Kapitola 6. Ministerstvo vnitra.

Úhrn výdajů této kapitoly se preliminuje částkou............. 691,313.060 Kč.

V rozpočtu pro rok 1929 byl úhrn výdajů ministerstva vnitra preliminován částkou.. 709,861.710 Kč.

Jsou tedy výdaje, preliminované pro rok 1930, ve srovnání s rozpočtem pro rok 1929 menší o.............. 18,548.650 Kč.

Toto snížení se objevuje v úhrnu vydání přes to, že v některých položkách se potřeba kapitoly proti loňskému roku velmi značně zvýšila; zvýšení nastalo jednak nutnými výdaji, na připravované sčítání lidu (39 mil. Kč, jednak v důsledku rozmnožení uniformované stráže bezpečnosti, úpravou příplatku na byt a zvýšením administrativních potřeb policie (67 mil. Kč). Proti tomuto zvýšení na jednotlivých položkách stojí odůvodněné snížení potřeby, a to především na politickou správu v zemích (o 26.7 mil. Kč vzhledem k postupu prací, spojených s provedením organisačního zákona), na vyživovací příspěvky (0.2 mil. Kč), na péči o uprchlíky (o 0.2 mil. Kč), na občanské poškozence (o 1.0 mil. Kč) a na četnictvo (o 1.0 mil. Kč).

Úhrn příjmů na rok 1930 se preliminuje

částkou.............. 19,436.000 Kč,

naproti tomu loni částkou........ 11,334.180 Kč,

tudíž více o............. 8,101.820 Kč.

Tato vyšší částka jest odůvodněna zvýšením očekávaného příjmu z příspěvků obcí k nákladům na stráž bezpečnosti, z předplatného na Sbírku zákonů a nařízení a z poplatků za vidování pasů v důsledku očekávaného stoupnutí cestovního ruchu.

V generální a specielní debatě k této kapitole předneseny byly některé dotazy, stížnosti, připomínky a náměty, které se týkaly rozpočtu i agendy ministerstva vnitra. K ním se zde uvádí zvláště toto:

Zákon o organisaci politické správy.

