Sociální pojištění.

Podle zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., novelisovaného zákonem ze dne 8. listopadu 1928, č. 184 Sb. z. a n., provádějí nemocenské pojištění i nadále nemocenské pojišťovny okresní, zemědělské, závodní, společenstevní (gremiální), spolkové a zapsané pomocné. Výhradní nositelkou invalidního a starobního pojištění zůstává Ústřední sociální pojišťovna v Praze, která také vykonává dozor nad nemocenskými pojišťovnami.

Vrchní dozor nad těmito nositeli pojištění přísluší ministerstvu sociální péče. Ve věcech značného finančního dosahu rozhoduje po dohodě s ministerstvem financí.

Podle §§ 131 a 132 uvedeného nového zákona č. 18428 Sb. z. a n. provedlo ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem spravedlnosti jmenování přísedících pojišťovacích soudů a vrchního pojišťovacího soudu; politické úřady II. stolice jmenovaly přísedící rozhodčích soudů a představenstva a dozorčí výbory nemocenských pojišťoven. Ve všech těchto případech jde o jmenování prozatímních funkcionářů na přechodnou dobu, dokud se neujmou úřadu činitelé řádně zvolení.

Podle ustanovení cit, zákona přísluší dále ministerstvu sociální péče povolovati k návrhu Ústřední sociální pojišťovny zvýšení pojistného u jednotlivých nemocenských pojišťoven nad 4,8% středního denního výdělku, schvalovati jmenování vedoucích úředníků nemocenských pojišťoven a vzorné služební a disciplinární řády pro jednotlivé skupiny úředníků nemocenských pojišťoven, jakož i vzorné stanovy, vydané Ústřední sociální pojišťovnou pro všechny druhy nemocenských pojišťoven. Kromě toho lze se svolením ministerstva sociální péče zřizovati též nové nemocenské pojišťovny, pokud jejich zřizování zákon připouští. Rovněž přichází v úvahu zřízení Zemských úřadoven ústřední sociální pojišťovny v Praze, v Brně a v Bratislavě podle §§ 93 až 93 č zákona č. 221,1924 Sb. z. a n. ve znění zákona č. 184/1928 Sb. z. a n., jež kromě některých nových úkolů jim přikázaných mají převzíti též valnou část dosavadní působnosti svazů nemocenských pojišťoven. Do programu budoucích prací náleží dále vypracování návrhů různých vládních nařízení v oboru nemocenského, invalidního a starobního pojištění podle příslušných ustanovení zákona o sociálním pojištění zaměstnanců.

Vyřizování rekursů z oboru nemocenského, invalidního a starobního pojištění ministerstvem jako třetí stolicí je v důsledku správní reformy omezeno nyní již jen na rekursy z doby před 1. prosincem 1928. O stížnostech do výměrů Ústřední sociální pojišťovny rozhoduje ovšem i nadále v první a poslední stolici ministerstvo sociální péče, pokud ovšem nejde o žaloby proti výměrům o dávkách invalidního a starobního pojištění, jejichž rozhodování přísluší pojišťovacím soudům.

V oboru nemocenského pojištění veřejných zaměstnanců podle zákona ze dne 15. října 1925, č. 221 Sb. z. a n., ministerstvo sociální péče vykonává a sleduje veškerou agendu, jež souvisí s dozorem nad Léčebným fondem veřejných zaměstnanců.

V oboru úrazového pojištění dělnického bylo přihlíženo k tomu, aby ve vybudování tohoto odvětví sociálního pojištění byly jednak náklady jeho v zájmu zlevnění výroby snižovány (účelnou organisací pojišťovací agendy, zdokonalením zábrany úrazové aj.), jednak aby potřebám pojištěnců-bylo náležitě vyhověno.

Po stránce úhradové nutno zdůrazniti, že stejně jako v letech předchozích bylo možno uhrazovati z přebytků ročního hospodařeni nositelů úrazového pojištění drahotní příplatky k úrazovým důchodům a že nebylo tudíž zapotřebí úhradu těchto obstarávati rozvrhem na zaměstnavatele.

V zájmu našich příslušníků bylo přihlíženo k úpravě mezinárodního styku v otázce výplaty důchodů úrazových smluvní cestou a bude v tomto směru pokračováno.

