Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Péče o choromyslné.

Bylo již několikráte při příležitosti předkládání rozpočtů státních zdůrazněno, že péče o choromyslné na Slovensku a Podkarpatské Rusi jest velice zanedbána, zvláště že počet lůžek pro choromyslné jest velice nepatrný.

Při projednávání rozpočtu na r. 1928 přijata byla ve 112. schůzi poslanecké sněmovny dne 2. prosince 1927 resoluce, v níž se vládě ukládá, aby zahájila vybudování státního ústavu pro choromyslné při státní nemocnici v Bratislavě a aby podporovala co nejvíce ošetřování choromyslných v domácnosti. Mimo to, až vstoupí v účinnost zákon o organisaci politické správy, aby pečovala o to, aby vybudovány byly na Slovensku a Podkarpatské Rusi další potřebné ústavy pro choromyslné, jakožto ústavy zemské.

Vybudování státních ústavů pro choromyslné na Slovensku dosud staví se v cestu nepřekonatelné překážky. Pokud jde o vybudování zemských ústavů na Slovensku a Podkarpatské Rusi, zahájí ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy v nejbližší době jednání se zemskými úřady. Pokud jde o vybudování péče o choromyslné v domácnosti, zahájilo již ministerstvo veřejného zdravotnictví před několika měsíci příslušné jednání a dlužno podotknouti, že možno očekávati, že péče o choromyslné v domácnostech, hlavně na Slovensku, bude rozšířena, ježto v posledních měsících obyvatelstvo některých vesnic projevuje v tomto směru živý zájem.

Státní zdravotní ústav.

Státní zdravotní ústav vykazuje na r. 1929 o 1,286.050 Kč vyšší vydání nežli v r. 1923 a příjmy o 161.000 Kč vyšší, než v roce předešlém. V ústavě provádí se stavba hlavní budovy laboratorní, která bude v r. 1929 stavebně dokončena a zařízena, takže nejpozději počátkem roku 1930 bude předána provozu. V příštím roce provede se i stavba konečných dvou objektů s byty pro personál ústavu, takže ústav bude podle původního programu plně vybudován. Diagnostická služba upravena bude postupně vybudováním vhodné sítě.

Příslušná položka výdajů na potírání epidemií byla podle potřeby jen nepatrně zvýšena. Dosavadní státní službu epidemijní nutno udržovati stále na stejné výši jednak ve smyslu zákonných předpisů, jednak vzhledem k potřebě udržeti a vybudovati stálou státní pohotovost protiepidemijní, která se v poslední době při větších místních vzplanutí epidemijních ukázala naprosto nezbytnou.

Tuberkulosa.

Tuberkulosy v civilisovaných zemích a také v Československu vlastně ubývá. Přes to, že po dvou létech tato choroba znovu vykazuje mírně stoupající tendenci, nejsou poměry po této stránce znepokojující. Přece však nutno otázce boje protituberkulosního věnovati největší pozornost, jednak poněvadž velký počet nemocných, který lze odhadnouti asi na ¹/₄ milionu, charakterisuje tuto nemoc skutečně jako nemoc lidovou; jednak poněvadž nutno ve výzbroji protituberkulosním vzhledem k poměrům v jiných zemích kulturních mnohé věci ještě dokončiti.

Pohlavní choroby.

Jako vydalo ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy v r. 1927 "Směrnice pro činnost poraden protituberkulosních", vydalo i pro zřizování a vedení t. zv. poraden pro mladé lidi podrobné směrnice (výnos ze dne 23. června 1928, č. 25.914). Vedle toho upravena normativně součinnost státních policejních úřadů s politickými úřady při provádění zákona o potíráni pohlavních nemocí.

Alkoholismus.

Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy podporuje podle svých sil různé korporace, věnující se šíření hnutí abstinentního. Zvláštní podpory dostává se Čsl. abstinentnímu svazu na provoz abstinentního pensionátu v Tuchlově.

Trachom.

V soustavné akci protitrachomové pokračovati se bude i napřesrok.

Péče o slepé, hluchoněmé, slabomyslné, zmrzačené.

Instituce, které slouží této péči, zejména pokud jde o děti, jsou podporovány co nejúčinněji. Roku 1924 bylo těmto účelům věnováno 640.000 Kč, roku 1925 893.500 Kč, r. 1926 1,266.436 Kč, r. 1927 1,310.031 Kč.

Zdravotnická lidovýchova.

