Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Zákon číslo 221/24 Sb. z. a n. v nejdůležitějších bodech přání dělnictva nesplnil. To jsme prohlásili již při projednávání návrhu. Návrh, který vypracoval výbor odborníků zřízený ministrem sociální péče, lišil se podstatně od návrhu vládního. Důležitá základní ustanoveno tohoto původního návrhu, při jehož zpracování se politický a osobní vliv projevil jen v nepatrné míře, byla vládou změněna. Říšský svaz německých nemocenských pokladen již k tomuto návrhu zaujal stanovisko v obšírném posudku a hájil v něm požadavky, které vytýčila dělnická třída ve starém Rakousku v boji za sociální pojištění. Vládní návrh, který již sám o sobě byl zhoršením proto původnímu návrhu, stal se jak v podvýboru, tak také v sociálně-politickém výboru předmětem velmi prudkých útoků občanských stran a již tenkráte zesílenému vlivu občanských stran se podařilo dosíci množství podstatných závazků. Přes to však pracovali jsme pro uzákonění tohoto návrhu, poněvadž jsme konečně jednou chtěli viděti uskutečněno sociální pojištění, jež mělo býti ve starém Rakousku již téměř uzákoněno, a poněvadž jsme chtělo opatřiti - byť o nedostatečnou - sociální péči o invalidní dělníky, jejich vdovy a sirotky. Domnívali jsme se, že dělnická třída, až její mocenské postavení vzroste, zákon zlepší. Proti tomuto našemu předpokladu podala nynější vládní koalice sněmovně návrh tisk 1225, který jest dalším základním zhoršením dosud platného zákona, který nejen téměř úplně ruší nepříliš veliká práva, která byla poskytnuta dělníkům v sociálních pojišťovnách, nýbrž který také okruh pojištěnců, pro něž toto sociální pojištění platilo, zmenšuje téměř o třetinu a snaží se právě nejpotřebnější třídy dosavadních pojištěnců z pojištění vyloučiti. A tento návrh jest podáván v době hospodářského rozmachu, v době, kdy téměř všude se mluví o otázce zlepšení sociálního pojištění.

V této souvislosti nechceme kritisovati vládní návrh. Stačí nám jen, konstatujeme-li, že vládní návrh zrodil se ze záští k dosavadním správním činovníkům nemocenských pojišťoven a že se tato zaujatost nezastavuje ani před institucí, jejíž složení vyhovuje nejrozsáhlejším nárokům na omezení vlivu dělnické třídy, totiž před Ústřední sociální pojišťovnou. Celý návrh svědčí o tom, že bylo zřejmým úmyslem ponížiti dosavadní činovníky nemocenských pojišťoven. Jen tím lze vysvětliti, že se pomýšlí na zrušení Svazů, čímž chce vláda zajisté dokázati, že chce zrušiti právě ony ústavy, které vznikly ze svobodného rozhodnutí pojištěnců a jejich nositelů, na něž nebylo působeno.

I když jsme tedy již dříve zjistili, že několikráte uvedený zákon potřebuje reformy, přes to jsme nenavrhli novelování tohoto zákona, poněvadž ze zkušenosti víme, že k provedení každého zákona jest třeba určitého času. Víme ze zkušenosti v Německu, že se také na tamějším zákonu o sociálním pojištění ukázaly vady, které odborníci ihned také po projednání zákona zjistili a přece se v prvých letech činnosti této nově zřízené instituce vážně neuvažovalo o napravení těchto vad zákonem.