Vnitrostátním provedením ratifikovaných úmluv s Rakouskem (ohledně likvidace Hornické pojišťovny, bývalé Odborové úrazové pojišťovny rakouských železnic a úrazové pojišťovny dělnické pro Vídeň, Dolní Rakousy a Burgenland - čl. 275 mírové smlouvy St. Germainské), bude též umožněno konečné řešení otázky, převzatých úrazových důchodů z těchto ústavů, které se zatím vyplácejí na účet státních záloh.

Do programu příštích úkolů ministerstva v tomto oboru náleží zejména, novelisace a unifikace zákonných předpisů, týkajících se dělnického úrazového pojištění a přizpůsobení úkolů úrazového pojištění nynějším potřebám a požadavkům.

Pensijní pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách provádí Všeobecný pensijní ústav s pěti úřadovnami (§ 84 nového pensijního zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n.) a asi 40 náhradními ústavy.

Všichni nositelé pensijního pojištění (sdružení ve Svazu pensijních ústavů v republice Československé) podléhají státnímu dozoru, jejž vykonává ministerstvo sociální péče.

Proti výměrům nositelů pojištění o pojistné povinnosti, o jejím počátku a zániku, o zařazení do tříd služného a pod. jsou přípustny námitky, o nichž rozhodují Zemské úřady a v poslední stolici ministerstvo sociální péče. Ve sporech o převod premiových reserv rozhoduje jediné ministerstvo sociální péče. Toto provádí neb přezkoumává výpočet premiových reserv, které se převádějí v případech přestupů pojištěnců k jinému nositeli pojištění nebo do služby z pensijního pojištění vyňaté. Výměry, jimiž se rozhoduje o pojistných dávkách, přezkoumávají pojišťovací soudy, zřízené nově zákonem shora citovaným.

Hledíc k státnímu převratu a k rozluce měny byly sjednány mezistátní úmluvy o likvidaci Všeobecného pensijního ústavu pro zřízence ve Vídni, o likvidaci náhradních ústavů, které působily, majíce sídlo své ve Vídni, až do převratu také na území nynější Československé republiky (čl. 275 mírové smlouvy St. Germ.) a zvláštní úmluva s Rakouskou republikou o vzájemných pohledávkách z vyúčtování nositelů pensijního pojištění (tzv. sociální clearing), k jejímuž provádění bylo zřízeno zvláštní československé odúčtovací místo v Praze. Úmluva posléze zmíněná byla ratifikována již v roce 1926, prvé dvě úmluvy byly ratifikovány dne 31. července 1929.

Pro přechodnou dobu učinilo ministerstvo sociální péče opatření, aby tuzemští zaměstnanci, pojištění před převratem u rakouských náhradních ústavů nedoznali po převzetí čs. nositeli pensijního pojištění újmy na svých pensijních nárocích, tím, že poskytovalo zatím Všeobecnému pensijnímu ústavu ze státních prostředků ve formě záloh úhradu pojistných dávek napadlých těmto pojištěncům. Podobné zálohy poskytovalo ministerstvo sociální péče Všeobecnému pensijnímu ústavu, resp. Ústřední sociální pojišťovně i na základě §u 8, odst. 4., vládního nařízení ze dne 15. ledna 1926, č. 13 Sb. z. a n., o pensijním a dělnickém pojištění na Hlučínsku.

Toto placení zálohou bylo v roce 1929 z části odbouráno a to jednak v důsledku ustanovení § 177, odst. 8., nového pensijního zák ona, jenž ukládá Všeobecnému pensijnímu ústavu převzíti pojistné břímě vyplývající ze započtení příspěvkové doby získané do 31. prosince 1918 u rakouských nositelů pojištění, jednak v důsledku § 188 téhož zákona, jenž v odst. 3. přesunuje dosavadní zálohové placení hlučínským důchodcům podle § 7 vládního nařízení č. 13/1926 Sb. z. a n., se státu na Všeobecný pensijní ústav a v odst. 6. zbavuje (mezitím zrušenou) Zemskou úřadovnu Všeobecného pensijního ústavu v Opavě posledního zbytku její hlučínské agendy, přenášeje jej na Ústřední sociální pojišťovnu.

Hlavní význam nového zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, jenž nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1929, spočívá v tom, že zlepšil podstatně dosavadní pojistné nároky, aniž byl nucen za tím účelem podržeti nevyhovující systém drahotních přídavků. Zákon ten doplní ještě zákon o pojištění těchto zaměstnanců pro případ nemoci podle vzoru zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. resp. č. 184/1928 Sb. z. a n. (pojištění pro případ nemoci, invalidity a stáří).