Jednou z nejúčinnějších metod veřejné zdravotnické péče jest promyšlená zdravotnická lidovýchova. Proto ministerstvo veřejného zdravotnictví zřídilo zvláštní lidovýchovný referát, jenž připravuje a opatřuje výchovný materiál jako jsou letáky, přednášky, obrazy, diapositivy, diagramy, filmy a pod.

Podpory tělovýchovným spolkům jednak na stavby tělocvičen a letních cvičišť, hřišť, plováren, koupališť, jednak na pořádání cvičitelských kursů, udílejí se po předběžném zevrubném vyšetřování poměrů. Podpora udílí se ročně asi v 500 případech, v celkové částce asi 1,400.000 Kč. Další činnost ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy v tomto oboru jeví se v různých odborných akcích.

Položka "Péče o mládež" jest pro rok 1929 preliminována celkově ve stejné výši jako v r. 1928, činíc 4,310:000 Kč.

Změna jest jen v tom, že ze řádných výdajů bylo přesunuto 1,810.000 Kč do výdajů mimořádných. Byly totiž v řádných výdajích ponechány jenom ty náklady, jež jsou stálé, pravidelně každého roku se opakující.

Ve státním rozpočtu na r. 1929 v kap. 19, tit. 1, § 6; Zvláštní výdaje, mimořádné výdaje, pol. 10, "Asanace", byla zařazena jako v roce 1928 částka 6,850.000 Kč na podporu asanačních zařízení obecních, t. j. vodovodů a kanalisací a případně i lázní očistných.

Činnost ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy jeví se v oboru asanace čím dále tím více odpovědnější. Otázka zaopatření pitné vody a ostatní problémy asanační, které velmi těsně souvisejí se stupněm kultury obyvatelstva, jsou důležitým činitelem programové zdravotnické práce. Těmto věcem musí státní správa zdravotní věnovati větší a větší pozornost.

Rozpočtová položka "Služné obecních a obvodních lékařů podle zák. č. 105/26 Sb. z. a n." doznala proti minulému roku zvýšení o 1,200.000 Kč. Zvýšení toto jest odůvodněno platovou úpravou těchto lékařů podle citovaného zákona.

Položka 13, § 6, mimořádné výdaje, preliminována je v téže výši jako roku letošního. V posledních létech lze pozorovati, že žádosti za subvence na stavbu a přístavbu nemocnic se velmi množí, a ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy má tu co činiti se zjevem, který vyžaduje pozornost. Rozmach mediciny, která nezanedbávajíc přesné methodiky diagnostické pěstuje nyní ve zvýšené míře disciplinu therapeutickou; způsobuje, že v přesném způsobu se může aplikovati pouze v sanatoriích nebo dokonale zařízených nemocnicích. Je tedy úkolem vhodné péče nemocniční učiniti přístupnými vzorně zařízené nemocnice nejširšímu obecenstvu.

Rok 1928 znamená další etapu rozvoje státních lázní. Byl vypracován detailní vybudovací program na řadu příštích let, jehož postupná realisace má postaviti podnik na takovou basi, aby mohl vyhověti co nejlépe svým úkolům zdravotním, národohospodářským i sociálním. V roce 1929 bude se v plánu tom intensivně pokračovati.

Náklad na odpočivné a zaopatřovací platy státních zaměstnanců a pozůstalých po nich roste rok co rok a podle podrobných údajů ve vysvětlivkách ke kapitole 20. se počítá pro rok 1929:

Stálý vzrůst se vysvětluje jednak tím, že počet příjemců trvale stoupá, jednak pak různými úpravami odpočivných a zaopatřovacích platů pensistů (zákon č. 287/1924 Sb. z. a n., zákon č. 80/1928 Sb. z. a n.) po případě úpravami služebních příjmů státních zaměstnanců, v jichž důsledku byly podstatně zvýšeny i pensijní základny těchto zaměstnanců (zákon č. 103/1926 Sb. z. a n. a obdobné úpravy), takže tito zaměstnanci odcházejí do výslužby s výslužným značně vyšším než tomu bylo u zaměstnanců dřívějších, což platí i o zaopatřovacích platech jejich pozůstalých.

O trvalém přírůstku počtu příjemců svědčí tento přehled, v němž vyznačeni jsou pouze civilní státní pensisté administrativní (nikoli tedy pensisté vojenští a pensisté státních podniků).