Zdělávajíce náš návrh, přihlíželi jsme pokud možno ke všem požadavkům, které vytýčili zástupci dělnické třídy jako zásadu spravedlivého sociálního pojištění. Původně zamýšleli jsme v tomto návrhu řešiti také otázku pojištění pro případ nezaměstnanosti. Všeobecně se má za to, že při gentské soustavě nelze setrvati a že musí býti najisto nahrazena pojištěním zaměstnanců pro případ nezaměstnanosti. O gentské soustavě, systému, jehož bylo lze snad před válkou použíti, i když víme, že se již před rokem 1914 ozývaly hlasy označující gentskou soustavu za nezpůsobilou, dnes lze jistě říci, že pro poměry po válce, v nichž krise jsou mnohem mocnějším a trvalejším zjevem, naprosto nepostačuje. Jestliže jsme se zřekli pojmouti tento druh pojištění do svého návrhu, učinili jsme tak proto, že se domníváme, že před řešením této otázky musí býti nezbytně vyřízena otázka prostředkování práce. Musíme se tedy především starati o to, aby byl parlamentně konečně projednán návrh o prostředkování práce, který rozpočtový výbor odsunul. Pak musí býti ihned rozřešen návrh o pojištění zaměstnanců pro případ nezaměstnanosti, poněvadž nynější stav jest trvale neudržitelný.

Druhá otázka, jíž jsme se musili zabývati pracujíce náš návrh, bylo zaopatření osob starších 60 let, které byly vyloučeny ze zákona číslo 221/24, a o něž se vláda přes veškeré sliby nepostarala. V našem návrhu upustili jsme tedy od hranice stáří, která byla ustanovena pro zahrnutí do pojištění a tím se nám podařilo pojmouti do pojištění všechny osoby, které dne 1. ledna 1925 vykonávaly zaměstnání pojistně povinné. Péče o zaměstnance, kteří nekonají zaměstnání pojistně povinná, musí býti upravena zvláštním zákonem. Ve svém návrhu postarali jsme se ipso jure také o pojištění starobní a invalidní.

Vždy jsme hájili stanovisko, že nositelem pojištění má býti jednotná pojišťovna a touto naší zásadou řídili jsme se také v návrhu. Zřízení jednotné pojišťovny znamená nejen zlevnění správy, kterážto okolnost jest prý nejdůležitější pro reformní snahy občanských stran, nýbrž tento způsob organisace pojišťoven zaručuje nejlepší vyrovnání risika a umožňují se jím nejvyšší dávky. Druhy pojišťoven, které podle nynějšího zákona mají býti utvořeny vedle okresních nemocenských pojišťoven, jsou jen dílem aspirací jistých politických stran. Podle našeho návrhu správa pojišťoven přísluší pojištěncům, při čemž však ponecháváme největší volnost kontrolní činnosti zaměstnavatelů. Otázka samosprávy sociálních pojišťoven pojištěnci pokládá se za otázku politickou. Ve skutečnosti dlužno ji však posuzovati čistě věcně. Sociální pojišťovny mají býti ústavy pojištěnců. Bude se jim tím lépe dařiti, čím větší bude vliv pojištěnců na ústavy, které byly pro ně zřízeny. Rozvoj nemocenského pojištění ve starém Rakousku a v Československé republice byl umožněn jen tím, že pojištěncům byl poskytnut rozhodující vliv na pojištění.

Ve svém návrhu jsme ustanovili, že právo voliti přísluší všem pojištěncům nehledě k jejich stáří. Všichni pojištěnci, kteří musí platiti své příspěvky, mají míti možnost vykonávati rozhodující vliv na správu sociálních pojišťoven. Ustanovili jsme také, že všichni činovníci sociálních pojišťoven, tedy o Ústřední sociální pojišťovny mají býti voleni přímo pojištěnci.

Dosavadní rozčlenění organisace se neosvědčilo. V zákoně byla ustanovena Ústřední sociální pojišťovna za nejvyššího činitele jak pro záležitosti nemocenského pojištění, tak také pojištění starobního a invalidního. Tento způsob organisace nebyl věcně odůvodněn a nevyhovoval ani po stránce národní. Ve svém návrhu tedy navrhujeme, aby byly zřízeny dvě Ústřední sociální pojišťovny, a to jedna pro příslušníky českého a slovenského národa a druhá pro příslušníky ostatních menšinových národů tohoto státu. Dále činíme opatření, že nejvyššími činiteli nemocenského pojištění ustanovují se dosavadní Svazy nemocenských pojišťoven a jako nejvyšší činitel pro pojištěn i starobní a invalidní zmíněné již Ústřední sociální pojišťovny.

