(Překlad.)

ÚMLUVA

o úpravě otázek, vyplývajících ze stanovení hranice

mezi

republikou Československou

a

královstvím Maďarským.

(Hraniční statut.)

Po ukončení prací československo-maďarské rozhraničovací komise, ustavené na základě článku 50 mírové smlouvy mezi mocnostmi spojenými a sdruženými a Maďarskem, podepsané v Trianonu dne 4. června 1920, rozhodli

president republiky Československé

a

Jeho Jasnost říšský správce království Maďarského

ve snaze, aby upraveny byly otázky souvisící se stanovením nové hranice, že sjednají úmluvu upravující poměry na státní hranici, popsané v článku 27 mírové smlouvy Trianonské, a jmenovali proto svými zmocněnci:

president republiky Československé:

inženýra Václava Roubíka,

československého komisaře pro stanovení státních hranic,

a

Jeho Jasnost říšský správce království Maďarského:

Gabriela Tánczose,

generála jízdy mimo službu,

kteří, sdělivše si navzájem své plné moci, shledané v dobré a náležité formě, dohodli se na těchto ustanoveních:

HLAVA I.

Určení a dokumentování státní hranice.

Článek 1.

Státní hranice mezi republikou Československou a královstvím Maďarským, popsaná v článku 27 mírové smlouvy, podepsané v Trianonu dne 4. června 1920, byla v letech. 1921-1925 rozhraničovací komisí na místě určena, vymezníkována a zaměřena. Výsledky určení a zaměření, provedených touto komisí, jsou obsaženy ve třech souhlasných dokumentárních dílech, z nichž dvě jsou uložena v archivech Smluvních Stran a třetí v archivu Konference Velvyslanců.

Článek 2.

1. Pokud dokumentární díla (článek 1) neurčují přesně průběh hraniční čáry ve všech podrobnostech, jsou směrodatnými výsledky zaměření, vyznačené v polních náčrtcích o hranici, vyhotovených na, místě.

2. Tyto polní náčrtky, vyhotovené svého času společně správci pracovních skupin obou delegací zúčastněných států v rozhraničovací komisi a jimi, jakož i komisary těchto států a presidentem rozhraničovací komise podepsané, jsou uloženy se strany československé v archivu ministerstva veřejných prací v Praze, se strany maďarské ve státním katastrálním archivu (M. Kir. Állami Földméresi Térképtár) v Budapešti.

Článek 3.

1. Nesouhlasí-li text podrobného popisu a mapa dokumentárního díla s polními náčrtky, rozhodují náčrtky.

2. Nesouhlasí-li však tyto hodnoty s mírami přezkoušenými na místě, ač hraniční znaky nebyly přemístěny aniž na nich co měněno, pak jsou směrodatny výsledky místního přezkoušení. V takovém případě bude sepsán protokol, doložený náčrtkem podle ustanovení článku 73.

Článek 4.

Hraniční čára ohraničuje též výsostní oblast obou Států pod zemí i nad zemí.

HLAVA II.

Úprava právních poměrů na, veřejných silnicích, cestách a mostech i na, jiných silničních objektech na, hranici.

Článek 5.

Smluvní Strany postarají se o to, aby veřejné silnice a cesty, otevřené jako hraniční přechody s celní a pasovou kontrolou (celní silnice) nebo jako přechody pro pohraniční styk, byly i s objekty v jejich průběhu udržovány tak, jak to odpovídá potřebám dopravy příslušného státu, těmi, kdož jsou k tomu podle zákona nebo jinak povinni.

Článek 6.

Rovněž postarají se Smluvní Strany o to aby hraniční silnice a hraniční cesty - to jest ony, jejichž střední čára tvoří státní hranici byly udržovány těmi, kdož jsou k tomu podle zákona nebo jinak povinni, a to tak, jak to odpovídá dopravním potřebám příslušného státu, zejména:

a) hraniční silnice a hraniční cesty, vyjmenované v příloze "A", podle ustanovení tam uvedených;

b) ostatní hraniční silnice a hraniční cesty podle dohod, sjednávaných podle potřeby mezi zájemníky se schválením příslušných úřadů.