Jak se postupně zvyšují výdaje i příjmy, možno seznati z následující tabulky, kde vykázány jsou odpočivné a zaopatřovací platy civilních státních pensistů a pensistů vojenských (nikoli tedy pensistů státních podniků).

Pokyny k provedení zákona ze dne 21. května 1928, č. 80 Sb. z. a n., jenž byl vyhlášen 2. června 1928, byly vydány již vynesením ministerstva financí ze dne 9. července 1928, č. 75.197. S prováděním, t. j. výpočtem a poukazy doplatků započato pak ihned s největším úsilím, ač nastala právě perioda pravidelných dovolených na zotavenou. Jest však zpracovati vedle běžné agendy celkem asi 100.000 spisů, z nichž s kladným výsledkem, t. j. poukazem doplatků, asi 69.000.

Byly ihned všechny případy sděleny příslušným resortům, aby připravily potřebné podklady pro výpočet doplatků. Od resortů došlo asi 11.500 případů zpět, u nichž bylo do konce září vyřízeno asi 8200. Ve všech resortech zbývá asi 61.000 kladných případů, které budou postupně vyřizovány s největším napětím sil i mimo úřední hodiny.

Finančním zemským úřadům bylo znovu uloženo, aby se vším úsilím se přičinily o to, aby práce byla včas skončena, a ostatní ústřední úřady požádány, aby u svých podřízených úřadů učinily podobná opatření.

Výdaje ministerstva financí na rok 1929 preliminují se částkou 555,6 mil. Kč. Zvýšení proti roku 1928 o 21,1 mil. Kč odůvodněno jest novým platovým zákonem a provedením zákona katastrálního.

V kapitole ministerstva financí soustředěny jsou veřejnohospodářské příjmy státní na daních, clech, kolcích a správních poplatcích. Příjmy této kapitoly na rok 1929 dosahují částky 7441,8 mil. Kč, tvoříce 77,8% všech preliminovaných příjmů státních a jsou proti roku 1928 v úhrnu o 63,7 mil. Kč vyšší. Kdežto výnos na daních přímých v důsledku jejich reformy přes značné nedoplatky z let minulých, dále výnos na dani z obratu a přepychové preliminuje se níže, je tento pokles vyrovnán očekávaným vzestupem příjmů celních. Úhrnné zvýšení finančních příjmů způsobeno jest hlavně větším výnosem poplatků. Již všeobecná debata v rozpočtovém výboru týkala se z většího dílu otázek všeobecně finančních a v další debatě specielní při ministerstvu financí bylo jednáno zejména o následujících záležitostech:

Míra úroková a ovládání výroby finanč. kapitálem.

Mnoho řečníků si stěžovalo do vysokých sazeb úrokových z bankovních úvěrů a do přílišného ovládání výbory bankovním kapitálem. Ministr financí prohlásil, že otázka úroková jest naší nejdůležitější věcí a že se nám podařilo vhodnými opatřeními podnítiti a usnadniti tvorbu nových kapitálů a neodčerpávati jich k účelům státním, což přivodilo samočinně pokles úrokových sazeb. Jest pravda, že peněžnictví stále více zasahuje do výroby statků a ji ovládá, to proto, že každý peněžní ústav, který půjčí do výroby statků peníze, musí míti vliv na správu a přejímá též zodpovědnost. Proto musí býti vývoj našeho peněžnictví sledován tím bedlivěji. Ministerstvo financí podá co nejdříve Národnímu shromáždění osnovu zákona o peněžní radě, v níž budou vedle ministerstva financí a Národní banky Československé zastoupeny všechny složky peněžnictví. Tento orgán bude sledovati všechno, co se odehrává na peněžním trhu a bude normovati, čeho třeba. Bude též úkolem peněžní rady odklízeti nezdravou honbu za vklady a usměrňovati příliv nových národních úspor do peněžních ústavů všech druhů podle hospodářské potřeby.

Ovládnutí peněžního trhu jest dnes vůbec těžší, nežli tomu bylo před válkou.