Po stránce práva materiálního navrhujeme četné změny. Pojem invalidity byl v zákonu vymezen příliš široce, my pojali jsme do našeho návrhu ustanovení zákona o pojištění soukromých zaměstnanců. Přiznáváme starobní důchod nehledě ke stupni invalidity, rovněž tak ustanovujeme absolutní nárok na důchod vdovský. Ve svém návrhu zrušili jsme absolutní karenci požitku nemocenského pojištění, počet mzdových tříd jsme rozšířili, náležitě jsme propracovali za opatření pro případ mateřství, čekací dobu jsme zkrátili a pro pojištěnce s účinností zákona jsme ji zrušili a provedlo spoustu zlepšení, která podrobněji vysvětlíme pojednávajíce o jednotlivých kapitolách.

K §u 2:

V §u 2 navrhujeme, aby byla škrtnuta slova "a nevykonává jich jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně". Toto ustanovení vedlo k tomu, že z pojištění bylo vyloučeno mnoho osob, které svým zaměstnáním měly býti zajisté povinně pojištěné. Škrtnutí tohoto odstavce jest tím více odůvodněno, že nejvyšší správní soud v několika rozhodnutích způsobil, že byly vyloučeny osoby, které zákonodárce ani vyloučiti nezamýšlel.

K §u 3:

V §u 3 z týchž důvodů navrhujeme, aby byla škrtnuta slova "a nikoliv pouze příležitostně".

K §u 5:

V §u 5, písm. a) navrhujeme, aby před slovo "drah" bylo vsunuto slovo "státních". Podle nynějších ustanovení byli všichni železniční zaměstnanci, ať byli zaměstnáni u státních drah nebo nestátních, vyloučeni z pojištění. Takovýto výklad tohoto ustanovení nebyl zajisté v intencích zákonodárcových.

K §u 7:

V §u 7 pojištění ipso jure, které dosud platilo jen pro nemocenské pojištění, rozšiřuje se také na starobní a invalidní pojištění. Touto otázkou zabýval se již důkladně podvýbor sociálně-politického výboru při jednání o nynějším zákonu číslo 221/24. I odborníci, kteří bylo přibráni do tohoto podvýboru, musili uznati, že pojištění ipso jure pro starobní a invalidní pojištění jest s věcných hledisek úplně odůvodněno a také po stránce pojistně matematické nemohl býti uveden ani jeden podstatný důvod, který by bylo lze uplatniti proti tomuto opatření. Zásada, že pojištěn má býti ten, kdo vykonává zaměstnání povinně pojištěné, jest úplně odůvodněna.

Škrtnutí odstavce 2 v §u 7 jest jen logický důsledek změny odst. 1, o níž bylo mluveno.

K §u 10:

Škrtnutí slov "pokud není nahodilý" souvisí se změnou v §§ 2 a 3, rovněž tak škrtnutí slov v 2. odst. tohoto paragrafu "pokud obvyklé poskytování jich má vliv na vyměření mzdy".

K §u 11:

V §u 11, odst. 1, navrhujeme, aby byla škrtnuta slova "podle místních průměrných cen" a aby byla vložena slova "podle tržních cen". Dosavadní způsob zjišťování naturálních požitků měl často v zápětí nedostatečné pojištění. Hodnota naturálních požitků se často ustanovovala úplně svémocně a mohli jsme zjistiti, že jednotlivé politické úřady ustanovily naturální požitky částkou 4 Kč, jiné 6 Kč a 8 Kč. Tyto částky zajisté nevyjadřují hodnotu naturálních požitků a proto žádáme ve svém návrhu, aby naturální požitky byly ustanovovány podle cen tržních.

V odst. 2 tohoto paragrafu ustanovujeme, že hodnotu naturálních požitků má vyměřovati zvláštní komise, kterou zřídí každý politický úřad pro svůj obvod a která je složena ze stejného počtu zástupců odborové organisace zaměstnavatelů a zaměstnanců. Tato komise vyměřujíc hodnotu naturálních požitků bude moci přihlížeti k různým poměrům v jednotlivých oblastech mnohem lépe, než to mohl učiniti jediný orgán zemské politické správy.