Bylo projeveno mínění, že zákon o organisaci politické správy měl býti proveden spíše po etapách než najednou. Zkušenosti, kterých bylo získáno při provádění župního zákona, ukázaly však, že nová organisace musí býti bezpodmínečně provedena v celém svém rozsahu teritoriálním a věcném, má-li býti státní správě dána možnost posouditi její dosah a účinky. Byla proto při provedení zákona o organisaci politické správy ze zásady jednotného provedení učiněna výjimka jen potud, pokud to bylo nezbytně nutno, t. j. v zemích západních byl zákon uveden v život o krátkou dobu později, než na východě republiky, ve věcném ohledu pak nebylo činěno výjimek vůbec. Dosavadní zkušenosti ukazují, že bylo v té příčině postupováno správně. Správné fungování administrativních organismů, které zákon o organisaci politické správy uvedl v život, předpokládá dobrou vůli jak u živlu úřednického, tak i u zástupců obyvatelstva, a lze všeobecně potvrditi, že spolupráce obou těchto živlů postupuje zdárně, takže případné nedostatky, které se v jednotlivostech snad objevily, nemohly zasáhnouti do nové organisace jako do celku. Přes to, že doba od všeobecného zavedení nové organisace je poměrně krátká, možno konstatovati, že se nová zařízení osvědčila a že potíže, které se vyskytly, vyplývají povětšině z počátečních reminiscencí na bývalou samosprávu, po případě z nedorozumění ve výkladu jednotlivých ustanovení organisačního zákona. Lze s jistotou očekávati, že dalším vývojem poměru se dospěje k bezvadnému fungování všech složek nové organisace a tudíž i ke zdárnému rozvoji zemí a okresů. Na náměty, žádající novelisaci zákona o organisaci politické správy, dlužno poukázati k tomu, že správný chod administrativy vyžaduje určité stálosti, aby pořádek nedávno zavedený se mohl řádně vžíti a měl dostatek času k vývoji. Velmi obtížnou otázkou provádění organisačního zákona bylo určení obvodů a sídel okresních úřadu, které bylo vyhrazeno vládě. Zákon buduje politickou správu zásadně na větších správních obvodech, než činil župní zákon č. 126/1920 Sb. z. a n., a to nejen pokud jde o úřady II. stolice, nýbrž i pokud jde o úřady okresní. Důvodem toho byla hlavně snaha, aby finanční schopnost nových správních obvodů odpovídala zákonným úkolům zemí a okresů, i aby bylo lze nové organismy náležité vybudovati po stránce administrativní a postarati se přiměřenou specialisací o úsporné využití sil zaměstnanců. Vedle toho je výhodou větších správních obvodů, že do jisté míry soustřeďují obce různé hospodářské síly a snižují třecí plochy, které vznikají z různého složení politického, sociálního, hospodářského a národnostního. Na Slovensku byla tato zásada, pokud jde o okresy, provedena již při aktivování župního zřízení, a to vládním nařízením č. 378/1922 Sb. z. a n., jímž bylo 20 služnovských okresů, nevyhovujících zmíněnému požadavku, zrušeno a provedeny četné podstatné změny v obvodech jednotlivých okresních úřadů. Také na Podkarpatské Rusi byly postupně již před prováděním organisačního zákona zrušeny nevyhovující okresy, celkem 5. Vládním nařízením. č. 93/1928 Sb. z. a n., jímž byly určeny obvody a sídla okresních úřadů na Slovensku a Podk. Rusi, byly zrušeny další 2 okresy na Slovensku a 2 okresy v Podk. Rusi, a provedeny některé menší změny v obvodech okresních úřadů ve smyslu zmíněné zásady. V zemi České a Moravskoslezské nebylo možno vzíti za podklad určení obvodů a sídel okresních úřadů, dřívější zastupitelské a silniční okresy, jak o to bylo četnými okresy a obcemi žádáno. Více než polovina všech těchto okresů měla méně než po 25.000 obyvatelích, a také finanční schopnost těchto okresů byla velmi omezena, tak na př. u jedné sedminy zastupitelských okresů v Čechách nedosahovala přirážková základna ani 150.000 Kč. Kdyby měly býti obvody okresních úřadů určeny podle bývalých zastupitelských okresů, bylo by třeba zříditi jen v Čechách na 120 nových okresních úřadů, což by bylo nejen v naprostém rozporu s požadavkem úspornosti veřejné správy, ale nedalo by se vůbec v dohledné době ani s ohledem na poměry bytové a také z důvodů personálních. uskutečniti. Bylo-li proto nutno slučovati dva, nebo více zastupitelských, po případě silničních okresů v jediný správní obvod, bylo jedině účelným vzíti pro počátek za podklad prvotního určení obvodů okresních úřadů podle § 1, odst. 3. organisačního zákona politické okresy, které většinou vykazovaly přiměřenou rozlohu i hospodářskou schopnost. Mohlo se tak státi tím spíše, poněvadž okresní politická správa pro celý politický okres obstarávala již dříve převážnou většinu vnitřní správy, takže úpravou, provedenou vládním nařízením č. 174/28 Sb. z. a n. v řečeném smyslu nenastalo celkem po této stránce pro obyvatelstvo zvláštní zhoršení poměrů. Kde snad do jisté míry zhoršení přece nastalo, bude podle nabytých zkušeností a hospodářských poměrů uvažováno o změně obvodů okresních úřadů. V místech bývalých politických expositur jsou zřízeny stálé úřední dny a dlužno vyčkati zkušeností, než se přikročí ku případnému zřízení nových okresních úřadů.

Finanční hospodářství svazků územní samosprávy.

Skutečnost, že samosprávné finance budou uvedeny v rovnováhu, nestačí, pokud tyto svazky samy nebudou si vědomy toho, že nejúčinnějším prostředkem sanačním je hospodárnost a stabilisace poměru mezi potřebou a úhradou. Z úhrady po ruce jsoucí dlužno tedy především krýti náklady, spočívající na zákonné povinnosti nebo na jiném právním titulu a jiné náklady lze pojati do rozpočtu jen, pokud daná rozpočtová úhrada převyšuje náklady odůvodněné zákonnou povinností nebo jiným právním titulem. Bude nutno upustiti od nadměrného vypnutí rozpočtových položek, které nastávalo často v domnění, že na vyšší rozpočtový schodek dostane se autonomním svazkům výpomoci z vyrovnávacích fondů. Pokud jde o vyřizování rozpočtové agendy, dalo ministerstvo vnitra podřízeným úřadům pokyny, směřující k jejímu urychlenému vyřizování, tak aby rozpočty mohly býti včas schváleny a, aby bylo autonomním svazkům umožněno hospodařiti na základě schváleného rozpočtu po největší část rozpočtového období.

Správní trestní právo a řízení.

Bylo žádáno vydání jednotného trestního práva a řízení administrativního. Vláda předložila již v minulém zasedání návrh zákona o správním trestním právu a řízení v senátě Národního shromáždění. Tento návrh byl sice v podvýboru projednáván, nedostal se však k dalšímu ústavnímu projednání, ježto obě sněmovny byly rozpuštěny. Ministerstvo vnitra navrhlo vládě, aby osnova byla znovu předložena Národnímu shromáždění.