Máme i při nízkých sazbách naší cedulové banky eskont (5%, lombard 6 a 6¹/₂%), příliš drahý bankovní úvěr. Příčiny tohoto zjevu, jenž jest předmětem bedlivého studia ministerstva financí i Národní banky Československé, jsou různé. Cedulový ústav náš právě tak jako v jiných státech neovládá ještě peněžního trhu tak, jak tomu bývalo před válkou. Hlavní instrument k tomu - obchodní směnka - zdá se, že zůstává před jiným mezitím vžitým způsobem financování obchodu a průmyslu v pozadí. Množství oběživa pro dosud ještě dosti značný státovkový dluh není ještě tak pružné, jak tomu bývalo dříve. K nápravě nutno pracovati tak, aby bylo stále víc a více finančního kapitálu, který by se chtěl dáti za levný úrok do služeb obchodu a průmyslu. K tomu vedou cesty, které státní finanční správa již po léta sleduje a které jsou: rozpočtová rovnováha, splácení státních dluhů a nedělání nových a reforma financí autonomních svazků. Tyto snahy finanční správy státní vykázaly již patrné výsledky. Otázku průmyslového a obchodního úvěru chceme řešiti též v souvislosti s reorganisací zemských peněžních ústavů zavedením průmyslového hypotekárního úvěru, který zajisté, protože bude poskytován v pupilárních papírech, může býti značně levnější nežli dosavadní úvěr přístupný průmyslové výrobě.

Podotýká se však ještě, že vše to, co se zpravidla označuje za bankovní úrok, není pouhým úrokem, nýbrž též odměna za služby, které banka za obchod a průmysl vykonává, na př. za obstarávání platů, korespondence, zprostředkování a p.

Městské spořitelny a Rolnické vzájemné pokladnice.

Na výzvu, aby ministerstvo financí více pomáhalo spořitelnám, odpověděl ministr financí, že mnohé ze spořitelen, které ostatně nepatří do kompetence ministerstva financí, odcizují se svému poslání a obírají se často obchody riskantními, ale výnosnými, které jim umožňují, že platí vyšší míru úrokovou, nežli banky, ač tomu má býti obráceně, neboť spořitelny jsou nadány pupilární jistotou a zárukou veřejných svazků. Apeloval na spořitelny, aby zůstaly věrny svému původnímu poslání.

Zakládání městských spořitelen na Slovensku a Podkarpatské Rusi věnuje se plná pozornost. Za trvání republiky bylo zřízeno na Slovensku osm samostatných městských spořitelen, a to v Bratislavě, Senici, Kremnici, Turč. Sv. Martině, Trnavě, Uh. Skalici, Nitře a Trenčíně. Před půldruhým rokem byla povolena městská spořitelna v Žilině, dosud však nebyla zřízena. Mimo to byly na Slovensku zřízeny čtyři filiálky českých a moravských spořitelen a na Podkarpatské Rusi čtyři filiálky Vinohradské spořitelny. Tvrzení, že nebylo povoleno ve Spišské Nové Vsi zříditi městskou spořitelnu; spočívá na omylu. V tomto městě zřídila totiž Pražská městská spořitelna filiálku a zavázala se předati ji po roce 1932 městu Spišské Nové Vsi. O žádosti tohoto města za samostatnou spořitelnu není ani v ministerstvu financí, ani v ministerstvu vnitra ničeho známo.

Nelze právem tvrditi, že by byly na Slovensku nashromážděné kapitály soustředěny v Praze a zde ponechávány. Rolnické vzájemné pokladnice jsou podle stanov přístupny všem státním občanům bez rozdílu politické příslušnosti.

Šluknovská spořitelna.

Na uspokojení vkladatelů Šluknovské spořitelny pracuje se velmi intensivně a zejména státní správě nelze přičítati žádný průtah. Ovšem úkol ten jest těžký a vyžaduje značné práce a času.

Slezské zemské peněžní ústavy.

Sloučení slezského pozemkového a komunálního úvěrního ústavu v Opavě s Hypoteční a Zemědělskou bankou moravskou stane se sloučením zemí Moravy a Slezska, nezbytností, neboť bylo by nehospodárným ponechati v činnosti v téže zemi dva soutěžící zemské ústavy. Ostatně se zamýšlí zříditi po sloučení v Opavě pobočný závod Hypoteční a Zemědělské banky moravské, takže se na venek i po sloučení věcně mnoho nezmění.

Státní záruky.

Na dotaz, komu byly od roku 1922 státní záruky poskytnuty a co stát na tyto záruky doplatil, odpověděl ministr financí, že všechny záruky byly sděleny poslanecké sněmovně a senátu a co stát stály, jest vesměs obsaženo v našich účetních uzávěrkách.

Činnost sanačního fondu.

