislavě; v zemi Podkarpatoruské provádí péči o válečné poškozence úřad pro péči o válečné poškozence pro Podkarpatskou Rus v Užhorodě.

Poškozencům vypláceny jsou podle příslušných zákonů renty v pevných měsíčních částkách, invalidům poskytuje se léčení na státní náklad a opatřují se jim rovněž na státní náklad orthopedické pomůcky. Mimo to poskytují se potřebným poškozencům jednak dary, jednak bezúročné zápůjčky.

O důchod podle zákonů o požitcích válečných poškozenců se přihlásili v celé republice 978.643 váleční poškozenci. Z tohoto počtu byl důchod přiznán 723.338 válečným poškozencům. Srovná-li se počet válečných poškozenců - důchodců, jimž důchod se skutečně vyplácel, a vyplácí, za léta 1923, 1924 1925, 1926, 1927, 1928 a 1929 lze seznati přirozený pokles jich počtu. Bylo k 31. prosinci roků:

	1923	1924	1925	1926
invalidů - důchodců	155.588	132.545	126.317	116.417
vdov - důchodkyň	121.215	104.128	100.133	95.468
sirotků - důchodců	238.156	229.133	214.914	205.509
předků - důchodců	73.321	76.902	78.916	75.188
válečných poškozenců - důchodců	588.280	542.708	520.280	492.582
	1927	1928	1929
invalidů - důchodců	112.210	107.168	103.779
vdov - důchodkyň	91.353	89.779	87.872
sirotků - důchodců	188.981	162.897	137.190
předků - důchodců	72.105	67.155	63.451
válečných poškozenců - důchodců	464.649	426.999	392.292

 

Invalidů ubývá úmrtím a osamostatněním; úmrtnost u invalidů není však vyšší než 4 - 5%. U vdov jest úbytek ponejvíce provdáním. V roce 1925 se provdalo 6.000 vdov, v roce 1926 téměř 5.000 vdov, v roce 1927 - 3.500 vdov, v roce 1928 - 1.630 a v roce 1929 - 1.268 vdov. Sirotků ubývá dosažením hranice věkové. Nejmenší úmrtnost byla dosud u předků - důchodců. Vzestup počtu předků v letech 1924 a 1925 spočívá v tom, že důchody předků byly v těchto letech z valné části teprve vyměřovány.

Od počátku účinnosti příslušných zákonů bylo z titulu péče o válečné poškozence

až do 31. prosince 1929 vyplaceno	5.115,254.882 Kč.
Z toho připadá:
na státní administrativu	164,560.713 Kč,
na sociálně-lékařské prohlídky	21,450.124 Kč,
na vlastní péči o válečné poškozence	4.929,244.045 Kč.
Na zákonitých požitcích:
bylo do 31. prosince 1929 vyplaceno:
invalidům - důchodcům	1.772,736.116 Kč,
pozůstalým - důchodcům	2.914,420.280 Kč,
dohromady	4.687,156.396 Kč.

 

Poválečných poškozenců se přihlásilo 11.487. Podporovaných jest 3.271 z nich.

Úřady provádějící péči o válečné poškozence počaly nejprve se školením válečných poškozenců, aby váleční poškozenci vráceni byli v prvé řadě hospodářskému životu. Největší počet invalidů školen byl v letech 1919 a 1920, tedy ještě v době před účinností pažitkového zákona a jeho prováděním. Školení prováděno bylo na vysokých školách na středních školách, průmyslových, obchodních, hospodářských, lesnických, živnostenských a měšťanských, a náklad na ně činí za všechna léta více než 8,000.000 Kč.

Vedle toho byli jednotliví amputovaní váleční invalidé u různých mistrů přeškolováni, tj. vyučováni jiným řemeslům, než v kterém byli vyučeni.

Léčení válečných invalidů vyžádalo si za uplynulých 10 let nákladu okrouhle 210,000.000 Kč, v kteréžto částce jest zahrnut náklad as 40,000.000 Kč na ošetřování invalidů choromyslných.

Slepců úplných jest v celém státě 465, slepců praktických (tj. takových, u nichž schopnost vidění nebyla sice úplně zničena, avšak přece snížena tak, že nevidí, rozeznávajíce pouze tmu a světlo, pohyb ruky v malé vzdálenosti před očima a pod.) 175, celkem tedy jest jich 640. Válečným slepcům bylo přiděleno dosud asi 50 hlavních skladů tabákových a téměř 300 tabákových prodejen. Vlastní nemovitost hospodářskou má 70 slepců, domovin bylo opatřeno pro válečné slepce 76. V biografech jsou umístěni 4 váleční slepci, obchod a živnosti má asi 30 válečných slepců.

Na darech, výpomocech v nouzi a na zápůjčkách do trafik a jiných podniků bylo válečným poškozencům do konce roku 1929 vyplaceno 87,361.772 Kč.

Kapitalisací bylo dosud povoleno asi 2.500. Náklad na tyto kapitalisace, jež se povolují na zařízení živností, na zvelebení živností, na zakoupení strojů, realit atd., činí okrouhle 21,000.000 Kč.

Náklad na opatřování ortopedických pomůcek válečným invalidům činil až do konce roku 1929 částku 112,499.893 Kč.

Podrobnější data o počtu válečných poškozenců a výdajích s prováděním příslušných zákonů spojených obsahují přílohy č. 6 - 9.

Částky každoročně k provádění celé této péče do státního rozpočtu zařazované dosáhly koncem roku 1929 celkové výše 5.658,042.530 Kč.

V mezích rozpočtových prostředků hledí také ministerstvo sociální péče přispívati k zmírnění nepříznivých a tísnivých poměrů válečných poškozenců zvláštních ohledů zasluhujících, a to zejména slepců a osob odkázaných na cizí pomoc.

Účel zlepšiti poměry těžkých invalidů, ztrativších aspoň 85% výdělečné způsobilosti a vdov výdělku zcela neschopných sleduje osnova zákona, kterou se zvyšují důchody těchto poškozenců; osnova pamatuje zvlášť ještě na válečné slepce, invalidy zcela bezmocné a na mimořádné přihlášky o důchod sirotčí.

Péče o vystěhovalce a přistěhovalce.

Stav vystěhovalectví z ČSR v uplynulých 3 letech jest vyjádřen těmito daty:

Vydáno bylo vystěhovaleckých pasů:

do států zámořských				do států kontinentálních
Země	1927	1928	1929	Země	1927	1928	1929
U. S. A	2.040	2.577	4.806	Francie	987	2.700	7.849
Kanada	9.051	8.419	6.242	Belgie	110	405	3.473
Střední Amerika	244	66	34	Rakousko	800	827	563
Argentina	4.044	2.792	3.897	Německo	3.581	4.732	1.831
Uruguay	288	205	313	Maďarsko	395	178	200
Brasilie	171	105	163	Jugoslavie	363	278	273
Ostatní Jižní Amerika	60	71	64	Rumunsko	196	119	67
Asie a Afrika	62	22	229	Polsko	198	100	79
Australie a Oceanie	203	265	23	S. S. S. R.	347	277	207
				Ostatní státy	456	402	402
Celkem	16.163	14.522	15.771	Celkem	7.433	10.018	14.944