Zákon o nejvyšším správním soudě a zákon o řešení sporů o příslušnost.

Ministerstvo vnitra vypracovalo osnovu zákona o nejvyšším správním soudě a projednává ji ve stálém kontaktu s nejvyšším správním soudem.

Totéž platí o vypracované osnově zákona o řešení sporů o příslušnost.

Věci jazykové.

K dotazům o jazyku korespondence státních úřadů s obcemi dlužno připomenouti, že nejvyšší správní soud rozhodl ve více než 20 případech, a potom i plenárním usnesením z prosince 1928, že obce nemají nároku na to, aby soudy a státní úřady, dopisujíce jim jako úřadu, psaly jim v jejich jazyku menšinovém, poněvadž jazyková práva poskytnutá § 2 jazykového zákona příslušníkům národních menšin, náležejí jim jen jako stranám, a nalezl, že úřední korespondence státních úřadu má se podle § 1 jazykového zákona a čl. 1. odst. 2. lit. f) vládního nařízení jazykového díti v jazyku státním. Při tom není rozhodným, zda v zastupitelstvu dotčené obce jsou členové národnosti československé čili nic. Dopisují-li tedy státní úřady obcím jazykem státním, je to důsledek právního stavu, uznaného zmíněnou judikaturou nejvyššího správního soudu.

Státní občanství.

Bylo žádáno, aby byly upraveny poměry takových osob, jejichž státní občanství je pochybné a neurčitelné. O tuto úpravu jest postaráno platnými zákony, a v případech pochybného státního občanství postupuje se naturalisací buď zvlášť vyhrazenou nebo pravidelnou. Pro osoby, narozené na území československém, platí automaticky domněnka státního občanství již tehdy, není-li podán důkaz jiného státního občanství na základě původu. Stejná domněnka platí také o osobách narozených na území československém, jejichž rodiště není známo. Jinak má místo naturalisace k žádosti uchazeče o státní občanství. Osoby, o nichž není pochybností aspoň v tom směru, že byly občany bývalého státu uherského; mohou uplatniti nárok na státní občanství podle zákona Dérerova. Není-li tu podmínek tohoto zákona, může se strana domáhati státního občanství dobrovolným udělením. I tu postupuje se liberálně, a žádosti osob v republice trvale usazených, jež víží k území republiky důležité svazky rodinné neb existenční, vyřídí se, není-li tu závad co do bezúhonnosti mravní nebo státoobčanské, s urychlením a příznivě. Aby bylo urychleno vyřizování žádostí o státní občanství ministerstvu vnitra, byl rozmnožen počet konceptních úředníků v příslušném oddělení. Trvá-li přes. to snad déle vyřízení žádosti o státní občanství, dlužno to v častých případech přičísti pochybnostem k nimž zavdával příčinu t. zv. zákon Dérerův. V poslední době byly tyto pochybnosti odstraněny praxí nejvyššího správního soudu, a ministerstvo vnitra nyní činí nárok na státní občanství přístupným i osobám, jež podle dřívější praxe nároku toho neměly, a to i pokud jde o případy již dříve rozhodnuté. Ze 7.517 žádostí podle tohoto zákona do konce roku 1929 podaných, z nichž 117 se stalo bezpředmětnými (úmrtím, odvoláním žádosti atd.) bylo již 4.186 žádostí vyřízeno příznivě. Přihlíží-li se k praxi nyní ustálené, nelze míti obav, že by zákon Dérerův nedosáhl úkolu, který si uložil. V celku bylo od r. 1923 do sklonku roku 1929 příznivě vyřízeno přes 20.000 žádostí za udělení státního občanství.

Kinematografy.

Připravuje se osnova zákona o pořádání veřejných představení kinematografických, v níž bude přihlíženo k oprávněným přáním majitelů kinematografických licencí. Podle dosavadního stavu věci zamýšlí ministerstvo vnitra licenci zmíněného druhu přeměniti podle obdoby koncese lékárnické ve zvláštní koncesi sui generis.

Spořitelna šluknovská.

K dotazům ve příčině spořitelny šluknovské se připomíná, že správní komise této spořitelny přijala teprve v říjnu 1929 likvidační plán, vypracovaný ministerstvem financí a Zemskou bankou. Podle tohoto plánu mají vkladatelé soukromí s určitými modalitami býti uspokojeni plně, lidové peněžní ústavy výměrou 90%, ve 4 1/2% IV. státní půjčce, a banky podle zvláštní dohody, sjednané u ministerstva financí. Předpokladem jest, aby tento likvidační plán byl všemi věřiteli přijat. Proto u Zemské banky a filiálky Liberecké spořitelny ve Šluknově se sbírají příslušná prohlášení věřitelů, čímž nastává ve věci zdánlivý průtah, který však jest nutný pro řešení. Snahou všech súčastněných činitelů jest, aby likvidace byla co nejdříve skoncována. Jest ovšem přirozeno, že tato velmi složitá záležitost, ač již nejdůležitější sporné otázky jsou definitivně vyřízeny, si vyžádá ještě delší doby.