K §u 12:

Navrhované rozšíření počtu mzdových tříd opírá se v základě o návrh, který kdysi vypracovala odborná komise. Zařazení učedníků, kteří nedostávají mzdy, do prvé mzdové třídy, bylo častokráte těžkým poškozením právě oné vrstvy lidí, kteří vyžadují největší ochrany. Ve 4. odst. ustanovujeme, že učedníci mají býti zařaděni do mzdové třídy podle mzdy, jakou má plně placený zaměstnanec onoho oboru po vyučení v onom podniku nebo v nejbližším okolí, pokud mzda učedníkova neodůvodňuje zařadění do vyšší mzdové třídy.

Podle dosavadního odstavce 5 zákona mohla hodnota naturálních požitků způsobiti zařadění jen o tři mzdové třídy výše. My hájíme stanovisko, že základem zařadění má býti skutečný výdělek dělníkův a musili jsme proto vycházejíce s tohoto zásadního stanoviska navrhnouti, aby toto omezující ustanovení bylo vypuštěno.

Rozmnožení počtu mzdových tříd pro starobní a invalidní pojištění souvisí logicky s naším návrhem na rozmnožení mzdových tříd pro nemocenské pojištění v §u 12.

V dosavadním odst. 7 bylo ustanoveno, že mzdové třídy mohou býti měněny nařízením po návrhu Ústřední sociální pojišťovny. Navrhujeme, aby toto ustanovení bylo škrtnuto, poněvadž se domníváme, že mzdové třídy mají býti měněny jen zákonem.

K §u 13:

Dosavadní ustanovení zákona, podle nichž má býti pojištěnec přeřaděn do mzdové třídy teprve v příštím příspěvkovém období, častokráte těžce poškodilo pojištěnce, a proto navrhujeme, aby toto ustanovení bylo změněno.

Podle téže zásady mění se ods. 2 tohoto paragrafu.

K §u 14:

Změna, kterou navrhujeme v §u 14, jest přizpůsobena původnímu návrhu, který podala vláda. Uschovávání mzdových záznamů po dobu 10 let, jak navrhujeme, jest třeba zvláště vzhledem k starobnímu a invalidnímu pojištění a vzhledem k tomu, že chceme, aby pojištění ipso jure platilo také pro pojištění starobní a invalidní.

K §u 15:

Naše změny k §u 15 opírají se úplně o původní vládní návrh. Tímto ustanovením má býti nejen založeno právo zmocněnců pojišťovny směti nahlížeti do všech záznamů, rozhodných pro vyměření mzdy, nýbrž mají míti i právo činiti si opisy. Spolupráce závodních výborů nebo důvěrníků při této činnosti jest plně odůvodněna zájmem, který má dělnictvo na řádném pojištění.

Odst. 2 §u 15 byl pojat do zákona jen na nátlak několika zástupců občanských stran. Při činnosti zmocněnců pojišťovny nejde o věci, při nichž by byl v sázce vážný obchodní nebo výrobní zájem, na druhé straně by však tohoto ustanovení mohlo býti častokráte použito k šikanování těchto zmocněnců lidu.

K §u 16:

Škrtnutí slov "nebo spočívá na zřejmě nesprávných skutkových předpokladech" jest odůvodněno tím, že v takovém případě jde o zaměstnavatele, který nesplnil ohlašovací povinnosti uložené mu zákonem. Stačí tedy úplně, poskytne-li se zaměstnavateli právo proti takovému předpisu se odvolati, odporuje-li zákonu nebo bylo-li řízení vadné.

K §u 17:

Změna §u 17, podle níž slova "kdy pojištěnec přestal je vykonávati" mají býti škrtnuta a nahrazena slovy "kdy pojištěnec skončil poměr zakládající pojistnou povinnost" jest odůvodněna známými rozhodnutími nejvyššího správního soudu.

K §u 18:

Změny, které navrhujeme k §u 18, týkají se jen několika zkušeností získaných z praxe o přiznávání dávek, které jsou zvláště důležité pro starobní a invalidní pojištění.