Poněvadž posledním odstavcem. §u 3 zák. č. 2371924 Sb. z. a n. byla sanační akci zaručena důvěrnost;,nelze o činnosti zvláštního fondu sděliti více, než že jeho koratorium vykonalo poctivý kus práce a že výsledky této činnosti přispěly značným dílem ke zpevnění v hospodářském životě našeho státu. Nemůže také nikoho znalého poměrů poválečných naplniti podivením, že státní příspěvek 50,000.000 Kč v roce trvání tohoto fondu nebylo lze ještě snížiti, poněvadž svépomocné příspěvky nemohly v době, kdy bylo ještě zápasiti s poválečnou hospodářskou krisí, dosáhnouti takové výše, která by dovolovala velmi žádoucí snížení státního příspěvku.

Nutno též zdůrazniti, že podniky, které vyplácejí nepoměrné dividendy, nebyly sanovány z veřejných prostředků. Zastaviti zúplna vyplácení i mírných dividend - jen k mírnému zúročení kapitálu - bylo by znamenalo podlomení důvěry k bankám, nikoli jejich sanování.

Měna.

O zlaté měně učinil ministr financí obsáhlý projev v loňské debatě rozpočtové (viz zprávu výboru poslanecké sněmovny o vládním návrhu státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1928, čís. tisku 1260, str. 254, 255 a 256).

Pravil zásadně, že zlatá měna beze směnitelnosti papírových peněz za zlato není zlatou měnou. Do té doby však máme ještě daleko, než budeme moci klidně říci, že prohlašujeme své papírové peníze za směnitelné za zlato.

K otázce, máme-li zájem zavésti zlatou měnu beze směnitelnosti, prohlásil ministr, že by to byla jen prestižní věc. Jsou státy, které to musely udělati, poněvadž jejich psychologie měnová byla tak rozvrácena, že k jejímu podchycení musily říci, že dělají zlatou měnu. My toho nepotřebujeme, když ve skutečnosti máme měnu naprosto stabilisovanou vůči měnám zlatým západních států, na př. proti dolaru a libře. Nemáme tedy zájmu na tom něco měniti.

Obyvatelstvo však nezajímá ani tak, zda vyjádříme dnešní korunu zlatem, ani zda bude směnitelná, jako spíše to, nebude-li při této příležitosti zavedena jiná měnová jednotka, takže by se při této příležitosti všechno na tuto novou jednotku převedlo. Ministr má za to, že by to pro přítomnou dobu byla ohromná škoda. Ve Vídni na př. ceny ve velkém nejsou příliš odchylné od cen našich, ale ceny v drobném mají tendenci stále se přitahovati k měnové jednotce, k šilinku.

O významu zlaté měny prohlásil, že naše dnešní měnové poměry jistě dokazují, že je možná stabilní měna i beze zlatého podložení, beze směnitelnosti za zlato. Tím je podán důkaz, že měna může býti úplně stabilní, aniž je vůbec vyjádřena jakýmkoliv kovem. To, co funkce zlata při zlaté měně vykonává, je funkcí mechanického vodítka.

První otázkou jest udržeti kurs stabilní za hranicemi jednak proto, že udržujeme doma stabilitu cen právě jen pomocí zahraničního kursu, jednak proto, že stabilita kursu má vůči cizině veliký význam pro celý vývozní průmysl a jeho kalkulaci. To však vykonává dnes Národní banka, jako kdyby byla zlatá měna, pomocí devis znějících na zlatou měnu. Ale tento její úkol se zmechanisuje tím, má-li zlato. Proto neuzavírá se ministr financí myšlence, abychom se i my vrátili jednou ke zlaté měně, ale to bude věcí přirozeného vývoje.

Státovkový dluh v rozpočtu.

Bylo projeveno mínění, že zařazení státovek, nebo, jak se říká, zařazení státovkového dluhu vedle dluhů vnitřních a zahraničních odpovídá sice prostonárodní povaze státovek, ale nikoliv dnešnímu stavu národohospodářské vědy, že výdej státovek je zvláště antisociálním zdaňováním obyvatelstva, nikoliv děláním dluhů, státovky že nejsou dluhem státu, nýbrž papírovými penězi a nemohou proto býti spláceny jako nějaký dluh. Státovky, jakožto papírové peníze mohou býti podle vysloveného náhledu nahrazeny kovovými penězi, jestliže se stát rozhodne, aby funkci, kterou velmi dobře mohou obstarávati papírové peníze, konaly peníze kovové, ale jestliže zavádí místo papírových peněz zlaté peníze, neplatí žádný svůj dluh. To je prý velký omyl, tvrdí-li někdo, že státovky jsou dluhem, omyl, který vedl docela k absurdnímu ustanovení v zákoně o cedulové bance, že za jistých okolností je náš stát zavázán úrokovati Národní bance svůj státovkový dluh.