Tisková censura.

Ke stížnosti do nestejnoměrného postupu tiskové censury nutno podotknouti, že dlužno postupovati vždy podle okolností konkrétního případu a s hlediska místních poměrů. Ostatně se vyskytují rozpory při řešení některých otázek i mezi nejvyššími soudními tribunály, takže nelze se diviti, když i okresní a státní bezpečnostní úřady při tiskové censuře neposuzují každý tiskový projev stejně.

Z věcí zaměstnaneckých.

Generelní povolení vyrovnávacích přídavků pro převzaté úředníky zemských výborů není možné, ježto by to bylo obcházení § 212 platového zákona. Individuelně se vypomáhá ve zřetelehodných případech zvláštními peněžitými výpomocemi. Pokud byly dány předpoklady pro poskytnutí vyrovnávacího přídavku podle 3. odst. § 212 plat. zákona, byl přídavek ten poskytnut.

Z obecních a obvodních notářů byla podle převodních ustanovení platového zákona převedena převážná část do 7. platové stupnice, malá část do 6. platové stupnice a jediný notář do 5. platové stupnice. Systemisace z r. 1927 se ukázala tak dostačitelnou, že nebylo možno obsaditi všecka místa ve 4. a 5. platové stupnici. Při nové systemisaci bude přihlíženo ku přáním obecních a obvodních notářů po zvětšení počtu míst ve vyšších platových stupnicích. Pokud jde o počet úředníků služby účetní a kancelářské na Slovensku, dlužno připomenouti, že v zemi české a Moravskoslezské přešli mnozí účetní úředníci do státní služby v důsledku zákona o organ. politické správy a rozmnožili tak dosavadní osobní stav. Při nové systemisaci služebních míst; bude plně vyhověno všem potřebám služby v jednotlivých zemích. Úředníci služby kancelářské na Slovensku vypomáhají i při úkonech vyšších, což je nutno pro překvapující nezájem slovenského právnického dorostu o státní službu.

Četnictvo.

Ke zmínce o nepříznivých bezpečnostních poměrech v jižních Čechách bylo připomenuto, že velké razzie v krajích těchto prováděné neměly žádoucího výsledku, a byly tudíž zavedeny menší soustředěné oddíly, které vstupují v činnost, kdykoli se toho potřeba ukáže. Postup četnictva v této příčině jest upraven vhodnými pokyny a vykazuje úspěchy, které jsou i denním tiskem oceňovány. V zájmu intensivnějšího stíhání zločinnosti bude využito vyšší inteligence a odborného vzdělání správních důstojníků k vedení a řízení bezpečnostní služby. Pokud jde o přiznání výhod legionářům, dlužno zdůrazniti, že ministerstvo vnitra udělilo již v dohodě s ministerstvem financí celou řadu dispensí od předepsané desetileté služby pro povýšení do II. platové stupnice. V této praxi se dále pokračuje. Při tom dostává se legionářům stejně výhod jako při výběru frekventantů školy pro výcvik velitelů stanic. Postup do hodnosti vrchního strážmistra se urychlí nyní odstraněním podmínky jednoroční služební doby a hodnosti praporčíka. Masarykův četnický podpůrný a vzdělávací fond přeměnil se ve spolek ve smyslu spolkového zákona, a tím se dostalo četnictvu stavovské svépomocné organisace. Pohotovostní službu omezilo ministerstvo vnitra na stanice o nejméně 4 mužích. Odpočinek pro noční službu není náhradou neb odměnou za vykonanou službu, nýbrž má jen umožniti oddech po noční službě. Nově zavedená výstroj a výzbroj četnictva byla zvolena po dlouholetých zkušenostech a opětovném vyzkoušení a možno říci, že se v celku osvědčila jako účelná. Dovolené v četnictvu byly upraveny vzhledem k vojenské organisaci četnické podle vzoru dovolených, jaké přísluší příslušníkům vojska.

Vyvěšování praporů.

Vyvěšování praporů v barvách černo-červeno-zlaté (žluté) bylo rovněž předmětem dotazů a poznámek. Veřejné hromadné užívání praporů v těchto barvách při slavnostních příležitostech se povoluje za předpokladu, že bude úměrně na důstojných místech užito také praporů barev státních. pěje se tak v zájmu zabezpečení veřejného klidu a pořádku, neboť nelze přezírati okolnost, že zmíněné barvy nejsou pouze barvami německo-národními, ale dle výmarské ústavy též barvami státními republiky německé. Vylíčená praxe se již celkem vžila, a možno říci, že se dobře osvědčuje.