K §u 20:

V §u 20, odst. 1 navrhujeme, aby byla škrtnuta druhá věta a nahrazena ustanovením, že čekací doba pojištěncova počíná tím okamžikem, od něhož bylo předepsáno doplácení pojistného. Vložení tohoto ustanovení vyvěrá z našeho názoru, že pojištění má začíti od té chvíle, kdy zaměstnanec začal vykonávati zaměstnání pojistně povinné.

K §u 21:

Lhůta ustanovená k předložení výkazů o zaměstnaných osobách a o mzdě častokráte nestačí pro praktické potřeby pojišťovny, proto žádáme, aby bylo vloženo ustanovení, že tyto výkazy mají býti předloženy na žádost nemocenské pojišťovny kdykoliv a že mzdové výkazy má vedle toho potvrditi závodní výbor nebo důvěrník.

K §u 23:

Změna ustanovení §u 23 jest odůvodněna naším zásadním názorem, že nositelem pojištění má býti jednotná pojišťovna. Již ve všeobecné části důvodové zprávy poukázali jsme na to, že jednotná pojišťovna způsobí snížení správních výdajů, oč všichni zájemníci pojištění usilují. V jednotné pojišťovně dojde však také nejlépe a nejúčelněji k vyrovnání risika a umožní se tím největší výkonnost těchto orgánů. Roztříštění nemocenského pojištění jest největším zlem pro sociální pojištění, i když tyto orgány jsou povolány prováděti jen nemocenské pojištění. Mnohem zhoubněji působí však toto roztříštění tam, kde pojišťovny jsou nositeli celkového pojištění, jako jest tomu u nás. Každé odchýlení od myšlenky jednotné pojišťovny ztěžuje aparát a působí zatížení, jehož nelze nijak ospravedlniti.

K §u 24:

Ustanovení, které navrhujeme v §u 24. odst. 1, souvisí logicky se změnou v §u 23.

Škrtnutí odst. 3 §u 24 jest odůvodněno naším názorem, že obor působnosti nemocenské pojišťovny má se vztahovati jen na obvod jedné okresní politické správy.

Navrhovaný nový odstavec navrhli jsme proto, že změnou obvodu okresní nemocenské pojišťovny i v mezích politického okresu nemohou se prováděti národní přesuny.

K §§ 25 až 30:

Škrtnutí §§ 25 až 30 jest logickým důsledkem našeho návrhu k §u 23.

K §u 31:

V §u 31 navrhujeme, aby bylo škrtnuto písm. d) "správce (ředitel)". Podle našeho názoru mají správu sociálních pojišťoven obstarávati jen svobodně zvolení činitelé. Ve starém rakouském zákoně a ani v novelovaných zákonech československých nebylo nikde ředitelství ustanoveno jako orgán nemocenské pojišťovny. Ani to, že nemocenská pojišťovna má nyní také prováděti určité práce starobního a invalidního pojištění, neodůvodňuje, aby se zaváděl nový orgán. Podle našeho názoru svobodně zvolení činitelé nemocenské pojišťovny, Ústřední sociální pojišťovny, zaručují veškerou jistotu za řádné odvádění pojistného a provádění veškeré agendy starobního a invalidního pojištění.

K §u 33:

V prvém odstavci § u 33 navrhujeme, aby byla škrtnuta slova "pokud jsou starší 20 let" až... "20. rok svého věku" a aby slova "povinně pojištěné" byla nahrazena slovem "pojištěné". Nemůžeme pochopiti, proč by se měl činiti rozdíl při právu voliti. Osoby, které odvádějí příspěvky sociální pojišťovně, jsou také oprávněny vykonávati rozhodující vliv na složení správy tohoto ústavu. Volební právo má příslušeti nejen osobám povinně pojištěným, nýbrž i pojištěncům vůbec, tedy také dobrovolně pojištěným.

§ 33, odst. 2 ustanovuje, kdo jest vyloučen z volebního práva. Ve svém návrhu žádáme, aby žádná odsouzení pro trestné činy politické nepůsobila ztrátu volebního práva do sociálních pojišťoven, kterážto zásada měla by býti v demokratické republice u znávána.