K tomu zaujal ministr toto stanovisko:

Takové tvrzení jest s to uvésti celé naše veřejné mínění ve zmatek. Požadavek praktický vyslovený v tomto tvrzení je, že sice státovky mohou býti nahrazeny kovovými penězi, ale nemohou býti splaceny. Národní banka naléhá zase na rychlejší splacení státovkového dluhu. Co mám dělati? Na první pohled občanstvo by mohlo býti tomuto stanovisku vděčno za to, že snižuje dluh státu a poplatné břemeno a ukazuje na nesprávnost finanční správy a Národní banky, že splácí státovkový dluh a tím zatěžuje občanstvo. Ale bohužel, je to omyl. Bankovka v rukou jednotlivého občana je poukázkou na určitou kvotu národního majetku a národního produktu. Ale to je společenská a národohospodářská konstrukce. Právně je bankovka dluhopisem Národní banky, která je akciovou společností, má bilanci, má aktiva a pasiva a proti pasivu bankovek stojí aktiva, krytí, které pozůstává ze směnek, kovu, devis a - v nároku vůči státu za ony papírové peníze, které byly nekryté v oběhu při vzniku Národní banky. Papírové peníze jsou konstruovány též soukromoprávně. Jsou-li dluhem Národní banky, pak jsou částečně, jak vyloženo, i dluhem státu. Jiná otázka, zda a do jaké míry má býti tento dluh splacen. Splacení státovkového dluhu se týká organisace papírových peněz. Kdyby naše soustava papírového oběživa vyhovovala, nic by nás netlačilo tento dluh spláceti. Vada naší soustavy papírového oběživa je ale dvojí; jednak máme stále malou reservu kovu a devis v poměru k celému oběživu. Máme v oběhu (říjen 1928) bankovek a žiro 8¹/₂ miliard Kč a reservu kovu a devis 3 miliardy. Je to reserva malá? Podle čeho můžeme posouditi její dostatečnost a potřebu? Nikoliv podle poměrů vnitřních (zvláště když nejsou papírové peníze směnitelné), nýbrž podle rozsahu naší platební bilance. Vždyť účelem této reservy jest, aby se jí vyrovnávaly občasné výchvěvy v platební bilanci zahraniční. Při dočasné pasivitě prodává banka devisy a zmenšuje oběh, při aktivitě kupuje devisy a zvětšuje, rozšiřuje oběh. Výchvěvy jsou možny tím větší, čím větší je rozsah platební bilance. Rozsah naší platební bilance je vzhledem k exportní povaze státu velmi veliký a proto potřebujeme větší reservy kovu a devis, nežli by potřeboval jiný stát stejného rozsahu i oběhu, ale bez našeho exportu a importu. Splácíme-li státovkový dluh, umožňujeme Národní bance za splátky rozšířiti zásobu devis a kovu bez rozšíření oběživa. Placením se tu oběživo nezmění, ale promění na oběživo kryté, což je soukromohospodářsky méně důležité, ale národohospodářsky nadmíru důležité z důvodů právě uvedených. Proto jsme v úmluvě o splacení dluhu Národní bance pamatovali na to, aby části splátek bylo použito k nákupu kovu. Ale soustava našeho oběživa nevyhovuje také ještě v druhém směru, tentokráte v ohledu vnitřní správy oběživa. Je-li reserva, jak bylo právě vyloženo, instrumentem k udržování stabilního kursu měny vůči cizině, musí ovládati a regulovali cedulová banka domácí peněžní trh a chrániti ho proti inflaci úvěrové. Hlavním, ne jediným prostředkem jest, že musí býti oběživo určitým způsobem konstruováno, a to tak, aby určitá jeho část byla v oběhu pevně a trvale a druhá část aby byla