Zprostředkování práce.

Zprostředkování práce v republice Československé nemá jednotného zákonného podkladu. V Čechách spočívají veřejné zprostředkovatelny práce na ustanoveních zemského zákona č. 57/1903 z. z., v zemi Moravskoslezské z části zřízeny byly jednak dobrovolně městy a obcemi a pokud se týče zemského úřadu práce v Brně zemským výborem, jednak na území bývalého Slezska na podkladě nařízení č. 509/1917 ř. z. V zemi Slovenské a v Podkarpatoruské organisace zprostředkování práce opírá se o uh. zák. čl. XVI./1916, pokud jde o zprostředkování práce živnostenské, horní a obchodní, a o uh. zák. čl. II./1898 a zák. čl. XLV./1907, pokud jde o zemědělské dělnictvo. Statistická data o zprostředkování práce jsou v příloze č. 3.

Vzhledem k zákonu o organisaci politické správy agenda bývalého zemského ústředního úřadu práce v Praze přiřazena byla k agendě úřadu zemského. Podobně stalo se ohledně agendy zemského úřadu práce v Brně.

Péče o nezaměstnané.

Ke dni 31. prosince 1928 bylo 139 odborových svazů, které ve smyslu § 4, odst. 3., zákona č. 267/1921 Sb. z. a n. měly od ministerstva sociální péče svolení zprostředkovati svým členům výplatu státního příspěvku k podpoře v nezaměstnanosti. Proti roku 1927, kde ke dni 31. prosince 1927 činil počet svazů 144, jest stav změněn z toho důvodu, že u dvou svazů zmocnění výplaty státního příspěvku odvoláno, čtyři svazy sloučily se s jinými odborovými organisacemi a jen jednomu svazu nově dáno v roce 1928 zmocnění k výplatě státního příspěvku k podpoře v nezaměstnanosti.

V roce 1928 bylo předloženo k zúčtování odborovými svazy celkem... 76.591 podpůrných případů.

V témže roce bylo odborovými svazy s ministerstvem sociální péče zúčtováno:

na podpoře organisační	10,580.423 Kč,
na státním příspěvku	13,972.784 Kč,
celkem	24,553.207 Kč.

 

Skutečná výplata z důvodu podpůrné akce byla jak z úvěru odborových organisací, tak i na účet státní pokladny větší, jelikož k těmto právě uvedeným výdajům jest třeba připočísti náhrady režijní, zejména pokud se týče výdajů ze státní pokladny; jest to režijní příspěvek státem přiznaný odborovým organisacím, náhrada za dopravu nezaměstnaných po železnici, na kteroužto výhodu podle zákona o státním příspěvku mají nárok. V uvedeném roce 1928 hrazeny též i mimořádné podpory pro nezaměstnané dělnictvo, propuštěné z průmyslových závodů na zpracování lnu v severovýchodních Čechách, jakož i krom jiných menších výdajů poskytnuta byla subvence fondu prs postavení a udržování noclehárny a svobodárny v Bratislavě.

Celkový náklad na péči o nezaměstnané, pokud se týče státní úhrady, činil

v roce 1928	14,952.861 Kč,
(viz příloha č. 4).
Spotřeba v roce 1929 činí ca	21,300.000 Kč.

 

V rozpočtu na rok 1930 zařazené úvěry slouží k provádění dosavadního zákona Ho podpoře nezaměstnaných č. 267 z roku 1921. Hledíc však ke směru, jakým se vyvíjí hospodářská situace naše i světová, a k jejímu vlivu na pohyb nezaměstnanosti, připravuje se novelisace dosavadního zákonného stavu státní péče o nezaměstnané, což bude vyžadovati dalších prostředků.

Závodní výbory a domácká práce.

Instituce závodních výborů je důležitým činitelem v hospodářském životě, pokud se týče vzájemného poměru mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem i pokud se týče výroby. Závodní výbory (zákon č. 330/1921 Sb. z. a n.) působí v každém samostatném, výdělečně činném závodě, v němž jest trvale (celoročně) zaměstnáno alespoň 30 zaměstnanců a jenž trvá alespoň půl roku od zahájení výroby. V podnicích hornických slouží ochraně zaměstnanců závodní a revírní rady (zákon č. 144/1920 Sb. z. a n.). Provádění toho však náleží do resortu ministerstva veřejných prací.