V §u 33, odst. 3 žádáme, aby bylo škrtnuto slovo "občan", poněvadž stojíme na stanovisku, že také právo býti volen má příslušeti všem pojištěncům, nehledě k jejich státní příslušnosti. Rovněž tak se domníváme, že stanovená hranice stáří 26 let pro výkon pasivního volebního práva jest příliš vysoká a rovněž tak, že jest třeba, aby výkon pasivního volebního práva byl vázán na šestiměsíční karenci. Při fluktuaci, kterou pozorujeme v pravidelných dobách, mohlo by toto ustanovení vésti často k tomu, že by při obsazování správy nemocenské pojišťovny nebylo možno přihlížeti k pojištěnci sebe schopnějšímu.

K §u 34:

V dosavadním zákoně bylo ustanoveno, že pojištěnci volí přímo pouze delegáty na valnou hromadu, kdežto členy výboru Ústřední sociální pojišťovny volili mandatáři okresních nemocenských pojišťoven. Nemůžeme pochopiti, proč správní orgány sociálních pojišťoven nemají vyjíti vesměs z přímé volby a proč má býti vyloučen právě vliv pojištěnců na ústřední instituci sociálního pojištění, která nejen rozhoduje o veškerém došlém pojistném na starobní a invalidní pojištění, nýbrž i o všech dávkách v tomto oboru.

K §u 36:

Podle dosavadního ustanovení nebylo dosud možné odvolání do rozhodnutí politického úřadu I. stolice pokud jde o složení volební komise a jmenování přísedících. Náš návrh nyní toto odvolání umožňuje, při čemž ovšem vzhledem ke krátkosti celého řízení musí býti dána také lhůta, do které politický úřad musí učiniti rozhodnutí.

Podle našeho již uvedeného stanoviska k §u 34 musili jsme vložiti nový odst. 2, v němž jest ustanoveno řízení stran Ústřední sociální pojišťovny.

K §u 37:

V §u 37 žádáme, aby výkaz, který má vyhotoviti zaměstnavatel o členech u něho zaměstnaných, a který jest zároveň také voličským seznamem, byl podepsán závodním výborem nebo důvěrníkem. Jest třeba, aby v této důležité listině skutečně také byly uvedeny všechny osoby zaměstnané v podniku a proto jest tedy nutno, aby se zabránilo zbytečným námitkám proti voličským seznamům, aby tuto listinu podepsal jak zaměstnavatel tak také zástupci zaměstnanců.

K §u 38:

V dosavadním zákoně bylo ustanovení, že každý volič může odevzdati hlasovací lístek, na němž označil stranu, pro níž hlasuje. Podle našeho návrhu jest volební řízení úplně přizpůsobeno volebnímu řízení ustanovenému pro všechny veřejné volby a proto jsme navrhli, aby pro všechny kandidující strany byly zhotoveny kandidátní listiny, které musí býti dodány každému jednotlivému voliči. Řízení, které navrhujeme, způsobí sice zdražení, avšak jen tímto způsobem lze dosíci skutečného rozhodnutí voličů bez vykonávání vlivu. Různou barvu pro hlasovací lístky žen navrhujeme z důvodů statistických a zajisté všem stranám bude na tom záležeti, aby zjistily, jak volí ženy. Tajnost volebního práva zůstává ovšem tímto postupem nedotčena.

K §u 39:

Vzhledem ke konstrukci, kterou jsme navrhli, aby byly utvořeny dvě Ústřední sociální pojišťovny, a to jedna československá a jedna pro menšiny, jest třeba, abychom učinili opatření, jak se mají nemocenské pojišťovny rozděliti mezi obě Ústřední sociální pojišťovny. Nejúčelnější by ovšem bylo zavedení zásady personality, leč tento postup jest v praktickém životu neproveditelný, poněvadž by to jak zaměstnavatele, tak také zaměstnance, zvláště však prvého, těžce zatížilo. Rozhodli jsme se tedy pro to, že správní orgán každé nemocenské pojišťovny má rozhodnouti, ke které Ústřední sociální pojišťovně se připojí. § 39 upravuje volební řízení pro složení Ústřední sociální pojišťovny.

V §u 40

činíme opatření, aby jak pro volbu delegátů do valné hromady, tak také pro volbu výboru Ústřední sociální pojišťovny byly vydány kandidátní listiny.