Kapitola 7. Ministerstvo spravedlnosti s Nejvyšším soudem.

Výdaje kapitoly 7. vykazují pro rok 1930 snížení z 308.9 mil. Kč v roce 1929 rozpočteného na 305 mil. Kč, tedy o celkovou částku 3.9 mil. Kč.

Příjmy kapitoly této vykazují proti roku 1929 slabé stoupnutí, a to z 15,2.65.000 Kč na 15,425.000 Kč.

V rozpočtové debatě byly předneseny, určité dotazy a náměty, k nimž dlužno zvláště uvésti toto:

Stav personálu.

Úbytek soudců i kancelářských úředníků v době po převratu, nedostatek způsobilého dorostu zejména na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, všeobecný vzrůst soudní agendy obzvláště v některých místech vyvolaný přírůstkem obyvatelstva, rozkvětem hospodářského života, pozemkovou reformou i jinými okolnostmi vedly ke zhoršení služebních poměrů u soudů, které dosáhlo nyní takového stupně a rázu, že nelze již zdolati škody z toho plynoucí pro veškeré občanstvo pouhými prostředky administrativními, nýbrž že justiční správa je postavena před nezbytný a těžký úkol zjednati nápravu zákonnou reformou soudnictví.

Soudcům u všech soudů bude nutno umožniti svědomitý a právnicky bezvadný výkon služby tím, že se jim odeberou práce nesoudcovské ubírající jim dosud mnoho času. Přidělením těchto prací vycvičeným silám kancelářským a vyřizováním běžných prací soudcovských jednoduchého rázu konceptními pomocníky (aktuáry) bude zjednána možnost, aby soudcové se soustředili na vlastní soudcovskou práci a zdokonalovali i své odborné znalosti stálým studiem literatury a judikatury, o čemž se jim bude prokázati po případě zvláštní další zkouškou praktickou. Výhodám na straně jedné budou odpovídati povinnosti na straně druhé, zajišťující plnou nestrannost a nezávislost soudců.

Ministerstvo spravedlnosti předloží k tomu cíli, opírajíc se o usnesení senátu Národního shromáždění, osnovu zákona, kterým se mění některé služební poměry soudců.

Kancelářský personál.

Nelze se však při reformě soudnictví obmeziti na stav soudcovský, nýbrž bude třeba přihlížeti při tom i k personálu kancelářskému. Třeba tu poukázati v prvé řadě na důležitost správného a rychlého provádění zápisů do pozemkových knih.

Umístění a zařízení soudů.

Neutěšené poměry soudnictví nejsou vyvolávány pouze obtížemi a vadami rázu osobního, nýbrž také věcného. Nedůstojné a nedostatečné umístění a zařízení mnohých soudů znemožňuje často rychlý a řádný výkon služby a podrývá úctu k zákonu a soudu, dávajíc podnět k oprávněné kritice. Jest proto úkolem justiční správy docíliti lepších budov soudních i vězeňských vyhovujících účelům služby, a také lepšího a účelného jich zařízení, jak toho vyžaduje moderní ekonomisace veřejné služby.

Stavby.

Jedním z hlavních úkolů, pokud se týče nových budov justičních, jest stavba budovy pro nejvyšší soud v Brně, umístěný dosud jen nouzově a nevhodně ve dvou od sebe vzdálených budovách.

Stejně naléhavým je též zlepšení umístění velké části pražských soudů. Bylo v tom směru započato již s novostavbou krajského soudu trestního na Pankráci, jejíž dokončení možno očekávati v rota. 1931. Velice závadné jest dosud umístění vrchního soudu, krajského soudu civilního i krajského soudu obchodního a některých okresních soudů, zejména okresního soudu exekučního. Dlužno tu uvésti, že reorganisací pražských soudů provedenou v předešlých letech a zrušením několika okresních soudů ubylo v Praze téměř 200 místností. Není divu, že při silně stoupající agendě v hlavním městě republiky zbývající místnosti nepostačují. Že staré budovy těchto soudů neodpovídají významu a moderním požadavkům soudů v hlavním městě, netřeba zvláště podotýkati. Další velice nutné novostavby jsou uvedeny ve vysvětlivkách k rozpočtu kapitoly 14, titul 15, § 5 (sešit 2).

Trestnice.