V roce 1927 bylo napočítáno v zemi České 1519, Moravskoslezské 547, Slovenské 116 a Podkarpatoruské 3 závodní výbory. Také činnost rozhodčích komisí podle zákona o závodních výborech, jichž jest v činnosti celkem 192 (v zemi České 106, Moravskoslezské 46, Slovenské 38 a v Podkarpatoruské 2), je značně silná, což dokazuje jejich účelnost a potřebnost.

Podle zákona o domácké práci (zákon ze dne 12. prosince 1919, č. 29/1920 Sb. z. a n.) bylo zřízeno 5 ústředních a 30 obvodních komisí, a to: pro výrobu zboží textilního 1 ústřední a 10 obvodních komisí, pro výrobu oděvů a prádla 1 ústřední a 8 obvodních komisí, pro výrobu zboží perleťářského 1 ústřední a 1 obvodní komise, pro výrobu obuvi 1 ústřední a 6 obvodních komisí a pro výrobu zboží sklářského 1 ústřední a 5 obvodních komisí domácké práce. Komise domácké práce vykazují zvláště svou činnost v oboru úpravy minimálních mezd, ve funkci rozhodčí a smírčí, jakož i v iniciativě ve styku s ministerstvem sociální péče.

Živnostenská inspekce

byla zavedena jednak zákonem ze dne 17. června 1883, č. 117 ř. z., a uherským zák. čl. XXVIII/1893. Československý stát převzal instituci živnostenské inspekce, při čemž bylo třeba působnost živnostenských inspektorů na Slovensku z části upraviti, což stalo se nařízením ministra s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 1. května 1919, č. 78 Sb. z. a n., a zákonem ze dne 27. ledna 1921, č. 47 Sb. z. a n.

Na celém území republiky Československé působí dnes 29 živnostenských inspektorátů teritoriálních a 3 specielní (dva pro práce stavební v Praze a v Brně a jeden pro stavbu vodních cest se sídlem v Praze).

živnostenská inspekce jest pověřena dozorem na zachovávání zákonů a předpisů vydaných na ochranu života a zdraví dělnictva živnostenského, jakož i dělníků pracujících podomácku. Kromě této hlavní činnosti vykonává mnohé úkoly souvisící se záležitostmi živnostenské, resp. průmyslové výroby a s řešením hospodářských a sociálních otázek dělnických. K plnění tohoto širokého a mnohostranného úkolu konají funkcionáři živnostenské inspekce prohlídky továren a maloživnostenských podniků, účastní se komisí nařízených živnostenskými úřady za účelem udělení povolení k zřizování nových závodů nebo závodních zařízení, kolaudací provedených staveb a zařízení, šetření příčin úrazů, komisí rozhodčích podle zákona o závodních výborech, obvodních komisí pro práci domáckou, paritních komisí, intervenují ve všech možných konfliktech vyplývajících z pracovního poměru atd. Kromě toho konají též různá zvláštní šetření v závodech a to jednak z úřední povinnosti, jednak z podnětu zájemníků. V oboru hlavní své působnosti, tj. technické ochrany života a zdraví živnostenského dělnictva, zůstává čelným programem živnostenské inspekce podrobné sledování všech nových vymožeností na poli ochranné techniky a živnostenské hygieny. Ve věci přípravy návrhů na vydávání dalších nových ochranných předpisů, resp. doplňování již platných předpisů se zřetelem k naprosto novým nebo změněným výrobním metodám a technickému pokroku bude za účasti živnostenské inspekce působiti "Komise pro technickou a zdravotní ochranu zaměstnanců a jiných osob výdělečně činných", která byla zřízena podle vládního nařízení ze dne 9. dubna 1929, č. 60 Sb. z. a n.

Povšechná činnost živnostenské inspekce po převratu je znázorněna v hrubých rysech v připojených diagramech. (Přílohy č. 5 - 7.)

O úřední činnosti živnostenských inspektorů vydává ministerstvo sociální péče každoročně zvláštní obsáhlou zprávu.

Péče o vystěhovalce a přistěhovalce.