K §u 47:

Ve svém návrhu činíme opatření, aby byl zřízen volební prostor, poněvadž se podle dosavadních zkušeností ukázalo, že pro provádění tajné volby jest volební prostor nezbytnou potřebou.

K §§ 46 a 48:

Změna §§ 46 a 48 nepotřebuje podrobnějšího odůvodnění.

K §u 50:

V tomto paragrafu upravuje se řízení, jež dlužno zachovati po skončení volebního výkonu při volbě členů výboru Ústřední sociální pojišťovny. Zde ustanovujeme, že se oné Ústřední sociální pojišťovně má zaslati jen zápis o volbách, který podepíší všichni členové volební komise, kdežto kandidátní listiny zůstanou uschovány zapečetěné u nemocenské pojišťovny, od které si je může Ústřední sociální pojišťovna, potřebuje-li jich vyžádati.

K §u 55:

Zde se jen ustanovuje, že všechny předpisy o volebním řízení pro nemocenské pojišťovny, pokud v tomto návrhu není nic ustanoveno, platí analogicky také pro volby do Ústřední sociální pojišťovny.

K §u 56:

V duchu našeho zásadního názoru, že správa pojišťoven jest především věcí pojištěnců, navrhujeme, aby představenstvo okresní nemocenské pojišťovny bylo bráno z pojištěnců. V písm. f) tohoto paragrafu bylo ustanoveno, že ustanoviti náhradu pro funkcionáře nemocenských pojišťoven lze jen v rámci směrnic vydaných Ústřední sociální pojišťovnou. Toto opatření pokládali jsme za omezení samosprávy a navrhujeme tedy, aby toto ničím neodůvodněné ustanovení bylo vypuštěno.

K §u 58:

V §u 58. odst. 1 navrhujeme, aby byla škrtnuta druhá věta, poněvadž se domníváme, že shromáždění delegátů musí býti vyhrazeno právo pojednati o všech otázkách, k jejichž řešení většina dá souhlas, a že není možno předpisovati delegátovi, co se může navrhovati.

K §u 59:

Naše stanovisko k §u 59, odst. 1 souvisí logicky s naším stanoviskem k §u 56. Podle dosavadních ustanovení zákona zástupci zaměstnavatelských a zaměstnaneckých organisací byli sice oprávněni vykonávati pasivní volební právo. kdežto zástupci zaměstnanců mohli vykonávati pasivní volební právo jen tehdy, byli-li sami povinně pojištěnými členy. Jest tedy jen samozřejmou věcí, žádáme-li aby také zástupci zaměstnanců, nehledě k jejich pojistné příslušnosti, mohli vykonávati pasivní volební právo.

K §u 61:

V dosavadním §u 61 bylo ustanoveno, že politický úřad jest oprávněn zbaviti úřadu člena představenstva, jenž přestal býti příslušníkem skupiny, za níž byl zvolen. Tuto funkci přidělujeme nyní Ústřední sociální pojišťovně a zároveň ustanovujeme, že se na místo tohoto funkcionáře povolává náhradník.

K §u 62:

Ponechali jsme konstrukci starého zákona, že menšina má nárok na volbu náměstka starostova, avšak ustanovili jsme, že tato menšina, která se musí skládati nejméně ze tří členů, volí tohoto náměstka starostova sama, aniž ostatní členové představenstva měli na tuto volbu nějaký vliv.

K §u 63:

Navrhujeme, aby byla škrtnuta slova "mimo úředníky uvedené v §u 69" a slova "v mezích vzorného služebního řádu, jejž vydá Ústřední sociální pojišťovna". Dosavadní ustanovení zákona, podle něhož nejdůležitější úředníci odborů nemocenské pojišťovny byli jmenováni Ústřední sociální pojišťovnou a že také poměry pro ustanovení ostatních úředníků musí býti upraveny jen v mezích vzorného služebního řádu, jejž vydá Ústřední sociální pojišťovna, pokládali jsme za úplně neodůvodněné zasáhnutí do samosprávy pojišťoven a proto navrhujeme, aby tato omezující ustanovení byla škrtnuta.