pružným doplňkem, který cedulová banka vypouští i stahuje podle stavu peněžního trhu. Pružným doplňkem je ona část bankovek, které se dostávají do oběhu dočasně zápůjčkou cedulové banky na lombard a eskont, na dobu nutné potřeby. Má-li cedulová banka ovládati takto oběživo, musí býti značná část jeho závislá takto ta jejím diskontu. Toho u nás není proto, poněvadž máme příliš mnoho papírového oběživa vtlačeno pevně a nepružně do oběhu. Jsou to papírové peníze odpovídající státovkovému dluhu. Tato nepružná část musí býti snížena, aby byla nahrazena bankovkami pružnými. Jak má býti jinak snížena, nežli splacením státovkového dluhu? Banka by ji mohla snížiti prodejem kovu a devis, ale tím by současně snížila svou reservu bezpodmínečně nutnou k udržování kursu měny v cizině. Není tedy jiné cesty. Při konstrukci úmluvy o státovkovém dluhu jsme vycházeli z úmyslu, aby do ukončení běžícího privilegia mohla býti třetina oběhu závislá takto na diskontu banky, kdežto dnes je tato závislost a tudíž i ovládání peněžního trhu cedulovou bankou minimální. Z toho plyne, že soukromoprávní konstrukce papírových peněz vede k důsledku, že jsou státovky nekryté státovkovým státním dluhem, ale že tento dluh splácíme podle národohospodářské potřeby správné konstrukce oběživa a její administrace v zájmu stabilní měny. V úmluvě o splacení dluhu jsme se zavázali zaplatiti tolik do konce běžného privilegia, kolik s hlediska správné konstrukce oběživa považujeme té doby za nutné. Dosáhneme-li této etapy, uvidíme, bude li zde národohospodářská nutnost pokračovati v tomto splácení, jakým tempem a jakou metodou. Podívejme se nyní na názor zpředu zmíněný: "Státovky nemohou býti splaceny, mohou jen býti nahrazeny kovovými zlatými penězi, rozhodne-li stát, aby funkci, kterou velmi dobře mohou obstarávati papírové peníze, konaly peníze kovové." To tedy znamená prakticky, že můžeme nekryté státovky a dnešní stav státovkového dluhu nechat, jak je, protože podle tohoto názoru to papír spraví stejně dobře jako kov. Viděli jsme, že pro splacení státovkového dluhu jsou zcela jiná hlediska rozhodná, nežli otázka, spraví-li to lépe kovový, či papírový oběh. Stáli jsme při své úvaze na stanovisku, že stačí papírový oběh, nevzali jsme potřebu zlatého oběhu vůbec v úvahu a přece se ukázalo splacení státovkového dluhu národohospodářsky nutným, je nutným i když zůstaneme při papírovém oběživu. Názor opačný je tedy úplně nesprávný. Teprve když po dostatečném splacení státovkového dluhu bude papírové oběživo správně konstruováno a opatřeno dostatečnou reservou, mohli bychom uvažovati o tom, stačí-li pro oběh papír, nebo má-li býti nahrazen kovem. Bylo by však zpozdilé dávati do oběhu místo papíru kov, protože pro vnitřní oběh je to jedno a se stanoviska zahraničního kursu je lepší papír kovem krytý, protože kov soustředěný u cedulové banky je současně reservou veledůležitou pro stabilitu kursu zahraničního a rozptýlení neznamená nic, leda škodu z opotřebení. Kdyby někdo nic neměl proti náhradě státovek zlatem, ale odpíral by splácení státovkového dluhu, podivili bychom se tomu, protože se stanoviska státu a poplatníků je lhostejno, platí-li stát dluh nebo kupuje-li zlato.