Stav vystěhovalectví z Československé republiky v uplynulých 3 letech vyjádřen jest těmito daty:

Vydáno bylo vystěhovaleckých pasů:

do států zámořských				do států kontinentálních
	roku 1926	roku 1927	roku 1928		roku 1926	roku 1927	roku 1928
U. S. A	2.315	2.040	2.577	Rakousko	776	800	827
Kanada	8.914	9.051	8.419	Německo	1.572	3.581	4.732
Argentina	2.712	4.044	2.792	Polsko	182	198	100
Brasilie	157	171	105	Maďarsko	380	395	178
Střední Amerika	49	244	66	Rumunsko	353	196	119
Ostatní státy	326	613	563	S. H. S	449	363	278
				Francie	6.364	987	2.700
				Rusko	947	347	277
				Ostat. Evropa	604	566	807
Celkem	14.473	16.163	14.522	Celkem	11.627	7.433	10.018

 

Skutečně se vystěhovalo do zámořských států:

	roku 1926	roku 1927	roku 1928
U. S. A.	2.724	3.177	3.483
Kanada	5.941	6.301	8.184
Argentina	2.348	4.396	2.958
Brasilie	613	99	113
Střední Amerika	18	268	54
Ostatní státy	172	562	669
Celkem	11.266	14.803	15.461

 

Ve vystěhovalectví zámořském stále nejvíce čekatelů jest na vystěhování do Spojených států severoamerických. Přistěhovaleckým americkým zákonem, platným od 1. července 1924, jest stanovena roční kvota pro Československo na 3073 osob, která podle novely k přistěhovaleckému zákonu americkému, jež vešla v platnost 1. července 1928, jest nyní vyhrazena jen určitým přednostním třídám jednak příbuzeneckým, jednak zemědělským. Kvota na rok 1929 je 2874 osob. Ministerstvo sociální péče v dohodě s americkým generálním konsulátem v Praze upravuje přesně podle pořadových a přednostních nároků odchod těchto vystěhovalců do Spojených států severoamerických.

Největší počet vystěhovalců zámořských vykazovala v minulých letech Kanada, kam přístup povolen výhradně jen kategoriím zemědělským a kam každého roku jest stanoven pohyblivý kontingent podle tamní potřeby zemědělských dělníků. V roce 1929 omezen byl tento kontingent pro ČSR. na 30% kontingentu z roku 1928, který činil asi 7000 zemědělských dělníků, takže se objeví značný pokles vystěhovalectví do Kanady a pravděpodobně stoupne číslo vystěhovalectví do států Jižní Ameriky, v prvé řadě do Argentiny, částečně též do Brasilie a Uruguaye. V roce 1928 vzniklo náhle vlivem různých nezodpovědných zpráv v některých slovenských okresích hnutí pro vystěhování do Austrálie, ač tam pro naše vystěhovalce není dobrých vyhlídek. Hnutí bylo čeleno službou informační, takže stěhování do Austrálie kleslo zase na míru nepatrnou.

Dopravní společnosti, které obdržely koncesi pro dopravu vystěhovalců (14 cizozemských a 1 domácí) jsou podrobeny kontrole jak uvnitř, tak také mimo hranice státu a podařilo se v poslední době důslednou kontrolou také na lodích během jízdy prováděnou, zajistiti řadu zlepšení pro naše vystěhovalce v ubytování a v jejich zaopatření. Zorganisována byla policejní služba vystěhovalecká, která bdí nad podloudnými a podvodnými agenty vystěhovaleckými, státní revisní stanice ve Svatobořicích a státní vystěhovalecká stanice v Libni slouží pak zámořským vystěhovalcům v zdravotní a ochranné službě, poskytuje jim spolehlivé lékařské prohlídky, levné ubytování a ochranu před různými nekalými živly. V roce 1929 počato se stavbou nové moderní vystěhovalecké stanice v Libni, která bude dobudována v roce 1930.