Článek 7.

1. Mosty v průběhu silnic a cest, uvedených v článcích 5 a 6, ležící na území obou Stran (hraniční mosty), budou udržovány podle ustanovení, uvedených v příloze "A" a "B".

2. Protokol o znovuzřízení a udržování hraničních mostů na silnicích, překročujících řeku Ipel, sjednaný dne 20. března 1925 v Balažďarmotách, se zrušuje a nahrazuje ustanoveními přílohy "B".

3. Ostatní hraniční mosty budou udržovány podle dohod, sjednávaných podle potřeby mezi zájemníky za souhlasu příslušných úřadů.

Článek 8.

Periodické revise hraničních mostů dá prováděti každá z obou Stran podle vlastních předpisů i na části mostu, ležící na území druhé Strany; o dni a o výsledcích revise bude druhá Strana uvědoměna.

Článek 9.

Nová mýtní práva mohou býti udělena a dosavadní mýtní práva prodloužena nebo zrušena, jakož i mýtní nebo jiné poplatky za užívání hraničních mostů a hraničních převozů mohou býti zavedeny nebo zvýšeny jen tehdy, sjednají-li o tom Smluvní Strany dohodu.

Článek 10.

1. Nové silnice a cesty přes hranici a nové mosty nebo převozy jakéhokoliv druhu přes toky, jimiž probíhá hranice (hraniční toky), mohou býti zřizovány jen po dohodě Smluvních Stran.

2. Podmínky užívání a sazby buďtež upraveny pokud možno jednotně; totéž platí pro prodloužení povolení dosavadních přívozů.

Článek 11.

1. Hraničních silnic a hraničních cest možno v jejich celé šíři používati bez průkazů, jichž jest třeba ku přestupu hranice.

2. Úředníci a zřízenci, konající podle svého pravidelného služebního určení veřejnou bezpečnostní, hraniční strážní, celní, poštovní nebo telegrafní službu a používající hraničních silnic a hraničních cest v jejich celé šířce, mohou nositi služební oděv, případně s poboční zbraní, jakož i střelnou zbraň při výkonu své služby. Nesmějí však mimo území svého státu konati úřední jednání bez zvláštní, za tím účelem mezi Smluvními Stranami sjednané dohody.

Článek 12.

1. Oddílům branné moci obou Stran nebo vojensky ozbrojeným osobám není dovoleno používati hraničních silnic a hraničních cest. Jednotlivým vojenským osobám jest dovoleno používati hraničních silnic a hraničních cest jen tehdy, nej sou-li ozbrojeny.

2. Ustanoveními odstavce 1 nejsou dotčena ustanovení článku 11, odstavec 2.

Článek 13.

Zboží, dopravované mezi různými místy téhož státu po hraničních silnicích a hraničních cestách, jest posuzovati tak, jako by nepřekročilo hranici ani v tom případě, bude-li dopravováno na částech těchto silnic a cest, ležících mimo tento stát.

Článek 14.

Štěrk, potřebný k udržování silnic a cest, může býti jako dosud dobýván v lomech sousedních pohraničních pásem. Pro dopravu štěrku a jiných hmot, potřebných k udržování silnic a cest, do sousedních pohraničních pásem poskytnou si Smluvní Strany co možno největších úlev.

Článek 15.

Ustanoveními této smlouvy nejsou dotčeny platné závazky soukromých osob k udržování hraničních silnic, hraničních cest a hraničních mostů.

Článek 16.

Úřady obou států, pověřené udržováním, úpravou a novostavbou hraničních silnic, hraničních cest a hraničních mostů, mohou bezprostředně jednati v těchto věcech mezi sebou.

HLAVA III.

Úprava právních poměrů na hraničních tocích.

Díl 1.

Dosavadní vodní práva a vodní díla.

Článek 17.