Ministerstvo spravedlnosti usiluje též o modernisaci trestních ústavů zařízených dosud převážně pro systém společné vazby, který v předních evropských státech již dávno byl pro svůj demoralisující vliv opuštěn a zaměněn systémem samovazebním, jenž umožňuje isolování vězňů v době odpočinku. Přeměna ta ovšem vyžaduje stavebních adaptací a přístaveb a má býti prováděna postupně. Jest s ní spojena též nutnost dostatečného zaměstnání vězňů.

V této souvislosti duši též uvésti, že s několika stran by 1 vysloven požadavek, aby politickým vězňům byly poskytovány jisté úlevy a aby nebyli vězněni ve společnosti s obyčejnými vězni. Tento problém vyžaduje, aby předem byla vyřešena otázka, které delikty jest považovati za politické. V tomto směru bude ministerstvem spravedlnosti vypracována předloha a předložena zákonodárným sborům.

Zákonodárná činnost.

Výpočet zákonodárných prací na str. 220 důvodové zprávy jest kromě již shora zmíněné osnovy zákona o úpravě služebních poměrů soudců doplniti ještě řadou jiných osnov, jež budou v nejbližší době vládě předloženy. Jsou to zejména:

Osnova zákona o pracovních soudech, připravená již delší dobu. Na její provedení je již v rozpočtu pamatováno v titulu 3. položkami na osobní i věcné výdaje.

Osnova tiskového zákona. Zákon o tiskových urážkách na cti vedl k neudržitelným důsledkům a k stálým stížnostem a musí proto při nejmenším býti novelisován. Zástupci žurnalistických organisací vypracována byla osnova nového tiskového zákona, jež se stala předmětem dalších porad v ministerstvu spravedlnosti. Ukázalo se při tom, že nelze se omeziti na novelisaci zákona o tiskových urážkách, nýbrž že je třeba provésti reformu celého tiskového práva. Tím se také docílí nutné unifikace. Aby práce byly urychleny, byly zvoleny tři subkomitéty, jež pracují odděleně a scházejí se několikráte v týdnu, čímž se práce uspíší.

Důležitý hospodářský význam má osnova zákona, kterým se upravují pozemkové knihy převzaté od cizích států a osnova zákona o zaknihování přídělů.

Mezinárodní smlouvy.

Jednání s Argentinou a Brasilií o smlouvu o vydávání zločinců a o právní pomoci ve věcech trestních budou letošního roku dokončena. Pokračováno bude v jednání s Belgií o smlouvě exekuční a pozůstalostní. Smlouva o vydávání zločinců a civilněprávní smlouva s Francií z roku 1928 budou v nejbližší době ratifikovány. S Francií bude pokračována v jednání o smlouvě exekuční. S Holandskem jedná se o smlouvu extradiční, civilněprávní a exekuční. Smlouva o vydávání zločinců bude patrně v dohledné době dojednána. S Dánskem a Švédskem se jedná rovněž o smlouvy o vydávání zločinců. Jednání ta budou letošního roku skončena. Návrh na jednání o smlouvu exekuční a civilněprávní tyto státy odmítly s poukazem na haagskou procesní úmluvu z roku 1905. S Finskem jednáme o sjednání smlouvy o vydávání zločinců; jednání bude letos dokončeno. Bude pak s tímto státem jednáno o exekuční a civilně-právní pomoc. S Litvou dojde k jednání patrně koncem února t. r. S Polskem byly smlouvy exekuční a pozůstalostní již sjednány. Nyní se jedná o to, aby byly uvedeny v platnost. S Tureckem je zahájeno písemné jednání o smlouvě o vydávání zločinců i civilně-právní a připravují se návrhy pro jednání o vykonatelnosti exekučních titulů. Další návrhy jsou připraveny pro jednání s Egyptem. V nejbližší době lze očekávati ratifikaci tří právních smluv se Španělskem a Portugalskem.

Kapitola 8. Ministerstvo pro sjednocení zákonův a organisace správy.

Rozpočtový návrh.

Výdaje ministerstva pro sjednocení zákonův a organisace správy na rok 1930 preliminují se částkou 2,111.317 Kč a jsou tedy pro rok 1930 preliminovány zhruba toutéž částkou, jakou preliminovány byly pro rok 1929. Příjmy nejsou preliminovány žádné.

Zpravodaj.