V cizině pečuje ministerstvo sociální péče o vystěhovalce v nouzi upadlé poskytováním nouzových výpomocí, po případě pomáhá při jich repatriaci v případech nutných a mimořádných. Položeny základy a budují se organisace, které by na jedné straně pomáhaly v boji proti vystěhovalectví lehkomyslnému, aby toto bylo omezeno na míru opravdu nezbytnou, na druhé straně, aby vystěhovalectví nezbytné usměrňovaly tak, aby naši vystěhovalci se pokud možno kompaktně usazovali a přicházeli do prostředí, kde najdou pomoci svých krajanů. Přikročeno bylo k vybudování organisace informační, která by za pomoci školených dobrovolných pracovníků pronikla ke každému, kdo se zabývá úmyslem vystěhovati se, aby vyšetřila jednak pohnutky jeho úmyslu, a po případě rad;;u i pomočí mu přispěla. Ministerstvo sociální péče vydává též čtrnáctidenně zvláštní věstník "Vystěhovalecký Zpravodaj", který přináší zprávy o poměrech v cizích zemích a pokyny úřadům a vystěhovaleckým pracovníkům pro službu informační.

V roce 1929 počal dále působiti Československý ústav zahraniční, jehož úkol jest mimo řešení otázek vystěhovaleckých vybudování a sledování styků krajanských a použití těchto znalostí a styků k regulaci a usměrnění proudu vystěhovaleckého, pečovati o udržení národnosti, a použití zkušeností našich krajanů ve směru hospodářském i mravním. Ústav tento jest důležitým krokem v řešení péče vystěhovalecké a bude míti, umožní-li se mu řádné rozvinutí činnosti, velkou důležitost pro státní zájmy v řešení otázky vystěhovalecké.

Činnost počala také první československá kolonisační společnost, jejíž úkol jest za dozoru státního usnadňovati prakticky usazování našich vystěhovalců - kolonistů jak pomocí finanční tak organisační a má doplňovati úkoly instituce výše zmíněné.

Péče o válečné poškozence.

Péče o válečné poškozence prováděna jest zemskými úřady pro péči o válečné poškozence pro teritoriální obvody, a tc: pro zemi Českou a válečné poškozence v zahraničí se sídlem v Praze, pro zemi Moravskoslezskou se sídlem v Brně, pro zemi Slovenskou se sídlem v Bratislavě; v zemi Podkarpatoruské provádí péči o válečné poškozence úřad pro péči o válečné poškozence pro Podkarpatskou Rus v Užhorodě.

Veškerá činnost a péče o válečné poškozence spočívá na řadě zákonů a nařízení: jsou to zákon č. 199/1919, vládní nařízení č. 561/1919 Sb. z. a n., zákon č. 142/1920 Sb. z. a n., vládní nařízení č. 436/1920 Sb. z. a n., zákon č. 310/1921 Sb. z. a n., zákon č. 39/1922 Sb. z. a n., zákon č. 41/1922 Sb. z. a n., vládní nařízení č. 181/1922 Sb. z. a n., vládní nařízení č. 363/1922 Sb. z. a n., zákon č. 395/1922 Sb. z. a n., zákon č. 396/1922 Sb. z. a n., zákon č. 146/1923 Sb. z. a n., zákon č. 79/1924 Sb. z. a n., vládní nařízení č. 110/1924 Sb. z. a n., zákon ě. 297/1924 Sb. z. a n., vládní nařízení č. 222/1925 Sb. z. a n., zákon č. 74 ai 1926 Sb. z. a n. a 236/1926 Sb. z. a n., zákon č. 179/1927 Sb. z. a n. a zákon č. 119/1928 Sb. z. a n.

Válečným poškozencům jednak vypláceny jsou podle uvedených zákonů renty v pevných měsíčních částkách, jednak poskytuje se válečným invalidům léčení na státní náklad, a opatřují se jim rovněž na státní náklad ortopedické pomůcky. Mimo to poskytují se jim jednak dary, jednak bezúročné zápůjčky.

O důchod podle zákonů o požitcích válečných poškozenců se přihlásili v celé republice 960.473 váleční poškozenci. Z tohoto počtu byl důchod přiznán 723.511 válečným poškozencům. Srovná-li se počet válečných poškozenců - důchodců, jimž důchod se skutečně vyplácel a vyplácí, za léta 1923, 1924, 1925, 1926, 1927 a 1928, lze seznati přirozený pokles jich počtu. Bylo k 31. prosinci let:

	1923	1924	1925	1926	1927	1928
invalidů - důchodců	155.588	132.545	126.317	116.417	112.210	107.168
vdov - důchodkyň	121.215	104.128	100.133	95.468	91.353	89.779
sirotků - důchodců	238.156	229.133	214.914	205.509	188	162.897
					981
předků - důchodců	73.371	76.902	78.916	75.188	72.105	67.155
válečných poškozenců - důchodců	588.280	542.708	520.280	492.582	464.649	426.999
(viz přílohu č. 8 a 9).