1. Smluvní Strany uznají pravoplatně nabytá vodní práva a k nim patřící vodní díla na hraničních tocích nebo na vodních tocích, hranicí přeťatých - na těchto potud, pokud dotyčná vodní práva a díla jsou hranicí dotčena - jakož i vodní práva na hranici vůbec potud, pokud tato práva spočívají na vodoprávních povoleních nebo na průkazech o starém právu.

2. Ustanovení odstavce 1 lze použíti na, dosud nevybudovaná vodní díla, povolená před účinností této smlouvy, jen tehdy, byla-li již nebo bude-li vodní dílo započato ve lhůtě, předepsané v povolení, a bude-li v obou případech dokončeno za žádaných podmínek.

3. Za neplatná budou považována práva na vodních tocích, uvedených v odstavci 1, jež jsou nájemníky tvrzena, která však podle ustanovení odstavce 1 nemohou býti dostatečně doložena vodoprávním povolením nebo průkazem o starém právu. Tvrdí-li majitel vodního díla na výše zmíněných vodních tocích, že má právo na odběr nebo používání vody, bude jeho věcí, aby během dvou let, počítaje od účinnosti této smlouvy, své právo prokázal u vodoprávního úřadu, příslušného podle ustanovení 3. dílu této hlavy, nebo aby zažádal, aby mu pro ono dílo bylo uděleno vodoprávní povolení podle ustanovení 3. dílu této hlavy.

4. Vodní práva, odpovídající ustanovením odstavců 1, 2 a 3, oznámí se podle článku 20 této úmluvy druhé Smluvní Straně zasláním výtahů z vodních knih. Na vodních tocích, hranicí přeťatých, platí tento závazek jen na taková vodní práva a díla, která jsou hranici dotčena.

Článek 18.

Dosud sjednaná soukromoprávní ujednání o užívání vody mezi majiteli vodních děl a jinými zájemníky zůstávají - pokud takováto ujednání nejsou v rozporu s platnými zákonnými ustanoveními jednoho z obou států nadále v platnosti, i tenkráte, nastala-li vytýčením hranice změna ve státní příslušnosti některého ze zájemníků.

Článek 19.

Povinnosti k udržování a služebnosti, jakož i jiné závazky, vyplývající z vodních práv, uvedených i článku 17, platí i nadále bez ohledu na státní příslušnost osob zavázaných nebo oprávněných a bez ohledu na to, nalézá-li se vodní dílo; k němuž se vodní právo pojí, na území jedné nebo druhé Smluvní Strany.

Článek 20.

1. Smluvní Strany zařídí, aby do tří let po účinnosti této smlouvy byly vodní knihy řádně doplněny zápisy o všech vodních právech a o vodních dílech, označených v článku 17.

2. Po provedení těchto zápisů budou jejich ověřené opisy ihned doručeny příslušnému vodoprávnímu úřadu druhé Strany.

Článek 21.

Jsou-li v povolení, uděleném pro vodní dílo, jež svými účinky zasahuje do území obou Stran, vyjádřeny platební povinnosti v částkách předválečné měny, budou platby na žádost některého ze zájemníků příslušnými vodoprávními úřady obou Stran v dohodě přezkoušeny a vyměřeny, a to vždy ve měně státu, na jehož území se vodní dílo nalézá. V této měně konají se také veškeré platby.

Článek 22.

1. Smluvní Strany budou dbáti, aby majitelé vodních práv plnili všechny závazky, vyplývající z vodních práv uznaných podle této úmluvy.

2. Aby majitelům vodních děl bylo usnadněno plnění závazků, uvedených v odstavci 1, a aby jim byl umožněn výkon prací, nutných ku provozu a udržování částí jejich děl, ležících na území sousedního státu, bude jim dovoleno překročovati hranici za podmínek, pro přestup hranice všeobecně platných. Těmto majitelům nebo jimi pověřeným osobám, opatřeným průkazem totožnosti, buďtež bezprodleně vydány listiny, opravňující je ku překročování hranice. Smluvní Strany dovolí, aby nářadí a hmoty, potřebné ku provozu a udržování zmíněných vodních děl, byly se schválením celních úřadů dopravovány přes hranici.

Článek 23.