K tvrzení o absurdním ustanovení novely o cedulové bance, že jest stát povinen podmínečně úrokovati státovkový dluh, dlužno upozorniti, že toto ustanovení není absurdním tomu, porozumí-li se, že vysoký oběh nepružného oběživa, které odpovídá státovkovému dluhu, činí nepotřebným pružný doplněk cedulové banky. Avšak výnos Národní banky má míti především svůj zdroj v tomto druhu kreditu. Zúrokování státního dluhu je podmíněno nedostatečnou výnosností (pod 6%) akciového kapitálu banky a má tedy za účel doplniti výnos na 6% a tlačiti na takové splacení dluhu státovkového, které je v zájmu rozšíření pružné části oběživa i výnosnosti akciové banky. Také tvrzení, jako by dr. Rašín byl se domníval, že kurs závisí jen na množství oběživa ve státě, nutno jednou pro vždy odmítnouti, jak ostatně učinil Dr. Rašín sám ve svých spisech "Můj finanční plán" a "Finanční a hospodářská politika Československá do konce roku 1921". V úvodu prvého spisu praví Dr. Rašín:

"Máme-li řádně posouditi, v čemž spočívá poválečný problém finanční, musíme se vrátiti k tomu, jak vznikl. Slyšíme často o převýdaji bankovek, o inflaci a všecka veřejnost sváděna je k názoru, že by zmenšení množství bankovek nalézajících se v oběhu, mělo samo sebou již za následek zvýšení nákupní síly peněz. Často vyjadřuje se to ve veřejnosti matematicky: je-li dvakrát tolik oběživa, než je potřebí, klesne jeho cena na polovici. Toto mechanické myšlení vede pak k hlásání různých opatření, jež jsou nejen úplně bezúčelná, nýbrž škodlivá. Je to mechanická teorie kvantitativní."

Ve spise druhém praví na stránce 75:

"Když jsem jako ministr financi odůvodňoval ve sněmovně dne 25. února 1919 zákon o okolkování bankovek, a zadržení 50% hotovosti, odmítl jsem názor, že zmenšení oběhu samo o sobě mohlo by míti za následek snížení cen a označil jsem to jako naivnost..."

Cílem Rašínova opatření bylo, aby umenšeno bylo oběživo nekryté a nahrazeno oběživem uhrazeným.

K poznámce, že péče o kupní sílu koruny doma se zanedbává, naproti tomu však podporuje se snaha, aby se do ciziny prodávalo za ceny co nejmenší - tedy dumping, nutno podotknouti, že je vyloučeno, aby trvale udržel se rozdíl kupní ceny koruny doma a kursu za hranicemi. Jedno je důsledkem druhého. Je-li časem nutno pečovati o některá odvětví průmyslová, která nalézají největší své odbytiště v cizině, nelze mluviti o umělém zvyšování kupní síly koruny pro cizí kupce, neboť jde tu jen o to, aby z důvodů celkového národního hospodářství některými úlevami daňovými nebo tarifními umožněno bylo těmto průmyslovým odvětvím soutěžiti na zahraničním trhu. Byla též učiněna zmínka o tom, že Národní banka postupně zvyšovala sice stále svoji zlatou zásobu, že však jest nápadný neustálý úbytek obchodních směnek, což prý není známkou dobrého hospodářského stavu.

K tomu budiž podotčeno, že hospodářský život rozhoduje zpravidla o tom, jak jest veliká celková potřeba oběživa a záleží na daných poměrech, v jaké způsobě hradí se cedulové bance oběživo na ní žádané. Jsou-li tu přebytky platební bilance, nabízejí se cedulové bance ke koupi devisy, které ona jest povinna kupovati podle úmluvy se státem; vzrůstá tedy zásoba devis, po případě zásoba zlata a za ně jest vydáváno oběživo. Kdyby tomu tak nebylo a hospodářský život potřeboval nových platidel, musil by obrátiti se na cedulovou banku jiným způsobem a voliti jiné prostředky k opatření potřebných platidel. Nelze tedy jen tak zhola přímo tvrditi, že poměrně malá zásoba směnek u cedulové banky jest znamením nepříznivého hospodářského stavu. Úbytek v užívání obchodní směnky není jen specielně zjevem československým, nýbrž, jak bylo zjištěno šetřením v cizině, objevuje se po válce ve většině států, což souvisí s rozličnými příčinami, jako se zhoršením platební morálky, s vlivem koncentrace průmyslové výroby na způsob placení a financování výroby, s vlivem změn způsobených uvěřováním a pod. Národní banka i finanční správa snaží se, aby podporovaly užívání obchodní směnky. Z přiloženého výkazu jest také zřejmo, že u nás jeví se přírůstek zásoby směnek u Národní banky Československé. V roce 1928 zvětšila se zásoba směnek eskontovaných u Národní banky oproti r. 1927 značně a činí na př. k 31. srpnu 1928: 208.312 mil. Kč proti 43.474 mil. Kč v téže době roku minulého; k 30. červnu 1928 měla Národní banka směnek eskontovaných za 229.501 mil. Kč, k 30. červnu 1927 za 55.042 mil. Kč. O zvýšeném používání směnek vůbec svědčí také výkaz výtěžků z prodeje směnečných blanketů, který činil v I. čtvrtletí 1928 3,586.298 Kč proti 2,704.787 Kč roku loňského.