 

Invalidů ubývá úmrtím a osamostatněním, úmrtnost u invalidů není však vyšší než 4 - 5%ní. U vdov jeví se úbytek ponejvíce provdáním. V roce 1925 se provdalo 6.000 vdov, v roce 1926 téměř 5.000 vdov, v roce 1927 3.500 a v roce 1928 1.630 vdov. Sirotků ubývá dosažením hranice věkové. Nejmenší úmrtnost byla dosud u předků-důchodců. Vzestup počtu předků v letech 1924 a 1925 spočívá v tom, že důchody předků byly v těchto letech z valné části teprve vyměřovány.

Od počátku účinnosti shora uvedených zákonů bylo z titulu péče o válečné poškozence až do 31. prosince 1928 vyplaceno 4.678,353.751 Kč.

Z toho připadá na státní administrativu	150.387.801 Kč
na sociálně - lékařské prohlídky	19,919.668 Kč
na vlastní péči o válečné poškozence	4.508,044.071 Kč

 

Na zákonitých požitcích bylo do 31. prosince 1928 vyplaceno:

invalidům - důchodcům	1.618,464.658 Kč
pozůstalým - důchodcům	2.663,400.673 Kč
dohromady	4.281,865.331 Kč

 

Úřady provádějící péči o válečné poškozence počaly nejprve se školením válečných poškozenců, aby totiž váleční poškozenci vráceni byli v prvé řadě hospodářskému životu. Největší počet invalidů školen byl v letech 1919 a 1920, tedy ještě v době před účinností požitkového zákona a jeho prováděním. Školení prováděno bylo na vysokých školách, na středních školách, průmyslových, obchodních, hospodářských, lesnických, živnostenských a měšťanských, a náklad na ně činí za všecka léta více než 8,000.000 Kč. Vedle toho byli jednotliví amputovaní váleční invalidé přeškolováni, vyučováni jiným řemeslům, než kterým byli vyučeni, u různých mistrů.

Léčení válečných invalidů vyžádalo si za uplynulých 10 let nákladu okrouhle 210,000.000 Kč, v kteréžto částce jest zahrnut náklad as 40,000.000 Kč na ošetřování invalidů choromyslných.

Slepců úplných jest v celém státě 457, slepců praktických (tj. takových, u nichž schopnost vidění nebyla sice úplně zničena, avšak přece snížena tak, že nevidí, rozeznávajíce pouze tmu a světlo, pohyb ruky v malé vzdálenosti před očima a pod.) 167, celkem tedy jest jich 624. Válečným slepcům bylo přiděleno dosud asi 50 hlavních skladů tabákových a téměř 300 tabákových prodejen. Vlastní nemovitost hospodářskou má 70 slepců, domovin bylo opatřeno pro válečné slepce 76. V biografech jsou umístěni 4 váleční slepci, obchod a živnosti má asi 30 válečných slepců.

Na darech, výpomocech v nouzi a na zápůjčkách do trafik a jiných podniků -bylo válečným poškozencům do konce roku 1928 vyplaceno 83,188.033 Kč.

Kapitalisací bylo dosud povoleno asi 2.400. Náklad na tyto kapitalisace, jež se povolují na zařízení živností, na zvelebení živností, na zakoupení strojů, realit atd., činí okrouhle 20,000.000 Kč.

Všech válečných invalidů, potřebujících ortopedické pomůcky, jest 28.666 a ortopedických pomůcek jim poskytnutých jest 61.799 Náklad na opatřování ortopedických pomůcek válečným invalidům činil až do konce roku 1928 částku 101,372.852 Kč.

Podrobnější data o výdajích výše uvedených obsahuje příloha č. 10.

Částky každoročně k provádění celé této péče do státního rozpočtu zařazované, dosáhly koncem roku 1928 celkové výše 5.175,374.108 Kč pro oblast celého československého státu.

V mezích těchto i příštích rozpočtových prostředků hledí také ministerstvo sociální péče přispívati k zmírnění nepříznivých a tísnivých poměrů válečných poškozenců zvláštních ohledů zasluhujících, a to zejména slepců a osob odkázaných na cizí pomoc.

Státní starobní podpory.