1. Smluvní Strany budou pečovati o to, aby regulační práce a vodní díla, provedené na, hraničních tocích a na tratích vodních toků, hranicí přeťatých a k této přiléhajících, byly udržovány a provozovány podle platných závazků.

2. Není-li řádně zajištěno udržování nějakého, veřejným zájmům sloužícího díla (do končená regulace vodního toku, hrázová stavba nebo stavba na ochranu břehu atd.) nebo nejeví-li se udržování takového díla podle dosavadního povolení více účelně proveditelným vzhledem na stanovení hranice, budiž na zakročení zájemníků udržování řečených děl v každém jednotlivém případě upraveno podle ustanovení 3. dílu této hlavy.

3. Smluvní Strany budou dbáti, aby i neregulované hraniční toky byly nadále pokud možno udržovány v takovém stavu, jak to vyžaduje zajištěni jejich polohy proti náhlým změnám.

4. Ustanovení zmíněných v odstavcích 1, 2 a 3 bude použito jen tehdy, nebylo-li nic jiného sjednáno jinými mezinárodními smlouvami. Zejména jimi zůstávají nedotčeny práva a závazky, stanovené v článcích 292 a 293 mírové smlouvy, podepsané dne 4. června 1920 v Trianonu, v úmluvě stanovící definitivní statut dunajský, sjednané dne 23. července 1921 v Paříži, a v úmluvě schvalující řád o pravomoci a působnosti Commission technique permanente du régime des eaux du Danube, sjednané dne 27. května 1923 v Paříži.

Článek 24.

1. Smluvní Strany budou dbáti, aby vodní díla, zřízená na vodních tocích hranicí přeťatých a touto hranicí dotčena, byla provozována a udržována tak; aby prospěch vyplývající z vodního díla podle příslušného povolení, zůstal nezkráceně zachován zájemníkům na území druhé Strany, jakož i aby bylo zabráněno každému poškození práv těchto nájemníků. Okolnost; že jde o zájemníky a území druhé Strany, nezbavuje však tyto zájemníky jejich povinností, vztahujících se na vodní dílo a na jeho udržování.

2. Smluvní Strany postarají se dále o to, aby byly řádně udržovány umělé vodní toky na vlastním území, slouží-li podle povolení a náhony nebo odpady pro vodoprávně povolená a na území druhé Strany zřízená vodní díla, a je-li udržování takových vodních toků v dobrém stavu zajištěno výše zmíněným povolením.

Díl 2.

Udílení nových vodních práv a zřizování nových vodních děl.

Článek 25.

1. Za šetřeni již nabytých práv má v hraničních tocích každá z obou Stran právo volně nakládati polovicí protékající vody.

2. Mohla-li by býti způsobena nějakým vodním dílem značnější nebo trvalá změna odtokových poměrů hraničního toku nebo vodního toku, hraničí přeťatého, vezme každá ze Smluvních Stran podle možnosti zřetel na oprávněné nároky nájemníků obou Stran.

Článek 26.

1: Smluvní Strany budou podporovati výstavbu děl, zabezpečujících hraniční toky a přilehlá inundační území proti škodám velkých vod; zlepšujících odtokové poměry, umožňujících odvodňování a zavodňování přilehlých území, zásobování pohraničních obcí vodou a konečně sloužících k využití vodní síly hraničních toků.

2. Aby bylo umožněno účelné a odborně dokonalé provádění těchto děl; shodují se Smluvní Strany na následujících zásadách:

a) jednostranné břehové stavby přijdou v úvahu zvláště tam, kde jest jich třeba k zajištění břehů, k odstranění průtrží a k ochraně pozemků proti záplavám a případně k účelům melioračním.

b) Při soustavných pracích úpravních na hraničním toku (úprava říčního koryta) bude dbáno; aby byla podle možnosti zajištěno neškodné odvádění středních (letních) velkých vod v tratích volných a odvádění nejvyšších velkých vod v tratích zastavěných. Při úpravách bude dále dbáno, aby nenastalo přesušení pozemků na jedné nebo druhé straně hraničního toku, a aby bylo umožněno jejich zavodňování okalovými vodami a zavlažováni v době sucha.