Specielní debata byla zahájena zprávou specielního zpravodaje rozpočtového výboru poslanecké sněmovny k rozpočtu unifikačního ministerstva, který poukázal k tomu, že částky preliminované na výdaje jsou v rozpočtu unifikačního ministerstva dány z více než ze tří čtvrtin úhrnné své sumy přímo zákonem. Pokud tomu u některých položek tak není, vyskytují se položky tyto v rozpočtu proto, aby zákonné břemeno a trvalé závazky stlačeny byly na míru pokud možno nejmenší. Zpravodaj poukázal k tomu, že otázky, související s problémem sjednocení, jsou zvlášť důležité a že jejich vyřešení jest nutno věnovati zvláštní péči. Vyskytují se nejenom u nás, ale i ve státech jiných, a jde všude o zvláštní poválečné úkoly dočasného rázu. Pokud jde o pokrok, který sjednocování učinilo dosud u nás, bude tu významným mezníkem rok 1930, v němž zákonodárným sborům budou předloženy osnovy četných a velmi důležitých unifikačních zákonů. Sjednocování nebude tím u nás však ještě dokončeno a zbývá i pro další budoucnost zde mnoho dalších úkolů, jichž provedení spočívati bude zvláště na ministerstvu pro sjednocení zákonův a organisace správy. Rozpočtové požadavky tohoto ministerstva jsou proto plně odůvodněny a jsou v porovnání s úkoly, které ministerstva v další budoucnosti čekají, co nejskromnějšími.

Výklad ministra unifikace.

Ministr pro sjednocení zákonův a organisace správy vysvětlil k poznámkám řečníků, kteří se zabývali úkoly a činností unifikačního ministerstva a také jeho poměrem k ministerstvům druhým, jmenovitě k ministerstvu spravedlnosti, činnost unifikačního ministerstva v těchto směrech:

Význam unifikačního ministerstva, jeho úkoly a činnost a poměr k ministerstvem druhým.

Provedením sjednocení není pověřeno unifikační ministerstvo samo. Spolupracuje na něm s ministerstvy ostatními, spolupracuje se všemi ministerstvy na osnovách všech nových československých zákonů a má v přípravných pracích unifikačních někdy postavení činitele vedoucího. Spolupráce unifikačního ministerstva s ministerstvy ostatními a spolupráce těchto ministerstev s ministerstvem unifikačním řídí se předpisy o kompetenci unifikačního ministerstva, kterými unifikační ministerstvo pověřeno bylo na jedné straně úkoly opravdu velikými, v důsledku kterých však na druhé straně nemohlo vždycky býti činitelem vedoucím při provádění unifikace, a to z důvodů různých, někdy též proto, poněvadž se nejednalo jen o unifikaci, nýbrž současně také o reformu. Agenda unifikačního ministerstva jest velmi rozsáhlou a i pokud nemá toto ministerstvo v unifikačních věcech vedoucí roli, jest jeho spolupráce zvlášť důležitou proto, že zvláštní zřetele na převzaté právo uherské, které platí dosud na Slovensku a v Podk. Rusi, byly vždycky soustavně a někdy také výhradně uplatňovány jen ministerstvem unifikačním a jeho pomocnými orgány.

Součinnost odborné slovenské veřejnosti při unifikačních pracích.

Pro zajištění náležitého zřetele na převzaté právo uherské a zvláštní poměry Slovenska a Podk. Rusi zabezpečilo si unifikační ministerstvo také součinnost slovenské právnické veřejnosti. Staralo se o to, aby se velikými materiemi, upravovanými osnovami našich nejdůležitějších unifikačních zákonů, obíraly sjezdy právníků slovenských a aby na podkladě přípravných prací a názorů těchto sjezdů posoudily přichystané osnovy unifikačních zákonů zvláštní slovenské odborné poradní komise, které v Bratislavě unifikačním ministerstvem byly zřízeny. Taková veliká přípravná práce vykonána byla unifikačním ministerstvem jmenovitě také pro nový zákon občanský, a byla spolupůsobením slovenské poradní komise unifikačního ministerstva podstatně usnadněna práce vědeckých právnických komisí pražských, přípravou osnovy nového jednotného československého zákona občanského pověřených.

Pokrok sjednocení v roce 1930.

Rok 1930 stane se významným mezníkem v unifikaci československého práva, jelikož v tomto roce dojde k jakýmsi žním desítiletých přípravných prací sjednocovacích. Unifikační ministerstvo dokončí v roce 1930 sama nejdůležitější svoji samostatnou práci zákonodárnou, nový civilní. soudní řád, bude se možno však v tomto roce těšiti snad již i uzákonění nového československého zákona občanského, na němž unifikační ministerstvo rovněž význačnou měrou spolupracovalo. V souvislosti s těmito důležitými zákony a ještě i některými zákony jinými bude pak možno přijíti s celou serií osnov sjednocovacích zákonů dalších, přinášejících různé předpisy specielní, které nové generelní úpravy přizpůsobí zvláštním poměrům a. případům, pro něž se s generelním předpisem nevystačí. Ministr ohlašuje, že v roce 1930 předloženy budou zákonodárným sborům pravděpodobně vedle zmíněných již dvou důležitých zákonů ještě tyto unifikační zákony další: řád trestní, zákon o trestním právu finančním, zákon o právu poplatkovém, zákon o dani z lihu, zákon o příslušnosti ministerstev, zákon o řízeni nesporném, řád pro veřejné notáře, celostátní řád stavební, zákon šekový, zákon o ručení silostrojů, zákon o umoření listin, zákon o zbavení svéprávnosti a zákon o trestním soudnictví nad mládeží.