Podle zákona ze dne 21, březina 1929, č. 43 Sb. z. a n. mohou československým státním příslušníkům, kteří dne 1 července 1926 dosáhli nebo překročili 60. rok svého věku a kteří by povahou svého životního povolání byli účastni pojištění pro případ invalidity a stáří podle zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n. (o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří), nebo pojištění podle zákona ze dne 10. června 1925, č. 148 Sb. z. a n. (o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří), býti poskytovány ze státních prostředků starobní podpory, jakmile osoby ty dovrší 65. rok věku a jsou nemajetné a výdělku neschopné.

V dohodě s ministrem financí může ministr sociální péče v případech zvláštního zřetele hodných poskytnouti státní starobní podporu také československým státním příslušníkům, bydlícím v cizině.

Pro rok 1929 k účelu provádění zákona o státních starobních podporách určena byla v první řadě částka 30,000.000 Kč z fondu pro opatření umělých hnojiv podle § 11. zákona č. 683/1920 Sb. z. a n.

Zákon ve všech zemských správních obvodech se již provádí a bylo

k tomu účelu vydáno podle stavu koncem listopadu 1929 okrouhle	25,000.000 Kč
takže určená úhrada	30,000.000 Kč
v roce 1929 jeví se býti dostatečnou.
Pro rok 1930 stanovena úhrada částkou	42,000.000 Kč

 

která podle předběžných výpočtů odpovídá potřebě, stanovené přibližně podle počtu žadatelů.

Pro rok 1930 preliminují se výdaje částkou	824,1 mil. Kč,
tedy proti částce schválené pro rok 1929	835,2 mil. Kč,
méně o	11,1 mil. Kč.

 

Nepřihlíží-li se k menším snížením, po př. zvýšením některých položek, snížily se podle skutečně prokázané potřeby výdaje na "Ústřední správu" o 0,4 mil. Kč. Při tom nebere se v úvahu snížení pol. 1. "Platy stálých zaměstnanců", ježto výdaje na zaměstnance býv. referátu sociální péče u civilní správy Podkarpatské Rusi, v r. 1929 preliminované v tit. 1., § 2. jsou zařazeny v r. 1930 v titulu 4.

Úvěrové položky určené na péči o válečné poškozence snížily se přirozeným úbytkem válečných invalidů o 38,4 mil. Kč. Rovněž potřeba na péči stavební a bytovou snížila se vzhledem k pokračující stabilisaci těchto výdajů o 23,1 mil. Kč.

Vzhledem k vývoji hospodářských poměrů a z něho plynoucího vlivu na nezaměstnanost bylo nutno úvěry určené na péči o nezaměstnané zvýšiti o 1,9 mil. Kč.

Jelikož celou potřebu na Komenského ústav v Košicích jest nutno z důvodů účetně technických preliminovati v kap. 7. Ministerstvo spravedlnosti s Nejvyšším soudem, snižuje se rozpočet ministerstva sociální péče o částku 2,5 mil. Kč, tj. o poměrný díl všech výdajů na Komenského ústav, který až dosud byl v tomto rozpočtu zařazen. V uvedené částce 2,5 mil. Kč jest zahrnuta částka 0,8 mil. Kč připadající na snížení osobních výdajů podle platových zákonů a nařízení.

Potřeba na ostatní státní dětské ústavy na Slovensku a Podkarpatské Rusi byla podle skutečně prokázané potřeby snížena o 0,7 mil. Kč.

Naproti tomu bylo nutno vzhledem k novým zákonům jednak zvýšiti úvěry určené na sociální pojištění o 4,8 mil. Kč a jednak zařaditi novou potřebu na starobní podpory v částce 4,2 mil. Kč.

V důsledku převzetí nákladů na zemský ústřední úřad práce v Praze a na zemské inspektoráty okresních ústavů práce v Čechách bylo nutno zvýšiti potřebu na organisaci práce o 0,9 mil. Kč.

Jelikož většina autonomních svazků dočasně odepřela, po případě podstatně snížila korporacím obstarávajícím péči o mládež příspěvky jim dosud poskytované, zvyšuje se zatím úvěr položky "Podpory na sociální zařízení pro péči o mládež a na ochranu matek a kojenců" o 4,6 mil. Kč.

Příjmy pro rok 1930 preliminují se částkou	18,43 mil. Kč,
tj. proti částce schválené pro rok 1929	18,39 mil. Kč,
více o	0,04 mil. Kč.