c) Smluvní Strany nebudou trpěti práce, působící poruchy v odtokových poměrech a v úpravě hraničních toků. Půjde-li o práce, které by mohly míti škodlivý vliv na, koryto hraničních toků, bude dotázán o mínění příslušný technický úřad druhého státu.

d) Při vodoprávním udílení nových vodních práv nutno dbáti, aby nebyla zadána množství vody; potřebná pro hnojivé povodňování nebo pro zavlažování území přilehlých k hraničnímu toku.

e) Nutno dbáti o dobré udržování značek, sloužících k technickým účelům a zřízených na obou březích hraničního toku, jako jsou trigonometrické a nivelační značky, kilometrové kameny atd. Orgánové, pověření prováděním regulačních prací, mohou jich kdykoliv podle libostí používati pro své práce. O topografických a hydrotechnických zaměřováních, která mají býti prováděna na území druhé Smluvní Strany, nutno však zavčas vyrozuměti příslušný technický úřad této Strany, který jest povinen o zahájení těchto prací ihned uvědomiti příslušný celní úřad.

3. Regulační a hrázové stavby na hraničních tocích musí býti projektovány a prováděny za souhlasu Smluvních Stran.

4. Smluvní Strany sdělí si navzájem, které technické správy jsou na hraničních tocích příslušny. Tyto správy postupují ve věcech svého oboru vždy ve společné dohodě a mohou si dopisovati mezi sebou přímo podle směrnic svých nadřízených úřadů.

Článek 27.

Každá Strana vykonává vodní policii na vlastním území. Příslušné úřady si navzájem oznámí vodní pychy, spáchané v hraničních tocích. Tyto úřady se budou navzájem podporovati.

Článek 28.

Vyklizovací práce (odstraňování pařezů; lodních trosek atd.) na hraničních tratích řeky Tisy bude prováděti každá ze Smluvních Stran na vlastním území; objeví-li se při tom potřeba společného postupu, bude pro každý jednotlivý případ sjednána zvláštní dohoda.

Článek 29.

Ustanovení článků 2.5, 26 a 27 neplatí pro zmezinárodnělé hraniční toky v případech, spadajících do působnosti Commission Internationale du Danube.

Díl 3.

Úřady a řízení.

Článek 30.

Vodoprávní věci, vyskytující se na hraničních tocích nebo na vodních tocích hranící přeťatých, budou posuzovány výhradně podle zákonů státu, na jehož území celé vodní dílo leží nebo má býti zřízeno.

Článek 31.

1. Vodoprávní věci, vyskytující se na Hraničních tocích, mohou býti - s výjimkou trestních věcí - vyřizovány zásadně jen ve společné dohodě příslušných vodoprávních úřadů obou Stran, ať mají tyto úřady s věcí co činiti, nebo ne. Je-li nebezpečí v prodlení, může býti započato s jednostrannými ochrannými opatřeními ještě před dosažením uvedené dohody; jakmile však opatřeni byla učiněna, buďtež o nich zpraveny příslušné vodoprávní úřady druhé Strany za účelem dodatečného dosažení dohody.

2. Rozhodovati o vodoprávních věcech, vyskytujících se na vodních tocích hranicí přeťatých, jest věci jen úřadů v úvahu přicházející země.

3. O vodoprávní povolení staveb, zřizovaných na hraničních tocích nebo na vodních tocích hranicí přeťatých a ležících na území obou Stran, musí býti zažádáno u příslušného vodoprávního úřadu každého státu, a to pro část díla, zřizovanou na jeho území. V tom případu se úřady vynasnaží, aby podle možnosti a účelnosti zajištěna byla současnost anebo alespoň souvislost v řízeni, a úřady dohodnou se navzájem o textech vodoprávních povolení, aby bylo zabráněno rozporům v jejich obsahu.