K §u 64:

Plurální volební právo jsme vždy potírali. Vždy jsme je pokládali za protežování majetných vrstev a proto navrhujeme škrtnutí písm. d). Rovněž tak byli jsme vždy nepřáteli písemného volebního řízení, které naprosto nezaručuje čistoty voleb a proto navrhujeme škrtnutí §u 64, písm. f).

K §u 66:

V §u 66, odst. 2 bylo ustanoveno, že odepře-li valná hromada delegátů na základě zprávy dozorčího výboru absolutorium, jest tím představenstvo prohlášeno za zbaveno úřadu. Místo toho navrhujeme, aby valná hromada delegátů zvolila ihned představenstvo, čímž se zachová spojitost správy. Navrhujeme, aby bylo vypuštěno rozšíření oboru příslušnosti dozorčího výboru, které přesahuje obor příslušnosti ustanovený ve starém zákoně o nemocenském pojištění.

K §u 69:

I když jazykové nařízení neplatí pro nemocenské pojišťovny, přec byla všeobecně patrna snaha použíti jazykového zákona i pro nemocenské pojišťovny. Byly-li jazykový zákon a jazykové nařízení všeobecně pociťovány jako nesmírně tíživé, demonstrovaly-li všechny národní menšiny tohoto státu proti jazykovému zákonu a jeho provádění, musíme za všech okolností zabrániti tomu, aby se jazykového zákona užívalo u Ústřední sociální pojišťovny. Zde má národní otázka ohromný sociální význam. Nejen pojištěnci, nýbrž i nositeli pojištění musí býti zůstaven na vůli styk ve vlastním jazyku, nebo v jazyku, který si ustanovil za jazyk jednací. Z této zásady vyvěrá náš návrh k §u 69.

K §u 70:

Škrtnutí §u 70 shoduje se s naším stanoviskem, které jsme zaujali k §u 31.

K §u 73:

Škrtnutí §u 75 souvisí s naším návrhem k §§ 23 až 30, podle nichž nositelem pojištění má býti jednotná pojišťovna, kdežto všechny ostatní nemocenské pojišťovny mají býti zrušeny.

K §u 74:

Své stanovisko k tomuto paragrafu, v němž jsme ustanovili, že mají býti zřízeny dvě Ústřední sociální pojišťovny, vyložili jsme již v dřívějším oddílu.

K §u 75:

Návrh k §u 75 má svůj důvod v ustavení dvou Ústředních sociálních pojišťoven, jež jsme navrhli.

K §u 76:

Škrtnutí ředitelstva jako orgánu Ústřední sociální pojišťovny, jest v duchu našeho názoru, který jsme již vyjádřili pojednávajíce o svém stanovisku k §u 31.

K §u 77:

Ustanovili jsme, aby se výbor Československé ústřední pojišťovny skládal ze 40 členů, výbor menšinové Ústřední sociální pojišťovny z 20 členů. Dále bylo ustanoveno, aby tři čtvrtiny funkcionářů bylo voleno z pojištěnců a ¹/₄ ze zaměstnavatelů. Nynější způsob, že část funkcionářů byla vzata z tak zvaných odborníků, se neosvědčil. Toto opatření znamená samo o sobě omezení samosprávy a za našich politických poměrů vedlo k tomu, že také odborníci byli vybráni podle své politické příslušnosti.

K §u 78:

Dosud bylo ustanoveno, aby předsedu jmenoval president. Stojíme na stanovisku, že i předsedu má voliti výbor sám. Podle naší úpravy předseda hlasuje také. Navrhujeme tedy, aby byla škrtnuta poslední věta odstavce 3. Škrtnutí odstavce 4 vyvěrá z našeho názoru, že usnesení svobodně zvolené korporace nemůže býti zrušeno jednotlivcem, jak jest to ustanoveno v odstavci 4. Škrtnutí odstavce 6 jest v duchu našeho názoru, který jsme vyslovili v předchozím odstavci. Ustanovujeme zde, že všichni funkcionáři, jakož i náměstkové předsedy jsou voleni výborem a že šestičlenná menšina může ze sebe zvoliti náměstka předsedova.