Do nového období čsl. sjednocování.

Pokrokem, který sjednocení v roce 1930 učiní, umožněno bude sjednocování další jmenovitě v oborech, v nichž bylo nutno vyčkávati předchozí přípravy stěžejních unifikačních československých zákonů. Zbývá ještě mnoho oborů, v nichž sjednocení musí býti provedeno, a čekají tu zvláště unifikačního ministerstva ještě další dalekosáhlé a důležité úkoly. Nelze proto ještě unifikačního ministerstva rušiti a nutno naopak jeho výkonnost zvýšiti, aby svým úkolům mohlo řádně dostáti a aby také v unifikaci mohlo býti rychle pokračováno.

Zvláštní zákon o ručení státu za škody způsobené úředníky v úředním jednání.

Ministr jest povděčen námětu, aby unifikační ministerstvo ještě před schválením nového československého zákona občanského připravilo osnovu zvláštního zákona o ručení státu za škody způsobené úředníky v úředním jednání a rád by převzal tento úkol pro ministerstvo unifikační.

Kapitola 9. Nejvyšší správní soud a volební soud.

Statistická data o činnosti nejvyššího správního soudu osvětlují dostatečně svízelnou situaci, v níž se nejvyšší správní soud nalézá. Kritický stav soudu, který trvá již řadu let, má za následek, že strany musí čekati někdy až tři roky na vyřízení stížnosti u soudu podané. Koncem roku 1929 bylo ještě nevyřízeno 492, tedy asi 5% stížností podaných v r. 1927. Ze stížností podaných v r. 1928, jež dosáhly velikého. počtu 10.231, bylo koncem roku 1929 nevyřízeno ještě asi 43%. Až do roku 1929 příliv stížností neustále a velmi značně vzrůstal. V roce 1929 se dosavadní vzestup nejen zastavil, nýbrž počet došlých stížností klesl proti roku 1928 o 3.400. Pokles tento je však tak nápadný, že zdá se míti příčiny jen nahodilého rázu. Nasvědčuje tomu okolnost, že stížností proti rozhodnutím zemských úřadů a proti rozhodnutím o odvoláních podle nového zákona o daních přímých došel dosud počet poměrně nepatrný. Poněvadž sotva dá se mysliti, že by přesun kompetenční v oboru správy politické a nový zákon daňový byly s to, aby počet stěžovatelů proti dřívějšku o tolik snížily, sluší vysvětlení překvapujícího poklesu hledati asi v tom, že instanční rozhodování úřadů zemských a odvolacích stolic daňových přechodně uvázlo, dokud nová organisace resp. provádění nového zákona nebyly v pravidelném běhu.

Je-li toto vysvětlení správné, dá se očekávati v blízké době mimořádně velký příliv stížností.

Celkový počet nedodělků činil přes krajní využití pracovních sil soudu koncem roku 1929 u soudu se nahromadivších přes 10.000. Již tato povážlivě vysoká číslice a zejména dlouhá doba, která uplyne mezi podáním a vyřízením soudních stížností, ukazuje, že potřeba nápravy nepřestala býti naléhavou, i kdyby počet stížností ustálil se přibližně na poměrně nízké číslice minulého roku, což však, jak bylo svrchu řečeno, je zcela nepravděpodobné.

Zjednání nápravy není možné bez opatření legislativního. Ačkoli přípravy k němu byly zahájeny již r. 1924, nevystoupila dosud reforma nejvyššího správního soudu ze stadia přípravného. Hlavní příčina je v tom, že ministerstvo vnitra dalo přednost reformě všeobecné, která dotýká se základních zásad celé soustavy, před prozatímní reformou jen částečnou, kterou r. 1927 navrhl první president nejvyššího správního soudu. Neboť právě o základních zásadách názory se nejvíce rozcházejí. Jde tu především o otázku, zdali a do jaké míry má býti příslušnost nejvyššího správního soudu omezena, proti čemuž se v rozpočtovém výboru celá řada řečníků velmi důrazně vyslovila.

Bude třeba usilovati o brzké a uspokojivé rozřešení celého tohoto problému, který má význam pro celou správu veřejnou.