4. Ve vodoprávních věcech, jimiž jsou dotčena práva nebo zájmy jednotlivců druhé Strany, a to i tenkrát; jde-li o jiná vodoprávně chráněná práva než jsou ona, uvedená v článku 17, odst. 1; bude těmto zájemníkům jak co do materielního, tak co do procesuálního práva přiznáno stejné postavení, jako zájemníkům té Strany, na jejímž území projednávané vodní dílo se nalézá nebo má býti zřízeno. Úřad, povolaný k projednáni věci, jest povinen ony nájemníky přizvati prostřednictvím příslušných úřadů jejich země k účasti na řízení stejně, jako nájemníky na území vlastního státu.

5. Nebude-li mezi příslušnými vodoprávními úřady první stolice obou Stran dosaženo dohody o některé věci, spadající pod hlavu III. této úmluvy, bude věc v každém státu vznesena na úřady vyšší. Nedohodnou-li se ani nejvyšší úřady, rozhodne rozhodčí soud, uvedený v článku 79.

6. Ustanoveni odstavce 1, věty prvé a odstavce 4 nelže použíti na vodní díla, zřizovaná jen na území jedné Smluvní Strany, o jejichž zřízení bylo mezi oběma Stranami již docíleno dohody.

Článek 32.

"Vodní práva, vztahující se na vodní díla na hraničních tocích nebo na díla, nalézající se na území obou Smluvních Stran, zapíši se do vodních knih jedné i druhé Strany podle rozhodnutí, vydaných příslušnými vodoprávními úřady, nebo podle výroku rozhodčího soudu, stanoveného v článku 79.

Článek 33.

Příslušné vodoprávní úřady obou Stran mohou si mezi sebou přímo dopisovati ve věcech vodoprávních, upravených touto úmluvou.

Článek 34.

Příslušnými vodoprávními úřady ve smyslu této úmluvy jsou ty, které jsou povolány, aby v té které zemi rozhodovaly o vodoprávních věcech.

Díl 4.

Voroplavba a plavení dříví.

Článek 5.

Smluvní Strany nebudou činiti překážek voroplavbě a plavení dříví, provozovaným příslušníky druhé Smluvní Strany na vodních tocích, jimiž v některých úsecích probíhá státní hranice, a to netoliko jen v těchto úsecích, nýbrž i v tratích řečených toků, ležících zcela na území jedné z obou Stran. Toto ustanovení platí pro případy; provozují-li se voroplavba a plavení dříví, pokud jde o republiku Československou, podle ustanovení, obsažených v platných předpisech, a pokud jde o království Maďarské, v II. dílu titulu IV zákonného článku XXXI z roku 1879.

Článek 36.

Smluvní Strany dovolí voroplavbu a plaveni dříví na úsecích vodních toků, uvedených v článku 35, a to podle povolení udělovaných oním státem, z jehož území vory, po případě dříví se vypravují k plavení. Při provozu voroplavby a plavení dříví zajišťují si Smluvní Strany navzájem stejné zacházení, a to jak pokud jde o vorový personál, tak i o vory nebo dříví.

Článek 37.

Pro úseky vodních toků, uvedené v článku 35, sjednají Smluvní Strany zvláštní úmluvy, v nichž ustanoví společná pravidla pro udělování povolení k voroplavbě nebo ku plavení dříví a pro výkon říční policie.

Článek 38.

Ustanovení článku 35, 36 a 37 nelze použíti na zmezinárodnělé tratě Dunaje a Tisy.

HLAVA IV.

Úprava rybářství v hraničních vodách.

Článek 39.

Pro úpravu rybářství v hraničních tocích platí zásada, že každá Smluvní. Strana vykonává výsostní právo v částech hraničních toků na svém území.

Článek 40.

V běžném rybářském nájemním období nenastanou v dosavadních nájemních poměrech žádné změny. Po uplynutí rybářských nájemních smluv upraví se nájemní poměry podle ustanovení této úmluvy

Článek 41.

Ze starých rybářských družstev, vzniklých svého času podle uherského zákonného článku XIX z roku 1888 ze zájemníků na obou březích, utvoří se po dvou rybářských družstvech, jedno ze zájemníků československých, druhé ze zájemníků maďarských. Družstva, takto utvořená, budou provozovati rybářství jednotně a v souhlasu s připojeným provozním plánem (příloha "C").

Článek 42.

Rybářská družstva dají si schváliti příslušným úřadem vlastí země stanovy a provozní plány a vymění si je navzájem v jednom exempláři. Každá změna stanov a provozních plánů vyžaduje souhlasu obou družstev a schválení příslušného úřadu tátu; na jehož území se družstvo ustavilo.

Článek 43.

Rybářská družstva jsou povinna přizvati ku svým valným hromadám předsedy rybářských družstev na protilehlém břehu.

Článek 44.

Na tratích hraničních toků, kde vlastníci rybářských práv neutvořili rybářské družstvo, bude rybářství provozováno na území každé ze Smluvních Stran podle vlastních zákonů; neodvisle od souseda.

Článek 45.

Smluvní Strany se dohodnou o jednotné, všeobecné době hájení, po kterou bude rybolov v hraničních tocích zakázán.

Článek 46.

Rybolov v noci - t. j. od západu do východu slunce - může býti povolen za šetření podmínek, stanovených společnou dohodou Smluvních Stran.

Článek 47.

Příslušné správní úřady obou Stran určí bezprostředními jednáními mezi sebou, jak a kde bude dovoleno močiti len a konopí v hraničních tocích, jakož i jak budou používány na ochranu ryb vydané zákazy o vypouštění znečištěných vod z dosavadních nebo budoucně zřízených podniků.

Článek 48.

V hraničních tocích jest zakázáno klásti jakákoliv pevná nebo pohyblivá zařízení na lapání ryb, která by zahrazovala více než polovici vodního toku a tím zamezovala volný tah ryb. Zahražují-li taková zařízení méně než polovinu vodního toku, smí jich býti použito zároveň i více; a to tehdy, jsou-li od sebe vzdálena - měřeno v podélném směru vodního toku - nejméně 50 m. Při stanoveni poloviční šířky vodního toku bude vzat střed nejkratší čáry, spojující ve vodní hladině protilehlé břehy.

Článek 49.

Rybolov omamující nebo otravnými látkami, střelnými zbraněmi, třaskavinami (dynamit atd.) nebo bodci jest v hraničních tocích zakázán.

Článek 50.

1. V následujícím jmenované druhy ryb mohou býti lapány v hraničních tocích jen tehdy; když jejich délka, měřena od špičky až ku konci ocasní ploutve, obnáší nejméně u:

candata ruského (Luciopérca Sandra et volgensis)	35 cm
lososa dunajského (Salmo hucho)	54 cm
jesetera malého (Acipenser ruthenus)	30 cm
parmy obecné (Barbus fluviatilis)	30 cm
kapra (Cyprinus Carpio)	30 cm.

2. Délka raků (Astacus fluviatilis et laptodactylus), měřena od očí ku konci nataženého ocasu, musí obnášeti nejméně 8 cm.

3. Lapacími zařízeními náhodou chycené ryby nebo raci, jejichž velikost shora uvedené míry nedosahuje, musí býti bezpodmínečně vpuštěny zpět do vody.

Článek 51.

Příslušné úřady Smluvních Stran jsou povinny vydati si navzájem veškeré pomůcky a spisy, případně jejich ověřené opisy, jež jsou na území jedné Strany a jichž bude zapotřebí úřadu druhé Strany při rozhodování sporů ve věcech rybářského práva v hraničních tocích. Při tom si mohou tyto úřady navzájem přímo dopisovati.

Článek 52.

Rybářské lístky, vydané osobám oprávněným k rybaření v hraničních tocích na základě vlastního nebo přeneseného práva, jakož i rybářské lístky, vydané jejich zmocněncům řídícím rybolov, musí býti opatřeny podobenkou vlastníka.

Článek 53.

Rybáři a rybářští pomocníci, usedlí v oboustranném pohraničním pásmu a provádějící na hraničních tocích rybolov z člunu, musí býti opatřeni řádně vystavenými pohraničními průkazkami.